Pokojný, tichý, Boha milující duch nového stvoření! (1Pt 3,3-4)

Stejně i vy ženy, podřizujte se svým mužům; i když se někteří z nich vzpírají Božímu slovu, můžete je beze slov získat svým jednáním, když uvidí váš čistý život v bázni Boží. Pro vás se nehodí vnější ozdoba – splétat si vlasy, ověšovat se zlatem, střídat oděvy – nýbrž to, co je skryto v srdci a co je nepomíjitelné: tichý a pokojný duch; to je před Bohem převzácné. Tak se kdysi zdobily svaté ženy, které doufaly v Boha. Podřizovaly se svým mužům, tak jako Sára poslouchala Abrahama a ‚nazvala jej pánem‘. Vy jste jejími dcerami, jednáte-li dobře a nedáte se ničím zastrašit. (1 Petrův 3,1-6)

1. Úvod

Pokoj vám bratři a sestry! Včera se konala zimní konference v Brně, konference mající úžasné, ohromné a nevyčerpatelné téma. Trojjediný Bůh!  Bůh, který je jeden, jak je psáno:

• Deuteronomium 6:4  Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný.

Bůh existující ale ve třech osobách, Bůh Otec, Bůh Syn a Bůh Duch svatý:

• Matouš 28:19;  Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého

Tento Bůh zjevoval lidem sám sebe napříč celými dějinami. Promlouval k  lidem různými způsoby. A je velmi zajímavé se podívat jak.  V zahradě Edenu mluvil Bůh k Adamovi a Evě tváří tvář. Adam se před Bohem schoval v křoví, když uslyšel Jeho hlas!

Protože Písmo nám říká o Bohu Otci, že ho nikdo nikdy neviděl, jen Syn, který ho zjevuje těm, kterým má být zjeven, můžeme i zde v Edenu spatřovat Božího Syna, který se procházel za denního vánku zahradou a před kterým se Adam skryl. Syn Boží je tím, pro něhož a skrze něho bylo vše učiněno. On je tím, koho měli před očima první lidé.

Po pádu a po vyhnání z rajské zahrady byl tento intimní a přímý vztah lidí s Bohem přerušen propastí hříchu a zdá se, že Bůh se lidem skryl. Ale spíše je to tak, že lidé ztratili schopnost Boha vnímat. Přestali Jeho existenci rozpoznávat, zahledění sami do sebe. Spoutaní silou své sebestřednosti a zahleděnosti na sebe a své já, které usadili na trůně Božím.

Bůh ale neskončil a nerezignoval, vše totiž vedl podle svého dokonalého a svrchovaného plánu. Dál k lidem promlouval. Povolal Abrama z Kaldejského Uru a učinil ho Abrahamem, praotcem věřících.

• Genesis 12:2  Učiním tě velkým národem, požehnám tě, velké učiním tvé jméno. Staň se požehnáním!

Skrze jeho syna Izáka, který byl synem zaslíbení, dal povstat Jákobovi, který se stal praotcem Izraele, Bůh jeho samého nazval Izraelem.  K Jákobovu synu Josefovi Bůh promlouval ve snech a viděních, svrchovaně skrze něj zachránil Jákobův rod, počátek dvanácti pokolení Izraele.

Učinil z nich veliký pronárod, takový, že faraonovo srdce jeho velikost ochromila strachem. Farao tedy uvalil na lid, který ho ve snech děsil, kruté otroctví, ale Bůh si povolal Mojžíše, nejpokornějšího z lidí, aby spolu se svým bratrem Áronem vyvedli Boží lid z Egypta.

Bůh uvedl svůj lid do země zaslíbené, Dal svému lidu soudce a později krále. A uzavřel se svým lidem smlouvu, dal lidu zákon a zaslíbení. Dál k němu mluvíval ústy proroků a učitelů zákona.

To vše bylo ale jen stínem věcí budoucích. Bůh vše vedl podle svého rozhodnutí k vyvrcholení dějin, k okamžiku, kdy promluvil naposledy a jasně ke všem lidem, nejen k Izraeli, ale i k pohanům!

