Láska je mocnější než hřích! (1Pt 4,7-10)

Láska je mocnější než hřích!

• 1 Petrův 4:7-10 Konec všech věcí je blízko. Žijte proto rozumně a střízlivě, abyste byli pohotoví k modlitbám. Především mějte vytrvalou lásku jedni k druhým; vždyť láska přikryje množství hříchů. Buďte jedni k druhým pohostinní a nestěžujte si na to! Každý ať slouží druhým tím darem milosti, který přijal; tak budete dobrými správci milosti Boží v její rozmanitosti.

Pokoj vám bratři a sestry. Pán Ježíš Kristus zvítězil a na svět se narodila nevěsta Kristova! Je čistá, svatá a bez poskvrny. Je tedy nádherná a nejkrásnější ze všech nevěst, které kdy spatřily světlo světa.

---

Nechci se dotknout žádné milované sestry. Protože každá žena stvořena k obrazu Božímu a jako pomoc muži ve všem rovná, je krásným stvořením a dobrým dílem Božím. Ale Nevěsta Božího Syna je nádherná, protože Kristus si ji takovou učinil svou dokonalou láskou, přinesl dokonalou oběť.

• Efezským 5:25-27 Muži, milujte své ženy, jako si Kristus zamiloval církev a sám se za ni obětoval, aby ji posvětil a očistil křtem vody a slovem; tak si on sám připravil církev slavnou, bez poskvrny, vrásky a čehokoli podobného, aby byla svatá a bezúhonná.

Tou nevěstou je tedy církev a vy jste součástí, jejími jednotlivými údy. Jste synové a dcery Boží, královské kněžstvo, rod vyvolený a národ svatý. Národ Kristův! Dnes máme opět velikou milost a příležitost naslouchat Božímu slovu. A není mi zatěžko to znovu připomínat. Jako i vám není zatěžko tuto výsadu a milost čerpat. Jako milované Boží děti máte touhu po nefalšovaném a neředěném mléku a po hutné a zdravé stravě Božího slova. Před námi je 1 Pt list, čtvrtá kapitola, verše sedm až deset. Sedmý verš použijeme jako odrazový můstek pro dnešní výklad.

Když jsme se tímto veršem zabývali v minulém kázání z Petrova prvního listu, viděli jsme, že mluví o konci všech věcí. Ten konec je podle Písma za dveřmi. Ano blíží se doba druhého Pánova příchodu, a proto máme opustit jakékoli zbytky starého života. Blíží se doba, kdy Kristova nevěsta spočine v náručí svého ženicha a to navždy. Každý z nás se setká s Pánem tváří v tvář a nikdo z nás jistě nechce být zahanben.

Aby se tak nestalo, vybízí nás apoštol Petr k životu plnému moudrosti čerpané z Božího slova a střízlivému vážení všech věcí. Je to nezbytné k tomu, aby se církev mohla vytrvale a neustále modlit a oslavovat svého Pána, Spasitele Ježíše!

Máme být vždy pohotoví k modlitbám, praví Petr. To ale nejde bez střízlivě používaného rozumu, který je proměňován Božím Duchem a slovem, tedy Písmem.

• Římanům 12:2 A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé.

Nerozum a stav podobný opilosti (která je opakem střízlivosti) není stavem, ve kterém je člověk pohotový k čemukoli, natož k upřímné a čisté modlitbě.

Vidíme, že Petr touží po církvi, která se modlí a staví její pohotovost k modlitbě na stejnou rovinu, jako je výraz být připraven.

Církev bdělá, s čistou myslí a pohotová v modlitební reakci a v modlitebním úsilí, to je církev bojující. A jako taková je připravena postoupit od služby modlitbou také k další navazující službě. Modlitba za sebe a za sourozence v Kristu je základ, ze kterého roste naše další služba. Pojďme postoupit o krok dále.

• 1 Petrův 4:7-10 Konec všech věcí je blízko. Žijte proto rozumně a střízlivě, abyste byli pohotoví k modlitbám. Především mějte vytrvalou lásku jedni k druhým; vždyť láska přikryje množství hříchů. Buďte jedni k druhým pohostinní a nestěžujte si na to! Každý ať slouží druhým tím darem milosti, který přijal; tak budete dobrými správci milosti Boží v její rozmanitosti.

