Vdovy v církvi (1Tm 5,3-16)

Praktická zbožnost církve

Pavel Borovanský, Ústí nad Labem, 14. října 2018

Kontext 1. Listu Timoteovi

Pokoj vám všem! Buďte pozdraveni ve jménu našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista. Ačkoli dnes budeme rozebírat konkrétní, praktické věci, přesto budeme mluvit o zbožnosti a o jejím tajemství, které bylo skryté, ale nyní bylo odhaleno všem. Budeme mluvit o evangeliu, o slávě Boha Otce a našeho Pán Ježíše Krista. Končíme sérii tematických kázání o manželství a věcech s tím souvisejících. Budeme se zabývat vdovami v církvi, jejich postavením a jejich službou tělu Krista, církvi. Půjdeme společně do páté kapitoly 1 Tm listu a to do veršů tři až šestnáct. Ale nejdříve bych chtěl, abychom si uvědomili cíl a kontext celého prvního listu Timoteovi. Protože ten list je o pravé zbožnosti, o tom, jak se projevuje, z čeho vyrůstá, totiž ze zdravého učení, ze zdravých slov našeho Pána Ježíše a z učení apoštolů. Náš list mluví i o nesmiřitelných protikladech zbožnosti. Které vycházejí z hříchu lidského srdce. To je zdrojem bludů, bájí a falešných nauk.

My ale budeme směřovat od bludů k pravé zbožnosti. Odrazíme se od vrcholu celého prvního listu Tm. Tím je šestnáctý verš třetí kapitoly. Pavel říká…

  • 1 Timoteovi 3:16 Vpravdě veliké je tajemství zbožnosti: Byl zjeven v těle, ospravedlněn Duchem, viděn od andělů, hlásán národům, došel víry ve světě, byl přijat do slávy.

Tajemství pravé zbožnosti je Kristus! Bez Něho není žádná zbožnost. Jen faleš. Celý kontext listu před i po tomto verši je jednoznačný. Pavel buduje církev od základů. Cílem jeho vyučování je láska z čistého srdce, z dobrého svědomí a z upřímné víry. 1 Tm 1, 5. Cílem je náprava církve, protože od čisté lásky, dobrého svědomí a od upřímné víry se někteří odvrátili.

Proto Pavel Timoteovi hned na začátku, po vstupním pozdravu připomíná svůj příkaz, aby nedovolil nikomu vyučovat odchylné nauky, protože ty nevedou k životu, ale ke smrti.

Jako zdroj pravdy a praktického života církve, jako základ Pavel staví na první místo zdravé učení. Pravou nauku našeho Pána Ježíše Krista, apoštolů a proroků Nového zákona. Je to pochopitelné, protože tajemstvím pravé zbožnosti je Ježíš Kristus zjevený v těle, ospravedlněný Duchem, viděný anděly, hlásaný národům, přijatý vírou. Beránek Boží ten zabitý a vzkříšený. Ten, jenž sedí po pravici Otce v nebesích.

Kdo chce mít účast na pravé zbožnosti, ten musí znát její tajemství, musí znát Krista. Pravého, biblického Krista, ne lidské představy o něm. Musí Ho nejen znát, ale musí být od Něj sám poznán.

  • Jan 10:1-5 “Amen, amen, pravím vám: Kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale přelézá ohradu, je zloděj a lupič. Kdo však vchází dveřmi, je pastýř ovcí. Vrátný mu otvírá a ovce slyší jeho hlas. Volá své ovce jménem a vyvádí je. Když je má všecky venku, kráčí před nimi a ovce jdou za ním, protože znají jeho hlas. Za cizím však nepůjdou, ale utečou od něho, protože hlas cizích neznají.“

Než tedy přistoupíme k našemu tématu o vdovách v církvi, mějme na paměti kontext 1 Tm listu. Je psán církvi, aby dosáhla pravdivé lásky, dobrého svědomí a pravdivé víry. Je psán církvi, aby dokázala rozlišovat ve své praxi pravou nauku od falešných. Církev nesmí dovolit nikomu uprostřed sebe, aby šířil odchylné nauky. Je jen jeden Kristus, jedno evangelium a tedy jedna nauka. Pamatujme na slova Luthera: „ Ne nad to, co je psáno! Ne nad Písmo!

