Stal jsem se vaším nepřítelem? (Ga 4,8-20)

Kazatel

Co pro nás znamená pravda?

Petr Papež, Ústí nad Labem, 21. října 2007 osnova

Lidé se mění. Nejen politici, ale lidé obecně. Samozřejmě ne každá změna je změnou k lepšímu. A nejsou z toho vyloučeni ani křesťané. Pokud byste sledovali nebo sledujete dění v současném křesťanstvu, tak se jednou za čas doslechnete, znovu a znovu, jak propukl skandál kvůli některému pastoru nebo vedoucímu církve. Slyšíme o tom, že brali drogy, měli homosexuální nebo další Bohem odsuzované sexuální vztahy, zpronevěřili peníze, odvrátili se od některého zásadního učení Bible - např. ospravedlnění z milosti skrze víru, zpochybňují Bibli, dokonce to, že Ježíš existoval. Zrovna minulou neděli jsem viděl na DVD jeden dokument. Bylo to o hnutí v církvi v USA, jehož zastánci se v mnohém odvracejí od učení Bible a přijímají nauky lidského náboženství - mezi nimi Nového věku a katolicismu. A v této přednášce ukazovali také knížku svědectví lidí, kteří přešli jako věřící lidé, zřejmě často pastoři, do římskokatolické církev. A nebyla to tenká kniha.

Možná vás napadne, že kdoví jak to s těmito lidmi vůbec bylo. Neznáte je. Ale možná už i ve vašem okruhu známých nebo dokonce přátel se vyskytl někdo, kdo změnil své názory na to, co dříve přijímal jako pravdu. Možná takový člověk říká, že si není jistý, jestli to, čemu dříve věřil, je tak jasné. Možná změnil svůj názor na Bibli a na společenství s ostatními křesťany.

Ať už někoho takového znáte nebo ne, v životě apoštola Pavla takoví lidé byli. Byli to věřící v Galácii. A to nebyli lidé, kteří by mu byli neznámí. Vždyť to byli jeho duchovní děti. Cestoval po městech v Galácii, zvěstoval evangelium a díky jeho působení přicházeli ke Kristu mnozí lidé. Měl k nim velice osobní vztah. Vždyť se duchovně zrodili z Božího Slova, které jim přinesl. Ale jak jsme už v našem studiu listu Galatským viděli, odvraceli se od učení, které jim přineslo život. A apoštol Pavel, který jim ho zprostředkoval, se najednou ocitl na druhé koleji. Bylo to tak špatné, že se ptá, jestli se nestal dokonce jejich nepřítelem, v. 16: „Stal jsem se vaším nepřítelem tím, že vám říkám pravdu?“

Situace byla tak neutěšená, že apoštol Pavel nemá pro galatské žádná slova chvály. Miloval je pravou a hlubokou láskou, která má naději, ale jejich stav byl natolik vážný, že Pavel v tom dnešním oddíle používá jedna z nejzasmušilejších slov, které od něj vůbec kdy slyšíme, i když občas prorazí nějaký ten paprsek naděje. Odpadnutí od Boha - to je, oč tu běží. A já věřím, že se z toho dnešního textu, s pomocí Boží hodně naučíme. Je mojí modlitbou, aby se proměnila naše mysl a naše srdce se přimklo ke Kristu ještě víc než dříve.

Pojďme tedy projít tím dnešním oddílem. Nepůjdeme úplně striktně verš po verši. Nakonec Pavel zde rychle střídá minulost a přítomnost, takže bychom se v tom mohli maličko ztratit. Místo verše po verši si položíme a zodpovíme čtyři otázky:

1. Nakolik byla daná situace závažná?

2. Jaké byly příznaky úpadku Galatských?

3. Co zapříčinilo jejich odpadávání od Boha?

4. Jak Pavel zareagoval a jaká by měla být naše reakce v podobné situaci?

1. Nakolik byla daná situace závažná?

Co bylo v sázce? Jinými slovy, co mohou ztratit? Situace byla vážná, jak jen mohla být, protože v sázce byla jejich spása. Poslechněte si, jak Pavel vyjadřuje své obavy ve v. 11: „Bojím se, aby úsilí, které jsem vám věnoval, nebylo nakonec nadarmo.“ To je výkřik zoufání nad tím, že Pavlovo úsilí o jejich spásu, bylo snad přece jen marné a nepřineslo, co mělo. Uvědomte si, že celou dobu, co jsme se zabývali rozdílem mezi ospravedlněním z víry a ospravedlněním ze skutků zákona, tak nešlo o nic menšího než o to, kde budou trávit věčnost. nešlo jen o nějaký teologický teoretický rozdíl, ale o jejich spásu - největší rozdíl mezi lidmi: spasený x nespasený.

