Závdavek dědictví – Ef 1,14

…které si vydobyl ke chvále

Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 9. března 2014

Pokoj vám a milost, milovaní v Kristu. Otevíráme list Efezským a před námi je poslední verš Pavlovy první modlitby, kterou máme zaznamenanou v tomto listě. Celá tato modlitba, včetně posledních dvou jejích veršů, je modlitbou trojiční. Oslavuje dílo Otce i Syna i Ducha svatého. Oslavuje každého zvlášť a zároveň všechny tři osoby Boží trojice dohromady. Krásně to můžeme vidět na posledních dvou verších této modlitby – v. 13-14. Přečtěme je – můžete sledovat text se mnou ve svých Biblích.

Úvod

Jsme na samotném konci Pavlovy první modlitby. Je to velmi vznešená modlitba – je to chvála, která vyvyšuje Boha. Rozhodně stojí za to, abyste se tuto chválu naučili zpaměti a buď přímo slovy Písma, nebo vlastními slovy podle těchto slov oslavovali Boha. Už samotná tato modlitba nás usvědčuje z toho, jak málo se umíme modlit a vyvyšovat Boha.

Vyvrcholení této modlitby nás v posledním verši znovu vede ke chvále Boží slávy a zároveň shrnuje celé Boží dílo v tom, co Bůh udělal pro nás – závdavek dědictví, i v tom, co Bůh udělal s námi – vykoupení těch, které si vydobyl. Podívejme se ale ještě krátce zpátky – ve v. 13 vidíme dílo celé:

A. Boží trojice ve v. 13

  • Efezským 1:13 V něm byla i vám, když jste uslyšeli slovo pravdy, evangelium o svém spasení, a uvěřili mu, vtisknuta pečeť zaslíbeného Ducha svatého…

Tady je Otec, Syn i Duch svatý na jednom místě, při jednom díle. Otec je tím, kdo to vše působí – On zapečeťuje. Boží syn je tím, v kom jsou křesťané zapečetěni – je to jako fyzický prostor, místo – křesťané jsou v Kristu a jsou v Kristu zapečetěni. Duch svatý je nástrojem – On je tou vlastní pečetí, která je vtištěna každému křesťanovi, když slyšel evangelium a uvěřil mu. Otec pracuje skrze Ducha svatého v Kristu. V Něm jsme zapečetěni…

B. Dílo Ducha svatého

V Kristu jste zapečetěni zaslíbeným Duchem. Ale zapečetění není jediným dílem Ducha svatého. Už jsme to zmiňovali, ale já to ještě rychle zopakuji:

Duch svatý je především tím, kdo přivádí člověka ke Kristu, protože úkolem Ducha svatého je vydávat svědectví o Kristu. Jenom skrze Ducha svatého, Ducha pravdy, člověk doopravdy slyší evangelium, slovo pravdy. Duch svatý je tím, kdo dává člověku nové srdce, je tím, kdo způsobuje nové narození, takže člověk může věřit v pravdu evangelia.

Duch svatý nás přivádí ke Kristu, svědčí nám o Něm, usvědčuje nás, dává nám nové srdce, dar víry, pokání a Boží spravedlnosti. V okamžiku uvěření nás zapečeťuje a také nás křtí do těla Kristova, posvěcuje nás, zmocňuje nás ke svědectví o Kristu a znovu a znovu nás naplňuje.

  • Efezským 5:18 A neopíjejte se vínem, v němžto jest prostopášnost, ale naplněni buďte Duchem svatým. (KRAL)

To vše se děje skrze Krista, v Něm, pro Něj a tím k Boží slávě.

Podívejme se tedy na první bod našeho kázání. Apoštol tady říká, že třetí osoba Boží trojice, Duch svatý, je:

I. Závdavek našeho dědictví

Moji milí, musíme říci, že to je velmi zvláštní prohlášení. To není jen tak. Mluvíme tady o samotném Bohu. Mluvíme o Božím Duchu, o Duchu svatém. Ale než se do toho úplně ponoříme, musíme udělat ještě krok zpátky.

