Nebuďte oddáni lidským vášním (1Pt 4,1-4)

Když tedy Kristus podstoupil tělesné utrpení, i vy se vyzbrojte stejnou myšlenkou: Ten, kdo trpěl v těle, skoncoval s hříchem. Proto i vy ve zbývajícím čase života nebuďte oddáni lidským vášním, ale vůli Boží. Dost dlouho už jste dělali to, v čem si libují pohané: žili jste v nevázanosti, vášních, v opilství, v hodech, pitkách a v hanebném modlářství. Když se již spolu s nimi nevrháte do téhož proudu prostopášnosti, dráždí je to a urážejí vás. (1Pt 4,1-4)

Úvod

Pokoj vám milovaní a drazí sourozenci v Pánu Ježíši. Je nedělní ráno, jsme zde ve shromáždění ve jménu Pána Pánů a Krále Králů Ježíše Krista. Bůh je k nám nanejvýš milostivý a jeho myšlenky o nás, jsou myšlenky o pokoji. Milovaní sourozenci v Kristu, je to je veliké požehnání a milost být zde na tomto místě. Sytit se Božím slovem, být součástí Božího lidu, být koneckonců samotným Božím dítětem. To znamená mít všechno! Nemůžete získat více.

Vím, že opakuji známé skutečnosti, ale evangelium a podíl od Boha na svatém evangeliu svatého Božího Syna, je výsada a dar nevyslovitelné ceny. Milovaní, je přeci psáno, že nikdo není spravedlivý, ani jeden není, kdo by hledal Boha. A také, že každá myšlenka a záměr člověka je podmaněn, podřízen zlému.

• Genesis 6:5-6 I viděl Hospodin, jak se na zemi rozmnožila zlovůle člověka a že každý výtvor jeho mysli i srdce je v každé chvíli jen zlý. Litoval, že na zemi učinil člověka, a trápil se ve svém srdci.

Tak špatné to s námi je. Bůh nelitoval proto, že by učinil něco, co nepromyslel a poté toho litoval. Bůh litoval pro hloubku naší zkaženosti. Pro dalo by se říci plnou míru našeho zla. A ve světle Písma svatého, zkoumáni Duchem Božím, bychom měli poznávat den ze dne hloubku své zkaženosti a toho, jak moc daleko jsme ve svém padlém lidství vzdáleni dobrému svatému Bohu a plnému lidství, které nám před oči postavil dobrý Boží Syn, Ježíš Kristus.

Ale každý, kdo věří v osobu, dílo, smrt a zmrtvýchvstání Ježíš Krista, každý takový byl vyučen od Otce, přiveden před kříž Kristův a pod ním činil pokání ze svých hříchů. Takový člověk je vykoupen a ospravedlněn zástupnou smrtí Božího Syna a jeho vzkříšením je uveden do slávy svatosti!

• 1 Petrův 1:3  Veleben buď Bůh a Otec Pána našeho Ježíše Krista, neboť nám ze svého velikého milosrdenství dal vzkříšením Ježíše Krista nově se narodit k živé naději.

Proto jsme dnes zde, a to každý jeden z nás. A vést nás sem by měla naše touha. Touha být tam, kde je náš Pán a Spasitel, touha naslouchat jeho slovu, poznávat Boha a jeho vůli. To je to první, co nás sem povede, neboť první přikázání zní: „ Milovat budeš Hospodina, Boha svého celým srdcem, celou silou a celou svou myslí!“ druhé pak mluví o milování bližního svého, jako sebe sama. Když slyšíme o lásce k Bohu a ke každému člověku, uvědomujeme si druhou věc, která nás nutně musí přivádět na toto místo a nezanedbávat společná shromáždění. Tou věcí je naprosto prostá skutečnost, naše zoufalá potřeba Boží milosti, a Boží proměňující moci, skrze působení Jeho Ducha, který si používá moc inspirovaného Božího slova, právě proto, že víme o sobě, že pravé lásky k Bohu a k člověku nejsme schopni:

• 2 Timoteovi 3:15-17 Od dětství znáš svatá Písma, která ti mohou dát moudrost ke spasení, a to vírou v Krista Ježíše. Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl náležitě připraven ke každému dobrému činu.

