ZKOUŠKA PAVLOVA EVANGELIA N BOŽÍ POKYN

ZKOUŠKA PAVLOVA EVANGELIA N BOŽÍ POKYN

ÚVOD

Pokoj vám a milost Boží v Kristu. Minulý týden jsme byli v knize starozákonní Rút. A viděli jsme muže z Izraele jak odvádí svou rodinu ze země Bohem zaslíbené pryč na Moábská pole. Viděli jsme důsledky jeho nevíry a odklon od Božích zaslíbení, kdy Elímelek v podstatě vyobcoval sám sebe a své blízké ze společenství Božího lidu.

Důsledkem byla jeho smrt, smrt jeho synů a naprostá ztráta existence a úplná samota Noemi, která zůstala bez ochrany a zajištění. Zůstala bez naděje v cizí, pohanské zemi. Daleko od Boha, Jeho zaslíbení, daleko od společenství Božího lidu.

Nevíra Elímeleka a jeho spoléhání na své vlastní síly a moudrost, to vše přineslo mnoho zlého. A naplnilo se tak vlastně pravdivé slovo Písma. Ten, který doufá v člověka, ten, který doufá v sebe, ten by měl dostat velmi rychle rozum a spěchat k Bohu. Ne utíkat od Něho!

• Jr 17:5 Toto praví Hospodin: „Proklet buď muž, který doufá v člověka, opírá se o pouhé tělo a srdcem se odvrací od Hospodina.

Také v Římanům čteme podobně:

• Římanům 8:5 Ti, kdo dělají jen to, co sami chtějí, tíhnou k tomu, co je tělesné; ale ti, kdo se dají vést Duchem, tíhnou k tomu, co je duchovní. 6 Dát se vést sobectvím znamená smrt, dát se vést Duchem je život a pokoj 7 Soustředění na sebe je Bohu nepřátelské, neboť se nechce ani nemůže podřídit Božímu zákonu. 8 Ti, kdo žijí jen z vlastních sil, nemohou se líbit Bohu.

Starý zákon je stínem budoucích velikých duchovních skutečností. Vede nás v každém příběhu a knize k jedinému cíli. K evangeliu Krista! A evangelium Kristovo je tématem listu Galatským, který jsme také společně začali procházet.

V knize Rút nás Boží Duch soustředí na naprostou Boží svrchovanost, kdy vidíme, že Hospodin má svůj záměr neotřesitelně ve své moci. Když vidíme V Rút jak Bůh vše vede svrchovaně a prozřetelně k naplnění toho, co si předsevzal a zároveň pohlédneme do listu Galatským na nádheru a sílu evangelia, musí naše důvěra Bohu naprosto spolehlivě růst.

Kniha Rút ukazuje Boží svrchovanou moc v detailech všedního života a jenom z Boha narozený člověk může v té zdánlivé všednosti zahlédnout nádheru Božího jednání a moci. Vidí, jak Hospodin skrytě jedná ke spáse pohanky Rút a záchraně Noemi, dcery Izraele. Vždyť shodou okolností bylo pole, na které přišla Rút Boázovo.

A list Galatským je zase plný pravdy o jedinečnosti, výlučnosti a proto nesmírné vzácnosti evangelia, protože evangelium je jedno jediné a žádné jiné, podobné, druhé a další není! Sledujme dnes znovu Pavlovu obhajobu evangelia, které přinesl do Galácie. A držme se při tom neochvějně pravdy o Boží svrchované moci a vládě nad vším, co se pod sluncem děje!

Galatským 2:1 Potom jsem se po čtrnácti letech znovu vypravil do Jeruzaléma spolu s Barnabášem a vzal jsem s sebou i Tita. 2 Šel jsem tam na Boží pokyn a těm, kteří jsou ve zvláštní vážnosti, jsem v soukromí předložil evangelium, které zvěstuji pohanům, aby snad moje nynější i dřívější úsilí nebylo nadarmo. 3 Ale ani Titus, který tam byl se mnou a je Řek, nebyl přinucen, aby se dal obřezat, 4 jak chtěli ti, kteří předstírali, že jsou bratří, a pokoutně se mezi nás vetřeli s úmyslem slídit po naší svobodě, kterou máme v Kristu, aby nás uvedli do otroctví zákona. 5 Před těmi jsme však ani na okamžik necouvli a nepodrobili jsme se jim, aby vám byla zachována pravda evangelia. 6 Od těch však, kteří se těšili zvláštní vážnosti – čím kdysi byli, na tom mi nic nezáleží, Bůh přece nikomu nestraní – ti tedy, kteří se těšili zvláštní vážnosti, mi nic dalšího neuložili;

