Hospodin, spravedlivý soudce a zastánce! (Žalm 9)

Pavel Borovanský, Ústí nad Labem, 16. prosince 2018

Žalmy 9:1-21  Pro předního zpěváka. Podle mút-labben. Žalm Davidův. Hospodine, celým svým srdcem ti vzdávám chválu, o všech divuplných činech tvých chci vypravovat. Budu se radovat, jásotem tě oslavovat, tvému jménu, Nejvyšší, pět žalmy. Moji nepřátelé obrátí se nazpět, upadnou a zhynou před tvou tváří, protožes mi zjednal právo, obhájils mě, usedl jsi na trůn, soudce spravedlivý. Okřikl jsi pronárody, do záhuby svrhl svévolníka, jejich jméno zahladil jsi navěky a navždy. Po nepříteli zůstaly provždy jen trosky. Vyvrátil jsi jejich města, i památka na ně zašla. Hospodin však bude trůnit věčně, soudnou stolici má připravenu. 9  Rozsoudí svět spravedlivě, povede při národů dle práva. Hospodin je zdeptanému nedobytným hradem, v dobách soužení je hradem nedobytným. V tebe nechť doufají, kdo znají tvé jméno. Vždyť ty, kdo se dotazují po tvé vůli, neopouštíš, Hospodine. Pějte žalmy Hospodinu, který na Sijónu trůní, oznamujte mezi lidmi jeho skutky. Za prolitou krev k odpovědnosti volá, pamatuje na ni, na úpění ponížených nezapomněl. Hospodine, smiluj se nade mnou, pohleď, jak mě ponižují ti, kteří mě nenávidí, smiluj se ty, jenž mě zvedáš z bran smrti! O všech chvályhodných činech tvých chci vypravovat v branách sijónské dcery, budu jásat nad tím, žes mě spasil. Pronárody klesly do pasti, již udělaly, v síti, kterou nastražily, uvízla jim noha. Hospodin tu zřejmě zjednal právo: svévolník uvízl v léčce přichystané vlastní rukou. - Higgájón. Do podsvětí se navrátí svévolníci, všechny pronárody, jež na Boha zapomněly. Ubožák však nikdy neupadne v zapomnění; naděje ponížených nikdy neztroskotá. Povstaň, Hospodine, ať si člověk nezakládá na své moci, ať už pronárody stanou před tvým soudem! Hospodine, zdrť je strachem, ať si pronárody uvědomí, že jsou jenom lidé.

Úvod

Pokoj vám všem! Setrváváme spolu v žalmech. Šli jsme od prvního žalmu až k našemu dnešnímu, devátému žalmu. Při našem posledním setkání jsme vykládali žalm osmý. Nádherný chvalozpěv, který byl logickým vyústěním naší cesty. První žalm ukazoval kudy a jak kráčet. Mluvil o blahoslavenstvích, spočívajících na těch, kdo se neřídí radou svévolných. Nestojí na cestě hříšných a nemají podíl s posměvači. Místo toho milují Boží zákon a rozjímají nad ním ve dne i v noci. Také ukazoval, jak na tom jsou hříšní a svévolní. Jsou jako plevy, prázdné slupky od zrna, hnané a zmítané větrem.

Žalm druhý nám před oči postavil plán Hospodinův, podle kterého Bůh stanovil na své svaté hoře svého Pomazaného Krále. Ukázal také na marnost plánů svévolných lidí. Marně kují pikle, marně se spojují a brojí proti Hospodinu a jeho Synu Ježíši Kristu! Žalm druhý vyzývá všechny pronárody i lidi, aby se sklonili před Bohem a jeho Mesiášem. Říká: „líbejte Syna, ať se nerozhněvá, ať nezhynete na své cestě vzdoru.

Žalmy 3-7 jsou úzkostné volání Davidovo k Hospodinu, aby se Davida zastal před jeho nepřáteli. Nazýváme je žalozpěv, ale přesto i v nich je zakotvená pevná víra, naděje i chvála Bohu za jeho věrnost.

Dnes máme před sebou žalm devátý. Nazveme ho společně: „ Bůh, Spravedlivý Soudce a zastánce. Jeho hlavní myšlenkou je totiž Boží spravedlivý soud. Trůn práva a spravedlnosti. Bůh soudí podle práva a spravedlnosti, nemůže jinak. Bůh se zastává slabých a bezmocných. A ujímá se každého, kdo k němu volá.

