Dědicové požehnání (1Pt 3,8-9)

Nakonec pak: Všichni buďte jedné mysli, soucitní, plní bratrské lásky, milosrdní a pokorní, neodplácejte zlým za zlé ani urážkou za urážku, naopak žehnejte; vždyť jste byli povoláni k tomu, abyste se stali dědici požehnání. (1Pt 3,8-9)

1. Úvod

Drazí sourozenci v Kristu, prošli jsme spolu úsekem 1 Pt listu od 11. verše druhé kapitoly až k 7. verši kapitoly třetí. Od začátku listu až do 11. verše druhé kapitoly psal Petr o velikých a mocných věcech evangelia. V podstatě od prvního verše, od vstupního pozdravu čteme nádherné, dech beroucí skutečnosti.

Fakta o tom, jak Bůh plný lásky a milosrdenství jedná se svým vyvoleným lidem. Lidem, který si vyhlédl a zamiloval před stvořením světa a za který zaplatil cenu nejvyšší. On dal svého jediného Syna, aby světlo světa mohl spatřit národ, jenž nebyl národem, lid, jenž povstal z toho, co bylo nelidské, protože to bylo převrácené, odpadlé a zlu zaprodané. Pokud platí, že člověk byl stvořen k obrazu Božímu, potom také platí, že svým odpadnutím od Boha se člověk stal nelidským.

Ale Bůh veliký ve své dobrotě se nad člověkem smiloval a poslal svého jediného Syna narozeného z panny, z ženy, aby na lidském těle odsoudil lidský hřích a učinil tak spravedlnosti zadost. A tak platí všechny ty veliké pravdy z úvodu 1Pt listu.

Byli jsme vyvoleni od Boha Otce a posvěceni Jeho Duchem, proto jsme se poslušně odevzdali jeho Synu Ježíši, který nás svou krví očistil jednou provždy od hříchu. Je s námi Boží milost a pokoj. Jsme lid Boží, národ svatý, královské kněžstvo, rod vyvolený. Nepatříme již sami sobě, ale patříme Bohu. Co patří Bohu, co je Boží, to je v tomto padlém světě cizí a nenáviděné!  

A to je přesně to, co se Petr snaží postihnout svým dopisem a vysvětlit svým posluchačům. Církvi v době Petrově i v době naší. Proto Petr mluví o tom, že sem nepatříme a jsme cizí i o tom, že náš život zde má být naprosto jiný, než byl dříve, než je život světa.

Dále pak Petr ve druhé, třetí a čtvrté kapitole mluví o podráždění světa z nás, ze světla, které vydáváme, z vůně, kterou kolem sebe šíříme.  Svět se nás bude chtít zbavit, jako něčeho cizorodého a padlému světu svou podstatou nepřátelského. Svět k nám bude tvrdý, ale Petr nás povzbuzuje, abychom vytrvali v následování Krista, jenž trpěl jako první.

• K tomu jste přece byli povoláni; vždyť i Kristus trpěl za vás a zanechal vám tak příklad, abyste šli v jeho šlépějích. On ‚hříchu neučinil a v jeho ústech nebyla nalezena lest‘. Když mu spílali, neodplácel spíláním; když trpěl, nehrozil, ale vkládal vše do rukou toho, jenž soudí spravedlivě. On ‚na svém těle vzal naše hříchy‘ na kříž, abychom zemřeli hříchům a byli živi spravedlnosti. „Jeho rány vás uzdravily. Vždyť jste `bloudili jako ovce‘, ale nyní jste byli obráceni k pastýři a strážci svých duší. (1Pt 2,21-25)

Kristovi rány nás uzdravily od smrti a duchovní slepoty, od vlády zlého v našich životech. Proto jsme schopni následovat Pána v jeho příkladu, jsme nová stvoření narozená z Boha! Jsme schopni díky Kristu přemáhat zlo dobrem. Pavel píše milovaným do Říma, aby se: „  Nedali přemoci zlem, ale přemáhali zlo dobrem. Ř 12, 21. A od prvního verše 13. kapitoly Ř by se nám mohlo skoro zdát, že Petr od Pavla, nebo Pavel od Petra opisuje. Poslouchejte pozorně:  

• Podřiďte se kvůli Pánu každému lidskému zřízení a pánům. (1Pt 2,13)
• Každý ať se podřizuje vládní moci, neboť není moci, leč od Boha. Ty, které jsou, jsou zřízeny od Boha. (Ř 13,1)
• Ke všem lidem mějte úctu, bratrstvo milujte, Boha se bojte, krále ctěte. (1Pt 2,17)
• Dávejte každému, co jste povinni: daň, komu daň; clo, komu clo; úctu, komu úctu; čest, komu čest. (Ř 13,7)
• V tom je totiž milost, když někdo pro svědomí odpovědné Bohu snáší bolest a trpí nevinně. (1Pt 2,19)
• Proto je nutno podřizovat se, a to nejen z bázně před trestem, nýbrž i pro svědomí. (Ř 13,5)

