Hledání Boží vůle? – Ef 1,9

Oznámil nám tajemství své vůle…

Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 5. ledna 2014

Pokoj vám a milost, milovaní svatí. Před námi je dnes další verš, další věta z toho ohromného souvětí, kterým Pavel začíná svůj dopis efezským křesťanům. Přečteme si nyní prvních čtrnáct veršů první kapitoly, abychom si připomněli celý kontext dnešního textu.

I. Boží vůle

Před námi je verš, který je asi nejlépe přeložen Pavlíkem (máte to v osnovách):

  • Efezským 1:9 uvedl nám v známost tajemství své vůle podle své blahé libosti, již si v sobě předsevzal…

Náš dnešní verš mluví o Boží vůli. Boží vůle je docela kontroverzní téma. Je to něco, v čem panuje dost velký zmatek. Jak mají křesťané poznávat Boží vůli? Měli by křesťané hledat Boží vůli? Jak poznáme, co Bůh chce pro naše životy? Můžeme nějak poznat, jak se máme rozhodovat v našem každodenním životě s Bohem? Jak mohu vědět, co je dobré pro můj život a co nikoliv? To všechno jsou otázky, které se točí kolem Boží vůle.

Boží vůle je něco, s čím jsme se již v našem studiu listu Efezským setkali – a to hned dvakrát. V prvním verši, kde jsme četli, že Pavel je z Boží vůle apoštolem a potom v pátém verši, kde je v ekumenickém překladu ‚vůle‘ volněji přeložena jako ‚rozhodnutí‘. Z Boží vůle, což znamená z Božího rozhodnutí, jsme byli předurčeni k synovství, k adopci. S Boží vůlí se ještě v listu Efezským setkáme – a hned několikrát:

  • Efezským 1:11 [Bůh], který všechno působí rozhodnutím své vůle…
  • Efezským 5:17 Proto nebuďte nerozumní, ale hleďte pochopit, co je vůle Páně.
  • Efezským 6:6 …[jednejte] jako služebníci Kristovi, kteří rádi plní Boží vůli…

Když ale mluvíme o Boží vůli, potřebujeme nejprve porozumět, o čem je řeč.

A. Co je to Boží vůle?

Tady se dostáváme na trochu těžké místo, takže dřív než půjdeme dále, musíme si některé věci vyjasnit. Jsou to věci, které útočí na naši mysl a naše porozumění, nejsou vůbec jednoduché, ale je nezbytné, abychom jim rozuměli.

Když mluvíme o Boží vůli, tak v Písmu nacházíme toto slovní spojení ve dvou sice jasných, ale různých a naprosto odlišných významech. Porozumění oběma věcem nám pomůže lépe pochopit některé velmi těžké věci, jako například to, že Bůh je svrchovaný, nic se nestane bez Jeho vědomí a Jeho dopuštění, a přesto některé věci neschvaluje. Znamená to, že Bůh zakazuje některé věci, které sám způsobuje a přikazuje jiné, jimž sám brání. Takže tatáž věc může být v jednom slova smyslu Boží vůlí, zatímco v jiném slova smyslu Boží vůlí není.

Takovým příkladem může být třeba Samson. Zcela nepochybně nebylo Boží vůlí, aby si vzal za ženu Pelištejku. Bůh ve svém Slově zakazuje věřícím brát si pohanské ženy. Ale skutečnost, že se Samson s Pelištejkou oženil, byť nakonec jeho ženou nebyla, ukazuje, že Bůh dovolil, aby se to stalo. A nemůžeme si představovat, že by si Bůh zakryl oči a řekl: „Teď je to Samsone na tobě, já teď nechám věcem volný průběh…“ To bychom se dostali k představě Boha, který je neosobní, neaktivní, nezasahující, nepůsobící – a to je přesný opak toho, co nacházíme v Písmu. Když Bůh svolil, aby se Samson oženil s Pelištejkou, tak to znamená, že On to zapříčinil. K dosažení Božích cílů, bylo Boží vůlí, aby měl Samson svatbu s pelištejskou ženou.