• Židům 1:1-2  Mnohokrát a mnohými způsoby mluvíval Bůh k otcům ústy proroků; v tomto posledním čase k nám promluvil ve svém Synu, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož stvořil i věky.
• Skutky apoštolské 17:24-31 Bůh, který učinil svět a všechno, co je v něm, ten je pánem nebe i země, a nebydlí v chrámech, které lidé vystavěli, ani si nedává od lidí sloužit, jako by byl na nich závislý; vždyť je to on sám, který všemu dává život, dech i všechno ostatní. On stvořil z jednoho člověka všechno lidstvo, aby přebývalo na povrchu země, určil pevná roční údobí i hranice lidských sídel. Bůh to učinil proto, aby jej lidé hledali, zda by se ho snad nějakým způsobem mohli dopátrat a tak jej nalézt, a přece není od nikoho z nás daleko. ‚Neboť v něm žijeme, pohybujeme se, jsme‘, jak to říkají i někteří z vašich básníků: ‚Vždyť jsme jeho děti.‘ Jsme-li tedy Božími dětmi, nemůžeme si myslet, že božstvo se podobá něčemu, co bylo vyrobeno ze zlata, stříbra nebo z kamene lidskou zručností a důmyslem. Bůh však prominul lidem dobu, kdy to ještě nemohli pochopit, a nyní zvěstuje všem, ať jsou kdekoliv, aby této neznalosti litovali a obrátili se k němu. Neboť ustanovil den, v němž bude spravedlivě soudit celý svět skrze muže, kterého k tomu určil. Všem lidem o tom poskytl důkaz, když jej vzkřísil z mrtvých.

Ježíš Kristus je vrcholem a slávou Božího stvořitelského i spasitelského díla. Stvořitelského ne proto, že by sám byl stvořenou bytostí. Ale proto, že on sám je tím Stvořitelem, skrze kterého a pro kterého bylo vše učiněno!

Spasitelného Božího díla je Ježíš Kristus vrcholem, protože je On sám tím Spasitelem, který vykoupil svůj lid. V Kristu došlo k obnovení ztraceného vztahu s Bohem a propast hříchu byla překlenuta křížem Beránka Božího, toho Lva s judy, který se nezalekl tíhy našich vin, ani démonů a smrti. Nezalekl se ani toho strašlivého okamžiku, kdy byl odloučen od Otce a vypadalo to, že temnota vítězí.

O této veliké slávě Krista i spasitelné moci kříže mluví Petr k církvi tehdy i dnes. Mluvil ke svým drahým sourozencům v době své pozemské pouti. A mluví i dva tisíce let poté, k církvi dnešních dnů. Tím naplnil slova svého Pána.

• Jan 21:17  Zeptal se ho potřetí: "Šimone, synu Janův, máš mne rád?" Petr se zarmoutil nad tím, že se ho potřetí zeptal, má-li ho rád. Odpověděl mu: "Pane, ty víš všecko, ty víš také, že tě mám rád." Ježíš mu řekl: "Pas mé ovce!

Petr byl po svém selhání, po své zradě Božího Syna obnoven. A nebyl obnoven žádnou jinou mocí, než tou, kterou jsme ze své zrady Krista a Boha, byli obnoveni i my.

Petr se stal věrným otrokem Pána Ježíše, dobrým pastýřem kristových ovcí, věrným učedníkem a následovníkem svého Pána a Učitele.

Následoval Ho v soužení a pronásledování té doby. Byl věrný až k smrti. Kdy zemřel podobně, jako jeho Pán, rukou bezbožných. Pochopil a poznal svého Pána a jeho slovo. Přijal je, uvěřil mu a podle něho žil.

Dnes máme požehnanou příležitost pokračovat ve výkladu jeho prvního listu církvi. Petr nám dává poznat Krista, Jeho slovo a Jeho vůli pro naše životy. Abychom i my mohli kráčet pevně zbudovaní a sycení chlebem života, chlebem z nebes, kterým je sám náš Spasitel a jeho slovo. Takto posilováni můžeme jít věrně v Jeho stopách!

