Nové stvoření (2 K 5,17)

Kristovo vzkříšení je naprosto zásadní pro nové stvoření

Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 31. března 2013

Pokoj vám a milost. Dneska nebudeme pokračovat ve výkladu knihy Genesis, ale podíváme se na jeden z nejkrásnějších textů Nového zákona a dost možná, že celého Písma vůbec. Máme před sebou jeden jediný verš:

• 2 Korintským 5:17 Proto je-li kdo v Kristu, je nové stvoření. Staré věci pominuly, hle, je tu všechno nové. (ČSP)

Dnes si připomínáme Velikonoce, a ačkoliv nám Písmo nic neříká o tom, že bychom je jako křesťané měli slavit nebo se dokonce vracet ke starozákonním svátkům, které byly stínem budoucích věcí, tak v souvislosti s tradicí, která zde je, si chceme připomenout Kristovu oběť na kříži. Musím zdůraznit, že to není nic, co bychom nedělali každou neděli.

Prvního dne po sobotě vstal Pán Ježíš Kristus z mrtvých a setkal se se svými učedníky. To je důvodem, proč se církev schází prvního dne po sobotě a oslavuje svého Vykupitele – Ježíše Krista.

I. Kontext

Podívejme se nejprve na kontext našeho verše. Je to naprosto nutné. Je to něco, co musíme dělat vždycky, když čteme Bibli. Pokaždé je naší povinností prozkoumat širší kontext Božího slova. Jenom tak můžeme správně porozumět tomu, co nám nějaký verš z Písma říká. Když to nebudeme dělat, tak snadno dospějeme k bizardním závěrům, které budou mnohdy v protikladu k tomu, co Písmo jasně říká na jiných místech.

A. Důvod: proto

Náš verš začíná slůvkem ‚proto‘. Verš z ČSP máte v osnovách – v E a tedy v Biblích, které používáme, toto slůvko není, překladatelé ho vynechali. Ale každé slovo originálního textu je důležité a má své místo. Ta je tomu i zde.

• 2 Korintským 5:17 Proto je-li kdo v Kristu, je nové stvoření.

Otázka, která se před námi okamžitě objeví, zní: Proč? Kvůli čemu Boží slovo tvrdí, že kdo je v Kristu, je nové stvoření? Odpověď na tuto otázku najdeme v kontextu – a to jak v předchozích verších, tak také v následujících.

1. Kristus zemřel a vstal z mrtvých, abychom my mohli žít. (2 K 5,14-16)

Kristovo zmrtvýchvstání je klíčem. Bez kříže a bez zmrtvýchvstání není žádné křesťanství. Bez kříže a zmrtvýchvstvání nemůžeme mluvit o novém stvoření. Na kříži došlo k zaplacení za naše hříchy. Byli jsme vykoupeni! Velmi jasně na to ukazují slova:

• 2 Korintským 5:15 …aby ti, kteří jsou naživu, nežili už sami sobě, nýbrž tomu, kdo za ně zemřel i vstal.

V předchozím listu do Korintu Pavel napsal velmi jasně to, co opakuje zde:

• 1 Korintským 6:19-20 Nepatříte sami sobě! Bylo za vás zaplaceno výkupné.

Jenom kvůli této zaplacené ceně můžeme mluvit o novém stvoření. Kdyby nebylo kříže, žádné nové stvoření by nebylo. A kdyby nebylo Kristova vzkříšení, tak bychom nemohli mluvit o novém životě – Pavel to rozvíjí v 1 K 15 – kde vysvětluje, že jestli Kristus nevstal z mrtvých, tak jsme my, křesťané, nejubožejší ze všech lidí a veškerá naše zbožnost je marná.