Odkazy: Jr 17,5; Ř 8,5-8;

PAVLOVA STAROSTLIVÁ PÉČE O EVANGELIUM 1-2

Od první návštěvy Jeruzaléma, která byla spíše osobní návštěvou apoštola Petra uplynulo již čtrnáct let. Vykladači se přou, zda Pavel mluví o čtrnácti letech od první návštěvy, nebo od obrácení. Kloním se k prvnímu, dává mi to  větší smysl. Ale to není to podstatné. Podstatné je, že Pavel skutečně dlouhé roky sloužil a nesl evangelium pohanským národům aniž by  byl pod jakýmkoli dohledem duchovních autorit uznávaných církví. Tímto znovu Pavel dokládá, že své evangelium čerpal přímo od Krista a tím i od Boha Otce. Od nich má přeci svůj posvátný úkol!

• Galatským 1:1 Pavel, apoštol povolaný a pověřený nikoliv lidmi, ale Ježíšem Kristem a Bohem Otcem, který Ježíše vzkřísil z mrtvých, 

Pavel sebou bere Barnabáše a Tita. A ve druhém verši, na jeho začátku říká zásadní věc. Do Jeruzaléma šel na Boží pokyn! V řečtině je tam slovo apokalypsis, tedy zjevení. Víc o tom Pavel neříká a musíme pozorně sledovat kontext, abychom porozuměli co se dělo. Pavel tam šel veden samotným Božím Duchem. Bůh mu dal pokyn a on šel. A důvod té cesty byl podle druhého verše, aby předložil evangelium, které zvěstoval pohanům, aby jeho veškeré úsilí nebylo nadarmo.

Šel tedy do Jeruzaléma předložit své evangelium těm, kteří byli ve zvláštní vážnosti. Nejspíše se jedná o Petra, Jakuba a Jana. Kontext devátého verše druhé kapitoly to říká.

• Ga 2:9 Když poznali milost, která mi byla dána – Jakub a Petr a Jan, kteří byli uznáváni za sloupy církve – podali mně a Barnabášovi pravici na stvrzení naší dohody, že my půjdeme mezi pohany a oni mezi židy.

Takže je to sám Bůh, kdo vede Pavla, aby předložil své evangelium těm, kteří byli sloupy církve a měli velkou vážnost v očích Jeruzalémských svatých i celé církve. A cílem je potvrzení pravosti Pavlova evangelia! Pavel sám nepochybuje o evangeliu, které zvěstuje, tak proč je potřeba ho tímto způsobem dosvědčit? Aby Pavlovo obrovské úsilí mezi pohanskými pronárody nepřišlo nazmar!

A jak by mohlo to veliké úsilí přijít nazmar? Pavel je v Kristu moudrý a k moudrosti je Kristem veden. Je to prozíravost. Někdo by se mohl zeptat. “Jak by mohlo dílo, které konal sám Bůh skrze svůj nástroj Pavla, přijít vniveč?”

Boží dílo nikdy nemůže přijít vniveč, nemůže být konáno nadarmo, vždy přinese Bohu slávu a evangelium, Boží slovo se nikdy nevrací zpět k Bohu s prázdnou. Izajáš napsal.

• Izajáš 55:10 Spustí-li se lijavec nebo padá-li sníh z nebe, nevrací se zpátky, nýbrž zavlažuje zemi a činí ji plodnou a úrodnou, takže vydává símě tomu, kdo rozsívá, a chléb tomu, kdo jí. 11 Tak tomu bude s mým slovem, které vychází z mých úst: Nenavrátí se ke mně s prázdnou, nýbrž vykoná, co chci, vykoná zdárně, k čemu jsem je poslal.

A Pavel nese přeci Boží slovo spásy, nebo ne? A v tom nebo ne, je skryt náš problém, někdo by se právě takto mohl ptát. A vidíme, že v Galácii byli lidé, kteří zpochybnili Pavla a jeho zvěst o spáse.  Bůh je všemohoucí a svrchovaný, nikdo nezmaří Jeho dílo. Ale Bůh vede lidi k zodpovědnému jednání.

