Čtyři důsledky vzkříšení (Zj 1,17-18)

Zjevení Syna člověka

Zjevení Janovo 1:17-18 Když jsem ho spatřil, padl jsem k jeho nohám jako mrtvý; ale on vložil na mne svou pravici a řekl: „Neboj se. Já jsem první i poslední, ten živý; byl jsem mrtev – a hle, živ jsem na věky věků. Mám klíče od smrti i hrobu.“

Úvod

Pokoj vám milované děti Boží. Máme dnes velikonoční neděli, završující podle křesťanského průvodce Velikonocemi takzvaný Velký týden. Nebo chcete-li svatý týden. Nechtěl bych zde tvrdit, že tato neděle je něčím významnějším, než jiné neděle, nebo dokonce, než jiné dny.

Pán Ježíš když vede své učedníky a následovníky k tomu, aby nezapomínali na jeho spasitelné dílo, ustanovuje památku večeře Páně.

• 1 K 11:23-25 Já jsem přijal od Pána, co jsem vám také odevzdal: Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb, vzdal díky, lámal jej a řekl: „Toto jest mé tělo, které se za vás vydává; to čiňte na mou památku.“ Stejně vzal po večeři i kalich a řekl: „Tento kalich je nová smlouva, zpečetěná mou krví; to čiňte, kdykoli budete píti, na mou památku.“

Velikonoce tedy nejsou pro křesťany svátkem ustanoveným Bohem a Jeho slovem. Ty pravé velikonoce, židovské velikonoce byly naplněny právě Kristem a v Kristu před více než dvěma tisíci lety. Tehdy byl obětován ten Pravý Beránek, vyhlédnutý Bohem a Jeho oběť očišťuje jednou pro vždy.

• Židům 10:10  Tou vůlí jsme posvěceni, neboť Ježíš Kristus jednou provždy obětoval své tělo.

Proto jako křesťané si dobře uvědomujeme, že Velikonoce jsou jen ustanovením lidské tradice. Tato tradice smí být považována za dobrou. Protože může člověka přivézt k hlubšímu zamyšlení, nebo dokonce možná k rozjímání nad událostmi, které nám Velikonoce připomínají. Člověk může začít přemýšlet o Božím synu, který přišel, aby spasil, co je mrtvé!

Na druhou stranu mohou být takovéto tradice nebezpečím pro církev. Protože nejúskočnější ze všeho je srdce lidské. Dokáže klamat samo sebe, druhé lidi a snaží se klamat i Boha.

Proto bychom měli ve svém srdci i ve své mysli upevňovat a zachovávat vědomí, že jsme nová stvoření, obnovující se k Božímu obrazu ve spravedlnosti a svatosti pravdy. Že jsme vekřtěni Duchem svatým do Krista, do Jeho těla a že Ježíš Kristus žije v nás. My už nežijeme, ale žije v nás Kristus. A svůj život zde, žijeme ve víře v Syna Božího.

Jako křesťané nemůžeme vystačit jen s nedělním shromážděním, ani s Vánocemi, Velikonocemi a s dalšími křesťanskými svátky. Nepatříme již sami sobě a náš život vychází z kříže, z díla Pána Ježíše Krista, musí k němu ve všech směrech a v každém čase směřovat. Musí mu být ve všem podřízen. Musí být kristocentrický. Sám náš Pán Ježíš musí být naším svátkem každý jeden celý den. O to musíme usilovat, do toho musíme růst, a protože se jedná o dílo Boží, musíme o to na prvním místě prosit a za to se v pokoře modlit.

Přesto milovaní a drazí bratří a sestry mám dnes velikou radost, že jsme se mohli sejít v tento den. Že nám v tom nezabránila žádná protivenství, nebo dokonce pronásledování. Raduji se z toho, že v naší zemi si můžeme připomínat ty veliké události, které se staly před mnoha staletími. Ty události byly vrcholem lidských dějin. Byly vrcholem Božího spasitelného konání. Byly oslavou a vyvrcholením Boží lásky a dobroty. Dobrý Bůh Otec daroval svého Jediného Syna. Aby zachránil člověka.