Proto Pavel vždy staví biblickou nauku, jako základ pro praxi. Protože jen biblické, pravdivé poznání evangelia Ježíše Krista přináší pravdivý život. Pavel nikdy neříká to, co dnes tak často slyšíte: „ Musíme mít hlavně tu lásku a jednotu, učení a doktríny nejsou důležité.“ To nikde Pavel, ani další autoři v Písmu netvrdí. Vědí totiž moc dobře, že učení, teologie, doktríny, jednoduše pravdivé poznání Boha je nezbytnou příčinou obojího, lásky i jednoty.

Jednotícím a poznávacím prvkem církve není zbožnost a láska sama ze sebe, ale zbožnost a láska z pravdy. Poznání pravdivé nauky přináší pravou zbožnost a lásku Boží. Protože spolu s Duchem pravdy byla do našich srdcí Boží láska vylita. A poznání biblické pravdy zní: Ježíš Kristus je tajemství zbožnosti, Ježíš Kristus je Duchem oživujícím! 1 K 15:45 Nyní půjdeme do našeho textu.

1 Timoteovi 5:3-16 Pečuj o vdovy, které jsou skutečně opuštěné. Má-li však některá vdova děti nebo vnuky, ti ať se učí mít péči především o své příbuzné a odplácet svým rodičům. To je totiž milé Bohu. Vdova, která je opravdu osamělá, doufá v Boha a oddává se vytrvale prosbám a modlitbám ve dne i v noci. Ta, která myslí jen na zábavu, je mrtvá, i když žije. To jim zdůrazňuj; ať se jim nedá nic vytknout. Kdo se nestará o své blízké a zvláště o členy rodiny, zapřel víru a je horší než nevěřící. Mezi zapsané vdovy smí být přijata žena ne mladší než šedesát let, jen jednou vdaná, známá dobrými skutky: jestliže vychovala děti, prokazovala věřícím pohostinnost a umývala jim nohy, pomáhala nešťastným a osvědčila se v každém dobrém díle. Mladší ženy nezapisuj mezi vdovy. Neboť jakmile je smyslnost odvrátí od Krista, chtějí se opět vdávat; tak propadají odsouzení, protože porušily slíbenou věrnost. Zároveň si navykají zahálet a chodit po návštěvách. A nejen zahálet, nýbrž i klevetit, plést se do cizích věcí a mluvit, co se nepatří. Chci tedy, aby se mladší vdovy vdávaly, měly děti, vedly domácnost a nedávaly protivníku příležitost k pomluvám. Některé totiž se již daly na satanovu cestu. Má-li některá věřící žena vdovy v příbuzenstvu, ať jim pomáhá, aby nebyla zatěžována církev, která má pomáhat osamělým vdovám.

Jednání pravé zbožnosti!

A. Bůh ochránce opuštěných

Apoštol Pavel začíná náš text slovy třetího a čtvrtého verše: „ Pečuj o vdovy, které jsou skutečně opuštěné. Má-li však některá vdova děti nebo vnuky, ti ať se učí mít péči především o své příbuzné a odplácet svým rodičům. To je totiž milé Bohu.“

První věcí je, že církev má pečovat o skutečně opuštěné vdovy. Dnes se mnoho mluví o sociální práci církve a tak si můžeme říci hned na začátek, že moudrý a zbožný je ten, kdo pomáhá jen skutečně potřebným. Skutečně opuštěným a skutečně slabým. Není náhodou, že tuto skupinu v Písmu reprezentují tři typy lidí. Vdovy, sirotci a bezdomovci.

  • Deuteronomium 24:19-21 Když budeš sklízet ze svého pole a zapomeneš na poli snop, nevrátíš se pro něj. Bude patřit bezdomovci, sirotku a vdově, aby ti Hospodin, tvůj Bůh, požehnal při každé práci tvých rukou. Když oklátíš plody ze své olivy, nebudeš ještě setřásat zbylé. Ty budou patřit bezdomovci, sirotku a vdově. Když budeš na vinici sbírat hrozny, nebudeš po sobě paběrkovat. Bude to patřit bezdomovci, sirotku a vdově.