Pavel a Petr spolu souhlasili, oni byli inspirováni jedním a týmž Duchem svatým, který je autorem Písma. Pavel nás v Ga seznamuje s tímto příběhem:

• Potom jsem se po čtrnácti letech znovu vypravil do Jeruzaléma spolu s Barnabášem a vzal jsem s sebou i Tita. Šel jsem tam na Boží pokyn a těm, kteří jsou ve zvláštní vážnosti, jsem v soukromí předložil evangelium, které zvěstuji pohanům, aby snad moje nynější i dřívější úsilí nebylo nadarmo. (Ga 2,1-2)
• Od těch však, kteří se těšili zvláštní vážnosti - čím kdysi byli, na tom mi nic nezáleží, Bůh přece nikomu nestraní - ti tedy, kteří se těšili zvláštní vážnosti, mi nic dalšího neuložili; naopak nahlédli, že mně bylo svěřeno zvěstovat evangelium pohanům tak jako Petrovi židům. (Ga 2,6-7)

Zatímco Pavel se principu podřízenosti věnoval ve 12. a 13. kap. Římanům hlavně ve vztahu k autoritám vládní moci, Petr tento princip podřízenosti rozvádí ve všech rovinách lidského života. Vláda, společnost, rodina a dnes uvidíme i církev, jako místo, kde je tento princip Petrem aplikován. Petr nás vyučuje na prvním místě, že než přistoupíme k tomu, co je nové v našich životech, musíme se vzdát toho starého! A velmi úzce to souvisí s tím, že již nepatříme světu, ale Bohu.

• Milovaní, v tomto světě jste cizinci bez domovského práva. Prosím vás proto, zdržujte se sobeckých vášní, které vedou boj proti duši. (1Pt 2,11)

A poté následuje ten strhující oddíl o věrném a vzorném životě, kterým se má lid Boží vyznačovat zde v tomto místě temnoty a vlády zla. Věřící člověk má žít naprosto bezúhonně jako občan a člen společnosti, jako zaměstnanec, žák, student, sportovec, policista, voják, soused, jako manžel, rodič, potomek. Jsme povoláni k dokonalému životu v Kristu, na každém místě, kam nás Bůh postaví!

Milovaní, naše svědectví víry má být tak silné, že pohané vzdají chválu Bohu. Máme v našem národě být světlem, které lidi bude probouzet. Princip podřízenosti a pokorného přístupu ke všem lidem, bez kterého to nepůjde, je orámován v Petrově prvním listu těmito výroky:

a)      žijte vzorně mezi pohany 1Pt 2, 12

b)      podřiďte se kvůli Pánu 1 Pt  2, 13

c)       taková je přeci Boží vůle, vaše dobré jednání 1 Pt 2, 15

d)      milujte bratrstvo, ctěte všechny lidi, Boha se bojte 1 Pt 2, 17

e)      raději trpte křivdu 1 Pt 2, 19-20

f)       Jděte v Kristových šlépějích 1 Pt 2, 21-22

Dnes bude vrcholit Petrovo vyučování principu pokorné podřízenosti. My uvidíme, jak má být tento princip korunován v církvi, ve společenství místního sboru. Máme před sebou dnes velmi silnou a krásnou pasáž. Takovou korunu. Petr píše:

Nakonec pak: Všichni buďte jedné mysli, soucitní, plní bratrské lásky, milosrdní a pokorní, neodplácejte zlým za zlé ani urážkou za urážku, naopak žehnejte; vždyť jste byli povoláni k tomu, abyste se stali dědici požehnání. (1Pt 3,8-9)

2. Nakonec pak: všichni buďte…

Pokud budete pozorně studovat úsek od 11. verše 2. kap. do 8. a 9. verše třetí kapitoly, zjistíte skutečnost, že Petr začíná oslovením nás všech, kteří věříme, začíná slovem, milovaní (Bohem i Petrem). Všichni křesťané mají žít vzorně!

Potom následně rozebírá jednotlivé aspekty společnosti a náš vztah, postoj k nim. Stát a vláda, nadřízení ve škole, v práci, v oddíle skautů. To je obecnou rovinou, kterou záhy vystřídá platforma rodinných vztahů, konkrétně vztah v manželství, žena a její postoj k muži, muž a její postoj ženě.