Odkazy: Ž 1 - 8

Úvodní chvála (verše 2 - 3)

Nejprve se ale podívejme, jak David začíná tento svůj žalm.

Žalmy 9:1  Pro předního zpěváka. Podle mút-labben. Žalm Davidův. 2  Hospodine, celým svým srdcem ti vzdávám chválu, o všech divuplných činech tvých chci vypravovat. 3  Budu se radovat, jásotem tě oslavovat, tvému jménu, Nejvyšší, pět žalmy.

a. Chvála z celého srdce

David předstupuje před Boží tvář s rozhodnutím. Celým svým srdcem vzdává a bude vzdávat Bohu chválu. Co značí slovní spojení „celým srdcem“? Tak na prvním místě to znamená chválit Boha naplno z celé své síly. Nedělat to polovičatě, ale dát tomu úplně všechno! Největší a první přikázání zní:

• Marek 12:30  miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, z celé své mysli a z celé své síly!´

V Davidově pojetí to znamená, že celý člověk, celé jeho nitro i každá jeho buňka je naprosto vydána a oddána Bohu a chvále Jeho jména. Na západě význam pojmu srdce je hodně anatomicky zúžený, ale David mluví o celém člověku. Mluví o naprosté lásce a oddanosti Bohu.

b. Svědectví pravdě

David ale nezůstává jen u chvály. Je totiž také rozhodnutý v každé chvíli a v každé situaci vydávat svědectví pravdě. Svědčit evangeliem Božím. Praví: „chci vypravovat o všech tvých divuplných činech!“ David je ohromen, žasne nad Božím dílem. Nad skutky, které Hospodin koná. V Davidově životě na prvním místě, ale i v životě celého stvoření Bůh koná podivuhodné a bázeň budící činy. David tedy chce vydávat těmto mocným činům svědectví. Přesně v duchu Davidových slov ze žalmu čtvrtého, kde David mocným tohoto světa, jež ho pronásledují, říká následující slova:

• Žalmy 4:3-6  "Urození, dlouho ještě bude tupena má sláva? Milujete marnost, vyhledáváte lež. Vězte, Hospodin pro svého věrného koná divy. Hospodin slyší, když k němu volám.   Jste tím pobouřeni, nezhřešte však. Přemítejte o tom v srdci na loži a buďte zticha. Oběť spravedlnosti mu obětujte, důvěřujte Hospodinu."

c. Davidova radost

Boží skutky jsou velkolepé. Plné milosrdenství k těm, kdo se Ho bojí. Kdo znají Jeho jméno. Ti jsou zachraňováni Jeho dobrotou uprostřed pokolení zvráceného a uprostřed zhouby a temnoty tohoto světa. Bůh je vznešený ve svém myšlení, konání, v celém svém bytí. Jeho jméno je vyvýšené nad nebesa nebes. To jsme dosvědčovali, když jsme procházeli žalm osmý. David se z toho raduje a jásá. Svou radostí, svým jásotem Boha vyvyšuje a oslavuje. David Bohu zpívá duchovní písně, zpívá žalmy Božímu jménu! Ve třetím verši stojí psáno.

• Ž 9, 3  Budu se radovat, jásotem tě oslavovat, tvému jménu, Nejvyšší, pět žalmy.

Vidíme zde tři věci. Totiž v prvních dvou verších.

Bůh je hoden vší chvály. Je hoden našeho uctívání. Má svaté právo být veleben, vyvyšován, chválen a uctíván celým svým stvořením a každým člověkem. K tomu nás stvořil.

Máme svědčit o Boží dobrotě! Vydávat svědectví pravdě. Jako křesťané, kterým se dostalo plného zjevení v Ježíši Kristu, jsme povolání k tomu, abychom zvěstovali mocné Boží skutky. Abychom celému stvoření zvěstovali Kristův kříž!

Obecenství s Bohem, obnovený vztah se Stvořitelem, který máme pouze v Kristu Ježíši, naplňuje náš život radostí. Takovou radostí, která nemůže zůstat skryta, ale tryská s jásotem ze srdcí obnovených a spasených hříšníků! Je to radost hluboká, není z tohoto světa a ve víře přemáhá tento svět. Nyní se ale podíváme na konkrétní Boží jednání, které Davida naplňuje úžasem a chválou. Verše 4-9.

