Byl nám postaven před oči Pán Ježíš. Položil svůj život, abychom my mohli znát Boží přítomnost a posilu v tom našem. Boží slovo je plné zaslíbení. Abychom se jich mohli držet, potřebujeme Ježíše Božího slova. On je Alfa i Omega, první i poslední, On je Pán pánů a Král králů. On je první i poslední. On je naše všechno – to je Ježíš Kristus.
BUĎ ROZHODNÝ A VELMI UDATNÝ (JOZ 1,1-9)
Jan Suchý, Ústí nad Labem, 31. prosinec 2023
Nestyď se tedy vydávat svědectví o našem Pánu; ani za mne, jeho vězně, se nestyď, nýbrž snášej spolu se mnou všechno zlé pro evangelium. K tomu ti dá sílu Bůh, 2 Timoteovi 1:8
Izrael si musí vybrat, komu bude sloužit. Proto si musí uvědomit, jaké jsou možnosti a co obnášejí. A v žádném případě nesmí být jejich rozhodnutí lehkovážné. Koho si vyberou? A komu budete sloužit vy?
Jozue, zestárlý izraelský velitel se snaží svými slovy k Izraelcům zajistit, aby i po jeho odchodu z tohoto světa Izrael poslouchal Hospodina. Vždyť Hospodin je jejich Bůh, který jim prokázal mnohé dobro. Ale tento dobrotivý a milostivý Bůh je také svatý a bude trestat svůj vyvolený národ, pokud se od něj odvrátí k modlám.
Podstatnou věcí 22. kapitoly je reakce Izraelců na Hospodinovo jednání s jejich národem. Izraelci nutně potřebují zůstat věrní Bohu, který na ně uvedl tolik dobrého. Jejich reakcí na Hospodinovo jednání tedy musí vášnivé úsilí o věrnost Hospodinu.
Podílem lévijců byl samotný Hospodin. Přesto potřebovali někde bydlet a k tomu dostávají města v Izraeli. Ale stejně jako byli oni, tak jsou i křesťané dnes na zemi pouze hosté bez skutečného domova. Naším skutečným podílem je Ježíš Kristus.
Útočištná města ve Starém zákoně jsou obrazem našeho útočiště, které máme v Pánu Ježíši Kristu. Jen On je naše záchrana, jen On je naše pomoc v každé naší nouzi.
Izraelci se zabydleli v zaslíbené zemi, aniž by ji osídlili v Boží síle. Potřebovali napomenutí od Jozua a silnou výzvu k rozdělení zbývajících podílů. Přesto, jak se zdá, nešlo všechno přesně podle plánů.
Kapitoly 16 a 17 popisují dědičný podíl Josefovců, tak jak jim byl přidělený losem. Opakují se zde výtky vůči Izraelcům, protože nevymýtili ze země Kenánce. V 17. kapitole je navíc tato neochota Izraelců dotáhnout věci do konce znásobena nespokojeností Josefovců s jejich podílem. Na druhou stranu v 17. kapitole narážíme na Selofchadovy dcery, které si s důvěrou v Boží rozhodnutí nárokují podíl na zaslíbené zemi.
