I ty stojíš „pouhou“ vírou! Nepovyšuj se, ale boj se! Ř 11,16-24;

I ty stojíš „pouhou“ vírou! Nepovyšuj se, ale boj se! Ř 11,16-24;

MOTTO: Galatským 3:6 Pohleďte na Abrahama: `uvěřil Bohu, a bylo mu to počítáno za spravedlnost. ´ 7 Pochopte tedy, že syny Abrahamovými jsou lidé víry. 8 Protože se v Písmu předvídá, že Bůh na základě víry ospravedlní pohanské národy, dostal už Abraham zaslíbení: `V tobě dojdou požehnání všechny národy. ´ 9 A tak lidé víry docházejí požehnání spolu s věřícím Abrahamem.

Římanům 1:16 Nestydím se za evangelium: je to moc Boží ke spasení pro každého, kdo věří, předně pro Žida, ale také pro Řeka. 17 Vždyť se v něm zjevuje Boží spravedlnost, která je přijímána vírou a vede k víře; stojí přece psáno: `Spravedlivý z víry bude živ.´

Úvod

Pokoj vám a milost drazí přítomní! Kéž Bůh dnes protesá nám všem mocí svého Svatého Ducha uši. Kéž strhne závoj z každého oka. Kéž otevře náš duchovní zrak. Abychom viděli divy z Jeho zákona. Abychom viděli Jeho bázeň budící činy. Abychom viděli Jeho svatý majestát. Velebnou důstojnost. Nesmírnou, svrchovanou moc. Spravedlnost, dobrotu, slitování, milost a milosrdenství. Aby naše srdce poznávala Jeho věrnost, Jeho pochopení pro naše srdce v dobách soužení a soucit pro naši slabost, jak čteme v knize Židům.

• Židům 4:14 Protože máme mocného velekněze, který vstoupil až před Boží tvář, Ježíše, Syna Božího, držme se toho, co vyznáváme. 15 Nemáme přece velekněze, který není schopen mít soucit s našimi slabostmi; vždyť na sobě zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu. 16 Přistupme tedy směle k trůnu milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas.

Kdo z Božích dětí by váhal? Když čte o Kristu, Veleknězi, který zakusil na sobě všechna pokušení jako my, který prošel největším soužením a utrpením, pil kalich Božího svatého hněvu a rozhořčení a byl zabit pro naše hříchy. Ne pro své! Pro naše! Nemůže odmítnout ten, kdo je vyučen Bohem a narozen z Boha! Nelze odolat Boží milosti v Kristu Ježíši! Pavel apoštol v listu Římanům píše.

• Římanům 8:29 Které předem vyhlédl, ty také předem určil, aby přijali podobu jeho Syna, tak aby byl prvorozený mezi mnoha bratřími; 30 které předem určil, ty také povolal; které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také uvedl do své slávy.

Dnes budeme trochu zahradničit. A uvidíme, že o tom, která větev bude vylomena a která naroubována rozhoduje sadař. Je to plně v jeho moci a autoritě. Stejně tak jako u hrnčíře, který sám rozhodne o každé nádobě, kterou učiní. On rozhoduje, která bude a k jakým účelům. Kéž se Bůh smiluje nade mnou i nad námi všemi. Kéž by zde po kázání nebyl nikdo, kdo by odmítal pravdu, že Ježíš Kristus je naše naděje! Záměrně neříkám jediná naděje. Protože nechci, abychom podlehli nějakému pocitu, že máme „jen nějakou jednu, jedinou samotinkou naději“. Chci mluvit o tom, že Ježíš Kristus je NAŠE PLNÁ NADĚJE! On je všechna naděje světa, všechna naděje Božího lidu! On je bohatství naděje, jistojistá jistota naděje, plnost naděje, cesta naděje, cíl naděje, sláva naděje, síla naděje, vítězství naděje! On prostě JE! V zahradě Getsemane před zástupy, které přišly Pána Ježíše zatknout zazněla známá, mocná slova. Budu číst ze CSP. Protože v ekumenickém se ten význam naprosto nepochopitelně ztrácí a já netuším proč.

