Bůh je s námi (Mt 1,23)

Jan Suchý, Ústí nad Labem, 23. prosince 2018

A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. (J 1:14)

Pokoj vám, bratři a sestry, domácí víry, dobré ráno i vám, milí hosté, jako každý týden, i dnes otvíráme Boží slovo. A není to náhoda, protože jde o Boží zjevení. Jak nesmírně důležité je, že máme Bibli ve svém jazyce, Boží slovo srozumitelné a přístupné pro každého v naší zemi, tomu můžeme porozumět z následujících příkladů, které nám dovolují:

I. Proniknout za oponu k podstatě

A vidět skrze Boží slovo duchovní skutečnosti, které by jinak našemu zraku zůstali skryty. Chci vám předložit celkem tři příklady:

Tři příklady

A. Když se díváte na nádherné hory a západ slunce nad nimi, když do vašich uší proniká šumění lesů, kde koruny stromů ohýbá čerstvý vítr a vy se necháváte unést tou krásou, byla by to jen marnost, kdybyste zůstali ve svém pochopení u toho, že všechna ta nádhery, hory, lesy, slunce není víc než dílo náhody a milionů let vývoje, kdy vše tak jak vidíte nyní, vznikalo samo od sebe. Protože byste tak zcela a tragicky míjeli smysl všeho stvoření, celé přírody. Její smysl totiž odhaluje Bůh ve svém slově, které nám lidem dal:

• Ž 19:2-3  Nebesa vypravují o Boží slávě, obloha hovoří o díle jeho rukou. 3  Svoji řeč předává jeden den druhému, noc noci sděluje poznatky.

Kdybyste zůstali u toho, co si myslí moderní západní svět, tedy nevěřící lidé, zcela byste minuli to nejdůležitější: příroda svědčí o živém Bohu Stvořiteli a udržovateli života!

Druhý příklad je podobný:

B. Stejně tak, když přemýšlíte o významu svého vlastního života a to, co naplňuje vaši mysl je přesvědčení, že i když ne všechno se vám vždy povedlo a ne všechno jste vždy udělali správně a dobře, přeci jen to s vámi není jistě až tak špatné. Možná, kdyby existovala ta možnost, udělali byste dnes některá rozhodnutí jinak, některé věci byste raději neudělali vůbec a naopak jindy byste raději šli jinou cestou. Ale sečteno a podtrženo, i když víte, že nejste žádný dokonalý člověk, nejste ve svých očích jistě ani ten nejhorší. A zdá se vám, že je to tak v pořádku. Říkáte si: ať bude, co bude, ať po smrti něco je nebo ne, když se dnes dívám na svůj život a hodnotím ho, tak si spolu s Jarkem Nohavicou můžu říci: "kdybych co chtěl dělal, všechno malo platne, mohlo to byt horši, nebylo to špatne". I v tomto případě však Bůh ve svém Slově odhaluje skutečnou podstatu věcí, naše postavení před svatým Bohem, Soudcem živých i mrtvých:

• Ř 3:10  jak je psáno: `Nikdo není spravedlivý, není ani jeden, Ř 3:22-23  Není totiž rozdílu: všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy;

Domnělá dobrota ve vlastních očích, či před druhými lidmi, je ve srovnání s tím, k čemu nás Bůh stvořil a podle čeho nás bude také soudit, jen odpad! (Fp 3:8) Co znamená opravdová dobrota, můžeme poznat, jen když se podíváme na to, kdo je Bůh! Jaký je Bůh! A když to začneme poznávat, potom veškerá naše vlastní domnělá dobrota rázem vybledne jako hvězdná obloha s příchodem svítání! Krásné hvězdy, třpytící se ještě před chvílí na hlubokém a temném pozadí nebe, rázem vybledly a nakonec úplně zmizely, když přišla skutečná záře slunce v plné síle!