B. Boží svrchovaná vůle (Boží výnos, dekret)

Na jedné straně tedy stojí Boží svrchovaná, teologové říkají dekretivní vůle – to je to, co se vždy, za všech okolností stane. Neexistuje nic, co by mohlo Bohu zabránit v naplnění této Jeho vůle. Když se první církev modlila, tak vyznávali:

  • Skutky apoštolské 4:27-28 Opravdu se srotili v tomto městě Herodes a Pontius Pilát spolu s pohany i s národem izraelským proti tvému svatému služebníku Ježíšovi, kterého jsi posvětil, a vykonali, co tvá ruka a tvá vůle předem určila.

Boží vůlí bylo, aby Ježíš zemřel. To byl Boží plán, výnos, používá se také slovo ‚úradek‘. Nebylo možné cokoliv na tomto plánu změnit. To je svrchovaná Boží vůle. Tato Boží vůle zahrnuje také lidský hřích – hřích Heroda, Piláta, vojáků, velekněží a farizeů. Ti všichni zhřešili, když naplňovali Boží vůli, aby byl Kristus ukřižován. Je tedy Boží vůlí, aby se uskutečnily i věci, které Bůh nenávidí.

Boží vůle je Boží svrchované rozhodnutí o všem, co se stane (Ef 1,11). V Bibli je mnoho míst, které ukazují, že Bůh je v celém vesmíru i nad těmi nejmenšími detaily přírody a nad každým lidským rozhodnutím. Mluvíme o Boží prozřetelnosti, tedy o tom, že Bůh všechno působí rozhodnutím své vůle.

  • Přísloví 16:1 Člověku je dáno pořádat, co má na srdci, ale na Hospodinu záleží, co odpoví jazyk.
  • Přísloví 16:33 Los se vytahuje ze záňadří, ale každé rozhodnutí je od Hospodina.
  • Přísloví 21:1  Královo srdce je v Hospodinových rukou jako vodní toky; nakloní je, kam se mu zlíbí.

To je svrchovaná Boží vůle. Král David to vyjádřil v Žalmu 135:

  • Žalm 135:6 Všechno, co Hospodin chce, to činí na nebesích i na zemi, v mořích i ve všech propastných tůních. (Ž 115,3; Da 4,32)

To je něco, co se vždy stane a čemu se nelze nijak vzepřít ani se tomu protivit. Vedle toho je zde něco, čemu říkáme:

C. Boží přikázaná vůle (Boží nařízení, deklarace)

Boží vůlí je to, co nám Bůh nařizuje nebo zakazuje udělat. V případě Samsona to byl zákaz vybírat si manželku mezi pohanskými, tedy nevěřícími ženami.

Tuto Boží vůli – jak je patrné – můžeme neposlechnout. Boží svrchovanou vůli vykonáváme – ať chceme či nechceme, ať tomu věříme nebo nevěříme. Ale Boží přikázanou vůli mohou lidé úplně ignorovat. Ježíš říká:

  • Matouš 7:21 Ne každý, kdo mi říká ‚Pane, Pane‘, vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích.

Mnozí nevejdou, protože nečiní Boží vůli, tedy nečiní pokání, nevěří evangeliu, dokonalé oběti a cele dostatečným zásluhám Ježíše Krista. Přesně v tomto smyslu můžeme potom také rozumět takovým výrokům jako např.:

  • 1 Timoteovi 2:3-4 [Bůh] chce, aby všichni lidé došli spásy a poznali pravdu.
  • 2 Petrův 3:9 Pán … má s námi trpělivost, protože si nepřeje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání.

Ne všichni lidé poznávají pravdu a zdaleka ne všichni lidé činí pokání. Není to proto, že by byl Bůh slabý nebo nemohl prosadit svou vůli, ale je to tak proto, že Boží svrchovaná vůle je, že:

  • Jan 3:18 Kdo v něho věří, není souzen. Kdo nevěří, je již odsouzen, neboť neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího.

Vidíme tedy dva způsoby, jak musíme rozumět Boží vůli – oba jsou pravdivé a správné a je potřeba, abychom oběma věřili, učili se je rozlišovat a rozumět jim.

