Já jsem vzkříšení a život (J 11,1-44)

Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.

Jan Suchý, Ústí nad Labem, 21. ledna 2018 

Úvod - věřte mým skutkům!

Pokoj vám a milost, milé sestry a bratři, milí hosté, otevíráme dnes opět Janovo evangelium, abychom se společně učili, kdo je Ježíš Kristus. Proč to potřebujeme vědět? Proč potřebuje každý člověk dobře porozumět tomu, kdo je Ježíš Kristus? Každý, ať si to přizná nebo ne, potřebuje život. Lidé umí životy brát: ve válce jedni usilují o životy druhých, vrah bere život člověku, eutanázie má za cíl ukončit život, lékaři místo aby léčili, berou život nenarozeným dětem. Ale kdo z nás dovede život stvořit a udržovat ho? Kdo ho dokáže podle libosti prodlužovat? To není v naší moci. A přece ho potřebujeme, přece po něm toužíme, i když víme, že jej nemáme ve své moci.

Ježíš Kristus je život. Vědci po mnohá desetiletí zkoumají, kde se život vzal a jejich odpověď je chabá a nedůvěryhodná. Zkoumají ho v laboratoři, popisují, jak funguje, ale nejsou jeho pány. Nedovedou ho ovládat. Ale přímo před očima máme všichni odpověď na tuto otázku! Bůh ze své lásky ji lidem zjevuje. On je dárce života. I člověk žijící v odlehlém koutě světa, bez internetu, ví, že nemá život ve své moci, ale je darem shůry, ač si toto představuje jakkoliv.

Bůh nám říká, kde je zdroj veškerého života: Ježíš Kristus, Boží Syn, je život.

• V Něm je život a On je světlo lidí (J 1:4).

A proto je Ježíš prohlášen za "úhelný kámen", za Alfu i Omegu, počátek i konec, prvního i posledního. On je Původce života (Sk 3:15). Buď totiž člověk takto zná Ježíše Krista a má podíl na životě, nebo jej takto nezná a pak žádný podíl na věčném životě nemá, ale jeho cílem je smrt. Znát biblického Ježíše Krista je věčný život:

• Jan 17:3 A život věčný je v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíš Krista.

Chcete zvítězit nad smrtí a mít věčný život? Chcete, aby vaši blízcí, vaše rodina, vaše děti, vaši rodiče, sourozenci, dokonce i sousedé a přátelé měli věčný život? Toužíte, aby i oni měli věčný pokoj a radost s Bohem? Pak potřebujeme my i oni znát pravdu o Ježíši Kristu!

Studovali jsme společně již deset kapitol Janova evangelia. Jak jsme jím postupovali, viděli jsme jak Ježíš více a více odkrývá, kým je a proč přišel mezi hříšníky. Poslední čtyři kapitoly jsme byli svědky Ježíšova vyučování v Jeruzalémě. V době dvou svátků, kdy byl chrám plný lidí, vedl posluchače k porozumění, na koho to vlastně hledí a koho poslouchají. A konec 10. kapitoly nádherným způsobem přináší ujištění z Ježíšových úst: Ano, jsem ten zaslíbený Mesiáš, Kristus, Spasitel, kterého Bůh zaslíbil svému lidu. Mesiáš, který svůj lid vysvobodí z jeho hříchů (Mt 1:21). To však není všechno!

Židé vzali do rukou kameny, aby jej zabili. Proč?

• J 10:33 Židé mu odpověděli: "Nechceme tě kamenovat pro dobrý skutek, ale pro rouhání: jsi člověk a tvrdíš, že jsi Bůh."

Ježíš je Bůh v lidském těle. A přece v něj židé nevěřili. Tolik svědectví, tolik slov, která Ježíš vydává, aby v něj lidé uvěřili! A přece nevěří. Dobrá. Uvěřte tedy pro ty skutky, které činím, vyzývá každého, kdo ho slyší! Podívejte se na všechny ty zázraky, které Ježíš udělal před očima zástupů lidí. Desítky, stovky, dokonce tisíce lidí byli svědky Ježíšových zázraků - když nasytil zástupy z pěti chlebů a dvou ryb, uzdravil 38 let chromého člověka a dal zrak člověku slepému od narození.

A přece je tu spoustu skeptiků: kdoví, jak to bylo... třeba se ten člověk uzdravil sám od sebe. Třeba nebyl až tak slepý a něco přeci jen viděl...

