Chléb z nebe (J 6,22-59)

Já jsem ten chléb, který sestoupil z nebe

Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 19. března 2006

Tento týden jsem náhodou viděl jeden pořad v televizi - Na plovárně Marka Eben byl hostem profesor Jan Heller. Je to vědec, který zkoumá Starý zákon. Už velmi dlouho - věnuje se tomu celý svůj život. Přestože si pana Hellera vážím, musím vyjádřit svůj nesouhlas nejméně s jednou věcí, kterou v tomto pořadu řekl.

Říkal, že křesťané by neměli o své víře mluvit s druhými, neměli by - jak pejorativně řekl - agitovat. To přeci dělají Svědkové Jehovovi a všichni jich mají plné zuby. Křesťané mají - podle prof. Hellera - žít křesťanský život a ostatní to uvidí. Nevím, co se stane dál - o tom, už pan Heller nemluvil.

Ale připomnělo mi to náš příběh z Janova evangelia. Pán Ježíš odešel se svými učedníky na horu, aby tam byl s nimi a také sám se svým nebeským Otcem. Ale zástup se hrnul za nimi.

• Marek 6,34 Když pak Ježíš vystoupil, uviděl veliký zástup lidí a byl naplněn soucitem k nim, protože byli jako ovce, které nemají pastýře. Tehdy je začal učit mnoha věcem.
• Lukáš 9,11b A on je přijal a mluvil k nim o Božím království a ty, kdo potřebovali uzdravení, uzdravoval.

A potom udělal něco velikého - protože zástup byl hladový a bylo to daleko od obydlených míst, Ježíš vzal pět chlebů a dvě ryby, které si s sebou vzal jeden chlapec a nasytil všechny, kdo na tom místě byli. Lidé, když to viděli, chtěli se ho zmocnit a udělat z Něj krále. Ale Ježíš od nich odešel.

Až sem bychom mohli říci, že pan Heller měl skoro pravdu. Ježíš udělal velké věci, lidé viděli, co dělá, „jak žije“ a začali projevovat zájem. Ale 6. kapitola Jana pokračuje a nevyhnutelně směřuje až k 60. verši a následujícím, kdy mnoho lidí od Ježíše znechuceně odešlo.

Proč lidé odešli? Co zapříčinilo, že to došlo tak daleko? Tou příčinou bylo zvěstované Slovo. Je trendem v dnešních církvích nerozzlobit lidi, nedopustit, aby se cítili nepříjemně, neříkat jim o hříchu a o spasení z milosti. Je lepší udělat pro lidi nějaký zábavný a odlehčený program, do toho říci pár slov o Bohu, aby to nebylo nekřesťanské, ale to stačí.

Co dělal Ježíš, když ho následoval veliký zástup? Zvěstoval jim evangelium. Jasné a nekompromisní. Pojďme společně tento text přečíst. Jan 6,22-59

Četli jsme tato Ježíšova slova a možná nám to přišlo divné, že mluví tak tvrdě s lidmi, ale mějme na paměti cíl Janova evangelia - věřit, že Ježíš je Syn Boží a ve víře v Něj mít život věčný.

• Jan 20,31 Ale tyto (znamení, zázraky a také Jeho slova) jsou zapsány, abyste uvěřili, že Ježíš je Kristus, Syn Boží, a abyste, když budete věřit, měli život v jeho jménu.
• 22-24 Druhého dne uviděl zástup, který zůstal za mořem, že tam nebyla jiná loďka než ta jedna, na kterou nastoupili jeho učedníci, a že Ježíš nevešel se svými učedníky na loď, ale jeho učedníci odpluli sami. (Od Tiberiady však připluly jiné loďky blízko k tomu místu, kde jedli chléb, když Pán vzdal díky.) Když tedy zástup spatřil, že tam není Ježíš ani jeho učedníci, nastoupili i oni do lodí a přijeli do Kafarnaum, kde hledali Ježíše.

