Vykoupeni krví – Ef 1,7

Nebyli jste vykoupeni stříbrem a zlatem…

Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 15. prosince 2013

Pokoj vám a milost, milí v Kristu. Pokračujeme ve výkladu listu Efezkým a jsme v sedmém verši. Pojďme nyní společně přečíst tento verš:

  • Efezským 1:7 V něm jsme vykoupeni jeho krví a naše hříchy jsou nám odpuštěny pro přebohatou milost.

Tento verš nám přináší mocné učení o vykoupení skrze Pána Ježíše Krista – klíčové učení křesťanství.

Toto učení je evangelium! Proto je nezbytné, abychom tomuto učení věnovali náležitou pozornost. Minule jsme si vysvětlovali, co to vykoupení znamená, dneska se podíváme na další věci, které s vykoupením souvisí – ukážeme na prostředek, nebo způsob vykoupení, uvidíme, jaký je účinek vykoupení a nakonec si vysvětlíme, co je příčinou našeho vykoupení.

Vykoupení je zaplacení ceny. Minule jsme si ukazovali, že tou cenou je Kristus, vykoupení máme v Něm. Mimo Krista není žádné vykoupení. On sám je tím výkupným, které bylo zaplaceno za nás. Vykoupení tedy znamená svobodu – už nejsme otroky ďábla, hříchu a smrti. 2 K 5,17 říká, že jsme „nové stvoření“. Pro slovo „nové“ je zde použito slovo, které znamená kvalitativně nové. Mohu říci, že mám nové auto, ale to auto není nové – i když je skoro jako nové, tak je sedm let staré. Ale pro mě je nové. Ale s novým stvořením je to jako s úplně novým autem – na tachometru má nulu. To je úplně nové. A v přirovnání k novému stvoření bychom mohli mluvit o nejnovějším supermoderním modelu luxusního auta – a stejně by takové přirovnání ve srovnání s biblickým novým stvořením kulhalo na obě nohy. Vykoupení znamená nové stvoření, znamená svobodu od starých věcí. Ale vykoupení znamená také závazek. Byli jsme koupeni za cenu. Takže jsme svobodní, ale ne jako služebníci hříchu:

  • Římanům 6:22 Avšak nyní, když jste byli osvobozeni od hříchu a stali se služebníky Božími, máte z toho užitek, totiž posvěcení, a čeká vás život věčný.

Vykoupení přináší novou kvalitu života a s tím také nový závazek vůči Vykupiteli. Podívejte se, k čemu vede vykoupení:

  • Titovi 2:14 On se za nás obětoval, aby nás vykoupil ze všeho hříchu a posvětil za svůj vlastní lid, horlivý v dobrých skutcích.

Kristus zaplatil za za všechny hříchy svého lidu, On se stal svatou obětí za nás, abychom my nyní byli Jeho lidem, který je horlivý v dobrých skutcích. Totéž čteme v Efezským, kde je napsáno, že jsme spaseni z milosti a ne z vlastních skutků, aby se nikdo nemohl chlubit.

  • Efezským 2:10 Jsme přece jeho dílo, v Kristu Ježíši stvořeni k tomu, abychom konali dobré skutky, které nám Bůh připravil.

Vykoupení vede k životu, který je oddán Kristu, který žijeme pro Krista a pro Jeho království. Důvod je jasný – byla zaplacena cena. A to nás vede k prvnímu bodu našeho dnešního kázání:

I. Prostředek vykoupení – Kristova krev

Sedmý verš říká, že vykoupení máme v Kristu. Vykoupení je spojené s Kristem, ale Boží slovo jde ještě dál. Je velice konkrétní a ukazuje nám, že:

  • Efezským 1:7 V něm máme vykoupení skrze jeho krev… (ČSP)

V řeckém textu je v některých rukopisech slovo oběť místo slova krev. Proto také v ekumenickém překladu máte poznámku pod čarou, kde je tato alternativa uvedena a některá vydání ekumenického překladu mají v textu slovo oběť a v poznámce slovo krev, zatímco jiná mají slovo krev v textu a oběť v poznámce. Zdá se, že se překladatelé ekumenické Bible trochu báli toho, aby nevylíčili obraz křesťanství jako náboženství krve a proto na řadě míst raději místo krve volili jiné slovo. Ale slovo krev je důležitým slovem. Krev je prostředkem vykoupení. Vykoupení máme skrze krev:

  • Římanům 3:25 Jeho Bůh ustanovil za prostředek smíření skrze víru v jeho krev, aby ukázal svou spravedlnost… (ČSP)

Skrze víru v Kristovu krev! Věříme tomu, že na kříži byla prolita Kristova krev a tato krev je prostředkem našeho smíření s Bohem, cenou za naše vykoupení. Rozhodně to není nic nepodstatného. Ale na druhé straně se musíme vyvarovat jiného extrému, který se dnes objevuje mezi křesťany. Populární americká učitelka Joyce Meyer, jejíž knihy vycházejí i v češtině, mluví o používání Kristovy krve. Dostává se tak až k magickému používání slova „krev“, které se podobá uctívání relikvií a fetišismu  (knihy této autorky obsahují celou řadu nebiblických věcí). Například píše: „Jedním ze způsobů, jak můžeme ctít Kristovu krev je zpívat o ní, mluvit o ní, studovat a meditovat nad ní.“[1] Kristova krev je důležitá, ale nikde v Písmu nenajdeme nic o tom, že bychom nějak měli uctívat tekutinu, která byla prolita na kříži. Jak se tedy máme dívat na Kristovu krev? Především:

A. Krev znamená oběť

Když v listu Efezským (a na jiných místech) čteme o tom, že vykoupení máme skrze krev, tak to ukazuje na to, že Kristus položil svůj život jako svatou oběť – jako oběť smíření. To nás vede do Starého zákona k obětnímu systému:

  • Lv 17:11 V krvi je život těla. Já jsem vám ji určil na oltář k vykonávání smírčích obřadů za vaše životy. Je to krev; pro život, který je v ní, se získává smíření.

Oběť smíření byla ohnivou obětí – mohli jste přinést býčka, kozla, berana, hrdličku nebo holuba. V případě zvířat to měl být samec bez vady. Zvíře nebo pták bylo zabito a jeho krev byla vylita na oltář. To byla součást smírčích obřadů, které byly vykonány.

V krvi je život těla. Kristova prolitá krev jednoznačně ukazuje na Jeho zástupnou oběť. Ježíšova smrt je zástupnou smrtí. Jeho prolitá krev nikdy nemůže být oddělena od Krista samotného. Jan Křtitel řekl: Hle Beránek Boží, který snímá hříchy světa (J 1,29). A Petr napsal:

  • 1 Petrův 1:20 …k tomu byl předem vyhlédnut před stvořením světa…

A poslouchejte, jak to komentuje sám Ježíš:

  • Jan 10:14-15.17-18 Já jsem dobrý pastýř; znám své ovce a ony znají mne … A svůj život dávám za ovce. …Proto mě Otec miluje, že dávám svůj život, abych jej opět přijal. Nikdo mi ho nebere, ale já jej dávám sám od sebe.

Ježíš dal sám sebe, dal svůj život. Nejenom, že tekla Jeho krev, ale celý jeho život a především Jeho smrt je tím, co nás zachraňuje. On sám je obětí smíření. Proto přišel, aby se touto obětí stal. Jeho prolitá krev byla toho všeho součástí. Celým svým životem i svou smrtí dokonale naplnil Boží zákon. Boží svatost vyžaduje k usmíření krev. Svatý Boží zákon vyžaduje k usmíření s Bohem vylití krve. Ježíš je dokonalým Spasitelem, je dokonalou obětí smíření. Jsme vykoupeni skrze Jeho krev a to ukazuje na Krista jako na dokonalého Vykupitele.

B. Krev ukazuje na naši vinu

Vykoupení skrze krev nám říká, že je tady něco zásadního v nepořádku mezi námi a Bohem, protože potřebujeme usmířit s Bohem. Kristova prolitá krev ukazuje na naši vlastní hříšnost. Ukazuje ji přinejmenším dvojím způsobem:

1. Ve fyzickém slova smyslu, v tom, co se stalo na kříži – v kontextu toho, co říká apoštol Jan:

  • Jan 1:11 Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali.

