Důkaz pro nadcházející věky (Ef 2,7)

Bohatství milosti v Jeho dobrotě

Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 12. říjen 2014

Pokoj vám a milost, milí přátelé. Po krátké pauze zase otevíráme list Efezským, ale pokud jste minulý týden dobře poslouchali, tak víte, že jsme se z Efezu vlastně nevzdálili. Apoštol Jan napsal svůj list se vší pravděpodobností křesťanům do Efezu. Tak máme v Písmu hned tři dopisy přímo do Efezu – Janův list, Ježíšův dopis církvi do Efezu ze Zjevení 2,1-6 a Pavlův dopis, který je dneska před námi. Z něj budeme číst ze 2. kapitoly, verše 4-7.

Úvod

V přechozím oddíle jsme žasli nad velikým Božím dílem, které s námi Bůh udělal. Viděli jsme, odkud nás vytáhl – z jaké hlubiny hříchu, zmaru a odsouzení, a kam nás posadil – na nebeská místa v Kristu Ježíši. Když vidíme verše 1-6, jsme taženi vzhůru k nebesům, kde Kristus sedí po pravici Boží. Jsme šokováni nádherou a velikostí Božího díla, které Bůh ze své veliké lásky vykonal v Kristu Ježíši. Obživil nás, když jsme byli mrtví ve svých hříších, vzkřísil nás spolu s Kristem k novému životu ve spravedlnosti a svatosti a posadil nás na nebesa v Kristu Ježíši. To je spasení z milosti! Nic menšího, nic jiného, nic ohromnějšího než právě toto.

Když ale nyní přicházíme k sedmému verši, který je vyvrcholením krátkého oddílu, který začíná veršem čtyři, jsme ohromeni ještě více. Boží slovo nám tady odhaluje Boží záměr, odhaluje nám důvod, proč to všechno Bůh udělal. Duch svatý nám tady vysvětluje, co je cílem našeho spasení, ukazuje nám, proč by nám spasení mělo dávat smysl, ukazuje nám, že se nejedná o něco náhodného, chaotického, nejasného, tajemně zahaleného nebo mysticky neproniknutelného, ale že jde o Boží dílo, které má svůj jednoznačný účel.

• Efezským 2:7 …aby se nadcházejícím věkům prokázalo, jak nesmírné bohatství milosti je v jeho dobrotě k nám v Kristu Ježíši.

Před námi je už druhá velmi důležitá spojka – v našem verši je to spojka ‚aby‘. Ve čtvrtém verši to byla spojka ‚ale‘. Jistě si pamatujete to monumentální Pavlovo zvolání: „Ale Bůh…“

• Ef 2:4 Ale Bůh, bohatý v milosrdenství, z velké lásky, jíž si nás zamiloval…

Spojka ale zde fungovala jako zdůraznění kontrastu – bídy a hříchu prvních tří veršů a slávy a svatosti veršů následujících. V našem textu je spojka ‚aby‘, která spojuje sedmý verš s předchozími třemi a vysvětluje cíl a záměr těchto veršů. Tím cílem je důkaz. Bůh udělal to všechno:

• Efezským 2:5-6 …probudil nás k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtvi pro své hříchy. Milostí jste spaseni! Spolu s ním nás vzkřísil a spolu s ním uvedl na nebeský trůn v Kristu Ježíši…

Aby… Aby prokázal, aby dal důkaz, aby vynesl na světlo. Tento verš mluví o výloze. Děti, víte, co je to výloha v obchodě? Víte, co se dává do výlohy? Je tam to nejlepší zboží, pěkně upravené a nasvícené, abyste, když půjdete okolo, neodolali a vešli dovnitř. V našem textu se mluví o podobné výloze. Ale tu výlohu připravil Bůh a tato výloha svědčí o Božím díle. Víte, co je tou výlohou?

• Efezským 3:10-11 Bůh chce, aby nebeským vládám a mocnostem bylo nyní skrze církev dáno poznat jeho mnohotvarou moudrost, podle odvěkého určení, které naplnil v Kristu Ježíši, našem Pánu.

