Učiněni blízkými (Ef 2,13)

Společenství v Kristově krvi

Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 21. prosince 2014

Pokoj vám a milost, milé sestry, milí bratři, vzácní hosté. Máme teď vzácnou příležitost jít přímo do Písma. Obraťme tedy svoji pozornost přímo do Božího slova, do listu Efezským, do druhé kapitoly, do verše 13.

• Efezským 2:13 Ale v Kristu Ježíši jste se nyní vy, kdysi vzdálení, stali blízkými pro Kristovu prolitou krev.

Před námi je jednoduchou větou vyjádřeno celé evangelium. Znovu se dnes setkáváme s velikostí, hloubkou a nádherou listu Efezským. Apoštol Pavel byl jistě veliký muž a obdarovaný kazatel, ale žádný člověk by sám od sebe nedokázal vyjádřit tak hluboké pravdy tak prostým způsobem.

• 2 Petrův 1:21 Nikdy totiž nebylo vyřčeno proroctví z lidské vůle, nýbrž z popudu Ducha svatého mluvili lidé, poslaní od Boha.

Opět dnes můžeme žasnout nad krásou evangelia. Je to už poněkolikáté v necelých dvou kapitolách tohoto listu, kdy je vyjádřeno evangelium jedinou větou, v jediném verši. Tak prosté totiž evangelium je. Takto jednoduše ho lze říci. K popisu cesty spasení nepotřebujeme sáhodlouhé vysvětlování ani složité náboženské obřady, nepotřebujeme nějaké zasvěcení, ani hlubší poznání, nepotřebujeme prožít mystické zážitky nebo mít nějaké nadpřizené zkušenosti, nemusíme dělat slepý krok víry, ale stačí se ve víře spolehnout na to jednoduché a prosté slovo Písma:

• Ef 2,13 Ale nyní v Kristu Ježíši vy, kteříž jste někdy byli dalecí, blízcí učiněni jste skrze krev Kristovu. (ČSP)

Pán Ježíš Kristus k popisu spasení mnohokrát použil velmi jednoduché ilustrace. On je chléb života (J 6,48) a spasení je právě tak prosté jako jedení chleba. On je pramen věčného života (J 7,37-39) a spasení je stejně jednoduché, jako pít čistou pramenitou vodu. On je dveřmi (J 10,9) a spasení je stejně nekomplikované, jako když procházíte dveřmi. Ježíš Kristus je cesta (J 14,6) a přijít k věčnému životu je stejně náročné, jako chodit po cestě. A všimněte si, že to všechno má společného jmenovatele a tím je On sám – Ježíš Kristus.

On je také středem našeho dnešního textu. V tomto textu vidíme především veliký kontrast – je zde naprostý protiklad k předchozím dvěma veršům. Za druhé je tady popis našeho stavu – takového, jaký byl a takového, jaký je nyní. A konečně za třetí tu máme prostředek, kterým jsme byli učiněni tím, čím jsme nyní – bylo to v Kristu Ježíši a v Jeho krvi. Podívejme se tedy na první bod.

I. Absolutní kontrast

Pavel ve verších 11-12 popsal zoufalou situaci přirozeného člověka – je to popis naší situace, nás pohanů. Je to popis, který nemáme pustit z mysli, který nemáme zapomenout. Je tam dokonce rozkaz:

• Efezským 2:11-12 Pamatujte proto vy, kteří jste svým původem pohané a kterým ti, kdo jsou obřezaní na těle a lidskou rukou, říkají neobřezanci, že jste v té době opravdu byli bez Krista, odloučeni od společenství Izraele, bez účasti na smlouvách Božího zaslíbení, bez naděje a bez Boha na světě.

To je smutný popis života člověka bez Krista. Ale následující verš – verš 13 – je v naprostém protikladu k těmto dvěma veršům. A začíná slovy:

A. Ale nyní

Pokud máme číst Písmo v kontextu, nemůžeme ignorovat zjevnou souvislost a podobu se začátkem druhé kapitoly. I tam byl v prvních třech verších tragický popis člověka bez Krista – mrtvý v hříších a přestoupeních, poslušný satana, tažený světem a ovládaný žádostmi těla a mysli, syn neposlušnosti, dítě hněvu!