• Matouš 16:24  Tehdy řekl Ježíš svým učedníkům: "Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne.

Několik minulých kázání z 1 Pt listu se soustřeďují na pokoru a poslušnou podřízenost Božímu ustanovenému řádu.  A to nepůjde bez sebezapření a kříže a nepůjde to ani se srdcem tvrdým, zlým a pyšným.  Zlé, tvrdé a pyšné srdce, to je ten starý, hříšný způsob života, ze kterého jsme vysvobozeni, kterému jsme dokonce zemřeli. Sklony pro něj však zůstávají v našich tělech a musí být umrtvovány!

• Matouš 11:29  Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším.

Tiché a pokorné srdce, to je dar od Boha, na který se dnes soustředíme v kontrastu právě se starým člověkem, hynoucím lidstvím. Abychom dobře viděli, kdo ve skutečnosti jsme. Abychom dobře viděli, jak dobrý je Bůh a co učinil i činí v našich životech. A že je to jen Jeho milost a Jeho dobré dílo v nás.

Náš dnešní text zní:

1Pt 3,3-4 Pro vás se nehodí vnější ozdoba - splétat si vlasy, ověšovat se zlatem, střídat oděvy – nýbrž to, co je skryto v srdci a co je nepomíjitelné: tichý a pokojný duch; to je před Bohem převzácné.

2. Vnější okázalost, „sláva“ těla

My jsme společně naslouchali apoštolovým slovům o poslušném podřizování se vládám, pánům, nebo chcete-li zaměstnavatelům. Ženám bylo řečeno, aby poslouchali své muže, protože oni jsou jejich hlavou.

Souhrnem bychom mohli říci, že jsme vybídnuti pokorně se podrobit Božímu stvořitelskému řádu. Fakt, že se mnohdy jedná o podřízení se vládám, autoritám a v manželství mužům, kteří jsou zlí, tvrdí a vzdorují Bohu a jeho slovu, by neměl hrát roli v našem rozhodování, ve smyslu: „Nemusím je poslouchat, jsou tvrdí, nelítostní a nevěřící.“

Tak to opravdu není a Bůh chce, abychom byli světlem, které bude přitahovat i tyto vzpurné lidské autority ke Kristu a jeho evangeliu.

Pouze v případech, kdy nás tyto autority vedou svými příkazy proti Bohu a jeho slovu, nemusíme je poslechnout. V manželství pak, pokud tvrdost muže ohrožuje zdraví, či dokonce život ženy, pokud je žena týrána, pokud se muž o ženu nestará a nechce starat, potom může církev jednat a ženu před mužem chránit, třeba i oddělením od něj. Církev ji může skrýt před takovým mužem. Zůstává však pořád jeho ženou. Pořád totiž platí podřízenost Bohu a jeho řádu a kdo se vzpírá, vzpírá se samotnému Bohu!

• 1 Petrův 2:11  Milovaní, v tomto světě jste cizinci bez domovského práva. Prosím vás proto, zdržujte se sobeckých vášní, které vedou boj proti duši, 12  a žijte vzorně mezi pohany; tak aby ti, kdo vás osočují jako zločince, prohlédli a za vaše dobré činy vzdali chválu Bohu `v den navštívení´.

Vidíme zde, že z naší poslušnosti je dvojí užitek. Ten první a mocnější je sláva a chvála vzdaná Bohu, v den, kdy jsou takoví lidé přitaženi ke světlu. Druhým užitkem je ochrana naší duše před opětovným zotročením našich životů hříchem.

Kdo však může splnit tento požadavek? A jak s tím souvisí náš dnešní text? Odpovíme si nejprve na druhou otázku, jak s tím souvisí náš dnešní text?