Člověka, který je vzbouřencem proti Bohu. Který ve své vzpouře Boha tupí a uráží, když svým životem popírá pravdu. Člověka, který přispěl k Božímu spasitelnému dílu pouze negativně tím, že svou vzpouru vrší a dovršil. Naplnil ji až do nejzazšího, hořkého konce!

• Matouš 21:33-39  Poslyšte jiné podobenství: Jeden hospodář vysadil vinici, obehnal ji zdí, vykopal v ní lis a vystavěl strážní věž; potom vinici pronajal vinařům a odcestoval. Když se přiblížil čas vinobraní, poslal své služebníky k vinařům, aby převzali jeho díl úrody. Ale vinaři jeho služebníky chytili, jednoho zbili, druhého zabili, dalšího ukamenovali. Znovu poslal další služebníky, a to více než před tím, ale naložili s nimi právě tak. Nakonec k nim poslal svého syna; řekl si: `Na mého syna budou mít přece ohled! ´ Když však vinaři shlédli syna, řekli si mezi sebou: `To je dědic. Pojďme, zabijme ho, a dědictví připadne nám! ´ Chytili ho, vyvlekli ven z vinice a zabili.

Byli to milovaní, naše hříchy, naše viny, které přivedly našeho Pána na kříž. Dalo by se říci, že to byly naše ruce, které Krista ztýraly a přibyly na kříž. Slyšeli jsme o tom v pátečním kázání. Bylo o Kristu ukřižovaném a apoštol Pavel, myslím, že nejen on, ale i ostatní apoštolové nechtěli znát a opravdu neznali mezi Božím lidem i ve světě nic, než Krista ukřižovaného. Víme, že bez kříže, bez Kristovy smrti, by nebylo žádné zmrtvýchvstání, žádné vzkříšení. Ukřižování bylo vyvrcholením Boží svrchované vůle i Kristovi láskyplné, spravedlivé a svaté služby. Pan se z lásky a poslušně poddal Otcově vůli.

• 1 Petrův 2:23  Když mu spílali, neodplácel spíláním; když trpěl, nehrozil, ale vkládal vše do rukou toho, jenž soudí spravedlivě.
• Izajáš 53:7  Byl trápen a pokořil se, ústa neotevřel; jako beránek vedený na porážku, jako ovce před střihači zůstal němý, ústa neotevřel.

Dnes bych chtěl, milovaní, pokračovat ve vyprávění velkého příběhu Boží dobroty a mluvit o vzkříšení. Od Krista pokořeného a zbitého pro naše hříchy, od Krista přibitého na kříž našimi hříchy půjdeme ke Kristu vzkříšenému, ke Kristu oslavenému. Na něm Bůh Otec prokázal sílu svého mocného působení. Vzkřísil ho z mrtvých a posadil po své pravici v nebesích, vysoko nad všechny vlády, mocnosti, síly i panstva, nad všechna jména, která jsou vzývána, jak v tomto věku, tak i v budoucím. `Všechno podrobil pod jeho nohy´ a ustanovil jej svrchovanou hlavou církve,  která je jeho tělem, plností toho, jenž přivádí k naplnění všechno, co jest. Ef 1, 20-23

Budeme ve Zjevení apoštola Jana, v první kapitole, ve verších 17-18. Náš dnešní text zní:

• Zjevení Janovo 1: 17-18  Když jsem ho spatřil, padl jsem k jeho nohám jako mrtvý; ale on vložil na mne svou pravici a řekl: "Neboj se. Já jsem první i poslední, ten živý; byl jsem mrtev - a hle, živ jsem na věky věků. Mám klíče od smrti i hrobu.

I. Sláva vzkříšeného Krista ochromuje apoštola Jana

A. Svatý Bůh

Apoštol Jan říká: „ Když jsem ho spatřil, padl jsem k Jeho nohám, jako mrtvý. O kom to mluví, koho spatřil? My víme, že Jan mluví o Pánu Ježíši Kristu, který za ním přichází, zjevuje se mu. Jan v desátém verši uvádí, že se ocitl ve vytržení ducha v den Páně, uslyšel za sebou mocný hlas, a když se otočil, spatřil Krista. Jeho zjev byl plný důstojnosti a slávy. Ježíš stál oděný v říze, opásán na prsou zlatým pásem. Říza je slavnostní roucho, používané v těch časech a v těch končinách jen při těch nejdůležitějších, neslavnostnějších příležitostech. Je to šat králů a velmožů.  Zlatý pás přes prsa, je znakem královské moci.