Místo víry, nevěra, místo aby jej uctívali ctí, která náleží Bohu, chtějí ho znovu kamenovat. A tak přichází ten největší důkaz, který doposud Ježíš lidem o své moci dal. Pořád pochybuješ, kdo je Ježíš? Pojď se nyní přesvědčit: Ježíš je Pánem nad životem i smrtí! Podal o tom důkaz všem lidem!

II. Lazarova nemoc je k Boží slávě!

• Jan 11:1-5 Byl nemocen jeden člověk, Lazar z Betanie, z vesnice, kde bydlela Marie a její sestra Marta. (2) To byla ta Marie, která pomazala Pána vzácným olejem a nohy mu otřela svými vlasy; a její bratr Lazar byl nemocen. (3) Sestry mu vzkázaly: Pane, ten, kterého máš rád, je nemocen. (4) Když to Ježíš uslyšel, řekl: Ta nemoc není k smrti, ale k slávě Boží, aby Syn Boží byl skrze ni oslaven. (5) Ježíš Martu, její sestru i Lazara miloval.

V Betanii, vesnici ani ne hodinu cesty od Jeruzaléma, bydlely dvě sestry - Marta a Marie a jejich bratr Lazar. Evangelista Jan zjevně předpokládá, že čtenáři o Marii a Martě už vědí. Mohou je znát z nádherného oddílu v Lukáši 10:38-42, kde Ježíš přišel do jejich domu. Marta ho obsluhovala, zatímco Marie seděla u Ježíšových nohou a poslouchala, co říká. Když si mu Marta stěžuje a chce, aby i Marie šla pracovat, Ježíš ji s láskou vede k tomu, aby rozuměla, co je v jaké chvíli důležité. Každý den má své starosti. Ty ale nepromarni příležitost slyšet Boží slovo: Ono má schopnost dát ti to, o co nikdy nepřijdeš: věčný život.

Dvě sestry a jejich bratr Lazar. Marie je tou, která později pomazala nohy svého Pána vzácným olejem. Lazarovo jméno je zkráceno ze jména Eleazar, což znamená "ten, kterému Bůh pomohl". Bydleli spolu, bratr a sestry. Jsou to zbožní lidé, kteří uvěřili Ježíši. Zjevně mají s Ježíšem hluboký vztah, protože Jan píše, že je Ježíš miloval (v. 5)

A právě od těchto sester dostal Ježíš zprávu, že jejich bratra Lazar je nemocen.

Tou dobou je Ježíš daleko od Betanie. Na konci 10. kapitoly jsme jej viděli, že odešel z Jeruzaléma na sever, na druhý břeh řeky Jordánu tam, kde dříve křtil Jan Křtitel. Zde ho zastihla zpráva o nemoci jeho přítele Lazara. Ten byl nemocen tak, že nemohl sám jít za Ježíšem, jeho sestry tedy poslaly posla se vzkazem. Poslaly jej ke svému pastýři v situaci, kdy nemocný nemůže už sám přijít. O takové chvíli mluví později Jakub ve svém listě:

• Jakubův 5:14 Je někdo z vás nemocen? Ať zavolá starší církve, ti ať se nad ním modlí a potírají ho olejem ve jménu Páně. 15 Modlitba víry zachrání nemocného, Pán jej pozdvihne, a dopustil-li se hříchů, bude mu odpuštěno.

Ty, které Ježíš miluje, nezanechává bez pomoci, ale dává své prostředky i do tak obtížných životních situací, jako je těžká nemoc. V církvi vede své ovce do duchovní péče pastýřů místního sboru. To je způsob, jakým Bůh v církvi jedná s těžce nemocnými. Neodkazuje je k "uzdravovatelům", kteří by toto měli jako náplň své služby, ale k těm, kteří jsou Bohu zodpovědní za péči a službu místní církvi.

Lazarova nemoc tu však není zaznamenána v Písmu tak jako nemoci jiných. Pán Ježíš řekl učedníkům:

Ta nemoc není k smrti, ale k Boží slávě, aby Syn Boží byl skrze ni oslaven (v. 4).