• J 18,4 Ježíš, který věděl o všem, co se mu má přihodit, vyšel a řekl jim: “Koho hledáte?” 5 Odpověděli mu: “Ježíše Nazaretského.” [Ježíš] jim řekl: “Já jsem.” Stál s nimi i Juda, který ho zrazoval. 6 Jakmile jim řekl: "Já jsem", ustoupili dozadu a padli na zem. 

Pán Ježíš říká: „JÁ JSEM!“ A my radostně říkáme ano Pane Ty jsi! Naděje! Pojďme do našeho textu:

Římanům 11:16 Je-li první chléb zasvěcen, je svatý všechen chléb; je-li kořen svatý, jsou svaté i větve. 17 Jestliže však některé větve byly vylomeny a ty, planá oliva, jsi byl naroubován na jejich místo a bereš sílu z kořene ušlechtilé olivy, 18 nevynášej se nad ty větve! Začneš-li se vynášet, vzpomeň si, že ty neneseš kořen, nýbrž kořen nese tebe! 19 Řekneš snad: Ty větve byly vylomeny, abych já byl naroubován. 20 Dobře. Byly vylomeny pro svou nevěru, ty však stojíš vírou. Nepovyšuj se, ale boj se! 21 Jestliže Bůh neušetřil přirozených větví, tím spíše neušetří tebe! 22 Považ dobrotu i přísnost Boží: přísnost k těm, kteří odpadli, avšak dobrotu Boží k tobě, budeš-li se jeho dobroty držet. Jinak i ty budeš vyťat, 23 oni však, nesetrvají-li v nevěře, budou naroubováni, neboť Bůh má moc naroubovat je znovu. 24 Jestliže tys byl vyťat ze své plané olivy a proti přírodě naroubován na ušlechtilou olivu, tím spíše budou na svou vlastní olivu naroubováni ti, kteří k ní od přírody patří!

Odkazy: Žd 4,14-16; Ř 8,29-30; J 18,4-6;

Boží vyvolení a spása z milosti, život Božího lidu! Verš 16

Než přikročíme k dnešnímu textu shrneme si učení celého listu Římanům. Učení o evangeliu a svrchovaném vyvolení v celém listu.

• Boží hněv se zjevuje z nebe proti každé bezbožnosti, tedy nespravedlnosti každého člověka. Ř 1,18;
• Spravedlnost lze získat jedině vírou v evangelium Ř 1,16-17;
• Všichni lidé, Židé i pohané jsou nespravedliví, pod mocí hříchu Ř 3,9-10;
• Co zákon říká, říká Židům, neboť jim byl dán a oni byli pod zákonem. Aby byla umlčena každá ústa, i ústa právě Židů, spoléhajících na zákon. A aby celý svět, včetně Židů, kteří nepochopili smysl a cíl zákona, a usilovali o spásu plněním zákona, byl usvědčen z viny. Ř 3,19-20;
• Bůh od počátku povolával ke spáse skrze víru v Jeho slovo, v zaslíbení. A to ty, které vyvolil. Protoevangelium, Noe, Abraham, Izák a Jákob, David. Vyvolený ostatek v každé generaci Izraele.  Ř 8,28-30; Ř 9,6-33; Ř 10,1-13; Ř 11,1-7; Ř 11,13-14;

Náš dnešní text Pavel začíná slovy: Římanům 11:16 Je-li první chléb zasvěcen, je svatý všechen chléb; Ve studijním překladu není slovo chléb, ale prvotiny. Pavel mluví o Izraeli, dozvěděli jsme se v předchozích verších, že Izrael jako celek nedosáhl toho, oč usiloval a to proto, že ani nemohl. Izrael nepochopil smysl zákona. Nepochopil, proč byl dán. Myslel, že zákon byl dán, aby oni jeho plněním se zalíbili Bohu a Bůh je přijal! Aby si zasloužili spásu a dosáhli ji svými skutky, svou moudrostí, dobrotou! Ale tak to nikdy nebylo! Poslouchejte Pavla v dopise Timoteovi. Pavel kárá ty, co by chtěli v církvi učit zákonu a spáse z jeho plnění a píše o nich:

• 1 Timoteovi 1:7 Chtějí být učiteli zákona a nechápou ani svá vlastní slova ani podstatu toho, o čem s takovou jistotou mluví. 8 Víme, že zákon je dobrý, když ho někdo užívá správně 9 a je si vědom, že zákon není určen pro spravedlivého, nýbrž pro lidi zlé a neposlušné, bezbožné a hříšníky, pro lidi bohaprázdné a světské, pro ty, kdo vztáhnou ruku proti otci a matce, pro vrahy, 10 smilníky, zvrhlíky, únosce, lháře, křivopřísežníky, a co se ještě příčí zdravému učení 11 podle evangelia slávy požehnaného Boha, které mi bylo svěřeno.