Velmi zobecněně můžeme říci, že my, lidé, jsme ukřižovali Pána Slávy. Bůh poslal svého vlastního Syna, ale lidé ho nejenom nepřijali, oni ho ukřižovali. Můžeme si mnohokrát říci, že kdybych tam byl já, tak by se to nikdy nestalo, ale nebude nám to nic platné. Naše srdce není o nic méně zkažené než srdce římského setníka, který probodl Kristovo srdce, nebo srdce lotra ukřižovaného spolu s Kristem, který se ještě na kříži Pánu posmíval. Naše srdce není lepší než srdce Piláta – akorát nemáme takovou moc jako on, není o nic lepší než srdce lidí v davu, kteří volali na Piláta: Ukřižuj ho! Nejsme na tom o nic lépe než oni. Možná si řeknete, co učedníci – kříž usvědčuje i je. V Getsemane se rozprchli, jako když do nich střelí. Na nádvoří velekněze Petr třikrát zapřel Pána před jeho očima. Ti nejodvážnější z nich jenom zdálky sledovali Kristovo ukřižování. Toto jsou důvody, proč Kristova prolitá krev usvědčuje také nás. Kristův kříž je místem, kde se v plné syrovosti a hrůze projevuje ohavnost lidského hříchu, jeho zvrácenost a pokřivenost. Kristova prolitá krev odhaluje náš hřích!

2. Kristova prolitá krev ale svědčí ještě dalším způsobem o našem hříchu. Už jenom samotný fakt, že bylo nutné, aby byla prolita, totiž ukazuje, že jsme hříšníci. Kdyby byl náš hřích něčím, co můžeme zvládnout sami, tak by Kristova krev nemusela téci. Jeho oběť by byla zbytečná. Ale protože vykoupení máme v Kristu skrze Jeho krev, tak jsme usvědčeni z toho, že nejsme spravedliví a jsme daleko od Boží slávy (Ř 3,23).

Naše provinění je tak veliké, že ho může usmířit jenom prolití krve. Z našeho otroctví, z otroctví hříchu nás může vykoupit jenom jediná věc – krev Božího syna. Apoštol Pavel nám v listu Římanům připomíná:

  • Římanům 6:23 Mzdou hříchu je smrt.

Jedinou patřičnou a spravedlivou odplatou, mzdou za hřích je smrt. To není msta – je to mzda. Bůh netouží po smrti hříšníka, ale je absolutně spravedlivý, takže nemůže nechat hřích nepotrestaný. Proto musí být prolita krev. Za naše hříchy, moji milí, tekla krev Toho, který se nikdy nedopustil hříchu, Toho, který vždycky, v každém okamžiku svého života od narození až do úplného konce miloval Boha celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí a ze vší své síly. On sám dal sám sebe, jako výkupné za náš hřích. Jenom díky Němu můžeme žít. A to nás vede ještě k jedné věci, která se týká krve.

C. Krev ukazuje na velikost zaplacené ceny

Kristova prolitá krev ukazuje na to, jak velká cena musela být zaplacena za náš hřích. Kristova krev ukazuje na to, jak veliké je provinění člověka, jak strašlivý je hřích a jak svatý je Bůh.

Milé sestry, milí bratři. My si vůbec nedovedeme představit, jak obrovská je moc hříchu. Nebo jinak – jak strašlivá moc je hřích. Největší atomová bomba, která kdy byla vyzkoušena, zničila všechno živé v okruhu 50 km. Prostě se to vypařilo podobně jako v Hirošimě a Nagasaki. Do vzdálenosti 180 km bylo vše zabito způsobenou radiací. To je strašné. Ale hřích – v jediném okamžiku zasáhl celý stvořený vesmír. Až do nejvzdálenějších koutů. Od okamžiku, kdy Adam s Evou zhřešili, všechno spěje k zániku, ke smrti. Boží slovo říká:

  • Římanům 5:12 Skrze jednoho člověka totiž vešel do světa hřích a skrze hřích smrt; a tak smrt zasáhla všechny, protože všichni zhřešili.