1. Vytrvalá láska vítězí nad hříchem!

Jen vytrvalá láska znamená vítězství.

Vidíme zde, že na základu modlitebního zápasu za sebe i za druhé vyrůstá poté naše další praktická služba. Bez vytrvalé modlitby nebude ani naše láska vytrvalá a silná. A my máme mít vytrvalou lásku jedni k druhým. A to především. Petr doslova říká: „ Na prvním místě vytrvale milujte!

Jen vytrvalá láska, jen láska, která vytrvá až do konce, taková zvítězí nad hříchem. Mým i druhých.

• Matouš 10:22 Budou vás všichni nenávidět pro mé jméno; ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen.

Nechci, abyste na tomto místě pocítili strach. Vaše spása není závislá na vás a na vašich skutcích. Je cele dílem Božím. Koho Bůh vyvolil před založením světa, toho povolal v Kristu, koho povolal v Kristu, toho ospravedlnil a koho ospravedlnil, toho dovedl do své slávy! Ř 8,29-30

Jen vám chci ukázat, že pravá, Boží láska vložená do našich srdcí vytrvá až do konce.

• 1 Korintským 13:7 Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá.

Pravda, že jen vytrvalá láska vítězí nad hříchem, to není něčím, co by nás mělo deptat a naplňovat beznadějí, ani vést k nějakému tvrdému zákonictví. Ve světle 1 K 13, 7 by nás to mělo naopak velmi povzbudit, posílit naší víru a naplnit naše srdce neochvějnou nadějí. Pamatujete na ten správný překlad z Ef 4. kap:

• Efezským 4:17-24 To vám říkám a dotvrzuji jménem Páně: nežijte tak, jako žijí pohané podle svých marných představ. Mají zatemnělou mysl a odcizili se Božímu životu pro svou nevědomost a zatvrzelé srdce. Otupěli, propadli bezuzdnosti a s chtivostí dělají hanebné věci. Vy jste se však u Krista takovým věcem neučili – poněvadž jste o něm slyšeli a byli v něm vyučeni podle pravdy, která je v Ježíši. Odložili jste dřívější způsob života, staré lidství, které hyne klamnými vášněmi, obnovujete se duchovním smýšlením, oblékli jste nové lidství, stvořené k Božímu obrazu ve spravedlnosti a svatosti pravdy.

To je biblické, Boží spasení. To učinil Bůh, to učinil Kristus Ježíš na kříži. V něm jste byli vyučeni pravdou a láskou. To je to nové stvoření, zrozené z Boha. To je to vyučení!

Proto milovaní mějte pevnou víru o lásce, která vytrvá až do konce a která je součástí vaší nové přirozenosti. Buďte povzbuzeni. Jen vytrvalá láska zvítězí a vy ji máte, je to dar od Boha.

Jak se projevuje vítězství lásky nad naším vlastním hříchem.

Vytrvale milující věřící žije v neustálém stavu pokání. Díky Kristu miluje Boha a láska Boha ke svým dětem, ale i láska dětí k Bohu věřícího pozvedá, když padne do hříchu. To je milost Boží, vítězící nad hříchem. Stejný princip platí ve vztahu k sourozencům v Kristu.

 Kdo miluje Boha, miluje i Jeho děti. Upadne-li do stavu, kdy láska k bratřím jakoby usnula, stejná milost Boží ho znovu a znovu vede k pokání a vytržení z tohoto stavu. Tak vytrvalá láska Boží a od Boha vítězí nad naším vlastním hříchem.

Platí, že láska Boží v nás prostě povede každé nové stvoření, k zápasu se svým vlastním hříchem. Kázníme a napomínáme sami sebe. Někdy v tomto zápase můžeme být otřeseni, nebo dokonce počítáni, jako boxer sražený k zemi. Někdy nás může Bůh usvědčit a pokárat za pasivitu, stejně, jako v ringu rozhodčí zápasníka, ale láska do nás vložená vytrvá. Vedeme neustálý zápas o posvěcení v padlém světě a v padlém těle. To je válka o věčný život, o duše! Díky Boží lásce k nám a v nás hřích nenávidíme a potíráme mocí Božího slova i Ducha svatého.