2. V Kristu usmířil Bůh svět se sebou. (2 K 5,18-21)

Nové stvoření je stvoření, které je smířené s Bohem. Je vykoupené Kristem, pozvednuté k novému životu Duchem svatým, a následující verše nám ukazují, že v Kristu je také usmířené s Bohem (v. 19). Lidská vzpoura byla odstraněna na kříži Ježíše Krista. Musíme se důkladněji podívat na jeden verš, který nám to dobře pomůže vysvětlit a pochopit. Velmi jasně ukazuje, co se stalo na kříži:

• 2 Korintským 5:21 Toho, který nepoznal hřích, kvůli nám ztotožnil s hříchem, abychom v něm dosáhli Boží spravedlnosti.

V zahradě Getsemane Ježíš potil krev, když se modlil a prosil Otce, aby – pokud je to možné – od něj vzal kalich, který je před ním. Ježíš neprosil Otce za to, aby ho zbavil bolesti římských důtek, ani to nebyl strach z krutého římského kříže, co by Pána vedlo k takovým prosbám – byla to vidina strašlivého břemene hříchu, které mělo být na Krista vloženo.

My si vůbec nedovedeme představit, jaká cena tady byla zaplacena. Tady je klenot nejvyšší ceny, který bude zničen a vyhozen na hnůj, aby se to, co je hnojem – a to jsou hříšníci, to jsme my – mohlo stát klenotem.

Poslouchejte – my jsme se narodili v hříchu. Od svých rodičů jsme zdědili hříšnou přirozenost a přejali jsme život v hříchu. Nikdo nás neučil zlobě, závisti, pýše, špatnosti, rouhání, něvěře Bohu, … Tyhle věci byly přirozeně v nás, a když dostaly příležitost, tak vyšly na povrch a my jsme je s radostí dovedli do skutků. To je hřích, to je vzpoura proti Bohu.

Ale Kristus – On se narodil bez hříchu. Nezdědil hříšnou přirozenost, protože byl počat Duchem svatým. Od svého narození byl svatý. Nikdy nezhřešil. Během svého dětství, během svého dospívání, ve své práci, když pracoval jako tesař a něco se mu nepovedlo nebo ho nějaký zákazník pomluvil nebo ho chtěl okrást – nikdy nezhřešil – ani skutkem, ani pohledem, ani myšlenkou, ani motivem, nečistou touhou nebo čímkoliv jiným. Vždycky byl cele a dokonale svatý.

Miloval svého nebeského Otce celým svým srdcem, celou svou myslí, z celé své duše a ze vší své síly. Nebyla ani chvilička v jeho životě, kdy by to bylo jinak. On je úplný protiklad toho, co jsme my. Miloval svého bližního jako sám sebe. Vždycky a za všech okolností – i když byl unavený, i když mu nadávali, i když okolnosti byly proti němu.

A všechno to hříšné, všechno to, co jsme my, to, co On nikdy nezakusil, to bylo na kříži vloženo na Něj. Neexistuje nic horšího, neexistuje větší potupa, větší hrůza, nic strašlivějšího. Všechnen náš hřích byl vložen na Něj a na Něm odsouzen. Byl na něj vylit Boží hněv, který se obrací proti hříchu. To je dílo kříže – jenom kvůli tomu tady může být nové stvoření.

B. Podmínka: „je-li“

Smíření tedy není něco, co by se stalo jen tak – viděli jsme cenu, která byla zaplacena. Za koho bylo zaplaceno? Četli jsme o tom, že Bůh usmířil svět se sebou, ale musíme si všimnout, že je tady také podmínka. Je tady to slovíčko „jestliže“. To je slovo, které rozděluje. To slovo ukazuje na to, že jsou zde ti, kdo jsou v Kristu a jsou novým stvořením a jsou zde ti, kdo v Kristu nejsou, takže nejsou smířeni s Bohem, není za ně zaplaceno výkupné, umírají ve svých hříších. Anglický kazatel 19. st. J. C. Ryle řekl: „Kdo se nenarodil znovu (tedy, kdo není novým stovřením), měl by si přát, aby se nenarodil vůbec.“

Takže na jedné straně je tady jasné vymezení – jenom ti, kdo jsou v Kristu, budou zachráněni. Na druhé straně je tady také široké pozvání ke Kristu:

C. Pozvání: „kdo“

Je-li kdo v Kristu. Kdokoliv je v Kristu, je novým stvořením. Skutečně kdokoliv – evangelium odstraňuje všechny bariéry – rasové, národnostní, ekonomické, sociální. Evangelium není jenom pro chudé nebo jen pro bohaté, není jen pro židy nebo jen pro pohany – evangelium je pro všechny. Pro každého, kdo přijde ke Kristu.