Pokora a podřízenost ve všech vztazích musí být vždy zakotvená v Boží vůli a v Kristu samotném. Na prvním místě se člověk podřizuje Bohu, řádu, který ustanovil a teprve tehdy má milost a moc zaujmout zdravý a pravdivý postoj pokory a podřízenosti ve všech ostatních vztazích! Je totiž psáno: „Podřiďte se kvůli Pánu, taková je přeci vůle Boží.“ Vy všichni milovaní, kteří věříte! Služebníci, ženy i muži, podřiďte se pro Krista, vládě, pánům, mužům, potřebám svých milujících žen.

 V našem dnešním textu se Petr jakoby vrací zpět, ale přitom také stoupá k vrcholu. Dochází k naplnění, k jakémusi zapouzdření, nebo uzavření kruhu. K zacyklení celého Petrova vyučování o pokoře a podřízenosti. Dostáváme se k tomu, jak moc se má projevovat pokora a podřízenost v církvi.

 A to není nějaké jednoduché, či spíše lehkovážné téma. Církev je sloup a opora pravdy. Národ svatý, vyvolený rod, královské kněžstvo a rodina dětí Boha. Je tím, na co hledí andělé i mocnosti a jedni ohromeni žasnou, zatímco druzí blednou a třesou se strachem při pohledu na Boží mnohotvarou moudrost a svrchovanou moc Boha, projevující se v církvi. Co praví o církvi, o Božím lidu sám Panovník Hospodin?

• Toto je smlouva, kterou uzavřu s domem izraelským po oněch dnech, je výrok Hospodinův: Svůj zákon jim dám do nitra, vepíši jim jej do srdce. Budu jim Bohem a oni budou mým lidem. (Jer 31,33)
• Já sám, je výrok Hospodinův, budu ohnivou hradbou kolem něho a slávou uprostřed něho. (Za 2,9)

Bůh žije uprostřed nás. On z nás učinil svůj chrám.  Zacharijáš praví, že Bůh je ohnivou hradbou chránící svůj lid a zářící slávou vprostřed svého lidu. Bůh je naše všechno, On je naše chlouba, je to Bůh, který tím, že nám dal svého svatého Ducha, činí církev tím, čím je. Totiž chloubou Boží moudrosti, takovou výkladní skříní, kde Bůh celému světu zjevuje svou dobrotu a lásku. Proto Petr nechává církev jako korunu a vrchol až na konec! Proto zde stojí. „ Nakonec pak: všichni…

3. … jedné mysli, soucitní, plni lásky k bratřím, milosrdní a pokorní.

Mnozí namítnou: „Nic o podřízenosti v našem textu není!“ Ale pojďme se podívat pozorněji. Minule jsem naznačil, že pokorná podřízenost je prvním krokem lásky! A Petr říká: „Nakonec pak všichni buďte jací?“

Drazí v Kristu, máme být jedné mysli, soucitní, plní bratrské, Kristovi lásky, milosrdní a pokorní. Pokoru zde tedy Petr přímo jmenuje. A to na konci seznamu, ale ona se vine jako zlatá šňůra celým textem! Pokora, pravá pokora, vyvěrající přímo z uzdravujících zdrojů samotného evangelia. Pokora Krista, se kterou naplnil vůli svého Otce, až na smrt šel. A ještě více, hříchem se pro nás učinil svatý Boží syn!

Pokoru, poslušnost, se kterou podřídil vše, co měl vůli svého Otce, našeho Boha, tu hledáme, tu toužíme napodobovat a mít. Milovaní v Kristu, v našem drahém Pánu a Spasiteli, tato pokora, která byla zpečetěna krví Krista, je z milosti Boží charakterovou vlastností nového srdce od Boha! Chvalte Boha děti Boží, děkujte mu vroucně, protože On učinil z vlků beránky, z nadutých egocentriků pokorné služebníky druhých!

My ji máme, máme k ní přístup, máme milost i moc s touto pokorou jednat ve všech našich vztazích. Musíme za ni prosit, aby sílila, chránit ji, usilovat o ni, bojovat, zápasit a růst. Jinak nenaplníme Petrova, Kristova slova z osmého a devátého verše o charakteru, který musí být vidět.  Podívejme se na ně blíže.

Jednota mysli. O vášních, bojích, podlostech a svárech jsem mluvil v souvislosti s námi i výkladem 1 Pt listu dostatečně. Máme převzácný poklad, ale máme ho v hliněných nádobách. Sobecké touhy a vášně jsou pořád s námi, všude kam jdeme. Neseme je v našich padlých tělech. Bojují proti našim duším s vražednou touhou zabít je!

