Články

Evangelium o Boží milosti nás učí, že jsme spaseni jedině milostí skrze víru. Apoštol říká: „Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit.“ (Ef 2,9). To je základ, na kterém staví všichni křesťané – ke spasení nepotřebujeme skutky, jak to učí římská církev, ale jsme spaseni milostí skrze víru. Skutky jsou tím, co tuto víru přirozeně následuje: „Jsme přece jeho dílo, v Kristu Ježíši stvořeni k tomu, abychom konali dobré skutky, které nám Bůh připravil.“ (Ef 2,10).

Devět věcí k modlitbám za církve a jejich pastýře, které byly zveřejněny službou 9Marks ve zprávě za rok 2013:

1. Výkladové kázání: Modlit se za to, aby se více pastýřů oddalo kázání celé rady Boží a z hlavní myšlenky textu Písma činili hlavní myšlenku svých kázání.

2. Biblická teologie: Modlit se za to, aby více pastýřů kázalo o velikém Bohu z velkého příběhu Bible, aby tak jejich sbory byly chráněny před falešným učením.

Jedním z největších problémů současné křesťanské církve je nedostatek a často přímo neschopnost biblického rozlišování. Nemůžeme se tomu ale příliš divit. V posledních letech jsme svědky toho, jak je samotnými křesťany v masivním měřítku odmítáno zdravé biblické učení, doktríny, s tím, že nepotřebujeme učení, ale zkušenosti. Důležitá je prý touha, nikoliv informace. Přímým důsledkem je, že mnozí křesťané dnes nejsou schopni jasně a srozumitelně vysvětlit, čemu doopravdy věří, a udělat to tak, aby to mělo hlavu a patu.

• Všechen lid se shromáždil jednomyslně na prostranství před Vodní branou a vyzvali znalce Zákona Ezdráše, aby přinesl knihu Mojžíšova zákona, který vydal Hospodin Izraeli. (Neh 8,1)

Osmá kapitola Nehemjáše začíná jedním z největších probuzení v historii Izraele. Stalo se to během svátku troubení. Svátek troubení byl zvláštní připomínkou, která měla být úvodem ke dni smíření. První den sedmého měsíce byl den odpočinku a celé společenství mělo přinést speciální oběti. Uctívání (společná veřejná bohoslužba) bylo prioritou společenství.

8. listopadu si připomínáme tragické výročí porážky českých stavů na Bílé hoře v roce 1620. Nadějně se rozvíjející reformace byla udušena. Země byla pokořena, politicky zotročena, ekonomicky zneužita, svoboda vyznání byla zašlapána do země - nastalo dlouhé období nadvlády jedné dynastie, jednoho jazyka (nikoliv českého) a jednoho náboženství (římského katolicismu). Křesťané museli opustit zemi nebo se skrývat.

Ferdinand Hrejsa ve své knize Česká reformace, popisuje situaci následovně:

• Také na stezce tvých soudů, Hospodine, skládáme naději v tebe, naše duše touží po tvém jménu, chce si připomínat tebe. (Iz 26,8)

Bůh stíhá naši zemi svým hněvem. Volá svůj lid, aby se odvrátil od hříchu a činil pokání. To je vždy cílem Božích soudů. Na jedné straně potrestání bezbožných a na straně druhé výzva k pokání těch, kdo svou naději vkládají v Boha. Od začátku tohoto roku stíhá naši zem jeden soud za druhým. Podívejme se na ně.

Nerozlišování nebo nedostatečné rozlišování má nedozírné důsledky. Upozorňuje na to sám Ježíš, když říká, že:

• Prostorná je brána a široká cesta, která vede do záhuby; a mnoho je těch, kdo tudy vcházejí. (Mt 7,13)

O pár veršů dále pak říká, že mnozí mu řeknou v onen den… To slovíčko „mnozí“ je strašné. Je to slovo, které by nás nutně mělo vést k tomu, abychom zkoumali svá srdce a úpěnlivě volali k Pánu, abychom od Něj samotného získali ujištění, že cesta, po níž jdeme, je úzkou cestou, a brána, kterou vcházíme, je těsnou branou.