Galatští křesťané začali dobře. Uvěřili v poselství evangelia o spáse z milosti skrze víru v dokončené dokončené dílo Ježíše Krista na kříži. V jejich životě byly zjevné známky Božího působení. Pokud to někdo dokáže poznat, tak je to určitě apoštol Pavel. A ten o nich píše, že nejenže poznali Boha, ale skutečně byli od Boha poznáni, v. 9: „Nyní jste však Boha poznali; lépe řečeno: byli jste od Boha poznáni.“ Byl to skutečně Bůh, kdo v nich působil. Nešlo jen o nějakou jejich snahu nalézt Boha. Sám Bůh se k nim přiblížil a poznal je, a jde o důvěrné intimní poznání a ne o nějakou letmou známost. Působil v nich svým Duchem - Gal. 3:4,5. Minule jsme viděli, že před tím byli otroky lidských příkazů a zákazů, ale vírou v Krista se stali svobodnými syny Božími. K tomu všemu došlo, když Pavel přišel a oni ho přijali jako pověřeného posla Kristova, jako samotného Ježíše Krista. Pavel viděl tyto úžasné věci v jejich životech a to, jak se najednou všechno bortí, a přepadal ho smutek, řekli bychom chmury.

Jeho obavy o jejich duchovní stav nejsou znát jen z verše 11, který jsem četl a který je možná takový nejsilnější. Vyvěrají na povrch znovu a znovu. Ve v. 17 čteme o tom, jaký vliv na ně mají učitelé falešného evangelia: „Chtějí vás připravit o spásu.“ Ačkoliv je toto možná trochu nepřesný překlad a jde spíš o volný překlad nebo interpretaci, protože další překlady mají spíš něco ve smyslu „chtějí vás izolovat, odloučit, odstrčit“, v pozadí opravdu visí hrozba toho, že v izolaci od Pavla a jeho učení skutečně odpadnou od víry. Další důkaz toho, že s Galatskými bylo něco v nepořádku je v 19. verši: „Znovu vás v bolestech rodím, dokud nebudete dotvořeni v podobu Kristovu.“ Jako kdyby napoprvé se porod nepovedl a oni ještě ani nebyli duchovně dětmi, které mají zcela jasně podobu Kristu. A verše v následujících oddílech listu Galatským nejsou o moc nadějnější. V Galatským 5:4 Pavel napsal s rozhodností, která nepřipouští pochybností: „Odloučili jste se od Krista vy všichni, kteří chcete dojít ospravedlnění na základě zákona, pozbyli jste milosti.“

Nicméně bych se chtěl vyhnout jednomu nedorozumění. Neříkám, že z Pavlových slov zde vyplývá, že opravdový křesťan může ztratit spasení. Tak tohle netvrdím. Bůh má své děti pevně v rukou a nic nemůže způsobit, že by vypadli z jeho milosti. Tomu pevně věřím a Bible to jasně učí. Např. ve Filipským 1:6 apoštol Pavel píše Duchem vdechnutá slova: „a jsem si jist, že ten, který ve vás začal dobré dílo, dovede je až do dne Ježíše Krista.“ Avšak touto skutečností bychom neměli otupit další stejně skutečnou pravdou, že odpadání od Boha nesmíme brát nikdy na lehkou váhu. Nikdy není dobré, i když se k Bohu nakonec vrátíme a napravíme své cesty. A existuje ještě horší možnost. Co když se ukáže, že dotyční nikdy vlastně skutečnými křesťany nebyli, i když to mohlo podle všeho vypadat, že jimi jsou. Pavel, když byl u Galatských, viděl ohromné změny v jejich životě. Ale to neznamená, že když to teď s nimi jde s kopce, že bude klidně sedět s rukama v klíně a říkat si, že Bůh zná ty, kteří jsou Jeho. Pavel je udivený a rozrušený z toho, co se dozvídá. Skutečně udělá cokoliv, aby je vyburcoval z jejich duchovní letargie a aby se vrátili na správnou cestu. Pavel neseděl s rukama v klíně a neříkal si, že to dopadne podle Božího plánu. Boží svrchovanost nevylučuje lidskou zodpovědnost. Galatští najednou nevykazují znaky křesťanů, a tak si nemohou myslet, že je vše v pořádku. Zjevně si neuvědomují, že jejich jednání je naprosto v nesouladu s jejich křesťanským vyznáním a že tedy Pavel má důvod být v šoku.