 Hlava a vlasy Krista jsou bělostné, jako sněhobílá vlna, jako nejzářivější sníh. Ukazují na čistotu a moudrost. Oči Páně jako plameny ohně vyzařují svatost, pronikají Janem až na kost, až na morek, až na rozhraní duše a ducha. Nic před nimi se nemůže skrýt. Není v celém stvoření místo, kam by nedohlédly. Není tvor, ani věc, kterou by neprozkoumali jako rentgeny, zkoumající, zda v ocelovém nosníku není někde v mase oceli drobná prasklinka.

Tyto oči vidí vše, a vše zkoumají a přezkušují skrze pravdu. Jsou to oči pravdy, oči Božího Syna, který je plný milosti a pravdy. Jsou to ale také oči nejvyššího Krále a Soudce celé země.

Jeho nohy jsou přetaveným kovem, pevným a ryzím. Stojí pevně a jsou symbolem pevné, ryzí vlády. Trůnu zbudovaného a upevněného mocí pravdy. Hlas Kristův je potom jako hukot mořského příboje. Jan prožívá něco podobného, srovnatelného s autorem 29 žalmu. Ten popisuje hlas Boží.

• Žalmy 29:3  Hospodinův hlas burácí nad vodami, zahřímal Bůh slávy, Hospodin nad mocným vodstvem.

Pán stojí uprostřed sedmi zlatých svícnů. To je církev. Jeho ústa jsou ostrým, oboustranně nabroušeným mečem pravdy, mečem roztínajícím vzpurného lidského ducha. To je milovaní, náš Bůh a Spasitel Ježíš, ve své moci a slávě!

B. Hříšný člověk

Jan je úplně ochromen Kristovým zjevem. Říká, že padl k zemi, jako mrtvý. Padl ke Kristovým nohám. Je to sláva vzkříšeného a oslaveného Krista. Ta je tou silou, beroucí Janovi život z těla. Ano Jan říká, padl jsem jako mrtvý k zemi a vyjadřuje tím, že se jeho tělo stalo podobné tělu mrtvého člověka. Není v něm žádná životní síla, žádná oživující moc. Ani kapka. Je jako tělo bez oživujícího ducha, mrtvé, bezmocné, bezvládné.

Jan padá ke Kristovým nohám a my vidíme, že člověk v Boží přítomnosti se ani nemůže chovat jinak. Nemylme se, nejen křesťané, ale i svévolníci budou jednat před Kristem Soudcem v den soudu úplně stejně.

• Neboť je psáno: `Jako že jsem živ, praví Hospodin, skloní se přede mnou každé koleno a každý jazyk vyzná, že jsem Bůh. ´Římanům 14:11

Možná se neskloní srdce těchto svévolníků, protože na jednom místě čteme, že bude na soudu a po soudu pláč a skřípění zubů, ale padnou na kolena ochromeni výsostnou a majestátní slávou a mocí oslaveného, vzkříšeného Krista. Nebudou moci učinit jinak. Padnou na kolena. Padnou pod Kristovy nohy, jako mrtví.

Ježíš Kristus zemřel, byl ukřižován za naše hříchy, byl dán do hrobu, ale po třech dnech byl mocí Ducha svatého vzkříšen, ukázal se apoštolům a učedníkům a byl před jejich zraky vzat vzhůru a posazen po pravici Boha Otce. Byl posazen na trůn slávy a moci. Byl uveden do slávy Božího Syna! (Ř 1, 4a). A na jiném místě Pavel říká:

Sílu svého mocného působení prokázal přece (Bůh) na Kristu: Vzkřísil ho z mrtvých a posadil po své pravici v nebesích,   vysoko nad všechny vlády, mocnosti, síly i panstva, nad všechna jména, která jsou vzývána, jak v tomto věku, tak i v budoucím.   `Všechno podrobil pod jeho nohy´ a ustanovil jej svrchovanou hlavou církve,  která je jeho tělem, plností toho, jenž přivádí k naplnění všechno, co jest. Ef 1, 20-23:

Milovaní, to je první důsledek Kristova vzkříšení. Kristus kralující. Celé stvoření povstalo skrze Něj a pro Něj. Není a nebude nic, co by bylo vyňato z Jeho svrchované vlády.  I nepřátelé budou položeni k jeho nohám, dokonce pod jeho nohy, budou porobeni! Lk 20, 43

II. Neboj se, Jane! Já jsem!

A. Neboj se!

Milovaný apoštol Jan. Věřím, že milovaný námi, ale milovaný především a na prvním místě svým Pánem.  Je ochromený Boží mocí u Kristových nohou a prožívá veliký strach. Musíme se zde zastavit u dvou věcí.

Jan je apoštol a velmi blízký učedník Kristův. Jeho víra je pevná. Byl a je i dnes posilou svých bratří.  Je plný Kristovi lásky a napsal nám, že láska nezná strach. Přesto je sláva a moc vyzařující z Krista, něčím, co ho vede k bázni. On se Bojí.

Milovaní svatí, nikdo nemá větší lásku, než ten, co zemřel za své milované. A to je Ježíš, je nám i prvorozeným bratrem, ne jen přítelem. Přesto na prvním místě zůstává Pánem! On je Adonai!

Druhou věcí je fakt, že Pán se nezměnil, nemění se. Zůstává tím láskyplným Kristem, kterým byl před svým vtělením. Kterým byl po čas své pozemské služby v těle, jaké má padlý člověk a kterým je i po svém vzkříšení a oslavení.

Vidí Janův strach a naplňuje Janovu potřebu. A všimněme si drazí důležité věci. Milovaný náš Pán Ježíš Kristus neodnímá od Jana strach, jen tím, že by na něj promluvil. Jan leží u Kristových nohou jako mrtvý. Se vší pravděpodobností leží tváří k zemi. A Pán Ježíš?

Beránek Boží, Lev z pokolení Judova, Nebeský bohatýr a Pán se k němu sklání. Dotýká se ho svou pravicí a říká mu: „Neboj se, Jane, Já Jsem ten, kdo za tebe zemřel. Miloval jsem tě a miluji tě, nemusíš se bát. Napiš tedy, co jsi viděl, co jest a co bude potom.“

Víte, Pán Ježíš i poté, co usedl po Otcově pravici na trůn vlády a slávy Boží, jedná s člověkem milostivě, až něžně. Nejdříve upokojuje Jana a tím naplňuje jeho potřebu. Teprve potom ho vybízí ke službě. Teprve potom po Janovi požaduje službu.

Pán Ježíš je plný milosti a pravdy. Je tedy i plný lásky. Je citlivý k potřebám druhých. Milovaní, jak jsou naše srdce pořád tvrdá a necitelná. Podívejme se na našeho Zachránce, Beránka bez vady a poskvrny. Vždyť tento čin Ho charakterizuje! Nebo snad Pán Ježíš charakterizuje tento čin?  Podívejme se na dokonalou podstatu našeho Boha.  Sklání se k bezmocnému člověku.  Vidíte podstatu spásy milovaní. Bůh nám dává nahlédnout hluboko pod povrch. Bůh se sklání hluboko k člověku mrtvému ve vinách a naplňuje tím spasitelnou podstatu kříže! Celým tímto zdánlivě nepatrným činem. Sklonil se, dotkl se ho a řekl, neboj se. Tímto Sotva postřehnutelným, zdánlivě malým činem Bůh vyjádřil všechno!

„Neboj se človíčku, já jsem za tebe položil svůj život. Podstoupil jsem pro tebe plnost potupy. Pokořil jsem se pro tebe v plnosti, tak, jako se nikdo nikdy pokořit nemůže. Já Bůh jsem se vydal do tvých hříšných rukou. A přineslo mi to plnost bolesti a muk i naprostou samotu a odloučenost od mého Otce. To já jsem pro tebe v lidském těle nesl plnost strachu, samoty a odloučení od Boha, zdroje a dárce všeho bytí. Nesl jsem pro tebe smrt a porazil jsem ji!“

B. Alfa i Omega, byl jsem mrtev a jsem ten živý!

Pán Ježíš ujišťuje Jana, že nemusí mít strach. A drazí v Kristu, člověk se bojí. My jako křesťané zastáváme názor, že ve světě není strach z Boha. Člověk žije ve vzpouře, miluje zlé a svět podle toho vypadá. Na jednu můžeme s tímto tvrzením souhlasit.