• Ef 2:4 Ale Bůh, bohatý v milosrdenství, z velké lásky, jíž si nás zamiloval…

Ale Bůh… To je Pavlovo první veliké zvolání ve druhé kapitole. A po něm následuje další: Ale nyní… Je tady úplně stejný kontrast jako na začátku kapitoly – kontrast mezi ubohým hříšníkem, který je odloučený ode všech požehnání nebeských věcí, která jsou v Kristu Ježíši, je bez obřízky srdce, bez společenství Božího lidu, bez smlouvy a zaslíbení, bez naděje a bez Boha. Když jsme si uvědomili závažnost takových prohlášení – a bylo přesně ve chvíli, kdy nám Bůh sám tuto závažnost hříchu zjevil, bylo to s námi podobné jako s žalářníkem ve Filipis – nemohli jsme jinak než volat:

• Sk 16:30 …co mám dělat, abych byl zachráněn?

Byla to temnota našeho hříchu, kterou nám Bůh odhalil. A z této temnoty nás v tomto jediném a jedinečném okamžiku přenesl do svého podivuhodného světla, království svého Syna – obživil nás spolu s ním a spolu s ním nás vzkřísil, když jsme byli mrtví ve svých hříších. A to je další zvolání v Efezským 2: Milostí jste spaseni (Ef 2,5)! A to je jediný důvod, proč ve třináctém verši může znít Pavlovo: Ale nyní! Nyní už není žádná temnota, nyní už není žádná ubohost ztraceného hříšníka – nyní je tady naprostý kontrast k tomu, co bylo.

Máme tady kontrast, který je v samotných základech křesťanství. Je tady černá a bílá a je tady naprosto ostrá hranice mezi nimi. To je rozdíl, který působí evangelium. Převádí ze smrti do života. V otázce evangelia neexistuje žádná šedá zóna. Je tu jen život a smrt, temnota hříchu nebo záře a jas slávy, chlad smrti nebo žár Boží lásky. To je kontrast mezi tehdy a nyní.

• Jan 3:18 Kdo v něho věří, není souzen. Kdo nevěří, je již odsouzen, neboť neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího.
• Jan 5:24 Amen, amen, pravím vám, kdo slyší mé slovo a věří tomu, který mě poslal, má život věčný a neopodléhá soudu, ale přešel již ze smrti do života.

Tento kontrast je v našem textu vyjádřen ještě dalším slovem:

B. V Kristu

Už jsme si říkali, že toto spojení je refrénem prvních dvou kapitol listu Efezským. A v našem oddíle toto spojení vytváří kontrast. Podívejte:

• Efezským 2:12-13 …že jste v té době opravdu byli bez Krista… Ale v Kristu Ježíši jste se nyní vy…

Byli jste bez Krista, ale nyní, nyní jste v Kristu!

To je popis křesťanů v listu Efezským – ti, kdo jsou v Kristu. Byli jsme bez Krista, a to znamená bez života, bez světla, bez lásky, bez společenství, bez naděje, bez Boha! Ale nyní v Kristu – mimo Krista nemáme nic. V Kristu je všechno duchovní požehnání nebeských věcí (Ef 1,3), v Kristu nás Bůh vyvolil před stvořením světa (Ef 1,4), skrze Něj jsme přijati za syny (Ef 1,5), v Něm nám Bůh udělil svou milost (Ef 1,6), v Něm jsme vykoupeni (Ef 1,7), v Kristu bude přivedeno všechno na nebi i na zemi do dokonalé jednoty (Ef 1,10), v Něm se nám dostává podílu na předurčení (Ef 1,11), v Něm jsme zapečetěni Duchem svatým (Ef 1,13), v Krista věříme (Ef 1,15), v Něm Bůh prokázal svou moc (Ef 1,20), spolu s Ním jsme probuzeni k životu (Ef 2,5), spolu s Ním jsme vzkříšeni a v Něm jsme posazeni na nebesích (Ef 2,6).

• Efezským 2:7 …aby se nadcházejícím věkům prokázalo, jak nesmírné bohatství milosti je v jeho dobrotě k nám v Kristu Ježíši.