Odkazy: Mk 12, 30; Ž 4, 3-6;

Zkáza Božích nepřátel (verše 4 - 9)

Ž 9, 4-9  Moji nepřátelé obrátí se nazpět, upadnou a zhynou před tvou tváří, protožes mi zjednal právo, obhájils mě, usedl jsi na trůn, soudce spravedlivý. Okřikl jsi pronárody, do záhuby svrhl svévolníka, jejich jméno zahladil jsi navěky a navždy. Po nepříteli zůstaly provždy jen trosky. Vyvrátil jsi jejich města, i památka na ně zašla. Hospodin však bude trůnit věčně, soudnou stolici má připravenu. Rozsoudí svět spravedlivě, povede při národů dle práva.

a. Útěk a pád Davidových nepřátel

David, který je vyvoleným Božím služebníkem čelí mnohým nepřátelům, usilujícím Davida zahubit. A je to zákonité, nemělo by nás to překvapovat. Písmo svědčí, že…

• 2 Timoteovi 3:12  A všichni, kdo chtějí zbožně žít v Kristu Ježíši, zakusí pronásledování.

David ale i v těžkých časech vyznává svou víru pevně a neochvějně. Slyšte jeho slova ve verši čtyři: „Moji nepřátelé obrátí se nazpět, upadnou a zhynou před tvou tváří“

David tedy nijak nepochybuje a věří v Boží zásah a jednání v každé chvíli svého života. Úděl jeho nepřátel je daný. Je daný, protože oni jsou na prvním místě nepřátelé Boží. Jestliže je David pomazaným reprezentantem a služebníkem Boží vlády nad Izraelem, potom jeho nepřátelé přes Davida útočí na samotného Pána!

• Zacharjáš 2:12  Toto praví Hospodin zástupů, který mě poslal pro svoji slávu k pronárodům, které vás plenily: Kdo se vás dotkne, dotkne se zřítelnice mého oka.

David vše vydává do rukou Božích, neodplácí. Nehřeší, ale očekává na Boží pomoc. Důvěřuje naprosto Hospodinu a Jeho spravedlnosti. Modlí se, aby to byl Bůh, kdo vezme celou záležitost i Davidův spor do svých rukou. Chce být souzen Bohem a Jeho spravedlností a ne lidskou. A tak volí následující slova a to jako nezvratitelný fakt. Říká: „Plány mých nepřátel vezmou ze své, obrátí se proti nim samotným a zahubí je. Proč? Poslouchejme nyní pozorně slova verše pět. „ protožes mi zjednal právo, obhájils mě, usedl jsi na trůn, soudce spravedlivý.“

Všimněte si, že David neříká: „ zjednáváš mi, nebo zjednáš mi právo. Ale zjednal jsi mi právo, už jsi mě obhájil, usedl jsi na trůn, spravedlivě totiž kraluješ od věků. Jsi Soudce spravedlivý.“

I když se nám mohou dít zlé věci, nepřátele Boha nemají na vrh. Bůh už nás obhájil a zjednal nám svou spravedlnost navěky a navždy křížem svého Syna Ježíše. To zastání a ta záchrana je právě v tom, že nás nemohou zničit, ani kdyby nás zabili. Nevytrhnou nás z Boží dobrotivé ruky. A často jsme již tady a teď vytrhování ze spáru nepřátel a nespravedlnosti!

Naše naděje ale není zde v tomto světě, nýbrž u Pána. Zlo nás může zle tísnit, ale nemůže nás zahubit. Nemůže zmařit Boží plán s námi a vytrhnout nás z Boží ruky, oddělit od Boha Otce a Pána Ježíše! Vždy se nakonec obrátí proti svým strůjcům. A to nejen u jednotlivých a konkrétních pachatelů zla, ale i u celých národů, zůstávajících ve svévolné vzpouře proti Bohu. Protože vzpoura proti Bohu a Jeho pomazanému není jen dílem jednotlivých lidí, ale i celých národů. V žalmu dva čteme.

