Na našich rozhodnutích záleží (Rút 1,1-5)
Elímelek s rodinou jde do Moábu
Pavel Borovanský, 10. září 2017, Ústí nad Labem
Pavel Borovanský, 10. září 2017, Ústí nad Labem
Milostivý Bůh probudil a probouzí našeho ducha mocí svého slova. Se zrakem upřeným na kříž Ježíše Krista a hledícím za padlou realitu a oponu tohoto času, se srdcem které svou naději upíná k věcem budoucím a věčným však musí srdce každého z nás být povzbuzeno, posíleno a upevněno v nehynoucí naději a radosti z Krista a z účasti na svatém Božím povolání! Přesně jak Petr učí.
Pavel Borovanský, Ústí nad Labem, 20. srpna 2017
Dává nám vysvětlení boje, duchovní války, která zuří ve světě, ale bohužel i v nitru každého z nás. Ale neponechává nás v beznaději zde ve světě. Velmi silně mluví o svrchované, neporazitelné a neměnné moci Boží!
Pavel Borovanský, Ústí nad Labem, 30. července 2017
Pokora je něco, co nevychází z nás. Pádem jsme ji ztratili a nahradila ji zpupnost a tvrdost. Ale Bůh nám ji dal, je součástí nového stvoření. A stejně jako láska, je i pokora v životě křesťana přítomná nejdříve a na prvním místě k Bohu, k Jeho vůli, k Jeho slovu, které máme v Písmu. A na druhém místě potom k lidem, především k Božím dětem, ale i k ostatním.
1 Petrův 5:5-7 Stejně se i vy mladší podřizujte starším. Všichni se oblecte v pokoru jeden vůči druhému, neboť ‚Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost‘. Pokořte se tedy pod mocnou ruku Boží, aby vás povýšil v ustanovený čas. Všechnu ‚svou starost vložte na něj‘, neboť mu na vás záleží.
Apoštol Petr napomíná starší církve. V kontextu soudu z konce čtvrté kapitoly. Toho soudu, který začíná od Božího domu. A vidíme zde dvě věci. Za prvé to, že v církvi se již tehdy vedl zápas o to, kdo má být a jaký má být starší. Ne všichni starší v době sepsání listu konali svou službu v souladu s Písmem, podle Boží vůle! Někteří z nich nebyli povolání Bohem, někteří padli do pokušení špatných pohnutek a vlastního sobectví.
1 Petrův 5:1-4 Starší mezi vámi napomínám, sám také starší, svědek utrpení Kristových i účastník slávy, která se má v budoucnu zjevit: Starejte se jako pastýři o Boží stádce u vás, ne z donucení, ale dobrovolně, jak to Bůh žádá, ne z nízké zištnosti, ale s horlivou ochotou, ne jako páni nad těmi, kdo jsou vám svěřeni, ale buďte jim příkladem. Když se pak ukáže nejvyšší pastýř, dostane se vám nevadnoucího vavřínu slávy.