Skrze církev… Církev je tou Boží výlohou. Vy, moji milovaní, jste tím nejluxusnějším Božím klenotem, který dává za výlohu a který ukazuje na nesmírné bohatství Boží milosti. Bůh udělal všechny ty věci z veršů pět a šest, aby nás vystavil jako důkaz své milosti. Přesně o tom je zde řeč.

Je tady sloveso ukázat a řecký text je postavený velmi jasně – doslova je tam „aby [Bůh] ukázal“. Je tam podmět Bůh – to slovo ‚Bůh‘ není přímo v našem verši, stejně jako není v přechozích dvou, ale všechny ty verše navazují na čtvrtý verš, kde je ono slavné: „Ale Bůh…“ Bůh oživil (v. 5), Bůh vzkřísil a Bůh posadil na nebesa (v. 6) a ve verši sedm je to Bůh, který ukázal.

Bůh to udělal, aby prokázal. Není to neosobní – aby se prokázalo, jak je v našem překladu, ale je to velmi osobní – Bůh prokazuje. Bůh ukazuje, Bůh dává důkaz. Stejné sloveso je v podobném kontextu použito v Písmu ještě několikrát a pokaždé mluví velmi jasně. Říká, že Bůh prokazuje různé věci:

• Římanům 9:17 Písmo přece říká faraónovi: ‚Vyzdvihl jsem tě, abych na tobě ukázal svou moc a aby mé jméno bylo rozhlášeno po celé zemi.‘

Bůh ukazuje na faraónovi svou moc, když zatvrdil jeho srdce a vykonal na něm svůj soud. Podobně je to použité o několik veršů dále v Římanům 9.

• Římanům 9:22-23 Jestliže Bůh chtěl ukázat svůj hněv a zjevit svou moc, a proto s velkou shovívavostí snášel ty, kdo propadli jeho hněvu a byli určeni k záhubě, stejně chtěl ukázat bohatství své slávy na těch, nad nimiž se smiloval a které připravil k slávě

Bůh prokazuje svou moc v soudech, které koná. Bůh ukáže svůj hněv, i když nyní s trpělivostí snáší hříšníky – ale přijde den soudu a tam se zjeví velikost, hrůza, strašlivost i svatost Božího hněvu. Ruku v ruce s tím jde také prokázání velikého Božího slitování. Pavel o sobě píše jako o největším z hříšníků a dodává:

• 1 Timoteovi 1:16 …avšak došel jsem slitování, aby Ježíš Kristus právě na mně ukázal všechnu svou shovívavost jako příklad pro ty, kteří v něho uvěří a tak dosáhnou věčného života.

 Podobně i v našem textu Bůh prokazuje – tentokrát svou milost. Vidíme Boha v Jeho hněvu, vidíme velikost Jeho moci v Jeho soudech, ale také v díle spasení, které pro nás vykonal, vidíme Jeho shovívavost, protože nás neodsoudil, jak jsme si po právu zasloužili – pamatujte, že jsme svou přirozeností byli dětmi hněvu, ale místo toho nás spolu s Kristem obživil, vzkřísil a posadil na nebesa. Toto Boží dílo má svůj základ ve vyvolení, ke kterému došlo před stvořením světa. A v tomto kontextu skutečně můžeme spolu s Pavlem prohlásit: Milostí jsme spaseni! (v. 5)

Jsme tedy důkazem veliké Boží milosti. Tato milost jde před stvoření světa a tato milost jde také až za konec tohoto světa. Podívejme se teď na tři věci, které souvisí s tímto prokázáním velikosti Boží milosti. První věc, kterou nacházíme v našem textu, se týká toho, komu Bůh prokazuje nesmírné bohatství milosti, komu je tento důkaz určen? Náš text říká:

I. Nadcházejícím věkům (Komu?)

Musíme si na rovinu říct, že to není úplně jasné a jednoznačné prohlášení a že vlastně skoro vůbec nevíme, co bychom si pod tím měli představit. Musíme se na to podívat trochu blíže.

