Ke komu se modlíš? (Ef 1,17)

Oslavený Syn Otce slávy

Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 27. dubna 2014

Pokoj vám a milost, milí svatí, milí přátelé. Pokračujeme v našem výkladu listu Efezským a dostáváme k poslední frázi sedmnáctého verše. Tento verš samotný je modlitbou apoštola Pavla, ale nejenom tento verš. Kromě úvodních dvou veršů první kapitoly, je celá tato kapitola modlitbou, resp. dvěma modlitbami.

 Verš sedmnáct říká:

• Efezským 1:17  Prosím, aby vám Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, dal ducha moudrosti a zjevení, abyste ho poznali…

Pojďme se nejprve sami pomodlit a vyprosit si Boží milost a požehnání, než se pustíme do výkladu poslední části tohoto verše.

Ze všeho nejdříve potřebujeme zdůraznit skutečnost, že náš text je modlitbou. Je to něco, na co bychom neměli zapomínat. Často v našem sboru zdůrazňujeme důležitost zdravého učení, mluvíme o tom, že musíme vědět, čemu věříme a na čem stojí naše víra. A to je skutečně základ, bez kterého se nedostaneme dál. Ježíš řekl, že musíme poznat pravdu, a bude to pravda, která nás osvobodí (J 8,32). Je to pravda o Bohu – že Bůh, Stvořitel světa, je svatý a nesnese žádný hřích, je to pravda o nás samotných – že jsme hříšníci a vzbouřenci proti Bohu, kteří si nezaslouží nic jiného, než věčné odsouzení do ohnivého pekla, a je to pravda o Kristu, který přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo.

• 1 Timoteovi 1:15 Věrohodné je to slovo a zaslouží si plného souhlasu: Kristus Ježíš přišel na svět, aby zachránil hříšníky. Já k nim patřím na prvním místě.

Zdravé učení je nezbytné. Pokud uvěříme lži, nebudeme zachráněni. Pokud budeme věřit tomu, že Bůh je nějaký strejda, který nad námi přimhouří oko, budeme smeteni smrští Jeho hněvu. Pokud budeme věřit – a každý neznovuzrozený člověk tomu rád věří! – že jsme dost dobří na to, aby nás Bůh musel přijmout do nebe, setkáme se s Božím spravedlivým soudem, pokud Boží Syn pro nás bude pouhým, byť třeba velkým, učitelem, nebo jenom příkladem k následování, nebudeme mít žádného přímluvce a zachránce před Boží svatostí.

Ale v našem křesťanském životě musí být tyto pravdy zalévány vodou modlitby. Modlitba je něco, co rozněcuje život uvnitř nás. Modlitba sama o sobě je něčím neutrálním – není ani dobrá ani špatná. Může se stát dobrou nebo špatnou, podle toho, zda je založena na pravdě Božího slova, na zdravém učení, či nikoliv. Ale aby zdravé učení neslo ovoce v našem životě, tak musí být rozpalováno ohněm modlitby. Je to, jako když nacpete kotel kvalitním uhlím. Pokud nerozdmýcháte oheň, tak bude kotel jenom doutnat, čoudit, ale nebude z něj žádné teplo. Právě tak je to s modlitbou a s Božím slovem. Musí jít spolu ruku v ruce.

Apoštol Pavel nás v Efezským 1 učí, jak se máme modlit. Potřebujeme především nejprve poznat, kdo Bůh je a co dělá a potom se teprve můžeme k tomuto Bohu modlit a přimlouvat se za svaté, tedy za křesťany. Pavel nejdřív vzdává chválu trojjedinému Bohu (Ef 1,3-14) a děkuje Mu za všechno, čím Bůh je a co pro nás dělá (verše 15-23) a potom se přimlouvá za křesťany. Tento vzor bychom měli ve svých modlitbách následovat také my. V sedmnáctém verši Pavel ve své přímluvě za poznání Boha popisuje, k jakému Bohu se modlí – a všimněte si – modlí se za Ducha svatého k Bohu Otci skrze Ježíše Krista. A tím se dostáváme přímo k našemu tématu – fráze, kterou se dnes budeme zabývat, obsahuje pouhé čtyři slova. Ale tato čtyři jsou shrnutím a zkratkou celého evangelia. Jedná se o něco, čemu potřebujeme dobře porozumět, co si musíme přivlastnit, na čem budeme stavět a z čeho budeme žít.