• Jan 6:37 Všichni, které mi Otec dává, přijdou ke mně; a kdo ke mně přijde, toho nevyženu ven.

Proto také čteme výzvu ve verši 20:

• 2 Korintským 5:20 Jsme tedy posly Kristovými, Bůh vám domlouvá našimi ústy; na místě Kristově vás prosíme: dejte se smířit s Bohem!

Toto je tedy kontext našeho verše a jeho úvodní slova. Pojďme se nyní podívat na nové stvoření.

II. V Kristu

Když mluvíme o novém stvoření, tak už vidíme, že musíme mít na paměti, že ho nemůžeme oddělit od Pána Ježíše Krista. Náš text nám ukazuje, že jenom v Kristu může být nové stvoření. Celý kontext ukazuje na Pána Ježíše Krista, ukazuje na Jeho ukřižování a slavné zmrtvýchvstání.

Podívejme se teď na tři věci, které se týkají nového stvoření:

A. Jenom v Kristu je nové stvoření

• 2 K 5,17 Kdo je v Kristu, je nové stvoření.

Boží slovo zdůrazňuje, že nové stvoření je jenom v Kristu. Už jsem o tom mluvil, ale musíme se u toho zastavit, protože potřebujeme vědět, co to znamená. Ukázali jsme si nezbytnost a neoddělitelnost nového stvoření od Krista, ale co znamená ono v Kristu? Jak to poznáme, že jsme v Kristu? Můžeme to vůbec poznat? Můžeme o někom říci, že je v Kristu? Co nám o tom říká Bible?

1. V Kristu znamená ve víře v Krista

Apoštol Jan napsal své evangelium a v závěru nám říká důvod:

• Jan 20:31 Tato [znamení] však zapsána jsou, abyste věřili, že Ježíš je Kristus, Syn Boží, a abyste věříce měli život v jeho jménu.

Když věříme v Krista, tak jsme zachráněni. Boží slovo používá celou řadu obrazů k popisu toho, co se s věřícím děje, když uvěří v Krista. Podívejme se jenom na několik z nich, které jsou v listu Koloským – byli jsme: přeneseni ze tmy do světla, do království Božího syna (Ko 1,13), obřezáni obřízkou, která znamená odložení nevykoupeného těla (Ko 2,11), pohřbeni (Ko 2,12), mrtví mocnostem světa (Ko 2,20), skryti spolu s Kristem v Bohu (Ko 3,3), oblečeni do Krista a obnoveni podle Jeho obrazu (Ko 3,10).

Mohli bychom pokračovat dál a dál. To všechno je ekvivalentem toho, co to znamená věřit v Krista nebo být v Něm.

Jiný obraz nám říká, že jsme jako větve, které jsou naroubovány na ušlechtilý kmen. Víte, jak to vypadá, když se naroubuje větev? Obě části se seříznou a slepí se speciálním voskem, spoj se obalí a větev se brzy stane součástí nového stromu. Za pár let už nepoznáte, že větev je z jiného stromu – je strostlá s kmenem, čerpá z něj živiny, patří neodlučně k němu.

Přesně to se děje, když člověk uvěří v Krista. Je naroubován, vštípen do Krista. Od té chvíle ke „v Kristu“.

