Ovoce křesťanského života (Lk 23, 38- 43)

Pavel Borovanský, Ústí nad Labem, 6. září 2020

 

Ovoce spravedlivého je jako strom života, a kdo se ujímá duší, je moudrý.

(Přísloví 11:30 )

 

I. Úvod

Pokoj vám a milost! V pátek probíhala na louce u Chlumce a Žandova rekonstrukce historické události. Šlo o jednu z bitev napoleonských válek. Odehrála se 29-30. srpna roku 1813. A šlo o první Napoleonův pokus o vpadnutí do Čech. Druhý se opakoval zhruba v polovině září. Na straně spojenců bojujících proti Francouzům padlo na konci srpna asi 9300 mužů a převážně šlo o Rusy, kteří nesli na spojenecké straně hlavní tíhu bojů. Francouzů padl asi 11 000.

Vidíme tedy, že šlo velkou bitvu, alespoň na tehdejší dobu. Ale v historii lidstva jde jen o jednu z mnoha bitev, v mnoha válečných konfliktech. Svět a historie lidí zaznamenali mnoho takových krvavých okamžiků. Od úsvitu dějin lidstva totiž zuří Bitva bitev. Zuří ta nejhorší, nejzuřivější bitva se ztrátami, které se budou počítat celou věčnost! Co o tom říká Písmo?

• Zjevení Janovo 12:7 A strhla se bitva na nebi: Michael a jeho andělé se utkali s drakem. 8 Drak i jeho andělé bojovali, ale nezvítězili, a nebylo již pro ně místa v nebi. 9 A veliký drak, ten dávný had, zvaný ďábel a satan, který sváděl celý svět, byl svržen na zem a s ním i jeho andělé.

Ďábel a jeho andělé se vzbouřili proti Bohu. Ďábel svou lží a lstí na svou stranu strhl i lidstvo, a to prostřednictvím prvních lidí. Adama a Evy. Od té doby zuří bitva ve světě neviditelném, viditelném, a i v lidských srdcích. Ve dvanáctém verši ZJ Písmo vážným a naléhavým způsobem odhaluje situaci, ve které se lidstvo nachází. Nebesa po pádu hada a jeho nohsledů jásají, ale běda však zemi a jejím obyvatelům. Satan plný zloby dští svoji zášť na lidské pokolení a celé stvoření, protože jeho čas se krátí.

Ale Bůh bohatý ve své lásce k nám, ke svému lidu, neponechal nás napospas tomuto zlému nepříteli. Jsme nová stvoření, narozená z Boha. Dnes bych se chtěl podívat přímo na kříž. Na ten okamžik, kdy ďábel byl veřejně odhalen, odzbrojen a poražen. A chtěl bych ukázat na tomto místě, jak jasně, přesvědčivě a okamžitě se projevuje kříž v životě člověka, který patří Kristu. Který byl Bohem zamilován před stvořením světa a povolán k tomu, aby se stal Božím dítětem. Chtěl bych kázat znovu o tom, že nový život zrozený z víry v Krista se projeví vždy ovocem. A musí se projevit ovocem. A projeví se v plnosti. Budeme v Lk 23, 38-43. Čteme zde:

• Lukáš 23:38 Nad ním byl nápis písmem řeckým, latinským a hebrejským: "Toto je král Židů."39 Jeden z těch zločinců, kteří viseli na kříži, se mu rouhal: "To jsi Mesiáš? Zachraň sebe i nás!" 40 Tu ho ten druhý okřikl: "Ty se ani Boha nebojíš? Vždyť jsi sám odsouzen ke stejnému trestu. 41 A my jsme odsouzeni spravedlivě, dostáváme zaslouženou odplatu, ale on nic zlého neudělal." 42 A řekl: "Ježíši, pamatuj na mne, až přijdeš do svého království." 43 Ježíš mu odpověděl: "Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji."

