Pád Božího služebníka (2S 11)

Drž se Božího slova, choď Duchem!

Jan Suchý, Ústí nad Labem, 30. října 2016

Velikost, sláva, nádhera a milost Boží ukázaná na příběhu krále Davida, Urijáše, Batšeby a Nátana - proroka.

I. 2S 11 Davidův pád

II. 2S 12 David poznává svůj hřích

III. Ž 51 Davidovo pokání a obnova

-------

Pokoj vám, milé sestry v Kristu i bratři, v životě každého křesťana je přítomný boj: je to zápas o posvěcení. Proto jsou vlastně všechny listy Nového zákona napsány - jejich pisatelé povzbuzovali církev, aby rostla do zralosti. V ní má Bůh zalíbení - když je církev čím dál víc svatá - čistá, zbavená špíny hříchu a krásná. Protože svatost, dokonalá krása charakteru, je Božím atributem. Svatost je tedy cílem života církve. Je to náš cíl, abychom byli jako náš Pán: svatí a bez úhony, poskvrny, vrásky a čehokoliv, co nás znečišťuje a hyzdí. Vždyť i:

• Ef 5:25-27 ... Kristus si zamiloval církev a sám se za ni obětoval, aby ji posvětil a očistil křtem vody a slovem; tak si on sám připravil církev slavnou, bez poskvrny, vrásky a čehokoli podobného, aby byla svatá a bezúhonná.

A proto máme v ruce Bibli - a to není žádná útlá knížečka, nějaké čtení ke kafíčku v neděli odpoledne, ale je v ní celkem 66 samostatných knih ve Starém a Novém zákoně, čítající 1189 kapitol rozdělených celkem do více než 31 tisíc veršů. Přečtení celé Bible v kuse vám zabere spíše dny než jen hodiny.

A to vše proto, abychom poznali, kdo je náš Bůh a nakonec byli skrze vykoupení Ježíšem Kristem a mocí Ducha svatého také svatí, jako je sám Bůh svatý.

K tomu nás inspirovaní pisatelé Písma vyzývají:

• 1Pt 1:14-16 Jako poslušné děti nedejte se opanovat žádostmi, které vás ovládaly předtím, v době vaší nevědomosti; ale jako je svatý ten, který vás povolal, buďte i vy svatí v celém způsobu života. Vždyť je psáno: `Svatí buďte, neboť já jsem svatý.´

V Božím slově máme příklad zápasu člověka, kterého Bůh vyvolil před stvořením světa, aby byl svatý. Povolal ho, aby se stal nástrojem v Božích rukou k uskutečňování Hospodinových záměrů: a tím je Boží sláva v životě tohoto člověka. Také si ho Bůh používá, aby se stal nástrojem posvěcení mnohých dalších lidí, včetně nás, čtenářů Bible a následovníků Krista.

Je jím David, nejmladší z osmi synů Jišaje z Betléma. David, kterého Bůh povolal z pastvin od stáda (2S 7:8), byl Hospodinem vyhlédnut, aby se stal vévodou nad Izraelem. Bůh mu přislíbil, že jeho trůn bude navěky. David sice zemřel, ale to zaslíbení je naplněno Kristem Ježíšem, který je v lidské linii potomkem Davidovým. Ježíš je králem na věky.

Pojďme se učit z Božího slova o tom, jak probíhá zápas člověka, který miluje Hospodina a přece proti Němu zhřeší. Jaké lekce se můžeme naučit z Davidova pádu, o kterém mluví 2. kniha Samuelova 11 a 12 kapitola a vrcholí v Žalmu 51?

Ve 2. knize Samuelově budeme v 11. kapitole zkoumat, jaké jsou příčiny pádu člověka a jaké jsou důsledky hříchu. Druhé studium za dva týdny nás, dá-li Bůh, vezme do dvanácté kapitoly 2. knihy Samuelovy. Ta nás provede procesem poznání našeho hříchu. A nakonec počátkem prosince dojdeme do 51. Žalmu, kde se budeme učit o tom, jak Pán ve své milosti vede svoje děti, které zhřešili, skrze pokání k obnově jejich chození Duchem svatým.