Není to však, takové, jak dnes vidíme ve světě. Pravá zbožnost nebude nikdy pomáhat těm, kde ve skutečnosti pomoc nepotřebují a jejichž nouze je výsledkem jejich nekázně a hříchu. Zbožnost také nebude pomáhat těm, kdo pomoci nechtějí, protože si libují ve své životní situaci. Ti nejsou potřební. Nemocný ví, že potřebuje lékaře.

Lid Boží a zbožný má tedy pečovat i v případě vdov, jen o ty skutečně opuštěné. O ty, které svým ovdověním zůstaly bez prostředků a nejsou schopné zajistit si své každodenní potřeby! Dobrý Bůh pečuje o opuštěné, slabé a bezmocné. Tento mocný a dobrý Bůh připravil ve své rodině víry vše proto, aby církev konala v Kristu stejně. Můžeme se učit a růst v pravé zbožnosti, jejímž tajemstvím je Boží Syn. Žádná skutečně bezmocná vdova nemusí mít strach o svou existenci, protože Bůh učinil církev a dal jí vše, aby slabé v ní zaopatřil! Bůh soucítí s člověkem, který je bez prostředků a zůstal sám. A zvláštním způsobem soucítí s takto opuštěnými vdovami. Otec sirotků, obhájce vdov je Bůh v obydlí svém svatém. Ž 68, 6

Vidíme dobře Kristův soucit a lásku a to máme napodobovat a růst v soucitu a lásce.

B. Na prvním místě služba v rodině, služba rodiny

Pavel dále pokračuje Má-li však některá vdova děti nebo vnuky, ti ať se učí mít péči především o své příbuzné a odplácet svým rodičům.

A zde se tedy dostáváme k případu vdovy, která má děti, či vnuky. Pro ty platí příkaz, že se mají o svou maminku, potažmo babičku postarat. Rodina se má učit starat se a postarat o své příbuzně, děti a vnuci o své rodiče a prarodiče.

V případě kdy rodina je věřící, je to dobrá příležitost k růstu ve zbožnosti a Pavlův příkaz je především a na prvním místě mířen právě ke křesťanským příbuzným. Listy Timoteovi jsou listy pastorační, jsou pro Timotea a církev, aby věděl, jak si má počínat on i církev.

 A vidíme zde také jeden ze základních principů služby křesťanů. Nejdříve musí křesťan sloužit doma a své rodině a potom může sloužit v církvi. Platí to u mužů i žen. U starších i u všech ostatních. Kdo se nestará o svou rodinu je horší než nevěřící, k tomu se za chviličku dostaneme. A jak by někdo, kdo je horší než nevěřící mohl sloužit Kristu v církvi?!

Pokud ale má věřící vdova rodinu nevěřící, můžeme samozřejmě i jim poukázat na jejich zodpovědnost se starat, můžeme jim říci, že se jedná o Boží příkaz, ale nemáme žádné „donucovací“ prostředky. Věřící, ve kterém žije Kristus, se bude zbožně projevovat vždy, nebude dokonalý, možná bude mít i mnoho problémů a zápasů, aby obstál. Ale bude usilovat o praktickou zbožnost a poroste v ní. Nevěřící člověk je pro jakoukoli formu zbožnosti mrtev. Je mrtvý ve svých vinách a hříších, jak říká Ef 2, 1-2.

Na tomto místě bych chtěl vzpomenout naši drahou sestru Elišku, která sice měla své děti a své vnuky, ale prakticky byla opuštěná, protože ta rodina je rozbitá, má mnoho problémů a faktický stav Elišky byl samota a opuštěnost. Nebyly zajištěny její každodenní potřeby a strádala by bez pomoci sboru a jednotlivých věřících. Rodina se nestarala, potom ale Eliška patřila mezi opravdu opuštěné vdovy. A myslím, že bylo dobré, zbožné a Bohu milé se o ni postarat. Vidíme, že vdova může být opuštěná, přestože má děti a vnuky. Hřích, který zasáhl všechny lidi i jejich vztahy a ničí na co přijde, ten často způsobí, že člověk je fakticky sám, i když má příbuzné. Hřích je zhoubná moc, která vše zabíjí. Hřích je smrt a tak je to, jako kdyby rodina dotyčného zemřela a on zůstal sám. Hřích je nepřítel Boha a tím i života, protože život je z Boha.