Zákon je dán nespravedlivým! Bezbožným! Zlým a hříšným! Jak by se takoví lidé mohli zalíbit Bohu svými i nejlepšími skutky? Svou zlou, padlou moudrostí a hříšnou „dobrotou“? I ty nejlepší jejich skutky jsou špinavé a nelibě páchnoucí hadry. To není šat, ve kterém budete vpuštěni na svatbu Beránka! Ti nejlepší z nich dosáhli toho, co Pán Ježíš nazývá obíleným hrobem! Navrch září, uvnitř plni mrtvých kostí a zápachu!

 Z Izraele došli spásy jen ti, které Bůh vyvolil před stvořením světa a povolal k víře. K víře ne ve vlastní skutky, ale k víře Bohu a Jeho zaslíbení! Ř 11,4-7; jak tedy mohl Izrael jako celek před Bohem obstát? Být svatý a oddělený? A zde Pavel právě používá argument o prvním chlebu, zasvěcenému Bohu, díky němuž je všechen chléb svatý. Mluví o Bohu zasvěcených prvotinách z úrody, které činí celou úrodu svatou! čteme o tom prakticky ve čtyřech knihách Mojžíšových od Exodu až k Deuteronomiu. Např. Ex 23,19; Dt 18,4;

Ale bylo to především Boží milosrdné vyvolení. Na tom musíme trvat. Které učinilo Izrael národem svatým, pro Boha odděleným! A Bůh věděl, že dává zákon zlým a hříšným, protože nikdo není spravedlivý! Na rozdíl od lidí dokonale věděl komu a proč. A určil celý složitý bohoslužebný a obětní systém, aby Izrael vůbec mohl žít před Boží tváří! Aby nemusel být na základě Bohem daného zákona potrestán a vyhlazen! Vždyť platí. Když přichází zákon, hřích ožívá a člověk umírá! Ř 7,9-10;

 A systém prvotin, které reprezentovaly celou část, to byla jedna z věcí potřebných pro život Izraele před Bohem. A my vidíme v Písmu, že Bůh tento princip používá.

Je zde Adam jako první člověk. Reprezentant celého lidského rodu. Kdy v něm všichni zhřešili a padli! Ř 5,12;

Máme zde Lévijce, kteří jsou oddělení pro svatou službu ve stánku Božího přebývání. A reprezentují všechno prvorozené z celého Izraele!

• Numeri 3:12 "Hle, já jsem si vzal lévijce z Izraelců místo všech prvorozených mezi Izraelci, všech, kteří otvírají lůno. Lévijci jsou moji. 13 Mně patří všechno prvorozené…

Máme kněze z rodu Áronova, kteří zastupovali celý Izrael a byli prostředníky mezi Bohem a lidmi. Zajištovali očištění Izraele od hříchů systémem obětí. A velekněze, který každý rok vcházel do velesvatyně, aby dokonal očištění své i lidu. Žd 9,7;

A konečně máme v Písmu našeho milovaného Pán Ježíše. Druhého Adama, zastupuje všechny vyvolené, Jeho krví jednou provždy obmyté Boží děti všech věků. Bůh nás v Něm vzkřísil a spolu s Ním posadil na nebeský trůn! Ef 2,6;

Ale je tu ještě jiný způsob posvěcení Izraele. Pavel pokračuje ve verši šestnáctém slovy: „Je-li kořen svatý, jsou svaté i větve.“ Co, nebo kdo je tím svatým kořenem? Pojďme spolu do Gn, kde to celé začalo.

