A JEHO PŘIKÁZÁNÍ NEJSOU TĚŽKÁ! LK 19,1-10;

A JEHO PŘIKÁZÁNÍ NEJSOU TĚŽKÁ! LK 19,1-10;

Motto: J 16,33 to jsem vám pověděl, abyste nalezli ve mně pokoj. Ve světě máte soužení, ale vzchopte se, já jsem přemohl svět.

Úvod

Pokoj vám a milost Boží! Boží věrnost, dobrota a milost jsou nepřekonatelnými vlastnostmi. Svatým charakterem Boha. A to, že jsme zde, je důkaz. Pán Ježíš říká:

• Jan 16:32 Hle, přichází hodina, a již je zde, kdy se rozprchnete každý do svého domova a mne necháte samotného. Ale nejsem sám, neboť Otec je se mnou. 33 To jsem vám pověděl, abyste nalezli ve mně pokoj. Ve světě máte soužení. Ale vzchopte se, já jsem přemohl svět.

Ježíš mluví k učedníkům o tom, že ho všichni opustí. Ale to není hlavní myšlenkou. Selhání učedníků, slabost hříšného člověka. Hlavní myšlenkou je to, že on obstojí. Protože Otec je s ním a on v Otci! On už v tuto chvíli je jasným, od věků daným vítězem! Neděje se nic, coby Bůh neměl pevně ve svých rukou od věčnosti. Proto Pán Ježíš říká svým učedníkům, že se naprosto směle a s důvěrou můžeme o něj opřít a na něj spolehnout. „Mějte pokoj ve mně!“ to říká Pán Ježíš! Ve světě máte soužení, ale já jsem svět porazil a rozdrtím jeho temnou zvůli na kříži jednou provždy!

Slova Pána Ježíše o jeho vítězství nad světem i o tom, že na kříži bude rozdrceno všechno zlo a svévole světa. Tato slova jsou posilou i pro nás dnes. I nám dnes Ježíš říká: „Mějte pokoj ve mně. Ve mně máte vítězství!“ a Jan apoštol to potvrzuje ve svém prvním listě.

• 1 Janův 5:3 V tom je totiž láska k Bohu, že zachováváme jeho přikázání; a jeho přikázání nejsou těžká, 4 neboť kdo se narodil z Boha, přemáhá svět. A to vítězství, které přemohlo svět, je naše víra.5 Kdo jiný přemáhá svět, ne-li ten, kdo věří, že Ježíš je Syn Boží?

Kdo miluje Ježíše Krista, zachovává jeho přikázání. A tato přikázání nejsou pro něho těžká. Pravá víra se pozná podle toho, že přemáhá svět. Všechnu jeho tíhu, soužení, temnotu skrze víru v Krista. Pravá víra přemáhá tíhu a zhoubu světa i pádu a všech jeho důsledků. Pokud ne, je něco v našich životech špatně. Nemůžeme přeci dělat z Boha lháře a stavět se proti pravdě Písma! Janovo prohlášení je jasné. A nestojí v Písmu osamocené. Všechno napomáhá k dobrému těm, co milují Boha, protože byli milování Bohem jako první Ř 8 kapitola. Všechno, co potřebujeme ke zbožnému životu, darovala nám jeho Božská moc, když jsme poznali Boha v Kristu 2 Pt 1 kapitola. A nikdy nebude na naše bedra naložena zkouška, nad naše síly! Ve které bychom neměli předem připravené východisko 1 K 10 kapitola.

Pokud tvrdíme a žijeme opak, nestojíme v pravdě Písma a činíme z Boha lháře. Někoho, kdo vlastně neví, co mluví. Proto odhlédněme i dnes od sebe a zahleďme se na Božího Syna Ježíše Krista. Pohleďme na dokonalý zákon svobody v Kristu. Pohleďme na Krista, jak hledá ztracené a povolává k životu, to, co je mrtvé. Pohleďme na kříž, hrozný mučící nástroj a místo hrozné smrti. Na kříž, na místo slavného vykoupení, které je korunou slávy Krista v jeho mocném, svatém vzkříšení! Budeme v Lk 19,1-10.

