V boji proti mocnostem (1Pt 5,8-11)

Neporazitelná a neměnná moc Boží

Pavel Borovanský, Ústí nad Labem, 30. července 2017

1 Petrův 5:6-11 Pokořte se tedy pod mocnou ruku Boží, aby vás povýšil v ustanovený čas. Všechnu ‚svou starost vložte na něj‘, neboť mu na vás záleží. Buďte střízliví! Buďte bdělí! Váš protivník, ďábel, obchází jako ‚lev řvoucí‘ a hledá, koho by pohltil. Vzepřete se mu, zakotveni ve víře, a pamatujte, že vaši bratří všude ve světě procházejí týmž utrpením jako vy. A Bůh veškeré milosti, který vás povolal ke své věčné slávě v Kristu, po krátkém utrpení vás obnoví, utvrdí, posílí a postaví na pevný základ. Jemu náleží panství na věky věků! Amen.

Pokoj vám bratři a sestry! Děti školního věku začínají být trochu smutné a rodiče začínají sbírat síly na další školní rok. Polovina prázdnin je totiž za námi. Všichni tedy potřebujeme povzbudit a budovat své životy na pevném základě, kterým je pro nás evangelium Krista ukřižovaného a vzkříšeného. Krista, který byl vyvýšen a oslaven mocí Ducha svatého, když moc temnoty, hříchu a smrti neudržela Pána Ježíše ve svých okovech. On vstal z mrtvých a usedl po pravici Otcově na trůn, připravený od věků jen pro Krista.

Společně se blížíme ke konci prvního listu Petrova. Petrův první list má mezi knihami Nového zákona své specifické místo. Petr píše církvi v Malé Asii, která trpí pronásledováním pro svou víru. Povzbuzuje věřící pravdou o pevné naději spasení, kterou nám přináší právě Kristova smrt a Kristovo vzkříšení! To není naděje tohoto věku, která pomine spolu s tímto věkem a s tímto světem. Je to naděje věčná, je to jistota, pro kterou stojí za to následovat Krista i cestou utrpení. Zachovat svatost v celém způsobu života, být tak živým svědectvím evangelia a Krista, Božího Syna, svým pronásledovatelům. Je-li Boží vůlí pro nás trpět pro svou víru. Potom je třeba pokorně se podřídit pod Boží svrchovanou vládu, a kvůli Pánu jednat pokorně i ve vztahu ke světu, který nás má v nenávisti pro naši víru! Naším rozpoznávacím znamením má být pokora pravých Kristových učedníků. K tomu jsme byli vyvoleni a povoláni!

• Jan 15:16-20 Ne vy jste vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás a ustanovil jsem vás, abyste šli a nesli ovoce a vaše ovoce aby zůstalo; a Otec vám dá, oč byste ho prosili v mém jménu. To vám přikazuji, abyste jeden druhého milovali. Nenávidí-li vás svět, vězte, že mě nenáviděl dříve než vás. Kdybyste náleželi světu, svět by miloval to, co je jeho. Protože však nejste ze světa, ale já jsem vás ze světa vyvolil, proto vás svět nenávidí. Vzpomeňte si na slovo, které jsem vám řekl: Sluha není nad svého pána. Jestliže pronásledovali mne, i vás budou pronásledovat – jestliže mé slovo zachovali, i vaše zachovají.

Pokora před Bohem v našich životech vede vždy, opakuji vždy k pokoře ve vztahu k celému ostatnímu světu a stvoření. Bez této pokory těžko budeme poznávat, k jaké naději jsme byli povoláni, protože pýcha brání milosti Boží v našich životech. Dobrý Bůh se staví proti pýše a svou milostí skrápí životy těch, kdo následují Kristův příklad pokory. 1 Pt 5, 5.

Dnes budeme pokračovat textem z páté kapitoly, budeme ve verších 8 – 11. Jde o závěrečnou Petrovu výzvu, která je reakcí na celý předchozí text. Završuje celý první Petrův list. Naplňuje silný důraz na naději, který je pochopitelný, když víme, že Petr píše pronásledované církvi.

Završuje i Petrovu nauku o Kristu a Jeho nádherném, spasitelném dílu. Ta je rozdělená na několik míst v listě a Petr se k ní znovu a znovu vrací, ale je stejně silná, jako Pavlova nauka o Kristu, vždyť požehnaným zdrojem obou byl pramen Ducha svatého. Petr zde naplňuje i své teologické a etické důrazy. Dává nám vysvětlení boje, duchovní války, která zuří ve světě, ale bohužel i v nitru každého z nás. Ale neponechává nás v beznaději zde ve světě. Velmi silně mluví o svrchované, neporazitelné a neměnné moci Boží! Pojďme se společně ponořit do našeho dnešního textu a čerpat poznání, povzbuzení a posilu z Božího slova.