Abychom se tedy dostali do Krista a mohli říci, že jsme v Něm, tak musíme v Krista uvěřit. Je to prosté a snadné:

• Římanům 10:8-10 ‚Blízko tebe je slovo, v tvých ústech a ve tvém srdci‘; je to slovo víry, které zvěstujeme. Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen. Srdcem věříme k spravedlnosti a ústy vyznáváme k spasení.

Uvěř v Krista a budeš v Něm. Je to velmi jednoduché – nejde o žádné úkony, obřady, nemusíš se nejdřív zlepšit, abys mohl být v Kristu. Jediné, co je nutné, je, uvěřit v něj. V tomto je křesťanství naprosto unikátní, v tomto se liší od každého jiného náboženství.

Přesto je tady jedna důležitá věc, kterou nesmíme opomenout:

2. V Kristu znamená ve víře v Krista zjeveného Božím slovem

Nové stvoření může vzniknout jenom skrze pravého Krista. Nové stvoření je duchovní, a proto není úplně jednoduché určit opravdovost, nebo pravost nového stvoření. Ježíš k tomu říká:

• Jan 3:8 Vítr vane, kam chce, jeho zvuk slyšíš, ale nevíš, odkud přichází a kam směřuje. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha.

Projevy nového stvoření jsou vidět. Projevují se navenek, ale stejně jako většinu jiných věci, tak i duchovní projevy se dají falšovat. Jeden ze způsobů, jak můžeme odhalit padělek, je jít ke kořenům. Podívat se na původ. V našem kontextu to znamená položit si otázku, zda Kristus, kterému věříme, je Kristem, jehož nám zjevuje Boží slovo. Mnozí dnes totiž prohlašují, že věří v Krista, ale jejich skutky ukazují, že Kristus, kterému uvěřili, není tím Kristem, který zemřel za naše hříchy, ale že se jedná o „jiného Ježíše“.

Není to nic nového a nemělo by nás to nijak překvapovat. Takoví lidé byli i v první církvi, před takovými lidmi varoval sám Pán:

• Matouš 24:5 Neboť mnozí přijdou v mém jménu a budou říkat ‚já jsem Mesiáš‘ a svedou mnohé.
• Matouš 24:24 Neboť vyvstanou lžimesiášové a lžiproroci a budou předvádět veliká znamení a zázraky, že by svedli i vyvolené, kdyby to bylo možné.

O několik kapitol dále ve druhém listu Korintským Pavel píše:

• 2 Korintským 11:4  Když někdo přijde a zvěstuje jiného Ježíše, než jsme my zvěstovali, nebo vám nabízí jiného ducha, než jste dostali, nebo jiné evangelium, než jste přijali, klidně to snášíte!

Celý Nový zákon je plný podobných varování. Proto musíme i my tuto věc zdůraznit. V první církvi to byl Kristus gnostiků, který nebyl cele Bohem, ale byl stvořenou bytostí – podobně jako to dneska učí třeba Svědkové Jehovovi. Nebo to byl Kristus doketiků, kteří říkali, že Kristus neměl fyzické tělo, ale jenom duchovní, tedy že nebyl cele člověkem. I dnes jsou lidé, kteří v různých podobách učí tyto věci – např. tím, že tvrdí, že Kristus nevstal tělesně z mrtvých, ale jenom jaksi principiálně, ve svých učednících, nebo jako princip. Ale takový Kristus není Kristem Božího slova a nemůže přinést záchranu těm, kdo v takového Krista věří.

Poslouchejte, co k tomu napsal apoštol Jan první církvi:

• 1 Janův 4:1-3 Milovaní, nevěřte každému vnuknutí, nýbrž zkoumejte duchy, zda jsou z Boha; neboť mnoho falešných proroků vyšlo do světa. Podle toho poznáte Ducha Božího: Každé vnuknutí, které vede k vyznání, že Ježíš Kristus přišel v těle, je z Boha; každé vnuknutí, které nevede k vyznání Ježíše, z Boha není. Naopak, je to duch antikristův, o němž jste slyšeli, že přijde, a který již nyní je na světě.