Lukáš 19:1 Ježíš vešel do Jericha a procházel jím. 2 Tam byl muž jménem Zacheus, vrchní celník a veliký boháč; 3 toužil uvidět Ježíše, aby poznal, kdo to je, ale poněvadž byl malé postavy, nemohl ho pro zástup spatřit. 4 Běžel proto napřed a vylezl na moruši, aby ho uviděl, neboť tudy měl jít.5 Když Ježíš přišel k tomu místu, pohlédl vzhůru a řekl: "Zachee, pojď rychle dolů, neboť dnes musím zůstat v tvém domě." 6 On rychle slezl a s radostí jej přijal. 7 Všichni, kdo to uviděli, reptali: "On je hostem u hříšného člověka!"8 Zacheus se zastavil a řekl Pánu: "Polovinu svého jmění, Pane, dávám chudým, a jestliže jsem někoho ošidil, nahradím mu to čtyřnásobně."9 Ježíš mu řekl: "Dnes přišlo spasení do tohoto domu; vždyť je to také syn Abrahamův. 10 Neboť Syn člověka přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo."

Odkazy: J 16,32-33; 1 J 5,3-5; Ř 8; 2 Pt 1; 1 K 10;

TOUHA, ZVÍDAVOST, BEZPROSTŘEDNOST Verše 1-4

Náš text začíná slovy:

Lukáš 19:1 Ježíš vešel do Jericha a procházel jím. 2 Tam byl muž jménem Zacheus, vrchní celník a veliký boháč; 3 toužil uvidět Ježíše, aby poznal, kdo to je, ale poněvadž byl malé postavy, nemohl ho pro zástup spatřit. 4 Běžel proto napřed a vylezl na moruši, aby ho uviděl, neboť tudy měl jít.

První bod našeho kázání bude mluvit o touze, zvídavosti a bezprostřednosti. Pán Ježíš vchází do Jericha. Jde o NZ Jericho. SZ Jericho se nacházelo asi 20 Km SV od Jeruzaléma. Bylo zničeno a vypleněno Jozuem někdy v roce 1400–1325 před Kristem. Bůh skrze Jozua proklel místo, na kterém se SZ Jericho nalézalo Joz 6,26. A po celá staletí se nikdo kvůli kletbě neodvážil město znovu vystavět. Když se o to pokusil Chíel Bételský asi v letech 873–853 před Kristem, kletba se na něm vyplnila tím, že přišel o dva syny. Toho nejstaršího a toho nejmladšího.

NZ Jericho vybudoval Herodes Veliký v letech 40-37 před Kristem. A učinil NZ Jericho exkluzivní oblastí, kde měli své domy bohatí Židé. A jedním z nich byl Zacheus. Čteme o něm, že byl vrchním celníkem a velikým boháčem. Nebyl to jen řadový celník, ale vrchní celník dohlížející na větší oblast, a jemu podřízené řadové celníky. Nenávist Židů k Zacheovi byla tedy ještě větší než k  řadovým celníkům. Každý celník byl v očích Židů zrádce a prokletý hříšník. Natož Zacheus. Nenávist k němu se pravděpodobně mísila v lidských hříšných srdcích se závistí. Židé viděli, že majetek celníků byl získán nepoctivě, odíráním a v podstatě okrádáním jich samotných. Proto celníky i Zaechem opovrhovali!

Náš Zacheus se před příchodem Ježíše o Pánu dozvěděl. Nedaleko Jericha Pán Ježíš uzdravil dva slepé žebráky, Bartimea a jeho přítele. Žebráci a k tomu ještě slepí, byli podobně opovrhovaní, jako Zacheus. Slepota i žebravý způsob života byli považovány za prokletí v důsledku hříchu J 9,2-3. Pověst díky zázrakům Pána Ježíše předcházela a dostala se i k Zacheovi. Čteme.

Lk 19,3 toužil uvidět Ježíše, aby poznal, kdo to je, ale poněvadž byl malé postavy, nemohl ho pro zástup spatřit. 4 Běžel proto napřed a vylezl na moruši, aby ho uviděl, neboť tudy měl jít.

Písmo nás učí na Zacheovi dobrým pravdám. Zaechus touží spatřit, a hlavně poznat Krista. Kdo je ten tajemný muž, činící mnohé mocné činy. Kdo je ten, o jehož učení se mluví po celé zemi. Vidíme touhu po poznání Krista. Tato touha znát Krista je dobrým darem, požehnáním od Boha. Samotná touha znát je dar. Je dobré, když člověk hledí na stvoření a chce znát jak a proč. Ale touha s jasným cílem, znát, poznat toho Krista, jehož pověst ho předchází. Milovaní to je v padlém světě, kde žijí pouze slepí nepřátele Boha malý zázrak. Zacheus je tímto malým zázrakem požehnán před svým obrácením. Každý člověk by měl prosit Boha o tento dar. Touhu znát Ježíše! A ti, co tvrdí, že jsou obrácení a patří Ježíši. Ti mnohem více! Máte tuto touhu? A jak poznáte, že ano?