Proto ten, kdo skutečně miluje, může spočinout v pokoji, protože sourozenci to uvidí a řeknou: „ Není dokonalý, někdy s námi nejedná dobře, podlehne slabosti a možná se dopustí hříchu proti Bohu i nám, ale vidíme jeho upření ke Kristu, jeho zápas a touhu, jeho lásku! Vidíme milost a lásku Boží v jeho životě.“ A tím přecházíme plynule k druhému bodu…

Jak se projevuje vítězství lásky nad hříchem druhého.

Naši bratři a sestry ve sboru, jsou úplně stejně obdarovaní láskou a milostí Boží. Platí o nich přesně to samé, co platí o nás. Křesťan, který skutečně a vytrvale miluje, bude mít soucit se slabostí druhých. Protože se učí od svého Pána. Od Velekněze Ježíše.

• Židům 4:15 Nemáme přece velekněze, který není schopen mít soucit s našimi slabostmi; vždyť na sobě zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu.

Proto křesťan v lásce přijímá druhé s jejich slabostmi. Ježíš poznal moc pokušení, ale nezhřešil. Přesto má díky tomu soucit s námi. My nejenom, že zakoušíme moc pokušení, ale také občas hřešíme. Proto bychom o to více měli mít s druhými soucit, když hřeší. Víme, že sami nedokážeme být dokonale svatí a nehřešit!

I zde, když je to třeba, přichází na řadu kázeň a napomínání. Již ne sebe, ale bratra, či sestry. Přistoupit k bratru a konfrontovat ho s viditelným, trvajícím hříchem je projev lásky. Tak láska vítězí nad hříchem. Ne, že ho ignoruje. Ne, že se s ním smíří, ani u sebe, ani u milovaných sourozenců krve Kristovi. Vždyť každý hřích je urážkou našeho svatého Boha a utrpením Krista na kříži.

Ale láska vítězí tak, že hřích přemáhá. Nese ho v pokání a modlitbě ke Kristu, Je-li hřích druhého namířen proti nám, odpouštíme ho. Dál jednáme s druhým člověkem, jako by se proti nám ničím neprovinil a druhého člověka máme dál jako objekt a cíl své křesťanské lásky.

• Římanům 12:21 Nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem.

V tom všem, a takto vítězí Boží, vytrvalá láska, vložená do našich srdcí nad hříchem. Vytrvejme milovaní, ať je potřeno množství hříchů, vždyť tato naděje neklame. Bůh je dobrý. V Římanech čteme:

• Římanům 5:5 A naděje neklame, neboť Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán.

Vidíme tedy, že vytrvalá láska překrývá množství hříchů. To je charakter lásky. Proto milovaní:

• 1 Petrův 4:8 Především mějte vytrvalou lásku jedni k druhým; vždyť láska přikryje množství hříchů!

2. Láska v praxi, štědré přátelství!

Láska touží po obecenství.

Pojďme dál. Na prvním místě vytrvale milujte. Boha a tedy i jeho děti! To je příkaz Božího slova, ústy apoštola Petra.

Zeptám se vás, milovaní. Může být láska sama? Potřebuje něco láska k existenci? Ano, potřebuje vztah. Potřebuje cíl. Objekt své láskyplné touhy. Trojjediný Bůh věčně přebývající ve třech Božích osobách je zdrojem a pramenem lásky. Kdyby Bůh nebyl trojjediný, jeho láska by nebyla pravá. Bůh by nemohl znát dokonalou, pravou lásku. Dokonalá, pravá láska nemůže mít za objekt své touhy a svého naplnění sama sebe. Taková láska milující sama sebe je do sebe zahleděná, sobecká sebeláska. Věřte, že jedno-osobní Bůh by se nikdy neobětoval na kříži za hříšníky!

