Důkaz, že chodím ve světle! 1 Janův 1:5-10

Důkaz, že chodím ve světle! 1 Janův 1:5-10

Motto: Jan 8:12 Ježíš k nim opět promluvil a řekl: „Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života.“

ÚVOD

Pokoj vám a milost od Boha Otce i Pána Ježíše Krista. Člověk je úžasná bytost, že? Podle jedněch vrchol evoluce, podle těch co věří ve stvoření pak koruna stvoření. S tím prvním nesouhlasíme a k tomu druhému se radostně hlásíme.

Dovolte ale, abych vás znejistil, rozkolísal a uvedl do nepokoje. Ročně je počet nahlášených trestných činu ve světě kolem jednoho sta miliónů případu za rok. Jen v Jar je ročně nahlášeno 40 000 případu znásilnění. Spolu s nenahlášenými případy je odhad na 500 000 případů ročně jen v JAR! V subsaharské Africe  žije v této generaci osmdesát miliónů žen, které v dětství, či během dospívání zažili znásilnění.

Počet vražd je ve světě hlášených  asi 450 000 ročně, tedy 1233 denně! V ČR 159 za rok 2023 A 151 ZA ROK 2024. Počet sebevražd je ve světě 21600 denně, každé čtyři sekundy jeden člověk. V ČR  asi čtyři lidi denně. Počet kriminálních činu v ČR byl roce 2013 skoro 400 000. V posledních letech klesl počet hlášených trestných činů v ČR  pod 200 000 ročně. A to je jen to, co je vidět, skutečná čísla budou horší!

Na jedné straně vidíme vědecký pokrok, obrovský blahobyt  a na druhé? Denně umírá ve světe hladem asi 25 000 lidí, a až 42 000 lidí nedostatkem pitné vody. Rok 2024 byl od druhé světové války rokem s nejvyšším počtem válečných obětí. Odehrálo se 61 konfliktů na státní úrovni. Včetně jedenácti plnohodnotných válek s počtem obětí 1000 a výše. Celkový počet obětí za rok 2024 je 160 000 lidí, z toho asi 76 000 lidí zemřelo ve válce na Ukrajině!

Tak co? Budeme se ještě plácat po ramenou? Je člověk takový pašák? Úžasná bytost? Člověk byl stvořen k Božímu obrazu, ale zhřešil a padl. Dostal se do spirály hříchu, zhouby a smrti Ř 1, 18-32. Bůh je dobrý, poslal svého Syna! Syn Boží visel na dřevě! Co o tom Písmo svědčí?

• Deuteronomium 21:22 Jestliže někdo spáchá hřích, za který je hoden rozsudku smrti, ať je usmrcen; pověs ho na strom. 23 Nenech jeho mrtvolu na stromě přes noc, ale jistě ho pohřbi v ten den, neboť na pověšeném je Boží kletba. Neznečisti svou zemi, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává do dědictví. 

Spáchal Boží Syn hřích? Ne! Ale ty ano! Nikdo není spravedlivý, není ani jeden. A proto byl Boží Beránek ukřižován. Pro tvou vzpouru a tvé hříchy! Kristův kříž je příčina, tvá přítomnost dnes zde je důsledek!

Jsi obmyt? Činil jsi pokání? Jsi údem Pánovi církve? A uvědomuješ si tedy tu milost, výsadu a obrovskou zodpovědnost? Chodíš skutečně ve světle, chodíš skutečně s Bohem v Kristu? Co říká Bůh?

• 1P 1:16 … ‚Svatí buďte, neboť já jsem svatý.‘  

Jsi svatý? A ten vedle tebe ve shromáždění? Jak poznám, že chodím s Bohem, v Jeho světle? Jan nám dnes dá odpověď.