Zástup zjisti, že Ježíš tam není - všichni věděli, že učedníci měli jenom jednu loď na té večer bez Ježíše odpluli.

Přijeli další lidé na loďkách a vzali s sebou tento ohromný zástup a jeli do Kafarnaum, kde hledali Ježíše. Učedníci odjeli a Ježíš jim zmizel. Nedokázali si jistě vysvětlit, co se mohlo stát, jak se dostal pryč. Možná si mysleli, že odešel pěšky a tak se rozhodli, že ho předběhnou po vodě. Tak jeli do Kafarnaum.

• 25 A když ho za mořem našli, řekli mu: "Rabbi, kdy jsi sem přišel?"

Když našli Ježíše, neřekli tady je náš král. Řekli mu Rabbi - učiteli. Nalezli ho nejspíš v synagoze, v židovské škole, jak ukazuje 59 verš. V synagoze, kterou jen tak na okraj nechal postavit římský setník (Lk 7,5).

Proč ho tento zástup hledal? Oni s ním měli politické ambice. Chtěli ho udělat loutkou ve svých rukou. To je král, který vyžene Římany. To je král, který je bude sytit. Ale nacházejí ho v synagoze, při výkladu Božího Slova, jsou překvapeni a kladou mu otázku, jak jsi se sem dostal? Kdy jsi přišel?

V dalších verších Ježíš odpovídá na tuto jejich otázku.

• 26-27 Ježíš jim odpověděl: "Amen, amen, říkám vám: Hledáte mě ne proto, že jste viděli znamení, ale že jste jedli z těch chlebů a byli jste nasyceni. Pracujte ne pro pokrm, který hyne, ale pro ten pokrm, který zůstává k věčnému životu, který vám dá Syn člověka. Na něho totiž položil Bůh Otec svou pečeť."

To první, co Pán dělá je, že odhaluje jejich motivy. Bylo vám dobře, proto mě hledáte. Ničím se nelišili od jejich otců, na které se začnou za chvíli odvolávat. Když vyšli z Egypta - a připomeňme si, že byly velikonoce, tak při první příležitosti začali vzpomínat na to, jak se měli v Egyptě dobře - na co mysleli? Na hrnce plné masa. Na to, jak se najedli.

Ježíš jim říká, že se zbytečně namáhali cestou do Kafarnaum. To není správná cesta, to není úsilí, které bude mít věčnou hodnotu. Pamatujete, co říká Jakub ve svém listě?

• Jakubův 1,9-11 Ať se bratr nízkého postavení chlubí ve svém povýšení a bohatý ve svém ponížení, protože pomine jako květ trávy. Když vyjde slunce, svým žárem trávu usuší, její květ opadá a jeho půvabný vzhled pomine. Tak také zvadne boháč při všem svém počínání.

Jídlo, kterým se chcete nasytit je něco velmi pomíjivého. Je správné pracovat a usilovně se namáhat - a každá práce je namáhavá. Ale Bůh si váží usilovné práce a zve nás k tomu, abychom usilovně pracovali. Ovšem Ježíš tady židům ukazuje ještě na jinou věc - usilujte o věčný život. Usilovně hledejte a pracujte pro pokrm, který najdete jenom u Syna.

Jenom v Něm můžete najít pokrm k věčnému životu, jenom u Něj je skutečné poznání Boha. Ježíš odpovídá na jejich nevěru.

• 28 Řekli mu tedy: "Co máme dělat, abychom konali Boží skutky?"

Ovšem oni nechtějí slyšet. Ježíš jim říkal hledejte věčný život, který je ve Synu, ale oni říkají, co máme dělat? Co se bude Bohu líbit?

• 29 Ježíš jim odpověděl: "Toto je ten Boží skutek - abyste věřili v toho, kterého on poslal."

Ježíš odpovídá na jejich druhou otázku - Co máme dělat, abychom dělali dílo Boží?