Apoštol Pavel v této modlitbě nepoužívá úplně jednoduchý jazyk. Už jsme si říkali, že celý tento oddíl od 3. do 14. verše je jediným mohutným souvětím. Způsob, který si Pavel vybral pro zapsání této modlitby, je velmi výjimečný. Jedná se o vznešený a vybroušený styl a jazyk. Jsem si skoro jistý, že když byl Pavel v Efezu a každý den během siesty kázal v pronajatém přednáškovém sále filozofa Tyranna, tak nepoužíval taková souvětí a taková slovní spojení a konstrukce, jaké nacházíme v této modlitbě (a jsou i dále v listu Efezským). Je to také důvod, proč je dost obtížné některá místa přeložit.

Kromě toho – a my jsme to viděli od prvního verše – jsou zde také textové varianty. V prvním verši to bylo spojení „v Efezu“, které v některých rukopisech není, v sedmém verši jsme mluvili o tom, že některé rukopisy používají slovo krev, zatímco jiné slovo oběť. I ve čtrnáctém verši je taková varianta – ve výsledku nemění nic na významu slova, ale může být trochu zavádějící při překladu celého verše. Tak to je v např. v ekumenickém překladu – podívejte se na začátek našeho verše:

  • Efezským 1:13-14 …byla vám … vtisknuta pečeť zaslíbeného Ducha svatého jako závdavek našeho dědictví…

Když to takto přečteme, tak z toho můžeme vyrozumět, že tím závdavkem je ona pečeť. My jsme si minule vysvětlovali, že tou pečetí je Duch svatý, přesto to z toho překladu úplně nevyznívá. Podívejme se do ČSP:

  • Efezským 1:13-14 …v něm jste byli zapečetěni zaslíbeným Duchem Svatým, jenž je závdavkem našeho dědictví…

Zde to vidíme naprosto jasně. Zaslíbený Duch svatý, je:

A. Závdavek

To je ten nejpřesnější překlad tohoto místa. Doslova je tam (v. 14): který je závdavkem. Duch svatý je pečetí, kterou jsme zapečetěni, a Duch svatý je také závdavkem, který nám byl dán.

Co je to závdavek? Ti, kteří byli někdy zaměstnaní v nějaké firmě, mohou toto slovo znát jako zálohu. Byly doby v naší zemi, kdy bylo běžné, že lidé dostávali svou mzdu na dvakrát – dostali zálohu, to byla část jejich mzdy, obvykle to byla nižší částka než polovina, a potom dobírali zbytek. Myslím, že dnes už tak běžné není, ale stále se s tím můžete setkat.

Asi nejčastěji se dnes můžete setkat se zálohou, nebo závdavkem – byť se to slovo závdavek už moc nepoužívá – když kupujete něco hodně drahého, třeba dům, nebo nakupujete na úvěr. Než dostanete zboží nebo než se můžete nastěhovat do domu, tak musíte nejprve složit určitou částku, která je zárukou toho, že doplatíte i zbytek.

Duch svatý je takovou zálohou pro křesťany. Každý křesťan byl označen Duchem svatým, byl zapečetěn. To znamená, že patří Bohu. Tou pečetí není nikdo jiný než Bůh sám. Je to Duch svatý, který ve vás přebývá. Proto Ježíš řekl svým učedníkům, že požádá Otce a On nám

  • Jan 14:16 …dá jiného Přímluvce, aby byl s vámi navěky.

Proto apoštol Pavel říká, že tělo křesťanů se stalo chrámem Ducha svatého a proto by ho neměli znesvěcovat hříchem:

  • 1 Korintským 6:19-20 Či snad nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který ve vás přebývá a jejž máte od Boha? Nepatříte sami sobě! Bylo za vás zaplaceno výkupné. Proto svým tělem oslavujte Boha.