• Genesis 12:1 I řekl Hospodin Abramovi: "Odejdi ze své země, ze svého rodiště a z domu svého otce do země, kterou ti ukážu. 2 Učiním tě velkým národem, požehnám tě, velké učiním tvé jméno. Staň se požehnáním! 3 Požehnám těm, kdo žehnají tobě, prokleji ty, kdo ti zlořečí. V tobě dojdou požehnání veškeré čeledi země."

Kořeny, to jsou patriarchové Abraham, Izák, Jákob. I je můžeme označit za prvotiny! Abraham, který je Otec věřících. Kterého Bůh ospravedlnil z víry dlouho před příchodem zákona a před tím, než byl obřezán! Na základě právě své víry byl obřezán! A Izák s Jákobem? Děti zaslíbení? Ne děti tělesné, Izmael a Ezau. Ale zaslíbené, vyvolené v Kristu! Ještě nic neučinili, ještě se ani poprvé nenadechli, ale už bylo rozhodnuto. Tyto svaté kořeny, to první z rostliny, ty nesou na základě božího zaslíbení celý tělesný Izrael, všechny větve a činí ho svatým až do příchodu, ukřižování a vzkříšení Krista!

V tu chvíli se stará smlouva rozpadla! Dům národa Izrael spoléhajícího na zákon byl zanechán prázdný. Předobraz končí. Izrael byl zavržen! Kdo spoléhal na skutky, byl vylomen, tedy všichni kromě věřícího ostatku. Bůh otevřel dveře ke spáse pohanům. Zaslíbení se naplnilo v díle Ježíše Krista a pokračuje nyní v duchovním Izraeli. V Božím lidu, v církvi ze Židů i pohanů. Pamatujete na vrchol listu Římanům?

• Římanům 1:16 Nestydím se za evangelium: je to moc Boží ke spasení pro každého, kdo věří, předně pro Žida, ale také pro Řeka. 17 Vždyť se v něm zjevuje Boží spravedlnost, která je přijímána vírou a vede k víře; stojí přece psáno: `Spravedlivý z víry bude živ.´

Odkazy: Ř 1,16-18; 3,9-10; 3,19-20; 5,12; 8,28-30; 9,6-33; 7,9-10; 10,1-13; 11,1-7; 11,13-14; 1 Tm 1,7-11; Ex 23,19; Dt 18,4; Nu 3,12-13; Žd 9,7; Ef 2,6; Gn 12,1-3;

Boží práce s olivou milosti! Verše 17-22

1. Pro nevíru vyťati, vírou naroubováni!

Pojďme ke druhému bodu kázání. K Boží práci s olivou milosti!

Co tedy ty křesťane? Kdy bylo o tobě rozhodnuto? Byl jsi přitom? Radil si Bohu? Učinil On cokoli podle tvé žádosti, moudrosti? Podle tvé vůle? Jsi-li dítětem zaslíbení daného Abrahamovi před více než 3 600 lety, jaké jsou tvé zásluhy? Nenese tebe ten samý kořen? Nenese tebe to samé zaslíbení a vyvolení? Nečiní tě svatým vyvolení v Kristu již před stvořením světa? Ef 1,4; Nebyl ti dán z milosti Kristus jako zákon, přestože jsi byl stejně nespravedlivý, bezbožný, zlý a hříšný jako ti, kterým byl dán zákon Mojžíšův? Nemáš být mnohem, mnohem vděčnější, protože jsi dostal nekonečně víc? Protože Nová smlouva je mnohem slavnější, mocnější? List Židům.

• Židům 10:28 Už ten, kdo pohrdne zákonem Mojžíšovým, nedojde slitování a propadá smrti na základě svědectví dvou nebo tří svědků. 29 Pomyslete, oč hroznějšího trestu si zaslouží ten, kdo zneuctí Božího Syna a za nic nemá krev smlouvy, jíž byl posvěcen, a tak se vysmívá Duchu milosti.

