Co vedlo lidi jako byl apoštol Pavel k tomu, že za všech okolností byli spokojení a odhodlaní i dále sloužit Bohu? Byla to jejich láska k pravdě a oddanost Ježíši Kristu, jejich Pánu. Ale ne všichni byli a jsou takoví jako Pavel.
Apoštol Pavel vysvětluje svému synovi ve víře, Timoteovi, že dopis, který mu napsal, je skutečně jeho duchovní závětí. Jeho konec se přiblížil a apoštol se těší na vavřín spravedlnosti, který pro něj připravil jeho Pán.
Pavel zasypává Galatské sérií otázek, které jim mají pomoci zorientovat se v tom, na čem vlastně staví svůj život. A potom jde do Božího slova. Jde do Starého zákona a ukazuje křesťanům, jak musí být jejich život zakotven v Písmu.
Dlouho před příchodem Pána Ježíše Krista spatřil Abraham den Kristův a zaradoval se, rozjásal se radostí ze spasení z milosti pouhou vírou.
Naše víra je postavená na pevném základu pravdy Božího slova, přesto v Božím lidu vždy byli, jsou a budou falešní učitelé, kteří učí lež. Soud nad nimi je již připraven. Pán oddělí pšenici od plev. O koho se jedná?
Bůh nám ukazuje, kdo nám v životě může pomoci i to, kde najdeme manuál pro svůj život. V dnešním uvidíme, čím máme naplnit tento proměněný život ve světle přicházejícího Božího soudu.
Jákob opouští dům svého otce a setkává se s Bohem. Toto setkání navždy mění jeho život – mění se jeho uctívání, mění se jeho jednání, mění se úplně všechno.
Tato kapitola je kapitolou požehnání, i kapitolou rozkladu. Celá rodina se rozložila a tím, co ji rozložilo, byl hřích. Nebyl to hřích jednotlivce, ale byl to hřích všech jednotlivců v této rodině.
Izák rozhodně nebyl žádnou kopií svého otce. Přesto musel čelit podobným věcem, jakým čelil jeho otec. I my se musíme vyrovnat s podobnými pokušení a proto se můžeme učit od těch, kdo nás předešli ve víře.