V předchozím oddíle na konci první kapitoly apoštol mluvil o tom, že jsou tady dva věky – nynější věk a budoucí věk. Celá řada vykladačů Písma se snaží nějak tento nadcházející věk vymezit – obvykle druhým Kristovým příchodem – a to buď v jednom, nebo ve druhém směru, tedy že onen důkaz velikosti Boží milosti tu má být buď do Kristova druhého příchodu, nebo po Kristově druhém příchodu. Ale v textu samotném nemáme skoro nic, co by nám mohlo něco podobného říci. Proto je podle mě nejlepší oba předchozí přístupy spojit a v tomto smyslu pak mluvit o přícházejících dobách – tedy jak to té, která přijde po nás, tak o té, která přijde po Kristově druhém příchodu. V jakém slova smyslu Bůh prokazuje svou milost v těchto obdobích?

A. V nynější době

Když mluvíme o době do druhého Kristova příchodu, bude nám velkou pomocí text, který jsme před chvilkou četli z listu Timoteovi. Pavel v něm totiž velmi jasně vysvětluje, komu Bůh ukazuje všechnu svou shovívavost – není to nepodstatné, proto dávejte pozor a dobře poslouchejte:

• 1 Timoteovi 1:16 …na mně ukázal všechnu svou shovívavost jako příklad pro ty, kteří v něho uvěří a tak dosáhnou věčného života.

Komu Bůh prokazuje velikost své shovívavosti? Na prvním místě musíme říct, že hříšníkům. Ale hned v zápětí musíme dodat, že se jedná o hříšníky, kteří uvěří. Hříšníky, kteří budou obživeni Duchem a vzkříšeni spolu s Kristem, tedy hříšníky, kteří byli před stvořením světa zapsáni do knihy života. Úplně stejným lidem Bůh dává poznat velikost své milosti na těch, kteří už uvěřili. Moje kázání trvá hodinu, ale váš život je nekonečným kázáním! Vaše životy jsou důkazem Boží milosti. Jsou důkazem pro lidi kolem vás, a velice konkrétně – jsou důkazem pro ty lidi kolem vás, které Bůh povolává ke spáse.

Nejsou žádným důkazem pro ty, kteří ke spáse povoláni nejsou. Možná vám tito lidé řeknou: „No, ty ses změnil…“ Ale nikdy vám nikdo z nich neřekne, že vidí ohromné důkazy Boží milosti ve vašem životě. Ne – to řeknou jenom ti, kterým Bůh otevírá oči, což je známka povolání k věčnému životu. O těch druhých platí slovo proroka Izajáše, jak ho cituje Jan:

• Jan 12:40 Oslepil jim oči a zatvrdil jim srdce, takže nevidí očima a srdce nepochopí, neobrátí se a já je neuzdravím.

Hříšník, jehož srdce přestalo být zatvrzelé – a to je možné jenom tehdy, když mu Bůh dá nové srdce, a tedy ho obživí spolu s Kristem a v Kristu – takový hříšník vidí váš život jako důkaz veliké Boží milosti a je to pro něj povzbuzením k následování Krista. Tady mimochodem vidíme jeden z důvodů, proč se Ježíš ve své velekněžské přímluvě v Janovi 17 modlil za své a ne za svět, za ty, které mu Otec dal před založením světa – za učedníky a za ty, kteří skrze jejich svědectví uvěří.

B. Na věčnosti

Velmi podobně bude toto Boží svědectví vypadat také na věčnosti, po Kristově druhém příchodu. Tehdy budeme shromážděni jako nádherná Kristova nevěsta. Budeme spojeni v jedno tělo a Kristus bude naší hlavou způsobem, jakým si to vůbec nedovedeme představit. A tohle oslavené tělo Kristovo, Jeho církev, za kterou zaplatil, kterou vykoupil svou převzácnou krví, bude svědectvím, bude důkazem přenesmírného bohatství Boží milosti. Už nebude důkazem pro ty, kdo uvěří, protože zde nebude nikdo nevěřící. Ale bude věčným důkazem pro nás, kteří věříme. Pro vykoupené bude trvalou připomínkou Boží milosti a my po celou věčnost uvidíme, kdo je Spasitel a proč jsme tam, kde jsme. 