Ale je potřeba si celou věc vysvětlit. Písmo nám ukazuje, že bázeň, strach, nebo vědomí Boží nadřazenosti a svrchovanosti byl před pádem, je i nějakým způsobem po pádu a v Kristu jsou následky pádu zrušeny a vztah člověka k Bohu se obnovuje v pravdě a navrací k pravdě.

Adam s Evou měli bázeň z Boha, před pádem i po něm. V Gn 1, 27-28 čteme, že Bůh učinil člověka ke svému obrazu, jako muže a ženu je stvořil a požehnal jim. Myslím, že Adam s Evou velmi dobře chápali svůj statut před Bohem, chápali, že větší žehná menšímu.

Poté, co uvěřili Hadově lži, se Adam s Evou nejprve schovali a poté v desátém verši kapitoly třetí Adam říká, bál jsem se, poté Adam svaluje svou vinu na Evu a vlastně na samotného Boha, protože on mu přeci dal tuto ženu. Eva pak svou vinu svaluje na hada. Zde už vidíme pádem převrácenou a pokroucenou, zkaženou bázeň před Bohem.

Tato zkažená bázeň před Bohem je cele v moci toho Zlého hada, který skrze ni odvádí lidi dál a dál od pravdy, hlouběji do své smrtící lži. Bůh nad neposlechnutím prvních lidí vyhlásil klatbu smrti, ještě před tím, než se to stalo, varoval Adama, že zemře. Smrt je mzdou hříchu a zbraní smrti je hřích. Ďábel pak strach ze smrti používá, jako bič a otrocká pouta zároveň.

• Židům 2:14  Protože sourozence spojuje krev a tělo, i on se stal jedním z nich, aby svou smrtí zbavil moci toho, kdo smrtí vládne, totiž ďábla, 15  a aby tak vysvobodil ty, kdo byli strachem před smrtí drženi po celý život v otroctví.

Janova bázeň je bázní a strachem obnoveným v Kristu. Není již tím převráceným, ďáblem používaným strachem. Přesto je Jan pořád pouze omilostněným hříšníkem, je v padlém těle. Toto tělo tváří v tvář vzkříšenému Pánu pozbude vlády nad sebou. Jan musí slyšet Kristova konejšící slova a být posílen dotykem mocné Kristovi pravice.

Pro člověka v padlém těle a na tomto padlém světě bude setkání se svatým Bohem vždy, opakuji vždy připomínkou naší hříšnosti. I připomínkou smrti. I když je člověk novým stvořením.

Jan na tomto místě zastupuje všechny věřící křesťany. I nám jsou adresována ta konejšivá slova plná lásky a pravdy. „Neboj se, Jane, Mirko, Pavle atd. Znám tě jménem, a ty znáš mne, protože jsem se ti dal poznat v Duchu svatém a v pravdě!“

A náš drahý Spasitel pokračuje slovy, kterými upokojuje Jana i nás. Tato slova by nás měla upokojit jednou provždy.

Já jsem první i poslední,   ten živý; byl jsem mrtev - a hle, živ jsem na věky věků.

Milovaní slyšme, náš Bůh a Spasitel je Alfa i Omega. První i poslední. Drazí přátelé, od Boha vše pochází a k jednotě v Bohu vše spěje. Od Boha pochází každý nebeský i pozemský rod. Ef 3, 15 Tím Bohem je Kristus.