• Pro vás se nehodí vnější ozdoba - splétat si vlasy, ověšovat se zlatem, střídat oděvy –

Milovaní a drazí posluchači, v životě člověka je to vždycky tak, že na jeho skutcích se pozná, kde je jeho srdce. Pán Ježíš vyučuje ve svém slově poznání o stromech a jejich ovoci, kdy dobrý strom dává dobré a špatný strom špatné ovoce. A nemůže tomu být jinak.

Na jiném místě nás seznamuje s pravdou o pokladu a lidském srdci.

• Lukáš 12:34  Neboť kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce.

Někomu nepozornému by se mohlo zdát, že Bůh dnes zůstane stranou a bavit se budeme o člověku a jeho ozdobách, o módě o účesech a líčení. Prostě o tom, jak se nazdobit, abychom dobře vypadali. Muži si budou vyprávět o skvělém saku, o posilovně o luxusních botách a košilích. Ale tak to není.

1. Petr nám jasně říká, že se to pro nás nehodí.

2. Na konci 4. verše jasně stojí, co že je vlastně vzácné před Bohem a je jasné, že Bůh zde zůstává, jako hlavní a jediný arbitr, který posoudí, zda nám to sluší.

Petr vyučuje nejen ženy poznání pravdy, že vnější sláva, krása se pro křesťany nehodí.  Díky zvrácenosti světa to dnes máme ve výkladu ulehčené, protože dnes muži ve své většině jsou stejně marniví, jako ženy. Lépe je a snadněji je tedy zahrneme pod autoritu našich dnešních veršů.

Dokonce jsou někteří muži tak daleko, že je můžeme nazvat zženštilými. Není to tak, že by tenkrát nebyli muži, kteří by nenosili skvostná roucha a šperky, přeci jen si ale myslím, že tomu tak nebylo, jako dnes.

Nebudeme se bavit o těch všech věcech módy a vkusu, či dobrého životního stylu, o tom, co si obléci a co si neobléci, budeme se bavit o srdci a o tom, pro co naše srdce bije. A myslím, že zvláště ženy budou rády, když zde nevyhlásím klatbu na každého, kdo se oblékne dobře, vkusně a líbivě.

Protože o tom Petr nemluví, nechce, aby ženy, nebo i muži chodili do shromáždění, či do společnosti, v tom nejhorším, co doma najdou. Špinaví, zanedbaní, roztrhaní, neumytí a neučesaní. Jsou sice mezi námi zvláštní jedinci, podobní vizáží Janu Křtiteli, jeden vám dnes vykládá Boží slovo. Tito zvláštní jedinci potřebují vytrhnout právě z těchto sklonů.

Když vylézají ze svých nor neupravení a zarostlí, je potřeba je pohlídat. Ale apoštol Petr mluví o smýšlení, o srdci, o tom pokladu, pro který naše srdce žije. Jinými slovy na čem budeme stavět? Co je pro nás na prvním místě,

Chceme se líbit lidem kolem nás? Písmo říká, že máme usilovat o to, líbit se Bohu, ne lidem kolem nás. To, komu se chceme líbit, rozhoduje o tom, na co budeme klást důraz, na čem budeme stavět, co pro nás bude stát na prvním místě.

Lidé hledí na to, co mají před očima a Bůh hledí na to, co je v srdci člověka! Proto ten, kdo se chce líbit lidem, volí jiné prostředky, než ten, kdo se chce líbit Bohu.

Může někdo chtít ohromit Boha svými rouchy, šperky, autem, účesem, krásnou postavou? Potom jde o blouda. Což takový člověk nevidí lilie a jejich krásná roucha, nevidí nádherná stvoření a jejich háv. Rajky, páva, diamantový lesk kolibříka.

• Lukáš 12:27 Všimněte si lilií, jak rostou: nepředou, netkají – a pravím vám, že ani Šalomoun v celé své nádheře nebyl tak oděn jako jedna z nich.

Boha netrumfneme, neohromíme ho dílem lidských rukou. Ale co se líbí Hospodinu? Co uslyšel Samuel, když jeho zrak zálibně spočinul na Davidově starším bratru?

