Věříš ve své skutky? Pak tvrdíš, že Bůh neví, co dělá!

Věříš ve své skutky? Pak tvrdíš, že Bůh neví, co dělá!

Galatským 2:19 Vždyť já jsem skrze Zákon umřel Zákonu, abych žil Bohu. S Kristem jsem ukřižován:  20 Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. Život, který nyní žiji v těle, žiji ve víře v Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne.  21 Neodmítám milost Boží, neboť jestliže spravedlnost je ze Zákona, potom Kristus zemřel nadarmo. 

ÚVOD

Pokoj vám a milost v Kristu Ježíši, našem Pánu. Jeden milovaný bratr mi dal dárek k narozeninám, který mě potěšil. Ten dárek mě přivedl k mnoha biblickým pravdám a jedna z nich silně rezonuje v mé mysli. Jistě znáte verš Sk 20:28. Je primárně pro starší, ale já jsem přesvědčen, že je svým významem a důrazem pro každého. Pojďme si ho přečíst.

• Skutky apoštolské 20:28 Dávejte pozor na sebe i na celé stádo, ve kterém si vás Duch svatý ustanovil za strážce, abyste byli pastýři Boží církve, kterou si Bůh získal krví vlastního Syna.

Pavel skutečně mluví ke starším v Efesu se kterými se loučí. Oni jsou Bohem povolaní. A všimněte si, že jsou na prvním místě povoláni v kontextu jako strážci.  Za druhé jsou povolání jako pastýři. Jako strážci jsou povoláni na prvním místě k tomu, aby střežili sebe. Nejprve sebe! A teprve potom stádo. Jak je to možné?

Jednoduše proto, že strážce, který se neuhlídal a opil se, je špatný strážce a neschopný stádo hlídat a chránit. Strážce, který je líný a na hlídce spí je špatný strážce a takovému nikdo stádo nesvěří. Strážce, který neroste v poznání a v rozlišování a nerozpozná vlka od ovce je špatný strážce a následky budou hrozivé.

Na druhém místě pak Pavel používá slovo pastýř. A to je slovo, ve kterém je zahrnuta celá škála činností. Pastýř hledá dobrá místa pastvy a napajedla s čerstvou vodou. Pastýř hledá dobrou, bezpečnou cestu k pastvě a vodě. Hledá bezpečný průchod nebezpečnou krajinou. Drží stádo pohromadě. Ošetřuje zraněné, kárá a napomene hloupé a tvrdohlavé ovce. A střeží stádo před zloději a predátory jako strážce!

V Písmu čteme, že žák není nad svého učitele, ale pokud je dobře vyučen, bude jako jeho učitel.  Lk 6,40. To ale znamená, že starší učí podle svého vzoru celé stádo a každou jednotlivou ovci v něm stejné zodpovědnosti a stejné starostlivosti o všechny ovce a celé stádo. A cílem tedy je, aby zbožní pastýři vychovávali stejně zbožné ovce! Ovce potom mají pastýře následovat jako vzory.

A tak milovaní se zeptám. Chcete silné, zdravé, rostoucí stádo? Chcete správně fungující stádo, ve kterém jsou ovečky v bezpečí? Dělejte to, co dělají pastýři. Střežte nejprve sami sebe! Před hříchem a hříšnými sklony, před tělesným jednáním, které je Bohu nepřátelské a vůbec se Mu nelíbí! Proto se učte být vždy střízliví, usilujte o to nebýt líní, naopak vynaložte všechnu svou snahu k získání moudrosti a zbožnosti. A snažte se sami růst v rozlišování, abyste spolehlivě a vždy rozpoznali blížícího vlka. Vždyť to můžete a musíte být i vy, kdo vydá výstrahu pro ostatní stádo, bude-li to třeba. Kéž nám prospěje k budování náš dnešní text.

Galatským 2:19 Vždyť já jsem skrze Zákon umřel Zákonu, abych žil Bohu. S Kristem jsem ukřižován:  20 Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. Život, který nyní žiji v těle, žiji ve víře v Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne.  21 Neodmítám milost Boží, neboť jestliže spravedlnost je ze Zákona, potom Kristus zemřel nadarmo. 