Apoštol Pavel mluví o Bohu našeho Pána Ježíše Krista. Náš Pán Ježíš Kristus – to je naše evangelium. To je evangelium, které kážeme, to je cesta spásy, to je pravda, která osvobozuje. Pavel se modlil k Bohu našeho Pána Ježíše Krista, a abychom my mohli udělat totéž co on, a modlit se ke stejnému Bohu jako on, musíme vědět, kdo tento náš Pán Ježíš Kristus je. Podívejme se tedy blíže na tato čtyři slova:

I. Náš – osobní vztah s Kristem

První slovo, které zde je, je slovo náš. Náš Pán Ježíš Kristus. Jak bychom tomu měli rozumět? Co to znamená, že Ježíš je náš? V jakém slova smyslu můžeme mluvit o tom, že Boží syn je náš?

Mohli bychom mluvit o tom, že jsme si Ho nějak přivlastnili nebo že nám dokonce nějak patří? Pozor! Moji milí, mluvíme o Božím synu, o Bohu, který přišel v těle. On je nezávislý, nestvořený, neomezený, má život sám v sobě – všechno ostatní je závislé na Něm. My jsme závislí, stoření, omezení a potřebujeme život od Něj. Rozhodně tedy nemůžeme mluvit o tom, že by byl náš v tom smyslu, že by nám nějak patřil.

Ovšem i takoví lidé se najdou. Ježíš sám o nich mluví. Říká, že v onen den za ním přijdou lidé, kteří budou říkat, ty se k nám musíš přihlásit, ty jsi ten náš Ježíš, ve tvém jménu jsme dělali velké věci, ve tvém jménu jsme uzdravovali a vymítali démony. My jsme si Tě přivlastnili, takže Ty se teď musíš přihlásit k nám. Známe ten příběh a je tragický:

• Mt 7:23 Nikdy jsem vás neznal; jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti.

Je zcela zjevné, že nemluvíme o tom, že bychom mohli nějak vlastnit Pána Ježíše Krista. Nemluvíme o majetnickém slova smyslu, Ježíš není náš jako naše auto, nebo náš dům. Přesto je náš, ale způsobem, kterému musíme dobře porozumět.

Mohli bychom říci, že Kristus je náš podobným způsobem, jako je naše tato země, do které jsme se narodili a jejíž jsme občany. Nepatří nám jako jednotlivcům, není naším majetkem, takže bychom s ní mohli nakládat, jak se nám zlíbí, ale přesto je naše, protože my patříme do této země. Podobně je to s Kristem. Je náš, když patříme do Něj.

Být v Kristu, to je ta nejlepší definice toho, co to znamená být křesťanem. Lidem, které jsem před chvílí zmínil, Ježíš řekne, že je nikdy neznal a vyžene je od sebe, ale ti, kdo jsou v Něm, uslyší:

• Matouš 25:34 Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je vám připraveno od založení světa.

Tohle znamená, že On je náš! A ti, kdo toto uslyší, řeknou: Toto je náš Pán, toto je náš Ježíš, toto je náš Král. Haleluja, sláva Jemu.

Moji milí, tohle platí jenom o těch, kteří mají skutečný vztah s Ježíšem Kristem. Mluvíme tady o zvláštní věci, protože mluvíme o vztahu s někým, koho jsme neviděli, ale věříme, že žije, věříme, že zemřel za naše hříchy a vstal z mrtvých, věříme tomu, že přijde den, kdy se s velikou slávou zase vrátí a vezme nás k sobě. A potom už budeme navždy s Ním.

Pán Ježíš řekl Tomášovi, který pochyboval o tom, že Ježíš vstal z mrtvých, protože ho neviděl, když se po svém vzkříšení setkal s ostatními učedníky:

• Jan 20:29 Že jsi mě viděl, věříš. Blahoslavení, kteří neviděli, a uvěřili.

Věříte v Krista, i když jste ho neviděli? Potom jste blahoslavení. Jste na tom mnohem lépe než Tomáš, který mohl vložit svůj prst do Kristových ran a svou ruku, do díry, kterou v Jeho boku nechalo římské kopí.

• 1Pt 1:8-9 Ač jste ho neviděli, milujete ho; ač ho ani nyní nevidíte, přec v něho věříte a jásáte nevýslovnou, vznešenou radostí, a tak docházíte cíle víry, spasení duší.