V minulém kázání z prvního Petrova listu, jsme mluvili o pětinásobném ujištění spravedlnosti Kristovi. Viděli jsme, že pán Ježíš je skutečným, vyvýšeným Božím synem a Pánem nad vším, co existuje. Viděli jsme ho, jak usmrcen v těle, ale přesto živý ve svém lidském duchu, i uprostřed říše smrti zůstává v autoritě Božího Syna, který měl tuto slávu, dříve než byl svět. Ale k tomu můžeme přidat autoritu člověka Ježíše Krista, druhého dokonalého Adama, který hříchu neučinil a v jehož ústech nebyla nalezena lež. A právě na tuto stránku, na Kristovo dokonalé lidství se dnes změříme. A pamatujme na celkový rámec celého listu, který je psán pronásledované církvi.

1 Petrův 4:1-4 Když tedy Kristus podstoupil tělesné utrpení, i vy se vyzbrojte stejnou myšlenkou: Ten, kdo trpěl v těle, skoncoval s hříchem. Proto i vy ve zbývajícím čase života nebuďte oddáni lidským vášním, ale vůli Boží. Dost dlouho už jste dělali to, v čem si libují pohané: žili jste v nevázanosti, vášních, v opilství, v hodech, pitkách a v hanebném modlářství. Když se již spolu s nimi nevrháte do téhož proudu prostopášnosti, dráždí je to a urážejí vás.

1. Ježíš Kristus, zdroj a vzor lidství, dobrého jednání a vítězství nad hříchem

a) Jen Kristus a nikdo jiný!

Apoštol Petr v prvním verši čtvrté kapitoly nás nabádá, abychom se vyzbrojili myšlenkou o tom, že utrpení v těle je prostředek, který nám pomáhá v boji s hříchem. Doslova říká, že ten, kdo trpěl v těle, skoncoval s hříchem! Vypadá to, že by se nyní mohli zaradovat všichni asketové napříč všemi světovými náboženstvími a filosofiemi. Ale nemylme se. Na prvním místě musíme toto vztáhnout na Krista, který skrze své utrpení a následnou smrt na kříži porazil hřích.

• Římanům 5:16-18 A s darem milosti tomu není jako s následky toho, že jeden zhřešil. Soud nad jedním proviněním vedl k odsouzení, kdežto milost po mnohých proviněních vede k ospravedlnění. Jestliže proviněním Adamovým smrt se zmocnila vlády skrze jednoho člověka, tím spíše ti, kteří přijímají hojnost milosti a darované spravedlnosti, budou vládnout v životě věčném skrze jednoho jediného, Ježíše Krista. A tak tedy: Jako jediné provinění přineslo odsouzení všem, tak i jediný čin spravedlnosti přinesl všem ospravedlnění a život.

Žádný člověk na světě, který byl, je anebo bude teprve žít, není schopen porazit hřích ve svém životě, natož potom hřích, který vládne celému lidskému společenství. Levhart není schopen vymazat skvrny ze svého kožichu a vlk prostě nebude ovcí, která přežvykuje trávu: Chcete, aby vlk se pásl? Potom bude lépe ho zabít. Protože on je z podstaty masožravec a seno, či trávu nepozře, prostě umře a předtím se bude jen trápit.

Stejně tak padlý, hříchu zaprodaný člověk, který se bude snažit naplnit Boží vůli ze svých sil, se bude jen trápit a nakonec stejně propadne smrti a zemře. Proč?

Protože on je ze své nejvnitřnější podstaty hříšník, jehož vůle je v naprostém protikladu k vůli Boží. A proto se bude podobat vlku, který se přemohl a žere trávu a seno! Jak to může skončit?

Proto Petrův výrok mluvící o tom, který skrze utrpení skoncoval s hříchem, musíme v první řadě vztáhnout na Krista.

Byl to On beránek Boží, snímající hříchy světa, který skrze utrpení vrcholící na kříži ve smrti skoncoval jednou provždy s hříchem. A to přesto, že my pořád kolem sebe i ve vlastních životech pozorujeme moc hříchu. U nás již nevládne, ve světě zatím ano. Ale přesto hřích je poražený a jeho zhoubná moc jen jede svou vlastní setrvačností.