C. To je milé Bohu

Je tedy zřejmé a Pavel to zdůrazňuje, že pokud se církev stará o opuštěné vdovy, jde o Bohu milou a libou činnost. Pokud se věřící rodina stará o maminku, či babičku je to Bohu milá a libá činnost. A to je jen jiný název pro zbožnost. Zbožnost je konat Bohu milé věci. Žít tak, aby se to líbilo Bohu. Žít podle Boží vůle zjevené v Písmu, kvůli Pánu, kvůli Kristu! To je zbožnost. Pravá zbožnost oslavuje Krista. A Ježíš Kristus je plností, pramenem, dárcem, zdrojem, podstatou, prostředkem i cílem pravé zbožnosti. To je to tajemství zjevené světu. Evangelium o spasení a odpuštění hříchu v Kristu.

A proto nejen když se staráme jako věřící rodina, nebo jako církev o vdovy či jiné opuštěné a potřebné, ale v každém okamžiku, kdy na modlitbách a při studiu Písma hledáme a poznáváme Boží vůli a následně žijeme podle ní, je to milé Bohu! Je to kvůli Pánu a k Boží slávě. A to je také úkol a cíl církve. Pravá zbožnost. Láska z čistého srdce, z dobrého svědomí a z upřímné víry. To je naplnění dvou největších přikázání milovat Boha celou svou bytostí a silou a milovat bližního svého, jako sebe sama.

Naše zbožnost ale není jen Bohu milá, je také jasným svědectvím evangelia. Je jasným svědectvím o Kristu a o Boží dobrotě, lásce a milosrdenství. Je pro svět jako sůl, která konzervuje a zabraňuje hnilobě hříchu! Je světu světlem v temnotách! Milovaní, žijete-li v souladu s Boží vůlí, naplňujete Kristova slova…

  • Matouš 5:13-14 Vy jste sůl země; jestliže však sůl pozbude chuti, čím bude osolena? K ničemu již není, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali. Vy jste světlo světa. Nemůže zůstat skryto město ležící na hoře.

A tak se modlete, čtěte Písmo a zůstavuje v Kristu, abyste nikdy nepozbyli slanosti a nikdy aby vaše světlo nepřestalo být vidět! Mocné je tajemství zbožnosti. Mocné a nádherné je evangelium o Božím Synu. Mocný, nádherný, dokonalý a velkolepý je Ježíš sám! Pavel v kontextu zjeveného Krista, v kontextu odhaleného tajemství zbožnosti říká Timoteovi, církvi i nám všem:

 „ Pečuj o vdovy, které jsou skutečně opuštěné. Má-li však některá vdova děti nebo vnuky, ti ať se učí mít péči především o své příbuzné a odplácet svým rodičům. To je totiž milé Bohu.“

Půjdeme dál!

Samota jako požehnání a prostor pro zbožnou službu!

1 Tm 5,5-8 Vdova, která je opravdu osamělá, doufá v Boha a oddává se vytrvale prosbám a modlitbám ve dne i v noci. Ta, která myslí jen na zábavu, je mrtvá, i když žije. To jim zdůrazňuj; ať se jim nedá nic vytknout. Kdo se nestará o své blízké a zvláště o členy rodiny, zapřel víru a je horší než nevěřící.

A. Zalíbení v Bohu

Tělo Kristovo má tedy pečovat o potřebné vdovy. Ale u toho apoštol Pavel nezůstává. Pavel to položil jako základní rámec pro celé své vyučování o vdovách. Pokud vdova nemá děti, či vnuky, kteří se o ní postarají, potom se má postarat církev. Od služby těla Kristova potřebným vdovám, přechází potom Pavel ke službě vdov tělu Kristovu. Jde tady o nádhernou provázanost, o vazbu a jednotu.

Apoštol pohanů, jak je Pavel mnohdy nazýván, vyučuje dál církev slovy 5- verše. Podle Pavla vedeného Duchem svatým opravdu osamělá vdova doufá v Boha a to je na jejím životě vidět, když vytrvale utíká k Bohu v modlitbě a nepřestávajících prosbách.

Víte dost často, když se navzájem sdílíme ve víře, jsme nuceni si přiznat, že životní tíseň, zkoušky, nebo třeba i utrpení mají společný cíl, který Bůh v našich životech sleduje. Bůh nastoluje situace, kdy nás má tam, kde nás chce mít. A tak i úplná osamělost, slabost, či bezmocnost jsou pro nás požehnáním. Bůh ve své dobrotě dovede náš život do bodu, kdy jsou všechny naše cesty uzavřené a tou jedinou je cesta ke Kristu.