C. Třetí případ, který dokládá důležitost Božího slova pro náš život, jsou právě svátky, které e v těchto dnech slaví, Vánoce. Jestliže jediné, čím se těšíte ve své mysli o Vánocích, je něco jako rozsvícený vánoční strom, s barevnými skleněnými ozdobami, stříbrným řetězem a světly, kdy je vše ještě podbarveno žhnoucími prskavkami, nebo je to dokonce úsměv či štěstí v očích někoho druhého, když ho překvapil nečekaný dárek pod stromečkem, pak máte možná něco příjemného a hezkého, ale míjíte pravou podstatu věcí.

Stejně tak na druhou stranu, i když vám slovo Vánoce naopak spíš přináší chmury, protože víte, že způsob oslavy tohoto svátku je vnější a prakticky vůbec v dnešní společnosti nemá v sobě nic víc než konzum a pozlátko bez opravdového porozumění významu - když vás zkrátka děsí, že u kořenů oslavy Vánoc jsou pohanské zvyky Slunovratu a vy byste zůstali ve svém smýšlení zde, pak jste stejně tak, jako v minulých příkladech minuli pravou podstatu věcí. I v tomto případě Vánoc totiž Bůh ve svém slově odhaluje skutečnost: Bůh dal světu Spasitele, Ježíše Krista. Přesně jak o tom svědčí náš dnešní text:

• Mt 1:23  `Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Immanuel´, to jest přeloženo `Bůh s námi´.

II. Narození Ježíše

A. Proč je narození Ježíše tak důležité?

Proč si lidé už po takovou dobu připomínají jeho narození? Není důležitější soustředit se spíše na Ježíšův kříž? Vždyť vrcholem Ježíšovy služby je zvěst jiného svátku: Velikonoc. A také nám Písmo přikazuje, abychom pamatovali na Ježíšovo ukřižování, což jistě činíme při Večeři Páně. Ano, na kříži se stalo to nedůležitější pro náš věčný život: Ježíš tu svou obětí zaplatil náš dluh vůči svatému Bohu! Ale bez Betléma není Golgoty! Jako kříž Golgoty ukazuje na cenu našeho vykoupení i jeho hloubku, tak narození Ježíše v Betlémě ukazuje, proč jsme vykoupeni. Ukazuje na to, kdo je Bůh!

B. Bylo předpovězeno

Ježíšovo narození není náhoda. O událostech, o kterých čteme v Matoušově evangeliu v 1. kapitole mluví Bůh už skrze proroka už v 8. století před Kristovým narozením! Podívejme se spolu do Starého zákona, do knihy Izajáš, 7. kapitoly.

Za dnů judského krále Achaza vytáhli jeho protivníci, král aramejský Resín a král izraelský Pekach, do války proti Jeruzalému, aby zničili rod krále Davida a nastolili v Judovi krále podle své vlastní vůle (syna Tabealova Iz 7:6). Davidův rod, ze kterého se má narodit Mesijáš, je v ohrožení. Hospodin tedy posílá proroka Izajáše ke králi Achazovi, aby ho povzbudil k důvěře Hospodinu a žádal od Boha znamení na důkaz Božího slibu ochrany pro judského krále. Ve své bezbožnosti však Achaz svou důvěru obrátil k Asýrii místo k Bohu. Svou zbožnost jen předstíral a Boha naopak odmítl. Prorok Izajáš proto řekl:

• Iz 7:14  Proto vám dá znamení sám Panovník: Hle, dívka počne a porodí syna a dá mu jméno Immanuel (to je S námi Bůh).

Bylo to zaslíbení, že opravdové vysvobození dává Bůh sám a ne asyrská armáda. Ta dokáže zachránit Achazovo království, ale ne jeho srdce!

Vraťme se zpět do Nového zákona, do doby, kdy Duch svatý skrze anděla říká Josefovi: dítě, které se narodí Marii, je očekávaný Mesiáš! On má moc vysvobodit srdce člověka od jeho nejhoršího nepřítele! Ten, který se narodí tvé snoubence Marii, bude mít jméno Immanuel, to je S námi Bůh.