Křesťané, je nutné, abychom duchovně rozlišovali. Jenom tak se vyvarujeme toho, že budeme svedeni. Jenom tak se můžeme ujistit o tom, že jsme doopravdy v Kristu a tedy jsme nové stvoření. Jedině tehdy, když svou víru stavíme na Kristu, jehož nám zjevuje Boží slovo, jenom tehdy můžeme s jistotou prohlašovat, že jsme v Kristu.

Je tady ale ještě jedna věc, kterou musíme zmínit:

3. V Kristu znamená ve víře v samotného Krista

V Písmu nacházíme dva druhy varování – první je to, o němž jsem mluvil. Je to varování před něčím, co se vydává za něco jiného. Lžimesiáš, který se vydává za pravého Mesiáše. Falešný prorok, který se vydává za pravého. Proto zdůrazňujeme, že naše poznání Pána musí vycházet z Božího slova, které jediné nám zjevuje celou pravdu o Bohu, o Kristu i o nás.

Druhý druh varování je varování před něčím, co není úplně odlišné, ale co je takovou směsí pravdy a lži. Když mluvíme o spasení a o tom, co to znamená být v Kristu, tak to znamené Kristus PLUS něco.

V první církvi byli lidé, kteří věřili v Krista, přesto nebyli v Kristu a ve výsledku byli označeni jako falešní bratři. Tím důvodem bylo to, že věřili v Krista a něco k tomu. Věřili tomu, že budou zachráněni skrze víru v Krista a: obřízku, zachovávání Mojžíšova zákona, dodržování soboty, rozlišování čistých a nečistých jídel, dodržování tradic, svátosti, … prostě Kristus plus něco dalšího!

Je to jako kdybyste chtěli léčit nemocného a řekli byste mu – mám pro tebe vynikající lék, jedinečný lék, zaručený a pravý lék. Ale pomůže ti jenom tehdy, když spolu s tímto lékem budeš brát také jed! V otázce spasení je to ale ještě horší – když něco přidáváme ke Kristu, tak tím říkáme, že nám Kristus nestačí, a to znamená, že pohrdáme jeho obětí a pliveme na ní. Je to odporná věc. Představte si ženu, která si bere svého ženicha a říká mu: Miláčku, ty jsi ten jediný, ty jsi milovaný muž, bez tebe nemá můj život smysl – ale abychom mohli mít spokojené manželství, tak potřebuju mít ještě několik milenců! Právě tak to je s lidmi, kteří říkají, že potřebujeme Krista a ještě něco k Němu. To, co ve skutečnosti dělají je, že pohrdají Jeho obětí, Jeho milostí, Jeho křížem, Jeho láskou, Jeho jedinečností. A pro takové má Boží slovo nejtvrdší slova odsouzení.

Takoví lidé nejsou v Kristu. Jenom tehdy, pokud je Kristus cele a plně dostatečný pro všechno v našem životě, jenom tehdy jsme v Něm.

Musíme jít dál – náš verš říká, že:

B. Jenom v Kristu pominulo staré

• 2 Korintským 5:17 Co je staré, pominulo…

To jsou slova naděje a vysvobození. Moji milí, toto je jedna z nejkrásnějších věcí té dobré zprávy o našem spasení. Staré věci pominuly. Co to znamená? Už jsme si ukázali, co to znamená být v Kristu. Znamená to věřit v Krista Božího slova a jenom a cele v Něj. A z toho vyplývá několik skutečností:

1. Starý člověk zemřel

Kdo věří v Krista, je nové stvoření, a to logicky znamená, že to staré je pryč. Boží slovo znovu používá celou řadu výrazů, jimiž tuto skutečnost popisuje:

• Galatským 5:24 Ti, kteří náležejí Kristu Ježíši, ukřižovali sami sebe se svými vášněmi a sklony.