Milí přátelé, mluvíme tady o vztahu – právě o tom je slovo náš v textu náš Pán Ježíš Kristus. Mluvíme o hlubokém, osobním, intimním a nanejvýš důvěrném vztahu. A to znamená, že si musíme položit dvě závažné otázky: 1. Máme takový vztah s Kristem? Moji milí, tohle je otázka života a smrti. Buď máme takový vztah s Kristem a to znamená, že jsme v Něm, s Ním a spolu s Ním budeme také trávit věčnost, nebo nemáme takový vztah s Kristem a to znamená věčné odloučení od Krista, který je život, který je světlo, který je pokoj, v němž je naděje i všechna radost. Znamená to věčné trápení v ohnivém jezeře. Zvažte dobře odpověď na tuto otázku. Buďte upřímní sami k sobě. A pokud nemáte vztah s Kristem, volejte k Bohu a proste Ho, aby se nad vámi smiloval a dal vám nové srdce, abyste věřili v Krista, abyste poznali Krista a abyste byli v Kristu. Tohle je modlitba, na kterou Bůh odpovídá. Někdy dříve a někdy později. Proto vytrvejte a proste Boha o milost.

Druhá otázka vychází z té první. Jak mohu budovat takový vztah s Kristem? Odpověď je celkem jednoduchá. Je to stejné jako v každém jiném vztahu. Potřebuji pravdivě poznávat toho druhého, což v případě Krista znamená, že budu studovat Jeho slovo, potřebuji trávit čas jenom s Ním, tedy na modlitbách. Modlitba je něco jako rozhovor s Bohem. Obsahuje chválu, uctívání, přímluvy i díkůvzdání. Na modlitbách vylévám své srdce před Bohem a říkám Mu o všech svých starostech, trápeních, obavách, radostech, úspěších, neúspěších – mluvím s Ním o všem. Budování vztahu také znamená praktickou oddanost té druhé osobě – tedy že jednám tak, aby se to tomu druhému líbilo a aby z toho měl radost a potěšení. Z čeho má Bůh největší potěšení na křesťanovi?

• 3 Janův 1:4 Nemám větší radost, než když slyším, že moje děti žijí v pravdě.

Bůh se neraduje z ničeho tolik, jako když se podřizujeme Jeho slovu.

A to nás dovádí přímo k druhému slovu z našeho textu:

II. Pán – poddanost a poslušnost Kristově vládě

Náš Pán Ježíš Kristus. Slovo Pán, řecky KYRIOS, je velmi silné slovo. Abychom si skutečně uvědomili jeho sílu a hloubku, musíme se podívat do třetího století před Kristem, kdy vznikl řecký překlad Starého zákona.

Starý zákon je napsaný hebrejsky (a maličko také aramejsky). Ve třetím století před Kristem vznikl překlad tohoto Starého zákona do řečtiny (Septuaginta). Řečtina byla angličtinou tehdejší doby (a několika násl. století) – pokud jste se chtěli na cestách domluvit, museli jste ovládat řečtinu. Byl to také jazyk Římské říše v době Ježíše a apoštolů. Řečtinou byly v prvním století napsány všechny knihy Nového zákona.

A tady je ten důležitý bod – všichni lidští autoři Nového zákona znali řecký překlad Starého zákona. A protože znali Septuagintu, používali také její slovník. Právě zde je to důležité místo, které se týká slova kyrios, Pán. V řeckém SZ se toto slovo používá k překladu Božího jména – JHVH, které Bůh zjevil Mojžíšovi (nejde úplně o jméno – je to spíš popis, který znamená „Jsem, který jsem“). Takto se Bůh představil Mojžíšovi v hořícím keři. Někdy se písmena JHVH doplňují o samohlásky a pak se používá slovo Jahve. V češtině tato čtyři písmena (JHVH) tradičně překládáme slovem Hospodin. Skoro všude, kde je v hebrejském textu slovo Hospodin, tak v řeckém překladu bylo slovo Pán, Kyrios. V Novém zákoně se totéž slovo používá o Ježíši Kristu. Takže když říkáme, že Ježíš Kristus je Pán, říkáme tím, že On je Bůh, který se nám dává poznat na stránkách Starého zákona.

Toto je velmi důležitá věc – mluvíme o tom, že musíme vědět, koho uctíváme, ke komu se modlíme, kdo je náš Spasitel. Slovo Pán jasně ukazuje, kdo Ježíš Kristus je – On je Bůh. I kdybychom v Písmu neměli žádný další doklad Kristova Božstí (jako že jich je mnoho!), tak slovo Pán by nám mělo úplně stačit. Když tedy řekneme, že Ježíš Kristus je Pán, tak tím říkáme, že On je Stvořitelem vesmíru a celého světa, že je vládcem celého světa, což ostatně sám potvrzuje:

• Matouš 28:18 Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi.