Být v Kristu je v absolutním, totálním kontrastu k tomu být bez Krista. Celé křesťanství je o tom být v Kristu. Bez Něj není nic z toho, co jsem četl. Proto nám říká, že je Alfou i Omegou, počátkem i koncem. Neexistuje žádný větší kontrast, než je tento.

Mohli bychom říci, že jsou jenom dva způsoby bytí – v Adamovi a v Kristu, v prvním Adamovi a v posledním Adamovi. To jsou dva zástupci lidstva – první Adam je praotcem všeho hříšného lidstva, zatímco poslední Adam, Kristus, je zástupcem a hlavou všeho vykoupeného lidstva. Všichni se svým přirozeným narozením rodíme v prvním Adamovi a díky tomu všichni neseme hříšnou přirozenost. Proto také třetí verš druhé kapitoly říká, že jsme svou přirozeností dětmi hněvu. To, co udělal Adam, se vztahuje i na nás – vzbouřil se proti Bohu a všichni jeho potomci se rodí jako vzbouřenci. To je důvod, proč hřešíme – protože jsme svou přirozeností hříšníci. Neexistuje nikdo, kdo by se nenarodil jako hříšník – nikdo kromě Pána Ježíše Krista, který ale nebyl počat mužem, ale jehož početí způsobil Duch svatý v lůně panny Marie. Neexistuje také nikdo – kromě Krista, kdo by svou přirozeností nebyl dítětem hněvu.

Vedle toho je tu poslední Adam, Ježíš Kristus, kterého nám list Efezským ve čtvrté kapitole představuje jako dokonalého člověka, jako měřítko toho, co to znamená být opravdu člověkem. Adam tímto měřítkem není a nemůže být, protože se vzbouřil proti Bohu. Kristus tímto měřítkem je:

• Židům 10:5-7 Proto Kristus říká, když přichází na svět: ‚Oběti ani dary jsi nechtěl, ale dal jsi mi tělo. V zápalné oběti ani v oběti za hřích, Bože, jsi nenašel zalíbení. Proto jsem řekl: Zde jsem, abych konal, Bože, tvou vůli, jak je o mně v tvé knize psáno.‘

Přirozené narození vede k narození do prvního Adama, narození z Ducha svatého vede k narození do Krista. Všichni se rodí prvním způsobem a vyvolení Boží se rodí i druhým způsobem. V Kristu je jenom ten, kdo se narodil z Boha:

• Titovi 3:5 On nás zachránil ne pro spravedlivé skutky, které my jsme konali, nýbrž ze svého slitování; zachránil nás obmytím, jímž jsme se znovu zrodili k novému životu skrze Ducha svatého.

Tento nový život je životem v Kristu. Proto Pavel vyznává, že už nežije on, ale že v Něm žije Kristus. Kristus je v nás, je naším životem a zároveň jsme my v Něm, jsme v Kristu a spolu s ním, jsme proměňováni do Jeho podoby.

Byli jsme bez Krista, ale nyní jsme v Něm. Tento kontrast je životně důležitým kontrastem. Je to kontrast, který každého z nás staví před otázku, zda jsme v Kristu, či nikoliv. Jak je to s vámi, milí přátelé? Je čas Vánoc, a když pomineme modloslužbu mamonu a konzumu, tak by se všechno mělo točit kolem narození Krista, jesliček, Betléma, kolem toho, že Bůh se stal člověkem… Je to důležité, že Bůh se stal člověkem – bez vtělení Krista by nebylo žádné spasení. Bez vtělení by nebylo žádné „tehdy a nyní“, bez vtělení by nebylo žádné „v Kristu“. Ale to podstatné pro naše duše není vtělení, ale skutečnost, zda jsme v Kristu, či nikoliv, a to znamená, zda celým svým životem, svou duší, svou bytostí, svou existencí závisíme na dokonaném díle Ježíše Krista na Golgotě. To byla odpověď Pavla a Silase filipskému žalářníkovi:

• Sk 16:31 Věř v Pána Ježíše, a budeš spasen ty i všichni, kdo jsou v tvém domě.