Jednoduše. Tento dar se projevuje činy a osobní obětí! Hleďte na Zachea. Byl opravdu malý, přes zástupy neviděl na Ježíše. Když o tom čteme, každý z nás se pousměje. Ale pamatujme na to, že duchovně jsme všichni malí. Duchovně nikdo z nás nevidí na Ježíše, nevidí Ježíše přes temnou clonu své vzpoury a hříchu!

Proto se Zacheus rozběhl a vylezl na strom! Tento opovrhovaný, hříšný muž dává v sázku i to málo, co snad v očích Židů má. Je nevídané, aby dospělý muž v Izraeli běžel a dokonce lezl po stromech jako nějaký výrostek! Ale Zacheova touha znát Ježíše je silná. A vede Zachea k této oběti. K tomu, aby riskoval poslední zbyteček vážnosti! Co my milovaní obětujeme kvůli poznání Ježíše Krista? Jsme ochotní riskovat svou vážnost a důstojnost? Dát tomu svůj čas a úsilí?  Být blázni v očích světa pro Ježíše, našeho Pána, Spasitele? Jsme ochotní své já ukřižovat spolu s Ježíšem? Vždyť on, svatý, důstojný a velebný Bůh Syn byl pro mě učiněn hříchem!

Zacheus se tedy stává malým klukem. Jeho bezprostřednost nám možná vyráží dech. Ale je to právě dětská bezprostřednost, dětská víra, mnozí by jí nazvali vírou naivní, co požaduje Pán Ježíš ve svém vyučování.

• Lukáš 18:17 Amen, pravím vám, kdo nepřijme království Boží jako dítě, jistě do něho nevejde."

Jako malé dítě bez výhrad důvěřuje svým rodičům, tak i my věřme bez výhrad každému slovu našeho Krista! Rozněcujme na modlitbách a v Písmu oheň Božího daru. Té touhy znát Ježíše, té bezprostřední dětské víry, vždyť každý z nás je dítětem Božím. Když chci znát jako lesník les, musím jít do lesa a hledět na něj, zkoumat ho, poznávat. Dlouho a usilovně. Musím obětovat své pohodlí, postel, koupelnu, teplo, když místo doma spím v lese, a to i třeba v zimě a ve špíně. Je pro mě Ježíš méně, něž les?  

Odkazy: Joz 6,26; J 9,2-3; Lk 18,17;

ZAVOLÁN JMÉNEM! NAPLNĚNÁ RADOST, PLNOST RADOSTI VERŠ 5-6

Zacheus dělá vše, aby spatřil a poznal Ježíše Krista. Ale je možné, aby člověk poznal v pravdě Boha pokud se mu Bůh nedá poznat? Je možné padlému člověku nalézt Boha, pokud nebude sám Bohem nalezen? Ztracený hříšník ve své přirozenosti Boha nehledá Ř 3,11. A v Gn 3,1-10 po pádu našich prarodičů vidíme, že je to Bůh, Kristus, kdo hledá Adama a Evu. Podívejme se ale zpět do textu.

LK 19,5 Když Ježíš přišel k tomu místu, pohlédl vzhůru a řekl: "Zachee, pojď rychle dolů, neboť dnes musím zůstat v tvém domě." 6 On rychle slezl a s radostí jej přijal.

Ježíš o Zacheovi ví. Milovaní, znovu to řeknu. Pán Ježíš o Zacheovi dobře ví. A zná ho! To je velmi podstatné pro nás. Bůh Syn ví, kde Zachea najde, kde najde každé z vyvolených Božích dětí! Zná Zacheovo jméno stejně jako jméno každého vyvoleného Božího dítěte! Najdete v Písmu sladší, konejšivější, povzbudivější slova? Tři texty z Písma o ovcích a dobrém pastýři.

• Jan 10:14 Já jsem dobrý pastýř; znám své ovce a ony znají mne,
• Jan 10:1 "Amen, amen, pravím vám: Kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale přelézá ohradu, je zloděj a lupič. 2 Kdo však vchází dveřmi, je pastýř ovcí. 3 Vrátný mu otvírá a ovce slyší jeho hlas. Volá své ovce jménem a vyvádí je.
• Lukáš 15:4 "Má-li někdo z vás sto ovcí a ztratí jednu z nich, což nenechá těch devadesát devět na pustém místě a nejde za tou, která se ztratila, dokud ji nenalezne?

Vidíme znaky dobrého pastýře:

1. Hledá ztracené ovce usilovně tak dlouho, dokud je nenalezne!
2.  Dobře ví, kam pro ně musí jít a půjde pro ně kamkoli, i na kříž a do hrobu!
3. Zná své ovce jménem a jménem je volá!

