Poznávací znamení láska! Ř,14-23
Kazatel
Poznávací znamení láska! Ř,14-23
Motto: 1K 13:13 A tak zůstává víra, naděje, láska – ale největší z té trojice je láska.
Římanům 14:14 Vím a jsem přesvědčen v Pánu Ježíši, že nic není nečisté samo v sobě, ale tomu, kdo něco pokládá za nečisté, je to nečisté. 15 Trápí-li se tvůj bratr pro to, co jíš, nežiješ už v lásce. Neuváděj tedy svým jídlem do záhuby toho, za nějž Kristus umřel! 16 Nevydávej v potupu to dobré, co jste přijali. 17 Vždyť království Boží není v tom, co jíte a pijete, nýbrž ve spravedlnosti, pokoji a radosti z Ducha svatého. 18 Kdo takto slouží Kristu, je milý Bohu a lidé si ho váží. 19 A tak usilujme o to, co slouží pokoji a společnému růstu(z). 20 Nenič kvůli pokrmu Boží dílo! Ano, všecko je čisté, zlé však je, když někdo pohoršuje druhého tím, co jí. 21 Je tedy dobré nejíst maso a nepít víno a nedělat nic, co je tvému bratru kamenem úrazu. 22 Tvé přesvědčení ať zůstane mezi tebou a Bohem. Blaze tomu, kdo sám sebe neodsuzuje, když se pro něco rozhodl. 23 Ten však, kdo pochybuje, byl by odsouzen, kdyby jedl, neboť by to nebylo z víry. A cokoli není z víry, je hřích.
ÚVOD
Pokoj vám a milost! Boží slovo o člověku nesvědčí způsobem, který by dával komukoli z nás podnět ke chlubení. Platí, co je psáno v Římanům ve třetí kapitole. Ta ve čtvrtém verši tvrdí, že každý člověk je lhář a na soudu se spravedlivým, pravdivým Bohem nikdo neobstojí. Poté vynáší přísný soud nad celým lidským pokolením.
·
Římanům 3:9 Co tedy? Máme my židé nějakou přednost? Vůbec ne!(l) Vždyť jsme už dříve ukázali, že všichni, židé i pohané(m), jsou pod mocí hříchu, 10 jak je psáno: ‚Nikdo není spravedlivý, není ani jeden 11 nikdo není rozumný, není, kdo by hledal Boha; 12 všichni se odchýlili, všichni propadli zvrácenosti, není, kdo by činil dobro, není ani jeden.
Po návratu z dovolené mě v prvním pracovním týdnu zaujalo několik věcí. Ta první je, že jsem si uvědomil, jak hřích a pád skutečně učinili tento svět přes jeho mnohé, nesporně krásné a dobré věci místem těžkého, lopotného a únavného namáhání. Musel jsem se vůlí přepnout znovu do pracovního módu a moc se mi nechtělo. Přišlo mi, že čas na dovolené utíkal čtyřikrát rychleji než normálně. Vzpomněl jsem na slova z knihy Kazatel.
·
Kazatel 1:1 Slova Kazatele, syna Davidova, krále v Jeruzalémě. 2 Pomíjivost(a), samá pomíjivost, řekl Kazatel, pomíjivost, samá pomíjivost, všechno pomíjí. 3 Jaký užitek má člověk ze všeho svého pachtění, z toho, jak se pod sluncem pachtí 4 Pokolení odchází, pokolení přichází, ale země stále trvá. 5 Slunce vychází, slunce zapadá a dychtivě tíhne k místu, odkud opět vzejde. 6 Vítr spěje k jihu, stáčí se k severu, točí se, točí, spěje dál, až se zas oklikou vrátí. 7 Všechny řeky spějí do moře, a moře se nepřeplní; do místa, z něhož vytékají, se zase vracejí k novému koloběhu. 8 Všechny věci jsou tak únavné, že se to ani nedá vypovědět;
Druhou věcí, která mi připomněla bídu tohoto světa je výpověď novinářům, kterou učinil jeden z vězeňských dozorců ve Valdicích. Cituji: „Stále častěji od vězňů slyšíte: Budu si na vás stěžovat na GIBS a tam s vámi zatočí! Nebo se na vás domluví více vězňů, že je bijete a vy nemáte vůbec žádnou obranu, máte více povinností než práv, zatímco vězeň má více práv než povinností, a to si myslím, že je špatně.“
Odsouzený zločinec má více práv a společnost ho více chrání než dozorce, který koná velmi záslužnou a namáhavou práci a slouží spravedlnosti. Výpověď odsouzeného vraha, lháře, či zloděje má větší váhu než výpověď služebníka spravedlnosti. Z Valdic odešlo v posledním čase mnoho zaměstnanců. Z toho asi dvacet dozorců právě kvůli těmto věcem, o kterých mluvil jeden z nich v rozhovoru s novináři. Co se to děje?