Jsme pak situaci, jež převyšuje naše možnosti i nás samotné. Není v naší moci ji změnit. Chápejte mne dobře, když žena ovdoví, jedná se o zlou věc. O důsledek hříchu v životě nás lidí, který nám přináší smrt. Ale Bůh bohatý ve svém milosrdenství a z veliké lásky, jíž si nás zamiloval, jak čteme v Efezským 2, 4 obrací v požehnání i věci, které jsou důsledkem prokletí hříchu. To je moc Kristova kříže. Moc svrchovaná, panující nade vším co jest. Moc úžasná a nádherná. Nepřemožitelná, nýbrž vše přemáhající, i každé zlo.

Touto mocí Bůh může to, co je primárně zlé v životě ovdovělé ženy, tedy bolestnou ztrátu milovaného muže, zastánce a nejbližší bytosti po Bohu obrátit milostí kříže v požehnání. Pavel říká:

  • 1 Tm 5, 5-8 Vdova, která je opravdu osamělá, doufá v Boha a oddává se vytrvale prosbám a modlitbám ve dne i v noci.

Bůh, který uzavírá naše cesty, aby před námi otevřel tu jedinou dobrou, svou cestu, cestu svého Syna Ježíše Krista. To je Bůh lámající prokletí a vítězně žehnající i uprostřed zhoubné smršti hříchu a smrti. Autor pátého žalmu volá k Bohu v devátém verši: „ Hospodine, ve své spravedlnosti mě veď navzdory těm, kdo proti mně sočí, svou cestu přede mnou učiň přímou.“

Bůh, který nám bere všechny naše nedokonalé možnosti, myšlenky a úmysly, aby nám dal cele spočinout v Jeho dobré, dokonalé a svaté vůli. To je Bůh, který zachraňuje, zachrání a nic nás z Jeho ruky nevytrhne!

A proto i pro osamělou vdovu platí, že není osamělá. I když ztratila druhou nejbližší bytost ve svém životě, zůstává jí sám Bůh v Kristu. Ta nejbližší a nejdražší bytost, kterou člověk může mít na své straně. Ten nejmocnější Zastánce Ježíš Kristus a Bůh. Pamatujme na to, že pozemské manželství je jen obrazem a odrazem vztahu Krista a Jeho nevěsty. Když vdova spočine v Bohu a cele se mu oddá v modlitbách, prospěje tím nejpožehnanějším způsobem sobě i církvi. Její víra, oddanost a věrnost na modlitbách a prosbách se stane drahocennou službou Kristu i církvi!

Na začátku Pavel mluví o službě církve, nebo rodinných příslušníků vdovám. A nyní jsme se dostali k tomu, že být vdovou neznamená být na obtíž, nebo nebýt ku prospěchu. Být vdovou, nebo prostě osamělým člověkem v Kristu neznamená nebýt platný. Nýbrž právě naopak. Samotu Bůh umí obrátit v požehnání a člověk může ještě více prospět Kristu i církvi tím, že se cele oddá Bohu v přímluvných prosbách a modlitbách. Takový člověk poroste a jeho růst bude prospěšný celému tělu církve. Pavel byl sám a podívejte se na jeho službu.

  • 1 Korintským 7:7-8 Přál bych si totiž, aby všichni lidé byli jako já; ale každý má od Boha svůj vlastní dar, jeden tak, druhý jinak. Svobodným a vdovám pravím, že je pro ně lépe, když zůstanou tak jako já.

Jinými slovy svobodný, nebo ovdovělý člověk se nemusí trápit starostmi o svou rodinu, není odváděn od Boha každodenním zápasem o obživu rodiny.

Ale tyto biblické principy jsou platné v životě každého křesťana, ne jen osamělé vdovy. Pokud nás Bůh jakýmkoli způsobem tiskne, nebo i tísní ve zkouškách, vždy je to proto, abychom se více k Němu přimkli, rostli ve zbožnosti, o které je 1 Tm list a tím abychom prospěli celé církvi. Aby zkoušky, utrpení v jakékoli podobě činili nás podobnější Kristu a učinili nás na Kristu závislými. Tím prospějeme k růstu sobě i celému tělu. To je zbožnost a růst ve zbožnosti, o tom je celý 1 Tm list! O tom je Písmo!