Křesťané, do vašeho těla byl vložen Duch svatý. Je to svatý závdavek svatých věcí, svaté budoucnosti, která je před námi. Čeho se tedy tento závdavek týká? Co bude tím doplatkem, tou dobírkou? V našem textu čteme, že Duch svatý nám byl dán jako závdavek našeho:

B. Dědictví

Duch svatý nám byl dán proto, aby byl zárukou našeho dědictví. Jistě si vzpomenete, že jsme o dědictví mluvili nedávno, ale bylo to z trochu jiné perspektivy – mluvili jsme o tom, že tím dědictvím jsme my sami:

  • Ef 1,11 A skrze něho jsme se stali Božím majetkem, jak to předem určil ze svého vlastního rozhodnutí, protože on všecko koná tak, jak sám svobodně stanoví. (Petrů)

Z Božího rozhodnutí jsme se stali Božím dědictvím. Bůh si nás získal sám pro sebe – a my to ještě dneska uvidíme v plné síle a slávě.

Ale dědictví, o kterém je řeč ve verši 14, není Božím dědictvím, ale naším. Boží slovo nám tu říká, že v Kristu jsme se stali dědici. Jsme-li v Kristu, jsme synové a tedy dědicové. Vzpomeňte si – v 5. verši jsme mluvili o tom, že nás Bůh předurčil. K čemu předurčil ty, které vyvolil? Předurčil nás k synovství, k adopci – abychom rozhodnutím Jeho dobroty byli přijati za syny. Podívejme se na paralelní oddíl do listu Galatským – je to napsané do jiné situace, ale se stejným záměrem, a tím bylo ujistit křesťany, že v Kristu mají úplně všechno a není třeba – a dokonce to není ani žádoucí – aby jistotu svého spasení stavěli vedle víry v Krista ještě na něčem dalším.

  • Galatským 4:4-5  Když se však naplnil stanovený čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného z ženy, podrobeného zákonu, aby vykoupil ty, kteří jsou zákonu podrobeni, tak abychom byli přijati za syny.

To je přesně totéž, o čem jsme mluvili v Ef 1,7. V Něm jsme vykoupeni Jeho krví. Co to znamená? Viděli jsme to v Ef 1,13 – každý, kdo uvěřil v Ježíše Krista, byl zapečetěn Duchem svatým.

  • Galatským 4:6 Protože jste synové, poslal Bůh do našich srdcí Ducha svého Syna, Ducha volajícího Abba, Otče.

A potom pokračuje dalším veršem úplně stejně jako Ef 1,14:

  • Ga 4:7 A tak už nejsi otrok, nýbrž syn, a když syn, tedy z moci Boží i dědic.

Duch svatý, který ti byl dán, když jsi uvěřil, který si z tvého těla učinil svůj chrám a který s tebou bude až navěky, je zárukou, zálohou, závdavkem tvého nebeského dědictví!

Když toto slyšíme, tak se před námi objevuje otázka: Co je tímto dědictvím? Co si pod tím máme představit? Chci zmínit tři věci spojené s tímto dědictvím:

1. Toto dědictví je totální, absolutní, zahrnuje úplně všechno. 

  • Římanům 8:32 On neušetřil svého vlastního Syna, ale za nás za všecky jej vydal; jak by nám spolu s ním nedaroval všecko?

V Kristu máme veškeré duchovní požehnání nebeských darů (Ef 1,3). Křesťané, v Kristu jste Božími dětmi a to znamená, že získáte úplně všechno, co je Boží. Už nyní je to vaše. Už nyní máte záruku toho, že to je vaše – tou zárukou je Duch svatý.