Budeme nyní číst 11. kapitolu 2. knihy Samuelovy, od verše 1 až do konce, do 27. verše.

I. David je povolán Bohem

Setkáváme se zde s Davidem, který už není pasáčkem stáda svého otce, ale je již králem nad Izraelem, mužem nyní zkušeným v boji, který má za sebou mnohá vítězství a nyní vládne svému království. Jak je na tom David ve vztahu s Bohem?

Je člověkem, jemuž Bůh udílí svého Ducha:

• 1S 16:13 Samuel tedy vzal roh s olejem a pomazal ho uprostřed jeho bratrů. A duch Hospodinův se Davida zmocňoval od onoho dne i nadále.

David je povolán Bohem, aby byl králem nad Izraelem:

• 2S 5:12 David poznal, že jej Hospodin potvrdil za krále nad Izraelem a že kvůli svému izraelskému lidu povznese jeho království.

V osmé kapitole 2. Samuelovy, v. 15 se dozvídáme, že:

• 2S 8:15 David kraloval nad celým Izraelem a zjednával právo a spravedlnost všemu svému lidu.

Bůh také k Davidovi mluvil – v 7. kapitole 2. knihy Samuelovy máme zaznamenáno, jak Bůh k Davidovi mluvil skrze proroka Nátana. David si postavil v dobytém Jeruzalémě dům a nyní dostal nápad, že postaví dům pro Hospodina - tedy chrám, protože Boží schrána přebývala stále ve stanu. Ale Hospodin oznámil Davidovi, že to bude On, Bůh, kdo vybuduje dům Davidovi - jde tu o zaslíbení Mesiáše. Skrze něj bude Davidův trůn upevněn navěky.

A tak David volal k Bohu:

• 2S 7:28-29 Ano, Panovníku Hospodine, ty sám jsi Bůh, tvá slova jsou pravda. Přislíbil jsi svému služebníku takové dobrodiní. Nyní tedy požehnej laskavě domu svého služebníka, aby trval před tebou navěky.

A přece, ač je Davidův život veden a požehnán Hospodinem, ač David žije v bázni před Ním, přicházejí do jeho života události, které jej poznamenaly nejen pro onu chvíli, ale i navždy.

II. Davidův pád

• 2S 11:1 Na přelomu roku, v době, kdy králové táhnou do boje, poslal David Jóaba a s ním své služebníky i celý Izrael, aby hubili Amónovce a oblehli Rabu. David však zůstal v Jeruzalémě.

Písmo nás uvádí do situace, kdy král David neplní to, k čemu byl povolán. Je králem, povolaný, aby stál v čele lidu, který mu Bůh svěřil a vedl ho.

a)   David nenaplňuje své povolání

Když Izraelci chtěli po proroku Samuelovi, aby nad nimi ustanovil krále, jako mají ostatní národy, Bůh jim oznámil, jaké povinnosti z toho vyplývají. Lid bude muset platit králi desátky a bude mu poskytovat syny do vojska a dcery do služeb. Za to však bude král lid rozsuzovat a povede jejich boje (1S 8:20).

Davidova armáda vytáhla do boje proti Amónovcům, aby oblehli město Rabu. Toto město se dnes nazývá Ammán, a jde o hlavní město Jordánska. Je vzdáleno od Jeruzaléma asi 70 km, směrem na východ.

Ale David místo aby bojoval v čele svého lidu, své armády, zůstává doma v Jeruzalémě.

A zdá se, že to je počátek problémů, do kterých se Davidův život řítí.

Přitom s ním Bůh jednal milostivě. Vyučoval Davida skrze zkušenost. V předchozí kapitole 2 Samuelovy je zaznamenáno, jak David vyslal velitele vojska Jóaba proti Amónovcům. David se však nevydal v čele vojska. Šel jen Jóab jako velitel. Jóab sice Amónovce zatlačil do jejich města, ale nepodrobil si je. Zahnal také Aramejské vojsko, které přišlo Amónovcům na pomoc, ale ani je neporazil.