V našem textu je řeč o svrchované Boží vůli – o té, která se týká věčných Božích záměrů, které se naplní, protože Bůh je takto připravil. Všimněte si, v jaké souvislosti je to řečeno – v souvislostech vyvolení (v. 4), adopce (v. 5), vykoupení (v. 7) a zahrnutí moudrostí a prozíravostí (v. 8). Naplnění Boží vůle se vztahuje ke Kristu – je o tom, jak On bude vyvýšen nade vše a my v tom hrajeme svou roli, protože jsme chválou Jeho slávy. Jsme součástí tohoto velkého a nepohnutelného Božího plánu.

To jsme už v našem devátém verši. Tento verš mluví o Boží vůli. A úplně první věc, kterou nám o ní říká, je, že:

II. Bůh nám jí dal poznat

  • Efezským 1:9 Ve své laskavosti nám dal poznat tajemství své vůle… (B21)

Moji milí, ať už budeme mluvit o svrchované Boží vůli nebo přikázané Boží vůli, v obou případech budeme mluvit o stejném zdroji, ze kterého čerpáme poznání Boží vůle a o stejném způsobu, jak Boží vůli poznáváme.

A. Bůh to už udělal

Devátý verš nám jasně říká, že Bůh nám dal poznat svou vůli (oznámil – ČSP). Toto je první a zásadní informace, kterou musíme uchopit a ve víře se na ní postavit. Boží vůle není něco tajemného, něco, co bychom neznali, co bychom měli hledat a nalézat. Přesto tomu právě takto dnes rozumí mnoho křesťanů – kladou si otázky, zda mají dělat to, či ono, zda se teď mají modlit nebo si raději číst Bibli nebo se koukat na televizi, řeší, zda je Boží vůle, zda si mají vzít modré triko nebo červené, zda si mají pořídit kočku nebo psa, zda… A způsob, jakým to obvykle řeší, je, že něco cítí. Cítí, že by měli udělat to, cítí, že je „Bůh“ vede, aby udělali ono, atd. Ale co říká náš text? Bůh nám oznámil tajemství své vůle!

Tady je něco, co se už stalo. Je to stejné, jako v předchozích věcech – vyvolení, předurčení, vykoupení i zahrnutí milostí – to vše je věcí minulosti, Bůh už to udělal. Bůh nám oznámil, jaká je Jeho vůle, co je Jeho vůlí.

  • Židům 1:1-2 Mnohokrát a mnohými způsoby mluvíval Bůh k otcům ústy proroků; v tomto posledním čase k nám promluvil ve svém Synu, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož stvořil i věky.

Můžeme říci, že Ježíš Kristus je tím definitivním, konečným Božím Slovem. On je tím posledním, finálním výrokem, který Bůh řekl. Ježíš Kristus je zjevením samotného Boha. Už nelze říct nic víc. V Něm nám Bůh oznámil všechno. Oznámení – to jsou informace. Všimněte si, jak to souvisí s moudrostí a prozíravostí v předchozím verši – moudrost jsou informace, které jsou správným způsobem použité, aplikované do konkrétních oblastí života.

Bůh nám oznámil svou vůli – to je něco, co potřebujeme přijmout svou myslí, to je Boží pravda, která potom zapálí také srdce a vede k jednání. Odkud se tedy můžeme dozvědět, jaká je Boží vůle?

B. Zdroj Boží vůle

Bůh nám řekl všechno, co potřebujeme ke zbožnému životu. A Jeho slovo máme – je to Písmo. To je Boží slovo, vlastní Boží slovo. Tady nám Bůh oznámil, co přesně je Jeho vůlí. Tady, v Bibli, a nikde jinde, se dozvídáme, co je Božím plánem pro náš život. Tady se dozvíte pravdu o svém životě. Tady najdete tu nejlepší cestu pro svůj život. To vám neřeknou psychologické studie, to vám neřeknou vaše pocity, to vám neřeknou vaši přátelé, vaše zážitky nebo zkušenosti. To se nedozvíte z žádných jiných zjevení.