To je náš drahý Pán a Spasitel Ježíš, Boží Syn! Kdo se mu vyrovná? Moc nevidíme do srdce Zachea. Jak s ním Bůh pracoval. Co konkrétně způsobilo Zacheovu touhu poznat Krista. Z kontextu víme, že Kristova pověst se díky zázrakům rozletěla po celé zemi a Bůh vložil do Zacheova srdce tu touhu Ježíše poznat. Tak velkou, že Zacheus obětuje svou důstojnost, je jako malé dítě. Běhá a leze po stromech. Činí vše, co je v jeho silách a co může učinit, aby Krista poznal! V tom je nám Zacheus tím nejlepším příkladem. Ale podívejme se zpět na Krista.

Ježíš nebloumá jen tak bez cíle po světě, s nadějí, že někde někdy narazí na některé ze svých ovcí! Do Jericha si šel Pán Ježíš mimo jiné i pro Zachea. Na předem dané místo, v předem stanoveném čase! To je naplňování Božího dokonalého záměru. Ne nějaká náhodná improvizace řízená chaosem. Každé srdce křesťana musí jásat nevýslovnou radostí a být plné pokoje! Bůh tě zná tě od věků! Bůh o tobě ví, ví v každé chvíli, kde jsi! Opři se bratře, sestro o tuto pravdu v den boje, soužení a těžkostí. Opři se o tuto pravdu v den trápení a zármutku. Ten, který tě našel v jámě bezedné, sestoupil do ní pro tebe. Ten je ti blízko a vždy pohotový k pomoci a záchraně! V Mt 28,20 zaslibuje, že je s námi a bude s námi až na věky. A v listu Židům v druhé polovině verše 13,5 stojí zapsáno.

• Žd 13,5b Vždyť Bůh řekl: `Nikdy tě neopustím a nikdy se tě nezřeknu. ´

Jaká je radost Božího dítětě? Ve chvíli, kdy je zavoláno jménem? Jaká je radost, když padají šupiny z očí a ubohý otrok temnoty stojí tváří v tvář Kristu. Už ho vidí a pomalu poznává, kým tento neobyčejný muž je. "Zachee, pojď rychle dolů, neboť dnes musím zůstat v tvém domě."

Všimněte si, že to je jediný příklad v evangeliích, kdy se Pán Ježíš sám zve k někomu do domu, dává Zacheovi rozkaz! Zacheus musí být spasen! Pán Ježíš, ten silák a bohatýr nebes vstupuje do Zaechova života. Vstoupil do království satanova a spoutal ho a Zaechův život zbavil jeho vlády. Bratři a sestry, i vám se to stalo. Byli jste vyrváni z moci ďábla a hříchu. Zavoláni jménem! Protože Bůh vás zná od věčnosti! Tak slezte z toho stromu! Vylezte z toho křoví! Vylezte z úkrytu a mějte radost jako Zacheus! On slezl jako blesk ze stromu, doslova z něj spadl a okamžitě, střelhbitě přijal Pána Ježíše ve svém domě. Se vší parádou.

Někteří vykladači z textu vyvozují, že Zacheus pohostil Ježíše na tehdejší zvyklost až příliš bohatým jídlem. Ale my víme, že žádné jídlo není tak dobré a bohaté, že by ho Ježíš nebyl hoden. Nikdo z nás neuctí Krista nikdy plně, tak, jak je hoden!  Co je to za hloupost! Bratři a sestry, sedí Pán Ježíš v našem domě na hlavním místě u stolu jak právoplatný Král a Pán všeho? Dostává vše jako první, dostává to nejlepší z domu i z nás? Bohužel jsem mnohokrát usvědčen z toho, že přehlížím nejvzácnějšího hosta, perlu perel mého života a nechávám ho sedět v koutku. A každý můj hřích je jako vyhnání Ježíše z domu.  Jaká troufalost. Jakub bratr Páně by řekl: „Ale tak to být nemá, milovaní!“ Ještě že Ježíš je věrný!

Odkazy: Ř 3,11; Gn 3,1-10; J 10,14; 10,1-3; Lk 155,4; Mt 28,20; Žd 13,5b;

KRIZE, POZNÁNÍ SVÉHO HŘÍCHU, USVĚDČENÍ VERŠ 7

Sedmý verš našeho textu. Přelomový.  Lk 19,7 Všichni, kdo to uviděli, reptali: "On je hostem u hříšného člověka!