III. Naplněné proroctví

A. Význam Izajášova proroctví

Co znamená toto Izajášovo proroctví a proč jej právě nyní anděl vztáhl na Kristovo narození? Po více než 700 letech? Co tak zvláštního se nyní děje, že je právě ten správný čas, aby se slova Hospodinova skrze Izajáše splnila? Vysvětlení, proč se to vše stalo a co to znamená, leží ve verši Mt 1:21. Anděl mluví ve snu k Josefovi, snoubenci Marie, a oznamuje mu, i přikazuje:

• Mt 1:21 Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů.“

To staré proroctví nyní Duch svatý naplňuje na Ježíši. Immanuel, to jest Bůh s námi, je Ježíš. Anděl poslaný od Boha ztotožňuje to dítě, jehož narození Josefovi a také Marii oznamuje, s naplněním Božího zaslíbení, že panna počne a porodí syna, jehož jméno bude Immanuel, Bůh námi. A co je důvodem, že se tento Immanuel narodit? Odpověď, kterou nám Bůh sám skrze anděla dává, je jednoznačná:

• Mt 1:21 neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů.“

To je důvod, proč se Ježíš narodil. To je důvod, proč tu dnes sedíme, čteme Písmo a hledáme, co Bůh skrze něj říká v tuto chvíli právě nám. Boží Syn se stal člověkem, aby vysvobodil svůj lid z jeho hříchů. Proto se Ježíš narodil, aby zjevil Boží slávu v našem spasení.

B. Narozen z panny

Podívejme se nyní na dvě důležité informace Izajášova proroctví. Ta první se týká Božího zjevení, že Immanuel se narodí z panny. Proč se ten zaslíbený Mesijáš, Vysvoboditel, musí narodit z panny? Tedy dívce, která doposud neměla intimní tělesný vztah s mužem? Nemohl Bůh ve své všemohoucnosti dát Spasitele lidem skrze běžné početí a narození dítěte v obyčejném manželství? Každý, kdo se kdy na této zemi narodil muži a ženě, nese si sebou svůj původ: všichni jsme narozeni v Adamovi, našem tělesném předku a to má své důsledky. Nevěříte tomu někdo? Podám vám důkaz: nikdo, žádný člověk není schopen nehřešit a namísto toho žít vždy jen a jen k Boží slávě. Adamův hřích způsobil, že se rodíme se se stejnou neschopností žít ve svatosti, jako Adam po Pádu. Zkuste to! Jak dlouho se ti bude dařit milovat Hospodina, svého Boha celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí? A jak dlouho budeš schopen milovat bližního svého jako sama sebe? Jaký rozdíl oproti našemu Stvořiteli, o kterém serafové u Jeho trůnu volají:

• Svatý, svatý, svatý je Hospodin zástupů! (Iz 6:3)

Proto každé dítě narozené 2 hříšným rodičům bude vždy jen a jen hříšník, který potřebuje Boží nadpřirozený zásah ve svém srdci - duchovní obřízku srdce, aby mohl být tím, k čemu byl i Adam stvořen - člověkem k Boží slávě. A tak to, že Hospodin sám řekl ústy proroka: "Hle panna počne a porodí syna," (v. 23) je tím největším darem lidem, abychom mohli být vytrženi ze svého bídného stavu i neveselé budoucnosti, kterou život v hříchu vůči Bohu přináší.

Bůh sám, Duch svatý, je tím, skrze koho bylo dítě v Mariině lůně počato. Nebyl to Josef, kterému byla Marie zasnoubena, ale Bůh sám dal život svému Synu skrze Ducha svatého. A to nás vede k druhé části Izajášova proroctví. To dítě dostane podivuhodné jméno.

C. Jeho jméno je Immanuel

Zní vám také to jméno neobvykle? Ono také neobvyklé je! Protože nese velmi neobvyklý význam. Evangelista Matouš nám pomáhá, když nám poskytuje vysvětlení významu tohoto jména. Immanuel znamená "Bůh s námi". Co se stalo? Jak může být Bůh, kterého nikdo nikdy neviděl (J 1:18), s námi? Poslouchejte, jak nádherně o Božím daru Spasitele píše evangelista Jan: Bůh se v Kristu stal člověkem. Jan o Ježíši mluví jako o věčném Slovu:

• J 1:14  A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.