Jak velká cena musí být zaplacena, abychom z takové moci mohli být vykoupeni? Je to cena nekonečné hodnoty. Proto za nás nemohl zaplatit žádný člověk, ale jenom Boží syn, který se stal člověkem. Dokonalý člověk, člověk bez hříchu. Ten, jehož Bible nazývá Tím Nejmilejším. Jednorozený syn Boží.

Zaplacená cena – a tou je Kristova prolitá krev – ukazuje na absolutní nárok Boží spravedlnosti. Svým hříchem se člověk vzbouřil proti nekonečně svatému Bohu. Co může usmířit svatý Boží hněv? Jenom dokonalá oběť. Jenom nevinná krev – a tou je krev Božího syna.

Tady si musíme připomenout důležitou věc – komu byla zaplacena tato cena? Církevní otec Origénes přišel s myšlenkou, že cena byla zaplacena ďáblu. Křesťané, ďábel není ani žalářníkem, že by mu kvůli tomu musel někdo platit. Ďábel je odsouzenec, je to padlý anděl, stvořená omezená bytost. Cena za hřích, cena krve, musela být zaplacena tomu, proti němuž byl hřích namířen – svatému Bohu. Boží dílo vykoupení nám ukazuje, že to byl Bůh, kdo zaplatil sám sobě. Spasení je cele a dokonale Božím dílem. O to je Kristova krev vzácnější.

  • 1 Petrův 1:18-19 Víte přece, že jste z prázdnoty svého způsobu života, jak jste jej přejali od otců, nebyli vykoupeni pomíjitelnými věcmi, stříbrem nebo zlatem, nýbrž převzácnou krví Kristovou.

Tato krev je cenou za vykoupení a náš text nám dále ukazuje, jaký je:

II. Účinek vykoupení – odpuštění hříchů

  • Ef 1:7 V něm jsme vykoupeni jeho obětí a naše hříchy jsou nám odpuštěny…

Z rychlého přečtení sedmého verše by se mohlo někomu zdát, že vykoupení a odpuštění hříchů jsou synonyma. Ale není tomu tak. Vykoupení a odpuštění hříchů patří k sobě stejně jako oběť Kristova a Jeho prolitá krev. Ale vykoupení je příčinou a odpuštění hříchů je důsledkem. Je to první a pro nás jeden z nejdůležitějších důsledků vykoupení. Naše hříchy jsou nám odpuštěny!

A. Co to znamená odpuštění?

Odpuštění obecně znamená, že ten, který je poškozen, přestane vyžadovat náhradu za škodu, kterou utrpěl. Je to akt vůle, je to rozhodnutí poškozeného nadále se nedožadovat spravedlnosti na tom, kdo ho poškodil. V našem vztahu s Bohem je to Bůh, kdo byl poškozen. My jsme poškodili Boha. Náš hřích Boha urazil a rozhněval, takže musí být odčiněn, musí za něj být zaplaceno, musí být usmířen. Hřích se obrátil proti Jeho svatosti, vzpoura a pýcha proti Jeho spravedlnosti, nevěra proti Boží lásce.

Ve Starém zákoně je odpuštění často, i když ne výhradně spojeno s obětí. Je to přesně tak, jak je to v našem verši. Pro odpuštění jsou používána slova jako přikrytí, zahlazení, vymazání, osvobození. To všechno souvisí s prominutím, odpuštěním. Ale Bůh je ten, kdo odpouští. Je to součást Boží přirozenosti.

  • Nehemjáš 9:17 Ty jsi však Bůh ochotný odpouštět, milostivý a soucitný, shovívavý a nesmírně milosrdný…

Bůh odpouští a odpouští rád z celé své přirozenosti. Na druhé straně ale musíme říct, že Bůh nemůže odpustit jen tak. Bůh je dokonale spravedlivý a proto musí vyžadovat zaplacení ceny za provinění, za hřích. Kristus tuto cenu zaplatil a to znamená, že nám Bůh odpouští naše hříchy. To je to, co nazýváme ospravedlněním. Bůh se už nedívá na naše hříchy, ale připočítává nám Kristovu spravedlnost, když předtím Kristu připočetl náš hřích.