Kolem stojící zástupy zaútočí. A v tomto jediném verši je skryto mnoho poznání.  Jsou svědky toho, jak Ježíš volá Zachea jménem. Jak Zacheus rychle reaguje a okamžitě bohatě hostí Pána Ježíše ve svém domě. Všechna nahromaděná zloba na celníky v čele se Zacheeem, všechna závist nad jeho bohatstvím a nad tím, že Ježíš si vybírá Zacheův dům, kde chce být. To vše vyplouvá na povrch ve výbuchu zloby. Zacheus je nutno dodat pravdivě označen za hříšného člověka. Jeho hřích je veřejnou záležitostí na očích všem lidem.

Ten, kdo se dopouštěl v Izraeli útisku, odíral svého bratra a nekonal dobro mezi Božím lidem, zemřel pro svoje nepravosti Ez 18,18. Milosrdenství bližním zachovávalo duši hříšníka při životě a Zacheus byl vzorem pravého opaku. Zneužil okupace Izraele nepřítelem k vlastnímu obohacení, odíral a okrádal své bratry. A nyní přišla ta chvíle, kdy na to zástup poukázal! Výrok přihlížejících je pravdivý. Jejich pohnutky však jsou hříšné. A to je poučení pro nás.

Bereme-li pravdu jako zbraň a ze špatných pohnutek, hřešíme. A je potřeba činit z takových věcí pokání. Je to totiž pokušením pro každého z nás. Stačí si jen trochu sáhnout do svědomí, abychom věděli, že tento hřích se nám nevyhýbá, naopak je častým pokušením potomkům Adamovým. I těm, kdo jsou obmyti krví Krista. Ale milovaní, my jako křesťané vidíme zde naplnění Ř 8, 28 v životě Zachea.

• Římanům 8:28 Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí.

Další věcí, kterou vidíme je chování Zachea. Bůh si to použil k Zacheovu usvědčení. A Zacheus nám je příkladem v tom, že to jako milost i přijímá a činí pokání. Nereptá, nebrání se. Nepoukazuje na zášť zástupu. Ví dobře, že cílem zástupu není láska k němu a náprava jeho života, ale s pokorou vše přijímá!

Vidíme i to, že Zacheus je zde jako prostředek k pohanění Krista! Protože je to právě on, TEN KRISTUS, který vchází do domu zjevného hříšníka, aby přijal jeho pohostinství! Útok na Zachea, míří i dál, na Krista. Nebo bychom mohli říci, že zástup zabil dvě mouchy jednou ranou! Ale hlavní útok je veden na TOHO KRISTA! Konečně něco na něj máme. Svatý Boží Syn přeci pozná, koho má před sebou a nevstoupí do domu takové hříšné lůzy.  Jenže v Písmu stojí…

• 1 Korintským 1:26 Pohleďte, bratří, koho si Bůh povolává: Není mezi vámi mnoho moudrých podle lidského soudu, ani mnoho mocných, ani mnoho urozených; 27 ale co je světu bláznovstvím, to vyvolil Bůh, aby zahanbil moudré, a co je slabé, vyvolil Bůh, aby zahanbil silné; 28 neurozené v očích světa a opovržené Bůh vyvolil, ano vyvolil to, co není, aby to, co jest, obrátil v nic.

A farizejové hřímají v J 7,47-49…

•  "I vy jste se dali svést? Uvěřil v něj někdo z předních mužů či farizeů? Jen tahle chátra, která nezná zákon – kletba na ně!"

Tak tedy opovrhovaný Zacheus, ten, který podle farizeů nezná zákon ve smyslu neplní, porušuje zákon! Jedním slovem Chátra! Jenže tento Zacheus má na své straně Krista, má na své straně milost Boží, která ho vede od silné touhy poznat Ježíše, k poznání Ježíše a k pokornému přijetí pravdy o sobě. Vede ho k pokání. Zacheus poznává, že Kristus je Bůh, Pán. Uvidíme to v následujícím bodu kázání. Nyní však zůstaňme u toho, co se děje ve verši sedmém.

Nazval jsme tento bod kázání KRIZE, POZNÁNÍ HŘÍCHU, USVĚDČENÍ. Cílem bodu je pochopit, že bez této krize, poznání vlastního hříchu a usvědčení se křesťan v životě neobejde! Je to nezbytnost. Ať už na začátku našeho křesťanského života, nebo během našeho křesťanského života. Pokud nevidíte svůj hřích, nechcete vidět svůj hřích, skrýváte svůj hřích, omlouváte svůj hřích a prožíváte stud z hříchu jako Adam v křoví. Nejsou vaše duchovní oči ještě dostatečně ostré a vidoucí. A vaše poznání pravdy o svatém Bohu a zhoubě vašeho hříchu, ne hříchu druhých, není dostatečné!

