Jákobovo proroctví (Gn 49,1-33)
Cíl a smysl proroctví
Máme před sebou předposlední kapitolu knihy Genesis. Jedná o Jákobovo proroctví, které se týká potomků Jákobových synů. Mají se oddělit od světa a být spolu, být pohromadě, blízko sebe. Jsou shromážděni kolem otcova smrtelného lože a čekají na jeho poslední slova.

Jákob žehná svým vnukům (a v následující kapitole také svým synům), předává jim proroctví o Mesiáši, povzbuzuje jejich víru i naději a kromě toho slyšíme z jeho úst znovu zhodnocení jeho života.
V dnešním textu máme před sebou jeden z nejkrásnějších příkladů věrnosti v celém Písmu – Josef je věrný vůči své rodině, kterou zachraňuje před hladem, je věrný vůči faraonovi, jehož je správcem a je věrný vůči svému umírajícímu otci.
Náš dnešní text nám ukazuje Jákobovo setkání s Josefem. Přestože Jákob Josefa velmi miloval a toužil spatřit jeho tvář, tak hledá Boží vůli v tom, zda má, či nemá sestoupit s celou rodinou do Egypta.
Josef se konečně dává poznat svým bratrům, odpouští jim a usmiřuje se s nimi. Aby usmíření mělo smysl, muselo mu předcházet prověření charakteru bratrů. Nyní Josef zve celou rodinu do Egypta, kde se o ni postará.