Tito lidé, stejně jako mnozí další dnes, chtějí nalézt spasení v dělání nějakých správných úkonů, v tom, že budou dělat věci správně, tak jak se to Bohu líbí.

Ale na prvním místě nám Ježíš neříká, co máme dělat, ale že máme věřit. Jestliže chceme dělat skutky Boží, musíme začít tím, že budeme důvěřovat Ježíši.

Skutek Boží začíná na Golgotě na kříži - tam Ježíš, Boží Syn zvolal, je dokonáno. Veškerá práce na lidském spasení je hotová. Není co přidat. Ničím už se nedokážete zalíbit Bohu, v ničem jiném nenajdete víc Božího požehnání než u Kristova kříže. V jeho díle. A tak jediné, co po vás Otec chce je, abyste věřili tomu, kterého poslal. Ovšem taková odpověď jen těžko dokáže uspokojit člověka, který si potřebuje něčím zasloužit své spasení.

• 30 Řekli mu tedy: "Jaké však uděláš znamení, abychom je viděli a uvěřili ti? Co děláš?

Jsi vůbec hoden naší důvěry, ptají se židé Ježíše. Čím se prokážeš? Co uděláš tak velkého, abychom ti uvěřili?

Kde je nadšení zástupu ze začátku kapitoly? Kde je jejich uchvácení Ježíšem - tím, jak je nasytil a potom ho chtěli udělat králem? Co se stalo?

Ježíš odkryl jejich motivy. Řekl jim, že za ním šli jenom kvůli tomu, že se najedli. A oni s tímto závěrem svou otázkou souhlasí. A dodávají další, dle jejich soudu závažný argument.

• 31 Naši otcové jedli manu na poušti, jak je napsáno: `Dal jim jíst chléb z nebe.´"

Odvolávají se na vlastní historii a na Bibli. Ale jejich pohled je úplně podřízen jejich tradici. Používají tento příběh jako argument pro to, aby dokázali, že Bůh je na jejich straně a možná také chtějí donutit Ježíše, který den předtím nasytil velký zástup, aby zopakoval toto nasycení. Naši otcové jedli, tak co uděláš ty - budeme my také jíst?

Nevěřící lidé se často odvolávají na Bibli. Připadá vám to divné? Není to divné. Jen se podívejte na čtenářský hit posledního roku - DaVinciho kód. Je v něm plno odkazů na Bibli. Co na tom, že jsou vytrhané z kontextu a mají jenom dokázat autorovy nesmyslné názory. Nebo se podívejte ne jiného velmi populárního autora - Ericha von Dänikena. Kdyby tolik lidí v naší zemi, kolik jich čte jeho knihy četli Bibli, jakou bychom měli radost. Nikomu nevadí, že takoví lidé mluví o Bibli a citují z ní. Ale pozvěte někoho ke studiu Božího Slova! Řeknou vám, ne, my víme, jak to je. Nepotřebujeme berličku. Usilovně pracujeme svýma rukama, abychom si zasloužili věčný život. My Bohu nic nedlužíme, aby nám musel něco dávat zadarmo.

• 32-33 Ježíš jim tedy řekl: "Amen, amen, říkám vám: Ne Mojžíš vám dal chléb z nebe, ale můj Otec vám dává ten pravý chléb z nebe. Neboť Boží chléb je ten, který sestupuje z nebe a dává život světu."

Ježíš zdůrazňuje svou odpověď dvojitým amen. Je to pravda, tak to je - amen - to je definitivní výrok. Proti tomu není odvolání.

Vidíme, jak jejich myšlení bylo pozemské - Mojžíš jim dal chléb. Ale Ježíš směřuje jejich pohled výš - Bůh je ten zdroj. Jak přemýšlíme my, moji milí? Vidíme věci kolem sebe jako Boží dar nebo jako naši zásluhu či v lepším případě něco, co máme od druhých? Jsme si vědomi toho, že Bůh používá druhé lidi k tomu, aby naplnil naše potřeby?