• Jan 19:28-30 Ježíš věděl, že vše je již dokonáno; a proto, aby se až do konce naplnilo Písmo, řekl: "Žízním." Stála tam nádoba plná octa; namočili tedy houbu do octa a na yzopu mu ji podali k ústům. Když Ježíš okusil octa, řekl: "Dokonáno jest." A nakloniv hlavu, skonal.

 Ano, dokonáno jest. Beránek, ten vyvolený a předpovězený již usedl na trůn, poté co zvítězil! Nejsou ještě všichni jeho nepřátelé sraženi k Jeho nohám, nejsou ještě přivedeni v poutech, ale již jsou poraženi. A každé koleno se skloní a každý jazyk vyzná, že Ježíš je Král a panuje!

Je to podobné jako s nacistickým Německem, jako s jeho vůdcem Hitlerem. Na přelomu roku 1942-1943 byla definitivně u Stalingradu zlomena moc německé Wermacht. Strategická iniciativa přešla do rukou Rudé armády. Trvalo ještě dlouhé měsíce, než Berlín padl a byl dobit, než každý německý voják přiznal, jsme poraženi a poddal se moci vítězů na milost a nemilost. Přesto to byl Stalingrad, kdy došlo ke zlomu.  S vítězstvím Boha a Krista je to podobné. Bylo tady tažení nějakého nepřítele našeho Boha, a kříž na Golgatě je pro tohoto nepřítele duchovním Stalingradem.

 A je to ještě jednodušší, tento Boží nepřítel by l poražen dávno před tím, než své tažení proti Bohu začal. Stejně jako Hitler byl odsouzen k porážce ještě dříve, než se narodil. Bůh je svrchovaný. A ježíš, Syn Boží byl vítězem, ještě před tím, než byl učiněn svět.

On, který trpěl v těle, skoncoval s každým hříchem a s jeho mocí. Jen Ježíš Kristus to byl, a nikdo jiný! Kristu patří naše vděčnost, naše uctívání, naše služba. Ježíši patří naše láska, jemu patří náš život. Jsme celí jen Jeho, a víte vy co?

On je hoden toto vše si nárokovat, On toho zasluhoval již před stvořením světa a zasluhuje ještě více, když vstal z mrtvých a vystoupil na nebesa, jako dokonalý Bůh a dokonalý, v lidském těle oslavený druhý Adam!

b) Jen Kristus v nás a my pouze v něm!

Nyní se podíváme na první verš čtvrté kapitoly 1 Pt listu z naší perspektivy těch, kteří věří v Pána Ježíše. Máme se totiž vyzbrojit stejnou myšlenkou!

Když tedy Kristus podstoupil tělesné utrpení, i vy se vyzbrojte stejnou myšlenkou: Ten, kdo trpěl v těle, skoncoval s hříchem.

Na prvním místě musíme sebe a svou mysl i tělo posílit myšlenkou na Krista Pána a jeho kříž. Musíme svoji naději zakotvit pevně v Něm.

• Židům 12:1-3 Proto i my, obklopeni takovým zástupem svědků, odhoďme všecku přítěž i hřích, který se nás tak snadno přichytí, a vytrvejme v běhu, jak je nám uloženo, s pohledem upřeným na Ježíše, který vede naši víru od počátku až do cíle. Místo radosti, která se mu nabízela, podstoupil kříž, nedbaje na potupu; proto usedl po pravici Božího trůnu. Myslete na to, co všecko on musel snést od hříšníků, abyste neochabovali a neklesali na duchu.

Ale na druhou stranu zde apoštol Petr církvi říká: „ Když už vás zasáhne utrpení, berte ho v Kristu jako příležitost k boji s hříchem, jako prostředek, který vás tříbí a taví!

Není to tak, že bychom nemohli růst v posvěcení v čase, kdy nezažíváme utrpení, ale pokud přijde, a my se v něm upneme k našemu dobrému Pánu Ježíši, jak píše autor listu židům ve 12. Kapitole, potom se naše utrpení promění na požehnání, skrze které budeme posvěcování a uváděni do slávy posvěcení v Kristu mocným způsobem.

