Zjevené tajemství (Ef 3,3-6)

Co zjevení odhaluje

Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 17. května 2015

Pokoj vám a milost, milí přátelé, milí svatí v Kristu. Jsme na začátku třetí kapitoly listu Efezským a mluvíme o zjevení, které Bůh dal apoštolu Pavlovi – a nejen jemu, ale také ostatním apoštolům a prorokům a učinil z nich pevný základ své církve, jak jsme to viděli na konci druhé kapitoly.

• Efezským 2:20 Jste stavbou, jejímž základem jsou apoštolové a proroci a úhelným kamenem sám Kristus Ježíš.
  

Už jsme mluvili o tom, že Bůh odhaluje skrze zjevení. Zjevení je pro křesťanství klíčovým pojmem – křesťanství není náboženství, které by bylo stvořené člověkem, není to lidská snaha dosáhnout Boha, ale jde o náboženství, které je zjevené Bohem, který přebývá v nepřístupném světle, který je oddělený od svého stvoření, a kdyby se On sám nerozhodl, že se nám dá poznat, tak bychom Ho nikdy poznat nemohli. Bůh se rozhodl, že s námi bude komunikovat, že s námi bude mít vztah, a to i přes to, že jsme se vzbouřili proti Němu, přestože jsme pohrdli Jeho dobrotou a láskou. A tak se Bůh v průběhu dějin lidstva dával lidem poznat především skrze muže, k nimž promlouval a odhaloval jim a skrze ně, kým je a jaký je Jeho plán s námi.

• Židům 1:1-2 Mnohokrát a mnohými způsoby mluvíval Bůh k otcům ústy proroků; v tomto posledním čase k nám promluvil ve svém Synu, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož stvořil i věky.

V Kristu Bůh řekl své poslední slovo. V Kristu bylo řečeno vše, co mělo být řečeno. V Kristu se věčné Boží slovo stalo tělem a přebývalo mezi námi. V Kristu přišel Bůh v těle ke svému lidu. V Kristu se lidé setkávají se samotným živým Bohem. Kristus je vrcholem Božího zjevení. V Kristu Bůh nejjasněji a nejdokonaleji odhalil kým je a dal se nám poznat. Ale ani skutečnost, že Bůh se stal člověkem, se nakonec neobejde bez osvícení lidského srdce, bez stržení závoje, který je na lidském srdci.

Jeden z apoštolů – Filip – prosil Pána Ježíše, aby mu ukázal Otce, že nic víc není potřeba. Pamatujete si, co Ježíš Filipovi řekl?

• Jan 14:9 Ježíš mu odpověděl: "Tak dlouho jsem s vámi, Filipe, a ty mě neznáš? Kdo vidí mne, vidí Otce. Jak tedy můžeš říkat: Ukaž nám Otce?

Duch svatý musí člověku otevřít oči, aby byl člověk schopen porozumět tomu, kdo je Ježíš Kristus. To je zjevení! O tom je náš text. Jsou zde tři věci a my se podíváme na to, jak každá z nich souvisí s Kristem, s církví a s pohany. Je to tajemství Kristovo, které bylo Duchem svatým odhaleno a je odhalováno těm, kdo jsou povoláváni ke spasení, je to zaslíbení Kristovo, do něhož jsou uváděni všichni, kteří přicházejí ke Kristu, a je to evangelium Kristovo, které je jak nástrojem Božího zjevení, tak zjevením samotným a Boží mocí ke spasení pro každého kdo věří. Budeme teď číst z Ef 3,1-6.

Apoštol Pavel porozuměl Kristovu tajemství a zvěstuje toto tajemství všem lidem. Není to tajemství, které by bylo známé jenom jemu nebo jenom apoštolům a prorokům, ale skrze ně Bůh toto tajemství zjevil Božímu lidu:

• Koloským 1:26 …tajemství, které po věky a po celá pokolení bylo skryto, ale nyní je zjeveno jeho svatému lidu.