• 1 Samuelova 16:7  Hospodin však Samuelovi řekl: "Nehleď na jeho vzhled ani na jeho vysokou postavu, neboť já jsem ho zamítl. Nejde o to, nač se dívá člověk. Člověk se dívá na to, co má před očima, Hospodin však hledí na srdce."

David byl mužem podle Hospodinova srdce. Miloval Hospodina, jeho slovo i jeho vůli. Bůh byl na prvním místě Davidova života. Byl skutečným králem ve všech oblastech Davidova bytí.  Proto Bůh volil Davida za krále Izraele. Davidův bratr to tak ve svém životě neměl!

Náš dnešní text je o tom, zda je naším pokladem Bůh a Jeho sláva, nebo lidé, svět a naše „sláva“. Dobře a slušivě se obléknout, upravit svůj vzhled, starat se o sebe a o své tělo není nic špatného.

Pokud ale je to na prvním místě v našem životě, je něco špatně.  Potom se naším bohem stává světská okázalost a sláva od lidí. Znamená to, že jsme modláři oslavující sami sebe!

Je to důkaz o pýše v našich srdcích, nemá to tedy nic společného s pokornou a poslušnou podřízeností Bohu, jak o tom Petr s velikým důrazem do všech oblastí našich životů mluví.

Znamená to, že možná v našich srdcích není život z Boha a spějeme k marnosti a smrti.  

• Galatským 6:7-8 Neklamte se, Bohu se nikdo nebude posmívat. Co člověk zaseje, to také sklidí. Kdo zasévá pro své sobectví, sklidí zánik, kdo však zasévá pro Ducha, sklidí život věčný.
• Galatským 6:7-8 Nemylte se, Bůh nebude oklamán; nebo cožkoli rozsíval by člověk, toť bude i žíti. A kdož rozsívá tělu svému, z těla žíti bude porušení; ale kdož rozsívá Duchu, z Duchať žíti bude život věčný.kral

Zpět k Davidovi. Miloval Hospodina, jeho slovo i jeho vůli. Proto Bůh volil Davida za krále Izraele. Jeho bratr byl zamítnut, protože u něho tomu tak nebylo. David podřídil sám sebe a celé své konání Bohu a jeho stvořitelskému řádu. Jeho bratr ne.

Co je tím nejdůležitějším, čemu slouží celé stvoření a stvořitelský řád. Slouží k Boží slávě, ten, kdo se mu podrobuje, žije k slávě Boží, kdo se mu protiví, žije pro svou slávu a pro slávu vzpoury a hříchu!

Petr nám v našem textu v podstatě ukazuje na vnější znak, který ukáže na to, co máme v srdci. Kdo je okázalý, vychloubačný a nemusí se to projevit jen na našem oblečení, ale i na chování a v našich slovech, ten jistě bude mít velký problém se podřizovat.  Jak vládě, tak v zaměstnání, tak ve vztazích, třeba v manželství. Náš dnešní oddíl je tedy takovým pomocným, malým, vnějším, prubířským testem, jak na tom jsme v těch předchozích Petrových požadavcích.  A pomáhá nám odhalit, zda jsme jako David, milujeme-li Boha, jeho slovo a vůli, nebo svou slávu a sami sebe. Pozor, ne ten, kdo se dobře a třeba i draze obléká má problém, ale ten, který bez toho nedokáže žít, má to na prvním místě a je mu to vším.

Můžeme mít sourozence v Kristu, který bude oblékán ve špičkovém, drahém módním salónu a přitom bude úžasně pokorným člověkem, milujícím Boha Jeho slávu! A naopak může mít křesťan problém s okázalostí a s modlářstvím duše, o kterém jsem výše mluvil, a přitom chodí ve věcech s asijské tržnice. Ale je pro něj prostě důležitější, to jak vypadá v očích lidí, než jak se na něj dívá Bůh. Záměrně mluvím o křesťanech, protože pohan má daleko větší problém, nevěří evangeliu. A Petr píše věřícím, píše církvi.