Odkazy: Dt 21,22-23; 1 Pt 1,16;

1 Janův 1:5 A toto je zvěst, kterou jsme od něho slyšeli a vám ji oznamujeme: že Bůh je světlo a není v něm nejmenší tmy. 6 Říkáme-li, že s ním máme společenství, a přitom chodíme ve tmě, lžeme a nečiníme pravdu 7 Jestliže však chodíme v světle, jako on je v světle, máme společenství mezi sebou a krev Ježíše, jeho Syna, nás očišťuje od každého hříchu. 8 Říkáme-li, že jsme bez hříchu, klameme sami sebe a pravda v nás není. 9 Jestliže vyznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti. 10 Říkáme-li, že jsme nezhřešili, děláme z něho lháře a jeho slovo v nás není.

 

ZVĚST EVANGELIA? BŮH JE SVĚTLO! VERŠ 5

O čem je evangelium? Jaká je ta první a zásadní věc, kterou přináší evangelium? Nebudu vás napínat. To první, co přichází s evangeliem je zodpovědnost. Jestli je evangelium pravda, pak máš člověče velký problém. A zásadní věcí je, co s evangeliem uděláš! Přijmeš ho vírou? Nebo ho odmítneš? Podle toho budeš trávit svou věčnost! Pavel napsal.

• 2K 2:15 Jsme totiž jakoby vůní kadidla, jež Kristus obětuje Bohu; ta vůně proniká k těm, kteří docházejí spásy, i k těm, kteří spějí k zahynutí.  16 Jedněm jsme smrtonosnou vůní vedoucí k záhubě, druhým vůní životodárnou vedoucí k životu…

Svět již není v nevědomosti, co se týká evangelia. Je zvěstováno všem národům. A Bůh volá k pokání a tedy k zodpovědnosti všechny lidi Sk 17,30.

Pokud jsi evangelium přijal vírou, tvá zodpovědnost nekončí, naopak roste! O lidech jsme již mluvili. O jejich hrozném stavu. A nyní se pojďme podívat na to, kdo je Bůh.

1 Janův 1:5 A toto je zvěst, kterou jsme od něho slyšeli a vám ji oznamujeme: že Bůh je světlo a není v něm nejmenší tmy.

Nejdříve k věrohodnosti našeho verše. Má plnou inspiraci, je vdechnut do Písma Bohem. Je tvrzením očitého svědka Ježíše Krista, který s Pánem věrně chodil po tomto světě naslouchal Mu a nebyl sám. Jan mluví v množném čísle. Jan potvrzuje Krista jako Mesiáše, Jeho svatý život, učení i smrt a na kříži a vzkříšení! Co tedy Jan vlastně viděl a dosvědčuje?

Že Bůh je světlo, a není v Něm naprosto ani špetičky tmy, čehokoli, co by kazilo dokonalost Božího světla! Chci vás upozornit, že toto vše Jan viděl při pohledu na vtěleného Ježíše. Kdo vidí Krista, vidí Boha, vidí Otce. Ježíš je tím slovem od počátku, slovem u Boha, slovem, které je Bůh. Ježíš je tím Božím světlem, tím světlem, ve kterém je život lidí. Což znamená, že lidé byli stvořeni jako bytosti světla, až vzpourou se stali temnotou! To jenom podtrhuje hrůzu a hloubku našeho pádu a hříchu! Tma chtěla pohltit to Boží světlo, ale dostala smrtelnou ránu Kristovou pokornou a poslušnou láskou!

Jak dokonalý byl a je Beránek Boží v očích učedníka Jana! Jak čistě zářící a zářivě skvoucí je Ježiš Kristus v Janově srdci. A co my? Jsme oslněni při pohledu na Ježíše úplně stejně? Co čteme v Písmu o Bohu a Jeho světle?

1. Bůh přebývá ve světle, které je pro člověka nedosažitelné, nepřístupné! 1 Tm 6,16;
2. Bůh je dokonce Otec nebeského světla a není v Něm žádné smítko tmy. Jk 1,17;
3. Bůh je světlo naší spásy. Ž 27,1;

A co je tím Božím světlem, co vlastně tak září na Bohu? Co dává tolik životodárného světla lidem skrze Krista? Je to svatost. Dokonalá svatost! Boží oddělení od všeho zlého! Dokonalost ve všech Božích vlastnostech. Samotná podstata Boha i každá část Jeho charakteru je svatá. Dokonale dobrá! Dokonale spravedlivá, dokonale milující, dokonale soucitná, slitovná, milosrdná. A tak nechceme, ani nedokážeme zde nyní vyjmenovat veškerou Boží dokonalost. Ale cokoli Bůh svou podstatou a charakterem je, je svaté. A cokoli Bůh koná, je svaté. Je to dobré, dobré, dobré! 