Podobně jako Saul v domnění, že slouží Bohu a oslavuje Boha, když hubí a pronásleduje církev a Krista. Tak i dnešní svět posedlý svým humanismem, což je jen zástěrka pro uctívání sama sebe, pro sebechválu a vzývání člověka jako boha (Gn 3). Tento svět snad i v touze po dobrém, ale úplně slepý, ve své pýše a bezbožnosti převrací právo, spravedlnost a domnívá se, že koná dobro jako tehdy Saul z Tarsu. Svět se dopouští zlého, v domnění, že koná dobré. Běda světu a s ním všem, kteří na těchto věcech mají podíl! Proč? Protože Písmo praví ústy proroka Izajáše:
·
Iz 5:20 Běda těm, kdo říkají zlu dobro a dobru zlo, kdo vydávají tmu za světlo a světlo za tmu, kdo vydávají hořké za sladké a sladké za hořké!
A do toho poslední událost, kterou jsem zaznamenal v tomto prvním čase prázdnin. V pátečním odpoledni probíhala na Vyšehradě svatá mše. Na památku příchodu věrozvěstů Cyrila a Metoděje. Moc by mě zajímalo, jak by se oni samotní postavili k evangeliu, které znělo na této mši svaté.
Ani slovo o vzpouře a hříchu člověka. Ani slovo o svatém hněvu Božím proti každému hříchu, ani slovo o soudu který přichází. Ani slovo o tom, proč musel Syn Boží zemřít tak hrozivou, potupnou smrtí. Ani slovo o tom, že byl kvůli nám učiněn hříchem a Otcem na kříži opuštěn a pil všechen Boží hněv místo nás. Ani slovo o nutném zármutku kajícího se hříšníka a o pokání. Žádné obrácení se od hříchu ke svatosti. Bylo to velmi sladké, velmi humanistické, ale bylo to silně toxické. Jsi jaký jsi člověče? V pořádku! Bůh tě přijímá a miluje tak, jak jsi. Žij vesele dál ve vzpouře, hříchu a nepřátelství proti Bohu a pravdě.
Ano, evangelium je o lásce Boží. Ale je o lásce svatého Boha k omilostněnému, pokání činícímu člověku, který přijímá Krista na prvním místě jako Pána. Kdo nemá Krista za pána svého života, nemá a nemůže mít Krista jako svého Spasitele a bude Kristem souzen. K člověku, který dál žije ve vzpouře a hříchu vůči Bohu, který odmítá Krista a spěje zatvrzele s padlým světem k záhubě, k tomu Boží láska nesměřuje. Takový člověk dál žije pod Božím svatým hněvem a již je odsouzen Ř 1,18.
Boží láska nemá srovnání v celém stvoření. Z podstaty ani nemůže nic ze stvoření dosáhnout hloubky a síly Boží lásky a dobroty. Sám Stvořitel totiž neskonale převyšuje všechno své vlastní stvoření a ční vysoko ve své dokonalé lásce nad celým stvořením. Ve svém Synu Ježíši Kristu se Bůh skutečně hluboko sklání k člověku v jeho duchovní bídě a duchovní smrti. Ale tato nanejvýše dobrá a úžasná zpráva začíná zprávou o Božím svatém hněvu, o soudu, který se blíží a který všichni lidé po právu zasluhují. Teprve potom pokračuje o naději, která je pouze a jen v Ježíši Kristu, jestliže jsi činil pokání. Nikde jinde a v nikom jiném není spásy než v Kristu, ale jen skrze pokání a víru. Kéž zní tato dobrá zpráva i dnes v dnešním kázání.