Čekali byste, že Bůh řekne, že něco tak destruktivního, jako nemoc může být k Boží slávě? Přesně to nás zde Ježíš učí. Dostali jsme do redakce Zápasu o duši dopis, ve kterém autor protestuje proti tomu, že by Bůh používal nemoc ke svojí slávě. Považuje nemoc za dílo ďáblovo a tak o ní můžeme biblicky přemýšlet jen v kategorii prokletí, které nemůže ze své podstaty přinést nic dobrého.

Ale podívejte se zde, jakého Boha, Pána a Vládce všeho, nám Bible ústy Ježíše představuje: On používá Lazarovu nemoc ke svojí slávě!

Bůh je svrchovaný. Není nic, co by bylo mimo Jeho vládu, Jeho kontrolu. Bez Otcova dopuštění se Božím dětem nic nestane. O každém vlasu na naší hlavě ví. Dobrá, řekneš, to jsou křesťané. A co nevěřící svět - je i zde Bůh svrchovaný ve všem? Jistě - On vládne všem.

• Př 21:1 Královo srdce je v Hospodinových rukou jako vodní toky; nakloní je, kam se mu zlíbí.
• Ž 24:1 Hospodinova je země se vším, co je na ní, svět i ti, kdo na něm sídlí.
• Ž 115:3 Náš Bůh je v nebesích a všechno, co chce, koná.

Tak ani nemoc se nevymyká Boží kontrole. Ač je sama o sobě zlá, Bůh ji může použít ke svojí slávě. A to se nyní také stane v Lazarově životě i smrti. Jako Bůh použil to zlé, co kdysi zamýšleli Josefovi bratři, když jej prodali kočovníkům, aby z toho vzešlo dobré a skrze Josefa později zachránil jeho příbuzné od smrti hladem.

• Gn 50:20 Vy jste proti mně zamýšleli zlo, Bůh však zamýšlel dobro; tím, co se stalo, jak dnes vidíme, zachoval naživu četný lid.

Jak tu nemoc Ježíš použil k Boží slávě?

Ukázal na ní svou moc. Lazar byl nemocný, když sestry vyslaly posla k Ježíšovi. Čekali bychom, že Ježíš, když se to dozví, bude okamžitě jednat. Vždyť je napsáno, že Lazara miloval. Nazývá jej svým přítelem (v. 11). Proč hned nešel za Lazarem? Zdrželi ho snad učedníci? Vždyť ho zrazovali od cesty do Judska, do Betanie:

• Mistře, nedávno tě chtěli v Judsku kamenovat, odešli jsme a ty tam chceš nyní znovu jít? (v. 8)

Považovali to za bláznovství.

Ale Ježíšova odpověď na strach učedníků je plná Boží moci. Zjevuje Boží svrchovanost nad každou situací v životě Ježíše i jeho učedníků:

Všechno má svůj čas. A nyní je čas veřejné služby.

• Jan 11:9 Ježíš odpověděl: Což nemá den dvanáct hodin? Kdo chodí ve dne, neklopýtne, neboť vidí světlo tohoto světa.

Proto Otec Ježíše poslal na zem. Dokud nenaplní to, proč přišel, není nikdo a nic, co by mohlo Boží plán spásy překazit.

• Ga 4:4 Když se však naplnil stanovený čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného z ženy, podrobeného zákonu, 5 aby vykoupil ty, kteří jsou zákonu podrobeni, tak abychom byli přijati za syny.

Proto se nyní nemusí učedníci bát jít s Ježíšem do Betanie. Ale strach má velké oči. Ani Tomáš, jinak Didymos, se neupokojil. Počítal, že tohle je jejich konec:

• pojďme i my, ať zemřeme spolu s ním (v. 16).

Ano, ještě dva dny zůstal Ježíš s učedníky na tom místě, když se dozvěděli o Lazarově těžké nemoci. A mezi tím Lazar umřel. Tak proč Ježíš hned nešel, aby mu pomohl, když jej tak miloval?

Kvůli učedníkům, kteří s ním chodili po vesnicích a městečkách už tři roky. Tolik slyšeli moudrosti z jeho úst, tolika zázraků byli již svědky a přece je jejich víra tak slabá.

Kvůli dalším lidem, kteří už se s Ježíšem setkali, nebo se s ním v Judsku ještě setkají. Aby i oni uvěřili.

To kvůli nám, kvůli mně i tobě, zůstal Ježíš ještě dva dny na stejném místě a nešel za Lazarem ihned. Teprve až umřel.