Když Bůh tvoří, je to dokonalé. Když se Bůh staré o stvoření, je to dokonalé. Když Bůh vykonává spravedlnost, je to dokonalé. Když tě chrání, vyučuje, vychovává, přivádí k pokání a posvěcuje, je to dokonalé. Když tě miluje, soucítí s tebou, je k tobě milosrdný, trpělivý a laskavý, je to dokonalé.

A to je to nesmírné světlo Jeho slávy a svatosti, které my tak špatně rozpoznáváme a vidíme, protože jsme opakem Boha. Vším co jsme, jsme nesvatí, a ve všem, co děláme jsme do hloubky zkažení hříchem!  A kdyby na nás Boží světlo dopadlo v jedné jediné chvíli plně, zář by nás oslepila a umřeli bychom silou toho záření, silou Boží svatosti, podobně jako lidé hynou při jaderném výbuchu.

Bůh je svatý a před světlem Jeho svatosti se neskryje žádný hřích, žádné zlo a žádná nesvatost. Lépe než rentgenové paprsky proniká Boží světlo do nitra člověka a vše odhalí. Bůh hledí na lidské syny a zkoumá jejich nitro, srdce i ledví.

Možná si myslíš, že do tebe Bůh nevidí. Tebe, tvůj hřích, tvou faleš, lstivost, podlost a převrácenost Bůh nevidí. To je tvé přesvědčení. Bloude, klameš sám sebe a hubíš. Na Boha ale nemáš, vidí tě, vidí do tebe. Jeho pohled tě rozebírá na atomy, tvé srdce, tvou duši! Pamatuj na to, až budeš znovu klást past a podle klamat, svádět svého bratra! Boží slovo varovalo Šalamouna, varuje i tebe.

• 1Pa 28:9 „Ty pak, můj synu Šalomoune, poznávej Boha svého otce a služ mu celým srdcem a ochotnou myslí. Hospodin zkoumá srdce všech, postřehne každý výtvor mysli. Budeš-li se ho dotazovat, dá se ti najít, jestliže ho opustíš, odvrhne tě navždy.

A v Židům stojí, že Bůh nás vystavuje světlu své pravdy, svého slova a to je to světlo, která projde vším až na rozhraní lidské duše a lidského ducha, rozetne ne až na kost, ale až do morku. Žd 4,12;

Zvěst o světlu, které budí bázeň tím, že vše vidí, ale odpouští hříšníkům jejich přestoupení. Zvěst o Bohu, který se v Ježíši Kristu stal člověkem a zaplatil za naše viny svým utrpením a krví. Zvěst o Bohu, kterého Jan a jeho druzi viděli na vlastní oči, následovali Ho, jedli s Ním a dotýkali se Ho. To je ta zvěst, kterou nám nyní Jan zvěstuje ve svém listě! Bůh je světlo beze špetky tmy, beze smítka stínu. A to má pro ty, kdo Ho vyznávají důsledky. Viditelné, rozpoznatelné. Uvidíme to v dnešním kázání.  

 Odkazy: 2 K 2,15-16; 1 Pa 28,9;

MÍT S BOHEM SPOLEČENSTVÍ ZNAMENÁ CHODIT VE SVĚTLE. VERŠE 6-7

Proč Bůh vedl Jana k napsání listu? Aby církev rozpoznávala pšenici od koukolu! Svaté od napodobenin svatých!  Jan zaznamenává církvi Boží slovo, které zkoumá pravost víry a ukazuje, co nesmí v životě pravých svatých chybět!