Náš text je Ř 14,14-23.
Odkazy: Ř 3,9-12; Kaz 1,1-8; Iz 5,20;
ŽIJME V LÁSCE BOŽÍ V 14-16
Římanům 14:14 Vím a jsem přesvědčen v Pánu Ježíši, že nic není nečisté samo v sobě, ale tomu, kdo něco pokládá za nečisté, je to nečisté. 15 Trápí-li se tvůj bratr pro to, co jíš, nežiješ už v lásce. Neuváděj tedy svým jídlem do záhuby toho, za nějž Kristus umřel! 16 Nevydávej v potupu to dobré, co jste přijali. 17 Vždyť království Boží není v tom, co jíte a pijete, nýbrž ve spravedlnosti, pokoji a radosti z Ducha svatého. 18 Kdo takto slouží Kristu, je milý Bohu a lidé si ho váží. 19 A tak usilujme o to, co slouží pokoji a společnému růstu(z). 20 Nenič kvůli pokrmu Boží dílo! Ano, všecko je čisté, zlé však je, když někdo pohoršuje druhého tím, co jí. 21 Je tedy dobré nejíst maso a nepít víno a nedělat nic, co je tvému bratru kamenem úrazu. 22 Tvé přesvědčení ať zůstane mezi tebou a Bohem. Blaze tomu, kdo sám sebe neodsuzuje, když se pro něco rozhodl. 23 Ten však, kdo pochybuje, byl by odsouzen, kdyby jedl, neboť by to nebylo z víry. A cokoli není z víry, je hřích.
Konec třinácté kapitoly listu Římanům učí.
·
Římanům 13:12 Noc pokročila, den se přiblížil. Odložme(q) proto skutky tmy a oblečme se ve zbroj světla.
Nežijme proto již dále v hříchu, ale žijme řádně v posvěcující milosti. Máme doslova obléknout Pána Ježíše Krista. Vlastní sobecké a hříšné sklony a vášně máme umrtvovat. A v tomto kontextu potom Pavel začíná 14 kapitolu slovy o tom, že bratra slabšího ve víře máme přijímat a ve vztahu s ním i všemi sourozenci v Kristu nemáme dávat žádný prostor sobeckým rozepřím a sporům, protože to patří světu jako skutky tmy. Nikdy se nemáme přít o nepodstatné, druhotné záležitosti, aby nás to rozdělovalo. A už vůbec nikdy bychom neměli slabšího bratra přijímat proto, abychom měli na kom předvádět své poznání a sílu své víry. Bratr není boxovací pytel a už vůbec ne nepřítel.
Pavel mluví v našem textu o jídle. Ale princip pokory a obětavé lásky můžeme vidět napříč celým životem církve i jednotlivých křesťanů. Náš dnešní text začíná těmito slovy:
Římanům 14:14 Vím a jsem přesvědčen v Pánu Ježíši, že nic není nečisté samo v sobě, ale tomu, kdo něco pokládá za nečisté, je to nečisté.
Zde Pavel jasně potvrzuje, že v Kristu už není žádné rozdělení pokrmů na čisté a nečisté. Pavel má na mysli nic z mnoha pokrmů. Tento verš nelze vytrhnout z kontextu, Pavel mluví o jídle a verš lze vztáhnout pouze na duchovně neutrální věci. Je mnoho věcí ve světě, které jsou sami o sobě zlé a hříšné a nepatří do života církve. Film plný bezuzdného násilí a sexuální nečistoty není žádnému z věřících čistý, i kdyby měl víru sebesilnější! Rouhavá satanská hudba také ne. To si prosím zapamatujme.
To, co bylo podle zákona nečisté a nesmělo se požívat, je nyní posvěceno Božím slovem a modlitbou. Božím slovem proto, že slovo Písma ústy Ježíše Krista jasně označuje všechny pokrmy jako čisté Mk 7,19. Modlitbou je to posvěceno vždy, když je s díkůčiněním přijímáme. Ale Pavel připojuje varování, že pokud někdo z věřících pokládá nějaký pokrm za nečistý, neměl by ho jíst, protože takový pokrm je takovému člověku skutečně nečistým!