Toto je o nesení kříže. To znamená být ukřižován spolu s Kristem – umrtvit své vášně a hříšné sklony. Poslouchejte, co říká Písmo jinde:

• Římanům 6:11-13 Tak i vy počítejte s tím, že jste mrtvi hříchu, ale živi Bohu v Kristu Ježíši. Nechť tedy hřích neovládá vaše smrtelné tělo, tak abyste poslouchali, čeho se mu zachce; ani nepropůjčujte hříchu své tělo za nástroj nepravosti, ale jako ti, kteří byli vyvedeni ze smrti do života, propůjčujte sami sebe a své tělo Bohu za nástroj spravedlnosti.

Počítejte s tím, že jste mrtví pro hřích. Co je staré, pominulo. Už nejste otroky hříchu, nemusíte ho poslouchat. Boží slovo neříká, že už hřích nebudete poslouchat, že budete vůči hříchu imunní, že už nebudete zakoušet žádné pokušení, že se vám každý hřích obloukem vyhne. Nic podobného. Dokud jsme v těle, které je propadlé hříchu, tak budeme s hříchem bojovat. A někdy budeme také prohrávat. Ale Bůh říká – počítejte s tím, že jste mrtví pro hřích. Už nemusíte prohrávat.

Dokud jste nevěřili v Krista, tak jste byli otroky – otroky hříchu, otroky ďábla, otroky světa. Nyní jste svobodní. Pokud jste v Kristu.

2. Starý člověk zemřel v Kristu

Starý člověk zemřel, ale jenom v Kristu. Jenom ve víře v Krista je starý člověk minulostí. Kříž je jako dezinfekční nebo konzervační prostředek. Jsme jako jídlo, které dáme do lednice. Když je v lednici, tak vydrží i několik dní. Ale zkuste ho dát na sluníčko – za několik hodin bude zkažené. Proto musíme být v Kristu. Usilovat o to, abychom chodili ve víře a ne podle toho, co vidí naše oči. Jenom v Kristu starý člověk zemřel.

Duchovně jsem v Kristu neustále, jsme do Něj vštípeni, naroubováni, zapustili jsme do Něj kořeny a nic nás od Něj neoddělí navěky. Ale žijeme v těle, které je propadlé hříchu a naše víra je slabá, často pochybujeme, jsme zmatení, naše mysl není proměněná Božím slovem a tak lehce upadám do pokušení nebo dokonce do hříchu. To je důvod, proč voláme:

• Ř 7:24 Jak ubohý jsem to člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti?

V Kristu starý člověk zemřel, a proto se potřebujeme Krista držet vší silou. Toto je skutečný duchovní boj, který vede každý křesťan. Každé nové stvoření musí tímto bojem procházet a bude jím procházet až do své smrti nebo do příchodu Pána. Tohle je boj, který se vede o naši mysl a naše srdce.

• 1 Pt 1:13 Odhodlaně se tedy připravte ve své mysli, buďte střízliví a celou svou naději upněte k milosti, která k vám přichází ve zjevení Ježíše Krista.

Upínáme se k Boží milosti s nadějí a s touhou. Čím více známe Pána, čím více jsme v Kristu, tím více toužíme po novém těle. Tím více vidíme odpornost hříchu, tím více rozumíme Kristovu kříži a radujeme se z vykoupení.

3. Starý člověk bude odložen v Kristu

Víme, že se blíží den, kdy to staré, co již pominulo, bude dokonale a jednou provždy odstraněno. Znovu to bude jenom v Kristu – nebude to mimo něj, ale bude to v Něm a skrze Něj.

• Filipským 3:21 On promění tělo naší poníženosti v podobu těla své slávy silou, kterou je mocen všecko si podmanit.