Navíc, my přeci můžeme za určitý druh utrpení považovat již náš život zde v padlých tělech. Nový člověk stvořený a zrozený z Božího Ducha v nás, žije v padlém, hříchu zaprodaném těle. A je v ustavičném zápase, ve válce s hříchem, jak o tom kázal bratr Honza. A válka milovaní, není válka utrpením? Je. Již naše samotná nová existence, která radostně uvnitř souhlasí se zákonem Božím, jímž je pro nás sám Kristus a ne zákon staré smlouvy, tato nová existence sténá tváří v tvář naší staré, v těle zakotvené přirozenosti! O bolesti hříchu, který je ve světě všude kolem nás, ani nemluvě. Ve světě, v padlém těle má křesťan prostě soužení, to nelze jinak. Poslyšme Pavla.

• Římanům 7:21-24 Objevuji tedy takový zákon: Když chci činit dobro, mám v dosahu jen zlo. Ve své nejvnitřnější bytosti s radostí souhlasím se zákonem Božím; když však mám jednat, pozoruji, že jiný zákon vede boj proti zákonu, kterému se podřizuje má mysl, a činí mě zajatcem zákona hříchu, kterému se podřizují mé údy. Jak ubohý jsem to člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti?

Vyzbrojme se tedy takovou myšlenkou, ten kdo trpěl v těle, skoncoval s hříchem a pokud upřeme svou naději, svůj zrak na Něj, na Ježíše, On skoncuje s přítomností hříchu i v našich životech.

S jeho vládou v našich životech již skoncoval a vede nás životem posvěcení ke chvíli, kdy pomíjitelné se buďto rozpadne v prach a s ním navěky i hřích v našich životech, nebo bude pomíjitelné pohlceno nepomíjitelným a znovu to povede k úplnému a definitivnímu vítězství nad hříchem v životě každého z nás, jednou provždy!

Přijměme tedy utrpení, pokud přichází, jako dar a prostředek, který má moc nás požehnaně činit ryzími, jako dobrý nástroj v rukou Božích. Bůh je svrchovaný a obrací zlé k dobrému u všech, co jsou povoláni podle Jeho rozhodnutí!

2. Padlé tělo, zdroj zlých lidských vášní, směřujících proti vůli Boží

Vždyť i lékař ví, že někdy stačí jen rada o tom, co a jak činit k napravení tělesných pochodů, někdy je potřeba začít podávat lék, a někdy je potřeba vzít do ruky skalpel, nebo dokonce chirurgickou pilku, se kterou se provádí amputace.

• Matouš 18:7-9 Běda světu, že svádí k hříchu! Svody sice nutně přicházejí, ale běda tomu, skrze koho přijdou. Jestliže tě tvá ruka nebo noha svádí k hříchu, utni ji a odhoď pryč; lépe je pro tebe, vejdeš-li do života zmrzačený nebo chromý, než abys byl s oběma rukama či nohama uvržen do věčného ohně. Jestliže tě tvé oko svádí k hříchu, vyrvi je a odhoď pryč; lépe je pro tebe, vejdeš-li do života jednooký, než abys byl s oběma očima uvržen do ohnivého pekla.

Běda světu, že svádí k hříchu, praví Duchem Božím inspirovaný autor Mt evangelia. Ale milovaní, kdyby svět neměl silného spojence přímo v nás, nic by ve svodu nedokázal! Ani ten nejlepší hráč na kytaru nevyloudí z ní žádná zvuk, pokud nebude vybavena strunami. A v každém z nás jsou takové struny, zlé struny. A na ně se snaží hrát svět, když nás svádí ke hříchu, snaží se z nás vyloudit symfonii zlého. Ale platí slovo Písem:

• Jakubův 1:14  Každý, kdo je v pokušení, je sváděn a váben svou vlastní žádostivostí.
• Marek 7:21-23 Z nitra totiž, z lidského srdce, vycházejí zlé myšlenky, smilství, loupeže, vraždy, cizoložství, chamtivost, zlovolnost, lest, bezuzdnost, závistivý pohled, urážky, nadutost, opovážlivost. Všecko toto zlé vychází z nitra a znesvěcuje člověka."

A tak je padlý člověk jenom takovým hudebním nástrojem, vybaveným vhodnými strunami, je kytarou v rukou hříchu a hřích celou svou silou chce hrát svou zlou píseň na každém člověku. A to i na nás, na znovuzrozených dětech Božích, vykoupených převzácnou krví Kristovou. V nás totiž ty struny pořád zůstávají. Proto Petr znovu ukazuje, kde je počátek naší cesty posvěcení.  Co říká?  Proto i vy ve zbývajícím čase života nebuďte oddáni lidským vášním, ale vůli Boží.