Toto tajemství je v našem textu nazváno tajemství Kristovo. A to je první věc, kterou se dneska musíme zabývat:

I. Tajemství Kristovo

Mluvíme tady o souhrnu informací, o biblickém učení, o fyzických skutečnostech, které se všechny točí kolem Ježíše Krista a jsou s Kristem spojené. Když řekneme tajemství Kristovo, je toho skutečně hodně, o čem bychom mohli mluvit. Je toho hodně v samotném textu, který máme před sebou. Je to téma, které apoštol Pavel začal už ve druhé kapitole a které nás bude provázet přinejmenším až do poloviny čtvrté kapitoly, kde je shrnutí:

• Ef 4:15-16 On je hlava, z něho roste celé tělo, pevně spojené klouby navzájem se podpírajícími, a buduje se v lásce podle toho, jak je každé části dáno.

Efezským 2,10-4,16 je obsáhlý oddíl, který nám odhaluje tajemství Kristovo. Jedna z prvních věcí, kterou vidíme v našem textu, je:

A. Tajemství o Kristu

Mohli bychom velmi jednoduše říci, že tímto tajemstvím je sám Pán Ježíš Kristus. Je to tak. On je vším a v Něm máme všechno. On je také tajemstvím, které bylo po staletí skryté, ale v Něm bylo odhalené.

Celé dějiny lidstva směřovaly ke Kristu. Od prvních lidí, od Adama s Evou, se začíná rozbalovat klubíčko historie, které směřuje jedním jediným směrem – k Vykupiteli. Na začátku to vůbec nebylo jasné, ale krok za krokem se to odhalovalo. Adam s Evou dostali zaslíbení syna, který je vysvobodí od ďáblova prokletí. Mohli se spolehnout na tento Boží slib a věřit mu – a tak být zachráněni z milosti skrze víru.

V době Abrahama dostal tento slib mnohem jasnější rysy, které byly ještě více upřesněny skrze Jákoba a jeho požehnání v Gn 49. A následně skrze Boží jednání s Božím lidem v Egyptě a skrze Mojžíše a zákon, který Bůh prostřednictvím Mojžíše dal, se věci ještě více zpřesnily – nejenom, že vysvoboditel bude syn ženy, bude také veleknězem a prorokem. Přinese oběť, která bude příjemná a přijatelná pro Boha. Skrze Davida a proroky se to klubíčko rozbalovalo ještě víc a ukazovalo na Syna, který bude králem, bude z rodu Davidova, ale bude větší než největší izraelský král David, protože David Ho nazývá svým Pánem.

Všichni proroci mluvili o Kristu a přidávali další a další dílky skládačky – narodí se v Betlémě, bude povolán z Egypta, půjde mu o život, bude trpět, bude také vládnout, vysvobodí lid z hříchů, přinese svobodu a odpočinutí… Těch údajů bylo opravdu mnoho, ale nebylo vždy úplně jasné, jak spolu jednotlivé věci souvisí. Proto když přišel Kristus, lidé nevěděli, jestli je to ten zaslíbený Mesiáš nebo není. Ti nejbližší – jako byl Jan Křtitel – o tom pochybovali.

• Matouš 11:3 Jsi ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?

To byla otázka Jana Křtitele. Pořád to bylo tak trochu zahalené. Během své služby Ježíš stále vysvětloval svým učedníkům, kým je a jak se na Něm naplňují proroctví Písem, ale teprve po Jeho vzkříšení a definitivně po seslání Ducha svatého učedníci porozuměli. Poslechněte si Petrova slova v den Letnic:

• Skutky apoštolské 2:36 Ať tedy všechen Izrael s jistotou ví, že toho Ježíše, kterého vy jste ukřižovali, učinil Bůh Pánem a Mesiášem."

Kristus je tím tajemstvím, které bylo odhaleno. On je tím trpícím služebníkem z Izajáše 53, On je Otec věčnosti z Izajáše 9,5, On je Král slávy ze Žalmu 24, On je Beránek, který snímá hříchy světa, které si Bůh sám vyhlédl, jak slíbil Abrahamovi v Gn 22. V Kristu dostávají všechna zaslíbení Starého zákona smysl, v Něm se naplňují, v Něm se celý obraz zceluje a před našima očima se vykresluje věčný Boží záměr – oslava Boha v Ježíši Kristu.

• Efezským 1:10 … že podle svého plánu, až se naplní čas, přivede všechno na nebi i na zemi k jednotě v Kristu.