• Koloským 1:15-22  On je obraz Boha neviditelného, prvorozený všeho stvoření, neboť v něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi - svět viditelný i neviditelný; jak nebeské trůny, tak i panstva, vlády a mocnosti - a všechno je stvořeno skrze něho a pro něho. On předchází všechno, všechno v něm spočívá, on jest hlavou těla - totiž církve. On je počátek, prvorozený z mrtvých - takže je to on, jenž má prvenství ve všem. Plnost sama se rozhodla v něm přebývat, aby skrze něho a v něm bylo smířeno všechno, co jest, jak na zemi, tak v nebesích - protože smíření přinesla jeho oběť na kříži. I vás, kteří jste dříve byli odcizeni a nepřátelští Bohu svým smýšlením i zlými skutky, nyní s ním smířil, když ve svém pozemském těle podstoupil smrt, aby vás před Boží tvář přivedl svaté, neposkvrněné a bez úhony -

Vše v Kristu. V Něm! Skrze Něj a pro Něj! On předchází vše. A plnost sama v Něm přebývá! Milovaní, to je Bůh, to všechno jsou atributy Boží. Boží vlastnosti, Boží charakter. A to může mít jen Bůh. Alfa i Omega všeho co kdy bylo, jest a bude!

Tento Bůh nám přinesl smíření s Otcem, ale zároveň i sám se sebou. Neboť Otec a Syn jedno jsou. On zemřel, On pil kalich spravedlivého hněvu Boha Otce ale milovaní, měl to těžké. Kristův hněv proti hříchu je stejný, jako Otcův hněv. Protože Kristus je naplno Bůh a nenávidí hřích. On se pro nás ztotožnil s hříchem, který z hloubky své svaté podstaty nenávidí. Tolik miluje!

On byl přibit na kříž a zemřel. Byl mrtev a hle je Živý na věky věků! Byl vzkříšen. Jak je to možné?

• Skutky apoštolské 2:22  Muži izraelští, slyšte tato slova: Ježíše Nazaretského Bůh potvrdil před vašimi zraky mocnými činy, divy a znameními, která mezi vámi skrze něho činil, jak sami víte. 23  Bůh předem rozhodl, aby byl vydán, a vy jste ho rukou bezbožných přibili na kříž a zabili. 24  Ale Bůh ho vzkřísil; vytrhl jej z bolestí smrti, a smrt ho nemohla udržet ve své moci. 25  David o něm praví: `Viděl jsem Pána stále před sebou, je mi po pravici, abych nezakolísal; 26  proto se mé srdce zaradovalo a jazyk můj se rozjásal, nadto i tělo mé odpočine v naději, 27  neboť mě nezanecháš v říši smrti a nedopustíš, aby se tvůj Svatý rozpadl v prach.

Bůh potvrdil svého Syna. Nejen mocnými činy před Kristovým ukřižováním. Ale především tím, že Kristus byl vzkříšen. Haleluja! Pán byl vzkříšen. On byl mrtev a živ jest na věky věků.

Milovaní, druhý důsledek vzkříšení zní. „ Mé drahé ovce, nebojte se, Já jsem porazil hřích a smrt!“ Vzkříšení Krista, je totální porážkou hříchu, smrti a temnoty. Nemusíme se bát. Hřích a smrt utrpěli zdrcující, totální porážku. Už nás nezotročí, neporazí!

III. Pán života i smrti!

A. Živý na věky věků!

Jestliže Pán vstal z mrtvých, smrt ani hřích již nad ním nemají žádnou moc. On hříchu neučinil a zemřel svatý a čistý. Dokonale Otci poslušný. Kdo zemřel, je jednou provždy vyjmut z moci hříchu. Ježíš Kristus tedy nemůže být ani pokoušen, tak, jako byl pokoušen v době své pozemské pouti. A když byl vzkříšen, už nepodléhá smrti a je živ na věky věků.

Náš Pán se dobrovolně podal zákonu, v těle jaké má padlý člověk. Smrt i hřích, má svou moc ze zákona.

• 1 Korintským 15:56  Zbraní smrti je hřích a hřích má svou moc ze zákona.

 Pán se nedopustil hříchu, poddal se nespravedlivé smrti. Ta však Ho neudržela ve své moci. Oba tedy, hřích i smrt jsou poraženi. Co z toho vyplývá pro nás?