Odkazy: Sk 20,28;

UKŘIŽOVÁN S KRISTEM

V devatenáctém verši čteme. Vždyť já jsem skrze Zákon umřel Zákonu, abych žil Bohu. S Kristem jsem ukřižován: 

V řečtině je slovo gar. Znamená vždyť ,neboť, protože, však, totiž. Pavel říká: “Neboť já jsem umřel, protože já jsem umřel, já však jsem umřel, já jsem totiž umřel.” Jde o spojku vysvětlující. Pavel vysvětluje, co se stalo v jeho životě. A Pavel říká, že umřel. Umřel skrze zákon, prostřednictvím zákona. Zákon je tedy nějakým nástrojem v Boží ruce. Byl použit, aby Pavel zemřel. A aby zemřel něčemu. Čemu? Zákonu!

Je to trochu těžké, že? Ale v minulém kázání jsem řekl, že zákon a milost jsou dvě neslučitelné věci. Oboje, zákon i milost jsou nástroje Boží spásy, ale nemohou být uplatňovány současně, dohromady. Zákon má svůj úkol a cíl. Milost má svůj úkol a jasný cíl. Zákon je pro bezbožné, aby svou bezbožnost, svůj hřích poznali Ř 3,19-20.

Milost v Kristu ospravedlňuje a vede ke spravedlnosti z víry Ř 1,16-17!

Zákon je nástroj, pomocí kterého lékař určí diagnosu.  Je to rentgenový přístroj, pomocí kterého lékař učiní jasný snímek zhoubného nádoru a ukáže ho pacientovi. Aby poznal, že je smrtelně nemocný a zoufale potřebuje léčbu. Rentgen, ani jeho paprsky sami o sobě nemohou pacienta vyléčit. Odhalí nádor, ale nezničí ho. Zákon tě přivádí k poznání, že pro zhoubný nádor hříchu v tobě jsi vlastně už od narození duchovně mrtvý a odsouzený k smrti. A to je vše. Více zákon dát nemůže.

Milost v Kristu je pak tou samotnou léčbou. Nic jiného nemá moc zhoubný nádor vyléčit! V našich padlých tělech je hřích jako rakovina trvale přítomný. Znovu a znovu se objevuje. Boží milost v Kristu je světlem, která hřích znovu a znovu odkrývá, ale zároveň i dokonale znovu a znovu  trvale léčí!  Milost je světlo, které přebírá plnou práci na našem uzdravení, na odstranění hříchu, na posvěcení.

• 1 Janův 1:8 Říkáme-li, že jsme bez hříchu, klameme sami sebe a pravda v nás není 9 Jestliže vyznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti.

Milost v Kristu vás učinila jednou provždy dokonale spravedlivými v Ježíši! Proto už Boží zákon nemá pravomoc a žádné místo ve vašem životě. Mzdou hříchu je smrt a zákon požaduje, aby každý, kdo hřeší, zemřel! To však za vás a vaše hříchy učinil Pán Ježíš Kristus na kříži! Tak jste umřeli pro zákon a on ztratil moc ve vašich životech. Nemůže vás znovu odsoudit, jste v Kristu spravedliví! Jste zákonu mrtví a ožili jste Bohu skrze nekončící milost! Narodili jste se znovu, a narodili jste se Bohu a Jeho nekončící milosti. Proč je nekončící? Protože vás vede od vašeho nového narození a dovede vás až domů  na věčnost k vašemu Otci, kde v ní trvale spočinete.

Zákon je také jen částečným zjevením pravdy. Odhaluje vám vaši hříšnost a zoufalou situaci před Bohem. Odhaluje vás jako zločince a odhaluje, že jako zločinci jste Božím zákonem také spravedlivě a po právu odsouzeni k smrti. J 3,19. Celá pravda ale přichází až teprve z milostí v Kristu a v Jeho kříži. Neříká totiž jen jsi odsouzený hříšník. Říká vše, co potřebuješ znát ke své spáse: „člověče, jsi hříšník, kterého Boží zákon spravedlivě odsuzuje, ale ve svém Synu a v Jeho kříži ti Bůh nabízí odpuštění a záchranu! Čiň tedy pokání a věř evangeliu!“ Jan napsal.

• J 1:17 Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda se stala skrze Ježíše Krista.