Můžete mít další duchovní zjevení, ale jestli chcete znát Boží vůli, musíte jít sem. Pokud svůj život postavíte na nějakém jiném zjevení, můžete si být stoprocentně jistí, že se míjíte s Boží vůlí – tedy s onou nařízenou Boží vůlí. Neexistuje žádný jiný zdroj pro poznání Boží vůle, než je svaté Písmo. Proto může Pavel napsat Timoteovi:

  • 2 Timoteovi 3:15 Od dětství znáš svatá Písma, která ti mohou dát moudrost ke spasení, a to vírou v Krista Ježíše.

Proto Pavel zdůrazňuje korintským křesťanům:

  • 1K 4:6 …abyste se na nás naučili, co znamená ‚ne nad to, co je psáno‘…

Proto Petr píše křesťanům rozptýleným po celém světě:

  • 2Pt 1:19 Tím se nám potvrzuje prorocké slovo, a činíte dobře, že se ho držíte…

A proto také mluví o něvěřících, že:

  • 1 Petrův 2:8 …přicházejí k pádu svým vzdorem proti slovu!

Proto může žalmista o sobě prohlásit, že je moudřejší nad své učitele:

  • Žalm 119:99 Jsem prozíravější než všichni moji učitelé, neboť přemýšlím o tvých svědectvích.

Kdo chce znát Boží vůli, musí jít do Božího slova a zůstávat v něm, protože tady Bůh oznámil svou vůli. Poznávat Boží slovo, studovat ho a aplikovat ho do svého života. To je činění Boží vůle. To je také to jediné, k čemu nás Písmo vyzývá – abychom byli činiteli Boží vůle, nikoliv těmi, kdo ji usilovně hledají. Bůh nás tedy nevolá k tomu, abychom hledali Boží vůli, ale abychom se obnovovali ve své mysli, tedy proměňovali svou mysl Boží slovem, abychom:

  • Ř 12:2 …mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé.

Pár obecných praktických věcí k rozpoznání Boží vůle:

1. Boží vůlí nikdy není kompromis nebo dokonce hřích. Pokud stojíte před rozhodnutím, a vidíte, že z takového rozhodnutí poplynou nějaké morální ústupky nebo to povede k pokušení či dokonce k hříchu, můžete si být jistí, že takové rozhodnutí není Boží vůlí. Znamená to ale, že víme, co je to hřích – a to víme jenom z Božího slova. Pro mnoho křesťanů dnes není hříchem sex mimo manželství – ale Bůh to stále nazývá cizoložstvím nebo smilstvem a nenávidí takové jednání. Pro řadu křesťanů je dnes hříchem říci, že něco je falešné učení. Ale Písmo jasně rozlišuje mezi pravým a falešným učením a vede nás k tomu, že to máme dělat také.

2. Boží vůlí nebude nikdy to, co vás povede dál od Boha, k menší zbožnosti nebo vydanosti Bohu – jinými slovy věci, které nás budou odvádět od modlitby, od Božího slova, od společenství Božího lidu. Pokud takové věci jsou, není to Boží vůle. A odkud se dovídáme, jak žít zbožně? Zase jen z Písma.

3. Boží vůlí není nic, co by nás vedlo k zapření naší víry, k zapření Krista. Nedávno se mě jeden bratr ptal na to, co si myslím o práci ve veřejnoprávních médiích, která se mu nabízela. Problém byl v tom, že asi nebude moci svobodně mluvit s lidmi o Kristu, protože etický kodex zaměstnavatele mu nedovolí svobodně zastávat svou víru a stanoviska, která jsou postavená na Písmu.

4. Boží vůlí nikdy není to, co je v protikladu k tomu, co zjevuje Písmo. Je to v podstatě takové shrnutí předchozích bodů, které nás znovu vede do Bible. Právě tady musíme rozlišit mezi oběma druhy Boží vůle – obojí nám Bůh zjevuje v Písmu a to znamená, že obojí je pro nás závazné. Ale vždycky platí, že to, co je vyřčeno v Písmu jasně a konkrétně má přednost před tím, co je řečeno obecně.

