Milovaný syn otrokem (Gn 37,1-36)
…sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob otroka…
Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 16. prosince 2012
Pokoj vám a milost, milovaní svatí. Vstupujeme do 37. kapitoly Genesis a tím také do poslední části této nádherné knihy Bible. Pojďme ji tedy společně přečíst. Nepatří mezi nejkratší kapitoly a jistě dobře známe příběh, který je tu zapsaný, ale přečtěme ho znovu. Je to Boží slovo a to má být v církvi i po domech čteno. Gn 37,1-36.

Člověk hledí na to, co má před očima...
Druhá polovina 35. kapitoly je svědectvím o bolesti v životě Božího muže. Je to další zkouška Jákobova charakteru. Není první a rozhodně není ani poslední. Klade před nás otázku po opravdovosti našeho života s Bohem.
Jákob v předchozí kapitole selhal v mnoha ohledech. Jeho život se skoro zhroutil. Čelil vážnému nebezpečí – celé jeho rodině hrozilo vyhlazení, vendeta, krevní msta za to, co provedli jeho synové, když vyvraždili všechny muže z Šekemu. Bůh skutečně dlouho mlčel a nechal dojít věci v Jákobově životě až do krajnosti. Ale neopustil Jákoba.
Jákob opouští dům svého otce a setkává se s Bohem. Toto setkání navždy mění jeho život – mění se jeho uctívání, mění se jeho jednání, mění se úplně všechno.