Úplně stejně, jako ve 14 a 15 verši první kapitoly, kde stojí.  Jako poslušné děti nedejte se opanovat žádostmi, které vás ovládaly předtím, v době vaší nevědomosti;  ale jako je svatý ten, který vás povolal, buďte i vy svatí v celém způsobu života.

Úplně stejně, jako v 1 Pt 2:1 Odhoďte tedy všechnu špatnost, každou lest, přetvářku, závist, jakékoliv pomlouvání.

Úplně stejně, jako v 1 Pt 2:11-12 Milovaní, v tomto světě jste cizinci bez domovského práva. Prosím vás proto, zdržujte se sobeckých vášní, které vedou boj proti duši,   a žijte vzorně mezi pohany; tak aby ti, kdo vás osočují jako zločince, prohlédli a za vaše dobré činy vzdali chválu Bohu `v den navštívení´.

Neoddávejte se vibracím těch zlých strun ve vás, těm padlým lidským vášním. Když pocítíte, že se ve vás rozechvívají, utíkejte ke Kristu! Ten, který trpěl v těle, skoncoval s hříchem! Umlčte ty struny z Jeho milosti a v Jeho síle, vždyť u Něj a v Jeho veliké moci máme hledat svou sílu! Přetněte struny zla z milosti Boží mečem Jeho svatého slova a Ducha! Vždyť všechno, co je třeba ke zbožnému životu, nám darovala Jeho Božská moc. Tak prokážete svou oddanost vůli Boží. Tak zůstanete oddáni vůli Boží, zůstanete v Kristu.

Milovaní, to je evangelium. Je to, to co potřebujeme znovu a znovu slyšet a připomínat si to! Potřebujeme si to připomínat, dokud jsme v těchto padlých tělech.

• 2 Petrův 1:10-13 Proto se, bratří, tím více snažte upevňovat své povolání a vyvolení. Budete-li to činit, nikdy neklopýtnete. Tak se vám široce otevře přístup do věčného království našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista. Proto vám hodlám ty věci stále připomínat, ačkoliv o nich víte a jste utvrzeni v pravdě, kterou jste přijali. Ale považuji za správné probouzet vás napomínáním, pokud přebývám v tomto těle;

Potřebovala to slyšet církev před dvěma tisíci lety v době pronásledování a utrpení a potřebujeme to slyšet my dnes, ač nejsme pronásledováni, jako církev tehdy.

Petr říká, jste Boží děti, jste národ svatý, lid Boží vyvolený, ale pozor! Jsou zde silné vnější i vnitřní okolnosti. Svět, který svádí a nutí k hříchu i struny zla ve vašich srdcích. 

Vnější svět, který pronásleduje a pokouší nás tak ke stejnému zlému jednání. Svět, který si libuje v sexuální nevázanosti a chtivosti všeho druhu. Svět, který považuje za normální nevěru, holdování alkoholu a jiným látkám, násilí, manipulaci, vykořisťování a účel světící prostředky všeho druhu za vidinou vlastního okamžitého prospěchu. To je svádějící svět.

A vnitřní okolnosti zla, naše hříšné sklony. Ty, které sedí v každém z nás a pokoušejí nás k tomu, abychom nechali hřích rozehrát je naplno v našich životech!

Proto milovaní poslouchejme nejen ušima, ale i srdcem nového stvoření v nás. Petr říká:  Proto i vy ve zbývajícím čase života nebuďte oddáni lidským vášním, ale vůli Boží.

Bůh je svrchovaný a k tomu vás povolal!

3. Lejno podle apoštola Pavla

Apoštol Petr používá zvláštní slovní spojení, ve zbývajícím čase života. V čase, který vám zbývá na této zemi, vzepřete se zlému a čiňte vůli Boží. Dělejte to proto, že vás k tomu povolal Bůh. A povolal vás k tomu, když druhá osoba trojice vzala na sebe tělo, jako má hříšný člověk a v tomto těle Ježíš trpěl a skoncoval s hříchem.

