… aby ji posvětil (Ef 5,26)
Kazatel
Posvěť je pravdou! Tvé Slovo je pravda.
Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 20. října 2019
Pokoj vám a milost, milovaní svatí, milí přátelé a hosté. Po delší pauze pokračujeme ve výkladu páté kapitoly listu Efezským. Máme před sebou další verš z páté kapitoly, který patří ke zdánlivě velmi komplikovaným textům. Budeme se zabývat samotným dvacátým šestým veršem, ale po lepší pochopení kontextu přečteme celou druhou polovinu páté kapitoly. Ef 5,17-33
List Efezským je jedním z nejpromyšlenějších listů v Písmu. Na mnoha místech tohoto listu Duch svatý skrze Pavla odhaluje takové hlubiny Božích věcí, že můžeme jenom užasle zírat. Tento list je pečlivě napsaný, důkladně promyšlený a sestavený, každé použité slovo je vybrané s velkou přesností a záměrem. Podobně jako v dalších knihách Písma jsou tady slova, která jsou použitá jenom jednou v celé Bibli, a je tu také několik slov, která možná spatřila světlo světa ve chvíli, kdy je Pavel pod vedením Ducha svatého napsal. Dvacátý šestý verš není složitým textem, ale jsou tam použitá slova, která se ne vždy v tomto kontextu používají, takže může ten text vypadat komplikovaně. V průběhu historie většina vykladačů Písma vztahovala tento text ke křtu, ačkoliv má se křtem pramálo společného. Tímto směrem šli i překladatelé ekumenického překladu. Například Jan Kalvín spojuje posvěcení, o kterém mluví tento verš, s oddělením křesťana od světa a chápe potom obmytí vodou, které je v našem textu, jako odkaz na křest, který odděluje křesťana od světa. Má to určitou logiku, ale neodpovídá to ani textu samotnému, ani kontextu, v němž se nacházíme. Procházel jsem různá reformační vyznání víry a v naprosté většině z nich je tento verš spojený se křtem. Zjevně to je něco, co má velmi dlouhou tradici, která je hluboko zakořeněná. To je hlavní důvod, proč se mnohým zdá tento verš tak komplikovaný. Ale pokud ho dobře přeložíme a pochopíme jeho smysl, rázem přestane být komplikovaný. Pojďme se tedy nejdříve podívat na překlad tohoto verše.
I. Překlad textu
Nechci vás příliš trápit gramatikou a syntaxí nebo teorií překládání. Ale věřím, že všichni čteme Boží slovo a to znamená, že to jsou věci, které se nás týkají. K tomu, abychom mohli číst Boží slovo, rozumět mu a správně ho aplikovat, nebudeme v naprosté většině případů tyto věci potřebovat. Ale pokud budeme do hloubky přemýšlet nad Božím slovem, dříve nebo později se dostaneme na taková místa, kde se bez těchto věcí neobejdeme. Bůh nám dal své Slovo. Zapsal ho skrze apoštoly a proroky. Skrze Petra nám vysvětlil, jak to udělal:
- 2Pt 1:21 (ČSP) Neboť proroctví nikdy nebylo proneseno z lidské vůle, nýbrž unášeni Duchem Svatým mluvili lidé poslaní od Boha.
Bůh použil lidi, které si k tomu vybral, aby skrze ně bylo zapsáno přesně to, co on sám chtěl. Nebylo to něco mechanického – to by mohl použít psací stroj, nebo počítač nebo jakéhokoliv starověkého písaře, ale bylo to přirozené. Mimochodem Korán je inspirovaný tím mechanickým způsobem. Kdyby Alláh použil místo Muhameda třeba Aliho nebo Hasana, bylo by to úplně jedno a výsledek by byl úplně stejný. Ale Bůh Bible použil lidi v jejich době, v jejich prostředí, s jejich znalostmi, s jejich charakterem a povahou. Byli unášeni Duchem svatým, který použil každého přesně tak, jak chtěl a kdy chtěl, aniž by přitom cokoliv ubral z osobnosti daného člověka. Takže můžeme například vidět, že Lukáš psal krásnou řečtinou, zatímco Marek neměl tak vybraný sloh a promyšlené uspořádání vět. Bůh použil oba dva k tomu, aby nám sdělil pravdu. Přestože použil různé lidi, Boží slovo je naprosto spolehlivé, pravdivé, neomylné a dostatečné. Má být zvěstováno všem národům, což znamená, že Bůh chce, abychom ho překládali do národních jazyků a používali ho v jazyce, kterým mluvíme. A tady vzniká ten problém s různými překlady. Je to problém, který je spojený s naším hříchem, nikoliv s Božím slovem. Někdy máme problém se dorozumět ve svém vlastním jazyce, natož když jde o překlad z jiného jazyka. Jeden mluví o voze, druhý mluví o koze. Ale nad svým Slovem Bůh bdí:
- Ž 12:7-8 Co vysloví Hospodin, jsou slova ryzí, stříbro přetavené do kadlubu v zemi, sedmkráte protříbené. Ty je, Hospodine, budeš střežit.