Věříte v Pána Ježíše Krista? Spoléháte na Jeho dílo? Závisíte cele, absolutně, na tom, co se stalo na kříži Golgoty, kde Bůh vylil svůj hněv kvůli hříchu na svého vlastního Syna, místo na vás? To nás vede ke druhému bodu kázání:

II. Absolutní změna

Viděli jsme absolutní kontrast mezi tehdy a nyní a mezi tím, co to znamená být bez Krista a být v Kristu. Tento kontrast pokračuje i dále v našem verši, protože je tady řeč o tom, že jsme byli vzdálení, ale stali jsme se blízkými. Jsou tady skutečně tato dvě slova, která označují protiklady – vzdálený a blízký. Ale tato dvě slova neukazují jen protiklad, ale především mluví o absolutní změně, která se stala skrze Kristovu prolitou krev. Podívejme se nyní na tato slova, abychom lépe porozuměli tomu, k čemu v našich životech došlo.

A. Vzdálení

• Efezským 2:13 Ale v Kristu Ježíši jste se nyní vy, kdysi vzdálení, stali blízkými pro Kristovu prolitou krev.

V nejvlastnějším slova smyslu a v bezprostředním kontextu se slovo vzdálení vztahuje k tomu, co je napsáno ve verších 11-12. Pohané, neobřezanci, bez Krista, bez společenství pravého Božího lidu, bez smluv, bez naděje, bez Boha. Mezi námi a všemi těmito věcmi byla hluboká propast, skutečně jsme neměli nic z toho, o čem je tu řeč. Ale můžeme jít ještě dál, jak jsme o tom mluvili – byli vzdálení srdcem, protože naše srdce bylo plné nenávisti vůči Bohu a nepřátelství proti Němu. Ve dvojčeti listu Efezským, v listu Koloským (oba listy jsou si velmi podobné a v mnoha ohledech se doplňují), čteme, že jsme:

• Ko 1:21 …dříve byli odcizeni a nepřátelští Bohu svým smýšlením i zlými skutky.

Odcizeni a nepřátelští – to je další rozměr toho, co to znamená být vzdálení. Dobrou ilustrací je Adam, když se hned po pádu schoval v zahradě Edenu. Bůh na něj volá a Adam je schovaný někde mezi stromy a má pocit, že ho Bůh nevidí. Poslouchejte, co Adam řekl Bohu:

• Genesis 3:10 Uslyšel jsem v zahradě tvůj hlas a bál jsem se.

To nebyla bázeň, která přináší moudrost, ale to byl strach, který je vyvolaný nepřátelstvím, vzpourou. Adam věděl, co bude následovat, věděl, že se podstavil proti Božímu slovu – proto se bál. V jeho srdci, stejně jako v tom našem než jsme uvěřili, nebyl Boží pokoj. Ale nyní už nejsme vzdálení:

• Římanům 5:1 Když jsme tedy ospravedlněni z víry, máme pokoj s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista.

A je tu ještě další rozměr, který nacházíme v následujících verších našeho textu – mezi námi a Bohem a mezi námi a Božím lidem byla zeď. Byla tu hluboká propast, která nám ukazovala, jak moc jsme vzdálení. Můžeme to vidět na židovském chrámu – všechno, co tam bylo, ukazovalo na to, jak je člověk vzdálený od Boha.

Byla tady svatyně svatých, nejsvatější místo, kde byla schrána smlouvy s víkem, které se nazývá slitovnice. Bylo to místo, kde Bůh zaslíbil, že bude přebývat. Bylo to ale také místo, kam mohl vstoupit pouze jeden jediný člověk z celého Izraele, a to nikoliv libovolný člověk, ale vyvolený a předurčený – velekněz, tedy člověk z pokolení Levi, potomek Árona, jediný ustanovený v každém pokolení. Potom tu byla svatyně, kam mohli vstoupit jenom kněží – potomci Árona. Dále tady bylo nádvoří, kde se přinášeli oběti, kde kněží obětovali a pomáhali jim při tom levité. Dále tu byl oddělený prostor, kam mohli vcházet Izraelci, ti obřezaní lidskou rukou na těle, kam přiváděli své oběti a předávali je kněžím, kteří je na vnitřím nádvoří obětovali. Potom zde byla zeď, na které byly cedule s nápisy, že žádný neobřezanec pod hrozbou trestu smrti za tuto zeď nesmí vstoupit. A před touto zdí bylo nádvoří pohanů, ze kterého v době Pána Ježíše učinili prodejci a penězoměnci tržiště. Sem mohli pohané – tady mohli zdálky uctívat Boha, svatého Izraele. To znamená, že jsme byli vzdálení. Ale můžeme jít ještě dál, protože většinu pohanů, moji milí, ani ve snu nenapadlo, že by šli uctívat Boha Abrahama, Izáka a Jákoba. Byli jsme vdálení a neznali jsme Boha, ani jsme po Něm netoužili, nehledali jsme Ho, nechtěli jsme Ho znát. Ale nyní…