Pokud ale tvrdíme, že láska potřebuje vztah. Že musí žít ve vztahu, ve společenství s bytostí, kterou miluje. Potom myslím, že si můžeme spolehlivě odvodit, že láska po společenství prahne a touží. Láska musí prahnout a toužit po společenství s milovanou bytostí. Pravá láska žije pro druhé. Žije a hledá prospěch těch, které miluje, ne svůj.

• 1 Korintským 13:4-5 Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy.

Dokonce nejen, že láska žije pro druhé, ale ona se za druhé obětuje a dokonce za druhé umírá! Je tak mocná, že když nelze přinést prospěch druhému, než obětí, podstoupí ji.

• 2 Korintským 5:14 Vždyť nás má ve své moci láska Kristova – nás, kteří jsme pochopili, že jeden zemřel za všecky, a že tedy všichni zemřeli;

Vidíme tedy lásku, která dychtí po společenství těch, které miluje a podstupuje pro ně oběti. A to i tu nejvyšší.

Jestliže naše láska touží po společenství, máme podle Petrových slov prokazovat lásku v praxi. Jak?

• 1 Pt 4, 9 Buďte jedni k druhým pohostinní a nestěžujte si na to!

Láska je radostný hostitel a dárce.

Láska je pohostinná. Pokud má možnost i příležitost, ráda ve svém domě uvítá vzácné hosty. Vzácné pro její srdce. Boží dítě zrozené z krve Ježíše Krista miluje všechny ty, které Kristova krev obmývá spolu s ním. Zná cenu oběti Pána Ježíše i Jeho svaté krve. Zná ji, protože zná cenu svého hříchu. Proto má za vzácnou a drahou každou bytost, za kterou Ježíšova krev tekla.

Petr říká: Otevřete své srdce a svůj dům všem, kteří patří do Boží rodiny. Požehnání duchovní i materiální, které vám dává váš Nebeský Otec skrze Ježíše Krista, si nenechávejte všechno jen pro sebe. Pro to vám to nebylo dáno. Vše má sloužit nejen vám, ale i společnému zájmu a růstu církve. Mimochodem tak se naplní Ježíšovo zaslíbení dané křesťanům, že obdrží stokrát více všeho, co opouštějí.

Marek 10:23-30 Ježíš se rozhlédl po svých učednících a řekl jim: „Jak těžko vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství!“ Učedníky ta slova zarazila. Ježíš jim ještě jednou řekl: „Dítky, jak těžké je vejít do království Božího! Snáze projde velbloud uchem jehly, než aby bohatý vešel do Božího království.“ Ještě více se zhrozili a říkali si: „Kdo tedy může být spasen?“ Ježíš na ně pohleděl a řekl: „U lidí je to nemožné, ale ne u Boha; vždyť u Boha je možné všecko.“ Tu se Petr ozval: „Hle, my jsme opustili všecko a šli jsme za tebou.“ Ježíš jim řekl: „Amen, pravím vám, není nikoho, kdo opustil dům nebo bratry nebo sestry nebo matku nebo otce nebo děti nebo pole pro mne a pro evangelium, aby nyní, v tomto čase, nedostal spolu s pronásledováním stokrát více domů, bratří, sester, matek, dětí i polí a v přicházejícím věku život věčný.

Vše, co máme, bychom měli být připraveni, poskytnou církvi, bratrům a sestrám, je-li to třeba. Když Jozue vybízí lid, aby si vybral, komu bude sloužit, sám za sebe říká toto: „Já a můj dům budeme sloužit Hospodinu.“ Jz 24,15

Vyjadřuje tím svoje rozhodnutí, že vše co má, majetek, čas, rodinu, služebníky a otroky, svou sílu, zdraví a myšlení použije ke službě Bohu. A my bychom se měli od Jozua nechat poučit. Proto byl tento příběh pro nás zapsán v Božím slově.