• Buďte střízliví! Buďte bdělí! Váš protivník, ďábel, obchází jako `lev řvoucí´ a hledá, koho by pohltil. Vzepřete se mu, zakotveni ve víře, a pamatujte, že vaši bratří všude ve světě procházejí týmž utrpením jako vy. A Bůh veškeré milosti, který vás povolal ke své věčné slávě v Kristu, po krátkém utrpení vás obnoví, utvrdí, posílí a postaví na pevný základ. Jemu náleží panství na věky věků! Amen.

Střízlivost a bdělost

Petr začíná své závěrečné povzbuzení k pevné víře slovy. „Buďte střízliví a bdělí!“

Bujel snad v církvi té doby nešvar holdování alkoholu a následného opileckého vyspávání?

No, milovaní, tak jak známe sami sebe a tím i stav padlého člověka, můžeme s jistotou říct, že na mnoha místech a u mnoha křesťanů zcela jistě bujel. Minimálně ve formě těchto hříšných sklonů. Chtěl ale Petr morálně brojit proti této věci? Ne.

V kontextu celého listu můžeme jasně formulovat, že Petr mluví o něčem naprosto jiném. Petrovo celé vyučování, christologie, teologie i morální imperativy mluví o boji, který je veden o duše smrtelníků. Svět je pod mocí zlého. Je tu zlo zrozené ze vzpoury proti Bohu, započaté ďáblem a jeho padlými anděly. Zlo, ke kterému byl sveden i člověk prostřednictvím prvních lidí Adama a Evy. Toto zlo, převrácenost a odpor proti pravdě, si nárokuje vládu nad celým stvořením. Ve čtvrté kapitole od dvanáctého verše mluví Petr tato slova:

• 1 Petrův 4:12-15 Moji milovaní, nebuďte zmateni výhní zkoušky, která na vás přišla, jako by se s vámi dělo něco neobvyklého, ale radujte se, když máte podíl na Kristově utrpení, abyste se ještě více radovali, až se zjeví jeho sláva. Jestliže jste hanobeni pro jméno Kristovo, blaze vám, neboť na vás spočívá Duch slávy, Duch Boží. Ale ať nikdo z vás netrpí za vraždu, za krádež nebo jiný zlý čin anebo za intriky. Kdo však trpí za to, že je křesťan, ať se nestydí, ale slaví Boha, že smí nosit toto jméno.

 Petr v celém svém prvním listě zdůrazňuje, že jsme v tomto světě cizinci bez domovského práva. Že sem nepatříme. Jsme něčím cizorodým, něčím naprosto odlišným ve své podstatě od padlého světa. A organismus padlého světa bude bojovat a musí bojovat proti tomu, co je cizorodé. Použije každou příležitost. My nemáme být touto skutečností překvapeni, ale naopak máme být připravení. Právě proto Petr používá slova o střízlivosti a bdělosti. Petr nepřepokládá u nás opilost a z toho pramenící vyspávání opilců, ale na opilosti ukazuje jako na velmi dobrém příkladu připravenost k boji.

Opilec má opojným nápojem mysl obluzenou, otupělou a zatemnělou. Jeho mysl není schopná posuzovat situaci, věci, které přicházejí a které se dějí. A protože mysl řídí celé tělo, opilý člověk není ani schopen adekvátní reakce. Petr nám ukazuje na příkladu opilce, jak to být nemá. Naše mysl má být střízlivá ve smyslu schopnosti posoudit a rozsoudit to, co se děje a na základě tohoto pravdivého, střízlivého posouzení celé situace máme být schopni správně reagovat na danou situaci, v tomto případě na pronásledování a útrapy pro víru.

Výraz buďte bdělí, charakterizuje věci podobné. Představte si hlídku na frontě, na předsunutém stanovišti, která má jako první zachytit pohyb a každé dění, či změnu na straně nepřítele. Členové této hlídky k celému úkolu přistoupí takto:

Vybudují si především pohodlné a útulné stanoviště, to bude jejich hlavní důraz, místo aby ho celé zbudovali tak, že bude naprosto dokonale připravené a zřízené za účelem pozorování a včasné reakce na jednání nepřítele. Místo dalekohledu si vezmou sebou polštáře a teplé spacáky. Místo radiostanice naladěné na frekvenci nepřítele si sebou vezmou vatové špunty do uší, aby je nic nerušilo. A celé to završí tím, že v tom stanovišti zalehnou směrem hlavami od nepřítele, takže neuvidí do jeho linií, protože pozorovat nepřítele a jeho pohyb by znamenalo být rušen!