Takový člověk jí proti vlastnímu svědomí a je svým svědomím obviňován. To může způsobit velkou škodu v duchovním životě takového bratra. Dostaneme se k tomu ještě dále v textu. Proto každý jeden z nás by si měl podle Pavla dávat velký pozor na to, aby naše svoboda v Kristu nebyla kamenem úrazu pro kohokoli z bratrů a sester. V našem textu vidíme postupně narůstající, zlé důsledky nerozumného chování zaměřeného na sebe. První dva jsou obsaženy ve verši patnáctém. Stojí zde.
Římanům 14,15 Trápí-li se tvůj bratr pro to, co jíš, nežiješ už v lásce. Neuváděj tedy svým jídlem do záhuby toho, za nějž Kristus umřel!
Jestli mé chování uvádí do trápení mého bratra, je mu kamenem úrazu a zatěžuje jeho svědomí. Nebo by ho svedlo k tomu, aby jedl něco, co považuje za nečisté. Nežiji již v lásce. Ano v Kristu mám legitimní právo a svobodu jíst vše. Ale stojí mi lpění na této svobodě za trápení mého bratra nebo dokonce jeho pád? Naprosto ne, vždyť za něho tekla krev Ježíše Krista! Láska jde daleko za mé legitimní právo, pokud je v sázce blaho mého bratra! Pokud mé lpění na mých právech vede ke sporům, špatnému svědomí a trápení druhých, pokud kvůli tomu bratr, sestra dokonce padne, něco je špatně. Nestojím v lásce. Je lépe tratit, mít škodu než rozbíjet lásku mezi bratry.
V textu je použito slovo Agapé. Ano jde o tu velkou lásku Boží, která byla vylita do našich srdcí spolu s Duchem svatým. Je dokonalá. Její hlavní rys je obětování se druhým! A slovo agapé se také překládá jako pravá, zbožná láska k Bohu. Znovu je to láska, která má původ v Bohu samotném, v Kristově oběti na kříži a v Duchu svatém, jenž nás činí znovuzrozením součástí těla Kristova.
Jestli je církev tělo Kristovo, potom v něm musí být přítomná trvalá láska a úsilí lásky. Vždyť dokonce láska je rozpoznávacím znakem církve.
·
J 13:35 Podle toho všichni fpoznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým.“
A tentýž Jan dodává ve svém prvním listě doplňující a varující slova.
·
1J 3:10 Podle toho (se poznají)t4 děti cBoží a děti Ďáblovy: žádný, kdo nečiní spravedlnost a kdo nemilujea svého bratra, není z cBoha.
Kdo nemiluje svého bratra, je zpochybněn sám jako případný bratr. Hrozí mu, že není z Boha. A i když dobře víme o své bídě a slabosti. Víme o následcích naší bídy. Víme, že ne vždy potěšujeme Boha, a ne vždy dokonale milujeme Jeho samotného i jednotlivé bratry a sestry. Jde závažné téma. To máme před sebou a sám Pavel ho rozvíjí v Ř 14. Láska, je důležitá. Je-li poznávacím znamením pravé církve, pak bez ní není pravé církve. A prvním zlým důsledkem jsem-li svým jednáním kamenem úrazu pro bratra je, že již nežiji v lásce. Poznání člověka nadýmá, ale láska buduje (1 K 8,1). Láska buduje jak toho, kdo miluje, tak toho, kdo je milován! To je úžasné! Když nemiluji, vyvstává ale další zlý důsledek.