Nemluvím o chlubení se hříchem, neustálém mluvení o hříchu. Mluvím o pochopení svého stavu před svatým Bohem. O pochopení závažnosti mého hříchu. O mé zoufalé potřebě Ježíše Krista. Modlete se za to neustále. Protože nikdo nedokáže docenit Krista, pokud nevidí v pravdě svou vlastní hříšnost. Nikdo neocení vzácnost léku, nepozná-li plně smrtící závažnost své choroby a všech jejích příznaků! Náš milý Zacheus už ale viděl obojí. Hloubku své hříšné bídy i slávu Pána Ježíše!

Odkazy: Ez 18,18; Ř 8,28; 1 K 1,26-28; J 7,47-49;

POKÁNÍ, JEDNÁNÍ VERŠ 8

Lk 19,8 Zacheus se zastavil a řekl Pánu: "Polovinu svého jmění, Pane, dávám chudým, a jestliže jsem někoho ošidil, nahradím mu to čtyřnásobně."

Začneme u toho nejdůležitějšího v osmém verši. Zacheus říká Kristu Pane. A to hned dvakrát. Připomenu biblický princip, mluvící o tom, že Písmo zopakováním téhož zdůrazňuje váhu, důležitost sdělované pravdy. Příklad.

• Žalmy 41:14 Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele, od věků na věky. Amen. Amen.
• Matouš 8:10 Když to Ježíš uslyšel, podivil se, a řekl těm, kdo ho následovali: "Amen, amen, pravím vám, tak velikou víru jsem v Izraeli nenalezl u nikoho.

První příklad ukazuje na váhu Boží slávy. Druhý ukazuje na podivuhodnou víru římského setníka. V našem řeckém textu je výraz Kyrios. Což se překládá pane. A jsou lidé, kteří tomu nepřikládají zvláštní význam. Jen jako když řeknu pane Nováku. To je první škola výkladu tohoto výrazu v našem verši. Prostě helénistické vlivy vedli prý ranou církev k používání tohoto výrazu.

Druhá škola výkladu tvrdí, že oslovení kyrios, tedy pane, vyjadřuje pouze vztah Ježíše Krista a jeho učedníků. Jen pro ně byl Ježíš mistrem, pánem. Ani s tím ale nesouhlasím. A tvrdím, že třetí škola výkladu má pravdu, když praví, že výraz kyrios zde znamená přiznání a poznání Kristova plného Božství. Vychází z řeckého překladu SZ, Septuaginty, kde kyrios je překladem tetragramu JHVH. Tetragram zbožní Židé při čtení originálního textu vždy nahrazovali slovem Adonai. Hebrejsky pán. Od třetího století našeho letopočtu potom byl tetragram vždy překládán jako kyrios a theos. Pán a Bůh!

Zacheus tedy dobře rozpoznal Kristovo Božství. A dobře chápal, že útočný výrok o jeho hříšnosti a o návštěvě Krista v jeho domě atakuje a hanobí především Ježíše. Uviděl, že jeho hříchy dopadají na Kristovu hlavu! To je podstata pokání. Poznání, že můj hřích je těžkou, hanlivou urážkou Božího majestátu a slávy!  Není to lítost jidáše, který litoval sám sebe a jediné z čeho byl zhrozen bylo poznání, že není tak dobrý, jak si doposud o sobě myslel! Poznal, že je schopen zradit blízkého přítele, nevinou krev, ale litoval sebe! Až k smrti se litoval. A abychom se nepovyšovali, tento jeho zármutek je to, co je vlastní nám všem! K zármutku podle Boha potřebujeme Boží milost!

• 2 Korintským 7:10 Zármutek podle Boží vůle působí pokání ke spáse, a toho není proč litovat, zármutek po způsobu světa však působí smrt.

Jaký je tvůj zármutek bratře, sestro? Je lítostí, že se tvoje smýšlení o tobě ukázalo jako liché? Nebo tě trápí kvůli kvůli Kristu, že jsi zhřešil, a tak ho potupil? Je tvůj zármutek zraněná pýcha a ješitnost? Pak vede tvůj zármutek ke smrti.

Je tvůj zármutek hluboké poznání toho, že právě tvůj hřích a hříšný sklon přivedl Krista na kříž? Pak tvůj zármutek je pravým pokáním, a vede k životu věčnému!

 A jestli ano, nekončí vyznáním hříchu před Bohem! Zopakuji pro důležitost! Pravé pokání nekončí u vyznání hříchu. Bohem usvědčený Zacheus je zastaven. Po veliké radosti, že vidí a může poznávat Krista přichází krize v podobě poznání vlastní bezbožnosti. A je to nutné, musí to přijít znovu a znovu do našich životů! A dobrý Bůh nám dává v takových chvílích vždy milost a východisko! V pravém pokání.