A tady vidíme, jak bude milost pokračovat i na věčnosti. Byla tady předtím, než byl stvořen tento svět a bude tady i potom, co tento svět zanikne. A to nás vede k druhé otázce a ke druhému bodu dnešního kázání, k onomu:

II. Bohatství Milosti (Co?)

Bůh dává důkaz – svou mocí nás oživil ze smrti, vzkřísil z života v hříchu a posadil po své pravici v Kristu. To je spasení z milosti a Bůh tím prokazuje… Ukázali jsme si komu – nadcházejícím věků a v nich svým svatým. Nyní se musíme zaměřit na to, co Bůh tímto svým dílem prokazuje. Je to nesmírné bohatství milosti. O Božím bohatství už jsme v listu Efezským mluvili. Dokonce poměrně nedávno, pamatujete? Ale Bůh, bohatý v milosrdenství… (Ef 2,4) V Ef 1,18 jsme mluvili o Božím dědictví – bohatém a slavném! Tím dědictvím je Boží lid, vy! A ještě dříve jsme mluvili o bohatství Boží milosti:

• Efezským 1:7 V něm jsme vykoupeni jeho obětí a naše hříchy jsou nám odpuštěny pro přebohatou milost…

To je jenom zlomek z Božího bohatství, které jsme viděli v první a druhé kapitole. Apoštol tady opět hromadí slova, vrší jedno na druhé, aby ukázal, jak veliký je Bůh, který nás spasil. Je to jako pokladnice z pohádky, kde jsou nejrůznější klenoty navršené na hromady a lesknou se září, až oči přecházejí. Zde je před námi klenot, který nelze nijak ocenit, je to Boží klenot a tím klenotem je Jeho milost. Podívejme se na to, jaká tato milost je podle našeho textu. Máme zde jenom tři slova, ale tato tři slova jsou takřka nevyčerpatelná. Každé z těchto slov samo o sobě mluví o nekonečnu.

A. Neomezená milost

V našem textu je milost, ale my musíme mít vždy na mysli to, že milost je skutečně neomezená a neomezitelná. Dneska se můžete setkat s pojmem „podmíněná milost“. Kazatelé mluví o takové milosti, v knihách se o takové milosti můžete dočíst. Ale prozradím vám jednu věc, milovaní. Milost, která je podmíněná, milost, která má nějaké podmínky, milost, která je ve svých účincích nějak omezená, ve skutečnosti žádnou milostí není.

Určitě už jste dostali nějakou nabídku jako: Máme pro vás dárek zdarma! Super. Kde? Čtete dál: Když nakoupíte za tisíc korun. Aha… Je zdarma nebo není? Není! Máme pro vás milost zdarma. Ale – když uvěříte, a budete činit pokání, a budete žít s Bohem, a budete se modlit, a nebudete hřešit, a vydržíte to až do konce svého života – a běda vám, když chvíli před smrtí zhřešíte a nevyznáte to. Je to zdarma? Není! Moji milí, jestli „milost“ závisí na tom, co děláte, potom to žádná milost není.

Milost je, když vás Bůh oživí, když vás vzkřísí, když vás posadí v nebesích. To je milost! Když vám dá nové srdce, které chce věřit a věří z Boží síly, chce činit pokání a činí, chce žít s Bohem, protože neumí žít jinak, chce se modlit a nechce hřešit. To je milost. Když vám Bůh dá nové srdce, které On sám vytvořil a On sám ho chrání v téhle chartné a hříchu propadlé nádobě mého těla až do samotného konce, kdy nám dá tělo nové. To je neomezená, nepodmíněná a nekonečná Boží milost. Velikost takové milosti nelze spočítat ani vyčíslit. Tady jde o život. Jak bychom mohli vyčístlit život nebo smrt?

• Římanům 3:23-24 …všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy; jsou ospravedlňováni zadarmo jeho milostí vykoupením v Kristu Ježíši.