Bůh bdí nad svým Slovem a i v tom nejhorším překladu bude vždy zachováno to nejdůležitější, tedy evangelium, které je Boží mocí ke spasení pro každého, kdo věří. Ale v každém překladu už nebudou úplně všechny nuance, které jsou v originálním textu. Nejsou to nuance, s nimiž by stálo nebo padalo spasení. Můžeme pokojně číst Boží slovo v překladu, který každý používá, můžeme důvěřovat Bohu, že nás nezavede do temnoty. Můžeme s důvěrou aplikovat Boží slovo, jednat podle něj. A když to budeme dělat, Bůh nás povede dál, povede nás do hloubky svého Slova, k hlubšímu porozumění.
A tady už jsme u toho našeho textu. Každý český překlad se v překladu tohoto verše trochu liší. Vypsal jsem vám je a doma se na to můžete podívat a zjišťovat rozdíly. V tom textu je pár slov, která si potřebujeme vysvětlit. Je tam slovo lázeň nebo koupel nebo také obmytí. To jsou možné a správné překlady toho slova (λουτρόν). Problém je, že toto slovo máme jenom na jednom jediném dalším místě v Písmu, které mluví o obmytí Duchem ke znovuzrození.
- Titovi 3:5 On nás zachránil ne pro spravedlivé skutky, které my jsme konali, nýbrž ze svého slitování; zachránil nás obmytím, jímž jsme se znovu zrodili k novému životu skrze Ducha svatého.
V našem textu je doslova „koupel vodou“ nebo „lázeň vodou“ či „obmytí vodou“. To není způsob, jak Písmo mluví o křtu, nehledě na to, že skutečným překladem slova, které se překládá jako křest, je ponoření. Kdybychom používali toto slovo, pomohlo by nám to rozlišit ponoření do vody a ponoření Duchem svatým do Krista. Mnohem méně bychom spojovali obmytí se křtem.
V našem textu čteme o posvěcení očištěním koupelí vodou ve slovu. Je tam očišťující koupel vodou ve slovu. To je velmi zvláštní spojení. Je podobně zvláštní, jako je to v Janovi, když Pán Ježíš mluví s Nikodémem o novém narození. Říká mu:
- Jan 3:5 Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího.
Byly popsané stohy papíru o tom, co znamená narodit se z vody. Ale křest nepůsobí nové narození, ačkoliv si to někteří lidé myslí. Zločinec na kříži byl znovuzrozen Duchem a vstoupil do Božího království, ačkoliv nebyl pokřtěn vodou. Spíš Pán Ježíš odkazuje na:
- Ezechiel 36:25 Pokropím vás čistou vodou a budete očištěni; očistím vás ode všech vašich nečistot a ode všech vašich hnusných model.
To je dílo Boží milosti. Nejde o vodu jako materiál, ale jde o obraz díla Boží milosti, který ukazuje na to, že Bůh očišťuje, Bůh dává svého Ducha, jak sám chce. Bůh působí v srdcích lidí a mění je. Voda je tady obrazem Boží milosti. Dokud Bůh neočistí člověka od hříchů a nevloží do něj svého Ducha, nemůže člověk vstoupit do království. Musí být obnoven, očištěn, obmyt od svých hříchů – to je ta voda, která je tu zmíněna. Ukazuje na Kristovo dílo na kříži Golgoty, ukazuje na očišťující moc jeho krve, ukazuje na spasení jenom z milosti, jedině skrze víru v samotného Krista. Duch svatý toto očištění aplikuje do života věřícího, takže se narodí znovu a teprve tehdy, když je očištěn, obmyt a obnoven mocí Ducha, může vstoupit do Božího království. Ale kde se člověk seznámí s Kristem?