 Odkazy: ZJ 12, 7-9;

 

II. Nápis nad křížem! V 38

A. Okolnosti dějství

Nacházíme se před více než dvěma tisíci lety na vrcholku, nebo pahorku, který se jmenuje Golgota. Jde o vrch za hradbami Jeruzaléma, kde se popravovali zločinci. Proto ten název, který je v překladu lebka. Pána Ježíše právě přibyli na kříž.  Židovská velerada ho odsoudila za rouhání a podvod, protože o sobě prohlásil, že je Mesiáš a Syn Boží. V Mk ve čtrnácté kapitole čteme o tom, že Pána odsoudili přesto, že proti Němu nenalezli svědectví, na základě, kterého by ho mohli odsoudit na smrt. Mnozí sice proti Pánu Ježíši Kristu svědčili, ale Písmo říká, že křivě. Jejich svědectví se neshodovala a ani nemohla.  Mojžíšův zákon trval u takto vážných obvinění na svědectví dvou, nebo tří svědků, přičemž to vyřčené číslo znamená silný důraz na to, že obvinění, jehož trestem je trest hrdelní musí být prokázáno nade vší pochybnost. Židé také nesměli sami vykonávat tresty smrti, proto odvedli Ježíše k Pilátovi, aby ho Pilát dal Ježíše popravit. Piláta náboženské záležitosti a rozepře Židů nezajímali. A tak nejdříve přepustil rozhodnutí Herodovi. Ten na Pánu vinu nenalezl a posla Ho zpět. Ani Pilát vinu na Ježíši nenalezl a chtěl Ho propustit. Protože ale byl pragmatickým politikem, podlehl nakonec nátlaku Židů. Třikrát se pokusil vzepřít, ale poslouchejte, jak to dopadlo:

• Lukáš 23:22 Promluvil k nim potřetí: "Čeho se vlastně dopustil? Neshledal jsem na něm nic, proč by měl zemřít. Dám ho zbičovat a pak ho propustím." 23 Ale oni na něm s velkým křikem vymáhali, aby ho dal ukřižovat; a jejich křik se stále stupňoval. 24 A tak se Pilát rozhodl jim vyhovět.

Pilát to neměl u císaře dobré. To poslední, co potřeboval byly nepokoje v Judsku. Navíc ze strany Židů zaznělo, že se Ježíš vydává za krále, a tak vlastně útočí na císařův trůn. A tak dal ukřižovat člověka, o kterém sám třikrát prohlásil, že je nevinný.

Nyní jsme tedy na vrchu Lebka, kde stojí tři kříže a na tom uprostřed je přibit Pán Ježíš Kristus. Po pravici i po levici má dva spolu s Ním ukřižované zločince. Zástupy lidí z Jeruzaléma i poutníků z celé země pozorují toto strašlivé divadlo.  Lidé stáli a dívali se, mnozí ze zástupů se mu posmívali. Zvláště členové kněžské velerady a vojáci. Proč?

• Lk 23, 35-37 Členové rady se mu vysmívali a říkali: "Jiné zachránil, ať zachrání sám sebe, je-li Mesiáš, ten vyvolený Boží." Posmívali se mu i vojáci; chodili k němu a podávali mu ocet a říkali: "Když jsi židovský král, zachraň sám sebe."

Velekněží nechápali, proč tento muž na kříži, který mnohé zachránil, nezachrání také sebe. Čekali Mesiáše, ale mesiáše svých představ.  A vojáci nechápali krále, který se nechá tak potupně zajmout a zabít. Vždyť mu skutečně visí nad hlavou nápis ve třech jazycích, Ježíš Král Židů.