B. Blízcí

V Kristu Ježíši jsme se stali blízkými pro Kristovu prolitou krev. Když mluvíme o tom, že jsme se stali blízkými, musíme to vždy spojit se slovy „v Kristu Ježíši“. Není jiný způsob a ani nikdy nebyl, jak by se kdokoliv mohl stát Bohu blízký. To je možné jenom v Kristu! V Něm jsme také skutečně blízko:

• Efezským 2:6 …spolu s ním uvedl na nebeský trůn v Kristu Ježíši.

V Kristu jsme v těsné blízkosti nebeského trůnu, a protože Kristus je Bůh sám, tak to znamená, že v Kristu jsme v Bohu samotném. Kristus je Immanuel, to je Bůh s námi, nejsme bez Krista, ale v Něm, takže Bůh je s námi:

• 2K 6:16 My jsme přece chrám Boha živého. Jak řekl Bůh: ‚Budu přebývat a procházet se mezi nimi, budu jejich Bohem a oni budou mým lidem.‘

V Kristu byla zbořena zeď, která rozdělovala, při Kristově ukřižování byla roztržena opona, která oddělovala svatyni od velesvatyně. Nyní je v Kristu Ježíši doširoka otevřen přístup do svatyně svatých, k samotnému Bohu. Ale nejen to, Bůh z nás učinil svůj lid a Kristus svaté kněžstvo.

• Zjevení Janovo 1:6 …učinil nás královským kněžstvem Boha, svého Otce…
• 1 Petrův 2:9 Vy však jste rod vyvolený, královské kněžstvo…

Nyní přinášíme Bohu sami sebe jako oběť živou, svatou a Bohu milou. To je naše skutečná bohoslužba. To je služba královského kněžstva. Kristus přinesl jako oběť své tělo a my nyní následujeme Jeho příkladu a přinášíme sami sebe. Přicházíme až před samotnou Boží tvář a vkládáme své vlastní životy do Božích rukou. Dříve jsme mysleli na Boha jen s opovržením a s nepřátelstvím, nyní jsme Jeho kněžstvem a celé naše životy se točí kolem Boží vůle. Toužíme dělat to, co se Bohu líbí a z čeho má radost. To je křesťanský život.

• Matouš 6:33 Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno.

Křesťan je člověk, který je blízko Bohu a proto hledá především Boží království. Modlí se za to, aby se děla Boží vůle jak v nebi, tak i na zemi a aby už brzy přišlo Boží království ve své plnosti. Křesťan je ten, kdo s láskou vyhlíží Pánův příchod a hledá, jak by mohl svého Pána oslavit – svými slovy, svými skutky, svým majetkem, svým životem. Život křesťana už není zaměřený na sebe sama, ale je vysvobozen z otroctví sobectví a sebestřednosti k životu ve službě Bohu a bližním. To znamená, že blízký a to také znamená, že se na jeho životě bude stále více odrážet charakter Pána Ježíše Krista.

Možná si kladete otázku, jak můžeme takhle žít? Odpověď je celkem jednoduchá – jenom v Kristu. Jenom Kristův život v nás může vyprodukovat takové ovoce, takovou službu, takovou touhu, takovou vitalitu. Je to důvod proč musíme jít do Písma a sytit se Božím slovem, protože z něj poznáváme osobu Pána Ježíše Krista, z něj se dovídáme, co se Bohu líbí a nelíbí, z něj poznáváme Boží vůli. Slovo je pokrmem, který nás posiluje a oživuje, Slovo nás povzbuzuje i napomíná, Slovo, které je ostré jako meč, také odřezává – lépe než laserový skalpel mozkového chirurga, všechno, co do našich životů nepatří. Přebývat ve Slově je cestou, jak být blízko Bohu.