2. Toto dědictví je věčné. Apoštol Petr popisuje naše dědictví, které je pro nás připravené v nebesích – podívejte se na ten popis:

  • 1 Petrův 1:4 Dědictví nehynoucí, neposkvrněné a nevadnoucí…

Jiné překlady říkají nezničitelné (ČSP, Žilka), a další nepomíjivé (B21), neporušitelné (KRAL), nezkazitelné (Pavlík). Právě takové je dědictví, které je pro vás připraveno v nebesích. Je to dědictví, které je trvalé, věčné. Jeho kvalita se nebude měnit s časem, ale bude stále stejná – naprosto a cele dokonalá.

3. Závdavkem našeho dědictví je Duch svatý. Co bude oním plným dědictvím? Moji milí, už jsme o tom mluvili:

  • Ef 1:10 …až se naplní čas, přivede všechno na nebi i na zemi k jednotě v Kristu.

Naším dědictvím bude Kristova plnost. Bude to plné společenství s Kristem. Už nyní nám Kristovu přítomnost zprostředkovává Duch svatý, který s námi zůstane navěky. V den druhého příchodu Kristova budeme plně sjednoceni s Kristem jako nevěsta se svým ženichem. Boží Syn si viditelně podmaní úplně všechno – každé koleno před ním poklekne – na nebi, na zemi i pod zemí (Fp 2,10). To nemluví jenom o lidech, ale mluví i to o andělských a démonických mocnostech, mluví to i o neosobních mocnostech, jako je hřích nebo samotná smrt. Celý výčet najdete 1K 15, kde nakonec čteme:

  • 1 Korintským 15:28  Až mu bude podřízeno všecko, pak i sám Syn se podřídí tomu, kdo mu všecko podřídil, a tak bude Bůh všecko ve všem.

Chápete to? To je plné a dokonalé sjednocení s Bohem. To je přesně to, čemu říkáme nebe. Dokonalé a plné společenství každého člověka s Bohem. Neexistuje nic většího, neexistuje lepší dědictví, které byste mohli získat. Není nic na zemi ani nic na nebi, co by bylo lepší.

To nás dovádí k druhému bodu našeho kázání. Ukázali jsme si, co Bůh udělal pro nás, co pro nás připravil a co nám již daroval. Záruka byla složena – Bůh nám dal svého Ducha, takže se můžeme těšit na dědictví a radovat se z něj. Toto dědictví je naprosto jisté. Nyní se podíváme na to, kdy dojde k naplnění těchto věcí a s tím souvisí také to, co Bůh udělal, dělá a ještě bude dělat s námi. Budeme mluvit o:

II. Vykoupení vydobytých

  • Efezským 1:14 …závdavek našeho dědictví na vykoupení těch, které si Bůh vydobyl k chvále své slávy.

Bůh pro nás připravil skvělé dědictví a jako záruku toho, že toto dědictví dostaneme, nám dal Ducha svatého. Svým Duchem nás zapečetil. Prostřední část čtrnáctého verše se vrací zpátky k zapečetění Duchem svatým a ukazuje nám, k čemu jsme zapečetěni. Úzce to také souvisí s naším dědictvím od Boha.

Čtrnáctý verš říká, že jsme Duchem svatým zapečetěni k vykoupení. A toto vykoupení, o kterém je zde řeč, bude také okamžikem, kdy vejdeme do dědictví, kdy toto zaslíbené dědictví získáme. Takže je před námi otázka, kdy k tomu dojde? Na jaký čas se máme těšit? Jaký je:

A. Boží čas

Tento Boží čas souvisí s vykoupením. Už jsme o vykoupení mluvili v sedmém verši, kde jsme četli, že:

  • Efezským 1:7 V něm jsme vykoupeni jeho krví a naše hříchy jsou nám odpuštěny pro přebohatou milost.

Vykoupení znamená vysvobození, vykoupení otroka z jeho otroctví a propuštění tohoto otroka na svobodu. Byli jsme vykoupeni Kristovou krví a tedy osvobozeni od moci hříchu a smrti. Vykoupení, o němž je řeč v sedmém verši, znamená odpuštění hříchů. Je to vysvobození z viny, a je to také záchrana před přicházejícím Božím hněvem. Tuto záchranu nalezneme jenom v Kristu a byla vykonána skrze prolitou krev. Tou krví jsme usmířeni s Bohem. Byla prolita krev, a proto byl Boží hněv usmířen a nám byla darována milost.

