Cesta bolesti a zármutku (Gn 35,8.16-29)
Údolí stínu smrti
Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 18. listopadu 2012
Dobré dopoledne, pokoj vám a milost. Bůh je dobrý a z Jeho milosti jsme se znovu sešli k tomu, abychom společně otevřeli Boží slovo a uctívali Pána tím, jak budeme naslouchat výkladu Jeho slova, jak ho budeme poslouchat v praktických věcech v našich životech. Bůh proměňuje naše životy svým Slovem mocí svého Ducha. Na nás je, abychom přijímali toto Slovo:

Jákob v předchozí kapitole selhal v mnoha ohledech. Jeho život se skoro zhroutil. Čelil vážnému nebezpečí – celé jeho rodině hrozilo vyhlazení, vendeta, krevní msta za to, co provedli jeho synové, když vyvraždili všechny muže z Šekemu. Bůh skutečně dlouho mlčel a nechal dojít věci v Jákobově životě až do krajnosti. Ale neopustil Jákoba.
Jákob opouští dům svého otce a setkává se s Bohem. Toto setkání navždy mění jeho život – mění se jeho uctívání, mění se jeho jednání, mění se úplně všechno.
Tato kapitola je kapitolou požehnání, i kapitolou rozkladu. Celá rodina se rozložila a tím, co ji rozložilo, byl hřích. Nebyl to hřích jednotlivce, ale byl to hřích všech jednotlivců v této rodině.
Izák rozhodně nebyl žádnou kopií svého otce. Přesto musel čelit podobným věcem, jakým čelil jeho otec. I my se musíme vyrovnat s podobnými pokušení a proto se můžeme učit od těch, kdo nás předešli ve víře.
Bůh vyvolil Jákoba a Ezaua zavrhl. Učení o vyvolení nám ukazuje Boha v Jeho velikosti a slávě a dává nám porozumět Jeho milosti, moudrosti a lásce k nám, kteří věříme.
Když bylo Abrahamovi sto třicet sedm let, tak zemřela jeho žena Sára. Tři roky na to se oženil jeho syn Izák. Tím ale Abrahamův život ani zdaleka neskončil! Abraham se znovu oženil a měl další syny, nicméně požehnání, které od Boha dostal, přešlo na syna zaslíbení Izáka.