Zatímco před pádem Adamovým byl jen jeden trojjediný Bůh a k tomu jeden padlý cherub, ve své pýše toužící se Bohu vyrovnat a předčít Ho. Od pádu nám počet zvrhlých bytostí, aspirujících na to stát se bohy už jen narůstal. Co hříšný človíček, to bůh, myslíme si ve své bezmezné aroganci. A trvá to už od Genesis třetí kapitoly. Gn 3, 1-6.

 Proto Petr začíná tím, že jako základ pro vše ostatní učí, že musíme vystavit jasnou stopku těmto sobeckým touhám ve svých životech 1 Pt 2, 11, nebo už před tím výzva ke svatosti 1 Pt 1, 14-16, začínající slovy: „Nedejte se opanovat žádostmi!“ Začátek druhé kapitoly a verš první.

• Odhoďte tedy všechnu špatnost, každou lest, přetvářku, závist, jakékoliv pomlouvání. (1Pt 2,1)

Myslíte, že je v našich silách vybudovat jednotu, pokud máme v srdcích něco takového? Ne! Všichni totiž ve své pýše naše myšlenky, naše slova i své činy stavíme naroveň Božím myšlenkám, slovům a činům.  Čím strměji vyvyšuji sebe a své názory tím hlouběji snižuji názory druhých lidí. To je pýcha. Co mně zachrání? Jen milost Boží, nové srdce, milost a moc od Boha jednat v pokorné podřízenosti s druhými lidmi!

Pokud jsme Kristovi, musíme být jedné mysli, totiž Kristovi mysli. To nám pomůže odvrátit zrak od sebe a svých potřeb a vidět druhé lidi a jejich potřeby. Řecký originální text, který  CEP překládá „buďte všichni jedné mysli“ je složen ze dvou řeckých slov znamenajících „myslete si všichni totéž“. Musíme udržovat vnitřní jednotu našich srdcí, a to lze pouze a jen, když naší vůlí bude vůle Kristova a naším smýšlením bude smýšlení Kristovo!

• …  dovršte mou radost a buďte stejné mysli, mějte stejnou lásku, buďte jedné duše, jednoho smýšlení, v ničem se nedejte ovládat ctižádostí ani ješitností, nýbrž v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe; každý ať má na mysli to, co slouží druhým, ne jen jemu. Nechť je mezi vámi takové smýšlení, jako v Kristu Ježíši: Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži. (Fp 2,2-8)

Soucit. Co si představíme pod slovem soucit? Jde o slovo složené, cit a předpona sou, soucit, spolu-cit, soustrast. Je to účast s druhým člověkem, s jeho trápením, námahou, bolestí a potřebou. Jsem v celé té záležitosti aktivně s ním. Sdílím se svým bližním jeho trápení. Když vidím bolest, potřebu, trápení, či námahu druhého jsem pohnut v srdci. Písmo říká, plačte s plačícími. Soucit je porozumění pro situaci druhého člověka, porozumění pro jeho slabosti, nedokonalost, trápení a těžkosti. Je to vžití se do těžké situace druhého, je to vhled do situace druhého, plný pochopení!

To je soucit, vcítění se do situace druhého, tak definuje soucit svět. Ale my bychom ho měli dovést k dokonalosti, pomoci potřebnému i činem. Pokud nepřejdu od vcítění se i k reálné pomoci, nemohu mluvit o naplněném soucitu. Zůstávám jen v rovině lítosti, která je bezmocná, nebo líná a sobecká. Jako pravá víra se projeví činem. Myslím, že pravý soucit se projeví činem. A přesně sem směřuje i Petr. Neskončí jen u vcítění se. Přechází k lásce.

Bratrská láska. Co je láska křesťana ke křesťanovi? Jaká je pravá láska? Pojďme do slavného oddílu ze 13. kap. 1 listu Korintským. Listu, který je mocný, nádherný, ale také je jedním z nejvíce překrucovaných listů včetně veršů, které budeme číst.

• Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. (1K 13,4-6)
• Láska nechť je bez přetvářky. Ošklivte si zlo, lněte k dobrému. Milujte se navzájem bratrskou láskou, v úctě dávejte přednost jeden druhému. (Ř 12,9-10)

Láska mimo jiné tedy není domýšlivá a vychloubačná, nehledá svůj prospěch. Vědomě a radostně hledá a naplňuje prospěch druhého člověka! Je bez přetvářky, oškliví si zlé a aktivně vyhledává dobré. Myslí na druhé vice, než na sebe! Láska vyrůstá z víry a jedná. Láska je zákonem svobody od zlého a praktickou službou dobrému!