- 2 Timoteovi 3:15 Od dětství znáš svatá Písma, která ti mohou dát moudrost ke spasení, a to vírou v Krista Ježíše.
Když jsme ponořeni do Slova, jsme přitahováni ke Kristu, který nás očišťuje. Když Ježíš myl učedníkům nohy, a Petr chtěl umýt hlavu a celé tělo, Ježíš mu řekl, že stačí jen umýt nohy, protože kdo je vykoupán, je čistý. A jak pokračoval ve výkladu, řekl:
- Jan 15:3 Vy jste již čisti pro slovo, které jsem k vám mluvil.
A to už nás vede k dalšímu bodu dnešního kázání:
II. Výklad textu
Doufám, že jste ještě se mnou, že jste se neztratili v komplikacích, které jsou spojené s překladem našeho textu. Takže ten text říká:
- Ef 5,26 … aby ji posvětil očištěním koupelí vody ve slovu …
O kom se tady mluví? Mluví se tu o Kristu a jeho nevěstě. Pavel píše mužům, křesťanům v Efezu, jak mají milovat své manželky. Vzorem pro ně má být Kristus, který si zamiloval církev a sám sebe dal za ni. O tom jsme mluvili v předchozích kázáních, kde jsme si ukazovali na vztah muže a ženy, mluvili jsme o tom, co to znamená, že si Kristus zamiloval církev. Znamenalo to, že odložil slávu, kterou měl u Otce před stvořením světa a stal se člověkem. Sloužil lidem, přišel, aby se stal obětí smíření, žil dokonalým životem, který je jedinečným vzorem pro nás. V listu Efezským jsme četli, že se máme budovat navzájem, sloužit si svými dary, abychom rostli v díle služby, budovali Kristovo tělo, dosáhli jednoty víra a poznání Božího syna:
- Ef 4:13 a tak dorostli zralého lidství, měřeno mírou Kristovy plnosti.
Křesťanský život je životem v lásce a milovat znamená sloužit druhým. Život v manželství je životem v lásce a znamená sloužit druhému – muž ženě a žena muži. Sloužit tak, jako sloužil Kristus, který nelpěl na svém postavení, na své rovnosti s Bohem, ale ponížil se a nechal na sebe dopadnout Boží hněv kvůli našim hříchům. Miloval svou církev a sám sebe za ni dal – obětoval se jako beránek. Obětoval se dobrovolně, ochotně, ne z donucení, ale z lásky. To je vzor pro každého muže, který žije v manželství, stejně jako pro každou ženu i pro všechny, kteří v manželství nežijí.
Náš dnešní text mluví o tom, co stálo za Kristovou obětí, co bylo jeho záměrem. Nepřišel s tím, že se obětuje a potom bude mít pokoj. Nežil pro přítomný okamžik a z přítomného okamžiku. Jeho dílo bylo dokonáno na kříži Golgoty, ale práce ještě neskončila. Na kříži získal spasení pro svůj lid, pro každého, kdo věří. Kristova oběť nebyla paušálem, který byl předplacen pro všechny a aktivován u toho, kdo chce. Svou obětí vykoupil lidi. Bylo zaplaceno, je dokonáno.
- Zj 5,9 … protože jsi byl obětován, svou krví jsi Bohu vykoupil lidi ze všech kmenů, jazyků, národů a ras.
Kristova krev už zaplatila dluh všech vyvolených. Proto můžeme říci, že je dokonáno. Už není, co bychom mohli přidat. Naše hříchy byly odpuštěné na kříži Golgoty – ty minulé, ty přítomné i ty budoucí. Všechny naše hříchy. Kdyby Ježíš zaplatil za všechny hříchy celého světa, celý svět by musel být zachráněn. Ale on zaplatil za všechny hříchy svých vyvolených, což znamená, že všichni vyvolení, všichni, kteří byli před stvoření světa zapsáni do knihy života, budou zachráněni. Jak se to stane? Uslyší evangelium o Pánu Ježíši Kristu, a Duch svatý použije toto slovo pravdy k tomu, aby je očistil a dal jim nově se narodit. Teprve nové srdce je schopné věřit a činit pokání ze vzpoury proti Bohu. A kde je nové srdce, tam je také víra a pokání. Při konfrontaci s pravdou je nové srdce proměňováno a očišťováno pravdou, protože pravda Božího slova osvobozuje.