Podle Pavla, pokud nemiluji, můj bratr se kvůli mně trápí, pak svým jednání už bratra hubím. Hrozí, že to budu já, kdo způsobí svým jednáním v životě bratra vážné, nevratné a nenapravitelné škody. Já samozřejmě nemohu způsobit, že bratr ztratí spasení. Ale vážné až nenapravitelné škody v životě bratra i jeho rodiny, pokud ji má, způsobit mohu. Sami víme, jak jsme slabí a jak je mnohdy těžké obstát v duchovním boji s vlastními hříšnými sklony a s duchovním světem zlého. Mé jednání bez lásky potom může být vstupní branou problémů, dokonce útoku hříchu, nebo duchovních sil na mého bratra, je-li jeho víra slabší, může být opravdu zle. Hřích ani ďábel nikdy nespí. Každý kvas čehokoli zlého dokáže prokvasit celé těsto.
A jestli se kvůli mému jednání bez moudrosti a lásky rozjede kolo zlých důsledků, jejich završení je velmi závažné. Verš 16! Vydáváme v potupu to dobré, co jsme přijali. A co, že jsme přijali?
Milovaní, evangelium Kristovo jsme přijali. Záchranu od hněvu a Božího soudu. Odpuštění hříchů a život věčný v Kristu. Nic dobrého jsme před Bohem neměli! Ale plnost všeho požehnání jsme od Boha přijali! Co svědčí Písmo, osmá kapitola listu Římanům?
Ř 8:32 On neušetřil svého vlastního Syna, ale za nás za všecky jej vydal; jak by nám spolu s ním nedaroval všecko?
Proto buďme moudří, usilujme jednat a žít v lásce. V lásce přijímejme jeden druhého, nebuďme zdrojem sporů a sebestřednosti, kamenem úrazu, či snad dokonce důvodem pádu svého bratra! To vše tupí Krista a Jeho evangelium. Sbor bez lásky Kristovi je důvodem k tupení Krista světem i duchovními mocnostmi. A je vůbec církví Kristovou?
Odkazy: Ř 13,12; 8,32; J 13,35; 1 J 3,10;
V ČEM JE KRÁLOVSTVÍ BOŽÍ V 17-18
Podívejte se, jak Pavel pokračuje ve své argumentaci, unášen moudrostí a pravdou Ducha svatého. Pavel nezpochybňuje učení pravdy. Ve čtrnáctém verši potvrzuje, že všechny pokrmy jsou v Kristu čisté. Dává za pravdu těm, kteří to poznání mají a jednají podle něho. Ale čím je neoblomné lpění na pravdě bez lásky? Čím je, pokud se stává holí a tíhou, trápením v životě bratra a církve?
·
1 Korintským 13:1 Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon. 2 Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano, kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem. 3 A kdybych rozdal všecko, co mám, ano, kdybych vydal sám sebe(q) k upálení(r), ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje.
Otevírá se před námi porozumění o tom, co Pavel vyučuje Boží svaté v listu Římanům i v prvním Korinťanům? Ne? Poslouchejte.
Ř 14,17 Vždyť království Boží není v tom, co jíte a pijete, nýbrž ve spravedlnosti, pokoji a radosti z Ducha svatého. 18 Kdo takto slouží Kristu, je milý Bohu a lidé si ho váží.
Co trápí korintský sbor? Jsou to skutečně dary jako takové? Nebo je to otázka pohnutek srdcí Korinťanů? To jakým způsobem a k čemu dary používali, či spíše zneužívali? Pavel jasně deklaruje v 1 K 12,1, že nechce nechat Korinťany v nevědomosti. Jak byli nevědomí?
·
1 Korintským 3:1 Já jsem k vám, bratří, nemohl mluvit jako k těm, kteří mají Ducha, nýbrž jako k těm, kteří myslí jen po lidsku(t), jako k nedospělým v Kristu. 2 Mlékem jsem vás živil, pokrm jsem vám jíst nedával, protože jste jej nemohli snést – ani teď ještě nemůžete, 3 neboť dosud patříte světu. Odkud je mezi vámi závist a svár(u), ne-li z toho, že patříte světu a žijete jako ostatní lidé?
Toto je skutečný problém korintského sboru, který určoval všechno jejich jednání! Nejen v otázkách kdo komu patří a čí je. Ten je Pavlův, ten Apollův. Ale i v používání duchovních darů jsou srdce Korinťanů tělesná, světská, na sebe a svůj prospěch zaměřená! Zaměření na sebe přináší vždy závist a spory, i Jakub o tom svědčí. Proto Pavel začíná 1 K 13 těmi mocnými slovy o tom, jak důležitá je láska. Pokud ji nemáte, nic nejste!