Lk 19,8 Zacheus se zastavil a řekl Pánu: "Polovinu svého jmění, Pane, dávám chudým, a jestliže jsem někoho ošidil, nahradím mu to čtyřnásobně."

Vidíte to? Slyšíte to?  Tady je důkaz, že pravé pokání není jen vyznat hřích. Ale odvrátit se od něj. Napravit svůj život a tak, jako jsem jednal bezbožně a tupil Boha, nyní toužím a jednám zbožně k jeho slávě! Rostu v posvěcení! Stalo se vám to? Při vašem obrácení? A děje se vám to znovu a znovu, když jste usvědčeni z hříchu?

Bojujete s ním na život a na smrt a usilujete ho překonat tím, že ho vyznáte a utečete od něj co nejrychleji ke zbožným skutkům? Nahrazujete aktivně hřích ve svém životě zbožnými činy? Učíte se nenávidět svůj hřích, ošklivíte si ho vědomě ve své mysli a srdci? A nahrazujete ho vědomě zbožným jednáním?

Bijete svůj hříšný sklon na modlitbách? Zatínáte do něj meč Ducha svatého čtením Písma? A když ho ubezdušíte, zaplníte místo po něm zbožným myšlením a jednáním? Pokud ano, jste blahoslavení bratři a sestry! Stejně jako Pavel apoštol. Poslyšte, co říká.

• 1 Korintským 9:27 Ranami nutím své tělo ke kázni, abych snad, když kážu jiným, sám neselhal.

Odkazy: Ž 41,14; Mt 8,10; 2 K 7,10; 1 K 9,27;

PŘIJETÍ, SYNOVSTVÍ VERŠE 9-10

Pokud ale utíkáte od kříže. Od zodpovědnosti a posvěcení, od růstu do zralého lidství podle Krista. Potom ještě nevidíte správně slávu Ježíše Krista. Nevidíte ještě správně svou duchovní bídu a hřích, tak jako viděl Zacheus. Vidíte sebe, ale ne potupu dopadající na Krista. Kdykoli upadnu do pokušení hříchu, zvítězilo mé sobectví. Zvítězila má sebeláska a nemiloval jsem v tu chvíli Pána Ježíše více než sebe. Nemiloval jsem svou ženu, své děti, vás své sourozence v Kristu, své bližní jako sebe a více než sebe.

Protože Písmo praví, že v lásce ke Kristu, která se naplňuje v poslušnosti jeho slovu, mám mít druhé za přednější sebe. To je láska podle Efezským pět.  Kristus jako má hlava, Pán, Kyrios, Adonai, Bůh. Bez toho nejsem schopen pravé lásky k lidem. Ale zároveň platí, že jestli je Kristus skutečně mým Pánem, a skutečně ho miluji, pozná se to podle toho, že miluji druhé. Muž miluje svou ženu a žena svého muže. Oba milují své děti, své sourozence v Kristu a své bližní, lidi kolem nás! A projevuje se to praktickou láskou, která má druhého, potřebu druhého za přednější sebe! A přináší sebe v obětující se lásce!

Náš text nás varuje i povzbuzuje. Ukazuje na dobrého, věrného Pastýře, který šel pro nás až na dřevo kříže. Stal se pro nás hříchem a byl pro nás Otcem opuštěn. Abychom my nikdy nezažili ve svých životech zde a později navěky opuštění Bohem. Opuštění, které je soudem, trestem a zavržením. Tento Pastýř nás zná jménem od věčnosti a od věčnosti nás miluje, protože jsme děti jeho Otce. Písmo říká.

• 1 Janův 5:1 Každý, kdo věří, že Ježíš je Kristus, je zrozen z Boha; a kdo má rád otce, má rád i jeho dítě.

A Jan nás v tom vyučuje, abychom si uvědomili, že nemůžeme tvrdit: „já miluji Boha a nemilovat své rodiny, bratry a sestry. Nestarat se o ně, nenaplňovat jejich potřeby v potu tváře i v únavě. Ale i v tom nás náš Pán Ježíš předchází. V době, kdy mi jsme Boha nemilovali, Ježíš ano. A proto miloval i nás. Zemřel pro nás, vstal pro nás! A zde, v našem textu zachraňuje věrný Pastýř jednu ze svých oveček. A na příkladu této ovečky ukazuje, že pravá víra a pokání není nikdy bez námahy, odříkání, bez ovoce víry. Není to jen lítost nad tím, že jsem zhřešil. Ale je to úsilí o růst v posvěcení a službě druhým. Ježíš přijímá Zachea za syna. Toho, který si myslel, že je bohatý, činí nyní skutečně bohatým. Zachraňuje ho z duchovní smrti!