Bůh potrestal každého, kdo pohrdal Mojžíšovým zákonem! Jak by křesťan mohl pohrdnout křížem? Který dává život nejenom zde a tady, ale věčný v budoucím věku. Kde nebude hříchu ani jeho hrozných důsledků, ale jen požehnání plynoucího z toho, že budeme v přítomnosti Krista! List Židům nás varuje a Pavel také! Stejně naléhavě, velmi podobně! Verše 17-22;

• Římanům 11:17 Jestliže však některé větve byly vylomeny a ty, planá oliva, jsi byl naroubován na jejich místo a bereš sílu z kořene ušlechtilé olivy, 18 nevynášej se nad ty větve! Začneš-li se vynášet, vzpomeň si, že ty neneseš kořen, nýbrž kořen nese tebe! 19 Řekneš snad: Ty větve byly vylomeny, abych já byl naroubován. 20 Dobře. Byly vylomeny pro svou nevěru, ty však stojíš vírou. Nepovyšuj se, ale boj se! 21 Jestliže Bůh neušetřil přirozených větví, tím spíše neušetří tebe! 22 Považ dobrotu i přísnost Boží: přísnost k těm, kteří odpadli, avšak dobrotu Boží k tobě, budeš-li se jeho dobroty držet. Jinak i ty budeš vyťat,

Některé větve byly vylomeny! A my víme, že jde v podstatě o celý tělesný Izrael, kromě vyvoleného ostatku, zbytku Ř 11,5! Je-li něco nazváno ostatkem, zbytkem k nějakému celku, jde vždy o malou část z velikého celku! Nevěříte? Potom čtěte Ř 9,27-29; Izajáš mluví o rychlém, úplném soudu nad celým tělesným Izraelem! Mluví o tom, že jenom milost, která ponechala pouhé, nepatrné símě, zabraňuje tomu, aby byl národ Židů vyhlazen jako Sodoma a Gomora. Nic nezůstalo! Ta města, která Petr nazývá Boží výstrahou, všem po nich jdoucím pokolením bezbožníků, byla dokonale vyhlazena!

Většina Izraele byla zavržena. Jeho podstatná část! A proč? Pro svou nevěru! Nepoznali cíl, smysl zákona. To, že je dán zlým, nespravedlivým, hříšným, bezbožným: Protože zbožní, spravedliví, dobří, svatí ho nepotřebují! Oni byli a zůstávali ve svých očích dobří, svatí, spravedliví, dokonale zbožní i ve světle zákona, který usvědčuje! To dělá klam padlých lidských srdcí! A tato zrádná srdce zná a může vyléčit jen Bůh. A ten, komu to Bůh ukáže a dá mu nové srdce!

• Jeremjáš 17:9 "Nejúskočnější ze všeho je srdce a nevyléčitelné. Kdopak je zná? 10 Já Hospodin zpytuji srdce a zkoumám ledví, já každému splatím podle jeho cesty, podle ovoce jeho skutků."

Bůh vyťal většinu Izraele pro jeho nevíru. A na olivu víry, na kořeny Abrahamovi začal roubovat své děti z jiných ovčinců, o kterých mluví Pán Ježíš v Janově evangeliu. A bude, je jedno stádo a jeden Pastýř! J 10,16;

A pohané roubovaní jsou roubovaní pouze skrze milost a dar víry! Co musí tedy pohané velmi dobře v Kristu a v pravdě Ducha svatého chápat? Jestliže tělesný Izraelec byl pro nevíru vytnut, přestože alespoň z vnějšku usiloval žít podle Mojžíšova zákona. Bez pravého poznání sice, ale horlivě pro Boha. Jestliže ho to nemohlo zachránit i když usiloval. O co pokornější musí být každý pohan, který až do svého vyučení, pokání a víry byl naprosto bez Boha ve světě. Neměl ani to světlo Mojžíšova zákona! Který je Písmem označen jako svatý, dobrý! Znovu se tedy ptám. Jaká je má zásluha? Jaká je tvá bratře? A ty sestro, čím jsi se zasloužila?

Darem víry jsme byli naroubováni. A pro nevíru je špatná větev vyťata a můžu být i já! A pýcha, jakou ta v tom hraje roli? Pýcha musí být úplně vyloučena milovaní. Vyťata! Pravá víra nemůže být pyšná!