To znamená, že On je Pán. Co z toho vyplývá pro nás? Zmíním jenom dvě věci – první z nich se týká spasení. Mezi křesťany se v posledních desetiletích šíří falešné učení, které říká, že můžete uvěřit v Krista jako ve svého Spasitele, ale nemusíte se mu poddat jako svému Pánu. Je to o jakési formulce, rádoby modlitbě, kterou řeknete svými ústy – něco jako: „Vyznávám své hříchy a věřím v Ježíše, že mě jeho kříž zachránil“ a to prý stačí k tomu, aby byl člověk spasen. Moji milí, toto je jenom magie s křesťanským nátěrem. Dokud Bůh nedá člověku nové srdce, dokud se člověk nenarodí z Ducha svatého, nemůže vejít do Božího království.

Toto učení naplňuje sbory lidmi, kteří ve skutečnosti nejsou spaseni, vede k tomu, že církev se stává společenstvím neznovuzrozených, kteří se ale považují za křesťany. Dává to lidem falešnou naději, takže místo aby hledali Krista a měli ujištění od Ducha svatého, že jsou v Kristu, tak mají pocit, že jsou v pořádku a budou spaseni. Jak tragické pomýlení! Co o tom ale říká Boží slovo?

• Římanům 10:9 Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen.

Vyznat Krista jako Pána znamená podřídit mu svůj život. Bez toho nelze mluvit o spasení. A je to nakonec přece dílo Ducha svatého, který dává křesťanům nové srdce schopné věřit a ochotné s radostí poslouchat.

To je ta druhá věc, kterou chci zmínit – křesťanský život bude charakterizován poslušností, podřízeností a poddaností Kristu a Jeho slovu. Opravdová víra se vždy projeví – projeví se ve skutcích poslušnosti, věrnosti a oddanosti Božímu slovu. Ježíš říká:

• Jan 14:23-24 Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek. Kdo mě nemiluje, nezachovává má slova.

Víte, kdy tato slova Ježíš řekl? Tato slova byla odpovědí na otázku Judy (J 14,22) – a ta otázka zněla: Pane, jak to, že se chceš dát poznat nám, ale ne světu? Rozumíte tomu? Kde je Kristus Pánem, tam bude poslušnost a tam bude také spasení. Ale kde není poslušnost Jeho slovu, tam není Kristus Pánem a tam také není spasení. Otázka spasení nás vede k dalšímu slovu v našem textu:

III. Ježíš – Spasitel, který zachraňuje

Dostáváme se k vlastnímu jménu našeho Spasitele. Není to jméno Jehova, jak říkají Svědkové Jehovovi. Písmo nám dává jasnou odpověď:

• Sk 4:11-12 Ježíš je ten kámen, který jste vy stavitelé odmítli, ale on se stal kamenem úhelným. V nikom jiném není spásy; není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni.

Mluvili jsme o vztahu s Božím synem, který musíme mít, abychom byli spaseni, mluvili jsme o tom, kdo je Boží syn – že to je Bůh, který přišel v těle, Pán, kterému se podřizujeme a jehož Slovo posloucháme. Nyní je před námi jméno Božího syna – jméno Ježíš. Je to jméno, které nám přináší spasení. Nikoliv kvůli jménu samotnému, ale kvůli osobě, která toto jméno nese. Ale i toto jméno ukazuje na cestu – ukazuje na spasení a vede ke spasení. Když se měl Ježíš narodit, tak čteme:

• Matouš 1:18-21 Narození Ježíšovo událo se takto: Jeho matka Maria byla zasnoubena Josefovi, ale dříve, než se sešli, shledalo se, že počala z Ducha svatého. Její muž Josef byl spravedlivý a nechtěl ji vystavit hanbě; proto se rozhodl propustit ji potají. Ale když pojal ten úmysl, hle, anděl Páně se mu zjevil ve snu a řekl: „Josefe, syny Davidův, neboj se přijmout Marii, svou manželku; neboť co v ní bylo počato, je z Ducha svatého. Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů.“

Jméno Ježíš – hebrejsky Jozue nebo Ješua – znamená Hospodin (JHVH) vysvobozuje nebo Hospodin vysvoboditel. On vysvobodí svůj lid z jeho hříchů. Ježíš vysvobozuje z hříchů. Ježíš vysvobozuje z přicházejícího Božího hněvu (1Te 1,10). Ježíš vysvobozuje z tohoto zlého věku (Ga 1,4). To všechno stojí za jménem Ježíš. Bůh, Pán se stal člověkem. Bůh Otec, otec slávy, poslal svého Syna, aby byl Spasitelem světa (1J 4,14).