Buďte střízliví a buďte bdělí, znamená v Petrově řeči jen jedno jediné: Buďte připravení! Jste ve válce! V zuřivé a nenávistné válce. Petr říká, dal jsem vám všechny potřebné informace. Vysvětlil jsem vám, proč a jak se co děje a bude dít!

Bdělost, je tedy stav připravenosti a pohotovosti člověka k reagování na podněty. Jde o nezbytný předpoklad vědomí, protikladem bdělosti jsou stavy nevědomí, spánek nebo kóma.

Střízlivost bychom měli vysvětlovat podobně, jde o shodné důsledky, které se liší pouze v příčinách. I zde jde o stav vědomí schopný správně vyhodnotit a správně zareagovat na danou situaci. Střízlivost můžeme nazvat uvážlivostí, prozíravostí. Nebo jako odměřenost, či úsečnost. Odměřenost a úsečnost je stavem pohotovosti a připravenosti, v situacích, kdy čekáme potíže, protivenství, nebo dokonce útok.

 Petr mluví o duchovní střízlivosti a bdělosti. Doslova k nám promlouvá takto: Řekl jsem vám, jak si věci stojí a jak máte jednat kvůli Pánu a ve světle Pánova příkladu. Pán byl připravený. Podívejme se do Písma!

• Marek 14:26-42 Když zazpívali chvalozpěv, šli na Olivovou horu. Ježíš jim řekl: „Všichni ode mne odpadnete, neboť je psáno: ‚Budou bít pastýře a ovce se rozprchnou.‘ Ale po svém vzkříšení vás předejdu do Galileje.“ Tu mu Petr řekl: „I kdyby všichni odpadli, já ne.“ Ježíš mu odpověděl: „Amen, pravím tobě, že dnes, této noci, dřív než kohout dvakrát zakokrhá, právě ty mě třikrát zapřeš.“ On však ještě horlivěji prohlašoval: „I kdybych měl spolu s tebou umřít, nezapřu tě.“ Tak mluvili všichni. Přišli na místo zvané Getsemane. Ježíš řekl svým učedníkům: "Počkejte tu, než se pomodlím.“ Pak vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana. Přepadla ho hrůza a úzkost. I řekl jim: „Má duše je smutná až k smrti. Zůstaňte zde a bděte!“ Poodešel od nich, padl na zem a modlil se, aby ho, je-li možné, minula tato hodina. Řekl: „Abba, Otče, tobě je všecko možné; odejmi ode mne tento kalich, ale ne, co já chci, nýbrž co ty chceš.“ Přišel k učedníkům a zastihl je v spánku. Řekl Petrovi: „Šimone, ty spíš? Nedokázal jsi jedinou hodinu bdít? Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení. Váš duch je odhodlán, ale tělo slabé.“ Znovu odešel a modlil se stejnými slovy. A když se vrátil, zastihl je spící; oči se jim zavíraly a nevěděli, co by mu odpověděli. Přišel potřetí a řekl jim: „Ještě spíte a odpočíváte? Už dost! Přišla hodina, hle, Syn člověka je vydáván do rukou hříšníků. Vstaňte, pojďme! Hle, přibližuje se ten, který mě zrazuje.“

Vidíme zde dobře připravenost Pána Ježíše, jeho bdělou a střízlivou mysl. Drazí přátelé, vidíme zde však ještě jednu životně důležitou věc, pravdu o nás. Naši nepřipravenost! Vidíme to jak naše přirozená mysl je v temnotě, bez poznání a pochopení pravdy. Je opakem střízlivé a bdělé mysli. Je spící a obluzená, nestřízlivá. Být v takovém stavu znamená upadnout do pokušení, do nástrah hříchu a nepřítele.

Proto bychom neměli brát slova Petra na lehkou váhu. Vždyť on ví, o čem mluví, na základě své vlastní zkušenosti. On poznal, jak daleko byl od duchovní bdělosti a střízlivosti. Jak moc byla jeho mysl opilá lží a spící v temnotě. On poznal, jaká zuřivá válka probíhá ve světě a hlavně v našich srdcích a myslích! Věděl to, protože poznal, že:

Vládce mocností a sil si hraje na lva

Jeho i náš protivník, ďábel, obchází jako `lev řvoucí´ a hledá, koho by pohltil.