Mimochodem Boží spravedlnost je také jedním z důvodů, proč musíme trvat na tom, že Kristus zaplatil jenom zax; hříchy svého lidu. V pekle nebudou lidé, za které bylo Kristem zaplaceno. Kdyby tomu tak bylo, znamenalo by to, že Bůh po těchto lidech vyžaduje, aby za své hříchy zaplatili podruhé. Ale jestli Bůh již Kristovu oběť přijal, a někteří hříšníci přesto skončí v pekle, tak to znamená, že nedostali milost, nebylo za ně zaplaceno výkupné a jejich hříchy nebyly odpuštěny. Přesto to není Boží vina, že končí v zatracení, ale jejich vzpoura, jejich hřích, jejich zatvrzelost, která je dovede do míst věčného trápení.

Bůh se prokazuje jako spravedlivý, když nám odpuští hříchy na základě Kristovy prolité krve. Boží slovo říká, že:

  • Žd 9:22 Podle zákona se skoro vše očišťuje krví, a bez vylití krve není odpuštění.

Základem pro odpuštění je Kristova oběť, a zcela konkrétně Kristova krev. Tady se projevuje Boží spravedlnost, protože Bůh – aby zůstal spravedlivý, sám zaplatil za naše vykoupení. To je něco, co by nás mělo neustále naplňovat vděčností a úžasem. Žalmista říká:

  • Žalm 130:4 Ale u tebe je odpuštění; tak vzbuzuješ bázeň.

Jak vzbuzuje odpuštění bázeň? Pokud rozumíme tomu, co je to hřích, a tomu, kdo je to Bůh a jak svatý je, potom odpuštění vede k bázni. Vede k tomu, padáme před Bohem na kolena a vzdáváme Mu chválu. Vede to k tomu, že žasneme a říkáme: „Kdo to jen je, že může odpouštět hříchy?“

B. Co pro nás znamená odpuštění hříchů?

V Ef 1,7 najdeme formulaci, která není úplně běžná a příliš častá. Rozhodně není běžná pro apoštola Pavla. Používá ji jenom výjimečně. Jednou z těch výjimek je toto místo. Co je tak výjimečného na těchto slovech?

Tato slova mluví o odpuštění hříchů. Je tam množné číslo. Pavel se často soustředí na to, že Kristova oběť zlomila moc hříchu, ve smyslu síly, která vládne nad člověkem. Ale na tomto místě mluví o jednotlivých konkrétních proviněních každého z nás. Vykoupení mluví o tom zlomení hříchu jako takového, ale ještě je tady dodáno, že vykoupení vede k odpuštění všech našich hříchů. Musíme si uvědomit, že každý jednotlivý hřích znamená smrt. Jakub to vysvětluje:

  • Jakubův 2:10 Kdo by totiž zachoval celý zákon, a jen v jednom přikázání klopýtl, provinil se proti všem.

Ale Boží slovo nás v Ef 1,7 ujišťuje, že Kristova krev nás očišťuje ode všech našich hříchů. Jsme vykoupeni dokonale a dostatečně. Kristova krev má takovou moc, že není hřích, na který by nedosáhla. Jan o tom říká:

  • 1 Janův 1:9 Jestliže doznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti.

Na kříži Bůh vymazal dlužní úpis, jehož ustanovení svědčila proti nám (Ko 2,14). Zcela jej tam zrušil. Na tom dlužním úpise byly všechny naše hříchy. Všechny. Když říkám všechny, tak skutečně myslím úplně všechny – všechny minulé hříchy, všechny současné hříchy a všechny budoucí. Úplně každý hřích. Už jsme si zdůraznili, že vykoupení není povolením k hříšnému způsobu života a Jan to jen potvrzuje. Ale ukazuje nám, že nás Bůh zná a ví, že žijeme v těle, které je hříchu propadlé. Proto mluví o vyznávání hříchů, o pokání.