Proto milovaní váš život nepatří vám, ale Kristu! Každá vteřina vašeho bytí je vykoupena a zaplacena ne ničím menším než drahocennou a převzácnou krví Božího Syna!

• Římanům 14:7 Nikdo z nás nežije sám sobě a nikdo sám sobě neumírá. Žijeme-li, žijeme Pánu, umíráme-li, umíráme Pánu. Ať žijeme, ať umíráme, patříme Pánu.
• 1 Korintským 6:19  Či snad nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který ve vás přebývá a jejž máte od Boha? Nepatříte sami sobě!

Musíme si znovu a znovu připomínat, jak draze za nás Bůh zaplatil, a také jak strašný je hřích, i život v něm. Život bez Boha, který není vlastně ani žádným životem, ale jen pomalou hnilobou zevnitř, je jen pádem až na samé dno, pádem do věčného zatracení! Apoštol Petr, třetí verš, čtvrté kapitoly.

• Dost dlouho už jste dělali to, v čem si libují pohané: žili jste v nevázanosti, vášních, v opilství, v hodech, pitkách a v hanebném modlářství.

Co nám zde na tomto místě Bůh sděluje ústy apoštola Petra? Bůh říká: Dost bylo hříchu a jeho vlády ve vašich životech. Nyní už mu nepatříte! Jste moji a hřích ve vašich životech nemá co pohledávat. Můj Syn s ním skoncoval!

• Římanům 6:8-13 Jestliže jsme spolu s Kristem zemřeli, věříme, že spolu s ním budeme také žít. Vždyť víme, že Kristus, když byl vzkříšen z mrtvých, už neumírá, smrt nad ním už nepanuje. Když zemřel, zemřel hříchu jednou provždy, když nyní žije, žije Bohu. Tak i vy počítejte s tím, že jste mrtvi hříchu, ale živi Bohu v Kristu Ježíši. Nechť tedy hřích neovládá vaše smrtelné tělo, tak abyste poslouchali, čeho se mu zachce; ani nepropůjčujte hříchu své tělo za nástroj nepravosti, ale jako ti, kteří byli vyvedeni ze smrti do života, propůjčujte sami sebe a své tělo Bohu za nástroj spravedlnosti.

Pamatujete si, jak část slovenského národa před rozdělením Československa skandovala ve slovenských městech heslo  Dosť bolo Prahy?

Mnozí dodnes o oprávněnosti tohoto požadavku pochybují. Ale má někdo dost troufalosti pochybovat o oprávněnosti požadavku Boha Otce a Krista, který zní - dost bylo hříšné prostopášnosti ve vašich životech?

A navíc milovaní, o apoštolu Pavlovi víme, že byl vychován, jako vzorný farizej z farizejů těmi nejlepšími učiteli zákona. Získal to nejlepší poznání Boha, jaké mohl získat v očích tehdejšího Izraele. Co však říká o tomto všem?

• Filipským 3:3-8 Pravá obřízka jsme my, kteří duchem sloužíme Bohu, chlubíme se Kristem Ježíšem a nedáme na vnější věci - ačkoli já bych měl proč na ně spoléhat. Zdá-li se někomu jinému, že může spoléhat na vnější věci, já tím víc: obřezán osmého dne, z rodu izraelského, z pokolení Benjamínova, Hebrej z Hebrejů; jde-li o zákon - farizeus; jde-li o horlivost - pronásledovatel církve; jde-li o spravedlnost podle zákona, byl jsem bez úhony. Ale cokoliv mi bylo ziskem, to jsem pro Krista odepsal jako ztrátu. A vůbec všecko pokládám za ztrátu, neboť to, že jsem poznal Ježíše, svého Pána, je mi nade všecko. Pro něho jsem všecko ostatní odepsal a pokládám to za nic,

To slůvko nic, v ekumenickém překladu nahrazuje slovo lejno, které je tam v řeckém originále: Pavel to nejlepší vzdělání v zákoně pokládá za lejno! On byl bez úhony podle spravedlnosti zákona, tak, jak to vyučovali farizejové. To by nás mělo naprosto šokovat! Ale Pavel to napsal, aby šokoval. A my, kteří jsme žili bez zákona, beze smluv, bez Boha na světě, co my?