 

B. Nápis z vůle Piláta

Náboženské věci římské vojáky nezajímali, ale tomu, co znamená být král rozuměli dobře. A jaký je to král, který takto hanebně bez boje končí svůj život na popravišti, mezi zločinci? Proč je nad hlavou člověka s takovýmto osudem naspáno král Židů? Pojďme nedříve zpět v našem příběhu. Do bodu, kdy Pán Ježíš stojí před Pilátem z Pontie. Nebudeme v evangeliu podle Lukáše, ale podle Jana:

• Jan 18:33 Pilát vešel opět do svého paláce, zavolal Ježíše a řekl mu: "Ty jsi král židovský?" 34 Ježíš odpověděl: "Říkáš to sám od sebe, nebo ti to o mně řekli jiní?" 35 Pilát odpověděl: "Jsem snad žid? Tvůj národ a velekněží mi tě vydali. Čím ses provinil?" 36 Ježíš řekl: "Moje království není z tohoto světa. Kdyby mé království bylo z tohoto světa, moji služebníci by bojovali, abych nebyl vydán Židům; mé království však není odtud." 37 Pilát mu řekl: "Jsi tedy přece král?" Ježíš odpověděl: "Ty sám říkáš, že jsem král. Já jsem se proto narodil, a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas."

Pilátovi se dostává veliké výsady. Pokud není prvním z pohanů, je určitě prvním z pohanských vládců, kterému se dostává milost slyšet evangelium, a to z úst samotného Pána Ježíše. Ale jak s ním nakládá. „Co je vlastně pravda? To je jeho odpověď. Znovu vidíme veliký pragmatismus. Pravda je pro něho to, co se právě hodí. To, co právě nyní přináší Pilátovi užitek. Pilátova pravda se dá vyjádřit českým příslovím. Zní: „Účel světí prostředky!“

Kolikrát jsem viděl stejný pragmatismus v církvi. Jeden starší z jednoho sboru mi v jedné vyhrocené diskusi řekl doslova: Mně nezajímá, co říká Písmo, tohle, o čem mluvím, funguje. A to je to jediné, co mě zajímá!“ Ale u Piláta vidíme i pýchu a pohrdání. „Za co mě máš? Jsem snad Žid jako ty a ti, kteří mi tě vydali?“ Pilát dál hraje svou hru. Vůbec mu nešlo o Židovský národ, ani o tohoto muže, o kterém sám je přesvědčen, že je nevinný!

A právě zkorumpovaný pragmatismus Piláta, ta politická hra, kterou rozpoutal je prvním důvodem, proč nad hlavou našeho Pána visí nápis Ježiš Nazaretský, král Židů. Pilát chtěl Židy co nejvíce zdiskreditovat a poškodit. Nenáviděl je a jejich nepochopitelné náboženské spory, které byly neustálou příčinnou sváru a povstání tím spíše. Tabulkou nad hlavou Ježíše říkal celému světu i Židům, co jsou podle něj zač. „Podívejte se na ně, a vy Židé podívejte se na sebe, co jste zač. Čeho jste schopni. Toužíte po smrti člověka, který je podle mě nevinný a ke všemu je nejspíše i vaším králem!“

 

C. Nápis z vůle Boží, z vůle pravdy

A druhým důvodem, proč tam visela ta cedule s nápisem, je to, že ten nápis byl prostě pravdivý, Vzpomínáte na strach, který Pilát prožil, kvůli snu své ženy? Bůh Piláta varoval, nedotýkej se toho svatého! Jasně bylo Pilátovi řečeno, kdo je Ježíš Kristus. A to pro Piláta pochopitelným a přijatelným způsobem. Jeho žena měla sen a řekla mu ten muž je svatý, nech Ho být, nevztahuj na Něj ruku. A když pak i Židé před Pilátem prohlásili, že Ježíš o sobě prohlašuje, že je Syn Boží, sevřel Piláta veliký strach J 19, 8! Přesto Krista dal ukřižovat.  Proto je Pilát možná horší, než mnozí z velerady kněží! Protože jeho heslo je účel světí prostředky. Varujme se takového jednání.