Toto je důkaz Boží lásky. On nezanechal člověka napospas důsledkům jeho zatvrzelého srdce. Zde se odkrývá, kdo je vlastně Bůh všemohoucí. Řečeno jedním slovem, zapsaným v 1. listě Janově:

• Bůh je láska. (1J 4:8)

Boží láska se projevila! Nezůstala skryta našim očím, ale stejně jako v dobách, kdy apoštolové a jejich spolupracovníci zapisovali to, co sami na sobě zakusili, my dnes jsme voláni stejnou Boží láskou! Jak nás volá? Jak se nám ukazuje? Poslouchejte znovu apoštola Jana:

• 1J 4:9  V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jediného Syna, abychom skrze něho měli život.

Vidíte, kdo je Bůh? To není bůh náboženství světa, umně vykonstruovaných lidmi, kde záleží na tom, jak se ti podaří to které božstvo uspokojit svým výkonem, dary a oběťmi. Není to bůh, který by tě přijal nebo nepřijal na základě tvých schopností ho uspokojit v jeho požadavcích. Ne, tento Bůh Bible je naprosto odlišný. To On sám připravil a udělal všechno proto, abys nemusel nést důsledky své bezbožnosti, svých vin, po věčnost, abys nemusel zahynout. Neboť co jiného to je, než hynutí, když nemůžeš rozvíjet dobré dary ve svém životě, které jsi dostal; když se nemůžeš radovat z lásky svého Stvořitele a Spasitele a když nemůžeš vším, kdo jsi a co děláš, ve vděčnosti žít pro Něj? Místo toho ti zbyde jen věčné hynutí, umírání, protože spravedlivě poneseš ovoce svého zatvrzelého života: poneseš na sobě Boží hněv, který jen drtí a mačká zatvrzelé vzbouřence, ty, kteří se nechtějí poddat Bohu, ale trvají na své vlastní spravedlnosti. Zde není místo pro nic z toho, co se nazývá životem. Ještě je čas! Bůh je láska a proto poslal svého Syna Ježíše, aby byl Immanuel! Bůh s námi! Naplnění Hospodinových slov vyřčených skrze proroka Izajáše, se stalo skutečností v narození Ježíše Krista.

IV. Spasení je v Ježíši

Proč anděl pověděl Josefovi, že mají dát dítěti, které se Marii narodí, jméno Ježíš a ne Immanuel? Immanuel, Bůh s námi, je totiž více titul, než jen jméno. Označuje vlastnosti, charakterizuje osobu, které náleží. Můžeme najít podobný případ jmen, jež jsou tituly, charakteristikami dané osoby jinde v Písmu. Podívejme se znovu do Izajáše, tentokrát do 9. kapitoly. V pátém verši tu čteme:

• Iz 9:5  Neboť se nám narodí dítě, bude nám dán syn, na jehož rameni spočine vláda a bude mu dáno jméno: "Divuplný rádce, Božský bohatýr, Otec věčnosti, Vládce pokoje."

ČSP uvádí: Podivuhodný rádce, mocný Bůh, Věčný Otec, Kníže pokoje.

Izajáš tu znovu mluví o Ježíši. Tato jména jsou vznešené tituly Kristovy, které jej charakterizují: On je Mocný Bůh, Věčný Otec, Kníže pokoje, Podivuhodný rádce. Tají se vám dech?

Josef poslechl příkazy anděla Hospodinova: když se dítě narodilo, dal mu jméno Ježíš (v. 25).