• Žalmy 2:1-6  Proč se pronárody bouří, proč národy kují marné plány? Srocují se králové země, vládcové se spolu umlouvají proti Hospodinu a pomazanému jeho: "Zpřetrháme jejich pouta, jejich provazy pryč odhodíme." Ten, jenž trůní v nebesích, se směje, Panovníkovi jsou k smíchu.  Jednou k nim promluví v hněvu, ve svém rozlícení je naplní děsem: "Já jsem ustanovil svého krále na Sijónu, na své svaté hoře!"

Podívejme se tedy na to, jak Bůh jedná nejen s jednotlivci, ale i s celými pronárody, které se bouří. David pokračuje.

b. Soud a zánik nevěrných x Věčná Boží spravedlnost

Ž 9, 6-9  Okřikl jsi pronárody, do záhuby svrhl svévolníka, jejich jméno zahladil jsi navěky a navždy. Po nepříteli zůstaly provždy jen trosky. Vyvrátil jsi jejich města, i památka na ně zašla. Hospodin však bude trůnit věčně, soudnou stolici má připravenu. Rozsoudí svět spravedlivě, povede při národů dle práva.

Bůh okřikl pronárody. Znovu jsme v žalmu druhém, kde stojí, že Bůh jednoho dne ve svém rozlícení promluví ke králům země a celým pronárodům. A promluva bude jako okřiknutí. Ten, kdo okřikuje je ten, kdo má skutečnou autoritu tak činit. Znamená to usadit někoho, kdo porušuje pravidla. Doslova ho umlčet tím, že ho okřiknu. Známe situace, kdy děti dovedou situaci do krajnosti, nechtějí se podvolit a musíte je okřiknout. Bůh takto ve spravedlivém, svatém hněvu okřikne každého svévolníka i každý svévolný pronárod. Tato slova soudu naplní každého děsem, žalm druhý o tom svědčí.

Ten, kdo setrvá ve vzpouře proti Bohu a Jeho Mesiáši, ať jednotlivec, nebo celý pronárod bude uvržen jako nepřítel Boha do záhuby. Jeho jméno bude zahlazeno a dokonce i každá vzpomínka na něj. Navěky a navždy bude vymazán ze světa živých. Dílo jeho rukou bude rozvráceno na trosky a prach a jeho památka bude zapomenuta, zajde. Prostě zmizí. To je strašlivý Boží soud, který čeká nepřátele Krista. To, co je hříšné nemůže trvat a žít navěky, protože mzdou hříchu je smrt. Věčná smrt! Naproti tomu Bůh, svatý Bůh a Jeho spravedlnost je a bude navěky. David zaznamenal tato slova:

Ž 9, 8-9  Hospodin však bude trůnit věčně, soudnou stolici má připravenu. Rozsoudí svět spravedlivě, povede při národů dle práva.

Ta slova jsou v budoucím čase. A skutečně ten poslední soud, kdy bude ukončen čas milosti a nebude možné již činit pokání. Ten je teprve před námi. Ale to neznamená, že Bůh nesoudí a nevede při pronárodů podle práva již nyní. Po celý

as lidských dějin od pádu prvních lidí, Adama s Evou. Ten soud začal v Gn 3, 9. kde Bůh volá na člověka: „ Kde jsi?“ A potom je ten znám oddíl uvalující prokletí na celé stvoření. Také v Ř 1, 18 čteme, že…

• Římanům 1:18  Boží hněv se zjevuje z nebe proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, kteří svou nepravostí potlačují pravdu.

Ale o tom nyní nechci mluvit. Chtěl bych, abychom dobře pochopili Davidovu jistotu. Proč v pátém verši mluví v minulém čase. Když prohlašuje, že Bůh už mu zjednal právo a už ho obhájil. A dodává, usedl jsi na trůn, spravedlivý soudce.

V tom totiž tkví kořeny Davidovi neotřesitelné víry a jistoty. A tkví v tom také poznání a pochopení principu Boží spravedlnosti. Soudu nad svévolnými a rozdílu mezi tím, kdo je svatý a tím, kdo je hříšný! Dokonale spravedlivý Bůh je v našem textu stavěn do nesmiřitelného protikladu k svévoli lidí. Ať už jednotlivců, anebo vzbouřených národů. Proto čteme, že po svévolných nezůstane nic, ani jméno, ani dílo jejich rukou. Dokonce ani památka, či vzpomínka! Naproti tomu Bůh je ten, kdo sedí na trůnu spravedlnosti od věků, na věky! On a Jeho spravedlnost trvá a nikdy nepřestane. Nemůže!

