Povzbuzení v Kristu (1Te 1-5)
Církev v Tesalonice se liší od předchozích církví, na které jsme se dívali – asi největší odlišnost najdeme v tom, že to je církev, které apoštol Pavel vůbec nic nevytýká.
Církev v Tesalonice se liší od předchozích církví, na které jsme se dívali – asi největší odlišnost najdeme v tom, že to je církev, které apoštol Pavel vůbec nic nevytýká.
Církev v Kolosách si vedla velmi dobře, ale potřebovala se mít mnohem více na pozoru než filipská církev. Byla to zdravá církev, která rostla v Boží milosti, ve víře v Ježíše Krista a ve vzájemné lásce mezi svatými.
Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 13. ledna 2013
Pokoj vám a milost. Dneska pokračujeme v sérii, která se týká novozákonní církve. Minulý týden jsme tuto sérii začali studií listu Filipským. Seznámili jsme se asi s nejkrásnější církví, kterou v Novém zákoně nacházíme. Dnes se budeme věnovat další krásné církvi – církvi v Kolosis. Příští týden potom tuto sérii uzavřeme tesalonickou církví. To byla církev, která aktivně očekávala příchod Pána Ježíše Krista.
Dnes máme před sebou Pavlův list křesťanům do Kolosis. Tento list je jim adresován – viz v. 1,2, ale jak se můžeme dočíst v závěru listu, tak nepatřil jenom jim, ale měli ho dát přečíst také církvi ze sousedního města Laodikeje a sami si měli přečíst dopis, který Pavel adresoval laodicejské církvi (Ko 4,16).
Dnes se podíváme na Pavlův dopis do církve ve Filipis. Pokusíme se přiblížit si atmosféru první církve a povzbudíme se navzájem v Kristu. Kéž naše srdce hoří stejně, jako hořela srdce prvních čtenářů tohoto krátkého dopisu.
Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 6. ledna 2013
Pokoj vám a milost, milovaní svatí. Setkáváme se dnes poprvé v novém roce a já bych chtěl využít několik následujících nedělí k tomu, abychom se zamysleli nad novozákonní církví. Na několik týdnů tedy opustíme knihu Genesis a přesuneme se do Nového zákona, konkrétně k listům apoštola Pavla.
Křesťan je vůní kadidla, které Kristus obětuje Bohu. Ale nevoní každému stejně. Jedněm jsme životodárnou vůní ke spasení, zatímco pro druhé jsme smrtonosnou vůní, která vede k záhubě.
Jan popsal příchod Spasitele na svět úplně jinak než Matouš nebo Lukáš. Zmiňuje Kristovo lidství, ale mnohem více se soustředí na Kristovo Božství. Jan brilantně spojuje obojí a ukazuje nám nádheru Spasitele přicházejícího na svět.
Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 23. prosince 2012
Pokoj vám a milost, bratři a sestry, milí přátelé. Každou neděli se společně scházíme, abychom společně oslavovali vzkříšení našeho Pána Ježíše Krista. Prvního dne po sobotě, třetího dne po ukřižování, vstal z mrtvých – hrob zůstal prázdný. To je jasná zpráva evangelia. To je také důvod, proč se církev od počátku prvního dne v týdnu shromažďovala ke společnému uctívání. To je důvod, proč jsme zde dnešního dne také my.
Petr píše o tom, že přijdou posměvači. Kdo jsou tito lidé? Koho se toto slovo týká? Petr píše do církve - budou to tedy někteří z těch, kdo si říkají křesťané? Před kým a před čím nás Boží slovo tak důrazně varuje?