1 Janův 1:6 Říkáme-li, že s ním máme společenství, a přitom chodíme ve tmě, lžeme a nečiníme pravdu 7 Jestliže však chodíme v světle, jako on je v světle, máme společenství mezi sebou a krev Ježíše, jeho Syna, nás očišťuje od každého hříchu.

Co Jan říká!

1. Kdo je Kristův nemůže již dál  chodit ve tmě hříchu. Každý, kdo Krista vyznává, vyznává Ho na prvním místě jako Pána. Když Tomáš uvěřil, ve víře pronesl první slova: “můj Pán, můj Bůh!” J 20,28;

Kristus je můj Pán, já Mu patřím. To znamená, že musím být poslušný Jeho vůli. A věřte nebo nevěřte, Jeho vůle je svatost, ne hřích! Hřích je urážka Jeho svatého majestátu. Tvůj hřích byl důvodem Jeho ponížení, utrpení, hrozivé smrti a samoty na kříži. Lidé ho opustili pro slepotu svého hříchu, ale co víc, Bůh Otec ho opustil kvůli tvému hříchu. Komu není Kristus Pánem, tomu není ani Spasitelem! Nezdá se vám to? Tak čtěte!

• Židům 12:14 Usilujte o pokoj se všemi a o svatost, bez níž nikdo nespatří Pána. 15 Dbejte na to, ať nikdo nepromešká Boží milost; ať se nerozbují nějaký jedovatý kořen, který by nakazil mnohé. 16 Ať nikdo není nevěrný a bezbožný jako Ezau, který prodal prvorozenství za jediný pokrm.

 

2. Jan říká, že pokud tvrdím, že jsem v Kristu a přesto chodím ve tmě, pak nečiním pravdu.

Ježíš Kristus je pravé  Boží světlo. V Něm není ani částečky tmy. Proto nelze zároveň být v Něm a chodit dále v temnotě! Jde o neslučitelné věci. Není žádné spojení, sloučení ani souznění Krista s Beliálem, světla s temnotou 2 K 6,14-15. Ani skutky padlého těla se nikdy nespojí s  vůlí Ducha svatého!

• Galatským 5:17 Touhy lidské přirozenosti směřují proti Duchu Božímu, a Boží Duch proti nim. Jde tu o naprostý protiklad…

Jestli tedy vyznávám Krista a přitom dál chodím ve tmě lžu ústy i způsobem života.

Lžu tím, že můj život není v souladu s mým vyznáním. Říkám Ježíši Kristu Pane, Pane, ale nečiním jeho vůli. Činím svou vůli, svévoli. To nemusí být o cizoložství, smilstvu a dalších podobných hříších. Můžu klidně stát uprostřed Božího lidu, uprostřed vykoupených Božích svatých, nebo i v jejich čele a mohu mít zdání vnější zbožnosti jak psal Pavel Timoteovi ve druhém listě. Jan nepíše nevěřícím ze světa. Píše církvi, těm, kteří vyznávají Krista aby zkoumali sebe i druhé a střežili sebe i církev!

 

Komu lžu když vyznávám Krista uprostřed církve a chodím přitom ve tmě? Na prvním místě lžu sobě, na druhém lidem kolem sebe a ze všeho nejvíc se snažím lhát Bohu! Sebe a lidi kolem sebe i v církvi  mohu klamat a možná i celkem úspěšně a dlouhou dobu. Boha neoklamu ani na setinu vteřiny! Krista obelhat nelze. I když je v církvi mnoho těch, co to zkoušejí. I mezi námi jsou!

• Matouš 7:21 Ne každý, kdo mi říká ‚Pane, Pane‘, vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích. 22 Mnozí mi řeknou v onen den: ‚Pane, Pane, což jsme ve tvém jménu neprorokovali a ve tvém jménu nevymítali zlé duchy a ve tvém jménu neučinili mnoho mocných činů?‘23 A tehdy jim prohlásím: ‚Nikdy jsem vás neznal; jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti.‘

Některá nepravdivá vyznání vydrží až do posledního soudu a je to velmi tragické! Mnohá nepravdivá vyznání selžou již zde v tomto světě pod tíhou zkoušek a soužení. A to je velmi dobré, protože dá-li Bůh, otevře se tak cesta k pravému pokání a pravé víře. Běda ale všem těm, kdo vytrvají až do dne druhého příchodu Pána Ježíše na cestě, o které mluví Jan v šestém verši. Na cestě vyznání ústy, srdcem daleko od Pána. Tak daleko, jak jen to jde! Protože On je nezná!