Tím se také dostáváme k naší první otázce, kterou jsme zatím ponechali stranou. Kdo může splnit tento požadavek? Požadavek poslušné, pokorné podřízenosti Bohu a jeho stvořitelskému řádu.

3. Poklad skrytý v srdci, tichý a pokojný duch, ten je naší ozdobou a líbí se Bohu!

Řekli jsme si, že Bůh se dívá k srdci a jen takové srdce, které miluje Boha a je poslušné Jemu i Jeho stvořitelskému řádu si oblibuje, jak by řekli kraličtí. Ale co vidí a může vidět Bůh v srdcích lidských synů? Jakého ducha nachází, jakého vnitřního člověka vidí v srdcích synů lidských? Poslechněme si několik veršů z Písma:

• Genesis 6:5  I viděl Hospodin, jak se na zemi rozmnožila zlovůle člověka a že každý výtvor jeho mysli i srdce je v každé chvíli jen zlý.
• Marek 10:18  Ježíš mu řekl: "Proč mi říkáš dobrý? Nikdo není dobrý, jedině Bůh.
• Římanům 3:9-12 Co tedy? Máme my židé nějakou přednost? Vůbec ne! Vždyť jsme už dříve ukázali, že všichni, židé i pohané, jsou pod mocí hříchu, jak je psáno: `Nikdo není spravedlivý, není ani jeden, nikdo není rozumný, není, kdo by hledal Boha; všichni se odchýlili, všichni propadli zvrácenosti, není, kdo by činil dobro, není ani jeden.

Kdo z lidí tedy může naplnit Boží požadavek poslušné pokory a podřízenosti Bohu, kdo se může ve svém životě řídit požadavky danými nám v 1 Pt listě a v celém ostatním Písmu? Kde je na světě člověk, který má na prvním místě Boha, Jeho vůli a Jeho slávu? Z potomků Adamových nikdo takový nebyl, není a nebude.

Chce se vám nyní na tomto místě křičet běda mi? Line se vám ze rtů úzkostné volání, kdo tedy může být spasen? Myslím, že je to v pořádku a je to na místě, takto se ptát.

• Matouš 19:25-26 Když to učedníci slyšeli, velice se zhrozili a řekli: „Kdo potom může být spasen?“ Ježíš na ně pohleděl a řekl: „U lidí je to nemožné, ale u Boha je možné všecko.“

U lidí je nemožné naplnit požadavky dokonalého Božího zákona. Padlé lidské srdce není schopné na Boha jakýmkoli způsobem zareagovat. Jsme před Bohem mrtví ve svých hříších.

Ale u Boha je možné všechno. Spasení je dílo a dar Boží nemohoucímu, bídnému člověku, který je zotročen a usmrcen svou padlou hříšnou přirozeností.

Naštěstí pro nás totiž jeden člověk, který chodil po tomto světě, naplnil dokonalé požadavky svatého Božího zákona. Člověk Kristus Ježíš. Druhý Adam.

• 1 Timoteovi 2:5  Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš,

To je ten služebník, jež svou poslušností, vydobyl spásu mnohým!

• Izajáš 53:11 Zbaven svého trápení spatří světlo, nasytí se dny. Tím, co zakusí, získá můj spravedlivý služebník spravedlnost mnohým; jejich nepravosti on na sebe vezme.

To jeho spravedlnost je připočtena zoufalým hříšníkům, činícím ve víře v Něj, v Krista pokání. A jak je možné, že se kají z toho, co dříve milovali, že litují toho zlého, co dříve bylo jejich podstatou a přirozeností?

Bůh je vyvolil ve svém Synu a dal jim nová srdce, skrze dílo Ducha svatého! Otec vyvolil v Kristu, Syn naplnil zákon a vytrpěl trest za hřích a Duch svatý vyučil v poznání evangelia Kristova a dal jim znovuzrodit se, jako novým stvořením.

Bůh dává nové srdce, srdce, které měl od Boha i král David, srdce milující Boha, Jeho svaté slovo a Jeho svatou vůli! To je ten pokojný a tichý duch, převzácný Bohu. Nádherný v Jeho očích a drahý Jeho srdci.