Ovšem vykoupení, o němž se mluví ve verši 14, je vykoupením jiného druhu. I když bychom asi neměli mluvit o dvojím vykoupení, ale spíš o dvou fázích vykoupení. První fáze je ta minulá, která je popsaná ve verši sedm. Vede k odpuštění hříchů a k vysvobození z moci hříchu a smrti. Je to něco, co je nám dáno pro tento čas.

Druhá fáze vykoupení je teprve před námi. Je to okamžik, kdy vstoupíme do dědictví, které nám Bůh připravil. Je to okamžik, kdy všichni, všichni do jednoho z těch, které si Bůh vydobyl pro sebe, budou už navždy s Bohem. Jinými slovy se jedná o okamžik druhého Kristova příchodu. To je Boží čas, to je naplnění časů. To je onen den, který popisují proroci. To je den, kdy bude definitivně poražena smrt – ona už je poražena, ale v onen den bude smetena z povrchu země do ohnivého jezera. To je den, který křesťané s touhou a s láskou vyhlížejí a nadějí na tento den se navzájem povzbuzují:

  • 1 Tesalonickým 4:16-17 Zazní povel, hlas archanděla a zvuk Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe, a ti, kdo zemřeli v Kristu, vstanou nejdříve; potom my živí, kteří se toho dočkáme, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích vzhůru vstříc Pánu. A pak už navždy budeme s Pánem.

Budeme proměněni. Dostaneme nová těla. Budeme podobní Pánu. V našem těle už nebude přebývat hřích, ale stále v něm bude, a to plně – tak jako to nebylo do té chvíle – a navěky přebývat Duch svatý. Ale kromě toho budeme mít přímé a fyzické společenství s naším vykupitelem, Pánem Ježíšem Kristem.

To je den svatby Beránkovy. Je to den, kdy usedneme k hostině spolu s Ním. Je to den, kdy znovu – podle Jeho slov – bude pít z plodu vinné révy, a to znamená, že to je den, kdy přijde Boží království ve své plnosti. Ono zde už je – je mezi námi, je v nás, už pracuje a působí jako kvas v těstě, jako semínko, které je zasazené do země. Už klíčí a roste, ale v onen den přijde plnost.

To je okamžik, na který se ptali učedníci, aby slyšeli od Pána:

  • Sk 1:7 Není vaše věc znát čas a lhůtu, kterou si Otec ponechal ve své moci.

To je den, po němž volají duše mučedníků, které jsou už u Pána:

  • Zjevení Janovo 6:10-11 „Kdy už, Pane svatý a věrný, vykonáš soud a za naši krev potrestáš ty, kdo bydlí na zemi?“ Tu jim všem bylo dáno bílé roucho a bylo jim řečeno, aby měli strpení ještě krátký čas, dokud jejich počet nedoplní spoluslužebníci a bratří, kteří budou zabiti jako oni.

Ale tento den je také dnem soudu.

  • Zjevení Janovo 6:17 …přišel veliký den jeho hněvu; kdo bude moci obstát?

Nebude moci obstát nikdo, kdo není v Kristu. Neobstojí nikdo, kdo není označen pečetí Ducha svatého, neobstojí nikdo, z koho si Duch svatý už nyní neučinil svůj svatý chrám.