Když Pavel mluví o příchodu Pána Ježíše Krista, říká:

• 1 Tesalonickým 5:2 Sami přece dobře víte, že den Páně přijde, jako přichází zloděj v noci. 3 Až budou říkat ‚je pokoj, nic nehrozí‘, tu je náhle přepadne zhouba jako bolest rodičku, a neuniknou. 4 Vy však, bratří, nejste ve tmě, aby vás ten den mohl překvapit jako zloděj. 5 Vy všichni jste synové světla a synové dne. Nepatříme noci ani temnotě.

I druhý apoštol Kristův Jan mluví o tom, že jsme děti světla. Ve verši sedm napsal.

1 Janův 1: 7 Jestliže však chodíme v světle, jako on je v světle, máme společenství mezi sebou a krev Ježíše, jeho Syna, nás očišťuje od každého hříchu.

Když jsi skutečně v Kristu, chodíš v Jeho světle. A máš společenství i se všemi dalšími Božími dětmi! Což ale znamená, že lidé z verše šestého nemají žádné společenství se samotným Pánem Ježíšem. Nemají žádné živé společenství, pravé vztahy s ostatními křesťany. Což samo o sobě může (ale nemusí) být jedním ze znaků víry, která není pravá. Absence hlubokých a blízkých vztahů.

Vídáte je dlouho, ale neznáte je. Vídají vás dlouho, ale neznají vás. Nepustí vás k sobě blíž a nepřiblíží se sami k vám! Proto neznáte jejich potřeby, zápasy a oni neznají vaše. Skutečný život z Krista se projevuje ale přesně naopak, živým, usilovným zájmem o druhé. Církev je přeci rodina! A ne jen tak ledajaká, jsme rodina po krvi samotného Božího Syna!

Pravé věřící doslova přitahuje potřeba druhých v Kristu, neodradí je váš zápas a nepohorší je váš hřích. Kdežto náboženský člověk bez Ducha svatého se raduje, že nic z toho nezná a pěkně mu jdou jeho modlitby, půsty, a odevzdávání desátků ze všeho i z máty a kopru. Jeho srdce zpívá: “Bože děkuji ti za mou zbožnost, že nejsem jako tento celník!” Je tam pýcha a s pýchou je tam přehlížení, přezírání a zaměření na sebe a své představy! Nic jiného se do prázdného náboženského života nevejde, protože já takového člověka je příliš silné, je tou jedinou určující a vládnoucí silou!

Naproti  tomu celník z chrámu z Lk 18 chodí ve světle. Jak to poznáte? Ani k nebi nevzhlédne pro bázeň z Boha a poznání svého hříchu! A to je důkaz o Božím světle v jeho životě, v jeho srdci. Proto on je tím, koho krev Krista očišťuje od každého hříchu a proto je před Bohem ospravedlněn! Dostáváme se tím k našemu poslednímu bodu, k nezbytným znakům toho, že chodím ve světle.

Odkazy: J 20,28+ Žd 12,14-16; Ga 5,17; Mt 7,21-23; 1 Ts 5,2-5;

ZNAKY CHOZENÍ VE SVĚTLE. VERŠE 6-10

1 Janův 1:6 Říkáme-li, že s ním máme společenství, a přitom chodíme ve tmě, lžeme a nečiníme pravdu 7 Jestliže však chodíme v světle, jako on je v světle, máme společenství mezi sebou a krev Ježíše, jeho Syna, nás očišťuje od každého hříchu. 8 Říkáme-li, že jsme bez hříchu, klameme sami sebe a pravda v nás není. 9 Jestliže vyznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti. 10 Říkáme-li, že jsme nezhřešili, děláme z něho lháře a jeho slovo v nás není.