 Je darem nesmírné hodnoty, není z nás, my s ním nemáme nic společného. Jen to, že jsme ho přijali z milosti Boží. Nemohli jsme po něm toužit, protože jsme o něm netušili, nemohli jsme o něj tedy ani žádat, protože byl pro nás tajemstvím skrytým našim zlým a slepým srdcím.

Nemohli jsme si ho žádným způsobem přivlastnit a nemohli jsme ho ani odmítnout. Celé spasení, od pokání a znovuzrození, přes posvěcení, až k oslavení je cele dílem Božím, podle Jeho svrchovaného a nezměnitelného rozhodnutí!

Vím, že mnozí sourozenci v Kristu zastávající svobodnou vůli člověka, budou protestovat a nesouhlasit. Ale myslím, že Písmo jasně učí tuto svrchovanost Boží ve spasení člověka.

• Římanům 8:27-30 Ten, který zkoumá srdce, ví, co je úmyslem Ducha; neboť Duch se přimlouvá za svaté podle Boží vůle. Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí. Které předem vyhlédl, ty také předem určil, aby přijali podobu jeho Syna, tak aby byl prvorozený mezi mnoha bratřími; které předem určil, ty také povolal; které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také uvedl do své slávy.
• Židům 6:17-20 Když Bůh chtěl účastníkům zaslíbení přesvědčivě prokázat nezměnitelnost svého rozhodnutí, potvrdil své zaslíbení ještě přísahou. A tak tyto dvě nezměnitelné věci, v nichž Bůh přece nemůže lhát, jsou mocným povzbuzením pro nás, kteří jsme nalezli útočiště v naději nám dané. V ní jsme bezpečně a pevně zakotveni, jí pronikáme až do nitra nebeské svatyně, kam jako první za nás vstoupil Ježíš, kněz na věky podle řádu Melchisedechova.

Ani jeden předem vyhlédnutý nebude ztracen někde na půli cesty. Ř 8,28–30. A co by to bylo za nezměnitelné rozhodnutí, které by Bůh musel změnit kvůli takzvané svobodné vůli člověka? Žd 6, 17

A jak bezpečné by bylo zakotvení, když by jím mohlo otřást a dokonce ho zrušit cokoli ze stvoření, ať už zmíněná svobodná vůle člověka, o které v Písmu nečtu ani slovo, nebo nějaká bytost, člověk, anděl, démon, nebo náš hřích?

V Kristu jsou nám odpuštěny všechny hříchy a dobré dílo Boží, které v nás započal, Bůh dokončí. Nebo je snad lhář?

• Filipským 1:6  a jsem si jist, že ten, který ve vás začal dobré dílo, dovede je až do dne Ježíše Krista.

Zde Pavel nepíše inspirován Duchem Božím, myslím si, nebo mám určitou naději. Stojí zde: „Jsem si jist!“ A proto s takovou naléhavou silou Pavel pokračuje v osmé kapitole Římanům :

• Římanům 8:38  Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, 39  ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.

Ani co jiného v celém tvorstvu znamená nic v celém stvoření. A nic, znamená nic.

Nový život v Kristu, nové stvoření, vnitřní člověk v srdci věřícího je tím, co je Bohu vzácné. Ekumenický překlad mluví jen o tichém a pokojném duchu, ale podívejme se na jiné překlady:

CSP

• 1. Petrův 3:3-4 Vaše ozdoba ať není vnější: spletené vlasy, navlékání zlatých šperků, oblékání šatů, nýbrž skrytý člověk srdce v nepomíjitelnosti tichého a pokojného ducha, který je před Bohem vzácný.

Bible kralická

• 1. Petrův 3:3-4  Kterýchžto ozdoba budiž ne ta zevnitřní, v spletání vlasů, a províjení jich zlatem, anebo v odívání plášťů, Ale ten skrytý srdce člověk, záležející v neporušitelnosti krotkého a pokojného ducha, kterýžto před obličejem Božím velmi drahý jest.