Ale musím zmínit ještě jednu blízkost. Byli jsme nepřátelé, skrývali jsme se jako Adam, bojovali jsme proti Bohu, vzdorovali jsme a vzpouzeli jsme se Jeho hlasu. Ale nyní jsme v Kristu Ježíši učiněni blízkými!

• Efezským 2:19 Nejste již tedy cizinci a přistěhovalci, máte právo Božího lidu a patříte k Boží rodině.

Stali jste se blízkými, ale ne jako hosté, kteří na chvilku přijdou a pak zase odejdou. Bůh z nás učinil své děti. Stali jsme se součástí Boží rodiny. Byli jsme přijati za syny, jak jsme k tomu byli před stvořením světa předurčeni (Ef 1,6).

Mirky dcera Lenka a její manžel Filip adoptovali holčičku z Etiopie (Jo). Její biologická matka se ještě před jejím narozením rozhodla, že dítě dá k adopci. Byla tedy předurčena k adopci a zjevně se o to ničím nezasloužila. Její noví rodiče překonali tisíce kilometrů vzdálenosti a stovky nejrůznějších tiskopisů, aby se tato holčička stala součástí jejich rodiny. Narodila se jako vzdálená – fyzicky, kulturně, biologicky, ale byla přijata do nové rodiny a stala se její neodmyslitelnou součástí. Totéž se stalo s námi v duchovním slova smyslu – narodili jsme se vzdálení, ale byli jsme učiněni blízkými v Kristově krvi. Bůh překonal mnohem větší vzdálenost než je mezi USA a Etiopií – Bůh se stal člověkem. Nekonečný, neomezený a věčný Boží syn se dobrovolně a ochotně stal člověkem, abychom se my, kdysi vzdálení, mohli skrze Něj a v Něm stát blízkými. Bůh je nyní naším Otcem. Do našeho nitra vložil svého Ducha, který nám dosvědčuje, že jsme Božími dětmi a volá: „Abba, Otče.“ Byli jsme nepřítelé, ale nyní jsme milované děti.

Už nejsme svou přirozeností děti hněvu, Bůh se na nás nedívá s odporem jako na hříšníky, které nemůže snést, ale dívá se na nás s láskou, jedná s námi laskavě, zahrnuje nás svou dobrotou a milosrdnou péčí.

• 1 Janův 3:1 Hleďte, jak velikou lásku nám Otec daroval: byli jsme nazváni dětmi Božími, a jsme jimi.
• Římanům 8:32 On neušetřil svého vlastního Syna, ale za nás za všecky jej vydal; jak by nám spolu s ním nedaroval všecko?

V našich životech došlo ke změně – a tato změna je absolutní. Je to změna našeho postavení a spolu s ním se mění úplně všechno v našich životech. Už nemůžeme žít tak, jak jsme žili dříve. Celý náš život bude nyní odrážet to, kým jsme byli v Kristu učiněni. Viděli jsme absolutní kontrast a toto je absolutní změna. A to nás přivádí k poslednímu bodu dnešního kázání:

III. Absolutní spasení

Charles Spurgeon ve svém kázání na tento text řekl, že tento verš je perlovou branou, která nás přivádí k vrcholům slávy. Velikost, sláva, moc a definitiva spasení je v tomto verši vyjádřeno hned dvěma způsoby:

A. Byli jsme učiněni

V překladu, který používáme, i v řadě dalších českých překladů je napsáno, že „jsme se stali…“ Zvratné stát se úplně přesně nevystihuje tvar slovesa, které je v originále, a které je v pasivu, v trpném rodě. Nejlepší je asi Bible kralická, kde je to přeloženo, že ‚jsme byli učiněni‘. Byli jsme pasivními příjemci toho, co udělal Bůh. V širším kontextu je potřeba, abychom šli až do devatenáctého verše předchozí kapitoly, kde se apoštol Pavel modlí, abychom viděli:

• Efezským 1,19 …jak nesmírná je velikost jeho moci vůči nám, kteří věříme v souladu s působením převahy jeho síly. (ČSP)

Věříme na základě toho, jak se v nás a k nám projevila nesmírná velikost Boží moci. Nebyla tu žádná lidská moc, která by nás přivést ke spasení. Žádný lidský skutek, žádné lidské dílo. Když tohle jednoho dne došlo učedníkům, zhrozili a ptali: Kdo tedy může být spasen? A Ježíš jim dal známou odpověď:

• Matouš 19:26 U lidí je to nemožné, ale u Boha je možné všecko.