Proto, drazí bratři a sestry, buďte opatrní. Neberte to na lehkou váhu, když vidíte, že se vzdalujete od Boha. Pokud to necháte být, pokud zanedbáte i jen jednu maličkost, může se vám stát, že se postupně dostanete do situace, kdy křesťané kolem nad vámi budou nevěřícně kroutit hlavou.

2. Jaké byly příznaky úpadku?

Podle čeho Pavel poznal, že Galatští na tom nebyli duchovně dobře? V čem se projevovala ta špatná změna, kterou procházeli? To, že odpadali od víry? Že byli duchovně nemocní? Jaké byly symptomy? Z toho, co Pavel píše jich můžeme rozpoznat poměrně dost. Pojďme se na některé podívat:

a. přiklonili se k jiným učitelům, učení, praxi

Galatští se dostali pod vliv jiných učitelů než Pavla. Vadilo by mu to, kdyby učili stejně jako on? Ne, určitě ne. Pavel neměl sektářský postoj, že jedině on je hlasatelem pravdy. Nevadil mu Apollos, Petr ani kdokoliv jiný, kdo kázal pravdu. Ale tito učitelé Galatských nebyli Božími vyslanci, ale stali se nástroji zla a lži, nástroji Satana. Vypadali zbožně, tvářili se, že jim jde o spasení lidí, ale nebylo to tak. Sváděli ostatní od cesty pravého poznání. Nešlo jim o to, aby získali lidi pro Krista, ale pro sebe a možná aniž to tušili, pro Satana.

Rád bych vám řekl jedno. Když někdo, kdo může poslouchat každý týden věrný výklad Božího slova, má najednou pocit, že to nestačí a že by bylo dobré se porozhlédnout jinde, může to být příznakem duchovní úpadku. Rozumějte mi, prosím, dobře. Nemyslím si, že byste nikdy nemohli jít do jiného sboru na bohoslužbu nebo nějaké setkání či podobně. Nejsme sekta a máme v tomto svobodu. Můžete mít hodně prospěchu z dalšího vyučování, četby knih apod. Ale bylo by zvláštní, kdybyste se nadchli pro lidi, kteří nejdou přímo za pravdou evangelia a pro jejich učení. Budu mluvit konkrétně. Slyšeli jste o Alfa kurzech? Církve po celých Čechách je organizují. Asi tam nechodí ani moc nevěřících, často tam v Čechách chodí spíš věřící, ale to nemění nic na tom, že křesťané, kteří se uvolí vést tyto kurzy, se stávají učiteli falešného evangelia, i když o tom často ani neví. A jsou samozřejmě mnozí jiní falešní učitelé, kteří se snaží vetřít do přízně věřících.

Učitelé falešného evangelia šířili učení, které se neslučovalo s Božím Slovem, skrze které se Galatští narodili k duchovnímu životu. Místo spoléhání pouze na Boží milost skrze víru v Ježíše Krista se měli spoléhat ještě na své skutky, na dodržování příkazů a zákazů. Teprve to je mělo skutečně ospravedlnit před Bohem. Když odpadáme, je to vždy doprovázeno minimálně určitou chladností k pravému biblickému učení.