2. Spasitelná víra nemůže být pyšná!

V úvodu do listu Římanům jsme mluvili o rozdělení římské církve. O trhlině v církvi, sporu, sváru a nejednotě. Židovští věřící podléhali pokušení plnit dál Mojžíšův zákon. Je to pochopitelné. Byli mu vystaveni po celý svůj život. Možná to požadovali i po ostatních věřících z pohanů. Celou situaci mohli zhoršovat Židé, kteří záměrně slídili po svobodě církve. Pavel o nich píše v Ga 2,4; Pohané na oplátku pohrdali svými sourozenci z řad Židů a považovali je kvůli jejich slabosti vůči zákonu za celkově slabé ve víře.

A ničilo to celé společenství, nechávalo to stín na evangeliu Pána Ježíše! Proto máme ráznou odpověď v dnešním textu. Pavel napomíná tehdejší věřící z pohanů. Připomíná jim, čím byli. Byli bez Boha ve světě! To mluví za vše! Naprosto vydaní na pospas! Na pospas otroctví hříchu, svým hříšným, lstivým srdcím a všem mocnostem temnoty. To vedlo k úplné bezuzdnosti, která trvala v pronárodech v podstatě nepřetržitě až do chvíle, kdy Bůh pozval ke spáse vyvolené i z pohanů. Bůh připomněl pohanům klouzajícím k pýše pravdu Písma! Slova Krista nejen k samařské ženě! Samařané se snažili uctívat Boha Bible, ale neznali Ho a On se neznal k nim. Ani k pohanům. Ježíš řekl ženě u studny.

• Jan 4:22 Vy uctíváte, co neznáte; my uctíváme, co známe, neboť spása je ze Židů.

Ta historická aplikace je jasná. Ty, který jsi etnicky pohan a Bůh se smiloval nad tebou, nezapomeň odkud jsi vzat a kam jsi byl naroubován! Tím Pavel kárá tehdejší křesťany před tím, aby se povyšovali nad Židy. I dnes máme v některých církvích smýšlení hraničící až s antisemitismem. To je extrémní konec smýšlení, před kterým varuje Pavel.

Ale mnohem častěji můžeme jako křesťané sklouznout k pýše, když vidíme dnešní ortodoxní Židy. Jak mohou nevidět pravdu? Jak mohou být tak slepí, vždyť je nám to přeci tak jasné? Proč tolik lpí na Mojžíšovi. Chrám byl zbořen, oběti ustaly, vše v Písmu ukazuje na Krista! A oni, Jako slepí!

Proto Pavel kárá římské křesťany z pohanů, za jejich pýchu, povyšování se nad křesťany ze Židů, protože právě takovým směrem, kterým jsem naznačil se ubíralo i jejich myšlení. Jak mohou židovští sourozenci být tak slepí a nevidět to vysvobození z pout toho jejich zákona, jak mohou na něm pořád tak tmářsky lpět?  

Ale ta dnešní aplikace je mnohem hlubší, širší. O čem Pavel píše okamžitě od první kapitoly Římanům? Všichni hřeší! Všichni jsou ztracení a do záhuby odsouzení! Je jen jedna moc! Jedno evangelium! Jedna Boží spravedlnost přičtená každému na základě Kristova díla! Jen vírou, a z milosti, což je darem od Boha! A jestli jsem jakkoli pyšný potom nechápu evangelium! O Izraeli jsme četli, že nepochopil smysl a cíl zákona. Že nedosáhl oč usiloval. Usiloval o nemožné. O spásu ze skutků, z plnění zákona. Jejich padlá, lstivá srdce je k tomu vedla. A co ještě můžeme říci o jejich srdcích? Byla pyšná.

• Lukáš 18:11 Farizeus se postavil a takto se sám u sebe modlil: `Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, vyděrači, nepoctivci, cizoložníci, nebo i jako tento celník. 12 Postím se dvakrát za týden a dávám desátky ze všeho, co získám.´

V této pýše nedohlédli ke skutečnosti, že zákon je měl usvědčit z viny a přivést k hledání milosti v Kristu!

A když nemáme dnes ve městě synagogu, ani ve sboru obrácené ze Židů, nemusíme se tedy zaobírat Pavlovým varováním? Když se týká primárně vztahu k židovskému národu a obráceným ze Židů? Kéž by nám nic nehrozilo!  Pavel přeci zakončuje své varování ve verši dvacet slovy: I ty stojíš vírou, stejně jako vyvolení z Izraele! Nepovyšuj se, ale boj se!