• Římanům 6:4-11 Byli jsme tedy křtem spolu s ním pohřbeni ve smrt, abychom - jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých slavnou mocí svého Otce - i my vstoupili na cestu nového života. Jestliže jsme s ním sjednoceni, protože máme účast na jeho smrti, jistě budeme mít účast i na jeho zmrtvýchvstání. Víme přece, že starý člověk v nás byl spolu s ním ukřižován, aby tělo ovládané hříchem bylo zbaveno moci a my už hříchu neotročili. Vždyť ten, kdo zemřel, je vysvobozen z moci hříchu. Jestliže jsme spolu s Kristem zemřeli, věříme, že spolu s ním budeme také žít. Vždyť víme, že Kristus, když byl vzkříšen z mrtvých, už neumírá, smrt nad ním už nepanuje. Když zemřel, zemřel hříchu jednou provždy, když nyní žije, žije Bohu. Tak i vy počítejte s tím, že jste mrtvi hříchu, ale živi Bohu v Kristu Ježíši.

Jsme mrtvi hříchu, ale živi Bohu v Kristu Ježíši, našem Pánu. Kdo věří v něho, i kdyby umřel, bude žít. Starý člověk umřel, je tu nové stvoření, nad kterým hřích ani smrt již nepanují. Dialog Pána Ježíše s Martou, sestrou zemřelého Lazara to potvrzuje.

• Jan 11:21-27 Marta řekla Ježíšovi: "Pane, kdybys byl zde, nebyl by můj bratr umřel. Ale i tak vím, že začkoli požádáš Boha, Bůh ti dá." Ježíš jí řekl: "Tvůj bratr vstane." Řekla mu Marta: "Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den." Ježíš jí řekl: "Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít. A každý, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. Věříš tomu?" Řekla mu: "Ano, Pane. Já jsem uvěřila, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží, který má přijít na svět."

Každý, kdo věří v Kristu, má život věčný. Každý, kdo žije na této zemi a věří, neumře na věky. Kdo věřil a umřel, bude žít.

Dalším důsledkem Kristova vzkříšení, důsledkem, který povstává z porážky hříchu a smrti, je život věčný, pro každého, kdo složil naději v Krista. Již nyní jsme duchovně probuzeni a vzkříšeni spolu s ním. Dokonce jsme milovaní v Kristu a spolu s Kristem již uvedeni v nebeskou slávu!

Není to nádherné a dech beroucí? Nebere zjevená Boží sláva a milost sílu i nám milovaní svatí? A to ještě není vše. Bůh pro nás připravil v Kristu, v jeho ukřižování a v jeho vzkříšení neskonale více. Budeme mít podíl na Kristově svatosti. Na jeho slávě. Budeme Jeho nevěsta, Jeho tělo. Budeme v Něm. Budeme Jeho součástí. Budeme Kristu podobní. Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují. Budeme s ním věčně živí, ve věčné Jeho slávě.

B. Vítěz, Král Králů, Spasitel a Soudce!

Vzkříšený Ježíš Kristus porazil nepřátele a usedl na trůn. Kraluje nad celým stvořením. Hřích a smrt ztratili svou moc, svou vládu. Ježíš Kristus drží klíče od hrobu i smrti. Každý, kdo složil svou naději ve vzkříšeného Ježíše, byl vytrhnut z moci hříchu a smrti a má život věčný. Nemusíme se bát milovaní.

Pán Ježíš, ten obětovaný Beránek, je vzkříšený. A vrátí se pro svou nevěstu. A bude veliká sláva a svatební slavnost. Bude veliká radost mezi Božím vykoupeným lidem. Ale Pán se vrátí také potrestat, ty, kteří vzdorují evangeliu. A bude mezi nimi veliký pláč a zlostné skřípění zubů. A to je čtvrtý, poslední, mohli bychom říci, zdvojený, nebo dvousečný důsledek Kristova vítězného vzkříšení. Amen!

Pane Ježíši, těšíme se na tvůj druhý příchod. Radujeme se, že jsi zvítězil a vstal jsi třetího dne z hrobu a smrti. Temnota, hřích a smrt tě nemohly pohltit. Ty jsi, Pane ryzí a čistý. Jsi dokonalý, jsi Svatý Boží. Jsi Svatý Izraele. Zaslíbený Mesiáš. Ty jsi přišel a rozdrtil si hadovi hlavu. Smrt si zbavil její moci, když jsi zaplatil za hříchy všech, které ti Otec dal. Dej nám prosím proniknout k plnému poznání tvé slávy, která nám přináší milost, odpuštění a život věčný. Děkujeme ti, Pane slávy! Amen!