Někdo by si třeba mohl říci, že když je svrchovanou Boží vůlí zachránit vyvolené a spravedlivě odsoudit zavržené, a je to něco, co se nepochybně a nezvratitelně stane, tak vlastně není třeba dále lidem říkat evangelium. Ale musíme si uvědomit, že Boží vyhlášenou, přikázanou vůlí je, aby Boží lid kázal evangelium a vydával svědectví o Kristu.

Nebo jiný příklad: Náš text mluví v 10. verši o tom, že Bůh sjednotí všechno na nebi i na zemi v Kristu. Takže někteří lidé kvůli tomu říkají, že je v pořádku, když se křesťané modlí k zemřelým křesťanům, protože ti už jsou u Boha a je Boží vůlí, že všechno bude nakonec sjednoceno v Kristu. Naprosto tak opomíjí jasné texty Písma, které zakazují obracet se k mrtvým a modlit se ke komukoliv jinému, než k samotnému Bohu.

Pojďme zpátky do našeho textu. Bůh nám oznámil svou vůli. Jak to Bůh udělal? Jak nám ji dal poznat?

C. Způsob poznání Boží vůle

Slovo, které se tady používá, má širokou škálu významů. Oznámit, poznat, všimnout si, rozpoznat, zpozorovat, zjistit – tak se toto slovo podle kontextu překládá na různých místech v českých Biblích. Když jde o Boží vůli, tak je tady ještě jedno slovo, které najdeme v Písmu – je to slovo odhalit, zjevit. Takto se dá také přeložit slovo, které tady máme – dal nám poznat, odhalil nám, zjevil nám. Bůh nám zjevil svou vůli.

My sami totiž nejsme schopni se Boží vůle dopátrat. My sami nejsme schopni nalézt Boha. Tma nemůže najít světlo. Smrt nemůže najít život. Ale do tmy může světlo zazářit a duchovně mrtvé v hříších a vinách může Bůh probudit k životu (Ef 2,5). Bůh to dělá tak, že nám zjeví své slovo. Krásným příkladem je vyznání Šimona Petra u Cesareje Filipovy, když se Ježíš ptal svých učedníků, za koho ho lidé a potom také oni samotní pokládají.

  • Mt 16:16-17 „Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého.“ Ježíš mu odpověděl: „Blaze tobě, Šimone Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj Otec v nebesích.“

Poznání toho, kdo je Kristus a poznání toho, co je Boží vůle, nepochází z přirozeného pochopení věcí, ale věcí nadpřirozenou, je věcí Boží milosti, je to Boží zjevení. Je to něco Bůh odhaluje svým dětem. Ježíš také řekl:

  • Matouš 11:25-26 Velebím, tě Otče, Pane nebes i země, že jsi ty věci skryl před moudrými a rozumnými a zjevil jsi je maličkým. Ano, Otče, tak se ti zalíbilo.

Přestože Bůh oznámil svou vůli, tak vidíme, že některým lidem skryl její poznání, zatímco jiným ho odhalil. Ježíš ještě pokračuje:

  • Matouš 11:27 Všechno je mi dáno od Otce; a nikdo nezná Syna než Otec, ani Otce nezná nikdo než Syn - a ten, komu by to Syn chtěl zjevit.

S tím velice úzce souvisí další slovo, jímž je Boží vůle popsaná – Bůh ji zjevuje:

III. Skrze tajemství

Tady je další často špatně pochopený pojem – tajemství Boží vůle (záměru). Tajemství v Písmu znamená něco, co bylo skrytého a nyní je to odhalené. Nemá to nic do činění s něčím tajemným, zahaleným, přístupným jenom některým zasvěceným jedincům. Tajemství v Písmu souvisí s evangeliem. Někdy se mluví o tajemství Božího království (Mt 13,11), o tajemství Kristovu (Ko 4,3) nebo tajemství víry (1Tm 3,9) či tajemství zbožnosti (1Tm 3,16). To všechno spolu souvisí a mluví to o jedné jediné věci: o evangeliu, které bylo v době Starého zákona zahalené, skryté a v Kristu bylo odhaleno. Dokonce Pavel řekne:

  • Koloským 2:2 Chci, abyste povzbuzeni v srdci a spojeni láskou hluboce pochopili a plně poznali Boží tajemství, jímž je Kristus!