Rozdíl mezi bytím a nebytím, mezi životem a smrtí, je nekonečným rozdílem. Kdyby bylo možné tento rozdíl nějak vyčíslit, potom by bylo možné dosáhnout spasení nějakým dalším způsobem, zásluhami nebo dobrými skutky, ale milost je jiná – je zdarma, neomezená, nepodmíněná. Proto Pavel mluví o:

B. Bohatství milosti

Boží milost je jedním ze zásadních témat listu Efezským. Pavel začíná svůj list milostí – milost vám a pokoj… (Ef 1,2). V dalším verši milost vysvětluje:

• Efezským 1:3 Pochválen buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nás v Kristu obdařil vším duchovním požehnáním nebeských darů;

A hned poté mluví o našem věčném určení – abychom:

• Ef 1:6 …chválili slávu jeho milosti, kterou nám udělil ve svém Nejmilejším.

Pokračuje vykoupením, které jsme získali pro přebohatou milost Boží (v. 7) a vysvětluje, že Boží milost se týká naprosto každého křesťana:

• Ef 4:7 Každému z nás byla dána milost podle míry Kristova obdarování.

A poslední verš celého listu to jenom potvrzuje:

• Ef 6:24 Milost všem, kdo nepomíjející láskou milují našeho Pána Ježíše Krista.

Ačkoliv nemůžeme Boží milost vyčíslit, můžeme v Písmu vidět její cenu. Jak náš dnešní text, tak i texty, které jsem nyní četl z celého listu, na tuto cenu neustále ukazují. Cenu Boží milosti najdeme v nejznámějším textu Písma:

• Jan 3:16 Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.

Boží milost se projevuje v Jeho Nejmilejším – v Ježíši Kristu. V Něm a Jím byla zaplacena cena za naše vykoupení. V Něm byl usmířen Boží hněv, který byl namířen proti našim vlastním hříchům. On je zástupnou obětí, On je obětí smíření za naše hříchy. On je cenou, která byla zaplacena. On je mírou Boží milosti – nekonečný věčný Boží Syn. Právě taková jako On sám je Boží milost. Proto Pavel mluví o bohatství Boží milosti. Proto v Ef 3,8 mluví o Kristově nevystižitelném bohatství. Právě taková je milost.

Někdy lidé říkají: „Pozor na lacinou milost.“ Souhlasím, ale zároveň musím dodat: „Pozor na předraženou milost.“ Proto je lepší mluvit o milosti takové, jaká skutečně je – bohatá, přehojná, překypující a přetékající, svrchovaná a účinná. Jen málo domýšlíme, jaká milost skutečně je, a to je důvod, proč z ní často děláme lacinou milost, která říká, že může hřešit a že hřích není tak hrozný, protože milost, je přeci větší… Což ale vede ke znevážení skutečné Boží milosti, nebo na druhé straně stanovíme nějaké podmínky pro milost, nějaká omezení, což milost předražuje a dělá z ní milost, která je zasloužená a která je tady jenom pro ty, kdo něco dělají – chovají se slušně, přibližují se k Bohu, modlí se, atd. Ale co říká náš text?

• Ef 2:5 …probudil nás k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtvi pro své hříchy.  

A to nás vede k dalšímu slovu, kterým je tady milost popsaná:

C. Nesmírné bohatství

 V původním řeckém textu je slovo, které má předponu hyper. To dobře známe ze slov jako je hypermarket, což není jenom obyčejný obchod, ale je to veliký nebo nadměrný obchod. Nebo o někom můžeme říci, že je hyperaktivní, což znamená, že není jenom tak normálně aktivní, ale že se pořád vrtí a chvilku neposedí na místě, musí pořád něco dělat. To je něco, co vyjadřujeme tou předponou hyper. V řečtině to bylo podobné. Slovo nesmírné, jak je přeložené v ekumenické Bibli, je v dalších překladech přeloženo jako oplývající (ČSP), nepřekonatelné (B21), nepřevýšené (KRAL) a – a to je podle mě nejlepší překlad, Pavlíkův, přenesmírné – přenesmírné bohatství milosti.