Druhým důvodem, mnohem prozaičtějším je tedy i Boží vůle. Bůh chtěl pravdivý nápis nad hlavou svého Syna. Pravda evangelia tím dosvědčuje sebe sama. Pravda nepotřebuje obhájce, dokonce ani v tomto padlém světě. Tím, čím je a jak jedná, dostatečně svědčí sama o sobě. Proto Pán Ježíš říká Pilátovi ta slova. Ježíšův pravdivý život byl a je sám sobě tím nejsilnějším hlasem pravdy a svědectvím pravdy. Proto Ježíš přišel a kdo je z pravdy Ho dobře slyší.  Ježíš je ta pravda a nad hlavou mu proto musí vyset pravdivý nápis, i když ten nápis svět a lidé patřící světu pověsili nad hlavu Krista z úplně jiných důvodů, hanlivých, pohrdlivých a posměšných! Pravda vždy bude nutit lidi k reakci. K tomu, aby k ní zaujali nějaký postoj, nějaké stanovisko. Jedni ji přijmou, druzí se jí vysmějí! Další náš text je toho důkazem. Pojďme dál do textu.

Odkazy: Mk 14; Lk 23, 22-24; J 18, 33-37; 19, 8;

 

III. Dvě reakce na pravdu!

A. Když se má pravda bát člověka. V 39-41

Lukáš veden Duchem svatým pro nás dále zaznamenal tato slova: Lk 23, 39-41

• Jeden z těch zločinců, kteří viseli na kříži, se mu rouhal: "To jsi Mesiáš? Zachraň sebe i nás!" Tu ho ten druhý okřikl: "Ty se ani Boha nebojíš? Vždyť jsi sám odsouzen ke stejnému trestu. A my jsme odsouzeni spravedlivě, dostáváme zaslouženou odplatu, ale on nic zlého neudělal."

V Písmu čteme v listu Židům o moci Božího slova. Je mocné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč. Roztíná a rozsuzuje člověka i jeho srdce. Nic nezůstane skryté. Žd 4, 12-13.

Také víme, že Boží slovo se nevrací zpět s prázdnou. Každý člověk, který je kdy konfrontován pravdou Božího slova, musí reagovat. Zaujmout postoj k pravdě. A vždy přitom odhaluje sám sebe.

Jeden ze zločinců vedle Krista se rouhá. Jak? Tím, že chce zneužít a využít pravdu k tomu, aby unikl spravedlnosti. Che pravdu ovládat. A tak v podstatě rozkazuje Bohu na kříži vedle něj. Dává rozkaz Božímu Synu. To jsi Mesiáš, když tady vedle nás nic nekonáš pro naši záchranu? Jen si tu klidně a bezmocně visíš na kříži.

Typický postoj člověka, kdy člověk i tváří v tvář evangeliu, chce zůstat tím, kdo vládne a ovládá. A je zde vidět neskutečná slepota. Ten člověk je bezmocný. Je odsouzen a vydán smrti napospas, ale je tak nadutý, že vydává rozkazy Kristu! „Hej, ty Mesiáši koukej sebou mrsknout a zachránit nás. Od toho tady jsi.

Bůh má být plnitel lidských přání. Člověk houkne a Bůh, aby se přetrhl. Člověk dál zůstává ve své hříšné vzpouře. Zůstává také ve svých myšlenkách středem všeho dění a konání. A nemyslete si, že na takové jednání v církvi narazit nemůžete. Je mnoho církví, které překrucují evangelium a dělají z něj v podstatě evangelium prosperity. Ve kterém Bůh je jen automat na splněná přání. Co by jim na takové evangelium asi řekl ten druhý zločinec, který činil pokání, aby vzápětí zemřel.

Když takto člověk přemýšlí, pořád je určující silou jeho života satanská lež ze zahrady Eden. „Nebojte se, nezemřete, budete jako Bůh. Ty budeš ten bůh, kolem tebe a pro tebe se bude točit vesmír!“ Ale co čteme v Římanům?

• Římanům 8:6-7 Dát se vést sobectvím znamená smrt, dát se vést Duchem je život a pokoj.  Soustředění na sebe je Bohu nepřátelské, neboť se nechce ani nemůže podřídit Božímu zákonu.

Sobectví je smrt! A tam přesně ten první zločinec spěje! Dokonce už stojí před branami smrti. Brzy je překročí a bude stát před Bohem, svým Stvořitelem. Ale bude tam stát dál jako Boží nepřítel. Protože soustředění na sebe je Bohu nepřátelské. Nejen nechce se Bohu podřídit, ale nemůže i kdyby chtěl.