Jak tedy poznám, že chodím skutečně v Kristu, v Jeho světle a že má víra je spasitelná? Měl bych hledat tři znaky, které máme v dnešním textu. Již jsme řekli, že jsem-li v Kristu, je Ježíš na prvním místě mým Pánem! První znak, který musím hledat a mít já i každý další křesťan je.

1. Život pod autoritou Krista, pod autoritou Písma! Verš 6

Pavel to ve druhém listu Timoteovi vyjadřuje tím nejnádhernějším způsobem! Poslouchejte.

• 2 Timoteovi 3:16 Veškeré Písmo je vdechnuté Bohem a je užitečné k učení, k usvědčování, k napravování, k výchově ve spravedlnosti,  17 aby Boží člověk byl takový, jaký má být, důkladně  vystrojený ke každému dobrému skutku. 

Pokud chceme kráčet v Božím světle, pak Písmo je naprosto klíčové a nezbytné! Pavel píše Koloským, že v nich má slovo Kristovo přebývat v plnosti a v celém svém bohatství!

Mít hlad po Božím slově, sytit se jím, být ho plný a dobře mu rozumět je dobré a chvályhodné. Ale to nestačí! To ještě neznamená, že chodíme ve světle Krista, že jsme pod autoritou slova Písma. Znovu se dostáváme na začátek našeho kázání. Lze vyznávat Krista, dokonce i evangelium v souladu s Písmem, a přitom může být veliká nekonzistence mezi tím, co vyznávám, učím se z Písma, co třeba i kážu a co skutečně žiju.

Tento nesoulad je velmi varovným znakem! Značí, že mé srdce není pravdami Písma dotčené, že tyto pravdy jsou jen intelektuální záležitostí bez potřebného moci v mém srdci a jsem vlastně pokrytec! Mohu neustále říkat jedině Písmo! Nebo třeba: Ne nad to, co je psáno! A přitom v praktickém životě jednat jako bych Písmo nikdy neotevřel!

Určujícím znakem zůstává tělesná moudrost, z ní pramenící představy a v Písmu nezakotvené jednání podle toho, jak to zrovna vidím a cítím.

Jeden křesťan šel pro radu ke zkušenějším v církvi. Ti nejdříve věc nadšeně pochválili jako ohromné svědectví a službu evangeliu, aby, když to nakonec přineslo těžkosti do křesťanova života celou věc odsoudili se slovy, že to byla nemoudrost a hloupost! Taková nekonzistence je vždy ze srdce neproměnného Písmem. Jde o tělo, nelíbí se to Bohu a nemělo by se to líbit ani nám, ani církvi.

Nebo vyznáváme, že ne každý, kdo říká Kristu Pane Mu skutečně patří a že dobrý strom podle Krista musí nést dobré viditelné ovoce. A v praxi pak vítáme do společenství každého, kdo řekne já věřím, já jsem křesťan. Nepřítomnost ovoce nás ani na chvíli nerozkolísá.  Mohu zastávat další, v podstatě všechny pravé biblické doktríny a sám se jimi v praxi neřídit. Zkoumejte sebe, zda jste skutečně pod autoritou Písma! To je vaše zodpovědnost! Střežte sebe i celé společenství!

Za nesouladem a nekonzistencí stojí nakonec vždy neposlušnost srdce, které málo zná, nebo vůbec nezná Boha! Jde o varovný znak, že s naším srdcem není něco v pořádku.

Prvním znakem chození ve světle je podřízenost Písmu vyznáním i praxí. Jestli se někdo Písmu dlouhodobě nepodřizuje v učení i praxi, přestože je pod mocí biblického výkladu Písma je potřeba se ptát, zda je v něm život z Boha!