To je jméno Kristovo, kterým ho oslovují, nazývají i popisují lidé kolem něj. To je jméno, které Duch svatý také skrze autory Nového zákona používá pro Mesiáše, Krista. Jméno Ježíš. To jméno má samozřejmě také svůj význam. A o to jde. Co tedy jeho jméno znamená? To nejlepší vysvětlení významu Ježíšova jména nám dává sám Hospodinem poslaný anděl, mluvící k Josefovi:

• Mt 1:21 (Marie) Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů.“

Ano, Ježíš vysvobodí svůj lid z jeho hříchů. To jméno totiž znamená - Bůh zachraňuje. Ježíš přišel zachránit. Přišel pro své ovce, aby je přivedl domů. Bůh zachraňuje a nikdo jiný. On se stal člověkem, aby za nás zaplatil dluh, který bychom museli jinak splácet celou věčnost. Žádný člověk od narození nežije podle Božího zákona, o kterém svědčí jeho svědomí, a který požaduje spravedlnost. Člověk chce být sám sobě zákonem, podle kterého chce žít.

• Ř 8:3-4  Bůh učinil to, co bylo zákonu nemožné pro lidskou slabost: Jako oběť za hřích poslal svého vlastního Syna v těle, jako má hříšný člověk, aby na lidském těle odsoudil hřích, a aby tak spravedlnost požadovaná zákonem byla naplněna v nás, kteří se neřídíme svou vůlí, nýbrž vůlí Ducha.

Ježíš zemřel na kříži o více než třicet let později. Na jeho těle byl odsouzen hřích. Zemřel, i když svým životem dostál požadované Boží spravedlnosti. Neumíral totiž za své hříchy (1Pt 2:22), ale doslova se stal hříchem kvůli nám: platil svým životem za mne, za každého, kdo mu uvěří. Platil i za tebe? Už jsi mu ve víře, v důvěře, řekl: ´Věřím, Pane Ježíši, že´s za mne zaplatil´? Na co spoléháš ty? V koho nebo v co doufáš, že tě zachrání? Co až se budeš muset postavit před Boha a vydat počet ze svého života? (1Pt 4:5).

Lidé dnes spoléhají na svoji sílu a dovednost a chytrost, že to zvládnou; nebo spoléhají na známosti na správných místech, že je vysekají z problémů; jindy doufají ve své jmění, že jim pomůže ke všemu, co chtějí. Ale nic z toho ti nemůže pomoci v boji s tím nejhorším nepřítelem, kterého máš! Nikdo a nic z tvých přátel, známých, žádné tvé jmění ani moc mezi lidmi ti nemají šanci pomoci v boji s Nepřítelem, který tě krok za krokem skrze tvoje myšlenky, slova i tvé zatvrzelé srdce vede tak, abys určitě nežil k Boží slávě. Vede tě tak, abys v takovém stavu i umřel a tak propadl odsouzení spolu s ním navěky v pekle. Nenech se jím dovést tak daleko! Odtud už není cesta zpět!

Nikdo jiný ti nemůže pomoci z otroctví tmě než Ježíšova oběť vykoupení, než moc Ducha svatého, který dává nové srdce, milující Pána. Ježíš ale přišel, aby zachránil to, co zahynulo! V koho chceš doufat? Kdo tě zachrání? Kéž bys vyznával spolu se žalmistou:

• Ž 20:8 CSP  Jedni doufají ve vozy, druzí zase v koně, my však připomínáme jméno Hospodina, našeho Boha.

Ten dávno zaslíbený Mesijáš, prorokovaný Immanuel, je Ježíš Kristus, narozený v Betlémě. Je tu i dnes, živý, aby nás skrze víru v jeho ukřižování i zmrtvýchvstání přivedl ke stejnému životu, jaký žije nyní On u Otce v nebi. To je jediné poselství, které nám může dát život. Nenechte nic ve svém životě, aby přehlušilo ve vašem svědomí, ve vaší mysli výzvu těch, kdo vám ji dnes zvěstují:

• 2K 5:20  Jsme tedy posly Kristovými, Bůh vám domlouvá našimi ústy; na místě Kristově vás prosíme: dejte se smířit s Bohem!