Odpuštění hříchů je totiž vždycky spojené s pokáním. Pokání znamená, že vyznáme svůj hřích, prosíme o odpuštění, a sami opouštíme svůj hřích a dáváme se na cestu posvěcení, svatosti. Zní to jednoduše – každý z vás jistě ví, že to tak jednoduché není a i Písmo často mluví o boji s hříchem a tom, že tento boj povedeme, dokud budeme v tomto těle. Do té doby budeme potřebovat pokání a odpuštění. To je něco, co najdeme jenom u Krista, na Jeho kříži.

Odpuštění pak znamená, že Bůh nám už naše hříchy nepřipomíná. Zpíváme: Jako je východ od západu, tak daleko od nás vzdálil naše hříchy (Ž 103,12).

  • Izajáš 44:22 Setřel jsem jako oblak tvá přestoupení a jako mračno tvé hříchy. Navrať se ke mně, neboť jsem tě vykoupil. (ČSP)
  • Jr 31:34 Odpustím jim jejich nepravost a jejich hřích už nebudu připomínat.
  • Micheáš 7:19 Opět se nad námi slituje, rozšlape naše nepravosti. Do mořských hlubin vhodíš všechny jejich hříchy.

Křesťané, poslouchejte a žasněte: Vševědoucí Bůh slíbil, že kvůli Kristově krvi zapomene na naše hříchy. Setře je jako oblak. Naloží s nimi, jako kdyby byly utopené v nejhlubších hlubinách země.

  • Izajáš 1:18 I kdyby vaše hříchy byly jako šarlat, zbělejí jako sníh, i kdyby byly rudé jako purpur, budou bílé jako vlna.

To je odpuštění hříchů. Proč to Bůh udělal? To je poslední bod našeho kázání:

III. Důvod vykoupení – přebohatá milost

  • Efezským 1:7 V něm jsme vykoupeni jeho obětí a naše hříchy jsou nám odpuštěny pro přebohatou milost

Doslova je tam „podle bohatství jeho milosti“ (ČSP), ale moc se mi líbí ekumenický překlad, který používá slovo „přebohatá“ milost. Toto je důvod našeho vykoupení – Boží milost.

A. Milost je důvod

Bůh neposlal svého Syna proto, že bychom to tolik potřebovali – ačkoliv to tolik potřebujeme! Neposlal svého Syna proto, že bychom o to tolik žádali – nikdo nežádal a to ukazuje, jak moc vykoupení potřebujeme! Bůh neposlal svého Syna kvůli něčemu, co by souviselo s námi, co by bylo v nás nebo skrze nás. Bůh poslal svého Syna, aby byl Spasitelem světa (1 J 4,14) jenom ze své milosti. Milost to je nezasloužená přízeň. Vykoupení máme podle bohatství Boží nezasloužené přízně, lásky.

Ve vztahu k našemu spasení jde jenom a pouze o milost. Ve vztahu k našemu spasení je milost tím jediným důvodem, proč nás Bůh vykoupil. Nejsme zachráněni svou vírou! Nejsme zachráněni svými skutky. Jsme zachráněni milostí skrze víru (Ef 2,5.8). Víra má svou roli – víra je kanálem, kterým proudí Boží milost, víra je nástrojem, kterým se k nám Boží milost dostává, ale milost je tím, co přináší život, milost přináší spasení, vykoupení, odpuštění hříchů, ospravedlnění, posvěcení, jenom z milosti Boží budeme jednoho dne také oslaveni. Proto reformace přinesla heslo, na kterém stojíme dodnes – Sola gratia – jedině milostí, nebo pouhou milostí. Není žádný jiný důvod, není žádná jiná příčina našeho spasení než Boží milost. Kdybychom nedostali milost, byli bychom ztraceni.

Už jsme v předchozích šesti verších mluvili hodně o milosti, ale musíme znovu vrátit k jedné zásadní věci:

B. Milost je v Kristu

Nikde jinde nenajdeme vykupující Boží milost než v Ježíši Kristu. Jan říká:

  • Jan 1:17 …milost a pravda se stala skrze Ježíše Krista.