Ve chvíli, kdy tato milost dorazí do vašeho života a vy ji dokonale v pravdě porozumíte a vírou ji přijmete. Když tedy celou svou důvěrou spočinete v Kristu v Jeho díle na kříži. Pak se stáváte jako Pavel někým, o kom beze zbytku platí následující.

Gal 2: 19 Vždyť já jsem skrze Zákon umřel Zákonu, abych žil Bohu. S Kristem jsem ukřižován: 

Jste mrtví pro zákon a vkročili jste do nového života v Kristu. Starý život zasvěcený jako otrok hříchu zemřel na kříži. Bez ohledu na to, jak jste dříve patřili Božímu zákonu. Jestli jste byli Židé, nebo pohané se zákonem napsaným ve vašich srdcích! Jde o naprostou novost, která nemá ve stvoření obdobu. Nemůžete ji zažít jinak než Boží milosti v Kristu. Jde o největší Boží zázrak, protože moc která vzkřísila z mrtvých našeho Pána Ježíše vás znovu zplodila k životu naprosto zázračnému a výjimečnému v tomto světe temnoty. Proto Pavel napsal, že na ničem jiném nezáleží než na novém stvoření. Má pravdu, nic jiného v celém stvoření nemá stejnou váhu. To ale znamená, že i důsledky jsou veliké a mají velkou váhu a dopad na naše životy. Uvidíme to v následujícím verši.

Odkazy: 1 J 1,8-9; J 1,17;

NOVÝ ŽIVOT Z BOŽÍ LÁSKY CHODÍ DUCHEM KRISTOVÝM

Gal 2:20 Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. Život, který nyní žiji v těle, žiji ve víře v Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne.

Podívejme se nejprve na první slova dvacátého verše. 20 Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. Co znamenají ta slova? Pavlova vlastní existence byla skončena? Duch Pavlův jako jeho identita zemřel, nebo byl odstraněn? A jak v něm žije Pán Ježíš Kristus? Je snad fyzicky přítomen v Pavlovi? Odpovězme si na tyto otázky.

Pavlova existence nebyla skončena, ani jeho duch nebyl odstraněn a Pavel se nestal jen nějakou schránkou bez vlastní identity. Slova nežiji již já, ale žije ve mně Kristus znamenají něco, co je jednou z největších a nejvzácnějších pravd. Je to poznání jednoty věřícího s Pánem Ježíšem. Tuto jednotu nemůžeme nazvat pouhou blízkostí i kdyby blízkost byla téměř absolutní a rozdíl by byl jen jedna milióntina  čehokoli! Pán se modlil.

• Jan 17:21 Ať jsou všichni jedno, jako ty, Otče, ve mně a já v tobě; ať jsou i oni jedno v nás, aby svět věřil, že jsi mě poslal. 22 Dal jsem jim slávu, kterou jsi dal mně, aby byli jedno, jako my jsme jedno. 23 Já v nich a ty ve mně, aby byli dokonale jedno a aby svět poznal, že jsi mě poslal a že jsi je miloval, jako jsi miloval mě.

Jde o dokonalou jednotu duchovní, kdy je identita věřícího člověka (jeho duch, duše i tělo) skrze poznání, souhlas a naprostou důvěru absolutně sjednocena s Pánem Ježíšem! Vede k morální jednotě, k životu ve spravedlnosti podle Kristovi vůle. Tři následující body vlastně popisují znovuzrození.

1. Člověk z milostí Boží poznává pravdu evangelia. Pravdu o Boží svatosti, lidské vzpouře a hříchu, o hněvu a soudu a o spáse v Kristu! J 3,31-33;

 

2. Člověk z milosti Boží souhlasí z celého srdce s pravdou evangelia, kterou poznal. Víra totiž není jen záležitostí intelektu, ale i srdce. Musí mít citový prvek. Ř 10,9-10;

 

3. Poznání pravdy a souhlas s ní, tedy pravá víra, nekončí ale u poznání a souhlasu. Dosahuje plného spolehnutí a spoléhání se na Krista a Jeho dílo v otázce spásy i posvěcení.  Dosahuje plné důvěry v Ježíšovo dílo. A celou svou vůlí se na kříž spoléhá. To znamená, že opustí svou vlastní vůli, moudrost, schopnosti a plně se v otázce spásy poddá vůli, moudrosti a moci Ježíše Krista!