To je tajemství, které bylo po staletí skryto, ale nyní je odhaleno skrze apoštoly a proroky, nyní je odhaleno jeho svatému lidu. A s Kristem souvisí všechno, co se tohoto tajemství týká. Součástí tohoto velkého tajemství, které se týká Kristovy osoby, je tajemství jeho Nevěsty, církve:

B. Tajemství církve

Je tady tajemství Kristovy osoby – Bůh se stal člověkem, slovo se stalo tělem. Nepředstavitelná věc a nepochopitelná pro lid Staré smlouvy. Ale je tady něco, co je ještě složitější a konkrétně pro lid Staré smlouvy ještě hůře pochopitelné. A to je tajemství církve.

Židé chápali sami sebe jako Boží lid – a bylo to v pořádku. Bůh si je vybral a učinil z nich Boží lid. Bylo to dílo milosti, protože nebylo nic, čím by se o to mohli zasloužit, bylo to Boží svrchované rozhodnutí, protože to byl Bůh, kdo povolal Abrahama z Uru Kaldejského, kde Abraham se svými předky sloužil modlám a udělal z Abrahama svého přítele a služebníka a vytvořil z něj veliký národ, který je zde dodnes. Skutečně, starozákonní Izrael byl Božím lidem – jediným lidem, kterému se Bůh dával poznat.

Bylo to dílo Boží lásky, že si vyvolil tento lid, že tento lid opatroval a chránil, že se o tento lid staral a vysvobozoval ho ze všech nesnází, do kterých se tento lid dostal. Bůh na Izraeli ukazoval svou velkou trpělivost, své milosrdenství, svou dobrotu, ale také svou svatost, svou spravedlnost, své soudy.

• Žalm 147:19-20 Oznámil své slovo Jákobovi, nařízení svá a soudy Izraeli. Tak žádnému z pronárodů neučinil, jeho soudy nepoznaly.

Tento Izrael měl své důležité místo v Božích plánech – z něj měl vzejít Mesiáš, Kristus. Ke Kristu všechno směřovalo, v Kristu došlo všechno naplnění, Kristus je vrcholem Božího zjevení. Všechno, co bylo před Kristem, mělo ukazovat na Něj a vést k Němu. Stejně tak to bylo s Božím lidem. S příchodem Krista přichází nová éra, nový věk (před Kristem/po) – a také nové porozumění tomu, kdo je to Boží lid. Nejde o nový Boží lid, ale jde o to, že v Kristu dochází k naplnění významu, k plnému porozumění tomu, kdo je Božím lidem, kdo je tím zaslíbeným Izraelem, tedy národem, uprostřed něhož přebývá Bůh. Objevuje se něco naprosto nového – a to je církev.

• Ef 2:14-15 V Kristu je náš pokoj, on dvojí spojil v jedno, když zbořil zeď, která rozděluje a působí svár. Svou obětí odstranil zákon ustanovení a předpisů, aby z těch dvou, z žida i pohana, stvořil jednoho nového člověka, a tak nastolil pokoj.

Je tady nové stvoření, nový člověk, nová bytost, je tady ten skutečný Boží Izrael, jímž je církev Kristova. Lid vyvolený, národ svatý, lid náležící Bohu. Je to jediný lid, který Bůh má – je to lid složený z těch, kdo se narodili z Ducha svatého, kdo uvěřili v Ježíše Krista. Tento lid má svůj zárodek ve starozákonním Izraeli a patří do něj vykoupení všech dob, ale je to něco, co bylo odhaleno teprve po příchodu Ježíše Krista. Byl Izrael Božím lidem? Byl. Ale s Kristem přišla nová kvalita, nové měřítko, nová kvalifikace toho, kdo je a kdo není Božím lidem. Už nestavíme na etnickém původu, ale na novém narození. Proto může apoštol Pavel napsat, že:

• Římanům 2:28-29 Pravý žid není ten, kdo je jím navenek, a pravá obřízka není ta, která je zjevná na těle. Pravý žid je ten, kdo je jím uvnitř, s obřízkou srdce, která je působena Duchem, nikoli literou zákona. Ten dojde chvály ne od lidí, nýbrž od Boha.