Již nyní vyznáváme, že staré pominulo, protože Kristus zvítězil. A máme pevnou naději, naději, která je naprosto jistá, i když ještě není vidět, že to staré bude pryč se vším všudy. To tělo, které je skrz naskrz prosáklé hříchem, to tělo, které je propadlé smrti, které pomíjí, které je sužované slabostmi, nemocemi, bolestmi a trápením – tohle tělo bude proměněno do slávy Ježíše Krista. Ten proces už začal – Bůh nám dal nové srdce, proměňuje naší mysl, naše touhy, naše pocity, celý náš život. A tento proces bude završen proměnou těla – novým tělem. Nebude to tělo k naší slávě – nebude to tělo sportovce, matematika nebo kulturisty, nebude to tělo miss krásy, ale bude to tělo Kristovy slávy. Bude celé jenom pro Něj a jenom Jeho. Bude svaté, čisté, dokonalé, nádherné.

Tohle je naděje, kterou nám přináší Kristův kříž. A je tady ještě jedna poslední věc, kterou musím zmínit:

C. Jenom v Kristu je jenom nové

• 2 Korintským 5:17 …hle, je tu nové!

V Kristu nemůže být nic starého – a v tomto smyslu to znamená nic hříšného. Apoštol Jan říká věřícím:

• 1 J 3:6 Kdo v Synu zůstává, nehřeší; kdo hřeší, ten ho neviděl ani nepoznal.

Už jsme o tom mluvili, ale musíme se k tomu ještě na okamžik vrátit. Nové stvoření s sebou nese nové věci. Nové věci, které už nejsou z hříchu, nejsou poskvrněné hříchem, nejsou zanesené starým tím starým – jsou nové. V Kristu už není místo pro to staré.

Ježíš to ilustroval podobenstvím o svatební hostině, kam král pozval dobré i zlé, ze všech možných koutů. Svatební síň se naplnila hosty.

• Matouš 22:11-14 Když král vstoupil mezi stolovníky, spatřil tam člověka, který nebyl oblečen na svatbu. Řekl mu: ‚Příteli, jak ses sem dostal, když nejsi oblečen na svatbu?‘ On se nezmohl ani na slovo. Tu řekl král sloužícím: ‚Svažte mu ruce i nohy a uvrhněte ho ven do temnot; tam bude pláč a skřípění zubů.‘ Neboť mnozí jsou pozváni, ale málokdo bude vybrán.

To je příběh o novém stvoření. Kdo je v Kristu, má oblečený svatební šat Kristovy spravedlnosti. Je to roucho, které vede k proměně života. Proto když Jan popisuje nový Jeruzalém, který sestupuje od Boha – tím Jeruzalémem je církev Kristova, svatá a zářící, tak říká:

• Zjevení Janovo 21:27  A nevstoupí tam nic nesvatého ani ten, kdo se rouhá a lže, nýbrž jen ti, kdo jsou zapsáni v Beránkově knize života.
• Zjevení Janovo 22:14-15 Blaze těm, kdo si vyprali roucha, a tak mají přístup ke stromu života i do bran města. Venku zůstanou nečistí, zaklínači, smilníci, vrahové, modláři - každý, kdo si libuje ve lži.

Kdo není v Kristu, není nové stvoření. Každý, kdo je v Kristu, je nové stvoření. Hle, je tu nové! To nové už je vidět. Už nyní je vidět na vyvolených svatých něco ze slávy nebeského Jeruzaléma. Nádhera církve není v množství lidí, ale v jejich svatosti (Jan Kalvín). Pokud chcete být jednou svatí v nebi, tak musíte být svatí už na zemi (J. C. Ryle). Pokud netoužíte po svatosti, tak nemáte žádné právo domnívat se, že jste křesťané (M. Lloyd-Jones).

• 2 K 5:17 Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové!

Nemohu zakončit jinak než otázkou: Jste v Kristu? Věříte v Něj? Spoléháte cele na Krista, kterého poznáváte z Božího slova? Pokud ano, tak se radujte, protože jste nové stvoření. Staré pominulo. Ale pokud ne, tak vás prosím, abyste litovali své vzpoury proti Bohu, vyznali své hříchy a uvěřili v Pána Ježíše Krista. Modleme se.