Lidé mnohdy propadají klamu, že v těžkých chvílích jsou lidé pokornější. Jsou prý více náchylní ubrat ze svého sobeckého sprintu za naplněním svých sebestředných přání. Při těžkých nemocech, v krizích a tak podobně. Této věci věří dokonce i mnozí křesťané! Ale tak to není. Zde je zcela evidentně člověk, který prožívá chvíle nejtěžší a velmi drastické. A podívejte se na něho. Budete-li hledat v Písmu, najdete další příklady. Bezesporu Bůh dopouští těžké chvíle do života všech lidí. A bezesporu chce, abychom je využili jako příležitost ke zvěstování evangelia. Ale počítejte se slepotou a zatvrzelostí, která nemá hranic.

 

B. Když má člověk bázeň z poznané pravdy, bázeň před Bohem

Podívejte se, jak naprosto přesně charakterizuje a rozpoznává tu situaci druhý zločinec. Obrací se na toho prvního takto.

• "Ty se ani Boha nebojíš? Vždyť jsi sám odsouzen ke stejnému trestu. A my jsme odsouzeni spravedlivě, dostáváme zaslouženou odplatu, ale on nic zlého neudělal."

Vidíte? Ten druhý nevidí žádné zjihnutí srdce. Žádnou pokoru u toho, kdo se rouhá. Žádná bázeň před poznanou pravdou, před samotným Bohem tam není. A proto je druhý zločinec  velmi rozhořčený. „Ty jsi na prahu smrti. Za chvíli projdeš přes práh věčnosti a ani nyní se nebojíš Boha pro své hříchy, které jsi spáchal. Vždyť pro ně tu visíš přibitý na kříž! A navíc ještě se rouháš a utrhuješ se na toho, který nic zlého nespáchal!“

Vidíte? U prvního je zlo, zlé, temné myšlenky, zlá temná slova a skutky až do úplného konce. Do poslední vteřiny vzpoura a nepřátelství proti Bohu. To je milovaní jediná skutečná pravda o lidském srdci. O mém srdci, o vašem srdci. A Písmo to potvrzuje i na jiném místě.

• Zjevení Janovo 6:14-17 nebesa zmizela, jako když se zavře kniha a žádná hora a žádný ostrov nezůstaly na svém místě. Králové země i velmoži a vojevůdci, boháči a mocní – jak otrok, tak svobodný, všichni prchali do hor, aby se ukryli v jeskyních a skalách, a volali k horám a skalám: "Padněte na nás a skryjte nás před tváří toho, který sedí na trůnu, a před hněvem Beránkovým!" Neboť přišel veliký den jeho hněvu; kdo bude moci obstát?

Vidíte zde nějaké zjihnutí? Snahu o pokání a pokoru před Bohem? Ne! Raději zemřít rozmáčknutý padající skalou, než vzdát Bohu čest! Tak je na tom ten první zločinec.

Ale ten druhý reaguje na pravdu jinak. Z Boží milosti, protože spasení je dar a není z nás se v srdci toho druhého rodí bázeň před Bohem. A Taková bázeň je podle Písma začátkem nádherné cesty. Jaké? Poslouchejte.

• Žalmy 111:10 Počátek moudrosti je bát se Hospodina; velice jsou prozíraví všichni, kdo tak činí. Jeho chvála trvá navždy!

A v Přísloví čteme další nádherné zaslíbení. Přísloví 15:33 Bázeň před Hospodinem napomíná k moudrosti, slávu předchází pokora.

Ten druhý zločinec právě z Boží milosti vstoupil na cestu bázně, pokory před Bohem. Vstoupil na cestu nového života a milovaní prošel ji celou, přestože mu zbývali jen poslední hodiny, a to plné trýzně a muk. Ten muž tu cestu prošel v plnosti, přestože byla tak krátká. Henochových 365 let života bylo proti jiným mužům v rodokmenu před ním i po něm, dost málo. Ale Henoch na rozdíl od nich chodil s Bohem. Náš druhý zločinec chodil po tomto světě jen pár hodin s Bohem. A vlastně nechodil, prožil je na kříži. Ale přesto to byly chvíle plnosti a nic v nich nechybělo. Pojďme se podívat. Co stojí v našem textu. Jak se projevila poznaná pravda a bázeň před Bohem v životě druhého lotra? Přinesl ovoce, poté, co poznal pravdu? Stihl to?