A falešné učení dokonce přijali prakticky. Učení a jednání je úzce propojeno! Pavel říká ve v. 10: „Dodržujete ustanovení pro dny a měsíce, období a roky!“ Galatští se nechali přesvědčit k tomu, aby se řídili příkazy, které nevedli k pravé zbožnosti. Bylo to lidské náboženství, které nevedlo k Bohu. A Pavel ho hodnotí ve v. 9 jako „ubohé a bezmocné“ a zotročující. Když se vzdalujeme od Boha, jsme jako slepí a uniká nám skutečnost, že děláme naprostou hloupost. Martin Luther komentoval tento oddíl v tom smyslu, že Galatští jednali jako pes, který má v hubě kost, ale nespokojen s ní ji pustí, aby chytil její odraz na vodní hladině.

b. změnil se jejich osobní vztah k Pavlovi - v. 15,16

Když si Galatští oblíbili učitele věcí, které stáli v protikladu tomu, co kázal Pavel, není divu, že jeho popularita značně upadala. Už pro ně nebyl tak důležitý a podstatný. Pavel ve snaze přemluvit je k návratu na správnou cestu jim připomíná, jaký ten jejich vztah k němu byl. Říká některé úžasné věci, které byli zcela jistě pravdivé, protože se určitě nesnažil přemluvit je na základě něčeho, co si vymyslel a co by nebylo potvrzeno jejich dřívějším jednáním a postojem.

Jaký měli Galatští dříve přístup a vztah k Pavlovi? Když k nim přišel a byl nemocný, tak ho přijali „jako posla Božího, jako Krista Ježíše“. V tehdejší kultuře se na nemocné lidi nepohlíželo přívětivě, ale s odporem. Galatští mohli mít sklon odmítnout Pavla a jeho svědectví už jen na základě jeho nemoci. Nebylo by vůbec nic divného, kdyby si odplivli a šli dál. Ale místo toho byl pro ně Pavel zjevením Božím, skoro jako by k nim přišel sám Kristus. A postupně mu začali být tak oddáni a tak ho milovali, že Pavel naprosto vážně píše, v. 15: „Mohu vám dosvědčit, že kdyby to bylo možné, byli byste pro mne obětovali vlastní oči.“

Avšak v tom stejném verši je teď nucen napsat: „Kam se podělo vaše nadšení?“ A nejenže jejich nadšení ochladlo, ale kyvadlo jejich přízně se snad zhouplo úplně na druhou stranu, vždyť Pavel se ve v. 16 ptá: „Stal jsem se vaším nepřítelem tím, že vám říkám pravdu?“ Nejdřív Pavla milovali, ale teď, i když se jeho pravdivá slova nezměnila, byl jejich protivníkem.

Vidíte, změna vztahu k ostatním křesťanům, kteří se vytrvale drží pravdy a poukazují na ni, je dalším příznakem odpadání od Boha. V dějinách církve bychom našli mnoho příkladů, kdy z přátel se stali nepřátelé, protože někdo se vydal po své vlastní cestě a nesnesl pravdu. Naneštěstí nemusíme chodit do historie. Mnozí z nás znají někoho, kdo se najednou začal vyhýbat ostatním, kdo přestal vyhledávat společnost křesťanů, s kterými by dřív rád strávil každou volnou chvilku. Pak třeba přestali odpovídat na telefonáty a nakonec začali šířit kritiku a pomluvy těch, kterým dříve naslouchali. Dejme si pozor, jak reagujeme na bratry a sestry, kteří nám říkají pravdu, kterou už najednou nechceme slyšet. Začneme se jim vyhýbat? Zareagujeme protiútokem typu: „Vždyť on zas dělá to nebo ono? Řekneme si, že není zdravé brát to naše křesťanství tak vážně? To všechno může ukazovat na odpadání od Boha.

c. řídili se podle vnějších okolností (byli nestálí)