Obstojíte vy v onen den? Pokud ano, tak jenom kvůli krvi Kristově, která byla prolita za vaše hříchy, jenom kvůli tomu, že jste uslyšeli Slovo pravdy, evangelium o svém spasení a uvěřili mu. Není žádná jiná cesta, není žádná jiná možnost, jak by mohl kdokoliv obstát. Jenom Kristus – jenom On sám – je tou cestou, pravdou i životem (J 14,6). Jenom ti, kdo jsou v Něm, budou těmi, kdo v onen den obstojí a budou se radovat u svého Pána. A to je:

B. Boží dílo

Mluvíme tady o těch, s nimiž už Bůh pracoval. Mluvíme o těch, kteří byli vykoupeni, jejichž hříchy byly odpuštěny.

V našem textu je velmi silně zdůrazněno Boží vlastnictví – které si Bůh vydobyl. Je tady řeč o boji, je tady řeč o moci, je tu řeč o vítězství, o kořisti vítěze. Tím vítězem je Kristus a tím Jeho bojem je dokonané dílo golgotského kříže. Tam na kříži Kristus zvítězil, tam porazil hřích i smrt, tam vás svou obětí vykoupil a jenom díky krvi, která na kříži byla prolita, jsou vám nyní vaše hříchy odpuštěny. Mocí kříže vás Bůh vydobyl pro sebe.

  • Koloským 2:14-15 Vymazal dlužní úpis, jehož ustanovení svědčila proti nám, a zcela jej zrušil tím, že jej přibil na kříž. Tak odzbrojil a veřejně odhalil každou mocnost i sílu a slavil nad nimi vítězství.

Díky tomuto Kristovu dílu máme nyní dvojí statut – spolu s Kristem jsme vítězové a můžeme radostně volat slovy apoštola:

  • 1 Korintským 15:55.57 Kde je, smrti, tvé vítězství? Kde je, smrti, tvá zbraň? Chvála buď Bohu, který nám dává vítězství skrze našeho Pána Ježíše Krista!

Ale vedle toho – a platí to úplně stejně jako to první – jsem také dobytou kořistí. Jsme těmi, které si Bůh vydobyl ke chvále své slávy. Jsme těmi, které si Bůh vydobyl pro sebe.

Neobešlo se to bez boje! Ale nebyl to náš boj, ale Kristův boj. A ačkoliv jsme nyní vítězové spolu s Kristem, nebyli jsme v tomto boji na Kristově straně. Boží slovo velmi jasně říká, že jsme byli Božími nepřáteli. Aktivně jsme bojovali proti Bohu. Jak jsme bojovali? Tím, že jsme nechtěli slyšet evangelium, vysmívali jsme mu, nevěřili jsme Bohu, přestože nebesa vypravují o Jeho slávě a obloha hovoří o díle Jeho rukou (Ž 19,2). Vůbec jsme nevěřili, že nějaký Bůh je a Kristova oběť nám připadala jako bláznovství. Tohle je přesný popis naší vzpoury – a právě tak nás Bůh nazývá: vzbouřenci.

A to je také důvod, proč nás Ef 1,14 popisuje jako dobytou kořist. Byli jsme zajatci ďábla a bojovali jsme na jeho straně proti Bohu. Nebyli jsme žádné civilní obyvatelstvo, protože tato válka nemá žádné civilisty. Na jedné straně stojí vzbouřenci – a mezi ně jsme patřili i my, a na druhé straně jsou vykoupení, tedy ti, které si Bůh dobyl ke chvále své slávy.

Když se apoštol Pavel loučil s efezskými staršími v Milétu, připomněl jim:

  • Sk 20:28 …aby pásli Boží církev, kterou si [Bůh] získal vlastní krví. (ČSP)

Mimochodem to je docela důležitý text, protože ukazuje nejenom na způsob našeho vykoupení, ale ukazuje také na to, kdo je to Kristus – že to je Bůh. …Bůh získal vlastní krví – v Ef 1,7 vidíme, že to byla Kristova krev.

Moji milí. Musíme rozumět tomu, že ti, kteří jsou vzbouřenci a zůstanou jimi, jsou těmi, kteří v onen den na soudu neobstojí. Za ně nebyl vybojován žádný boj – naopak, oni sami aktivně bojovali svůj boj proti Bohu. Za ně nebyla zaplacena žádná cena, nebyli získáni Kristovou krví.