Protože kdyby uzdravil nemocného Lazara, neobmyté lidské srdce Boží milostí ke spáse, by zase volalo: uzdravil se, protože mu dohromady moc nebylo. To je normální.

Ne. Nyní už nejde jen o uzdravení nemoci. Lazar umřel. Ježíš s učedníky se tedy vydali do Betánie, blízko Jeruzaléma.

III. Kdybys byl zde!

• Jan 11:17-27 Když Ježíš přišel, shledal, že Lazar je již čtyři dny v hrobě.

Nyní se na kraji Betánie Ježíš postupně setkává s Martou, potom s její sestrou Marií a nakonec i s lidmi, kteří přišli obě sestry potěšit v jejich zármutku nad zemřelým bratrem. Ježíš nevstoupil do vesnice, ale setkává se s Martou o samotě, mimo dům i zástup truchlících židů. Proč?

Nevíme, proč to byla Marta, která první běží za Pánem, zatímco Marie zůstala doma (v. 20). Snad to odpovídá i charakteru obou sester, kdy Marta musí stále něco dělat, zatímco Marie dovede klidně spočinout. Ale zjevně chtěl Pán s každou hovořit o samotě, potěšit je v zármutku i mluvit o důležitých věcech pro věčnost.

A Marta první, co Ježíšovi říká, je:

• Jan 11:21 Marta řekla Ježíšovi: Pane, kdybys byl zde, nebyl by můj bratr umřel.

Je to výčitka? Nevím. Je to konstatování? Vždyť posel, kterého za Ježíšem poslaly na druhý břeh Jordánu nejméně před 4 dny, když se vrátil, jistě všem v domě vyřídil Ježíšova slova:

• Jan 11:4 Ta nemoc není k smrti, ale k slávě Boží, aby Syn Boží byl skrze ni oslaven.

Byls daleko, vím, nemohls to stihnout, jakoby říkala Marta. Vše se v ní bouří: na jednu stranu pochybnosti: kdyby tu Ježíš byl, Lazar je živ.

Se stejnou větou na rtech později přibíhá na stejné místo i Marie, druhá ze sester. Je na tom stejně, jako její sestra: Pane, kdybys byl zde....

Stejnou výčitku mají na mysli židé, kteří obě sestry přišli potěšit v zármutku: Proč jsi nezabránil Lazarově smrti? (v. 37)

Proč, proč? To jsou přirozené otázky bolavého srdce. Nerozumí, proč se děje taková hrůza: naši nejbližší umírají...

Na druhou stranu skládá svou důvěru v Pána:

• Jan 11:22 Ale i tak vím, že začkoli požádáš Boha, Bůh ti dá.

 Rozbolavělé srdce není odolné bouřím a ztrátám života v tomto světě. Ale Ježíš uklidňuje bouře a tiší vlny, které se hrnou do malé bárky, jenž zdá se ještě jen malou chvíli a bude pohlcena živly.

• (23) Ježíš jí řekl: Tvůj bratr vstane. (24) Řekla mu Marta: Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den.

To, co Marta nyní slyší, ji možná v tuto chvíli nedává smysl. Jakoby říkala: "Ano, věřím tomu, ale to mi ho nyní nevrátí." Ale Ježíš pokračuje ujištěním, které jde za všechny Martiny představy:

A. Ježíšova sláva

• (25) Ježíš jí řekl: Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít. (26) A každý, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. Věříš tomu?

Zde stojí před Martou Mesiáš, Bůh v těle a vyjevuje Martě to, co stěží může člověk unést: Já jsem vzkříšení a život! Tady stojí vtělené vzkříšení, Pán života! Moc, které se nic nevyrovná, Vládce všeho co jest! Ježíš Kristus.

• Židům 1:3 On, odlesk Boží slávy a výraz Boží podstaty

Nyní stojí před našima očima a my na Něj spolu s Martou hledíme očima víry. Tolik Boží slávy, kolik člověk vydrží, tolik ji Ježíš nyní zjevuje.

Díky Bohu za to, že Ježíš přišel v těle, nelpěl na své rovnosti s Bohem, nýbrž sám sebe ponížil do podoby člověka, stal se jedním z lidí (Fp 2). Nekonečnou Boží spravedlnost, všemohoucnost ani věčnost, které tvoří plnost Jeho slávy, bychom nesnesli. Jako stvoření nesoucí stále důsledky hříchu byli bychom plností Jeho slávy zabiti. Ale to co, v tuto chvíli sneseme, to Ježíš o sobě zjevuje: Já jsem vzkříšení i život.