Boží syn šel ochotně, dobrovolně. Šel z lásky k nám. Šel z lásky ke své církvi, která je Jeho nevěstou. Přišel, aby si vybojoval svou nevěstu, aby ji vyvedl z temnoty, vyrval jí z moci hříchu, smrti a ďábla.

• Efezským 5:25-27 Kristus si zamiloval církev a sám se za ni obětoval, aby ji posvětil a očistil křtem vody a slovem; tak si on sám připravil církev slavnou, bez poskvrny, vrásky a čehokoli podobného, aby byla svatá a bezúhonná.

To je Ježíš, který se stal člověkem, aby na lidském těle odsoudil hřích. Jeden z nejslavnějších textů z Písma, který popisuje dílo Božího syna, říká (a poslouchejte dobře a uslyšíte, že to je přesně to, o čem mluvíme):

• Filipským 2:6-11 Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži. Proto ho Bůh vyvýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno, aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno - na nebi, na zemi i pod zemí – a k slávě Boha Otce každý jazyk aby vyznával: Ježíš Kristus jest Pán.

Náš Pán Ježíš Kristus. Náš, protože je náš ženich a my mu patříme.

Náš Pán, protože on je náš Bůh a vládce, náš Ježíš, protože on je náš Spasitel. Vykoupil nás vlastní krví na kříži Golgoty. To nás dovádí k poslednímu slovu, které je před námi:

IV. Kristus – Mesiáš, věčný Boží syn

Náš Pán Ježíš Kristus. Slovo Kristus není příjmení, ale titul Božího syna. Je to řecký výraz pro hebrejské slovo mesiáš, což znamená pomazaný. Máme tomu rozumět tak, že Ježíš je pomazaný, Ježíš je Kristus.

Tento titul nás odkazuje do Starého zákona, odkazuje nás k zaslíbením, která dostával Boží lid – byla to zaslíbení toho, že si Bůh povolá mesiáše, který vysvobodí Boží lid.

Slovo pomazaný má trojí význam – má význam náboženský, má význam prorocký a má význam politický. Byly zde tři úřady, které vyžadovaly pomazání – úřad kněze, úřad proroka a úřad krále. Když byl kněz, král nebo prorok uváděn do svého úřadu, tak byl pomazán – obvykle olejem, kněz olejem a krví a prorok Duchem svatým. Pomazání znamenalo oddělení pro Boha, posvěcení, nedotknutelnost. Král byl v Izraeli nazýván „Hospodinovým pomazaným“ a mělo to ukazovat na jeho ustanovení samotným Bohem.

V Ježíši Kristu dochází ke spojení všech tří úřadů do jednoho jediného. Ježíš je pomazaným Králem – zaslíbeným králem z davidovské dynastie, který je od Hospodina a který bude vládnout navěky. Je to král, který přináší pokoj, stabilitu, bezpečí, prosperitu. Jeho království je věčné. To je něco, co k nám přichází v evangeliu, v Ježíši, který je Kristus, pomazaný.

Ježíš je pomazaným prorokem. Je Hospodinovým prorokem. Je prorokem, o kterém mluvil Mojžíš, že ho Bůh povolá z prostředku Izraele:

• Dt 18:18-19 Povolám jim proroka z jejich bratří, jako jsi ty. Do jeho úst vložím svá slova a on jim bude mluvit vše, co mu přikáži. Kdo by má slova, která on bude mluvit mým jménem, neposlouchal, toho já sám budu volat k odpovědnosti.

Tímto zaslíbeným prorokem je Ježíš. Vzpomeňte si, jak začíná svou službu – Ježíš citoval proroctví proroka Izajáše:

• Lukáš 4:18-19 Duch Hospodinův jest nade mnou; proto mne pomazal, abych přinesl chudým radostnou zvěst; poslal mne, abych vyhlásil zajatcům propuštění a slepým vrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, abych vyhlásil léto milosti Hospodinovy.

A potom prohlásil: „Dnes se naplnilo toto slovo“ (Lk 4,21). Ježíš je ale zároveň i tím prorockým slovem, které bylo vyřčeno, slovem, které se stalo tělem a přebývalo mezi námi. To je Hospodinův pomazaný prorok, Kristus.