• 34 Řekli mu tedy: "Pane, dávej nám ten chléb vždycky."

Že by nakonec projevili duchovní zájem? Soudě podle následujícího verše nebylo to tak. Chtěli znovu jenom naplnit svá břicha.

• 35-36 Ježíš jim však řekl: "Já jsem ten chléb života. Kdo přichází ke mně, nebude nikdy hladovět, a kdo věří ve mne, nebude nikdy žíznit. Ale řekl jsem vám, že jste mě i viděli, a nevěříte.

Ježíš znovu trpělivě ukazuje na sebe jako na toho, kdo je skutečný chléb. Ježíš je hoden naší důvěry, protože je dokonalým naplněním našeho duchovního hladu. Kdo k Němu přijde nebude nikdy hladovět. Ježíš dokonale naplňuje naší duchovní žízeň - už jsme to viděli ve čtvrté kapitole, v rozhovoru Ježíše se samařskou ženou u studny v Sichemu.

ALE - ačkoliv ho viděli a slyšeli Boží slovo, ačkoliv viděli veliké věci a prokazatelné známky Jeho mesiášství - NEVĚŘILI!

A Ježíš jim vysvětluje, proč to tak je.

• 37 Všechno, co mi dává Otec, přijde ke mně; a toho, kdo ke mně přichází, jistě nevyženu ven.

Pán přijímá každého, kdo k Němu přijde. Lidé mohou přijít ke Kristu. Je čas milosti. A na tomto místě čteme veliké zaslíbení, zaslíbení, které si musíme vrýt do paměti. Kdo ke mně přijde, toho nevyženu ven. Koho Pán přijal, komu byla vtisknuta pečeť zaslíbeného Ducha Svatého, toho Pán NIKDY nevyžene. Můžeme a musíme mít jistotu, že jsme v Pánově ruce. Haleluja!! On je věrný.

• 38-40 Sestoupil jsem totiž z nebe, ne abych konal svou vůli, ale vůli Toho, který mě poslal. A toto je vůle Otce, který mě poslal - abych nic z toho, co mi dal, neztratil, ale vzkřísil to v poslední den. Neboť toto je vůle Toho, který mě poslal - aby každý, kdo vidí Syna a věří v něho, měl věčný život. A já ho vzkřísím v poslední den."

Nezajímá se o své vlastní plány, ale o Otcovy plány. Ti, kdo k Němu přijdou, budou spaseni. Každý, kdo v Něho věří, bude vzkříšen v poslední den. Konečná stanice tohoto vlaku je věčný život.

Proč ho tedy odmítli? Nevěra si vždycky najde nějaké důvody.

• 41-42 Židé na něho tedy reptali, že řekl: "Já jsem ten chléb, který sestoupil z nebe," a říkali: "Není snad toto Ježíš, syn Josefův, jehož otce i matku známe? Jak tedy může říkat: `Sestoupil jsem z nebe´?"

Vždyť je to Josefův syn, známe ho i jeho rodiče. Co nám to tu povídá. Jak může říkat takové věci. Učedníci ve světlé chvilce říkali - kdo to jen je, že dělá takové věci, ale tito nevěřící byli plní pýchy a světské moudrosti. My víme, kdo to je. Vždyť my ho známe.

• 43-44 Ježíš jim na to odpověděl: "Nereptejte mezi sebou. Nikdo nemůže přijít ke mně, jedině když ho přitáhne můj Otec, který mě poslal; a já ho vzkřísím v poslední den.

Židé si mysleli, že byli všichni vyvoleni Bohem kvůli tomu, že se narodili jako Židé. Ale Ježíš jim jasně vysvětlil, že je Bůh musí přitáhnout dříve než mohou přijít k Bohu. A každý, kdo odpovídá na Otcovu vůli odpovídá tím také Synu.