Poslechněte si 18. verš: „Je správné horlit, ale pro dobrou věc a vždycky, nejen tehdy, když jsem u vás, moje děti.“ Z toho vyplývá, že galatští dělali jednu věc, když byl nablízku Pavel, ale když se vzdálil a přišli jiní učitelé, dělali zase něco jiného. Nedrželi se toho, co přijali od Pavla. Byli nestálí. Nechali se příliš ovlivnit okolnostmi, místo aby se drželi toho, co je neměnné. Byla jejich věrnost evangeliu závislá na přítomnosti Pavla, tedy na vnějším vlivu? Nebo skutečně vycházela z jejich nitra? Sofonjáš 1:5-6: „[vyhladím] rovněž ty, kdo se na střechách klanějí zástupu nebeskému, ty, kdo se klanějí hned Hospodinu a jím se zapřísahají, a hned zase přísahají při svém Melekovi, ty, kdo odpadli od Hospodina, kdo Hospodina nehledají a nedotazují se ho.“

Myslím, že je to varování pro nás. Jsme odhodlaní a horliví, když jdeme v neděli ze shromáždění, ale brzy vychladneme? Sloužíme ve sboru, když nad námi někdo stojí a někdo nás vidí, nebo soustavně vyhledáváme příležitosti ke službě? Závisí naše slova na tom, s kým jsme - s věřícími nebo nevěřícími? Máme velkou důvěru v Boha, když se nám vede dobře, ale pochybujeme, když na nás přijde tíseň? Ve výkladu podobenství o rozsévači neboli o čtyřech půdách srdce se mluví o lidech, kteří v sobě nemají kořen a jsou nestálí a odpadají. Vnější okolnosti nám mohou pomoci, ale naše věrnost na nich nesmí být závislá. Máme se zahledět do „dokonalého zákona svobody“ (Jk 1:25) a jednat.

3. Příčiny úpadku

Zopakujme si ještě jednou Pavlovu otázku ke galatským z verše 16: „Stal jsem se vaším nepřítelem tím, že vám říkám pravdu?“ Myslím, že můžeme bezpečně předpokládat, že Pavel k nim mluvil ve stejném duchu jako dříve, že se neodchýlil nijak od svého poselství evangelia. Ale místo aby ho i nadále přijímali jako Krista, odvraceli se od Pavla a tak i od Krista samotného.

A v oddíle samotném i v celém listu Galatským můžeme vypozorovat několik příčin. Vidíme zde, že jejich odpadání způsobili učitelé falešného, tedy lživého evangelia. Ti byli samozřejmě nástroji otce lži, satana. Efezským 6:12 prohlašuje: „Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla.“ On je lhářem od počátku a lež umně šíří pomocí lidských pomocníků. Falešní učitelé uvrhli Galatské do pokušení odklonit se od pravdy a přejít na stranu lži.

Ale to není všechno. Svět, ve kterém žijeme, je dalším faktorem. (Nakonec, není divu, když právě Satan je vládcem tohoto světa. Satan a svět spolupracují.) Nemůžeme milovat věci tohoto světa, aniž by to nepoznamenalo naši lásku ke Kristu. Když mluvíme v tomto smyslu o světě, myslíme tím věci, touhy, hodnoty, myšlenky, které nás odvádějí od Krista. Jde o naprosto odlišné vnímání reality, než jak nám ho dává Bůh. A Jakub píše ve svém listě, že „přátelství se světem je nepřátelství s Bohem? Kdo tedy chce být přítelem světa, stává se nepřítelem Božím“ (Jk 4:4). Tento svět nemá být naším domovem, kde bychom se zabydleli. Náš pravý domov je v nebesích. K němu máme vzhlížet a žít podle toho, co je čisté a neposkvrněné.

Avšak co se stalo Galatským? Je celkem nasnadě, že se nechali svést světským náhledem reality. Dívali se na spasení tak jako svět. Musíš udělat to a nesmíš udělat tamto a budeš spasen. Nechali se unést marným klamem založeným na lidské tradici, na principech světa, a ne na Kristu (Kol 2:20). Taky se chtěli zalíbit učitelům, kteří byli asi populární a světem uznávaní. Začali pro ně horlit. Navíc, mnozí zřejmě přijali obřízku ze strachu před pronásledováním. Báli se světa více než Boha, a tak ukazovali na čem jim záleží.