Ježíš je také pomazaným knězem. Je jediným prostředníkem mezi námi a Bohem. Jeho kněžství je kněžstvím jiného řádu – není to áronovský kněz, ale je to kněz podle řádu Melchisedechova. Je o něm řečeno, že:

• Židům 7:3 Je bez otce, bez matky, bez předků, jeho dny nemají počátek a jeho život je bez konce. A tak podoben Synu Božímu zůstává knězem navždy.

Kněz přináší oběti a tak usmiřuje Boží hněv a očišťuje od hříchů. Přesně to udělal Ježíš – jako pomazaný kněz, Kristus, přinesl oběť, která byla čistá, svatá, dokonalá – přinesl sám sebe, aby nás mohl přivést před Boží tvář. Touto svou dobrovolnou a ochotnou obětí nás vykoupil. To byl důvod, proč přišel.

Ježíšův život směřoval ke kříži a na kříži dosáhl naplnění. Na kříži byl Kristus vyvýšen jako Král – byl také označen jako král. Pilát nechal na tabulku napsat nápis ve třech jazycích – latinsky, řecky a hebrejsky: Ježíš Nazaretský, král židovský. Na kříži Kristus porazil Boží nepřátele, spoutal duchovní mocnosti, porazil hřích i smrt a tak byl uveden na královský trůn. Jeho slavnostní inaugurace bude při Jeho druhém příchodu, ale již nyní je Králem a vládne nade vším stvořením.

Na kříži byl také potvrzen jako Hospodinův prorok – jeho slovo došlo dokonalého naplnění. Potvrdilo se všechno, co řekl a tak byla potvrzene jeho pravost jako proroka. Jeho slovo bylo Božím slovem a nám je teď přikázáno, abychom tomuto slovu věřili a toto slovo cele poslouchali a řídili se podle něj. Bůh podle něj bude soudit tento svět.

Na kříži dochází k naplnění Ježíšova služba velekněze, který obětoval sám sebe, aby nás očistil od hříchu a přivedl před Boha svaté a neposkvrněné.

• Židům 7:26-27 To je ten velekněz, jakého jsme potřebovali: svatý, nevinný, neposkvrněný, oddělený od hříšníků a vyvýšený nad nebesa, který nemusí jako dřívější velekněží denně přinášet oběti napřed za vlastní hříchy a pak teprve za hříchy lidu. Ježíš to učinil jednou provždy, když obětoval sebe sama.

Jeho kněžská služba byla na kříži naplněna, když s posledním výdechem zvolal velikým hlasem: Je dokonáno! Spasení je dokonané, hotové, už k němu není, co přidat. Ježíš udělal všechno. Náš Pán Ježíš Kristus. Vychutnejte si ta slova. Přemýšlejte často nad jejich významem. Ta slova jsou evangeliem. Ta slova nás vedou na kolena, k modlitbám, před Boží trůn. Ta slova nám ukazují, ke komu se modlíme. Ta slova nám ukazují, kdo je náš Spasitel, kdo je náš Vykupitel, kdo je náš Pán a Vládce, kdo je naším Králem.

Milí přátelé, slyšeli jste evangelium. Vykreslil jsem vám před očima našeho Pána Ježíše Krista a teď vás prosím, prosím vás, abyste šli k Němu. Spolu s apoštolem vám chci říct, že Bůh vám domlouvá mými ústy a tak vás na místě Kristově prosím, dejte se smířit s Bohem (2K 5,20). Pojďte ke Kristu. Jenom u Něj vaše duše nalezne odpočinutí, odpuštění hříchů, pokoj i radost. Jenom v Něm je záchrana. Neodkládejte to na později, neříkejte si, že máte ještě dost času. Dneska je den spasení. Dneska je den Hospodinovy milosti. To je výzva jak pro křesťany, tak pro ty, kteří ještě křesťany nejsou. Všichni potřebujeme Krista. Všichni potřebujeme ujištění od Ducha svatého, že jsme v Kristu, že On je skutečně náš, že je naším Pánem a my jsme Jeho navěky a navždy.

• Ko 2:6-7 Žijte v Kristu Ježíši, když jste ho přijali jako Pána. V něm zapusťte kořeny, na něm postavte základy, pevně se držte víry, jak jste v ní byli vyučeni, znovu a znovu vzdávejte díky.