 

A jsme v Římanům, kde Pavel napsal.

• Římanům 8:3 Bůh učinil to, co bylo zákonu nemožné pro lidskou slabost: Jako oběť za hřích poslal svého vlastního Syna v těle, jako má hříšný člověk, aby na lidském těle odsoudil hřích, 4 a aby tak spravedlnost požadovaná zákonem byla naplněna v nás, kteří se neřídíme svou vůlí, nýbrž vůlí Ducha. 5 Ti, kdo dělají jen to, co sami chtějí, tíhnou k tomu, co je tělesné; ale ti, kdo se dají vést Duchem, tíhnou k tomu, co je duchovní. 6 Dát se vést sobectvím znamená smrt, dát se vést Duchem je život a pokoj. 7 Soustředění na sebe je Bohu nepřátelské, neboť se nechce ani nemůže podřídit Božímu zákonu. 8 Ti, kdo žijí jen z vlastních sil, nemohou se líbit Bohu.

Mezi křesťany koluje mnoho názorů o tom, co znamená chodit Duchem svatým. Těchto 121 slov z Ř 8,3-8 nám dává odpověď. Dalo by se to říci několika slovy: Duchem svatým a v Jeho moci chodí ti, kdo se řídí Jeho vůlí a dají se Jím vést! Co ale v každodenní praxi znamená chodit Duchem svatým a v Jeho moci? Jak skutečně naplním, že chodím v Duchu Kristově, a tak se naplňuje Gal 23,20, že již nežiji já, ale Kristus ve mně?

Jestliže jsem poznal pravdu, souhlasil jsem s ní a důvěřuji ji celým srdcem pak se ji den co den poddávám. Jak?

Spasení znamená konec nadvlády hříchu v mém životě! A chodit v Duchu svatém znamená postupné posvěcení, kdy Duch svatý odděluje člověka od hříchů a činí ho stále svatějším a podobnějším Kristu. Ale to se nebude v žádném případě dít, pokud náš život bude postrádat tyto věci.

Písmo jako neustálý zdroj světla a poznání.

• Ž 119:130 Kam tvá slova proniknou, tam vzchází světlo, nezkušení nabývají rozumnosti.

Modlitbu, ve které vyjadřuji a buduji svou důvěru Bohu.

• Lk 18:1 Vypravoval jim podobenství, aby ukázal, jak je třeba stále se modlit a neochabovat:

 Poslušné jednání v souladu s mým poznáním a s mou důvěrou Boží pravdě!

Podívejte se do Jakuba, který napsal.

• Jakubův 1:21 A proto odstraňte veškerou špínu a přemíru špatnosti a v tichosti přijměte zaseté slovo, které má moc spasit vaše duše. 22 Podle slova však také jednejte, nebuďte jen posluchači – to byste klamali sami sebe! 23 Vždyť kdo slovo jen slyší a nejedná podle něho, ten se podobá muži, který v zrcadle pozoruje svůj vzhled; 24 podívá se na sebe, odejde a hned zapomene, jak vypadá.

V tom textu je vše. Poznaná špína hříchu, kterou odstraňuji. Pokorný souhlas víry, kdy v tichosti přijímám zaseté slovo. A naprostá důvěra Boží pravdě, kdy i jednám v souladu s pravdou a podle ní! I když jsem v očích světa blázen. I když to znamená zapírání, soužení a rány. I když mě to bude mnoho stát!

Nechodíš Duchem svatým a v Jeho moci, pokud neděláš tyto tři věci. Jestli se nesytíš Písmem a nerozjímáš nad ním, zpochybním tvé poznání.

Bez poznání není ani pokorný souhlas. Jak můžeš souhlasit s něčím, co neznáš a nerozumíš tomu?

A jestli tomu nerozumíš, byl by si blázen, kdyby si podle toho jednal! To po tobě Bůh v žádném případě nechce. Evangelium není orákulum ani kyvadlo věštce!  Jde o naprosto racionální reálnou věc. Jak ve smyslu poznání pravdy, tak v souhlasu s pravdou i v jednání podle pravdy.

A ještě trochu nám naložím. Poznání, souhlas a důvěra pravé víry musí vždy dojít do bodu tři! Jestli nečiníš, tak neznáš ani v srdci nesouhlasíš!