Slovo protivník znamená v řeckém originále odpůrce při soudním sporu! Písmo také nazývá Satana žalobcem. Žalobcem bratří, ale my můžeme říci, že ďábel je nejen žalobcem proti bratřím. Ďábel neosočuje jen lidi před Bohem. Osočuje i Boha před lidmi a člověka před člověkem. Trousí své lži, aby očernil každého v očích všech!

Jeho prací je porazit pravdu. Jeho první lží byla lež o Bohu! A je to pochopitelné. Pokud chce porazit pravdu, musel to tak učinit. A tak obviňuje Boha v očích lidí, lidi v očích Boha všechny přede všemi.

Zasívá svár, nepřátelství a válku. A cílem v boji proti církvi je zasít tento svár mezi věřící a Boha. Ve své pýše chce ďábel způsobit, aby Bůh zapomněl na svou věrnost a opustil své děti. Je velmi bláhový a snaží se v tomto případě o nemožné. Je pravým opakem Boha. Ve svém pádu. Ale není protiváhou, nebo protipólem Boha. Nebavíme se zde o druhém Bohu. Bavíme se zde o Bohem stvořené bytosti, která se nemůže vymanit ze svrchované Boží vlády! A to je velmi důležité pro nás.

Na Boží straně ďábel nemůže obstát! Bůh nezruší své slovo, svou lásku a svou věrnost.

• Římanům 8:28-39 Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí. Které předem vyhlédl, ty také předem určil, aby přijali podobu jeho Syna, tak aby byl prvorozený mezi mnoha bratřími; které předem určil, ty také povolal; které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také uvedl do své slávy. Co k tomu dodat? Je-li Bůh s námi, kdo proti nám? On neušetřil svého vlastního Syna, ale za nás za všecky jej vydal; jak by nám spolu s ním nedaroval všecko? Kdo vznese žalobu proti vyvoleným Božím? Vždyť Bůh ospravedlňuje! Kdo je odsoudí? Vždyť Kristus Ježíš, který zemřel a který byl vzkříšen, je na pravici Boží a přimlouvá se za nás! Kdo nás odloučí od lásky Kristovy? Snad soužení nebo úzkost, pronásledování nebo hlad, bída, nebezpečí nebo meč? Jak je psáno: "Denně jsme pro tebe vydáváni na smrt, jsme jako ovce určené na porážku." Ale v tom ve všem slavně vítězíme mocí toho, který si nás zamiloval. Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.

V Kristu jsou nám odpuštěny všechny hříchy a to pro přebohatou Boží milost. V Kristu jsme dosáhli Boží spravedlnosti a je to Kristova spravedlnost, která je nám všem, za které umíral, přičtena. Bůh na nás hledí skrze Kristovo dílo a krev jako na čisté a svaté. Bůh se nedá ďáblem zviklat.

Ale nás může ďábel obelhat. Může nás pohltit, tak, že obelže naši mysl. A milovaní, to, čemu věříme, určuje a bude vždy určovat to, co žijeme! Vždyť i spravedlivý Jób zakolísal a začal pochybovat. Dokonce se pod vlivem svého obelhání rouhal.

• Jób 3:1-13 Pak otevřel Jób ústa a zlořečil svému dni. Jób mluvil takto: „Ať zanikne den, kdy jsem se zrodil, noc, kdy bylo řečeno: ‚Je počat muž.‘ Ať se onen den stane temnotou, shůry Bůh ať po něm nepátrá, svítání ať se nad ním nezaskví. Temnota a šerá smrt ať jsou jeho zastánci, ať se na něj snese temné mračno, zatmění dne ať na něj náhle padne. A tu noc, tu mrákota ať vezme, ať se netěší, že je mezi dny roku, do počtu měsíců ať se nedostane. Ta noc ať je neplodná, žádné plesání ať do ní nepronikne. Ať ji zatratí, kdo zaklínají den, ti, kdo dovedou vyburcovat livjátana. Hvězdy ať se zatmí, nežli začne svítat, ať nevzejde světlo, když je bude očekávat, aby nespatřila řasy zory, neboť neuzavřela život mé matky, neskryla trápení před mým zrakem. Proč jsem nezemřel hned v lůně, nezahynul, sotvaže jsem vyšel ze života matky? Proč jsem byl brán na kolena a nač kojen z prsů? Ležel bych teď v klidu, spal bych, došel odpočinku.“

Jób proklíná den, kdy se narodil a velebí smrt, jako odpočinek. Ale smrt je nepřítel Boží a bude přemožena a zemřít, neznamená dojít pokoje. Na jiném místě Písma jsou obelháni Ananiáš se Zafyrou. Na základě toho lžou Duchu svatému a víme, co se s nimi stalo.