Ježíš si zamiloval svou církev a obětoval se za svou církev. Ale dílo kříže jde dál než k vykoupení. Ježíš svou církev posvěcuje a očišťuje. Všimněte si, že se mluví o celé církvi, nemluví se o jednotlivcích, což také svědčí o tom, že se tu nemluví o křtu. Ježíš nepokřtil církev vodou, ale vykoupal ji ve své krvi. Církev jsou ti, kdo vyprali svá roucha v krvi beránkově a tak byli očištěni. Pavel napsal Titovi:
- Titovi 2:14 On se za nás obětoval, aby nás vykoupil ze všeho hříchu a posvětil za svůj vlastní lid, horlivý v dobrých skutcích.
Kristova oběť vykupuje a posvěcuje. Vykoupení je v Titovi 3,5, kde je koupel Ducha ke znovuzrození. Posvěcení je v našem textu, kde je koupel vody ve slovu. V obou případech je Slovo tím prostředkem, protože celé Písmo svědčí o Kristu, v obou případech je Duch svatý tím, kdo koná, a on přišel, aby vydal svědectví o Božím synu. Slovem pravdy jsme se znovuzrodili k novému životu (Jk 1,17; 1Pt 1,23), stejným slovem jsme posvěcováni a očišťováni. Ježíš se modlil:
- Jan 17:17 Posvěť je pravdou; tvoje slovo je pravda.
Sem směřuje náš text. Sem směřuje Kristovo dílo. Vykoupil nás a posvětil svou obětí. Ježíš jednou provždy obětoval své tělo (Žd 10,10), prolil svou krev, zaplatil svým životem, zemřel a byl pohřben. Na kříži vybojoval vítězství nad hříchem a nad ďáblem i nad smrtí. Toto vítězství potvrdil tím, že třetího dne vstal z mrtvých. To je Kristovo evangelium, které je Boží mocí ke spasení i mocí ke zbožnému životu. Toto evangelium je v plnosti obsaženo v jeho Slově. Sem směřuje Ježíšova služba, tady se projevuje jeho láska k církvi. Nezanechal svou církev bez Slova a nezanechal svou církev bez toho nejlepšího vykladače Slova, bez Ducha svatého. Znovu vidíme Pána Ježíše, jak slouží své církvi. Zamiloval si církev, a proto církvi slouží.
Když vystoupil vzhůru, dal dary lidem – dal nám apoštoly a proroky a skrze ně nám dal své Slovo. Už tady nemáme žádné očité svědky Kristova vzkříšení (což byla kvalifikace pro každého, kdo byl apoštolem – viz 1K 15,7), ani nemáme proroky, kteří na základě zjevení, které jim bylo dáno, pravdivě vykládají Starý zákon (což bylo jediné Písmo první církve) ve světle Kristova kříže. Ale přesto máme prorocké slovo, ten základ, který položili apoštolové a proroci. V tomto smyslu nejsme bez apoštolů a proroků, protože jejich slova máme v Písmu. Tady je zjevená pravda o Kristu, tady je zjevené evangelium, tady poznáváme Krista takového, jaký doopravdy je, zde máme zjevenou celou radu Boží, všechno, čeho je potřeba ke zbožnému životu. Vzpomínáte, čím začíná tento oddíl Písma v páté kapitole? Výzvou k moudrosti, k pochopení Pánovy vůle a příkazem: „Naplňujte se Duchem!“ Jak? V listu Koloským je odpověď:
- Ko 3:16 Nechť ve vás přebývá slovo Kristovo v celém svém bohatství.