Máš všechny dary Ducha svatého, jazyky, mocné činy, proroctví? I kdybys měl, bez lásky nemáš nic a nic nejsi!
Máš veškeré možné poznání a tu největší víru? I kdybys měl, bez lásky nemáš nic a nic nejsi!
To jsou velmi vážná, pokořující slova. Pavel to mocné vyučování o lásce staví jasně a srozumitelně. Pokud bych i měl všechno, co jen mohu mít, dary, víru, poznání, pokud bych učinil vše, rozdal vše co mám, i sám sebe upálil na oltáři své víry a svého přesvědčení. Pokud to činím pro svůj prospěch, svou slávu, ze sobeckých pohnutek a se zaměřením na sebe. Nic nejsem a nic nemám! Takto je potřeba číst kontext 1 K 12-13 kap. Takto je potřeba číst i náš dnešní text.
Proč jednáš, tak, jak jednáš bratře, sestro? Skutečně na prvním místě sleduješ slávu Boha Otce i Pána Ježíše Krista? A na druhém prospěch, blaho a růst církve, svého bratra, své sestry? Jednoduše, pokud ano, nebudeš lpět na své svobodě a na svém přesvědčení v druhotných věcech. Nebudeš jíst vše, pít víno i za cenu trápení tvého bratra. Nebudeš mít ani duchovní dary, ani sílu víry, ani míru poznání za soutěž. Ve které budeš dychtivě porážet, trápit, hubit své bratry, Uvádět tak obdržené dobré evangelium v potupu, a tak bořit celé dílo Boží!
Dnes mluvíme o důsledcích. Trápení bratra, hubení bratra a jeho víry, tupení dobrého evangelia, ničení celého Božího díla. To vše přichází, když nejsme v lásce! Když jsme sebestřední a máme na prvním místě sebe místo Boha. Na druhém místě sebe místo bratra a na třetím místě sebe místo bližního svého. Potom i pravda a pravé poznání nebuduje, ale boří, protože je nepoužíváme ke slávě Boha a k prospěchu druhých, tedy celého těla Kristova. Pavel říká důležitou věc poslouchejte. Naše poznání, síla víry, přesvědčení i všechny dary jsou dary lásky a mají sloužit lásce. Bohu a Jeho dětem.
Ř 14,17 Vždyť království Boží není v tom, co jíte a pijete, nýbrž ve spravedlnosti, pokoji a radosti z Ducha svatého. 18 Kdo takto slouží Kristu, je milý Bohu a lidé si ho váží.
Tam, kde není láska, není v žádném případě spravedlnost, pokoj a radost ze spásy, z Ducha svatého! Pojďme se nato podívat blíže.
Pavel říká, trápí-li se tvůj bratr proto, co jíš, nežiješ již v lásce. A láska, obětující se láska agapé je to jediné podle Božího slova, co jsme dlužni: Zeptáte se, komu jsme tuto lásku dlužni, komu máme tuto lásku splácet? Věřím, že je zde mnoho bratrů i sester, které by dokázali nyní nám všem dát dobrou odpověď z Písma. Zůstaňme v Římanům.
·
Římanům 8:11 Jestliže ve vás přebývá Duch toho, který Ježíše vzkřísil z mrtvých, pak ten, kdo vzkřísil z mrtvých Krista Ježíše, obživí i vaše smrtelná těla Duchem(e), který ve vás přebývá. 12 A tak, bratří, jsme dlužni, ale ne sami sobě(f), abychom museli žít podle své vůle(g).
Jsme dlužni Bohu žít podle Jeho vůle! A žít Jeho vůli znamená Ho milovat. Jen podle poslušnosti Kristu, poznáme, že milujeme Krista. V tom je totiž láska k Bohu 1 J 5,3. Další text o tom, komu ještě dlužíme.
·
Ř 13:8 Nikomu nebuďte nic dlužni, než abyste se navzájem milovali, neboť ten, kdo miluje druhého, naplnil zákon.