Petr říká, že náš protivník ďábel obchází jako „lev řvoucí“. To nám jasně ukazuje a charakterizuje způsob jeho konání.

Víte, jak se chová hladový lev? Začne procházet své teritorium a řve. Lví řev je impozantní a je slyšet na vzdálenost mnoha kilometrů. Co tím sleduje? Všechna zvířata poznají, že lev vyšel za kořistí a zneklidní. Dají se do pohybu, jejich klid při pastvě je okamžitě pryč. Lev si nedá pokoj, dokud nedosáhne svého a neukojí svůj hlad.

Ďábel jedná podobně, chce nás nejdříve zneklidnět a poté přesvědčit o tom, že jsme jeho kořist. Že nepatříme Bohu a nic nás před ním nechrání. Od skutečného lva se liší tím, že on svůj hlad nikdy ani na chvíli neukojí! Žádná kořist není pro to dostatečná. Nikdy nepřestane vyhledávat církev a jednotlivé křesťany, aby je klamal, sváděl, rozbíjel jejich vztah k Bohu, k církvi a ostatním lidem. Ale nebojte se.

 Ve vztahu ke křesťanům se liší tím, že on není skutečným lvem. Tím mocným predátorem, který vás nakonec dostane. On je ve vztahu k církvi jen zdánlivým lvem. Jen ho imituje a hraje si na něj!

Brány pekel církev nepřemohou Mt 16, 18. A nikdo a nic vás nevyrve z ruky Krista, z ruky Otce a Ježíš a Otec jedno jsou! J 10,27-30

Proto Petr hned na začátku směle povzbuzuje církev, když říká: „Veleben buď Bůh a Otec Pána našeho Ježíše Krista, neboť nám ze svého velikého milosrdenství dal vzkříšením Ježíše Krista nově se narodit k živé naději. Dědictví nehynoucí, neposkvrněné a nevadnoucí je připraveno pro vás v nebesích a Boží moc vás skrze víru střeží ke spasení, které bude odhaleno v posledním čase. Z toho se radujte, i když snad máte ještě nakrátko projít zármutkem rozmanitých zkoušek.“ 1 Pt 1,3–6.

Boží moc je to, co každého křesťana chrání a uchovává ke spasení. Je to přesně to samé, co Pavel říká v Římanům 8,28–39. Kdo je proti nám, kdo nás obviní, kdo nás vytrhne z Boží ruky a tím ze spásy? Nikdo a nic. Ani mocnosti lidské, ani duchovní. Ani smrt a ani život zde v padlém světě. Jestli ani život zde v padlém světě, potom ani to, že podléháme a padáme, ani naše slabost a případný pád do hříchu. Bůh nás uchová, Bůh nás ochrání. On to rozhodl a slíbil, že to učiní.

 Já vás milovní nenabádám k lehkomyslnému jednání, nebo k tomu, že můžeme svévolně hřešit. Naopak, Petrův text povzbuzuje k odvážnému životu v pravdě. K tomu, abychom se směle vzepřeli tomu hadovi, který svádí celý svět. A který stojí za pronásledováním církve. Vždyť má dočasně pod svou mocí celý nevykoupený svět a jeho duch pracuje v těch, kdo vzdorují Bohu! Pokud tedy Petr píše pronásledované církvi tento svůj povzbuzující list. Píše ho s jasným vědomím a poznáním, že je to ďábel, kdo žene svět a neobrácené lidi proti církvi! Vždyť:

• Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla. (Ef 6,12)

Je to Boží moc, která nás chrání a uchovává pro věčnou naději, která je jistotou. Ale i na naší straně musíme mluvit o aktivním přístupu. Nelze si říct, jsem za vodou, tak nohy na stůl.

Jaká je naše úloha, role, kterou máme v boji proti hladovému lvu, který je spíše obludnou, prašivou hyenou?