A na jiném místě říká – a poslouchejte, jak se nám pěkně spojuje zjevení, Písmo a tajemství Boží vůle, jak jdou tyto věci dohromady:

  • Ř 16:25-26 Sláva tomu, který má moc upevnit vás ve víře podle mého evangelia a podle zvěsti Ježíše Krista: v ní je odhaleno tajemství, které od věčných časů nebylo vysloveno nyní je však zjeveno prorockými Písmy a z příkazu věčného Boha stalo se známým mezi všemi národy, aby je poslušně přijali vírou.

V listu Efezským apoštol Pavel podrobně vysvětluje Boží tajemství v první polovině třetí kapitoly. Pro tuto chvíli to můžeme shrnout velmi jednoduše – Boží proroci zkoumali svá vlastní proroctví (1Pt 1,10-12), aby odhalili tajemství

Boží vůle, tajemství evangelia, ale nebylo jim zjeveno. Místo toho čteme:

  • 1 Petrův 1:12 Bylo jim zjeveno, že tím neslouží sami sobě, nýbrž vám; ti, kdo vám přinesli evangelium v moci Ducha svatého, seslaného z nebes, zvěstovali vám nyní toto spasení, které i andělé touží spatřit.

To, co Písmo nazývá tajemstvím, si můžeme představit jako takovou skládačku, puzzle, které se skládaly od pádu člověka v Edenu až do příchodu Ježíše Krista. Postupně se odhalovalo stále více, ale dokud nepřišel Kristus, Bůh v těle, vůbec nebylo jasné, co z toho bude. Bylo to zahalené, bylo to tajemství.

Před narozením Krista nikdo z lidí netušil, že se Bůh stane člověkem, že na sebe vezme trest za hříchy svého lidu, že otevře cestu spásy pro pohany a že vytvoří něco nevídaného – nové stvoření, nového člověka, svou Nevěstu, Církev! To je tajemství, které bylo po staletí skryto, ale nyní je nám odhaleno v evangeliu, v Božím slově, v Bibli. Nyní můžeme vidět Krista na každé stránce Písma, můžeme rozumět Božímu záměru, Boží vůli, vidíme cíl Božího plánu, který nebyl lidem v době Starého zákona znám.

To je tajemství, které je dané všem křesťanům bez rozdílu. Každý, kdo zná Krista, zná Boží tajemství. Každý, kdo uvěřil evangeliu, je strážcem tohoto tajemství víry a povolán k tomu, aby toto Boží zjevení chránil, uchovával ho v dobrém svědomí a šířil skrze svědectví o Kristu.

Bůh se rozhodl, že nám zjeví tajemství své vůle a my máme v textu jedno slovo, které nám vysvětluje, proč se Bůh rozhodl to udělat:

IV. Podle Jeho zalíbení

Pavlíkův překlad říká, že to Bůh udělal podle své blahé libosti, B21 ve své laskavosti, ČEP mluví o milosti. Je tam stejné slovo jako ve v. 5 a jako v Mt 11,26, kde se mluví o tom, že Bůh zjevil tyto věci maličkým – tak se mu zalíbilo (to je to slovo). Ef 1,5 ČEP mluví o rozhodnutí Jeho dobroty. Toto je skutečně asi nejlepší vyjádření toho, co stojí za zjevením Boží vůle – Boží dobrota.

My víme, že Bůh je dobrý, vyznáváme to a věříme tomu, ale obávám se, že tomu jenom málo rozumíme. Často spojujeme Boží dobrotu se svou vlastní představou o tom, co je dobro. Dokonce máme dobrotu spojenou s určitou naivností a trochu i hloupostí. Slovo dobrák, tedy ten, kdo je dobrý, vnímáme s určitou mírou zlehčení. Ale Bůh je dobrý. On jediný je dobrý a my musíme usilovně přemýšlet o tom, co to znamená.