B. Ježíšovo lidství

A nyní se dá Ježíš poznat nejenom Martě, ale všem, kteří se rmoutili nad ztrátou Lazara.

Ó jak milostivý je k nám Bůh! Bůh přišlý v těle. Nyní dal Martě poznat něco ze své božské přirozenosti, aby nyní bylo zjeveno i to, co k ní bylo připojeno. Ježíšovo lidství.

• Jan 11:33-35 Když Ježíš viděl, jak pláče a jak pláčou i Židé, kteří přišli s ní, v Duchu se rozhorlil a vzrušen (34) řekl: Kam jste ho položili? Řekli mu: Pane, pojď se podívat! (35) Ježíšovi vstoupily do očí slzy.

Co přineslo slzy do očí Pána Ježíše? Jistě to je lítost nad hrůzou důsledků hříchu. Pýcha člověka zavedla tak daleko, lépe snad řečeno hluboko, že ho přemáhá smrt.

Mzdou hříchu je smrt. Všechno to, jak a k čemu byl člověk stvořen - k Božímu obrazu a k oslavě Boha skrze láskyplný vztah vrcholu stvoření ke svému Stvořiteli, je zcela zruinováno hříchem. Neexistuje ve vesmíru příklad, kterým by se dala skutečnost přítomnosti hrůzy hříchu v lidském životě dokonale ilustrovat. Kupa hnoje nebo špinavé hadry, to jsou slova, která používají moderní překlady Bible na místě, kde význam slov je daleko více naturalistický. A přece to jsou pořád jen lidská slova, která nedokážou vystihnout obsah skutečnosti.

Tak hluboko nás hřích zasáhl, že umíráme. A když umře někdo, koho máme velmi rádi, naše srdce je hluboce zasaženo. Ježíš Lazara miloval a proto nad ním pláče. Jistě pláče také pro soucit s těmi, kteří stojí okolo a prožívají hluboký zármutek. Pán Ježíš soucítí s těmi, kdo pláčou.

A tak pláče s plačícími (Ř 12). Je tedy toto vítězství hříchu? Ten Zlý by slavil každý den své vítězství, kdyby Ježíš byl jen tím, kdo pláče. Ale Boží slovo pokračuje a zjevuje, že

IV. Ježíš je Pán života

• Jan 11:38 Ježíš, znovu rozhorlen, přichází k hrobu. Byla to jeskyně a na ní ležel kámen. 39 Ježíš řekl: „Zvedněte ten kámen!“ Sestra zemřelého Marta mu řekla: „Pane, už je v rozkladu, vždyť je to čtvrtý den.“ Ježíš jí odpověděl: „Neřekl jsem ti, že uvidíš slávu Boží, budeš-li věřit?“

Už rozumíte, proč Ježíš čekal, až to budou 4 dny, kdy položili Lazara do hrobu? Každému touto dobou muselo být jasné, že je Lazar skutečně mrtvý. Dokonce bylo jisté, že se z hrobu vyvalí puch tlejícího masa. Nikdo nemůže být nyní na pochybách, o tom co Ježíš dělá a jakou mocí! Ani skeptik, který by řekl, že nemocný byl náhle uzdraven sám od sebe a ne Ježíšem, musí nyní zůstat stát s rukou na ústech! Lazar není nemocný. Lazar umřel!

• 41 Zvedli tedy kámen. Ježíš pohlédl vzhůru a řekl: „Otče, děkuji ti, žes mě vyslyšel. 42 Věděl jsem sice, že mě vždycky slyšíš, ale řekl jsem to kvůli zástupu, který stojí kolem, aby uvěřili, že ty jsi mě poslal.“

Vše, co Ježíš dělá, dělá v souladu s Otcovou vůlí. A Otcovou vůlí nyní bylo zjevit Ježíšovu slávu, aby lidé uvěřili.

• 43 Když to řekl, zvolal mocným hlasem: „Lazare, pojď ven!“ 44 Zemřelý vyšel...