Bůh zachraňuje! V tom užším kontextu náš verš navazuje na:

• Ef 2:8-10 Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit. Jsme přece jeho dílo, v Kristu Ježíši stvořeni k tomu, abychom konali dobré skutky, které nám Bůh připravil.

Přesně o tom to je – je to o velikosti Boží moci, je to o Božím díle, je to o novém stvoření v Kristu. Byli jsme učiněni novým stvořením – jsme Jeho dílo. Není to částečně naše dílo a částečně Boží dílo, ale spasení je cele dílem Božím. Byli jsme učiněni – jestli chceme být věrní Božímu slovu, musíme říci – Bůh to učinil a učinil to s námi. Nemáme na tom nejmenší podíl. A musí to tak být, aby byla vyloučena všechna lidská chlouba. A nemůže to být ani jinak, protože náš text říká, že jsme byli učiněni blízkými:

B. V krvi Kristově

Tady jsme v samotném srdci evangelia. Ale než rozhrneme oponu evangelia, všimněte si, co přesně způsobuje naši blízkost Bohu: Kristova prolitá krev. Tou krví jsme přivedeni k Bohu. To nám ukazuje, že Kristova oběť na kříži, která skutečně zachraňuje. Proč to zmiňuji? Protože to dnes mnoho křesťanů popírá – je velmi rozšířený názor, že Kristova krev, Kristova smrt na kříži je takovými otevřenými dveřmi a na člověku potom záleží, zda jimi vejde či nikoliv.

Pokud by to tak bylo, tak by to znamenalo, že Kristova krev je sama o sobě neúčinná a účinnou jí dělá teprve naše víra, teprve lidským dílem by byl Kristův kříž „aktivován“ a nabyl by platnosti. Ale co říká náš text (ČSP)?

• Efezským 2,13 …stali jste se blízkými v krvi Kristově.

Krev Kristova způsobuje ten rozdíl mezi životem a smrtí, mezi spasením a odsouzením, mezi přijetím a odmítnutím. Kristův kříž a nikoliv lidská víra – ta je darem Boží milosti stejně jako celé spasení. Ta je důsledkem Kristovy prolité krve.

Kristova krev mluví o Kristově smrti na kříži. Kristova krev je krví smlouvy. Každá smlouva, kterou kdy Bůh uzavřel s člověkem, byla vždycky potvrzena krví. Ani tato nová smlouva, o které jsme mluvili minulý týden, se neobešla bez krve. Je zpečetěná Kristovou krví. On:

• Žd 9:12 …nevešel do svatyně s krví kozlů a telat, ale jednou provždy dal svou vlastní krev, a tak nám získal věčné vykoupení.

Vykoupení je věčným vykoupením. Je zapečetěné Kristovou krví. Kristus je beránek Boží, na kterého byly vloženy naše hříchy. On byl ustanoven před stvořením světa, aby se stal smírnou obětí za naše hříchy. Na Něj dopadl Boží hněv za naše hříchy. Kvůli jeho oběti už Bůh nehledí na naše hříchy, ale připočítává nám Kristovu spravedlnost a přijímá nás jako své děti.

Kristova oběť je absolutním základem evangelia. Je synonymem Kristovy oběti a smrti, synonymem ukřižování. Byli jsme učiněni blízkými právě a jenom ukřižovaným Spasitelem, který za nás prolil svou krev. Je to smrt Ježíše Krista, která nás osvobozuje. Je to smrt Ježíše Krista, která nás učinila blízkými. Radujeme se z Jeho života, vítězíme v Jeho vzkříšení, ale základem naší blízkosti s Bohem je Kristova smrt. Je to Kristus ukřižovaný, jehož zvěstujeme.

• Žd 7:25 Proto přináší dokonalé spasení těm, kdo skrze něho přistupují k Bohu.

Proto můžeme mluvit o absolutním, definitivním a dokonalém spasení. Kristova krev dělá absolutní rozdíl v životech těch, za něž byla prolita, působí absolutní změnu, protože Kristova krev znamená absolutní spasení. Amen.