2. Poznání vlastního hříchu, pokání z hříchu. Verše 8-10

Druhým nutným znakem je poznání vlastního hříchu a pokání z hříchu. Než ale přistoupím k tomuto bodu, musím ještě vysvětlit něco jiného. Všimněte si, jak Jan používá třikrát za sebou, ve verších 6,8,10 výraz: „říkáme-li“.

…, že s ním máme společenství, a přitom chodíme ve tmě, lžeme a nečiníme pravdu.

…, že jsme bez hříchu, klameme sami sebe a pravda v nás není.

…, že jsme nezhřešili, děláme z něho lháře a jeho slovo v nás není.

Ono je to v podstatě třikrát to samé. Jen v desátém verši je to umocněné tím, že nelžeme jen sobě, lidem kolem a Bohu, ale že svým popíráním děláme lháře i z Boha samotného! On řekl, že z lidí není nikdo spravedlivý Ř 3,10. Ale všimněte si  pozorně, co je nejhorším problémem člověka. Hluboký a silný, smrtící sebeklam, kterého je člověk schopen dokonce i když je vystavěný Božímu světlu! Vždyť Jan napsal v J 1,10-12.

• Jan 1:10 Na světě byl, svět skrze něj povstal, ale svět ho nepoznal. 11 Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali. 12 Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi.

Boží milost dává vyvoleným Božím dětem schopnost přijmout evangelium a věřit mu. To je jediný rozdíl mezi věřícím a nevěřícím, Boží milost. A kdo ji má, musí nést i náš druhý znak. I v Božím světle jsme schopni jako potomci Adama popřít svůj hřích! Nevidět ho! Nechtít ho vidět. Nechtít o něm slyšet od Boha , nebo i od druhého člověka, nebo i od společenství církve! A právě proto tak důrazně Jan třikrát opakuje to samé! Co?

Kdo nevidí svůj hřích, kdo nechce vidět svůj hřích, kdo nevyznává svůj hřích nepatří Bohu! Lže a nežije v pravdě, klame sebe a není v něm pravda. Dělá z Boha lháře a slovo pravdy, slovo Kristovo v něm není!

• Lukáš 18:11 Farizeus se postavil a takto se sám u sebe modlil: ‚Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, vyděrači, nepoctivci, cizoložníci, nebo i jako tento celník 12 Postím se dvakrát za týden a dávám desátky ze všeho, co získám.‘ 13 Avšak celník stál docela vzadu a neodvážil se ani oči k nebi pozdvihnout; bil se do prsou a říkal: ‚Bože, slituj se nade mnou hříšným.‘

Znáte své hříchy? Činíte z nich pokání? Jste v tom vykazatelní a může vám to církev dosvědčit? Jakub napsal.

• Jk 5:16 Vyznávejte hříchy jeden druhému a modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni. Velkou moc má vroucí modlitba spravedlivého.

 A milovaní, není tou nejhorší nemocí právě náš hřích? Náš problém je totiž obrovitý, smrtící sebeklam hříchu!!! Spojení slov sebe a klamat!  Nemusíte své hříchy vůbec vidět: Můžete si namlouvat, jak své hříchy znáte, ale přitom o nich nevíte a nechcete vědět.

Vyznáváte je Bohu i církvi? Když se proviníte, nedá vám Duch svatý pokoje, dokud to Bohu nevyznáte? A když se proviníte proti člověku, je to stejné? Nedá vám Duch svatý pokoje, dokud to nedáte do pořádku před Bohem i s tím dotyčným? Nebo vás to nechává netečnými, že jste jednali zle se svým bratrem v církvi a schováváte se v křoví?

Nevidíte to sami? Musí za vámi ten dotyčný jít a když to udělá, kroutíte se? Nechcete slyšet a urážíte se? Když jste napomínáni vracíte úder jako boxer slovy? „Ty máš taky hřích! Ha a máš to!“ Nebo dokonce obrátíte situaci proti bratru, který vás napomíná, svůj hřích popřete a jeho z nějakého obviníte? Nebo činíte pokání a později ho odvoláte a jednáte dál, jako by se nic nestalo? To vše je díky sebeklamu v církvi přítomné!