• Na Božím soudu není milosrdenství pro toho, kdo neprokázal milosrdenství. Ale milosrdenství vítězí nad soudem. Co je platné, moji bratří, když někdo říká, že má víru, ale přitom nemá skutky? Může ho snad ta víra spasit? Kdyby některý bratr nebo sestra byli bez šatů a neměli jídlo ani na den, a někdo z vás by jim řekl: „Buďte s Bohem - ať vám není zima a nemáte hlad“, ale nedali byste jim, co potřebují pro své tělo, co by to bylo platné? (Jk 2,13-16)

To je zákon svobody, jak říká Jakub a je přesně v souladu s naším Pánem, vzorem a Učitelem! Spočiňme zrakem na našem Mistrovi a Učiteli.

• Tu k němu přistoupil malomocný, padl před ním na zem a řekl: „Pane, chceš-li, můžeš mě očistit.“ On vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl: „Chci, buď čist.“ A hned byl očištěn od svého malomocenství. (Mt 8,2-3)

Milosrdenství. Pán Ježíš je tím nejlepším příkladem soucitu, On se dokonale sžil s trpícím člověkem, který za ním přicházel s prosbou o pomoc. Díky tomuto dokonalému pochopení a ztotožnění se s problémem a potřebou druhého (my můžeme doslova říci, že když trpěl malomocný, trpěl i Kristus) vyústil soucit Pána Ježíše v aktivní čin pomoci.

Malomocný potřeboval uzdravení a Pán tuto jeho potřebu naplnil. To je láska, jak jsme si ji popsali, vidí-li potřebu druhého a má možnost ji naplnit s radostí to učiní, protože chce! Naplnění potřeby druhého je nejvyšší touhou, nejvyšší vůlí a nejvyšším přáním lásky, je to cíl lásky. Pán Ježíš říká „chci, buď čist“. Tím Pán prokázal malomocnému také milosrdenství. Jistě jste si všimli, že jsme přešli plynule od soucitu, přes lásku až k milosrdenství! Milosrdenství je účinný soucit, je tedy aktivním vyvrcholením, vyústěním jak soucitu, tak lásky.

Doufám, že mi rozumíte. Můžeme si celou věc představit takto. Soucit jako prvotní impuls, touhu srdce pomoci druhému člověku. Lásku jako činou aktivní sílu, která promění okolnosti a zvrátí to zlé na dobré. A milosrdenství? To je koruna všeho, je to krásný květ položený na oltář, je to vděčnost a chvála našemu Bohu! To je to, co Bůh chce! Chci, říká Ježíš.

• Jděte a učte se, co to je: ‚Milosrdenství chci, a ne oběť‘. Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky. (Mt 9,13)
• Kdybyste věděli, co znamená, ‚milosrdenství chci, a ne oběť‘, neodsuzovali byste nevinné. (Mt 12,7)

Když jsem hledal význam slova soucit, jako synonymum se mi ukázalo také slovo milosrdenství. Milosrdenství je dobro prokazované bez ohledu na to, zda objekt toto dobro zasluhuje, je završením touhy (soucit), vůle (lásky) a přání cíle.

Z toho co píše Petr je myslím dostatečně rozpoznatelné, že soucit, láska a milosrdenství patří neodmyslitelně k sobě. Nelze je od sebe oddělit. Prolínají se a jsou jakoby živým organismem. Tak jako církev, jako chrám Boží je složen z mnoha kamenů, které by bez řádu vtisknutého a daného jim s Bohem a jeden bez druhého byli jen nefunkční hromadou šutrů, stejně tak soucit, láska a milosrdenství jsou jednotlivé charakterové vlastnosti, které dohromady tvoří jako harmonický celek celistvou osobnost nového člověka v Kristu.

 Máme být jednotní v myšlení, soucitní, láskyplní jeden k druhému, milosrdní a pokorní. Máme být nositeli Kristova plného lidství. Vím, že máme do něj dorůstat, ale už nyní máme být jeho nositeli a těmi, kteří usilují o to, aby ho žili a přinášeli ho ostatním. Máme mít všichni Kristovo smýšlení! Kdo ho má, ten zná soucit, roste v lásce a přináší Bohu dar na oltář, který si Bůh žádá, milosrdenství.  Takový člověk se neodvrátí od bratra, od společenství církve!

Přispěchá na pomoc slovem, modlitbou i praktickým činem. Takový člověk je pokorný, protože má druhé za přednější sebe. Když dva z Kristových učedníků podlehli pokušení pýchy a zatoužili po místech po pravici levici Krista, rozmrzeli tím ostatní. Všichni však, nejen ti dva, uslyšeli toto slovo moudrosti.