Bůh sám je pravda a spravedlnost. On je z podstaty svého bytí pravda a spravedlnost. Nemůže být jiný. Je stále tentýž. Není u něho střídání světla a stínu, jak říká Jk 1, 17. Je nekonečný, a proto Jeho svatá podstata je nekonečným a věčným zdrojem pravdy a spravedlnosti. Tento pramen nikdy nevyschne a nepřestane vyvěrat! To není pramen, jaký známe z tohoto časného světa.

Právě o toto poznání Boha a Jeho svaté podstaty se David opírá. Na tom staví svoji víru. Proto mluví s takovou jistotou o své spáse. O své záchraně. Proto mluví s takovou jistotou o útěku, pádu a záhubě svých nepřátel. Proto vyhlašuje se stejnou jistotou i soud nad celými pronárody. Protože nic nesvatého, nic hříšného nemůže obstát před a v přítomnosti Boží.

Soud nad svévolí a hříchem lidí, není jen hříčkou, nebo rozmarem Boha. Vychází ze samotné podstaty Boží. Ze svaté dokonalosti této podstaty. Pravda, právo, spravedlnost, život obsažený v Božím charakteru a v Boží podstatě je nesmiřitelný se lží, nespravedlností a hříchem. Světlo vždy porazí, zažene a zničí temnotu. Nelze jinak!

Kde zazáří světlo, tam už temnota nemá místo. Rozsviťte v místnosti jasné světlo a potom zkuste pátrat po zbytku černočerné tmy. Najdete kousek? Ani památka po ní nezbude, ani náznak. A proto David i my můžeme s takovou jistotou víry prohlásit:

Ž 9, 4-9  Moji nepřátelé obrátí se nazpět, upadnou a zhynou před tvou tváří, protožes mi zjednal právo, obhájils mě, usedl jsi na trůn, soudce spravedlivý. Okřikl jsi pronárody, do záhuby svrhl svévolníka, jejich jméno zahladil jsi navěky a navždy. Po nepříteli zůstaly provždy jen trosky. Vyvrátil jsi jejich města, i památka na ně zašla. Hospodin však bude trůnit věčně, soudnou stolici má připravenu. Rozsoudí svět spravedlivě, povede při národů dle práva.

Právě tímto poznáním Boha v pravdě, poznáním Jeho dokonalé podstaty je David zasažen hluboko v srdci. Toto poznání dává sílu Davidově víře a plní jeho srdce chválou i obrovskou touhou nemlčet a svědčit celému světu o divuplných, mocných a bázeň budících činech Božích. Celým srdcem chválí Boha, je plný touhy a rozhodnutí mluvit a svědčit o Bohu, který je třikrát svatý. O Bohu, který byl, který je a který přichází. Bůh mocný, všemocný. Bůh pravý a živý. Bůh nejvyšší a Bůh jediný.

Ž 9, 2-3Hospodine, celým svým srdcem ti vzdávám chválu, o všech divuplných činech tvých chci vypravovat. Budu se radovat, jásotem tě oslavovat, tvému jménu, Nejvyšší, pět žalmy.

Ale rychle dál do našeho textu. K veršům 10 až 15.

Odkazy: 2 Tm 3, 12; Za 2, 12; Ž 2, 1-6; Gn 3, 9; Ř 1, 18; Jk 1, 17;

Útočiště spravedlivých (verše 10 - 15)

Ž 9, 10-15  Hospodin je zdeptanému nedobytným hradem, v dobách soužení je hradem nedobytným. V tebe nechť doufají, kdo znají tvé jméno. Vždyť ty, kdo se dotazují po tvé vůli, neopouštíš, Hospodine. Pějte žalmy Hospodinu, který na Sijónu trůní, oznamujte mezi lidmi jeho skutky. Za prolitou krev k odpovědnosti volá, pamatuje na ni, na úpění ponížených nezapomněl. Hospodine, smiluj se nade mnou, pohleď, jak mě ponižují ti, kteří mě nenávidí, smiluj se ty, jenž mě zvedáš z bran smrti! O všech chvályhodných činech tvých chci vypravovat v branách sijónské dcery, budu jásat nad tím, žes mě spasil.

a. Kdo znají tvé jméno a tvou vůli, nebudou opuštěni!