A dílo evangelia je Božím všemocným dílem, ale nést ho dobře je lidským posláním a zodpovědností. Bůh ho dal svým svatým jako velké poslání a proto ho každý ze svatých musí konat starostlivě a zodpovědně. Bůh rozdělil dílo spásy na to, co náleží jen Jemu a nikomu jinému. Nejsme zodpovědní za to, kdo uvěří, kdo ne a jak.

Ale jsme zodpovědní za vše, co se týká evangelia a co je dáno do oblasti lidské zodpovědnosti a je v lidských silách to učinit. Cokoli můžete jako lidé učinit pro zdárné šíření evangelia, to by jste měli učinit.

Bůh vede Pavla k tomu, aby předložil “své” evangelium apoštolům. Je potřeba učinit vše, aby nedošlo k jakémukoli zpochybnění zvěsti, kterou Pavel hlásal. Pavel sám touží po tom učinit vše, co je v jeho silách, aby na “jeho” evangelium nedopadlo ani smítko, či stín pochybností. Vše, co Pavel může udělat, aby zajistil věrohodnost své zvěsti, to udělá! Pavel jedná moudře a prozíravě. A jeho starostlivost o evangelium je úžasná a inspirující.

Jsem přesvědčen, že starost o evangelium a touha, aby nebylo jakýmkoli způsobem zneváženo, nebo napadeno je to, co Pavla vede do Jeruzaléma! Pavel má prostě starost, aby jeho úsilí nepřišlo vniveč. Verš druhý to jasně říká. Pokud ti, co jsou ve zvláštní vážnosti potvrdí Pavlovu zvěst, bude to další punc ryzosti a pravosti, který zavře ústa protivníkům. Bude to dobrý kredit!

Pavel tím také brání riziku rozdělení církve. Ze strany judaistů, horlivých stoupenců obřízky a zákona by mohlo dojít ke zpochybnění všech Pavlem založených a budovaných sborů! Bůh to ví, Pavel to ví a proto jde na Boží pokyn do Jeruzaléma. Bratří a sestry, jste stejně tak starostliví ve věcech evangelia? Jeho zvěstování? Máte stejnou starost o církve a svaté jako Pavel?

Mějte stejnou horlivost! Zkoumejte svůj život v každé oblasti, aby nedával žádný prostor ke zpochybnění vaší zvěsti. Jaké je vaše manželství, jací jste rodiče, nebo zaměstnanci, studenti? Vrhá to stín pochybností na vaši zvěst? Jak jednáte v církvi, vždyť se dívá svět lidí i svět duchovní.

Mějte stejnou starost o evangelium, jako Pavel! Když Pavel hájil před judaisty svou službu v Korintu, napsal.

• 2 Korintským 11: 26 Častokrát jsem byl na cestách – v nebezpečí na řekách, v nebezpečí od lupičů, v nebezpečí od vlastního lidu, v nebezpečí od pohanů, v nebezpečí ve městech, v nebezpečí v pustinách, v nebezpečí na moři, v nebezpečí mezi falešnými bratřími, 27 v námaze do úpadu, často v bezesných nocích, o hladu a žízni, v častých postech, v zimě a bez oděvu. 28 A nadto ještě na mne denně doléhá starost o všechny církve. 29 Je někdo sláb, abych já nebyl sláb spolu s ním? Propadá někdo pokušení, abych já se tím netrápil?

Pavel měl starost o zvěst spásy. Pavel se trápil pro evangelium a pro církev, když jim hrozilo nebezpečí.

Odkazy: Ga 1,1; 2,9; Iz 55,10-11; 2 K 11,26-29;

PAVLOVA NEÚSTUPNOST OD PRAVDY EVANGELIA 3-5

Nyní se podíváme na tři věci, které vždy provázejí evangelium všude, kde je zvěstováno. Sledujte text.

Ga 2,3 Ale ani Titus, který tam byl se mnou a je Řek, nebyl přinucen, aby se dal obřezat, 4 jak chtěli ti, kteří předstírali, že jsou bratří, a pokoutně se mezi nás vetřeli s úmyslem slídit po naší svobodě, kterou máme v Kristu, aby nás uvedli do otroctví zákona. 5 Před těmi jsme však ani na okamžik necouvli a nepodrobili jsme se jim, aby vám byla zachována pravda evangelia.

První věcí, kterou vidíme, je nepřátelství vůči evangeliu!