Pýcha farizeje v chrámu, pýcha nevěřícího pohana i pýcha toho, kdo si říká křesťan jedno jsou! Totiž znak nevíry! Ve chvíli, kdy začnu být na cokoli pyšný. Na kázeň a vytrvalost v modlitbách. Na vhled do Písma. Na to, jak sloužím Bohu a mnohým. Na to, že kážu, vedu shromáždění, vedu do chval. Je zle. Jsem pyšný!

Když pohrdnu bratrem, protože on to pořád nechce chápat! A já už mu to tolikrát vysvětloval z Písma! Kdykoli snížím bratra, abych sebe na jeho snížení vyvýšil a ukázal v lepším světle. Kdykoli se povýším nad nevěřícím člověkem, nad tím, jak on může dělat tak hrozné věci, být tak slepý, žít tak hrozně! Je zle!  Jsem pyšný!

Kdykoli požaduji po druhých dokonalou svatost a jednání, něco, čeho sám nejsem schopen ve vztahu k Bohu a lidem. Kdykoli pomlouvám bratra, člověka. Kdykoli chci sloužit Bohu z vlastních sil. Kdykoli zlořečím. Kdykoli jednám k vlastní slávě, ze špatných pohnutek a ne ke slávě Boha. Kdykoli se bouřím, reptám, jsem dokonce neposlušný! Kdykoli aplikuji Boží slovo přednostně, a hlavně na ty na druhé a ne na prvním místě na sebe. Je zle! Jsem pyšný!

Kdykoli muž bije svou ženu po hlavě slovy o tom, že ho má poslouchat, protože je to v Písmu. Kdykoli žena jako zbraň zneužívá slova o tom, že muž má ženu milovat jako Kristus církev a obětovat se za ni, protože je to v Písmu. Je zle! Jde o pýchu. Kdykoli si neuvědomím, že ten, co stojí naproti mně je hříšník a zoufale potřebuje milost v Kristu. Kdykoli jeho tříska je pro mě nepřekonatelný problém, který nedokážu a nechci překonat. A přitom mi nevadí můj vlastní trám. Je zle! Jde o pýchu!

Pokud takto jednám, potom nechápu smysl, cíl, podstatu evangelia. Podstatu Boží spravedlnosti, která mi byla darována a nemám na tom žádnou, nižádnou zásluhu!  Tak, jako Židé nechápali smysl, cíl a podstatu zákona! Pýcha před kterou Pavel varuje, je s pravou vírou neslučitelná! Pýcha před kterou Pavel varuje, je znakem neobráceného srdce. A pokud přetrvává, hrozí mi vylomení a tedy v kontextu Písma zjištění, že jsem nikdy spasitelnou víru neměl! To píše Pavel, před tím naléhavě varuje.

Odkazy: Ef 1,4; Žd 10,28-29; Ř 11,5; 9,27-29; Jr 17,9-10; J 4,22; 10,16; Ga 2,4; Lk 18,11-12;

Jestliže ten, co byl daleko, oč více ten, kdo je blízký! Verše 23-24

Poslední dnešní verše trvají na tom, co jsme v kontextu celého listu Římanům viděli od první kapitoly. Víra v evangelium je jedinou mocí ke spasení pro Žida i pro Řeka! Na začátku jedenácté kapitoly Pavel píše:

• Římanům 11:1 Chci tím říci, že Bůh zavrhl svůj lid? Naprosto ne! Vždyť i já jsem Izraelec, z potomstva Abrahamova, z pokolení Benjamínova. 2 Bůh nezavrhl svůj lid, který si předem vyhlédl. Nevíte z Písma, jak si Eliáš Bohu naříká na Izrael? 3 Hospodine, proroky tvé pobili a oltáře tvé pobořili, já jediný jsem zůstal, a také mně ukládají o život! ´ 4 Jakou však dostal odpověď? `Zachoval jsem si sedm tisíc mužů, kteří nesklonili kolena před Baalem.´ 5  A tak i nyní je tu zbytek lidu vyvolený z milosti. 6 Když z milosti, tedy ne na základě skutků – jinak by milost nebyla milostí.