Kdysi se jeden bratr modlil v jednom větším sboru takto. „Pane Ježíši, děkuji ti, že jsi za mě zemřel a vysvobodil mě ze smrti a hříchu. Pane pomoz mi! Nechci žít jako jsem žil dřív. Chci žít jako ty!“ 

Ještě, než skončil modlitbu, někdo ve sboru se začal bujaře smát. A já rozumím tomu člověku, který se rozesmál. On prý chce žít jako Kristus, to mě fakt pobavilo! Jenže přesně tak to je. A důkaz je v našem textu, že přesně k tomu nás Bůh v Kristu povolal! K takovém sjednocení s Kristem, až se naplní slova: Gal 2:20 Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. Vždyť Kristus tě miluje a prokázal to, když dal sám sebe za tebe a tvé hříchy.

Odkazy: J 17,21-23; Ř 8,3-8; Ž 119,130; Lk 18,1; Jk 1,21-24;

NEODMÍTEJ BOŽÍ MILOST

V posledním verši stojí.

Neodmítám milost Boží, neboť jestliže spravedlnost je ze Zákona, potom Kristus zemřel nadarmo. 

Pavel vyslovuje hypotézu. “Jestli je možné získat spravedlnost a tak i spásu ze zákona, pak Kristus zemřel zbytečně. Pro nic za nic zemřel! Je úplně jedno, že zemřel! Nikdo by se neměl vůbec o nějakého Ježíše Krista a Jeho smrt zajímat!

Říká snad Pavel tuto hypotézu, protože by pochyboval o evangeliu, nebo proto, že by ji dokonce sám věřil? Naprosto ne, jak rád říkával. Pavel tím ukazuje na absurditu a absolutní nedostatek pravého poznání a moudrosti! Pavel přeci začíná větu slovy o tom, že on sám rozhodně Boží milost neodmítá. On zná její hodnotu. Čtěme správně pravdu ukrytou ve slovech Pavlových. “ já v žádném případě neodmítám Boží milost, protože platí, že ze zákona nebude ospravedlněn naprosto nikdo!

Pavel ví, že není jiná cesta. Žádné jiné evangelium, žádné jiné jméno jiného spasitele s jiným učením! Slovo neodmítám je v koiné slovo athéteó. Znamená vyřadit, zrušit, zneplatnit, porušit, nedbat, pohrdat, neuznat. A Pavel je rozhodnutý na život a na smrt držet se Boží milosti a ničeho jiného! Jak odmítali Boží milost galatští? Vraceli se k zákonu, tím sami sebe znovu odsuzovali, jak jsme viděli v minulém kázání. Rušili tím Boží milost ve svém životě jako něco, co bylo ke spáse nedostatečné! A Pavel jim napsal velmi důrazné varování.

• Galatským 5:3 a dále svědčím  každému člověku, jenž se obřezávat dává , že je povinen  vykonat celý zákon. 4 Vy, kteříkoli  se dáváte ospravedlňovat  zákonem , jste přišli o veškerý užitek  z KRISTA, vypadli  jste z milosti;

Pavlíkův překlad je velmi důrazný, že? Slovo svědčím má velkou váhu, znamená doslovně slavnostně prohlašuji, zapřísahám se, že každý, kdo se vrací k zákonu tak co? Musí dodržovat celý zákon což je nemožné! A ti, kteří tak činí podle Pavla přišli o veškerý užitek z Krista! O všechen užitek z Krista! Doslova vypadli z milosti. To je horší, než vypadnout z okna ve dvacátém patře, protože to jistě umřete, ale jste-li v Kristu tak budete s Pánem. Ale vypadnout z milosti v Kristu znamená nebýt s Pánem ani zde, ani na věčnosti.

I nám hrozí, že uhneme od milosti, že ji pohrdneme a začneme spoléhat na své skutky. Uvěříme, že po deseti, dvaceti, třiceti letech v Kristu jsme již dostatečně moudří, posvěcení a schopni žít podle pravdy. Ale snaha o spásu svými skutky je podle pravdivého poznání pravé zbožnosti čím?

Nejhorším ze všech bludů, které ničí církve, narušují naše vyznání hloupostí a nadouvají lidská srdce pýchou.