Lk 19,9 Ježíš mu řekl: "Dnes přišlo spasení do tohoto domu; vždyť je to také syn Abrahamův. 10 Neboť Syn člověka přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo."

A co na to Zacheus? Okamžitě zasazuje úder své sebelásce, své sebestřednosti. Ten, který miloval peníze nade vše ostatní i nad Boha rozdává okamžitě polovinu svého jmění chudým. A všem, které okradl vrací čtyřnásobně. Když budeme jen trochu počítat, dojdeme k poznání, že v podstatě vše rozdal.

A jak jsme na tom my? Jak jsi na tom ty bratře, sestro? Zasahuješ sám/sama sebe ranami? Biješ svou lenost, nezodpovědnost, své sobectví? Svou pýchu, svou neposlušnost? Tváří v tvář Bohu, tvé ženě, tvému muži, tvým dětem, sboru? Nebo jsi to vzdal/a, možná nikdy ani nezkusil/a? Pojď a vykroč ve víře v Krista. Netvrď, že to je nemožné, protože Písmo tě usvědčuje ze lži. Jiná možnost není. Bůh přeci nemůže lhát! Je to vždy Bůh, který je pravdivý ve svých slovech, ne člověk! Ř 3,4; A tento Bůh ti dal vše, co potřebuješ ke zbožnému životu. Tak nepopírej prosím boží pravdu, protože proti tomu se obrací Boží hněv Ř 1,18.

Zápasíš těžce, máš pocit, že když setneš drakovi jednu hlavu, narostou mu tři další? Pak stojíš na správné cestě. A tíha té cesty tě má vést v pokoře ke Kristu a jeho kříži. Ne ke vzdoru a hříchu z tvrdohlavosti, trucu, pýchy a sebelítosti jako Jidáše! Pamatuj na věrného Krista, který tě miluje a dal sám sebe za tebe i mě!  A na slova ze Židům.

• Židům 12:1 Proto i my, obklopeni takovým zástupem svědků, odhoďme všecku přítěž i hřích, který se nás tak snadno přichytí, a vytrvejme v běhu, jak je nám uloženo, 2 s pohledem upřeným na Ježíše, který vede naši víru od počátku až do cíle. Místo radosti, která se mu nabízela, podstoupil kříž, nedbaje na potupu; proto usedl po pravici Božího trůnu. 3 Myslete na to, co všecko on musel snést od hříšníků, abyste neochabovali a neklesali na duchu. 4 Ještě jste v zápase s hříchem nemuseli prolít svou krev. 5 Což jste zapomněli na slova, jimiž vás Bůh povzbuzuje jako své syny: `Synu můj, podrobuj se kázni Páně a neklesej na mysli, když tě kárá. 6 Koho Pán miluje, toho přísně vychovává, a trestá každého, koho přijímá za syna. ´

Jsi tedy vůbec dítě Boží? Jestli znovu a znovu odmítáš růst, těžce se namáhat, být zodpovědný, nést ovoce. Sloužit své rodině i sboru do úmoru. Jestli znovu a znovu říkáš to nejde. Nemohu, nechci a utíkáš od kříže. Čiň pokání! Což nevíš, že jsi k tomu všemu povolán? Což nevíš, že tě dobrotivost Boží chce dovést k pokání? Což nevíš, že činíš z Boha lháře, když voláš pořád znovu, že to nejde? Pohleď na Zachea, myslíš, že pro toho mamonáře bylo lehké všechno rozdat a čtyřnásobně vrátit? Vždyť majetek byl bůh jeho celého, dosavadního života! Ale on v Kristu a v jeho díle plném milosti nalez l svou sílu! Písmo říká:

• J 16,33 to jsem vám pověděl, abyste nalezli ve mně pokoj. Ve světě máte soužení, ale vzchopte se, já jsem přemohl svět.
• A také: 1 Korintským 10:13 Nepotkala vás zkouška nad lidské síly. Bůh je věrný: nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko a dá vám sílu, abyste mohli obstát.

Tak zanech sebelítosti, toho zármutku podle světa a ďábla. Přestaň si na křesťana hrát a buď  jím! Chyť se Krista, jestli mu patříš a vírou v jeho zaslíbení přemáhej svůj hřích i soužení světa. Amen!

Odkazy: 1 J 5,1; Ř 3,4; 1,18; Žd 12,1-6; J 16,33; 1 K 10,