To nás vede k samotnému jádru Kristova tajemství:

C. Tajemství pohanů

Tajemství Kristovo se týká pohanů. Vede nás to zpátky až do poloviny druhé kapitoly, kde je napsáno, že jsme Božím dílem v Kristu Ježíši (Ef 2,10) a že my, svým původem pohané, jsme nebyli součástí Božího lidu. A podívejte se do našeho textu (v. 6):

• Efezským 3,6 Totiž, že by měli býti pohané spoludědicové… (K)

Tajemství Kristovo znamená, že ti, kteří nebyli lidem, kteří byli nemilovaní, jak jsme to nedávno slyšeli z 1Pt 2,10, se stali lidem a stali se milovanou nevěstou Ježíše Krista. Je to tajemství, které bylo před příchodem Krista zahalené, skryté, nezjevené. Starozákonního Žida by taková věc nenapadla ani v nejdivočejším snu. Sami učedníci Pána Ježíše Krista s tím měli problém. Ježíš je poslal do celého světa, aby všem lidem zvěstovali evangelium. Ale oni zůstali v Jeruzalémě a zvěstovali evangelium jenom Židům.

Někdy čteme knihu Skutků, kde je napsáno, jak Petr poprvé kázal evangelium pohanům (Sk 10) a neuvědomujeme si časové souvislosti. Prvních deset kapitol knihy Skutků zahrnuje období zhruba sedmi let. V Jeruzalémě bylo několik tisíc učedníků, křesťanů, ale všichni tito křesťané byli svým původem, etnicky, Židé. Přestože pocházeli z různých míst římské říše, byli to etnicky, svou národností, Židé. Nekázali evangelium pohanům.

Teprve ve Skutcích 10 čteme o tom, že Petr byl poslán Duchem svatým do domu pohanského setníka Kornélia v Caesareji. Petr tam nechtěl jít, ale Bůh mu velmi jasně ukázal, že co Bůh prohlásil za čisté, člověk nesmí považovat za nečisté. Řeč byla o pohanech. Poslouchejte, co řekl Petr těmto pohanům:

• Sk 10:28 Dobře víte, že židům není dovoleno stýkat se s pohany a navštěvovat je. Mně však Bůh ukázal, abych si o žádném člověku nemyslel, že styk s ním poskvrňuje nebo znečišťuje.
• Skutky apoštolské 11:2-3 Když přišel Petr do Jeruzaléma, začali mu bratří židovského původu vyčítat: ‚Navštívil jsi neobřezané lidi a jedl s nimi!‘

A Petr musel vysvětlovat, co se stalo, proč udělal takovou věc. Vysvětloval, jak Bůh jednal a jak pohané přijali evangelium. Lukáš tomuto příběhu věnuje celé dvě kapitoly v knize Skutků. Je zjevné, že pro Židy bylo velmi těžké přijmout a pochopit, že i pohané jsou povolaní ke spasení. Teprve když bratři v Jeruzalémě uslyšeli, jak pohané uvěřili v Pána Ježíše Krista, přijali Ducha svatého – že na ně Duch svatý sestoupil úplně stejně, jako na učedníky shromážděné v den Letnic v Jeruzalémě, a následně byli pokřtěni:

• Skutky apoštolské 11:18 Po těch slovech bratří už nic nenamítali, ale velebili Boha: ‚Tak i pohany povolal Bůh k pokání, aby dosáhli života!‘

Z Židů i z pohanů znovuzrozených z Ducha svatého, z těch, kteří uvěřili v Pána Ježíše Krista, Bůh povolal svůj vykoupený lid, nevěstu pro svého Syna. To je nové stvoření, to je tajemství, které bylo po celá pokolení skryto, ale nyní je Duchem svatým odhaleno. Náš text to říká velmi jasně:

• Efezským 3,6 Totiž, že by měli býti pohané spoludědicové a jednotělní, i spoluúčastníci zaslíbení jeho v Kristu skrze evangelium. (K)

Pohané jsou spoludědicové – spoludědicové Židů. Spolu s Židy nyní mají nyní Krista, mají společenství v Božím lidu, mají smlouvu s Bohem – smlouvu, která je nová a je zpečetěná krví Božího Syna, mají naději a mají Boha ve světě. Stali jsme se spoludědici, stali jsme se jedním tělem – doslova je v našem textu ‚spolutělo‘, což je naprosto jedinečný výraz a je dost možné, že to je slovo, které vytvořil apoštol Pavel, aby vyjádřil tuto jedinečnost Kristova těla. Jsme částí společného těla, údy téhož těla – to jsou překlady tohoto jednoho slova, které najdeme v našich Biblích. Je to něco naprosto nového, co nás musí vést k úžasu nad Boží moudrostí a k radosti z Božího díla v nás.