Jde o lež satanovu. Do poslední vteřiny jsme a budeme v tomto životě absolutně závislý na Boží milosti. Což neříká list Židům následující slova?

• Židům 12:1 Proto i my, obklopeni takovým zástupem svědků, odhoďme všecku přítěž i hřích, který se nás tak snadno přichytí, a vytrvejme v běhu, jak je nám uloženo, 2 s pohledem upřeným na Ježíše, který vede naši víru od počátku až do cíle. Místo radosti, která se mu nabízela, podstoupil kříž, nedbaje na potupu; proto usedl po pravici Božího trůnu.

Vidíte jak nás autor listu Židům posiluje? Máme se opřít o zástup svědků víry, máme pohled upřít na Krista a Jeho kříž a jen tak budeme schopni odhazovat hřích a vytrvat v běhu. Celé to dílo je Kristovo to On vede naši víru a chrání ji od počátku a ž do konce. Opřete se tedy o všechny kolem vás, o ty, kteří vás již ve víře předešli i o ty, kteří jdou dnes s vámi. Mějte jen jeden cíl očí, srdce, mysli, úst i vašich nohou. Tím cílem je Ježíš.

Ale zeptám se. Jsou i jiné způsoby, jak pohrdáme Boží milostí v Kristu? Ano, jsou. Bůh za nás vydal svého Syna a spolu s Ním daroval všechno. Máme vše potřebné ke zbožnému životu a když pohrdáme těmito dary, pohrdáme milostí.

Odmítáte modlitbu? Odmítáte Písmo? Odmítáte společenství? Zanedbáváte společná shromáždění, odmítáte být poslušní a dokonce hřešíte? Potom rušíte, odmítáte, vyřazujete, činíte neplatnou, nedbáte, neuznáváte milostí za milostí a pohrdáte Boží štědrostí. Bohem, Jeho svatým Duchem, kterého vám dává,  Jeho slovem. Kristem, Jeho láskou, odvahou, poslušností, utrpením, křížem, krví, smrtí i mocným vzkříšením!

Zabít člověka můžete jednou jedinou ranou. Velmi silnou, nebo velmi dobře mířenou. Ale můžete také člověku způsobovat malé rány. Znovu a znovu ranku za rankou. Otevírat nařezávat jednu žilku po druhé. Až do bodu, kdy člověk vykrvácí na mnohočetná menší poranění.

Stejně tak můžete člověka otrávit jednou velkou dávkou prudkého jedu. Nebo ho otrávíte nespočetnými malými dávkami jedu každého dne v jídle. Jedna žena se zbavila svého muže tím, že mu strouhala hliník každý den do jídla.

A tak můžeme hubit milost v našich životech a pohrdat jí ne jen tím naprosto zjevným způsobem, kdy řekneme, že ji nepotřebujeme, protože jsme schopni získat spravedlnost před Bohem ze skutků.

Ale Hubíme ji i tím, když odmítáme jednotlivé milosti a dary Boží milosti. Když Písmo nemá správné místo v našem srdci, když modlitba nemá správné místo v našem srdci. Když poslušnost Bohu nemá správné místo v našem srdci. Když společenství, společné shromáždění, bratr, či sestra nemají správné místo v mém srdci.

Ano, pokud skutečně patřím Kristu, nemohu ničím Jeho milost v mém životě zahubit. Ale jestli to znovu a znovu dělám, ty malé rány Boží milosti, ty malé kapky jedu, jsem skutečně Kristův? Copak se taková lhostejnost a netečnost k pravdě může nacházet v srdci toho, který poznal cenu své spásy v Kristu? Copak ten, kdo poznal plnost a štědrost Boží milosti ji bude znovu a znovu hubit kapku po kapce? Pavel napsal.

• Římanům 12:1 Vybízím vás, bratří, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba.

Slovo milosrdenství, nebo slitování, řecky ojktirmos, je v množném čísle. Pavel nás vybízí a zapřísahá ke zbožnosti pro nespočetné, štědré a rozmanité projevy a dary Božího slitování a milosrdenství. Pohrdat kterýmkoli z nich je pohrdat vší Boží milostí.

Tak jak se rozhodnete vy? Potřebujete anebo nepotřebujete Kristův kříž? Amen!

Odkazy: Ga 5,3-4; 12,1-2; Ř 12,1;