  • Jakubův 1:2-4 Mějte z toho jen radost, moji bratří, když na vás přicházejí rozličné zkoušky. Vždyť víte, že osvědčí-li se v nich vaše víra, povede to k vytrvalosti. A vytrvalost ať je dovršena skutkem, abyste byli dokonalí a neporušení, prosti všech nedostatků.

B. Zalíbení ve světě

Naproti tomu, pokud se vdova, nebo kdokoli jiný v církvi upíná ve svých myšlenkách jen a jen do tohoto světa, v něm a jen v něm hledá svou naději a sytost pro svou duši, má problém. Apoštol Pavel zapsal. Ta, která myslí jen na zábavu, je mrtvá, i když žije.

Milovaní nejen u vdov v církvi, ale u každého, kdo se hlásí ke Kristu, platí, že pokud myslíte jen na zábavu, jen na to jak naplnit svůj život tady a teď máte problém. Protože k čemu je člověku, získá-li celý svět a přitom ztratí svou duši? Lk 9, 25

A kdo by usiloval zakotvit a zachránit svůj život pro tady a teď a v tomto světě, ten jej ztratí! J 12, 25

Bude-li tedy život křesťanské vdovy obrácen do světa a naplněn světem má problém. Je mrtvá, i když žije. A to platí pro nás pro všechny. Kolik času dáváme ve svém životě zálibám, koníčkům, všemu co je ze světa a kolik Kristu a Jeho království? Podřizujeme toto vše Jemu, anebo ne?

Americký kazatel MacArthur říká o vdově myslící jen na zábavu, že žije světsky, nemorálně a bezbožně. Ale nemyslím, že to platí, vždy, vše a beze zbytku. To, co nás odvádí od Krista, je vždy světské, protože nás to nemůže vést jinam, než do světa. Souhlasím, že nakonec je to vždy bezbožné, protože to je bez Boha a nevede nás to k Bohu. Ale nemusí to být vždy nemorální. Jsou i dobré druhy zábavy, nebo dobré věci ve světě, které nás mohou odvést od Krista do světa bezbožnosti. Řecké slovo v našem textu sice ukazuje na určitý druh nemorálnosti, protože se může překládat jako: Vdova žijící požitkářsky, rozmařile bujně… ale pamatujme na to, že i dobré věci nás mohou odvést od Krista. Protože náš šestý verš je varováním nám všem. Kdo by v církvi takto žil, je i přesto mrtev. Mohlo by to znamenat, že jsme duchovně mrtví, že nepatříme Kristu, ačkoli si to myslíme.

C. Horší než nevěřící

Právě proto Pavel velmi kategoricky žádá v sedmém verši: „ To vše jim zdůrazňuj, ať se jim nedá co vytknout.“ Něco zdůraznit znamená něco vypíchnout, vyzdvihnout, vynést výše a na světlo, aby to bylo dobře vidět a dobře pochopeno. Klást na něco důraz, znamená mít to za jednu z hlavních věcí, myšlenek a zásad.

Co ale Pavel a komu má zdůraznit? Tak určitě vdovám má zdůraznit protiklad mezi zbožností a bezbožností. Mezi vytrvalým oddáváním se a doufáním v Boha oproti hledání a doufání v tady a teď a ve světskou zábavu, požitkářství a bujnost.

Myslím si ale také že to platí i pro rodinné příslušníky vdov, pokud je mají. Ti se mají postarat o své babičky a matky a tak prokázat svou zbožnost. Platí to pro církev, která se má postarat o vdovy bez rodin a prostředků a tak má církev prokazovat svou zbožnost. Vždyť 1 list Tm je o rozdílu mezi pravou zbožností, vyrůstající z pravé nauky. Oproti bezbožnosti rostoucí z bludů a bájí padlého lidského srdce. A církev je naše nová rodina, rodina víry.