Ukázali jsme si, jak bohatá je milost – její bohatství se bude měřit mírou Kristovy plnosti. Přesto měl apoštol potřebu její bohatství ještě zdůraznit tímto slovem – přenesmírné bohatství. Proč? Proto, abychom byli ohromeni, abychom užasli nad velikostí Božího díla. Úplně stejným způsobem to udělal už dříve, když se modlil, abychom viděli:

• Ef 1,19 …a jak nesmírná je velikost jeho moci vůči nám, kteří věříme v souladu s působením převahy jeho síly. (ČSP)

Pavel zdůrazňuje nesmírnou velikost Boží milosti, protože ví, že je to to jediné, na čem záleží. V této velikosti máme a musíme vidět důkaz, který nám Bůh dává. Je to důkaz Boží milosti, která k nám přichází. Jak?

III. V Jeho dobrotě (Jak?)

• Efezským 2:7 …aby se nadcházejícím věkům prokázalo, jak nesmírné bohatství milosti je v jeho dobrotě k nám v Kristu Ježíši.

Vidíme, že jde o milost. Jde o Boží milost. V ekumenickém překladu je zájmeno Jeho, vztaženo k dobrotě, ale podle originálního textu patří k milosti. Je to vidět i v tom, že takový popis milosti, jaký je zde, nemůže patřtit nikomu jinému než samotnému Bohu. Jenom Boží milost je přenesmírně bohatá. Jak se tedy tato Boží milost prokazuje? V závěru sedmého verše máme tři věci:

A. Milost v dobrotě

Bůh prokazuje přenesmírné bohatství své milosti v dobrotě. To velmi souvisí s tím, jak Bůh jedná:

• Efezským 1:5-6 Ve své lásce nás předem určil, abychom rozhodnutím jeho dobroty byli skrze Ježíše Krista přijati za syny a chválili slávu jeho milosti…

Bůh se ve své dobrotě rozhodl a prokázal nám svou milost. Určil nás k tomu, abychom se stali jeho dětmi. Někdy si lidé kladou otázku – proč se Bůh před stvořením světa rozhodl právě pro mě? Milovaní, nemáme žádnou jinou odpověď, než je právě tato – rozhodnutí Boží dobroty. Bůh je dobrý – a to je odpověď. Bůh je dobrý, a ve své dobrotě nám prokazuje milost.

Boží dobrotě na tomto místě můžeme rozumět jako sféře, ve které Boží milost působí, ve které se Boží milost prokazuje. Když mluvíme o Boží dobrotě, musíme si uvědomit, že to je sféra, ve které se odehrává celé spasení od začátku až do konce. Boží dobrota byla na samotném počátku – před stvořením světa – rozhodnutím této dobroty jsme byli v Kristu přijati za syny. Tato Boží dobrota způsobila, že když jsme ještě byli mrtví v hříchu, byli jsme otroky nebeských mocností a sloužili svám žádostem, Bůh nás spolu s Kristem oživil, vzkřísil a posadil na nebesa. To je zkušenost každého křesťana. Apoštol Petr to řekl velmi jasně:

• 1 Petrův 2:3 …vždyť jste ‚okusili, že Pán je dobrý!‘

Ano! Každý opravdový křesťan okusil a také okouší, že Pán je dobrý. Všechno napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha (Ř 8,28). Každý den zakoušíme Boží dobrotu a můžeme si jí uvědomovat od okamžiku, kdy otevřeme oči. Každý den s radostí společně s králem Davidem vyznáváme, že:

• Žalm 100:5 Hospodin je dobrý, jeho milosrdenství je věčné, jeho věrnost do všech pokolení!

Když mluvíme o osobní zkušenosti s Boží dobrotou, nemůžeme si nevšimnout slov v našem textu, kde nám apoštol říká, že Bůh prokazuje přenesmírné bohatství své milosti v dobrotě:

B. Milost k nám

Pavel jasně mluví o cíli Boží milosti v Boží dobrotě. Tím cílem jsme my, křesťané. Bůh ve své dobrotě prokazuje svou svrchovanou milost těm, kteří byli rozhodnutím Jeho dobroty před stvořením světa určeni k tomu, aby se stali Jeho dětmi. Když byli ještě hříšní, poslal svého Syna, aby se za ně obětoval a nesl jejich hřích. Poslouchejte, jak o tom mluví Pavel jinde:

• Římanům 5:6 Když jsme ještě byli bezmocní, v čas, který Bůh určil, zemřel Kristus za bezbožné.