Učme se přijímat své bratry, sestry, svou duchovní rodinu ve svém domě a obdarovávat je svým zájmem o ně. K tomu patří věnovat jim čas, pozornost, naslouchat jim a pohostit je tím, co nám Bůh poskytuje. Nemusíme se bát, že někdo pohrdne námi, nebo něčím, co mu nabízíme jenom proto, že nejsme všichni stejně obdarovaní. My všichni máme v Kristu plnost. A v Kristu obohacujeme jeden druhého, čeho se nedostává nám samotným, to nám Bůh přináší skrze naše sourozence a naopak. Není tedy mezi námi nikdo, kdo by neměl, co nabídnout druhým. Každý má bohaté a krásné dary ku prospěchu celku.

• Koloským 2:8-10 Dejte si pozor, aby vás někdo nesvedl prázdným a klamným filosofováním, založeným na lidských bájích, na vesmírných mocnostech, a ne na Kristu. V něm je přece vtělena všechna plnost božství; v něm jste i vy dosáhli plnosti. On je hlavou všech mocností a sil.

Pohostinnost, prostředek lásky.

A koneckonců jedním z takových darů, nebo prostředků, které nám Bůh dává k budování těla církve v lásce a jednotě víry, je i štědrá pohostinnost. Petr nás vybízí ke společnému růstu a všichni bychom měli usilovat být pohostinní. Někdo ale bude v tomto ohledu převyšovat své bratry a sestry v Kristu. Petr říká:

• 1 Pt 4, 9 Buďte jedni k druhým pohostinní a nestěžujte si na to!

Bůh nás zná, a proto je tu i varování, abychom si nestěžovali, a nečinili cokoli z donucení, ale aby všechno naše konání rostlo z poznání Krista, Jeho lásky a dobroty.

• 2 Korintským 8:9 Znáte přece štědrost našeho Pána Ježíše Krista: byl bohatý, ale pro vás se stal chudým, abyste vy jeho chudobou zbohatli.

Pokud budeme cokoli dělat z donucení a ne z upřímné víry a čisté lásky, potom klameme nejen sebe, ale i Boha a Svatého Ducha. Vzpomeňme na Ananiáše a Safiru. A poslechněme si Petrova slova sice primárně o starších, ale nejen o starších.

• 1 Petrův 5:2 Starejte se jako pastýři o Boží stádce u vás, ne z donucení, ale dobrovolně, jak to Bůh žádá, ne z nízké zištnosti, ale s horlivou ochotou,

Starejme se tedy jeden o druhého nejen modlitbou, ale i tak, že věnujeme svůj dům, svůj čas a své obdarování druhým, tak že pohostíme lid Boží ve svém domě dary duchovními i materiálními. Nečiňme to z donucení a neochotně, nýbrž v radostném společenství.

3. Láska nezakopává hřivny.

Láska z Boha má vždy obdarování od Boha.

Jak již tedy bylo řečeno, není mezi námi nikdo, kdo by nebyl hojně obdarován. Apoštol Petr veden Duchem svatým říká: 10 Každý ať slouží druhým tím darem milosti, který přijal;

A v Koloským 2, 10 jsme četli, že máme v Kristu plnost. Povolává-li Bůh člověka za své dítě a jako součást těla Kristova, žádné Boží dítě nezůstává opomenuto.

• 2 Korintským 9:8 Bůh má moc zahrnout vás všemi dary své milosti, abyste vždycky měli dostatek všeho, co potřebujete, a ještě vám přebývalo pro každé dobré dílo,

Všimněte si, že nikdo se nemůže vymlouvat na nedostatek. Bůh má moc nás zahrnout dary pro naše potřeby, ale i pro potřeby druhých. Vždy máme v něčem více, než potřebujeme. Někdo v oblasti materiální, jiný má více času sloužit druhým. Třetí je zase obdarován nad svou potřebu v oblasti duchovní a učí, pastoruje, nebo povzbuzuje druhé lidi.

Vítězství Kristova kříže je slavné a mocné. Boří zdi a buduje jednotu mezi Bohem a člověkem i mezi lidmi mezi sebou. Aby tato jednota v Kristu mohla žít a tedy růst (být živý, znamená růst), je hojně zaopatřená bohatstvím štědrých darů. Znovu opakuji. Nikdo z křesťanů není stranou.