Stejně tak o kousek dále v Ř 11,13-14 vidí Pavel smysl své služby v probuzení žárlivosti svých bratří po těle. Aby některé z nich přivedl ke spáse! Ne všechny, některé! Ty, které si Bůh v každé generaci židovského národa zachovává!

Má Pavel jasno v tom, které konkrétně? Ne! Nemá žádný jmenný seznam. Nepozná na člověku, kdo je zapsán v knize života. Ale má jasno v tom, že Bůh svůj vyvolený lid nezavrhl. A každý z vyvolených Židů i každý z vyvolených pohanů bude spasen. Každý, jehož kořeny víry sahají k Abrahamovi, k otci víry! K zaslíbení, že v jeho potomku dojdou požehnání všechny národy, čeledi země. Je to Bůh, kdo zná ty, kdo jsou Jeho a každý, kdo je Jeho se pozná, protože je jistota, že se odvrátí od své nepravosti! 2 Tm 2,19;

Pavel ve verších 23-24 dokončuje své varování věřícím z pohanů.

• Římanům 11:23 oni však, nesetrvají-li v nevěře, budou naroubováni, neboť Bůh má moc naroubovat je znovu. 24 Jestliže tys byl vyťat ze své plané olivy a proti přírodě naroubován na ušlechtilou olivu, tím spíše budou na svou vlastní olivu naroubováni ti, kteří k ní od přírody patří!

Pavel ukazuje znovu na to, že pohan žil v naprosté temnotě bez světla Mojžíšova zákona. Bez Boha na světě. O to více by měl každý křesťan z pohanů pamatovat na to, že spása je ze Židů! Že byl naroubován na ušlechtilou olivu, ke které od přírody nepatří! On sám byl pláně, trpké, které se nedá pozřít, nepřináší žádný užitek Bohu ani lidem! A když ho někdo pozře, udělá se mu zle!

Pohan byl Bohem opuštěný, zato „hýčkaný“ svým hříchem! Bůh ho neznal, zato byl „opatrovaný a chráněný“ ďáblem, který je lhář a vrah od počátku!   Jestliže Bůh mohl pohana z naprosté převrácenosti a temnoty srdce přenést do království světla svého Syna. Oč více do něj může Bůh přenést toho, kdo byl vystaven světlu a dobru Mojžíšova zákona. Toho, komu byla dána Boží slova! Jestliže Bůh mohl zachránit toho, kdo byl nekonečně daleko. Tak přeci nemůže mít problém s tím, přivést toho, kdo mu zůstává milý a tím blízký pro své otce! Ř 11,28;

Z našeho posledního bodu vychází jedna další důležitá aplikace. Dá se vést dvěma směry. Židům byl dán zákon, byla jim dána Boží slova. Tím byli blízcí. Veďme tedy neochvějně děti, které nám Bůh dává do Božího slova. Ke Kristu! Vždyť jsou Bohu blízcí pro své rodiče! A veďme všechny lidi kolem nás, jak jen to půjde do Božího slova. Ke Kristu! Seznamujme je s evangeliem! Čiňme je tak blízkými, bližšími Bohu! Pavel píše Timoteovi, že od dětství zná co? Svaté Písmo. A to mu může dát moudrost ke spasení vírou v Ježíše Krista! A když jemu, potom každému dá-li Bůh. 2 Tm 3,15;

 

 

Taková je nádherná dobrota, milosrdenství, slitování a věrnost Boží! I my pohané máme v našem Pánu a Spasiteli účast na této přehojné milosti! Střežme tedy sami sebe a svá srdce milostí Boží před jakoukoli pýchou a pohrdnutím této zázračné milosti! Pamatujme na to, kým jsme byli. Pamatujme na slova Pavla z Fp.

• Filipským 2:12 A tak, moji milí, jako jste vždycky byli poslušní – nikoli jen v mé přítomnosti, ale nyní mnohem více v mé nepřítomnosti – s bázní a chvěním uvádějte ve skutek své spasení. 13 Neboť je to Bůh, který ve vás působí, že chcete i činíte, co se mu líbí.

A zvěstujme evangelium blízkým i dalekým. Amen!

Odkazy: Ř 11,1-6; 11,13-14; 11,28; 2 Tm 2,19; Fp 2,12-13;