Jako Boží děti se máme navzájem milovat. Nežít v lásce znamená dlužit lásku. Žít v lásce znamená naplnit zákon, být tedy spravedlivý! Nesplácet a nesplatit dluh je nespravedlností. Proto také každý, kdo odmítne Ježíše, bude svůj věčný dluh na věčnosti věčně splácet, aby bylo spravedlnosti učiněno zadost. Kde je nespravedlnost, tam nemůže být království Boží.
Za druhé Pavel jmenuje pokoj. Ale tam, kde není láska, není ani pokoj. Jak by mohl být tam, kde není láska a kde je bez lásky nespravedlnost. Bez lásky není pokoj s Bohem ani s bratry. Není tedy ani království Boží.
Za třetí Pavel jmenuje radost, ale myslím, že již dobře rozumíme, že bez lásky, bez spravedlnosti a bez pokoje nemůže být a ani není radost z Ducha svatého, z Boha, z Jeho dobroty a spásy. Neraduji se pak ani z církve, ze svého bratra a sestry. Království Boží opět chybí.
Proto Pavel vede naše poznání i pochopení, že království Boží je tam, kde je spravedlnost, pokoj a radost z Ducha svatého. Tyto tři věci jsou podstatou království Božího! Tyto tři věci nikdy nemohou být tam, kde není láska. Kdo v lásce slouží Bohu a Jeho dětem, ten je Bohu milý a lidé si ho váží. Chcete být Bohu milí? Chcete ho oslavit v očích lidí tím, že On bude vidět ve vašich životech a budete vážení v očích lidí? Je tu někdo, kdo by odpověděl ne?
Odkazy: 1 K 13.1-3; 3,1-3; Ř 8,11-12; 13,8;
COKOLI NENÍ Z VÍRY JE HŘÍCH V 19-23
V posledních verších našeho textu Pavel znovu zdůrazňuje důležité, pravdivé principy. Láska usiluje o pokoj a společný růst Ř 14,19. Naše spása je na jednu stranu velmi intimní a osobní záležitostí. Je osobní závazkem. Jak jsme slyšeli a četli v Písmu, jsme volání osobně a jménem. Zacheus v Lk 19, Lazar v J 11 kap. Pán láskyplně hledá jednu jedinou ovečku, aby ji připojil k ostatním 99. Má víra musí být osobní. Nestačí povšechně věřit, že Kristus zemřel za NAŠE hříchy. Musím věřit a mít osobní jistotu, že zemřel za moje hříchy! Ale jsme povolávání tím samým evangeliem, skrze ten samý kříž Kristův k jedné víře a křtěni tím samým Božím Duchem do jednoho těla Kristova, a to je společenstvím svatých a rodinou Božích dětí. A jak by obstálo jakékoli společenství bez sounáležitosti, jednoty a vzájemné služby? Jak by obstála jakákoli rodina bez lásky, která druhým slouží více, než sobě?
·
Efezským 4:3 a usilovně hleďte zachovat jednotu Ducha, spojeni svazkem pokoje. 4 Jedno tělo a jeden Duch, k jedné naději jste byli povoláni; 5 jeden je Pán, jedna víra, jeden křest, 6 jeden Bůh a Otec všech, který je nade všemi, skrze všechny působí a je ve všech.
Světské přísloví že v jednotě je síla má kořeny v biblické pravdě Ef 4,3-6. A protože žijeme ve světě zla, pádu a zhouby hříchu, potřebujeme žít v moci, která toto vše ohavné přemáhá. Tou mocí je jen jediná věc. Láska. Láska Boží vylitá do našich srdcí spolu s Duchem svatým. To je ta záchrana od Otce, který si nás v Kristu zamiloval. To je ta síla samotného Ježíše Krista, která mu dala touhu, odvahu i schopnost vzít naše hříchy za své. Čelit kříži, mučení a trápení těla, smrti a odloučení od Otce! To je ta síla a moc, jak Duch svatý proměňuje každé z Božích dětí do podoby Krista ke slávě Boží. Činí tak z lásky, trpělivě a laskavě, protože Bůh v Kristu se rozhodl cele se obětovat a sloužit až ke smrti hříšníkům a přivést je tak k pokání. Vzpomeňte na 1 K 13, jak Pavel říká, že pokud činí jen a jen pro sebe, i kdyby všecko měl a všecko dal i sebe upálil, nic nemá a nic nezíská. Pavel pokračuje.