Tlak proti evangeliu je dvojí. Prvním druhem nepřátelského tlaku je tlak na církev ze strany světa. Známe ho všichni. Od ateistů až ke stoupencům mnoha filosoficko-náboženských směrů. Všichni brojí proti jediné cestě spásy! Všimněte si, že ačkoli se tito všichni přou  mezi sebou, přítomnost evangelia je spolehlivě sjednotí proti křesťanům. A to je podpůrným důkazem pravdivosti evangelia. Dokazuje totiž pravdu Písma, nepřátelství všech lidí vůči pravdě.

• Jan 3:19 Soud pak je v tom, že světlo přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé.

Ale tento tlak je méně nebezpečný, než druhá forma nepřátelství vůči pravdě. A tou je nepřátelství a tlak vůči evangeliu přímo v církvi, uprostřed svatých. Mluví o tom třetí a čtvrtý verš.

Galatským 2:3 Ale ani Titus, který byl se mnou a je Řek, nebyl přinucen dát se obřezat, 4 jak to chtěli ti falešní bratři, vetřelci, kteří se tam vloudili, aby vyšpehovali naši svobodu, kterou máme v Kristu Ježíši, a aby nás zotročili.

Do církve pronikají falešní bratři, nepřátelé evangelia. Pavel mluví o tom, že se vloudili za nějakým účelem. To může být vědomé jednání, ale zároveň i nemusí. Někteří skutečně mohou přicházet s vědomým nepřátelstvím a touhou rozbít církev. Ale další mohou být přesvědčeni o tom, že patří Kristu. A víte to není nějaká hrstka lidí. Co o tom říká Pán Ježíš sám?

• Matouš 7:21 Ne každý, kdo mi říká ‚Pane, Pane‘, vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích. 22 Mnozí mi řeknou v onen den: ‚Pane, Pane, což jsme ve tvém jménu neprorokovali a ve tvém jménu nevymítali zlé duchy a ve tvém jménu neučinili mnoho mocných činů?‘ 23 A tehdy jim prohlásím: ‚Nikdy jsem vás neznal; jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti.‘

Slovo mnozí v Mt 7,22 znamená většina, velmi početný, přemnohý. To je varující slovo pro nás pro všechny. Všichni ve viditelné církvi nazývají Krista svým Pánem, ale velký počet z nich, možná většina z nich Kristu nepatří! Ale zapamatujme si: Tlak ze strany nepřátel pravdy je i  v církvi!

Druhá věc, kterou vidíme, touha a cíl nepřátel je zničení církve!

Nepřátelé evangelia škodí v samotné církvi. Cílem je zničit církev. V případě zákoníků vyšpehovat křesťanskou svobodu  a zničit ji.

Tlak a následné ničení pravdy evangelia může mít mnoho podob. A ty nemusí být radikální. Přesto hubí církev. I skrytý odklon od evangelia má smrtící potenciál, když se mu dá dostatek prostoru a času. K evangeliu můžete přidávat, ubírat, můžete ho ředit, nebo svádět trochu jiným směrem. Adventisté mají sobotu. ŘKC zpověď a odpustky. Charismatici druhou zkušenost projevující se jazyky. A co máme my? Běda nám pokud máme něco navíc k evangeliu, nebo něco tak trochu mimo evangelium.

V listu Galaťanům se jedná o Mojžíšův zákon. Zákonictví má ale mnoho podob. Vždy jdou nad rámec Písma, nemají v Písmu oporu.

Ačkoli je každé zákonictví agresivní zlo, jde paradoxně v církvi o nejvíce tolerovaný hřích. Zákoníci bývají vnímáni jako super-duchovní bratři a sestry. Na první pohled to vypadá, že zákonictví podporuje svatost věřících, ale opak je pravdou! Pavel nás učí, že každé zákonictví je zlo a cílem je ničit životy svatých i církve. Ti, kdo byli povoláni milostí musí zákonictví rozpoznat, odsoudit a odmítnout!

Pavel varuje křesťany před těmi, kdo duchovní stav posuzují podle vnějších věcí. Zdrojem zákonictví je vždy pýcha. Zákoník posuzuje svůj duchovní život podle vnějších znaků. A i ostatní poté posuzuje podle toho, jestli je dodržují, nebo ne. Zákoník se nikdy nespokojí s tím, že sám žije v zákonictví. Snaží se ze všech sil podřídit všechny kolem sebe svému náboženskému systému.