To je tajemství Kristovo, které ukazuje, že pohané se stali spoluúčastnými zaslíbení v Kristu. Kristus je v centru a my jsme přivedeni k Němu, abychom spolu se všemi, kteří v Něj uvěřili, měli věčný život v Jeho jménu. A tady jsme přímo vedeni ke druhému bodu našeho kázání:

II. Zaslíbení Kristovo

Tajemství Kristovo přímo souvisí se zaslíbením, které Bůh dal Abrahamovi, když ho povolal z Uru Kaldejského. Ve světle odhaleného Kristova tajemství je nám toto zaslíbení naprosto jasné. Bůh řekl Abrahamovi:

• Genesis 12:3 V tobě dojdou požehnání veškeré čeledi země.
• Gn 22:18 … ve tvém potomstvu dojdou požehnání všechny pronárody země…

Znovu totéž zaslíbení zopakoval Abrahamovu synovi Izákovi v Geraru v Gn 26,4 a nakonec ho ještě potvrdil Abrahamovu vnuku Jákobovi v Bét-elu (Gn 28,14). Toto zaslíbení se na prvním místě týká především Abrahamova potomka – Krista.

A. Zaslíbení Krista

Stali jsme se spoluúčastníky Božího zaslíbení v Kristu. Už jsme si ukázali, jak se rozbalovalo to klubíčko porozumění Kristovu tajemství, jak zde bylo zaslíbení od prvních dvou hříšníků na světě. Viděli jsme, jak toto zaslíbení směřovalo jediným směrem – ke Kristu.

Kristus je TÍM Božím zaslíbením. Všechno před Jeho příchodem směřovalo k Němu. Všechno po Jeho příchodu se odvíjí od Něj. Proto apoštolo Pavel připomínal křesťanům v Kolosis (a píše to v kontextu Kristova kříže):

• Koloským 2:16-17 Nikdo tedy nemá právo odsuzovat vás za to, co jíte nebo pijete, nebo kvůli svátkům, kvůli novoluní nebo sobotám. To všechno je jen stín budoucích věcí, ale skutečnost je Kristus.

Kristus je plností – co bylo před ním, bylo stínem, který na tuto plnost ukazoval. V době Starého zákona mohli lidé vidět jenom stín – neviděli samotnou postavu, která tento stín vrhá. Stín byl zaslíbením a vedl k postavě, která ho vrhá. Mohli se ledaco domyslet z pozorování tohoto stínu, ale dokud nepřišel Kristus, dokud se nezjevilo tělo, které ten stín vrhalo, dokud nedošlo k odhalení tajemství, nebylo úplně jasné, na co stín ukazuje a co zaslibuje.

Ale v Kristu přišla plnost. Kristus naplnil zaslíbený stín – naplnil všechno, co bylo zaslíbeno a udělal ještě víc, protože nám zjevil Boha Otce. Plnost sama se rozhodla v Něm přebývat (Ko 1,19). V Kristu se setkáváme s nekonečným Bohem, s věčným Božím Synem, s plností, která přesahuje všechno naše porozumění a pochopení. To je Kristovo tajemství a to je také Kristovo zaslíbení. A ruku v ruce s ním jde také:

B. Zaslíbení o církvi

Mluvili jsme o tom, že tajemství církve bylo skryto očím starozákonního Božího lidu. Židé vztahovali všechna zaslíbení, která ve Starém zákoně jsou, na sebe. Měli za to, že na nich se naplní tato zaslíbení. Ale Boží moudrost je větší než moudrost lidská. Boží sliby se naplnily v Božím Synu a v těch, kteří jsou nerozlučně spojeni s Kristem – a to je Jeho nevěsta, církev.