Petr mluví o neustále obcházejícím a neukojitelně hladovém ďáblu. Tím nás burcuje právě k oné duchovní střízlivosti a bdělosti, ale potom pokračuje praktickou radou, co máme udělat. Jak se máme velmi prakticky bránit!

Opevněte se pravdou!

Apoštol Petr nás vede k tomu, abychom se vzepřeli ďáblu a jeho lžím, jeho osočování a jiným ohnivým šípům zla tak, že se satanovu útoku vzepřeme pevně zakotvení ve víře. Je to zajímavé, protože naše víra, která je darem, je na jedné straně příčinou našeho pronásledování od lidí i od mocností temnoty. Na druhé straně ona je zbraní a mocí, která nám dá v tom všem obstát!

To je na okraj, k zamyšlení. Já chci nyní mluvit o daru víry, ve smyslu obsahu. Nejprve si však řekněme jednu věc. Víra, kterou máme, je darem od Boha. Není z nás, není to náš skutek, čin, pro který bychom se rozhodli. Proč tomu tak je? Protože naše víra je poznáním pravdy, kterou jsme nehledali, kterou jsme sami nemohli poznat, přijmout ani pochopit. Přestože jsme ji možná měli mnohokrát před očima. To, co nás k tomu uschopňuje je nové narození a nové srdce od Boha!

• Ezechiel 36:24-27 Vezmu vás z pronárodů, shromáždím vás ze všech zemí a přivedu vás do vaší země. Pokropím vás čistou vodou a budete očištěni; očistím vás ode všech vašich nečistot a ode všech vašich hnusných model. A dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha. Odstraním z vašeho těla srdce kamenné a dám vám srdce z masa. Vložím vám do nitra svého ducha; učiním, že se budete řídit mými nařízeními, zachovávat moje řády a jednat podle nich.

Kdo chce žít Bohu, ten nejprve musí zemřít hříchu! Jen tak bude vysvobozen z moci hříchu.

• Římanům 6:5-7 Jestliže jsme s ním sjednoceni, protože máme účast na jeho smrti, jistě budeme mít účast i na jeho zmrtvýchvstání. Víme přece, že starý člověk v nás byl spolu s ním ukřižován, aby tělo ovládané hříchem bylo zbaveno moci a my už hříchu neotročili. Vždyť ten, kdo zemřel, je vysvobozen z moci hříchu.

Křest vodou u křesťana symbolizuje smrt starého člověka, je to obraz sjednocení hříšníka s Kristem v Jeho smrti na kříži. Ezechiel mluví o očištění čistou vodou a my víme, že ve skutečnosti ne voda křtu, ale na kříži byl z nás odstraněn hřích. Kristovou smrtí a Jeho prolitou krví. A v Jeho zmrtvýchvstání jsme i my povstali k novému životu v Něm, jako nová stvoření, s novým srdcem schopným Boha ctít a milovat.

Nová stvoření s novým srdcem věří. Nevěří jen v Boha, ale věří Bohu a Jeho slovu. Když Adam s Evou padli, nebylo to, protože nevěřili v Boha, ale protože zavrhli Jeho slovo. Tomu neuvěřili, přijali satanskou náhražku. Ale v Boha věřili, vždyť Ho měli neustále vedle sebe v zahradě Edenu. Vždyť se před ním schovali do křoví! Až jejich potomci později došli k tomu, že popřeli i Boží existenci samotnou.

V novém stvoření je vše napravováno a činěno nové. Bůh vám dá poznat sám sebe, svou věčnou existenci a spolu s tím obnoví vaší víru v to, že On je pravdivý. Dá vám poznat, že každý člověk je lhář, ale On se prokazuje a prokáže i na soudu, jako pravdivý. On je pravda! Pravda vtělená a celému světu zjevená v Kristu! Ježíš je ta cesta, pravda a tím i život. A tím se dostáváme k víře jako k obsahu. Dostáváme se k tomu, jak se bránit před satanem.