Odkazy: Žd 4, 12-13; Ř 8, 6-7; ZJ 6, 14-17; Ž111, 10; Př 15, 33;

 

IV. Plné ovoce bázně před Bohem! V 40-43

A. Naplnil poznanou potřebu druhého lotra, i zástupu u kříže.

Lukáš píše:

• Lukáš 23:40-43 Tu ho ten druhý okřikl: "Ty se ani Boha nebojíš? Vždyť jsi sám odsouzen ke stejnému trestu. A my jsme odsouzeni spravedlivě, dostáváme zaslouženou odplatu, ale on nic zlého neudělal." A řekl: "Ježíši, pamatuj na mne, až přijdeš do svého království." Ježíš mu odpověděl: "Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji."

K čemu tedy vedla bázeň před Bohem v životě tohoto druhého muže vedle Krista? Jak ho vedla rodící se moudrost, přestože mu zbývalo tak málo času? Ten muž okamžitě sloužil Bohu a evangeliu. A jak se to pozná? Tak, že slouží lidem kolem sebe. Rozhorlen poznáním pravdy nemohl mlčet. Okřikl druhého zločince, který se rouhal. Napomenul ho. Tím ale naplnil jeho potřebu. V tu danou chvíli tu nejzoufalejší a nejpotřebnější. Náš obrácený prokázal rouhajícímu se lotru lásku. Díky tomu ten muž mohl slyšet evangelium ještě v posledních okamžicích života. A to je něco, co se nedostává všem lidem na této zemi. 

Náš obrácený zločinec měl k dispozici jedinou takovou příležitost. A beze zbytku ji využil. Přinesl v této oblasti tedy stoprocentní ovoce.

• 1 Janův 3:17-18 Má-li někdo dostatek a vidí, že jeho bratr má nouzi, a bez soucitu se od něho odvrátí – jak v něm může zůstávat Boží láska? Dítky, nemilujme pouhým slovem, ale opravdovým činem.

Kdo z nás může říct, že miluje v této oblasti naplňování potřeb druhých stoprocentně jako náš pokání činící lotr? Nikdo. A tak se zaměřme na tuto oblast, abychom v ní mohli růst. Nouze bratrů a sester kolem nás a lidí kolem nás může mít mnoho podob. Nejde jen třeba o peníze. Jídlo, šatstvo a tak podobně.

Jdete po ulici, spěcháte něco důležitého vyřídit na úřad a potkáte člověka ze sboru. Má nouzi, je ztrápený, má třeba smutek. Přestože spěcháte, uhnete s ním do kavárny a věnujete mu svou pozornost a čas. Když odchází, jde se mu již o něco lehčeji.

Zavolá vám bratr, že padá pod tíhou těžké životní situace a chce se s vámi sejít. Přesto, že toho máte sami dost k řešení, neodmítnete ho. Uberete něco ze svého života. Čas, který máte rozplánovaný na něco jiného a věnujete ho bratru. Nouze a potřeba druhých má mnoho podob. A my máme sloužit druhým, ne sobě.  Je náš život zaměřený na nás? Pak nejednáme jako náš Pán!

• Filipským 2:3 v ničem se nedejte ovládat ctižádostí ani ješitností, nýbrž v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe; 4 každý ať má na mysli to, co slouží druhým, nejen jemu. 5 Nechť je mezi vámi takové smýšlení, jako v Kristu Ježíši:

To je znakem nového života v nás. A když tento znak chybí? Co říká Ježíš? Nebyl to On sám, kdo nás ustanovil, abychom nesli ovoce a aby naše ovoce zůstalo J 15, 16? Jestliže to ovoce chybí, byli jsme tedy vůbec ustanoveni?