• Ale Ježíš si je zavolal a řekl: „Víte, že vládcové panují na národy a velicí je utlačují. Ne tak bude mezi vámi: kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vaším služebníkem; a kdo chce být mezi vámi první, buď vaším otrokem. Tak, jako Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.“ (Mt 20,25-28)

To je Kristovo smýšlení, učení i život. Tohoto jednoho smýšlení máme být mi všichni! Jestliže Král Králů a Pán Pánů je takového smýšlení, jak bychom my, prach v Jeho rukou mohli smýšlet jinak?

4. Neodplácejte zlu stejnou mincí

Vždy, když studuji Petrův list, jeho strukturu a kontinuitu i obsah, vidím jednu zajímavou věc. Ať už Petr před nás staví hluboký teologický základ, nebo nás vede do praxe vycházející a stavějící na tomto teologickém základu, mám pocit, že uzavírá kruh. Vždy začíná u Pána Ježíše Krista, a vždy končí u Pána Ježíše Krista! Celek se rozvine, aby se uzavřel, pravda vzejde z poznání Ježíše a vrátí se zpět k němu, protože nemůže existovat mimo a bez Krista. On sám je totiž pravda. V tu chvíli mi vždy zní v mysli verš o počátku i konci.

• A dodal: „Již se vyplnila. Já jsem Alfa i Omega, počátek i konec. Tomu, kdo žízní, dám napít zadarmo z pramene vody živé.“ (Zj 21,6)
• Já jsem Alfa i Omega, první i poslední, počátek i konec. (Zj 22,13)

Pravda je tím pramenem živé vody. Vyvěrá z Krista, hasí žízeň nevědomosti a přivádí nás ke Kristu. Upevňuje nás v něm.

• Víte přece, že jste z prázdnoty svého způsobu života, jak jste jej přejali od otců, nebyli vykoupeni pomíjitelnými věcmi, stříbrem nebo zlatem, nýbrž převzácnou krví Kristovou. On jako beránek bez vady a bez poskvrny byl k tomu předem vyhlédnut před stvořením světa a přišel kvůli vám na konci časů. Skrze něho věříte v Boha, který ho vzkřísil z mrtvých a dal mu slávu, takže se vaše víra i naděje upíná k Bohu. Když jste nyní přijali pravdu a tak očistili své duše k nepředstírané bratrské lásce, z upřímného srdce vytrvale se navzájem milujte. (1Pt 1,18-22)

Petr píše, že Kristovou krví jsme byli vykoupeni. On je Beránek, který přišel kvůli nám. Skrze Krista a jeho kříž tedy věříme v Boha, Kristus je původcem i počátkem našeho nového života. To On je tou pravdou, kterou jsme přijali a očistili s ní své duše bratrské lásce. Ve verši 23 až 25 první kapitoly pak vysvětluje toto naše nové narození skrze slovo evangelia, aby potom pokračoval ve druhé kapitole od prvního verše.

• Odhoďte tedy všechnu špatnost, každou lest, přetvářku, závist, jakékoliv pomlouvání a jako novorozené děti mějte touhu jen po nefalšovaném duchovním mléku, abyste jím rostli ke spasení; vždyť jste ‚okusili, že Pán je dobrý!‘ Přicházejte tedy k němu, kameni živému, jenž od lidí byl zavržen, ale před Bohem je ‚vyvolený a vzácný‘. (1Pt 2,1-4)

Počátkem naší víry je Kristus a koncem naší víry je Kristus. On je náš zdroj, základ, obsah našeho života i cíl a odměna našeho života. Viděli jsme tedy takový cyklus o podstatě našeho spasení. A stejný můžeme pozorovat i v té praktické rovině, kdy Petr vyučuje, jak máme žít v tomto světě, právě proto, že jsme byli znovuzrozeni skrze dílo Ježíše Krista a slovo Jeho evangelia.

Kdysi jsme nebyli vůbec lidem, ale jsme nyní skrze a díky Kristu lidem Božím a proto jsme světu cizí 1 Pt 2, 10-11. Petr začíná opět u Krista. Proto už nepodléhejte jako Kristovi učedníci sobeckým vášním a žijte vzorně mezi pohany 1Pt 2, 12. Podřiďte se kvůli Pánu vládám, autoritám nad vámi, ženy mužům, děti rodičům, muž svůj život a své potřeby životu a potřebám své ženy.

Proč? Kvůli pánu Ježíši, protože jme vykoupení jeho svatou a vzácnou krví! A také proto, že On sám se ve všech těchto oblastech podřídil. Svým pozemským rodičům jako syn, vládnoucí moci jako občan a své nevěstě jako ženich. Neustoupil ani před smrtí a křížem. A byla to právě jeho pokora, se kterou přijímal nespravedlivé rány, které nám přinesli uzdravení. U Krista to začíná a u Krista to končí.