·
1 Korintským 13:4 Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. 5 Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. 6 Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. 7 Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá.
Trpělivost, laskavost, štědrost, pokora, čestnost, tichost, blahosklonnost. To přeci jsou vlastnosti dobré pro vztahy, ve vztazích. Je protimluvem aplikovat je na sobě. Je to nesmysl! A Pavel to shrnuje. Pravá láska nehledá svůj prospěch. Bohatstvím a prospěchem lásky je služba druhým. Konec Ř 14 říká.
Ř 14,19 A tak usilujme o to, co slouží pokoji a společnému růstu(z). 20 Nenič kvůli pokrmu Boží dílo! Ano, všecko je čisté, zlé však je, když někdo pohoršuje druhého tím, co jí. 21 Je tedy dobré nejíst maso a nepít víno a nedělat nic, co je tvému bratru kamenem úrazu. 22 Tvé přesvědčení ať zůstane mezi tebou a Bohem. Blaze tomu, kdo sám sebe neodsuzuje, když se pro něco rozhodl. 23 Ten však, kdo pochybuje, byl by odsouzen, kdyby jedl, neboť by to nebylo z víry. A cokoli není z víry, je hřích.
Zastavil bych se již jen u několika věcí. Tou první je verš 20. Pavel znovu odhaluje, že i to, co není z podstaty nečisté a zlé, zlým se může stát. A ten problém je vždy vnitřní překážka. Je to vždy věc uvnitř srdce. Není v té samotné vnější věci. V jídle, či pití a podobně. Trápí-li se tvůj bratr kvůli tomu, co jíš a ty v tom vědomě pokračuješ a trváš na své svobodě v Kristu, hřešíš. Jde ti více o tebe. Tvůj bratr se trápí a tobě je to jedno. Sobectví je hříchem Ř 8,7. Zlé tedy dopadá na tebe a skrze ztrápené svědomí tvého bratra i na něj. Je proto lépe nejíst ani nepít a postoj křesťanského srdce by měl být: „už raději nikdy nejíst a nepít, než znovu dopustit tento zlý stav.“
A blaze tobě, pokud si užíváš této svobody v soukromí a nemáš pochybnosti. Pokud je máš a tvá víra není pevná, hřešíš proti tomu dobrému, co jsi obdržel, protože hřešíš proti svému svědomí. Ty jsi povolán ku pokoji, k budování a růstu. Ne k boření, byť sama sebe, své vlastní víry a svého vlastního duchovního života. To k Boží slávě ani k prospěchu druhých není. Vždyť přeci tvé spasení není nic laciného, ale velmi draze jsi byl vykoupen!
Ale tento princip, vše, co není z víry je hřích, platí i pro toho kdo pohoršuje svým jednáním druhé. Jak jsme již viděli, není v tom láska. Proto nemůžeme ani mluvit o jednání z opravdové víry. Kde je pravá víra, je i pravá láska. Kde není láska, není kořenem jednání víra a takové jednání je hříchem. Někteří vykladači vztahují druhou půlku 23 verše pouze k jeho první polovině. Myslím ale, že Pavel postihuje obě strany. Jeho list byl napsán bez kapitol. Toto rozdělení přišlo až později. A způsob, jakým Pavel pokračuje v Ř 15,1-3 mě vede k tomu, vztáhnout druhou část verše 23 na obě strany. Jak na toho, kdo jí, přestože pochybuje. Tak na toho, kdo není již v lásce, proto nemůžeme jeho jednání v tu chvíli označit za jednání víry, a proto je hříchem. Vždyť jsi-li ty silný kamenem úrazu slabšímu ve víře, ani tvé svědomí již není čisté!
APLIKACE V 19
Snaž se poznat vše a učinit vše, co je k Boží slávě, co slouží k pokoji a ke společnému růstu. Tak jedná láska.