Bůh svým slovem stvořil nebe a zemi. Boží slovo má moc to učinit. My lidé také mluvíme, ale naše slova takovou moc nemají. Není tedy pochyb, kdo je Ježíš: jeho mocný hlas se nese jako výraz Boží všemohoucnosti. Musí ho poslechnout i mrtvý. Smrt není konečným pánem nad člověkem. Jestliže Bůh zavolá:

• Ef 5:14 Probuď se, kdo spíš, vstaň z mrtvých, a zazáří ti Kristus.

Smrt se musí třást, ďábel musí být naplněn hrůzou, nebeské mocnosti musí padat v úžasu před Boží mocí!

• Ex 15:11 ... Hospodine? Kdo je jako ty, tak velkolepý ve svatosti, hrozný v chvályhodných skutcích, konající divy?

Lazar byl vzkříšen z mrtvých. ne tajně, pokoutně, ne uzdraven z pouhé nemoci, ale 4 dny v hrobě ležící a tlející, byl nyní Pánem povolán zpět do života. Doposud neexistoval větší a neoddiskutovatelný čin Ježíše, který by takto dosvědčil Ježíšovu moc a Jeho skutečnou identitu.

• "Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít. 26 A každý, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. Věříš tomu?"

Věříte tomu? Tady je důkaz! Jak odpovíš? Jako Marta?

• "Ano, Pane. Já jsem uvěřila, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží, který má přijít na svět." (v. 27)

Stojí před námi však otázka: jakého života to je Ježíš vlastně Pánem?

Přítel Lazar zemřel, jeho tělo leželo v hrobě a Ježíš ho dokázal vzkřísit. To neumí žádný člověk svou mocí udělat. To může udělat jen ten, kdo dokáže život vytvořit. Jedině Bůh. Ale Ježíš říká, že On není jen vzkříšení! On je vzkříšení a život!

Po vzkříšení, které je Jeho dílem následuje věčný život!

• J 3:16 Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.

Kdyby Ježíšovo vzkříšení náleželo jen tělu, chudák Lazar! On musel nakonec stejně zemřít, jako jeho sestry, jako židé, kteří stáli nyní okolo hrobu, stejně jako každý jiný člověk na této zemi dnes!

• 1 K 15:19 Máme-li naději v Kristu jen pro tento život, jsme nejubožejší ze všech lidí!

Ale Kristus má moc vzkřísit k věčnému životu!

• 1 K 15:21 A jako vešla do světa smrt skrze člověka, tak i zmrtvýchvstání: 22 jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu všichni dojdou života.

Kristus nepřišel křísit mrtvá těla. Ještě ne! To se teprve stane, až Ježíš přijde podruhé, k soudu.

Nyní křísí ty, kteří jsou v Adamovi mrtvi pro věčnost. Jsou duchovně mrtví a potřebují být vzkříšeni, jinak mrtvými zůstanou na věky věků.

• Ef 2:1-3 I vy jste byli mrtvi pro své viny a hříchy, v nichž jste dříve žili podle běhu tohoto světa, poslušni vládce nadzemských mocí, ducha, působícího dosud v těch, kteří vzdorují Bohu. I my všichni jsme k nim kdysi patřili; žili jsme sklonům svého těla, dali jsme se vést svými sobeckými zájmy, a tím jsme nutně propadli Božímu soudu tak jako ostatní.

Vzkříšení Lazara je důkaz božství Ježíše Krista. Ale je také důkaz toho, že potřebujeme být vzkříšeni z duchovní smrti, do které jsme všichni padli kvůli svým hříchům.

Kdo křísí? Ježíš! Koho křísí? Mrtvé? Kdo jsou ti mrtví? Všichni lidé, kteří se na tomto světě rodí. Jak mohou být vzkříšeni? Jedině, když je Ježíš zavolá: Vstaň z mrtvých!

Kdo leží mrtev v hrobě, nemůže sám sobě poručit, aby vstal. Je přeci mrtvý! Přirozený člověk bez spasitelné víry je v duchovním rozkladu. Páchne!

Lazar nebyl schopen sám sebe oživit, probudit, vstát a vyjít z hrobu. Byl mrtvý! A mrtvý nemůže svou vůlí nic vykonat. Nemá takové schopnosti. Dát mu nový život, vzkřísit jej, to může udělat jen Pán života, Ježíš Kristus.

A přece se Bůh ze své lásky smilovává a mocí svého Ducha křísí duchovně mrtvé. Už chápete, kým je Ježíš?