Steven cole napsal: „zákonictví je jemný nástroj satana, na povrchu se zdá, že podporuje svatost, ale „svatost“ založená na tělesnosti ve skutečnosti odvádí člověka od závislosti na Kristu. Posuzování a odsuzování druhých podle vnějších znaků podporuje pýchu, což ničí církev zevnitř.

Zákonictví brání proměně srdce, růstu vnitřního člověka a čistí pouze zevnějšek. Tak vznikají obílené hroby. Navenek je vše krásné až dokonalé, uvnitř potom člověk i celé společenství hyne! Zákonictví zabraňuje pravdě evangelia pronikat do srdce, což je Kristův jasný cíl. Naše spravedlnost má být vyšší, než spravedlnost farizejů! Pro zákonictví jsou vnější věci nejdůležitější. Duchovní stav posuzují podle nich. Zákonictví má za cíl zničit svaté a církev.

Kouříš? Cože, po obědě třetinku piva? Máš tetování? Co to máš za účes? V jakém oblečení sis to dovolil přijít na shromáždění, nebo ho dokonce vést? Jak to, že jsi se nezúčastnil sborového pobytu a místo toho sis vybral své pole a své volky? Je jasné, že v tvém vztahu k Bohu je něco špatně!

Zapamatujme si touhu a cíl nepřátel evangelia. Zničení církve!

 

Třetí věcí, která provází evangelium, je neústupná obrana pravdy ze strany svatých!

Pavel napsal:

Ga 2,3 Ale ani Titus, který tam byl se mnou a je Řek, nebyl přinucen, aby se dal obřezat, 4 jak chtěli ti, kteří předstírali, že jsou bratří, a pokoutně se mezi nás vetřeli s úmyslem slídit po naší svobodě, kterou máme v Kristu, aby nás uvedli do otroctví zákona. 5 Před těmi jsme však ani na okamžik necouvli a nepodrobili jsme se jim, aby vám byla zachována pravda evangelia.

Vidíte? Neustoupili! A důvod, proč neustoupili? Ten důvod najdeme v našem dnešním textu ve verši pátém. Ale pojďme nejprve do jiného textu Písma. Tam uvidíme tu vnitřní motivaci k neústupné obraně pravdy evangelia. Najdeme tam touhu a sílu nového života v Kristu. Lásku k Bohu a vděčnost za Jeho dílo spásy! Pavel mluví o sobě, byl horlivý farizeus a tvrdý zákoník, ale…

• Filipským 3:7 Ale cokoliv mi bylo ziskem, to jsem pro Krista uznal za ztrátu. 8 A opravdu také pokládám všechno za ztrátu pro nesmírnou vzácnost poznání Krista Ježíše, svého Pána. Pro něho jsem se všeho zřekl a pokládám to za odpad, abych získal Krista  9 a byl nalezen v něm, nemaje svou spravedlnost, která je ze Zákona, ale tu, která je z víry v Krista, tu spravedlnost, která je z Boha na základě víry, 

Právě proto, co čteme ve Filipským, je obrana pravdy ze strany pravých svatých tak neústupná a vytrvalá. Pavel byl horlivý ctitel zákona  a farizeus, ale poznal Krista! Poznal Boží milost a skutečnou Boží spravedlnost přičtenou skrze víru v Krista. 

Proto Pavel pravdu neústupně brání, protože si ji v Kristu zamiloval. Na rozdíl od falešných křesťanů ji žije a vnitřní člověk v něm je budován bohatstvím Boží slávy a milosti Ef 3,14. To u zákoníků a dalších náboženských lidí neuvidíte. Tam bude to vnější znamenat vždy top a nejvíc a to vnitřní bude mrtvé. Obílený hrob na slunci září, ale uvnitř je mrtvo.

Zapamatujte si třetí věc provázející věrně evangelium a církev. První je nepřátelství proti evangeliu. Druhá je touha a cíl nepřátel pravdy, zničení církve/evangelia. A třetí věc, která je vždy tam, kde evangelium, je neústupná obrana evangelia ze strany svatých, protože oni evangelium milují. Milují Krista! Hus napsal.