Nová Bible kralická

• 1. Petrův 3:3-4 Vaše ozdoba ať není vnější: spletené vlasy, navlékání zlatých šperků, oblékání šatů, nýbrž skrytý člověk srdce v nepomíjitelnosti tichého a pokojného ducha, který je před Bohem vzácný.

A znovu zde čteme o neporušitelnosti, nepomíjitelnosti. Vidíme, že Bůh dává dobré dary, věčné, které nevezme zpět. On je věrný a nepopře sám sebe a své slovo. On tak činí ne kvůli nám, ale pro svou slávu, pro své jméno. Učinil nás novými lidmi. Kteří se obnovují podle Jeho vůle. A o tom je i list Petrův. Ne naše sláva, ubohá a pomíjející, ale Kristus v nás!

• Koloským 3:1-11 Protože jste byli vzkříšeni s Kristem, hledejte to, co je nad vámi, kde Kristus sedí na pravici Boží. K tomu směřujte, a ne k pozemským věcem. Zemřeli jste a váš život je skryt spolu s Kristem v Bohu. Ale až se ukáže Kristus, váš život, tehdy i vy se s ním ukážete v slávě. Proto umrtvujte své pozemské sklony: smilstvo, necudnost, vášeň, zlou touhu a hrabivost, která je modloslužbou. Pro takové věci přichází Boží hněv. I vy jste dříve tak žili. Ale nyní odhoďte to všecko: zlobu, hněv, špatnost, rouhání, pomluvy z vašich úst. Neobelhávejte jeden druhého, svlečte se sebe starého člověka i s jeho skutky a oblečte nového, který dochází pravého poznání, když se obnovuje podle obrazu svého Stvořitele. Potom už není Řek a Žid, obřezaný a neobřezaný, barbar, divoch, otrok a svobodný – ale všechno a ve všech Kristus.

A to milovaní, nepůjde bez pokorné a poslušné podřízenosti se Bohu a Jeho řádu, nepůjde to bez nového srdce, bez nového stvoření, každý ať tedy zkoumá, zda žije z víry v Krista, a zda Kristus žije v něm!

 Kdo o sobě pochybuje, nechť pospíchá ke kříži a k tomu, který na něm zemřel. Jen tam je možné obdržet tu převelikou milost a vzácný, na věky trvající dar pokojného a tichého ducha.

A kdo je pevné víry, ať děkuje Bohu za jistotu spasení, které má v Kristu Ježíši, za Boží věrnost, za Jeho žárlivě milující lásku, se kterou Bůh touží po duchu, jehož do nás vložil. Ta láska je tou mocí, která nás skrze víru neochvějně střeží ke spasení, navzdory celému světu a zlu, které ve světě vládne!  Amen!

Milovaný Otče, děkujeme ti za tvou laskavou dobrotu a spasitelnou milost, kterou si nám dal ve svém nejmilejším Synu. Děkujeme ti za Něj, za kříž, který podstoupil a na němž nás vykoupil. Děkujeme ti za tvé slovo, za Písmo, které je dobré k vyučování, k usvědčování, k nápravě a k výchově ve spravedlnosti. Velebíme tě za tvou štědrost i za tvou hůl, jež nás potěšuje a přináší nám moudrost. Nám se mnohdy zdá tvá výchova krušná, ale potřebujeme ji. Potřebujeme tvé Otcovské kárání a napomínání, i tresty které nás narovnávají a zachovávají na stezce tvého Syna Ježíše Krista. Pane, znáš nás. A víš, jak mnoho potřebujeme tvou milost, nadevše ji potřebujeme, je pro nás vším. Ty jsi pro nás vším! Nemáme jinou naději než v tobě, než v díle tvého Syna.  Bože, obměkčuj naše tvrdá srdce, aby v nich vládl pokojný a tichý duch, který je tobě milý a vede v našich životech ke tvé slávě. Bez milosti tvé bídně zahyneme! Amen!