Slovo přitáhnout je v řečtině slovo, které se používá pro vytažení meče z pochvy, nebo pro vytažení sítě rybářem. Vytáhnout, přitáhnout. Otec jedná v našich životech a táhne nás, jako ryby v síti do náruče Božího Syna. V originále je toto slovo v mediálním tvaru a vyjadřuje pozitivní reakci na Boží volání. Každý, kdo slyší Boží hlas a reaguje na něj, je Bohem tažen ke Kristu.

Často to tak cítíme a říkáme, že jsme odevzdali sami sebe Bohu - a to i přesto, že my jsme byli obžalovaní a spoutaní jako vězni. Ve skutečnosti, On nás povolal a my jsme přišli. Porozumění této Boží iniciativě ve spasení nám může dát mnohem větší jistotu při tom, když s lidmi mluvíme o evangeliu. Toto poznání, že Bůh přitahuje lidi k sobě, nás může vést k očekávání, že uvidíme ty, kdo byli Otcem přitaženi k Synu.

• 45-46 V Prorocích je napsáno: `A budou všichni vyučeni od Boha.´ Proto každý, kdo slyšel od Otce a naučil se, přichází ke mně. Ne že by někdo viděl Otce, jedině ten, který je od Boha, ten viděl Otce.

Proroci - jedna ze tří částí židovské Bible - Tóra, Proroci (Nabijím) a Spisy (Ketubím). Ježíš tu cituje část verše z proroka Izajáše.

• Izajáš 54,13 Všichni tví synové budou Hospodinovými učedníky; hojnost pokoje zjednám tvým synům. (E)
• Synové pak tvoji všickni vyučení budou od Hospodina, a hojnost pokoje budou míti synové tvoji. (K)

Věřit v Krista a žít s ním není nic složitého. Není k tomu potřeba žádného guru, učitele, manažera nebo kněze, který by nám říkal, co máme dělat. Kdo věří, přijal Ducha Svatého a ten mu odhaluje všechno o Bohu, protože svědčí o Kristu.

• 47-48 Amen, amen, říkám vám: Kdo věří ve mne, má věčný život. Já jsem ten chléb života.

Potřetí v této kapitole Ježíš potvrzuje svá slova dvojitým amen. A vysvětluje tu svou ilustraci jedení chleba k věčnému životu. On je ten chleba. Kdo v Něj věří, Má život věčný. Nezemře jako otcové židů na poušti.

49-51 Vaši otcové jedli na poušti manu, a zemřeli. Toto je ten chléb sestupující z nebe, aby ten, kdo z něho jí, nezemřel. Já jsem ten živý chléb, který sestoupil z nebe. Bude-li někdo jíst ten chléb, bude žít na věky. A chléb, který já dám, je mé tělo, které dám za život světa."

Mana představovala chléb sestupující z nebe. Byla stínem toho, co mělo přijít - Krista. On je pravý chléb, který sestoupil z nebe. Vzal na sebe lidské tělo, abychom mohli žít, aby ho dal jaké výkupné za svět.

• 52 Židé se tedy hádali mezi sebou a říkali: "Jak nám tenhle může dát jíst své tělo?"

Je to kanibal? Co to po nás chce? Židé to nechápali. Vidíme tu rozdíl mezi vírou a nevěrou. Jak můžeme jíst Jeho tělo, říkali jedni, zatímco Petr vyznává:

• Jan 6,68 A Šimon Petr mu odpověděl: "Pane, ke komu půjdeme? Ty máš slova věčného života.
• 53-54 Ježíš jim řekl: "Amen, amen, říkám vám: Nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nemáte v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má věčný život a já ho vzkřísím v poslední den.

Není jiná cesta. Ježíš počtvrté potvrzuje svá slova dvojím amen - jenom On je cestou, jedinou cestou. Není jiná. Ale kdo přijde, toho Ježíš nevyžene a co víc - dá mu věčný život a vzkřísí ho v poslední den.