Satan a svět. Dvě příčiny našeho odpadání. Obě působí zvenčí a tak jejich působení nemůžeme nijak zastavit, dokud tu je satan a dokud tu je svět. I když my nejsme z tohoto světa, jsme ve světě, a tak na nás budou vždy vedeny duchovní útoky zvenčí (Jan 17:15-17).

A existuje ještě třetí příčina duchovního konfliktu a možného odpadání. A ta je uvnitř nás, a proto je snad nejvíc nebezpečná. Je to jako když máte před sebou něco jedovatého: Je to nebezpečné, ale nebezpečnost nabývá jiného významu, když je ten jed ve vás. Pokud nebude naše srdce v pořádku, pokud nebudeme udržovat úzký vztah s Kristem, tak se Satan nebude muset ani moc namáhat, aby nás získal na svoji stranu. A Pavel nepochybně viděl, že Galatští mají problém se svým nitrem a ve verši 19 volá: „Znovu vás v bolestech rodím, dokud nebudete dotvořeni v podobu Kristovu.“ NBK překládá tento verš lépe takto: „Synáčkové moji, které znovu v bolestech rodím, dokud ve vás nebude zformován Kristus.“ Galatští jednali tak, že na nich nebylo vidět, že v nich žije Kristus. Když Pavel mluví o zformování Krista v Galatských, tak to vyvolává představu utváření plodu v matčině lůně. Tak to vypadá, jako by v Galatských došlo k nějakému duchovnímu potratu. Měli v sobě zárodek, ale ten přestal růst a utvářet se.

Byli tedy Galatští vůbec křesťany? Nevím, jestli na tuto otázku existuje nějaká zcela definitivní odpověď. Myslím, že se dá předpokládat, že aspoň někteří z nich křesťany nikdy nebyli. Je dobré si uvědomit, že každý kdo odpadá od víry, tak zatvrzuje svoje srdce, takže se v něm neformuje Kristus. Vítězí v něm lidská přirozenost, vnitřní hříšnost, zůstávající hřích. Pokud se pak takový člověk z tohoto stavu už nikdy nevrátí v pokání k Bohu, zřejmě nikdy skutečným věřícím nebyl. Odpadá, protože nikdy neměl skutečně nové srdce, úrodnou půdu, kde by se formoval Kristus. Avšak na druhou stranu křesťan může nějakou dobu chodit bez Boha, jako by v něm Kristus nebyl, ale nakonec se vrátí. I když je zde tento rozdíl, poselství Bible pro lidi, kteří odpadají od víry, je stejné: „Dejte si pozor, bratří, aby někdo z vás neměl srdce zlé a nevěrné, takže by odpadl od živého Boha ... Vždyť máme účast na Kristu, jen když své počáteční předsevzetí zachováme pevné až do konce“ (Židům 3:12, 14).

Podívali jsme se v krátkosti na tři příčiny odpadání: ďábla, svět a naší přirozenost. Když známe příčiny, tak nejsme daleko od toho vědět, jak se odpadání vyhnout. Dávat si pozor na Satana, vždyť jeho plány a úskočnost známe (2. Kor. 2:11), udržovat si biblický přístup ke světu (1. Kor 7:31) a dávat pozor na naše srdce (Přís 4:23) a udržovat svůj vztah ke Kristu (Jan 15:4-8). A o tom budeme ještě více mluvit v 5. kapitole Pavlova listu do Galácie.

4. Jak Pavel zareagoval a jaká by měla být naše reakce v podobné situaci?

Dnešní oddíl je nabitý Pavlovými emocemi. Je to možná nejemocionálnější pasáž, kterou od Pavla máme. Pavel zde otvírá své srdce, takže v něm můžeme číst. A dělá to právě v situaci, kdy se Galatští odvracejí od něj a jeho evangelia. Jistě by nás tedy duchovní úpadek našich bratří a sester neměl nechat chladnými. Vždyť jsme jedno tělo a vždyť se jedná o Kristovu slávu.

Podívejme se na Pavlovy reakce, které jsme už dnes během výkladu vnímali, ale které si teď uvedeme jednu za druhou, aby nám vyniklo, jak moc Pavlovi záleželo na galatských věřících.