• Efezským 4:1-7 Proto vás já, vězeň kvůli Pánu, prosím, abyste tomu povolání, kterého se vám dostalo, dělali čest svým životem, vždy skromní, tiší a trpěliví. Snášejte se navzájem v lásce a usilovně hleďte zachovat jednotu Ducha, spojeni svazkem pokoje. Jedno tělo a jeden Duch, k jedné naději jste byli povoláni; jeden je Pán, jedna víra, jeden křest, jeden Bůh a Otec všech, který je nade všemi, skrze všechny působí a je ve všech. Každému z nás byla dána milost podle míry Kristova obdarování. Proto je řečeno: ‚Vystoupil vzhůru, zajal nepřátele, dal dary lidem.‘

Nikdo tedy nemůže neposlechnout Petrův příkaz z verše 10. A argumentovat tím, že nemá nic z těchto darů a proto vlastně nemůže sloužit sourozencům v Kristu a tím církvi a Bohu. Každý má sloužit druhým tím darem milosti, který přijal;

Láska je nejen vděčná, ale i zodpovědná za dary, používá je ráda a hojně.

Nikdo se tedy nemůže vymlouvat, že nemá co nabídnout druhým. Ale můžeme jít ještě dále. Každý má povinnost v Kristu sloužit druhým. A zde se budeme muset zastavit a dobře si celou věc vysvětlit!

Někomu by se totiž mohlo zdát, že si v tomto kázání odporuji, neb dokonce, že si protiřečí samotné Boží slovo.

Před chvílí jsem totiž řekl, že máme sloužit druhým radostně a s ochotou, ne z donucení! Ale milovaní, to se nevylučuje. Naopak!

A pozor, je to velmi důležité, co nyní zazní. Je to nejdůležitější věc v životě každého člověka, protože jde o věčnou spásu, nebo o věčné odsouzení a zatracení! Pojďme do 1 J listu:

• 1 Janův 5:1 Každý, kdo věří, že Ježíš je Kristus, je zrozen z Boha; a kdo má rád otce, má rád i jeho dítě.

Zde Boží Duch ústy apoštola Jana výslovně praví, že kdo má spasitelnou víru v Ježíše Krista a Jeho dílo kříže, ten je Božím dítětem a dítě miluje nejen na prvním místě svého Otce. Ale kvůli lásce k Otci, miluje a musí milovat i ostatní Boží děti. Proč?

Zde se dostáváme úplně na začátek dnešního kázání, kdy jsem se vás ptal, zda láska něco potřebuje? Láska žije pro druhého. Potřebuje tedy druhého. Má druhého za přednějšího sebe. Dochází naplnění ne službou sama sobě. Ale pokornou, vytrvalou a obětavou službou druhým. Ti druzí nejsou primární příčinnou. Tou je a bude vždy Bůh sám. Kristus a Jeho kříž. Syn miloval Otce, a proto sloužil a naplnil zákon lásky. Zemřel v poslušnosti Otci za ty, kteří zoufale potřebovali vykoupení, odpuštění hříchů.

To je zákon lásky. Láska je tu pro druhé. Pokud vidí potřebu druhého, dokonce nezbytnou potřebu, naplní ji, i když to znamená úsilí, sebezapření a oběť. Ježíš naplnil zákon lásky. A nemohl to být nikdo jiný než On. Protože On sám je zákonem lásky.

Každý, kdo je zrozen z Boha, je nejenom zrozen z lásky, ale je i láskou naplněn. To je první verš, páté kap. 1 J listu, znovu ho přečtu:

• 1 Janův 5:1 Každý, kdo věří, že Ježíš je Kristus, je zrozen z Boha; a kdo má rád otce, má rád i jeho dítě.

Milovaní, jestliže v našem životě neplatí, že milujeme a proto radostně, vděčně a vytrvale sloužíme druhým. Potom je potřeba ptát se, zda skutečně žijeme z víry v Krista. Zda jsme z Boha.

Pokud je pro nás služba druhým neustále jen něčím, co děláme jen na základě přikázané povinnosti, něčím, co nám nepřináší radost, vděčnost Bohu a pocit naplnění, potom se bojím, zda nám nechybí život z Krista.