Buďte naplněni Slovem a budete plní Ducha. Ponořte se do Božího slova, nasyťte se Božím slovem, naložte se do Božího slova a nechte Boží slovo, ať vás formuje, ať vás proměňuje, očišťuje, posvěcuje, ať vás sytí a tiší vaši žízeň i hlad po pravdě. A budete skrze toto Slovo a mocí tohoto Slova růst do stále větší podoby Pána Ježíše Krista. On bude růst a vy se budete menšit. To je moc Božího slova, které dal Pán Ježíš Kristus své církvi, v němž svou církev koupe a tak jí očišťuje a posvěcuje. Proto první církev zůstávala v učení apoštolském (Sk 2,42), proto Pán dal církvi učitele, proto mají starší povzbuzovat ve zdravém učení a napomínat odpůrce, proto Pavel svěřuje starší i učedníků Bohu a slovu jeho milosti. Tak se Pán stará o svou církev, takto jí slouží, protože ji miluje. Jak to souvisí s manželstvím? To je poslední bod našeho dnešního kázání:
III. Aplikace textu
Kristus si zamiloval svou církev a sám sebe za ni dal, aby ji posvětil očištěním koupelí vody ve slovu. Právě tak má muž milovat svou manželku. Co to znamená prakticky? Muž se má starat o svou církev jako se Pán Ježíš Kristus stará o svou církev. Manžel nesmí nechat svou manželku suchou, ale má jí koupat ve vodě Božího slova. To je služba lásky, kterou slouží muž své ženě. Je to služba posvěcení, která má vést ke svatosti. Jak to dělá Pán Ježíš se svou církví?
Na prvním místě poskytuje církvi všechno potřebné. Nenechal ji bez Slova. Ani muž nemá nechat svou ženu bez Božího slova. Je to zodpovědnost manžela, aby svou ženu koupal v Božím slově. Podívejte se dobře na obraz, který tady je – Pán Ježíš neposvěcuje svou nevěstu tím, že jí vypráší kožich metlou Slova, ani ji neoseká mečem Božího slova, který je na obě strany ostrý. Ani nedrtí svou milovanou kladivem Božího slova – a prorok Jeremiáš popisuje Hospodinovo slovo jako kladivo, které tříští nejtvrdší skálu (Jr 23,29). Pán Ježíš nechce svou církev pálit ohněm Božího slova, ale popisuje svou péči o církev jako lázeň, vodní lázeň v Slovu. Koupel nebo lázeň je úplně jiný druh péče. Je to péče, která je laskavá, něžná a příjemná.
Když se Pán Ježíš v horní místnosti přepásal ručníkem, vzal vodu a myl svým učedníkům nohy, dal nám příklad, jak máme jednat i my. Ukázal manželům, jak se mají starat, jak mají přinášet svým manželkám Boží slovo. S láskou, s laskavostí, s hlubokou pokorou. Petr se rozzlobil na Pána, že přece Pán nebude mýt nohy Petrovi. Jak reagoval Pán Ježíš? Trpělivě a laskavě vysvětlil Petrovi, jak se věci mají. Právě tak mají muži přinášet Boží slovo svým ženám. Takto je mají posvěcovat. To je úkol muže, křesťana, manžela, aby posvěcoval svou manželku. To není jednoduchý úkol. Není to snadný úkol. Je to úkol, ve kterém nám hodně brání hříšnost žen. Každá žena je hříšnice a není to pro ni vůbec jednoduché přijímat od svého muže Boží slovo. Ještě větší problém je ale na straně mužů – milí bratři, jsme hříšníci, tvrdí, nemilosrdní, arogantní, sebestřední. A tyhle vlastnosti se nejvíc neprojevují v práci ani v mezi přáteli nebo v církvi. Tohle naše hříšné já se nejvíce projevuje právě ve vztahu s těmi nejbližšími.
Chtěli bychom, aby žena přijímala naše vedení a vyučování Božím slovem, ale obávám se, že jí obvykle neposkytujeme svěží, příjemnou a lahodnou lázeň, ale chtěli bychom z ní udělat kovadlinu pro své kladivo. To ale není služba Pána Ježíše, takhle nejedná se svou nevěstou. Podívejte se do knihy Zjevení, kde je sedm dopisů Pána Ježíše Krista sedmi církvím v Malé Asii (Zj 2-3). Pán jim posílá své slovo skrze svého služebníka Jana. Je tu sedm církví, které jsou v různém stavu – jenom jednu církev pouze chválí, jednu další povzbuzuje k vytrvalosti v soužení, které má přijít, další čtyři za něco chválí a za něco kárá a jednu jenom napomíná. Ale ke každé z těch církví přistupuje s láskou, jedná s každou z nich jako s církví, jako se svou vzácnou a milovanou nevěstou. On je Pán, proto může také pohnout svícnem církve, která nebude činit pokání. Manžel není pánem, není vlastníkem manželky – to bývalo kdysi a někde to ještě je, ale je to špatně, je to hřích. Manžel není vládcem, ale je manželem. A má milovat svou manželku, jako si Kristus zamiloval svou církev, jako Kristus miluje svou církev a posvěcuje ji.