  • Vdova, která je opravdu osamělá, doufá v Boha a oddává se vytrvale prosbám a modlitbám ve dne i v noci. Ta, která myslí jen na zábavu, je mrtvá, i když žije. To jim zdůrazňuj; ať se jim nedá nic vytknout. Kdo se nestará o své blízké a zvláště o členy rodiny, zapřel víru a je horší než nevěřící. 1 Timoteovi 5:5-8

Pavel zakončuje tento bod slovy verše osm: „ Kdo se nestará o své blízké a zvláště o členy rodiny, zapřel víru a je horší než nevěřící.“ A já bych chtěl znovu zdůraznit duchovní princip, který platí u každého z nás. Pokud nesloužíme doma, ve své rodině, na místě, kam nás Bůh postavil, nemůžeme sloužit ve sboru. A ani se o to nepokoušejme, protože Bůh tomu nepožehná. Vždyť podle Jeho slov jsme v takovém případě horší, než nevěřící a zapíráme Krista!

 Každý z nás jistě viděl v církvi dost lidí, kteří nebyli pevní. Neměli v pořádku své rodinné vztahy a manželství. Doma se jim svět hroutil a v církvi se mohli pro samou službu roztrhnout. To je pokrytectví a snaha být vidět, vypadat zbožně. Ale Bůh říká: Jsi horší, než nevěřící, jsi horší než pohan.“ Slyšíme dobře. Neříká: „ Jsi nevěřící! Říká, jsi horší!“ Znovu to ukazuje na nedotčenost srdce evangeliem, ukazuje to na opak zbožnosti. Pojďme dál!

O zapsaných vdovách

1 Timoteovi 5:9-10 Mezi zapsané vdovy smí být přijata žena ne mladší než šedesát let, jen jednou vdaná, známá dobrými skutky: jestliže vychovala děti, prokazovala věřícím pohostinnost a umývala jim nohy, pomáhala nešťastným a osvědčila se v každém dobrém díle.

A. Zapiš jen vdovy, které…

Pavel Timoteovi říká, které vdovy smí být zapsány mezi ty, o které se církev stará. Musí být starší šedesáti let. Vdova musí být žena jednou vdaná. Překlad by ale byl lepší, pokud by zde stálo, žena jednoho muže. Jednomu muži věrná. Tedy vícekrát vdané ženy nejsou vyloučeny. Pokud ale žili v konkrétním svazku, vždy tělem i srdcem zůstávali ženou jen toho jediného. Je to podobné, jako u starších. Tuto podmínku čistoty museli splňovat všechny zapsané vdovy. Dále měla taková vdova vychovat děti, být pohostinná k věřícím, umývat jim nohy, pomáhat nešťastným a osvědčit se v každém dobré díle.

Z toho seznamu nám vyvstávají ale otázky: Co když u vdovy jedna z věcí chyběla, například byla bezdětná, nebo neomývala věřícím nohy? Nebo třeba otázka, která zní následovně: Co v zemích, kde se ženy ani zdaleka nedožijí šedesátky a vdovy jsou zde čtyřicetileté i mladší.

Další otázka, co když jde o vdovu, která se obrátila již jako vdova, nebo krátce před ovdověním? Co když děti vychovala jako nevěřící a pohostinnost a víru projevuje až nyní jako vdova?

 Nepostaráme se ale také o ženu, která není vdovou, nebyla nikdy vdaná, je opuštěná a potřebná? Nepostaráme se koneckonců i o muže vdovce, pokud je stařičký. Nepostaráme se o dospívajícího člověka z ulice, když víme, že tyto biblické principy zbožnosti platí pro nás všechny?

 Myslím, že v kontextu celého listu nejde o naplnění celého seznamu beze zbytku. Zapsaná vdova, by měla vykazovat zralý a zbožný charakter a tyto věci by u ní měli převládat. Každý člověk, o kterého se církev stará musí vykazovat zbožný charakter! Každý člověk v církvi musí vykazovat zbožný charakter. Stejně jako u starších musí převládat určité věci a vlastnosti. Nikdo z nás ale není dokonalý a nesplní naprosto vše.