Aiden Tozer napsal: „Boží dobrota je to, co vede Boha k tomu, aby byl vůči lidem laskavý, srdečný, vlídný a plný dobré vůle. Je milosrdný a soucitný a Jeho neustálý postoj ke všem morálním bytostem je otevřený, upřímný a přátelský. Svou povahou je nakloněn k tomu, aby udílel požehnání a má svaté potěšení ze štěstí svého lidu.“[1]

To, co čteme zde, v devátém verši Ef 1, je podle mého názoru nejvyšším vyjádřením toho, co to znamená, že Bůh je dobrý. Protože je dobrý, tak se rozhodl, že nám zjeví tajemství své vůle, že se nám dá poznat. Kdyby Bůh nebyl dobrý, tak bychom všichni skončili v pekle. Žádný hříšník není schopen poznat Boha, ale Bůh, protože je dobrý, se nám dává poznat. Dokonce nám zjevil tajemství své vůle, abychom Ho mohli znát, abychom byli ubezpečeni jeho dobrými úmysly s námi, abychom Ho mohli uctívat, chválit Ho a sloužit Mu.

Dal nám své svaté Slovo, Bibli, abychom se mohli učit o tom, jaký je a zjevil nám své vtělené Slovo, svého milovaného Syna, abychom zakusili, že je opravdu takový, jak se nám dává poznat. Co víc bychom si mohli přát? Existuje něco, co by bylo lepší? Co by lépe vyjádřilo Jeho dobrotu, Jeho zalíbení, Jeho dobrou vůli, Jeho potěšení? Ježíš ve své velekněžské modlitbě říká:

  • Jan 17:3 A život věčný je v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíš Krista.

Bůh udělal všechno, moji milí. Vyvolil nás, vykoupil nás a zahrnul nás svou milostí v moudrosti a prozíravosti, když nám dal poznat tajemství své vůle.

V. Aplikace

Co z toho pro nás vyplývá?

A. Chvála a vděčnost

Když vidíme, jak je Bůh dobrý a jak se nám dává poznat, tak musí být naše srdce naplněna radostí a chválou. Nadarmo se třikrát v celém tomto oddílu neopakují slova „ke chvále Jeho slávy.“ Vidíme všechno duchovní požehnání nebeských věcí, které je nám odhaleno, a my se z něj už nyní můžeme těšit a řadu požehnání užívat a radovat se z nich. Jedinou vhodnou odpovědí je vděčné díkůvzdání, chvála a uctívání našeho dobrého Vykupitele.

B. Studium Božího slova

Bůh nám zjevil svou vůli, zjevil nám všechno, co potřebujeme vědět, všechno, co je nám k užitku, všechno, co potřebujeme k tomu:

  • 2Tm 3:17 …aby Boží člověk byl náležitě připraven ke každému dobrému činu.

Všechno tohle najdeme na jediném místě – v Písmu. To je Boží zjevení. Lidé dnes touží po různých jiných nadpřirozených zjeveních. Chtěli by, aby jim Bůh zjevoval svou vůli nejlépe osobně, nebo nějakými zázraky nebo mystickými zkušenostmi. Ale dnes, stejně jako před 2000 lety zní slova Pána Ježíše:

  • Lukáš 16:29 Mají Mojžíše a Proroky, ať je poslouchají!

C. Jednání podle Boží vůle

Bůh nám říká, že můžeme snadno oklamat sami sebe. Jak? Tím, že budeme jenom posluchači a nebudeme podle Božího slova, podle Boží zjevené vůle také jednat (Jk 1,22). Mluvili jsme dnes o Boží vůli a ukázali jsme si, že není nejasná, nedostupná nebo neuchopitelná. Nic takového. Bůh nám ji zjevil. To nejtěžší tedy není poznat Boží vůli, ale jednat podle ní. To jediné je také spojené se zaslíbením Božího požehnání.

  • Žalm 119:1 Blaze těm, kdo vedou bezúhonný život, těm, kdo žijí tak, jak učí Hospodinův zákon.

 


[1] A. W. Tozer, Poznání Svatého, s. 119-120

Rok

Osnova kázání