Naproti tomu ti, kdo byli získáni jako kořist, kdo byli dobyti, jako se dobývá opevněné město, jsou ti, které Kristus vykoupil svou obětí na kříži Golgoty. Právě za ně tam byl tento boj dobojován. A ačkoliv byli Božími nepřáteli, když uslyšeli slovo pravdy, evangelium, uvěřili mu a byli zapečetěni Duchem svatým pro den vykoupení (Ef 4,30). Neobešlo se to bez díla Ducha svatého, o kterém jsme mluvili na začátku, který si podmanil naše srdce, proměnil ho, dal nám srdce nové. Zapečetil nás, zůstal v našich životech, aby byl pevnou zárukou toho, že dílo spasení, které bylo započato, bude dovedeno do konce.

To nás vede ke třetímu bodu našeho kázání. Bůh nás získal krví svého Syna, abychom byli jeho zvláštním vlastnictvím:

III. Ke chvále Jeho slávy

Tohle je úžasný závěr Pavlovy modlitby. Opakuje se už potřetí a vůbec to není na škodu. Ukazuje to, jak vznešené postavení nám Bůh určil.

Když nás Bůh dobyl jako svou kořist, mohl z nás učinit zajatce a donutit nás ke chvále. Právě tak donutí celé stvoření, aby pokleklo před Kristem, a každý jazyk bude muset vyznat, že Ježíš Kristus je Pán (Fp 2,10-11).

Dokonce je to tak, že i kdybychom byli vykoupeni jenom jako Boží otroci, tak bychom přesto Bohu vzdávali chválu, protože bychom zachránili svůj život a utekli před přicházejícím Božím hněvem.

Ale Bůh ve své milosti a dobrotě udělal něco, o čem se nám ani nesnilo. Ze vzbouřenců a nepřátel udělal své syny a dcery. Z těch, kteří se aktivně stavěli proti Němu, udělal členy své domácnosti – posadil je ke svému stolu. Udělal z nich nevěstu pro svého milovaného jednorozeného Syna. Rozumíte tomu? On měl právo zašlápnout nás jako obtížný a otravný hmyz.

Ale on z nás udělal chválu své slávy. Udělal z nás něco nádherného a vzácného, učinil z nás církev, o které říká, že:

  • Ef 1:23 …je jeho tělem, plností toho, jenž přivádí k naplnění všechno, co jest.

Neexistuje důvod, proč bychom neměli Boha chválit. Celé stvoření musí chválit Boha už jenom proto, že to je Bůh, Pán, Vládce vesmíru a Stvořitel světa. To je naprosto dostatečný důvod. I kdyby nebyl žádný jiný, tak tohle stačí. Ale my jsme dnes viděli mnohem víc.

Vykoupil nás, jako se vykupují otroci. Daroval nám svobodu a život. Vybojoval nás a získal nás jako kořist. Učinil z nás své milované děti. Dal nám svého Ducha, kterým nás zapečetil pro den vykoupení. Tento Duch je také závdavkem našeho dědictví. Z nepřátel udělal své dědice. Je něco víc, co pro nás mohl udělat? Udělal úplně všechno. Udělal víc, než bychom si dokázali představit ve své nejbujnější fantazii.

A udělal to proto, abychom byli chválou Jeho slávy. Toto Boží dílo nám ukazuje, jak veliká Jeho sláva je. A naše chvála nikdy nebude moci obsáhnout velikost a nádhuru této Boží slávy. Ale o to větší máme důvod, abychom chválili toho:

  • Efezským 3:20-21 …který působením své moci mezi námi může učinit neskonale víc, než zač prosíme a co si dovedeme představit, jemu samému buď sláva v církvi a v Kristu Ježíši po všecka pokolení na věky věků! Amen.

Rok

Osnova kázání

Otázky ke studiu