Dost dlouho už jste dělali to, v čem si libují pohané: žili jste v nevázanosti, vášních, v opilství, v hodech, pitkách a v hanebném modlářství.

Nazval-li Pavel to, co žil exkrementem, jak nazveme my to, co jsme žili ve srovnání s tím, k čemu jsme nyní povoláni?! Existuje něco, k čemu bychom to mohli přirovnat?

Zvrácená hanebnost, to byl náš život. Ceňme si evangelia, nade vše! Lejno se dá smysluplně použít v našem konání, lze s ním přihnojit pole, nebo záhon a tak přinese užitek. K čemu je dobré, to, co je zvrácené a hanebné?

4. Nedivte se, že po vás jdou!

 Protože Kristus za vás svým utrpením skoncoval s hříchem i vy ve zbývajícím čase života nebuďte oddáni lidským vášním, ale vůli Boží.   Dost dlouho už jste dělali to, v čem jste si libovali jako pohané: žili jste bezuzdně, oddáni temným, hříšným vášním, opíjeli jste se, až jste ztráceli kontrolu nad svým jednáním a váš modlářský způsob života urážel svatého Izraele, Hospodina zástupů v každém okamžiku.

Nyní však, když se již spolu s nimi nevrháte do téhož proudu prostopášnosti, dráždí je to a urážejí vás.

Na prvním místě bych byl rád, kdybyste si povšimli, jak Petr formuluje na začátku věty. Když se již spolu s nimi nevrháte do toho proudu hříchu…

Petr předpokládá jako samozřejmost, že my už s nimi spolu v tom proudu hanebnosti nejsme a nevrháme se do něj! Neříká, nevrhejte se tam s nimi, ale když už to s nimi netáhnete, stane se to a to.

Milovaní, láska věří, a v Kristu věřím, že to platí o každém z vás, berme to však také, jako varování, vždyť nechceme již dál svým životem popírat pravdu, Krista, který nás vykoupil a urážet tak Boha.

A nedivme se, že svět po nás jde a půjde. Hřích o nás nepřestane usilovat, ten zlý o nás nepřestane usilovat, a svět, jenž leží ve zlém, pod vládou hříchu nás bude chtít od Krista svést. Pokud neuspěje, a on neuspěje, bude se nás pokoušet pomluvit a urazit a pokud ani potom neuspěje, bude se nás chtít zbavit za každou cenu a o tom je první list Petrův. On nás před tím varuje, a také přikládá ten nejlepší způsob obrany.

• 1 Petrův 3:15-18 A Pán, Kristus, budiž svatý´ ve vašich srdcích. Buďte vždy připraveni dát odpověď každému, kdo by vás vyslýchal o naději, kterou máte, ale čiňte to s tichostí a s uctivostí. Když jste vystaveni pomluvám, zachovávejte si dobré svědomí, aby ti, kteří hanobí váš dobrý způsob života v Kristu, byli zahanbeni. Je přece lépe, abyste trpěli za dobré jednání, bude-li to snad vůle Boží, než za zlé činy. Vždyť i Kristus dal svůj život jednou provždy za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás přivedl k Bohu. Byl usmrcen v těle, ale obživen Duchem.

Proto i my máme raději trpět, než oplácet zlým za zlé a jednat všemožně podle způsobu světa. Je lepší dokonce přijít o život zde v tomto padlém světě, než znovu upadnout do osidel hříchu! Amen!

Svatý pane Ježíši, ty jsi zvítězil, ty jsi skoncoval s hříchem. Ty jsi to učinil skrze utrpení, které my ani plně nepochopíme a neuchopíme v našich myslích. Nejsme schopni naplno obsáhnout, co to znamená, když svatý Bůh, Boží Syn se stal člověkem, ve své blahosklonnosti jsi vzal na sebe tělo ponížení a stal jsi se člověkem, jako jsme my. Už vůbec nejsme schopni v plnosti poznat tvé ponížení, které jsi dobrovolně podstoupil, když si se vydal do rukou hříšníků a nesl naše hříchy, jako by byly tvé, na kříž na místo největší nespravedlnosti a místo temného prokletí! Tam jsi za ně zaplatil místo nás. Pane, smiluj se nad námi, střež nás před námi samými, protože ten největší nepřítel, to největší zlo v našich životech, je náš vlastní hřích! Amen!