Náš muž podobným způsobem naplnil i potřeby všech, kdo stáli pod křížem a byli přítomni ukřižování. I jim zvěstoval evangelium. Svou právě narozenou vírou a vyznáním. Naplnil tak jejich nejzoufalejší potřebu slyšet toto evangelium. Vždyť bez zvěstování a slyšení není víra možná. Ř 10 kapitola.

 

B. Vyvýšil Krista jako Pána a tím vším oslavil Boha svou vírou

Náš muž tedy naplnil potřebu konkrétního člověka vedle sebe. Napomenul ho a vedl ho k bázni před Bohem. Učinil vše, co mohl pro toho muže v dané situaci učinit. Vše, co bylo v jeho silách a možnostech. Dal člověku na kříži vedle něho vše, co měl k dispozici. To samé učinil směrem k zástupům pod křížem. Dá se to říct i o nás? O každém z nás? Myslím, že ne.

Náš muž také učinil vše, co bylo v jeho silách, aby naplnil to největší poslání církve. Máme přeci zvěstovat evangelium všem lidem, všemu stvoření. Mk 16 kapitola. Tím vším už náš muž oslavoval a vyvyšoval Boha. Jeho život od okamžiku obrácení až do jeho smrti patřil absolutně Kristu a evangeliu. Nebyl v něm jediný čas, okamžik a jediná situace, která by nepatřila Bohu a evangeliu. Dobře mě nyní poslouchejte.

 Nikdo z nás milovaní nepřinese plnější ovoce ve svých životech. kdybychom žili tisíc let! Proč?  I když ho přineseme mnohem více, protože máme mnohem více času a příležitostí. Nebude nikdy tak plné. Budou okamžiky, které promarníme. Kdy půjdeme po svých záležitostech a ne Božích.

Ale ten kající se lotr na kříži nepromarnil ani jedinou příležitost. Všechny, které mu Bůh daroval v posledních okamžicích života, beze zbytku využil a naplnil. A to se nikomu z nás nejspíše nepodaří. On je v Písmu jediným smrtelníkem, jehož život po obrácení patřil absolutně a beze zbytku Bohu. Je zvláštně požehnaný. Přinesl ovoce, a to takové, které nikdo z nás nepřinese. Je nám velikým příkladem. Svá slova na kříži končí nádhernou kapitulací v pokoře a bázni před Bohem.

• Lukáš 23:42  A řekl: "Ježíši, pamatuj na mne, až přijdeš do svého království." 43  Ježíš mu odpověděl: "Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji."

Náš lotr, spíše však náš bratr naplnil ta dvě nejkrásnější a největší přikázání. Miloval Boha celým srdcem a miloval bližního svého, jako sebe sama. A to po celý zbytek svého života, od obrácení až do smrti. Podělil se o to nejcennější, co měl. O evangelium, o víru. A vyvýšil Krista plným způsobem. Všechnu svoji důvěru složil v Krista a k Jeho nohám přibytým na kříži!

 Učinil to v situaci tak těžké, kterou si málokdo z nás dovede představit. On neměl zdánlivě žádnou naději. A dokonce Ten, ke kterému se v tak těžké chvíli utíkal, byl na tom zdánlivě stejně beznadějně. To je silná, svět přemáhající víra!  Takovou v tu samou chvíli neměli ani Ježíšovi učedníci. Všichni přeci zmalomyslněli a rozprchli se! Tato víra je dar od Boha.  Kajícník vydal svědectví pravdě, Bohu, který je pravdivý. A celý zbytek svého života postavil na této vzácné pravdě. Drazí v Kristu, i vám všem byla dána tato víra, přemáhající svět. Tak ať je vidět ve vašich životech stejně jako u lotra na kříži. Není-li vidět, potom pamatujme na varovná slova z osmé kapitoly Římanům. Život zaměřený na sebe přeci nežijí křesťané, ale Boží nepřátelé. Amen!

Odkazy: 1 J 3, 17-18; Fp 2, 3-4; Ř 10, Mk 1