Pavlovy reakce:

a. je zaskočen a vyjadřuje svůj údiv - v. 9,15,20

Tak jako už v předchozích kapitolách se Pavel neudrží a otevřeně mluví o tom, že nechápe, jak je vůbec možné, že galatští jednají, jak jednají. Je tím ohromen a znepokojen. Verš 9: „Jak to, že se zase navracíte...“. Verš 15: „Kam se podělo to vaše nadšení?“ Verš 20: „ ... vždyť si s vámi nevím rády.“

b. má obavy - v. 11

To zcela jasně vyvstává ve verši 11: „Bojím se, aby úsilí, které jsem vám věnoval, nebylo nakonec nadarmo.“ Apoštol Pavel, který byl odvážný a nasazoval svůj život pro Krista, se na druhou stranu bojí o galatské.

c. ujišťuje je o svých dobrých úmyslech - v. 12c

Pavel se snaží dát najevo, že nejedná ze zášti nebo z nepřátelství. Říká jim pravdu v lásce, není přece jejich nepřítel. Nejde o žádnou nenávistnou reakci, vždyť na ně vzpomíná v dobrém, v. 12c: „Nic jste mi neublížili.“

d. prosí je o porozumění a nápravu - v. 12

Verš 12: „Snažte se mi porozumět, bratří, jako já mám porozumění pro vás; prosím vás o to.“ NBK v. 12: „Bratři, prosím vás, buďte jako já; vždyť i já jsem jako vy.“ Ať už tomuto verši budeme rozumět jakkoli, jasně zde Pavel prosí, aby změnili svůj život a svůj pohled.

e. varuje je - v. 17

Verš 17: „Oni se o vás horlivě ucházejí, ale nemyslí to dobře; chtějí vás připravit o spásu a strhnout vás na svou stranu.“ Přestože může vypadat úzkoprse a kriticky, když se vyjadřuje o motivaci falešných učitelů, nemůže galatské nevarovat.

f. vysvětluje - v. 18

Hned po varování ještě vysvětluje, jak to s horlivostí vůbec je, aby nevznikl žádný prostor k pochybnostem o jeho slovech. Verš 18: „Je správné horlit, ale pro dobrou věc a vždycky, nejen tehdy, když jsem u vás.“

g. prožívá bolest - v. 19

O své bolesti mluví jako o porodních bolestech. Verš 19: „Znovu vás v bolestech rodím.“

h. touží, aby se upevnili v Kristu

Bolest prožívá pro ně (kvůli nim) s touhou, aby byli jasně Kristovi. Verš 19: „ ...dokud nebudete dotvořeni v podobu Kristovu.“

i. touží být s nimi a osobně řešit situaci

Z nějakého důvodu Pavel nemohl odcestovat do Galácie. Ale chtěl to udělat a být s nimi, v. 20: „Jak bych teď chtěl být u vás a najít pro svou řeč pravý tón, vždyť si s vámi nevím rady!“

j. udržuje v sobě naději - v. 12, 18-19

I když Pavel Galatské ve svém dopise napomíná, nechválí je a mluví k nim často stroze a nekompromisně, přesto vidíme právě v dnešním oddíle, jak jeho láska k nim doufá a má naději, když je oslovuje bratří, v. 12, a moje děti - moje dětičky, synáčkové moji, v. 18/19. Láska překonává strach a tak, i když říká, že se obává, aby se nenamáhal nakonec nadarmo, v originálním textu vidíme, že říká aby se snad nenamáhal nadarmo.

Co říci závěrem? Dnešní text jsme prošli zejména z hlediska odpadání od víry. Zjistili jsme, jak vážné odpadání od víry je - je to otázka života a smrti. Prozkoumali jsme, jak se takové odpadání projevuje, tedy jaké má příznaky. Podívali jsme se také na jeho příčiny, což nás může vést k jeho prevenci i nápravě. A konečně jsme viděli, jak Pavel reagoval, což nám může pomoct se správně zachovat k někomu, kdo by se ocitl na šikmé ploše odpadání od víry. Přál bych si, aby nás to všechno uvrhlo do náručí Kristova, abychom se ho pevně drželi a žili z jeho moci. AMEN

Rok