To neznamená, že nebudeme muset zapírat sami sebe a bojovat se svým hříchem. Nezištná, pravá láska z Boha v padlém těle a světě bude vždy boj a oběť, ale radostná, ne z donucení. Bude naplňující. Bude uspokojovat a naplňovat naše životy. Jan říká:

• 1 Janův 3:14-19 My víme, že jsme přešli ze smrti do života, protože milujeme své bratry. Kdo nemiluje, zůstává ve smrti. Kdokoliv nenávidí svého bratra, je vrah - a víte, že žádný vrah nemá podíl na věčném životě. Podle toho jsme poznali, co je láska, že on za nás položil život. A tak i my jsme povinni položit život za své bratry. Má-li někdo dostatek a vidí, že jeho bratr má nouzi, a bez soucitu se od něho odvrátí - jak v něm může zůstávat Boží láska? Dítky, nemilujme pouhým slovem, ale opravdovým činem. V tomto poznáme, že jsme z pravdy, a tak před ním upokojíme své srdce.

Petr říká: „Mějte především vytrvalou lásku jedni k druhým!“ A milovaní, toto nelze přikázat jinému, než novému srdci. Jen láska Boha vylitá do našich srdcí spolu s vírou, nás uschopňuje poslušně naplnit tento příkaz. Milovat druhé a sloužit jim v milosti dary, které nám dal Bůh, to může jen nové stvoření v Kristu.

Láska je dobrý správce hojné a rozmanité milosti Boží. Láska rozpoznává a používá, co má.

Petr završuje své vyučování v našem dnešním oddíle slovy: Jen tak budete…

Máme vytrvale milovat bratry a sestry, máme jim radostně a vděčně sloužit. Máme jim sloužit každý tím darem, který jsme v hojnosti obdrželi. Jen tak budeme dobrými správci rozmanité, milostiplné lásky Boží k nám a v nás.

Z toho vyplývá, že máme povinnost a odpovědnost hledat své obdarování, poznat ho, růst v něm, rozhojňovat ho a používat ho.

Jen tak budeme dobrými správci. A správce, to není vlastník. Správcova práce je odpovědně, podle nejlepšího vědomí a svědomí ve vztahu ke svému pánu, nakládat s tím, co mu bylo svěřeno!

Správcovým cílem není naplnění své vůle, ale přijetí pánovi vůle za svou a podřízení sebe sama, svého života a všech svých schopností a prostředků k tomu, rozpoznat a naplnit vůli svého pána.

U křesťana jde tedy o rozpoznání a naplnění Boží vůle. Nepatříme sami sobě, ale Bohu, který za nás v Kristu a Kristem samotným zaplatil.

• 1 Petrův 4:8-10 Především mějte vytrvalou lásku jedni k druhým; vždyť láska přikryje množství hříchů. Buďte jedni k druhým pohostinní a nestěžujte si na to! Každý ať slouží druhým tím darem milosti, který přijal; tak budete dobrými správci milosti Boží v její rozmanitosti.

A to vše milovaní, vždy a na prvním místě jen a jen kvůli Pánu. Amen!

Pane Bože svatý, dej nám prosím dobře pochopit hloubku a obsah tvé milosti, tvé lásky. Kéž bychom poznali zákon lásky. Zákon, kterým je sám tvůj Syn. On byl tajemstvím od věků. Tajemstvím, které bylo odhaleno v posledním a pravém čase, aby svět poznal Jeho a skrze něj Tebe. Tvou slávu, dokonalou svatost a dobrotu. Tvůj soucit a shovívavost, kterou máš ke všemu stvoření a zvláště k člověku. Tvé slovo říká, že máme být rozpoznáni lidmi a světem pro lásku jeden k druhému. Tak máme být rozpoznáni jako učedníci Boží, jako následovníci Kristovi. Láska má být tím znakem tvého lidu, aby každý věděl, že Ty, mocný Bůh jsi láska. Dopomoz nám k tomu, dobrý Hospodine. Ne kvůli nám, ale pro slávu jména tvého. Aby se každé koleno sklonilo před tebou. Amen!