• K tomu jste přece byli povoláni; vždyť i Kristus trpěl za vás a zanechal vám tak příklad, abyste šli v jeho šlépějích. On ‚hříchu neučinil a v jeho ústech nebyla nalezena lest‘.Když mu spílali, neodplácel spíláním; když trpěl, nehrozil, ale vkládal vše do rukou toho, jenž soudí spravedlivě. On ‚na svém těle vzal naše hříchy‘ na kříž, abychom zemřeli hříchům a byli živi spravedlnosti. ‚Jeho rány vás uzdravily.‘ Vždyť jste ‚bloudili jako ovce‘, ale nyní jste byli obráceni k pastýři a strážci svých duší. (1Pt 2,21-25)

Jak bychom mohli dále žít ve starém způsobu života, který znal jen zlo za zlo? Petr píše díky a kvůli Kristu už ve vašem životě nemá místo oko za oko a zub za zub. Zlo za zlo a urážka za urážku. Je vám přeci jasné, že Bůh, Boží Syn, který neučinil hříchu ani v myšlence, jehož život byl svatý bez vady a poskvrny nespílal, nehrozil ani nepovolal legii andělu, která by rozsekala Jeho nepřátele na kusy a smetla ohněm neuhasitelným.

Proto ani vy, i kdyby se vám děla nespravedlnost, neuchylujte se ke zlu. Doufejte v Boha, vložte vše do Jeho rukou. On se k vám přizná, jako se přiznal ke svému Synu, když ho neponechal v říši mrtvých Sk 13, 35b. A tomu, kdo se provinil proti němu i vám tomu spravedlivě odplatí. Pavel nám to říká v Římanech dvanácté kapitole.

• Nechtějte sami odplácet, milovaní, ale nechte místo pro Boží soud, neboť je psáno: ‚Mně patří pomsta, já odplatím, praví Pán.‘ (Ř 12,19)

Petr se soustředí mohutným náporem svého vyučování veden Duchem svatým na to, aby vybudoval pevnou církev, pevné svaté. Kteří budou mít svou víru postavenou na skále pravdy. V první kapitole vybuduje teologický základ. Byli jsme vykoupeni drahocennou krví Krista, obživeni mocným slovem Božím. Stalo se v našich životech něco, co převyšuje všechny naše představy, myšlenky i očekávání.

Nikdo z nás neměl ani tušení o naší největší potřebě. O záchraně v Kristu, před dnem hrozného Božího hněvu. Byli jsme slepí, pyšní, samo-spravedliví a propadlí zhoubě, ale už nejsme. Petr tyto pravdy znovu připomíná, protože církev trpí pronásledováním. To je nám patrné z dalších kapitol listu. A milovaní, Petr to dělá, protože církev, Kristovi svatí měli a mají i dnes problém.

Pronásledování bylo tvrdé, kruté. A křesťané byli ve velikém pokušení odplácet. Vzít spravedlnost do svých rukou. A to by bylo tragické, vždyť spravedlnost není z nás a my ji máme od Krista a jen v Kristu. Vzít spravedlnost do svých rukou znamená vrátit se pod prokletí zákona.

Zákon říká oko za oko a zub za zub. Vrátit se k zákonu znamená vzdát se Krista! My však odsouzení zákonem, jsme mrtvi pro zákon a živí v Kristu Ga 2, 19. Zákon je stínem budoucích, mnohem mocnějších a slavnějších skutečností.  Zákon praví, milovat budeš bližního svého a nenávidět budeš nepřítele svého! Ale Kristus je víc, Kristus požaduje víc, mnohem víc.

• Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Oko za oko, zub za zub.‘ Já však vám pravím, abyste se zlým nejednali jako on s vámi; ale kdo tě uhodí do pravé tváře, nastav mu i druhou; a tomu, kdo by se chtěl s tebou soudit o košili, nech i svůj plášť. Kdo tě donutí k službě na jednu míli, jdi s ním dvě. Kdo tě prosí, tomu dej, a kdo si chce od tebe vypůjčit, od toho se neodvracej. Slyšeli jste, že bylo řečeno: `Milovati budeš bližního svého a nenávidět nepřítele svého. Já však pravím: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují, abyste byli syny nebeského Otce; protože on dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé. (Mt 5,38-45)

Takto jednal Ježíš, syn Boha Otce, tento Ježíš na nás má požadavek, abychom i my takto jednali. A říká jednu velmi důležitou věc: „ Čiňte tak, abyste byli i vy syny nebeského Otce! To není, milovaní, spasení ze skutků, jak by se mnozí mohli domnívat a zaradovat. To Pán Ježíš vyučuje zástupy a ukazuje jim, jak moc nová smlouva převyšuje tu starou. Jak o mnoho má a musí být naše spravedlnost větší, než spravedlnost farizejů a zákoníků. My už přeci jsme syny a dcerami Božími v Kristu Ježíši! A tak v lásce o vás všech věřím, že neodplácíte, ale přemáháte zlo dobrem. To je Kristus v nás, a Kristus je náš zákon. Co říká Pavel Korinťanům?