David ví o tom, že Boží hněv se zjevuje z nebe proti všem nepravostem člověka, ale také to, že Bůh je velmi milosrdný. Plný soucitu a smilování. Obecně můžeme říci, že Bůh se nad člověkem smilovává a je plný soucitu k němu. V žalmu osm jsme četli: Co je člověk, že na něho stále pamatuješ Bože? A v evangeliích čteme:

• Matouš 5: 44-45  Já však pravím: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují, abyste byli syny nebeského Otce; protože on dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé.

Bůh je dokonalý. Z nitra svého srdce, svého bytí se slitovává nad člověkem i nad celým stvořením. Žádný člověk, který žije, si nemůže stěžovat. Každý z nás se z biblického pohledu máme lépe, než si zasloužíme. Jestliže každý hříšník zasluhuje po zásluze smrt, potom je obrovskou Boží milostí fakt, že lidstvo stále trvá, čas milosti a pokání v Kristu stále trvá.

Ale náš text mluví o něčem jiném. Pozorně poslouchejme. „Hospodin je zdeptanému nedobytným hradem, v dobách soužení je hradem nedobytným. V tebe nechť doufají, kdo znají tvé jméno. Vždyť ty, kdo se dotazují po tvé vůli, neopouštíš, Hospodine.“

Zde se píše o věřících. Ti, kdo znají Boží jméno a dotazují se po Boží vůli celým srdcem, nebudou Bohem nikdy opuštěni a Bůh jim je již na tomto světě nedobytnou tvrzí, pevností a hradem. A to se nebavíme o žádném Josefově, nebo o Terezínu. Nebavíme se o Československém systému opevnění, ani o Maginotově linii. To vše bylo dobyto, to vše chátrá a zchátrá.

Z víry spravedlivý člověk, i kdyby byl zdeptán sebevíc, má kam jít, kam se utéct, kde se schovat. A to navěky a navždy. Kdo vírou počine v Bohu, v Kristu, ten ž nikdy nebude z Boží ruky vyrván.

• Jan 10:27-30  Moje ovce slyší můj hlas, já je znám, jdou za mnou a já jim dávám věčný život: nezahynou navěky a nikdo je z mé ruky nevyrve. Můj Otec, který mi je dal, je větší nade všecky, a nikdo je nemůže vyrvat z Otcovy ruky. Já a Otec jsme jedno."

I toto poznání naplňuje Davida úžasem, vděčností a chválou. Proto znovu pozvedá své srdce i rty k chvále a svědectví, dokonce k tomu vybízí všechny Boží služebníky. Ve verši 12: „Pějte žalmy Hospodinu, který na Sijónu trůní, oznamujte mezi lidmi jeho skutky.“

b. Bůh vykonává právo a spravedlnost, zachraňuje ze smrti. Jen u Něho je spása.

Proč David klade takový důraz na to, že máme Bohu vzdávat chválu a máme svědčit o jeho dobrotě a mocných činech? Protože jen u Boha je záchrana. Tady a teď. V tomto věku, ale i ve věku budoucím, na věčnosti. Již tady je největší potřebou každého člověka záchrana a spása v Bohu a Kristu. A příkaz všem lidem bez rozdílu zní: „Čiňte pokání!“ Poslechněme z listu židům.

• Židům 3:8  nezatvrzujte svá srdce ve vzdoru, jako v den pokušení na poušti,

• Židům 3:15  Je řečeno: `Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce ve vzdoru! ´

David to ví. Ví, že jen u Boha je záchrana z hříchu a smrti. Že Bůh je spravedlivý a každý hřích bude potrestán, protože Bůh je spravedlnost. Zná pravdu a popisuje ji těmito slovy.

Za prolitou krev k odpovědnosti volá, pamatuje na ni, na úpění ponížených nezapomněl. Hospodine, smiluj se nade mnou, pohleď, jak mě ponižují ti, kteří mě nenávidí, smiluj se ty, jenž mě zvedáš z bran smrti! O všech chvályhodných činech tvých chci vypravovat v branách sijónské dcery, budu jásat nad tím, žes mě spasil.