Vedle jedinečnosti, kterou tu Ježíš ukazuje a která je dnes velmi nepopulární, dává Ježíš také nádherná zaslíbení - kdo věří ve mně, MÁ život věčný a Ježíš ho vzkřísí.

• 55-57 Neboť mé tělo je opravdu pokrm a má krev je opravdu nápoj.Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm. Jako mě poslal ten živý Otec a já žiji skrze Otce, tak ten, kdo jí mne, bude žít skrze mne.

Kdo jí a pije - kdo, věří v Krista, je s Ním spojen, sjednocen. Kristus přebývá ve věřících. Jako je Syn sjednocen s Otcem, takže plní Otcovu vůli, stejně je věřící sjednocen s Kristem a plní jeho slovo. Tam, kde Kristus přebývá ve věřících, tam kde jsou opravdoví věřící, tam je touha následovat Ježíše.

• 1 Janův 2,1-6 Synáčkové moji, toto vám píši, abyste nezhřešili. A kdyby někdo zhřešil, máme u Otce přímluvce, Ježíše Krista, toho Spravedlivého. A on je oběť slitování za naše hříchy, a nejen za naše, ale i za celý svět. A podle toho víme, že jsme ho poznali, jestliže zachováváme jeho přikázání. Kdo říká: "Znám ho," a nezachovává jeho přikázání, je lhář a není v něm pravda. Kdokoli však zachovává jeho slovo, v tom Boží láska opravdu došla k dokonalosti. Podle toho víme, že jsme v něm. Kdo říká, že zůstává v něm, ten má také chodit tak, jak chodil on.
• 58 Toto je ten chléb, který sestoupil z nebe. Ne jako vaši otcové jedli manu, a zemřeli. Kdo jí tento chléb, bude žít na věky."

Ježíš pro nás obětoval nebo také získal nebeský chléb života. Víra v Ježíše, to není nějaká ochutnávka, ani přehlídka vybraných jídel, ale je to hostina, jídlo. Musíme baštit!

Když se budeme dívat na chleba, tak se nikdy nenasytíme a nezaženeme svůj hlad. Když budeme vědět, jak se chleba připravuje a co všechno obsahuje, tak to nikdy nezažene náš hlad. Když nakreslíme obrázek chleba, nebude nám to stačit. Ani když budeme s druhými lidmi mluvit o chlebu nenasytíme se. Když s ním budeme manipulovat, přenášet ho, prodávat ho, hrát si s ním - nic z toho nám nepomůže zbavit se hladu. Jediné co nám pomůže - když budeme jíst. Kdo jí tento chléb, nebude hladovět navěky!

• 59 Toto řekl v synagoze, když učil v Kafarnaum.

Chtěl bych, abychom si zapamatovali tři důležité věci z této kapitoly:

1. Otec přitáhne ke Kristu ty, které chce a koho přivede, ten může mít jistotu věčného života. Máš osobní vztah s Kristem a posloucháš ho podle Jeho Slova? Buď si jistý, že tvůj úděl je věčný život!

2. Naproti tomu nevěra si vždycky najde sebeospravedlnění. Hledá důvody proč nevěřit. Vyhledává pochybnosti a neváhá používat Boží Slovo.

3. Jez Krista! Žij s ním! Věř v Něj! Hledej ho! Pátrej po Něm! Jak začít? Jdi do Jeho Slova.

Přísloví 2,1-5 Můj synu, jestliže přijmeš mé výroky, uchováš-li mé příkazy ve svém nitru, abys věnoval pozornost moudrosti a naklonil své srdce k rozumnosti, jestliže přivoláš porozumění a hlasitě zavoláš na rozumnost, budeš-li ji hledat jako stříbro a pátrat po ní jako po skrytých pokladech, tehdy pochopíš, co je bázeň před Hospodinem, a dojdeš k poznání Boha.

Amen.