 Dokonce si dovolím tvrdit, že v konečném důsledku a na prvním místě nejde o vdovy, či jiné konkrétní kategorie lidí v církvi, o které se staráme. Jde o zbožnost, svatost a posvěcení, jde o viditelné znaky toho, že v nás žije Kristus. Jde o posvěcení celé církve! Cílem vyučování je láska z čistého srdce, z dobrého svědomí a z upřímné víry. 1 Tm 1, 5

1 Tm list je o zbožnosti. O zbožnosti, která roste a vyvěrá z pravé nauky. Do protikladu s tím je stavěna celá skupina falešných nauk, rostoucích z lidských hříšných srdcí a přinášejících do církve bludy a báje. Cílem listu je, abychom jeden druhému vzájemně prokazovali lásku a sloužili si v naplňování potřeb. Tak poznají, že jsme Kristovi ovce. Kdo se nestará o blízké a rodinu, je přeci horší než nevěřící. A my jsme si v Kristu velmi blízcí a jsme rodina! Poslední verše!

B. Mladší ženy nezapisuj, Aby evangelium zbožnost církve nebyly ohroženy

1 Tm 5,11-16 Mladší ženy nezapisuj mezi vdovy. Neboť jakmile je smyslnost odvrátí od Krista, chtějí se opět vdávat; tak propadají odsouzení, protože porušily slíbenou věrnost. Zároveň si navykají zahálet a chodit po návštěvách. A nejen zahálet, nýbrž i klevetit, plést se do cizích věcí a mluvit, co se nepatří. Chci tedy, aby se mladší vdovy vdávaly, měly děti, vedly domácnost a nedávaly protivníku příležitost k pomluvám. Některé totiž se již daly na satanovu cestu. Má-li některá věřící žena vdovy v příbuzenstvu, ať jim pomáhá, aby nebyla zatěžována církev, která má pomáhat osamělým vdovám.

Mladší ženy, nebudou zapsány mezi vdovy sboru. Být zapsanou, Bohu naprosto odevzdanou ženou bylo židovskou tradicí. Zbožné vdovy dávali slib Bohu, že se znovu neprovdají a budou žít jen pro Boha. Lukáš nám to objasňuje.

  • Lukáš 2:36-37 Žila tu i prorokyně Anna, dcera Fanuelova, z pokolení Ašerova. Byla již pokročilého věku; když se jako dívka provdala, žila se svým mužem sedm let a pak byla vdovou až do svého osmdesátého čtvrtého roku. Nevycházela z chrámu, ale dnem i nocí sloužila Bohu posty i modlitbami.

Anna je dalším potvrzením o tom, že podmínkou je zbožný charakter a ne otrocké odškrtání si seznamu z veršů 9-10. Pavel ale v moudrosti předpokládá nebezpečí pro cíl svého vyučování. Cílem je zbožnost celého těla Kristova. Mladé vdovy se proto mají vdát a mít děti. Je totiž přirozené, že začnou toužit po muži a po rodině. Mohly by padnout a dát tak satanovi příležitost k pomluvám a k znevážení evangelia i Krista.

Pavel k tomu dodává, že se to již děje. Dále také mladé vdovy propadají zahálce a nudě, pokud jsou samotné. To vše se dá vyřešit jednoduchým způsobem. Budou-li mít muže a rodinu, nezbude jim na takové věci čas. Zahálka je družkou hříchu a kdo se nudí, pokušení budí, říká lidová moudrost.

Posledním veršem Pavel opět ukazuje na to, že církev není charitativní organizací a její službou na prvním místě je evangelium a posvěcení ve zbožnosti. Církev se má starat ne na prvním místě, ale až na posledním. První místo patří rodině. Má-li některá věřící žena vdovy v příbuzenstvu, ať jim pomáhá, aby nebyla zatěžována církev, která má pomáhat osamělým vdovám.

Pavel se tím vrací do verše osmého, kdy se“ věřící“, člověk nestará o rodinu. Je horší než nevěřící, zapírá Krista! To je tvrdé slovo. A potvrzuje nám, že ačkoli jsme mluvili o velice praktických a konkrétních věcech, hlavním tématem bylo evangelium přinášející pravou zbožnost a posvěcení všem, kteří věří. Protože vrchol celého listu zní:

  • 1 Timoteovi 3:16 Vpravdě veliké je tajemství zbožnosti: Byl zjeven v těle, ospravedlněn Duchem, viděn od andělů, hlásán národům, došel víry ve světě, byl přijat do slávy.

Modleme se proto, abychom z Boží milosti rostli v posvěcení, nepropadli pokušení falešných nauk a tím i cestě bezbožnosti! Amen!

Rok

Osnova kázání