Proto pojďme ke Kristu. Jen u Něho je spása a záchrana. On je tím hradem nedobytným, všem, kteří se k Němu utíkají. Ale je také nanejvýše svatým a spravedlivým Soudcem, všem těm, kdo Ho odmítají! To je ten Bůh a muž, skrze kterého bude souzen celý svět. Sk 17, 31. Vypravujme a dosvědčujme pravdu o Kristu. Zvěstujme Jeho kříž, Jeho evangelium a Jeho jméno. Jsme přeci jako David, i naše srdce je plné vděčnosti a touhy uvádět ve známost podivuhodné Boží spasení! Vždyť Pán je přede dveřmi a na světě je plno lidí, směřujících do záhuby. Soud je blízko, velmi blízko. Verše 16 – 21.

Odkazy: Mt 5, 44-45; J 10, 27-30; Žd 3, 8; 3, 15; Sk 17, 31;

Každému podle jeho skutků (verše 16 - 21)

Ž 9, 16-21  Pronárody klesly do pasti, již udělaly, v síti, kterou nastražily, uvízla jim noha. Hospodin tu zřejmě zjednal právo: svévolník uvízl v léčce přichystané vlastní rukou. - Higgájón. Do podsvětí se navrátí svévolníci, všechny pronárody, jež na Boha zapomněly. Ubožák však nikdy neupadne v zapomnění; naděje ponížených nikdy neztroskotá. Povstaň, Hospodine, ať si člověk nezakládá na své moci, ať už pronárody stanou před tvým soudem! Hospodine, zdrť je strachem, ať si pronárody uvědomí, že jsou jenom lidé.

a. Marná snaha pronárodů, marné srocení a úmluvy vládců země

Silný mesiášský podtext a kontext veršů 16-17 nás vede do druhého žalmu. Bůh ustanovil na Siónu, na své svaté hoře svého krále. Svého Pomazaného. Ježíše Krista. A ve druhém žalmu čteme o tom, že je marné srocení pronárodů, židů i pohanů. Marné jsou úmluvy a spolčení králů a vládců země. Piláta, Heroda a kněžské velerady.

To oni reprezentovali všechny svévolné na soudu s Božím Synem. Reprezentují všechny skupiny lidí, kteří odmítají evangelium a Krista. Odmítají činit pokání a sklonit se před Bohem. Pilát reprezentuje ty, kterým je to jedno, pravda je jim lhostejná. Herodes reprezentuje ty, kteří se Kristu vysmívají, nectí Ho a mají ho za blázna. A velerada spolu se zákoníky a farizeji? Ta reprezentuje všechny, kteří Krista skutečně nenávidí. Ale vše je marné. Líčili past, ale na své vlastní duše.

Vniveč přijde snažení jednotlivých svévolníků, kteří pod křížem schvalovali Kristovu smrt a vysmívali se Pánu! Marná je naděje i celých národů, že zvítězí nad Bohem, a tak uniknou soudu. Bůh je vznešený, je svrchovaný a vyvýšený. Bůh, jehož jméno je nad nebesy nebes, se směje.

• Žalmy 2:1-4  Proč se pronárody bouří, proč národy kují marné plány? Srocují se králové země, vládcové se spolu umlouvají proti Hospodinu a pomazanému jeho:  "Zpřetrháme jejich pouta, jejich provazy pryč odhodíme." Ten, jenž trůní v nebesích, se směje, Panovníkovi jsou k smíchu.

Hospodin totiž zjednal právo svému Mesiáši. Vzkřísil svého Syna z mrtvých. Past líčená na Božího Syna, stala se jim léčkou a strašlivým osudem. Higgajón zpívá David.

b. Pád do podsvětí

Král David tak ukazuje, jakým směrem se všichni vzbouření ubírají. „Do podsvětí se navrátí svévolníci, všechny pronárody, jež na Boha zapomněly“ Je tady velmi zajímavý obrat. Že se všichni svévolní jednotlivci i pronárody navrátí do podsvětí. Ne, že do podsvětí padnou, ale navrátí se tam. Jak je to možné, nečteme, že člověka učinil Bůh k obrazu svému? Že člověk je hlína oživlá dechem Božích úst? Ano, člověka nestvořilo, ani nezrodilo podsvětí a smrt. Ale David zde říká, že klesnou tam, odkud pochází samo jejich smýšlení. Padnou tam, kde už je jejich srdce! To co mají ve svých nitrech, je stáhne tam, odkud toto vše pochází. Totiž do říše smrti. Jejich nitro je zdroj zhouby, jejich hrdlo je hrob otevřený. Jsou to ovce samotné smrti. Žalm 49:

• Žalmy 49:14-15  To je cesta těch, kdo bláznovství se drží; za nimi jdou ti, kdo si libují v jejich řečech. Ženou se jak ovce do podsvětí, sama smrt je pase. Zrána je pošlapou lidé přímí, a co vytvořili, zhltne podsvětí, trvání to nemá.