• Ty však mluv, co odpovídá zdravému učení. (Tt 2,1)

Pavel zdůrazňuje Titovi, že jeho učení má být odlišné od učení falešných učitelů. Ty však – ty – na rozdíl od těch, o nichž píše na konci předchozí kapitoly. Oni muži sice vyznávali víru v Boha, ale popírali ji svým životem (Prohlašují, že znají Boha, ale… – Tt 1,16). Proto měli a mají být umlčeni a přemoženi zdravým učením. To je úkol vedoucích v církvi.

• A ty bys chtěl pro sebe usilovat o veliké věci? Neusiluj. (Jr 45,5)

Není snadné naučit se tuto lekci, protože všichni chceme postavit naši práci pro Boha na vrchol hory, aby jí bylo vidět po celém světě. Snadno zapomínáme, že někdy tou největší prací, kterou pro Boha můžeme udělat, jsou malé věci, které nám dává, abychom je dělali tiše a se zalíbením.

(J. R. Miller)

Minulý týden se na internetu objevilo „Ohlédnutí za pontifikátem Benedikta XVI. z protestantské perspektivy“, pod nímž je podepsán kazatel Církve bratrské, ThDr. Pavel Černý, Th.D., bývalý dlouholetý předseda a místopředseda Ekumenické rady církví v ČR (článek naleznete na portálu Christnet).

Před druhým kolem voleb prezidenta se mezi křesťany v naší zemi vede zuřivý boj. Někteří křesťané dokonce mluví o duchovním boji, ale nenechte se mýlit – jde o obyčejný politický boj, obyčejné tělesné kousání a trhání. A při takové příležitosti nás Boží slovo varuje: „dejte si pozor, abyste se navzájem nezahubili“ (Ga 5,15).

Webové stránky křesťanských médií, služeb i církví se plní prohlášeními o podpoře toho nebo onoho kandidáta, na internetových fórech to vře a vypjatá atmosféra ukazuje, co se skrývá uvnitř lidského nitra. Mnohé z toho, co se dočteme na webu, ukazuje, kde je doopravdy uložen poklad mnoha křesťanů a k čemu se upíná jejich pozornost. Podle řady příspěvků v diskuzích i některých článků by se totiž snadno mohlo zdát, že spása přijde z Hradu.

• A proto odstraňte veškerou špínu a přemíru špatnosti a v tichosti přijměte zaseté slovo, které má moc spasit vaše duše. (Jk 1,21)

Odstraňte veškerou špínu a přemíru špatnosti! Toto je typický rozkaz evangelia: na jedné straně se něčeho vzdát, něco odstranit, a na druhé straně něco přijmout. Staré srdce je nahrazeno novým srdcem, kamenné a sobecké srdce je proměněno v nové, masité, milosrdné a pokorné.

Naše mysl je místem, kde se odehrává intenzivní duchovní boj. Abychom mohli žít vítězně, musíme se proměňovat obnovou své mysli (Ř 12,2). Bůh nás ale nezanechal bezmocné nebo bezbranné. Boží slovo popisuje nejjednodušší a zároveň nejdůležitější způsob (neřku-li vůbec jediný způsob), jakým mohou být naše životy proměňovány a naše mysl obnovena:

• Závěrem, bratři, cokoli je pravdivé, cokoli počestné, cokoli spravedlivé, cokoli čisté, cokoli milé, cokoli má dobrou pověst, je-li nějaká ctnost a nějaká chvála - o tom přemýšlejte. (Fp 4,8)

Příčinou většiny problémů současné církve je její odklon od Božího Slova.

•  Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. (Lk 2,10)

To je skutečně křesťanský vánoční pozdrav. Ovšem Vánoce jako takové nejsou žádným křesťanským svátkem v pravém slova smyslu. Pro křesťany je závazné to, co učí Bible a nikde v Bibli nenajdeme žádnou výzvu k tomu, abychom oslavovali narození Ježíše Krista.

Níže uvádím seznam veršů k rozjímání. Jedná se jenom o malý výběr z Božího slova. Ale je to dostatečný výběr. Všechny verše se zabývají hříchem jazyka, a to především ve vztahu k pomluvám. Boží slovo jasně prohlašuje, že Bůh nenávidí hřích klevetění a pomlouvání. V Jeho očích je to odporné.