Nemáme dnes čas na to, abychom procházeli jednotlivá zaslíbení Staré smlouvy a ukazovali si, jak se naplnila na Božím synu a Jeho nevěstě, ale můžeme se rychle podívat na to, co nacházíme ve třetí kapitole Efezským. Kristovo bohatství (v. 8) a Boží tajemství (v. 9) je zjeveno skrze církev (v. 10). Duch svatý přebývá v křesťanech, tedy v církvi (v. 16), která je Jeho chrámem. Boží plnost a Kristova láska je srdcích těch, kdo jsou v Kristu, tedy v církvi (v. 16-19). Boží sláva se zjevuje v Kristu a v církvi (v. 21).

Všechno vede k církvi, která je tělem toho, který byl ustanoven její hlavou – Ježíše Krista. Všechno vede k Jeho oslavení a církev je tím konečným novým stvořením – viděli jsme to v závěru druhé kapitoly Efezským a v posledních kapitolách knihy Zjevení – nový Jeruzalém, nová země, nové město, nový příbytek Boží, nová svatyně svatých, svatá nevěsta Kristova – to je církev. To jste, moji milí, také vy, kteří jste uvěřili v Pána Ježíše Krista. To je zaslíbení Boží, které bylo dané a které se naplnilo v Kristově církvi. S ním souvisí také:

C. Zaslíbení pro pohany

Pohané jsou součástí Kristova těla. Jsou spoludědicové, údy jednoho těla a spoluúčastníci zaslíbení. Zaslíbení nás vrací k Abrahamovi – jsou to přesně ta zaslíbení, která se týkají požehnání v Abrahamovu potomku. Všimněte si, jak tato zaslíbení vykládá apoštol Pavel v listu Římanům – mluví o tom, že Abrahamovi a jeho potomstvu bylo dáno:

• Římanům 4:13 Zaslíbení, že dostane svět za dědictví…

To potomstvo Abrahamovo jste vy, moji milí.

• Galatským 3:7-9 Pochopte tedy, že syny Abrahamovými jsou lidé víry. Protože se v Písmu předvídá, že Bůh na základě víry ospravedlní pohanské národy, dostal už Abraham zaslíbení: ‚V tobě dojdou požehnání všechny národy.‘ A tak lidé víry docházejí požehnání spolu s věřícím Abrahamem.

Kdo jsou tito lidé víry? To jsou ti, kdo uvěřili v Ježíše Krista, Židé i pohané. Jinými slovy jsou to křesťané – a je jedno, jestli jsou svým původem Židé, Arabové, Češi, Němci, Vietnamci, Ukrajinci nebo Rusové. Jestliže jsou v Kristu, jsou novým stvořením a naplnilo se na nich zaslíbení dané Abrahamovi.

Tím se dostáváme k poslednímu bodu dnešního kázání, protože toto zaslíbení se k nám dostalo skrze:

III. Evangelium Kristovo

• Efezským 3:6 … totiž že pohané jsou spoludědici, jedním tělem a spolupodílníky slibu v Kristu Ježíši skrze evangelium… (Žilka)

Tajemství Kristovo bylo odhaleno a tak se naplno ukázalo, že Bůh naplnil zaslíbení o Kristu. Jak Kristovo tajemství, tak zaslíbení, které se týká nás, pohanů, se k nám dostává v dobré zprávě, v evangeliu. Evangelium je dobrá zpráva. Všimněte si, že evangelium není dobrá rada, ani dobrý návod, není to ani dobré poučení, ale je to dobrá zpráva. A to znamená, že evangelium není na prvním místě o tom, co máme dělat my, ale o tom, co udělal Bůh skrze svého Syna, Pána Ježíše Krista. Evangelium je dobrá zpráva o tom, že je dokonáno, že Bůh udělal všechno. Evangelium není pět bodů o tom, jak mít dobré manželství nebo tři způsoby, jak dobře vycházet se svými sousedy. Evangelium je zpráva o Božím díle a jenom toto evangelium je Boží mocí ke spasení pro každého kdo věří (Ř 1,16). Evangelium je především:

A. Evangelium o Kristu

Dobrá zpráva je, že ačkoliv je Bůh svatý a naprosto oddělený od hříchu, ačkoliv Bůh nenávidí hřích a žádný svévolník nemůže přijít do Boží blízkosti:

• Efezským 2:13 Ale v Kristu Ježíši jste se nyní vy, kdysi vzdálení, stali blízkými pro Kristovu prolitou krev.

Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna… Boží Syn se stal člověkem, aby vysvobodil svůj lid z jeho hříchů. Před stvořením světa vyhlédl Bůh Beránka, který sejme hříchy světa. Věčný Boží Syn se ponížil, nekonečný Bůh se omezil, vzal na sebe lidské tělo, přijal podobu služebníka, otroka, a sloužil lidem. V poslušnosti podstoupil smrt a to smrt na kříži. Byl ukřižován, zemřel a byl pohřben. Ale protože byl svatý a dokonale poslušný a bez hříchu, smrt neměla právo na Jeho tělo, nemohla ho udržet ve své moci, takže třetího dne vstal slavně z mrtvých a vystoupil na nebesa, kde sedí po pravici Boha Otce všemohoucího a odkud přijde soudit živé i mrtvé.

To je evangelium, které nám přináší věčný život, to je evangelium, které nás vysvobozuje od přicházejícího Božího hněvu. Toto je samotné srdce evangelia, a každý, kdo v toto evangelium věří, má život věčný. Toto je dobrá zpráva, která vyhlašuje, co Bůh ze své milosti a lásky udělal pro hříšného člověka. Ale tato dobrá zpráva nekončí u Krista, ale pokračuje k Jeho svaté nevěstě:

B. Evangelium o církvi

• Titovi 2:14 On se za nás obětoval, aby nás vykoupil ze všeho hříchu a posvětil za svůj vlastní lid, horlivý v dobrých skutcích.

Evangelium je Boží mocí ke spasení a touto mocí je vytvořen Boží lid, horlivý v dobrých skutcích. Boží lid, který hlásá dobré skutky toho, který nás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla. Ti, kdo jsou očištěni Kristovou krví, byli Duchem svatým vekřtěni do těla Kristova, do církve a tak se stávají součástí vyvoleného Božího lidu, který si Bůh vydobyl ke chvále své slávy.

Evangelium je zprávou o tom, že Bůh zde má svůj lid spasený z milosti, který je horlivý v dobrých skutcích. Je to dobrá zpráva o tom, že:

• Efezským 2:19 Nejste již tedy cizinci a přistěhovalci, máte právo Božího lidu a patříte k Boží rodině.

Toto je součást a důsledek evangelia Kristova. Toto evangelium je tady pro každého kdo věří, předně pro Žida, ale také pro pohana:

C. Evangelium pro pohany

A to je závěrečná výzva evangelia – abychom, my, kteří jsme svým původem pohané, věřili v Božího Syna, ve Spasitele, který je svým původem z rodu Davidova, a abychom se cele spolehli na to, že On na kříži dokonal dílo spasení. Naplnil zaslíbení, které je v Něm dáno také nám. Nyní nás zve:

• Matouš 11:28 Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.

Křesťané, odpočiňte si v dokonaném díle Pána Ježíše Krista, pojďte k Němu a naleznete pokoj pro své duše. Moji milí, žijeme v hektické době, v době rychlého internetu, v době, která nás zaplavuje nejrůznějšími zprávami, nabídkami, lákadly, a někdy máme pocit, že svět se řítí vpřed šílenou rychlostí a v té zběsilé rychlosti nám život uniká mezi prsty. Proto se musíme zastavit a jít ke Kristu. Nemusíme dohánět svět v jeho zběsilé bezbožnosti, nemusíme se nechat zlákat pokušením, protože u Krista najdeme odpočinutí od těchto věcí. U Něho najdeme očištění od hříchu a spasení. To je tajemství, které bylo ještě donedávna skryto i vašim očím, ale Duchem svatým nám bylo odhaleno.

• Židům 12:1-2 Proto i my odhoďme všecku přítěž i hřích, který se nás tak snadno přichytí, a vytrvejme v běhu, jak je nám uloženo, s pohledem upřeným na Ježíše, který vede naši víru od počátku až do cíle.