Nepohrdejme Bohem a Jeho dobrotou!
Nepohrdejme Bohem a Jeho dobrotou!
O naprosto zoufalém a beznadějném stavu člověka! Ř 7, 12-13
Úvod
Pokoj, milost a milosrdenství Pána Ježíše Krista buď s vámi se všemi drazí sourozenci v Kristu! Co si myslíte o našich společných shromážděních? Kdybyste chtěli vyjádřit podstatu, povahu, smysl, cíl a záměr našich společných shromáždění, co by vás k tomu napadlo? Dá se to všechno vyjádřit jedním slovem? To proč se scházíme, co vlastně děláme? Napoví mi někdo?
Milovaní, čtěte Písmo. S pokornou modlitbou proste pokaždé Boha, aby vám mocí svého svatého Ducha, který je ve vás, dal plnost moudrosti a poznání. Aby se vám otevíralo srdce a duchovní zrak, když budete číst a vykládat Písma. Potom budete se vší moudrostí rozeznávat, co je dobré, co zlé. Budete vědět, co je od Boha, co nikoli.
Vzdorovitá a neposlušná přirozenost padlého člověka se probouzí ve chvíli, kdy narazí na omezení a hranice zákona. Hříšný člověk a jeho neproměněné srdce tíhne, touží nejsilněji právě k věcem, které zákon zakazuje. To je to ovoce, které nám nejvíce chutná. A dnes o tom budeme ještě hovořit.
V čase pro nás těžkém jako je dnes a možná ještě těžších, stojících před námi. Je Písmo úplně stejně Božím životem, který do nás Bůh vdechl a vdechuje, jako v Gn 2, 7. To Boží Duch vlévá do nás svůj život. 
Máme mít touhu po nefalšované duchovní stravě. Modleme se proto, abychom byli skutečně hladoví. Ať Bůh v našich srdcích způsobí hlad po Písmu, po Božím slovu. A také máme přicházet k tomuto prostřenému stolu, kterým je Písmo slovo Boží. Tím totiž naplníme i druhý Petrův příkaz. Totiž přicházení ke Kristu. Ke kameni živému.