Vzepřít se ve víře znamená postavit sebe, svou mysl, své skutky a celý svůj život na obsahu víry. Na pravdě! Nejde o to, zaklínat démony, nebo jejich pána. Nejde o kouzelné formulky mířené přímo proti němu. Jde o upnutí se k pravdě a o následné jednání, které jasně a beze všech pochyb ukáže každému, kdo se bude dívat to, kde stojíme. To, kde je naše srdce, tedy mysl. Skutek je totiž vždy jen viditelným stavem a obrazem srdce a naší mysli. Několik dokonalých příkladů:

• Lukáš 4:1-12 Plný Ducha svatého vrátil se Ježíš od Jordánu; Duch ho vodil po poušti čtyřicet dní a ďábel ho pokoušel. V těch dnech nic nejedl, a když se skončily, vyhladověl. Ďábel mu řekl: „Jsi-li Syn Boží, řekni tomuto kamení, ať je z něho chléb.“ Ježíš mu řekl: „Je psáno: Člověk nebude živ jenom chlebem, ale každým slovem Božím.“ Pak ho ďábel vyvedl vzhůru, v jediném okamžiku mu ukázal všechna království země a řekl: „Tobě dám všechnu moc i slávu těch království, poněvadž mně je dána, a komu chci, tomu ji dám: Budeš-li se mi klanět, bude to všechno tvé.“ Ježíš mu odpověděl: „Je psáno: Budeš se klanět Hospodinu, Bohu svému, a jeho jediného uctívat.“ Pak ho ďábel přivedl do Jeruzaléma, postavil ho na vrcholek chrámu a řekl mu: „Jsi-li Syn Boží, vrhni se odtud dolů; vždyť je psáno ‚andělům svým dá o tobě příkaz, aby tě ochránili‘ a ‚na ruce tě vezmou, abys nenarazil nohou svou na kámen‘.“ Ježíš mu odpověděl: „Je psáno: nebudeš pokoušet Hospodina, Boha svého.“

Pán se hájil pravdou. A nelze se hájit pravdou, když podle ní i nejednáme. Pán byl v celé bitvě dokonalý a bezchybný. Bojoval dobře a my víme, že s námi je to mnohdy jinak. Skvěle začneme, citujeme Boží slovo, Písmo, ale potom podle toho nejednáme. Skutky nás zrazují. Jsme na tom stejně, jako apoštol Pavel v sedmé kapitole Římanům.

• Římanům 7:22-24 Ve své nejvnitřnější bytosti s radostí souhlasím se zákonem Božím; když však mám jednat, pozoruji, že jiný zákon vede boj proti zákonu, kterému se podřizuje má mysl, a činí mě zajatcem zákona hříchu, kterému se podřizují mé údy. Jak ubohý jsem to člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti?

Naštěstí naším vítězstvím je Kristus a Jeho kříž. Žijeme ne z vlastních sil, ale z Boží milosti skrze Krista, jenž naplnil zákon. A Boží milost nám dává jednu velikou příležitost. Totiž růst do podoby Ježíše Krista! Jednoho dne mu budeme podobní. Už nyní bychom se mu měli podobat více a více a k tomu nám dává příležitost právě Boží milost. Proto Petr utrpení a zkoušky pronásledování vidí právě jako velikou příležitost a dar pro plnost Boží milosti.

• 1 Petrův 1:6-9 Z toho se radujte, i když snad máte ještě nakrátko projít zármutkem rozmanitých zkoušek, aby se pravost vaší víry, mnohem drahocennější než pomíjející zlato, jež přece též bývá zkoušeno ohněm, prokázala k vaší chvále, slávě a cti v den, kdy se zjeví Ježíš Kristus. Ač jste ho neviděli, milujete ho; ač ho ani nyní nevidíte, přec v něho věříte a jásáte nevýslovnou, vznešenou radostí, a tak docházíte cíle víry, spasení duší.

A apoštol Pavel prohlašuje velmi zajímavá, silná a povzbuzující slova v prvním a i ve druhém listu do Korintu:

• 1 Korintským 15:43 Co je zaseto v poníženosti, vstává v slávě. Co je zaseto v slabosti, vstává v moci.
• 2 Korintským 12:7-10 A abych se nepovyšoval pro výjimečnost zjevení, jichž se mi dostalo, byl mi dán do těla osten, posel satanův, který mne sráží, abych se nepovyšoval. Kvůli tomu jsem třikrát volal k Pánu, aby mne toho zbavil, ale on mi řekl: „Stačí, když máš mou milost; vždyť v slabosti se projeví má síla.“ A tak se budu raději chlubit slabostmi, aby na mně spočinula moc Kristova. Proto rád přijímám slabost, urážky, útrapy, pronásledování a úzkosti pro Krista. Vždyť právě když jsem sláb, jsem silný.

Učme se tedy vzdorovat ďáblu vzepřeni pravdou, od obnovené mysli směřujme pravdu v našich životech ke skutkům. Tak abychom den ze dne stále více zrcadlili Krista v našich životech a více se mu podobali!