„Protož, věrný křesťane, hledej pravdu, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, prav pravdu, drž pravdu, braň pravdu až do smrti: neboť pravda tě vysvobodí od hříchu, od ďábla, od smrti duše a konečně od smrti věčné, což je věčné odloučení od milosti Boží…“

Hus miloval pravdu Boží stejně jako Pavel. I Pavel byl nakonec pro evangelium obětován a popraven. Stejně jako Jan Hus. Zůstali Bohu a Jeho pravdě věrní až do smrti. A aby byla tato pravda, pro kterou se i umírá zachována i nám, i proto ji Pavel před dvěma tisíci lety neústupně hájil! Ve verši pátém to jasně říká. To je touha cíl všech pravých svatých! Milují pravdu a bojují za její zachování pro mnohé další.

Odkazy: J 3,9; Mt 7,21-23; Fp 3,7-9;

 

NIC DALŠÍHO MI NEULOŽILI 6

Poslední bod kázání mluví o tom, že Pavlovi ze strany duchovních vedoucích církve nebylo uloženo nic dalšího.

Gal 2:6 Od těch však, kteří se těšili zvláštní vážnosti – čím kdysi byli, na tom mi nic nezáleží, Bůh přece nikomu nestraní – ti tedy, kteří se těšili zvláštní vážnosti, mi nic dalšího neuložili;

Tento Pavlův argument je dokonalý, protože využívá vážnosti a postavení sloupů jeruzalemské církve na jedné straně a na druhé straně ukazuje, že pravé evangelium je jen jedno jediné a v jeho světle jsme my všichni, kteří věříme, na tom stejně! Pravda o spáse je Boží pravda a spása samotná je dílem Božím, které zajistil Kristus na Golgatě svou krví a Duch svatý ji koná v srdci lidí.

Duchovní autority církve neshledali na Pavlově zvěsti nic, co by bylo potřeba opravit, dát do pořádku, uvést na pravou míru. Neviděli nic. Nebylo potřeba nic změnit, přidat ani ubrat. A v našem případě si všimněte, že Pavel se na jednu stranu odvolává na jejich vážnost a autoritu v očích církve, na druhou stranu však jasně deklaruje, že z pohledu evangelia Bůh nikomu nestraní! Před Bohem jsme na tom všichni stejně, stejně ztracení a stejně spasení. Byli jsme stejně zkažení a jsme vykoupeni stejnou cenou jedné Kristovi krve! V Ř2,11 stojí.

• Římanům 2:6 On ‚odplatí každému podle jeho skutků‘. 7 Těm(křesťanům), kteří vytrvalostí v dobrém jednání hledají nepomíjející slávu a čest, dá život věčný. 8 Ty však(svévolníky), kteří prosazují sebe, odpírají pravdě a podléhají nepravosti, očekává hněv a trest. 9 Soužení a úzkost padne na každého, kdo působí zlo, předně na Žida, ale i na Řeka; 10 avšak sláva, čest a pokoj čeká každého, kdo působí dobro, předně Žida, ale i Řeka. 11 Bůh nikomu nestraní.

Sledovali jsme zatím v Galatských pět Pavlových argumentů o pravosti jeho evangelia. Šestý uvidíme příště. Těch pět si shrneme.

1. Pavlovo evangelium bylo zjevení od Boha Gal 1,1; 1,12;
2. Pavel neučil zákon proto, že by ho neznal. Byl jeho horlivý stoupenec. Ale byl vysvobozen z prokletí zákona milostí Kristovou a radostně se zákona zřekl. Gal 1,13-14; Fp 3,7-9;
3. Pavel první roky sloužil nezávisle na apoštolech a evangelium neprobíral s žádným člověkem. Gal 1,15-17;
4. Při první návštěvě Jeruzaléma byl jen s Petrem a Jakubem, a to jen krátce. Při tom plně sloužil vedle nich. Gal 1,18-20; Sk 9;
5. Během Pavlovi další návštěvy Jeruzaléma apoštolové uznali pravost Pavlova evangelia. Gal 2,1-6;

Odkazy: Ř 2,6-11;

APLIKACE

Na biblické evangelium, předané i skrze apoštola Pavla a pohanům obzvlášť od apoštola Pavla se můžete plně spolehnout. Zamilujte si Pavlovi listy!

Očekávejte opozici a nepřátelství proti evangeliu nejen ve světě, ale i ve viditelné církvi.  Pavel varuje před falešnými bratry, stejně tak Petr i Juda a Jan. Modlete se za dar rozlišování duchů, J 4,1;

Neustupujte od pravdy a bojujte za její zachování ve vašem životě i v životě druhých a těch, kteří teprve uvěří! Jako Pavel, jako Jan Hus!