A na jiném místě čteme stejně varovná a vážná slova o stejném soudu nad těmi, kdo hledají úkryt v nepravosti a svůj zdroj v podsvětí a smrti:

• Izajáš 28:14-17  Proto slyšte slovo Hospodinovo, chvastouni, vládnoucí nad tímto lidem v Jeruzalémě! Říkáte: "Uzavřeli jsme smlouvu se smrtí a sjednali jsme úmluvu s podsvětím. Valí se bičující příval? Však se přežene, nás nezasáhne, vždyť jsme si svým útočištěm učinili lež a skryli jsme se v klamu." Proto praví toto Panovník Hospodin: "Já to jsem, kdo za základ položil na Sijónu kámen, kámen osvědčený, úhelný a drahý, základ nejpevnější; kdo věří, nemusí spěchat. Za měřicí šňůru beru právo, za olovnici spravedlnost. Lživé útočiště smete krupobití a skrýši zaplaví vody.

To je úděl a cíl všech, co na Boha zapomněli a klanějí se sami sobě!

c. Úkryt a naděje přímých, pro pravdu pronásledovaných

Avšak naděje přímých, naděje tichých a pokorných ta se nikdy nezhroutí a neztroskotá. Bůh náš je nám hradem nedobytným a všimněte si, jakou váhu a důraz tomu David přikládá. V desátém verši, v těch několika málo slovech to řekne dvakrát. A nyní to znovu opakuje ve verši 19. Kontext naznačuje a Davidův věrný život o tom svědčí, že Boží lid byl, je a bude pro pravdu pronásledován a utiskován. Ale podívejte se na Davidovu jistotu, pramenící z Božího jednání s ním. Vyvěrající z poznání toho, že Bůh je nejen věrný, ale je také svrchovaný Pán a spravedlivý Soudce. David říká: Ubožák však nikdy neupadne v zapomnění; naděje ponížených nikdy neztroskotá.“ A když nikdy, tak nikdy drazí Kristovci! V závěrečných slovech se David modlí k Bohu, aby povstal a jednal. Modlíme se také tak?

Povstaň, Hospodine, ať si člověk nezakládá na své moci, ať už pronárody stanou před tvým soudem! Hospodine, zdrť je strachem, ať si pronárody uvědomí, že jsou jenom lidé.

A Hospodin povstal. Náš Pán a Spasitel zvolal na kříži: „Dokonáno jest!“ „Ano je dokonáno, děkujeme ti, drahý Pane Ježíši a dodáváme k Davidovu volání: „Přijď, Pane Ježíši, přijď!“

Odkazy: Ž 2, 1-4; 49, 14-15; Iz 28, 14-17;

Aplikace

Na závěr aplikace milovaní. Časy jsou zlé. Zvrácenost všude kolem i v mnoha lidských srdcích. Zdá se, že hráze držící lidskou bezuzdnost se bortí. Vlády přijímají naprosto zvrácené zákony. Prohlásit, že nám nad nimi zůstává rozum stát, je příliš málo. Na Evropu i celý svět se valí zlé časy. Ale tak tomu bylo mnohokrát, vždy. Svět ve zlém leží. Ale vy se nechvějte a neděste. Vládce tohoto světa je odsouzen a vyvržen ven. A Bůh činí vše nové v Kristu. Vyhlížejme budoucnost s nadějí. Dokonce i Boží soudy, protože jsou branami milosti. Připraví půdu pro evangelium. Posvěcujme své životy, modleme se, abychom se stejným úžasem, stejnou vděčností a touhou, jako David chválili Boha, očekávali z nebe příchod jeho Syna Ježíše a dosvědčovali Krista celému stvoření!

Amen