Tady se mluví o nás, moji milí. Tady se také mluví o efezských křesťanech. Vzpomínáte na ně? To byli ti modláři, kteří byli ochotní dvě hodiny bez přestávky vzývat svou Artemis. Lidé propadlí magii, pověrám, hříchu. Ale Bůh je zahrnul svou milostí, a probudil je k životu spolu s Kristem a vzkřísil spolu s ním z mrtvých. To je důkaz Boží dobroty, to je spasení z milosti.

• Římanům 5:8 Bůh však prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní.

To je o nás. Možná si říkáte, že jste neuctívali žádné sochy ani modly, ale nemylte se! Byli jsme stejně hříšní jako pohané v Efezu. Naše srdce bylo stejně plné model jako jejich svatyně a jejich srdce. A ve svém hříchu jsme byli stejně mrtví. Toto je univerzální zkušenost každého křesťana. Každý křesťan byl hříšníkem, kterého Bůh oživil, vzkřísil z mrtvých a posadil na nebesa.

• Ko 2:13 Když jste ještě byli mrtvi ve svých vinách a duchovně neobřezáni, probudil nás k životu spolu s ním a všechny viny nám odpustil.

Bůh nás oživil a dal nám nové srdce, my jsme činili pokání a vložili veškerou svou důvěru, všechnu svou naději a své životy v Krista. A to je poslední věc, kterou nacházíme v našem textu. Bůh nám prokázal bohatství své milosti:

C. Milost v Kristu

Tady je vrchol všeho. Vrchol Boží milosti je v Kristu. Vrchol Boží dobroty je v Kristu. Boží láska se projevuje v Kristu. Všechna Boží sláva se projevuje v Kristu. V Kristu nám Bůh dal poznat sám sebe. Bůh sám se stal člověkem a žil mezi námi. Vzal na sebe lidské tělo se všemi jeho omezeními a udělal to proto, aby na sebe vzal náš hřích a mohl nás přivést svaté a neposkvrněné do společenství se sebou samým. Poslouchejte, jak to Pavel shrnuje ke konci listu Efezským – je to text, který velmi úzce souvisí s tím naším a ukazuje nám velmi přesně, o co Bohu jde, kam směřuje Jeho pozornost, jaký je Jeho záměr a cíl, komu je určena Jeho milost a na kom se projevuje Jeho dobrota:

• Efezským 5:25-27 Kristus si zamiloval církev a sám se za ni obětoval, aby ji posvětil a očistil křtem vody a slovem; tak si on sám připravil církev slavnou, bez poskvrny, vrásky a čehokoli podobného, aby byla svatá a bezúhonná.

Jsme zpátky na začátku – důkaz Boží milosti. Tím důkazem jste vy, Kristova nevěsta, církev, vyvolení svatí, vykoupení a Kristovou krví obmytí hříšníci.

• Efezským 2:10 Jsme přece jeho dílo, v Kristu Ježíši stvořeni k tomu, abychom konali dobré skutky, které nám Bůh připravil.

Křesťané, žasněte nad velikostí Boží milosti, buďte uchváceni nádherou Božího díla. Kéž v nás tento úžas vzbuzuje bázeň i horlivost pro Krista, kéž nás vede k tomu, že se cele oddáme Bohu a dílu Jeho milosti. Jste důkazem Boží dobroty, jste důkazem Boží dobroty a to jsou věci, které budou naprosto jasně vidět na vašich životech. Nejvíce budou patrné těm, které Bůh povolává ke spáse. Naše životy jsou pro ně kázáním, a když potom od nás slyší Boží slovo, Duch svatý ho oživuje v jejich srdcích a dává jim nové narození.