Muži, bratři, manželé, jak koupete své manželky v Božím slově. Pán Ježíš Kristus to může dělat mimo jiné také kvůli tomu, co bylo řečeno v předchozím verši – tedy že dal sám sebe za svou církev. A to je něco, co buduje důvěru. Pán Ježíš získal svou nevěstu svou vlastní obětí. Muž si někdy myslí, že získal svou manželku její obětí, když se ta žena za něj vdala. Muž má pocit vlastnictví a vlády. To je přesně to, o čem mluví Genesis 3 – je to prokletí pádu, kdy muž chce vládnout nad ženou. Ale muž nebyl stvořen jako vládce ženy, ale byl stvořen spolu s ženou jako obraz Boží. A stejně jako si Kristus vydobyl svou nevěstu, získal ji svou obětí, i muž musí získávat svou manželku svou obětí. To je základ, na kterém je možné stavět. Tady vzniká důvěra, která je nezbytná při posvěcování v lázni Slova. Jenom na základě hluboké důvěry se žena nechá omývat Božím slovem. Jenom tehdy, když ji muž získá svou obětavou a ochotnou službou – praktickou službou, bude ochotná naslouchat také záplavě Božího slova, do něhož bude svým manželem ponořovaná.
Ale bratři, jestli chcete svou manželku koupat v lázni Božího slova, musíte být sami očištěni tímto Slovem. Sami se musíte posvěcovat, potápět se do Božího slova, kopat v něm a hledat skryté poklady Boží moudrosti. Pokud muž nezůstává v Božím slově, ale zároveň chce vést svou ženu tímto slovem, bude to vypadat jako na ulicích Barcelony, kde policisté používají na demonstranty vodní děla. Bude to pokrytecké, falešné a prázdné. Milovaní, před námi je velká výzva – těžká, nesnadná služba. Máme sloužit Božím slovem, což znamená, že musíme být sami v Božím slově. Máte svůj čas na Boží slovo? Budujete svůj vztah s Pánem Ježíšem Kristem? Sytíte se každý den z Písma? Namáčíte a noříte se do Božího slova, abyste byli očišťováni, abyste byli posvěcováni Slovem? Vždyť jenom tak budeme moci sloužit svým manželkám a mít manželství, jaké Bůh chce, abychom měli – tedy manželství, které svědčí o Kristu, o jeho lásce k církvi, o jeho oběti za církev.
Začněte s malou koupelí. Proberte otázky ke kázání, které máte každý týden ve svých osnovách. Mluvte spolu doma o tom, co jste slyšeli v kázání, jak to k vám promluvilo, co to znamená, pro váš život. Budujte vzájemnou důvěru ve vašem vztahu a učte se mluvit o Božích věcech. Otevírejte společně Písmo a čtěte ho. Znamená to, že musíte najít společný čas. Proste Boha, aby vás vedl a pomáhal vám.
Cílem manželství je Boží sláva, vyvýšení Pána Ježíše Krista a naše posvěcení. Bůh spojil dva hříšníky a obvykle jim také svěřil další hříšníky, děti. To je skupina hříšníků, kde hřích vyplouvá na povrch snadno a rychle. Ale naším úkolem není poddávat se mu, ale bojovat s ním a posvěcovat se k Boží slávě. Jak? Tím, že se budeme soustředit na kříž, na Pána Ježíše Krista, na jeho dílo na Golgotě.
- Židům 12:1-2 … odhoďme všecku přítěž i hřích, který se nás tak snadno přichytí, a vytrvejme v běhu, jak je nám uloženo, s pohledem upřeným na Ježíše, který vede naši víru od počátku až do cíle.
- Ko 3:1-2 Protože jste byli vzkříšeni s Kristem, hledejte to, co je nad vámi, kde Kristus sedí na pravici Boží. K tomu směřujte, a ne k pozemským věcem.
O tom je křesťanské manželství. Ne o uspokojení sebe, ale o vyvýšení Krista a o růstu ve svatosti, o službě druhým, zapírání sebe, umírání sobě a o životě, který Kristus žije v nás. Amen.