Útočí na vás satan, obelhává vás, že Bůh vás nemiluje, nejste Boží děti, protože podívejte se, jak padáte pořád do hříchu? Protože kdybyste byli Boží děti, jak by se vám mohli dít takové věci, co se vám dějí? Svou mysl i své skutky postavte na pravdivém zjevení Božím. Nebuďte satanovým řvaním zneklidněni. Nebuďte zmateni výhní zkoušek, dějí se v různé míře všem Božím dětem po celém světě! Je to pro vaši víru, a vaše víra je vaším vítězstvím! Přemáhá svět. A kdo jiný, než ten, kdo obdarován Bohem věří, je vítězem nad světem i satanem. 1J 5,4-5

Bratři a sestry, zůstaňme v pravdě ať se děje, co se děje. Boží slovo nelže. Bůh nemůže lhát a Jeho slovo je skalou a nedobytnou tvrzí zároveň. Opřeme se tedy o něj a vyčkejme trpělivě a pokorně na Boží jednání. Petr říká, vzepřete se a vyčkejte, protože:

• A Bůh veškeré milosti, který vás povolal ke své věčné slávě v Kristu, po krátkém utrpení vás obnoví, utvrdí, posílí a postaví na pevný základ.

Bůh vás vyvýší v Kristu!

Desátý a jedenáctý verš páté kapitoly prvního listu Petrova mluví o jistotě křesťanů, která je u Boha a je v Bohu. Mluví o plnosti Boží milosti, když Boha nazývá Bohem, tedy Pánem veškeré milosti! Bůh je svrchovaný a dává každému podle své svrchované vůle. Je Pánem milosti ve smyslu toho, že se smilovává, nad kým chce.

• Římanům 9:15 Mojžíšovi řekl: ‚Smiluji se, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kým se slituji.‘ 

Tento svrchovaný a všemohoucí Bůh povolal v Kristu k životu věčnému ty, které si zamiloval a které předem určil. Učení o vyvolení by nemělo zneklidňovat duši věřícího člověka, ale naopak. V něm je jistota spásy. Petr mluví o našem povolání. A Písmo na jiných místech potvrzuje jeho nezměnitelnost. Apoštol Jakub říká, že Bůh je stále tentýž a nemění se, proto se ani jeho rozhodnutí nemohou měnit, aby si protiřečil:

• Jakubův 1:17 ‚Každý dobrý dar a každé dokonalé obdarování‘ je shůry, sestupuje od Otce nebeských světel. U něho není proměny ani střídání světla a stínu.

A apoštol Pavel k tomu přidává v knize do Říma, že Boží dary a jeho povolání jsou neodvolatelná. Ř 11, 29

A na jiném místě mluví autor listu židům o Božím nezměnitelném rozhodnutí a to v Žd 6,17–18.

Bůh přísahal Abrahamovi a jeho potomkům sám při sobě. Jak by mohl toto své rozhodnutí změnit? To Bůh nemůže učinit.

Bůh nás povolal, zaslíbil, že dílo započaté v nás dokončí. To je o nezměnitelné jistotě. O tom mluví Petr ve svém závěrečném povzbuzení. Petr inspirovaný a unášený Duchem svatým dává křesťanům znovu zaslíbení. Bůh, který nás povolal, nás neopustí, i když se nám může uprostřed zkoušek zdát, že je velmi daleko. Ale pamatujme na Krista, On zůstal věrným, i když věděl, že na kříži bude odloučen od Otce. Nám Petr zaslibuje stejnou jistotu Boží věrnosti. Bůh, jenž si nás zamiloval, nás po krátkém čase vytrhne a zachrání. A milovaní, i kdyby to měl být zbytek našeho života, kdy budeme trpět, pořád platí, že se bavíme o krátkém čase. O čase, který pomine tváří v tvář věčnosti!

Bůh se k nám přizná, jako se přiznal ke svému Synu Ježíši. I kdyby naše obnovení a postavení na pevný základ se mělo uskutečnit až prostřednictvím naší smrti, toto zaslíbení Boží věrnosti je pravé a nepochybujme o něm! Bůh nás obnoví, utvrdí, posílí a postaví na pevný základ. A milovaní, Bůh to učiní právě i skrze zkoušky a utrpení. Zůstaňme podřízení Jeho vůli, pokorní, důvěřiví, střízliví a bdělí. V tom je naše naděje.

Petr to zakončuje a potvrzuje slovy o Bohu, který panoval, panuje a bude panovat nade vším. Protože Bohu náleží panství na věky věků! Amen