To všechno ukazuje na neobřezané, neproměněné srdce, které vůbec nezná, nebo jen velmi málo zná Boha, a proto vůbec nezná, nebo jen velmi málo zná svůj hřích! To je srdce, ve kterém není pravé poznání a pravá bázeň!

Ten, kdo zná Boha, vidí svůj hřích! Je hluboce zarmoucen svým hříchem a nedá si pokoje, dokud to nemá s Bohem i lidmi vyřešené jako celník! Činí pokání, a to není jen vyznat zlý skutek, ale především ho opustit a nečinit dál. Hřích křesťanovi prostě vadí a nedá mu spát! Jestli ale o něm ani neví, nebo zatvrzele nechce vědět, když je napomínán? A tím se dostáváme k poslednímu znaku pravé víry a tím je:

3. Neustálý zápas s hříchem verše 8-10

Život pravé víry je naplněn zármutkem z přítomnosti hříchu, a proto i neustálým zápasem s přetrvávajícím hříchem! A znovu v tomuto zápase byste měli být vykazatelní před Bohem i před ostatními křesťany! Vidí ho Bůh a vidí ho církev? Pavel v Galatským napsal.

 

 

• Galatským 5:16 Chci říci: Žijte z moci Božího Ducha, a nepodlehnete tomu, k čemu vás táhne vaše přirozenost. 17 Touhy lidské přirozenosti směřují proti Duchu Božímu, a Boží Duch proti nim. Jde tu o naprostý protiklad, takže děláte to, co dělat nechcete. 18 Dáte-li se však vést Božím Duchem, nejste už pod zákonem. 19 Skutky lidské svévole jsou zřejmé: necudnost, nečistota, bezuzdnost, 20 modlářství, čarodějství, rozbroje, hádky, žárlivost, vášeň, podlost, rozpory, rozkoly, 21 závist, opilství, nestřídmost a podobné věci. Řekl jsem už dříve a říkám znovu, že ti, kteří takové věci dělají, nebudou mít podíl na království Božím. 22 Ovoce Božího Ducha však je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, 23 tichost a sebeovládání. Proti tomu se zákon neobrací. 24 Ti, kteří náležejí Kristu Ježíši, ukřižovali sami sebe se svými vášněmi a sklony.

Nové zápasí se starým a staré s novým! Touha po svatosti zápasí s touhou hříchu. Čisté s nečistým a dobré se zlým. Duch Boží v nás s naším tělem a jeho sklony! A to je další důkaz pravosti víry, který musíte hledat. Protože duchovně mrtvý člověk tyto věci neprožívá. Všimněte si prosím hříšné sebejistoty a sebeklamu farizeje v chrámu. Jsem tak dobrý a svatý, děkuji ti Bože, že nejsem jako ostatní lidé, ti jsou na rozdíl ode mne tak plní hříchů! Dnešní otázka zní: Kde a jak stojíš právě ty! Amen!

Odkazy: 2 Tm 3,16-17; J 1,10-12; Lk 18,11-13; Jk 5,16; Ga 5,16-24;

APLIKACE

Život toho, kdo skutečně chodí ve světle nese tyto tři znaky:

• Je pod autoritou Písma v učení i v praxi a je v tom Bohu i církvi vykazatelný souladem, mezi vyznáním a tím, jak v praxi potom jedná!
• Je naplněn poznáním vlastního hříchu, hlubokým zármutkem a nepokojem z hříchu. Nedá si pokoj, dokud své hříchy nevyzná a neopustí! Dokud vše nedá do pořádku s Bohem i lidmi. A je v tom vykazatelný Bohu i církvi!
• Je naplněn neustálým zápasem s hříchem, ve kterém je Bohu i církvi vykazatelný.
• Zkoumejte a střežte sebe i druhé. Hledejte tyto tři znaky u sebe i u druhých, se kterými máte duchovní společenství, abyste neměli podíl na jejich nevíře a hříchu! Nejde o vás, nejde o mě, jde o Pána Ježíše Krista a Jeho slávu. Amen!