Je úžasné, že Jan spojuje milost s pravdou. Obě jsou v Kristu, nejde je od sebe oddělit. Milost vidíme na Kristově díle vtělení, vykoupení i oslavení. A pravdu o Kristu poznáváme jenom z Jeho slova, kde se dozvídáme o vtělení, vykoupení a oslavení. Pravdu o Boží milosti můžeme poznat jenom z Písma.

To je důvod, proč mluvíme o evangeliu o Boží milosti. To je také důvod, proč apoštol nazývá Boží slovo „slovem milosti“, když se loučí s efezskými staršími:

  • Skutky apoštolské 20:32 Nyní vás svěřuji Bohu a slovu jeho milosti, které má moc vás proměnit a dát vám podíl mezi všemi, kdo jsou posvěceni.

Chcete znát Boží milost? Jděte do Písma. Chcete znát pravdu o Kristu? Jděte do Písma. Chcete vidět, jak se milost stala skrze Ježíše? Jděte do Písma.

Moji milovaní, víme toho velmi málo o Boží milosti. Víte, co bylo důvodem, proč byla první církev tak horlivá v šíření evangelia? Protože chápali, že:

C. Milost je přehojná

V řeckém originále je slovo, které se překládá jako bohatství. Znamená hojnost, nadbytek, plnost. V šestém verši jsme viděli slávu Boží milosti. Nyní nám apoštol odhaluje její hojnost. Boží milost je bohatá, přehojná.

Opravdu se mi moc líbí to české slovo přebohatá, protože vyjadřuje absolutní míru. Přebohatá znamená nejvyšší míru bohatství, hojnosti. Taková je Boží milost. Podle jejího bohatství je nám odpuštěno. Nejenom, že je nám odpuštěno milosti Boží, ale jsme vykoupeni a naše hříchy jsou nám odpuštěny podle bohatství Boží milosti. Jaký je v tom rozdíl? Pomůže nám jednoduchý příklad: Představte si dva bohaté muže, které požádáte, aby podpořili nějaké dobré dílo. Oba dávají ze svého bohatství. Ale jeden z nich dá jenom drobný příspěvek, mnohem menší než by se od něj očekávalo. Dává sice ze svého bohatství, ale nedává podle svého bohatství.

Bůh dává podle bohatství své milosti. Jeho milost je přebohatá. David říká:

  • Žalm 130:7 U Hospodina je milosrdenství, hojné je u něho vykoupení.

Boží milost je přebohatá. Pavel chce, abychom viděli, jak veliký je Bůh a mohutná je Jeho milost. Její sláva vychází z jejího bohatství.

  • Ef 2:4 Ale Bůh, bohatý v milosrdenství, z velké lásky, jíž si nás zamiloval…

Boží milost je větší než jak ji známe. Boží milost je tak veliká, jak veliká je cena, která byla zaplacena za naše vykoupení. Tou cenou byl Boží Syn. Nekonečný Bůh, který se stal člověkem. To je bohatství Boží milosti. V Ef 3,8 Pavel mluví o tom, že byl poslán, byla mu dána milost, aby pohanům zvěstoval nevystižitelné Kristovo bohatství. V Něm jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání (Ko 2,3), v Něm je vtělena plnost Božství (Ko 2,9). Proto se Pavel modlí:

  • Efezským 3:14-21 Proto klekám na kolena před Otcem, od něhož pochází každý nebeský i pozemský rod, a prosím, aby se pro bohatství Boží slávy ve vás jeho Duchem posílil a upevnil ‚vnitřní člověk‘ a aby Kristus skrze víru přebýval ve vašich srdcích; a tak abyste zakořeněni a zakotveni v lásce mohli spolu se všemi bratřími pochopit, co je skutečná šířka a délka, výška i hloubka: poznat Kristovu lásku, která přesahuje každé poznání, a dát se prostoupit vší plností Boží. Tomu pak, který působením své moci mezi námi může učinit neskonale víc, než zač prosíme a co si dovedeme představit, jemu samému buď sláva v církvi a v Kristu Ježíši po všecka pokolení na věky věků! Amen.

 


[1] The Name, The Word, The Blood, s. 100

Rok

Osnova kázání