• Těm, kteří jsou bez zákona, byl jsem bez zákona, abych získal ty, kteří jsou bez zákona - i když před Bohem nejsem bez zákona, neboť mým zákonem je Kristus. (1K 9,21)

5. Ale žehnejte, jste přeci dědici požehnání!

Apoštol Petr říká, protože jste Kristovi, jednejte jako On! Neoplácejte zlé, ale místo toho žehnejte. Svolává-li kdo na vás zlé, ze srdce mu přejte dobré, činí-li vám kdo zlé, čiňte mu dobré.

• Nikomu neodplácejte zlým za zlé. Vůči všem mějte na mysli jen dobré. Je-li možno, pokud to záleží na vás, žijte se všemi v pokoji. Nechtějte sami odplácet, milovaní, ale nechte místo pro Boží soud, neboť je psáno: ‚Mně patří pomsta, já odplatím, praví Pán.‘ Ale také: ‚Jestliže má tvůj nepřítel hlad, nasyť ho, a má-li žízeň, dej mu pít; tím ho zahanbíš a přivedeš k lítosti.‘ Nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem. (Ř 12,17-21)

Je nádherné vidět, jak se náš list stále propojuje z 12. kapitolou listu Římanům. Znovu se můžeme ujistit jednou, jednotnou inspirací Písma. A Pavel mluvící o zahanbení nepřítele nás vrací k Petrovu. „ Žijte vzorně mezi pohany, aby prohlédli a vzdali chválu Bohu v den navštívení!“

To je náš úkol, být světlem světa solí země Mt 5. kapitola. To je veliké poslání a povzbuzení pro nás. Musíme však, řekneme-li A, říci také B! Připojit varování pro nás, abychom nezapomínali na bázeň Boží, ta je cestou k moudrosti, zapomeneme-li, staneme se hlupci. Petr v první kapitole říká. „ Jestliže `vzýváte jako Otce´ toho, kdo nestranně soudí každého podle jeho činů, v bázni před ním žijte dny svého pozemského života.“  1 Pt 1, 17

Všichni bychom se měli vyvarovat toho, abychom jednali jako hloupý a pyšný služebník velikého krále z podobenství Mt 18, 21-35.  Král začal účtovat a zjistil, že služebník mu dluží mnoho tisíc hřiven, bylo to tolik, že bylo nemožné, aby mu to služebník splatil. Proto propadl do otroctví s celou svou rodinou. Plakal a prosil krále o odpuštění. Král se ustrnul a odpustil mu.

Služebník dlužící milióny vyběhl radostně ven a tam velmi nemilosrdně naložil s člověkem, který mu dlužil směšnou částku. Mějme se na pozoru milovaní. Jeden jediný náš hřích, který jsme učinili, nebo ještě učiníme, znamená nesplatitelný závazek, dluh vůči Bohu. Každý, i ten nejhorší čin člověka proti nám, znamená směšnou částku. Ten, kdo nám ublížil, nám to také může většinou nějakým způsobem vynahradit, bude-li chtít. Bohu ne! Jsme dědicové požehnání, usilujme proto nést ho všem lidem a přitom ho sami neztratit, kvůli vlastní pýše a tvrdosti srdce! Amen!

Pane Bože svatý, děkujeme ti za Písmo inspirované tvým Duchem, děkujeme ti za apoštoly a proroky, kteří nám zapsali tvou vůli, tvou pravdu, abychom ji mohli poznávat a žít!  Děkujeme ti za pevnou skálu pravdy, základ, na kterém můžeme stavět a kterým je osoba a dílo tvého Syna Ježíše Krista. Prosíme tě o milost k pokání z každého hříchu a hříšného sklonu. Dej nám také sílu milosti odolat svodům a hříchům. Učiň si nás svatými v Kristu, k tvé slávě i k tvé radosti, aby ses mohl radovat z každého z nás. A aby ti, kteří uvidí náš život, vzdali chválu tobě v den navštívení. Děj se, Pane vůle tvá na nebi, na zemi i v našich životech. Probuď Bože prosím církev v této zemi a tento národ skrze světlo evangelia. Děkujeme ti, Pane Bože svatý ve jménu tvého Nejmilejšího Syna, našeho Krista a Pána amen!