Teprve když se v čele Izraelců vypravil do bitvy král David, porazili Aramejce a ti museli Izraelcům sloužit. Tady Bůh udělil Davidovy školu. Ten se ale nepoučil.

To je počátek Davidových problémů: neřídí se tím, k čemu je povolán, co je jeho úkol. Místo aby dělal to, k čemu ho Bůh povolal, dělá to, co se mu líbí a co mu vyhovuje. Zůstal v Jeruzalémě, zatímco jeho věrní vojáci, služebníci a celý Izrael vytáhli do boje.

A podívejme se, k čemu vedla tato neposlušnost v Davidově životě dále:

• 2Sm 11:2-4 Jednou k večeru vstal David z lože a procházel se po střeše královského domu. Tu spatřil ze střechy ženu, která se právě omývala. Byla to žena velmi půvabného vzhledu. (3) David si dal zjistit, kdo je ta žena. Ptal se: „Není to Bat-šeba, dcera Elíamova, manželka Chetejce Urijáše?“ (4) David pak pro ni poslal posly. Ona k němu přišla a on s ní spal;

b)   Davidovo cizoložství

Davidova neposlušnost vedla k cizoložství. Místo aby se zabýval tím, k čemu byl povolán - k roli krále, přivedla ho jeho nečinnost do pokušení a nakonec do hříchu.

Když člověk nedělá to, co má, otvírá se prostor pro pokušení. Svůj čas mohl David vyplnit užitečně, místo toho bloumá sem a tam po střeše, když nemůže spát. Písmo nás varuje: "využijte čas vám svěřený" (Kol 4:5). Čas, který nám Pán dal tady na zemi, musíme využívat k tomu, k čemu nás povolal – k následování Krista. Pokud naplníme svůj život hledáním uspokojení a naplnění svého života tím, za čím se shánějí nevěřící lidé, promarníme ten čas, který nám Bůh svěřil. Stejně tak, budeme-li jen bloumat, protože bloumání nestojí příliš mnoho úsilí.

Nevíš, k čemu konkrétně tě Bůh povolává? Vím určitě, že tě povolává k lásce k církvi.

• 1 Janův 4:7-8 Milovaní, milujme se navzájem, neboť láska je z Boha, a každý, kdo miluje, z Boha se narodil a Boha zná. Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bůh je láska.

Prokazujte lásku jedni druhým. Láska hledá, jak posloužit druhému, aby i on rostl do plnosti lidství, měřeno Kristovou mírou, ne lidskou.

Jak můžu posloužit, jak povzbudit, kde potěšit? V církvi je k tomu vždycky příležitost.

David nejenže nejednal moudře, ale byl neposlušný Božímu povolání. Zatímco Jóab naplňuje své povolání velitele vojska a bojuje proti Rabě, David nenaplňuje své povolání krále a dává průchod svým žádostem. Ze střechy královského domu se díval na cizí ženu, jak se koupe. Otevřel dveře pokušení a šel dál a dál až k hříchu: zcizoložil se ženou jiného muže, Urijáše Chetejského.

Nemůžeme si ale myslet, že počátek všech událostí, které jsou v 11 kapitole 2 Samuelovy zaznamenány, leží v Davidově neposlušnosti a možná lenosti, když zůstal v Jeruzalémě.

To, že hleděl chtivě na cizí ženu, má své kořeny už v Davidově minulosti. Ve vztahu k ženám dělal totiž to, co bylo zcela obvyklé mezi lidmi kolem. Stejně jednal Gedeon, jenž měl sedmdesát synů, protože měl mnoho žen, stejně jednal Samson, který se zamilovával, jak to přišlo, a neměl kázeň. Stejně jednali další před nimi, když si brali více žen.

Ale Hospodin stvořil muže a ženu, aby byli manželé na celý život. Apoštol Pavel v NZ cituje první knihu Bible – Genesis:

• Ef 5:31 ‚Proto opustí muž otce i matku a připojí se k své manželce, a budou ti dva jedno tělo.‘

Jeden muž a jedna žena se stávají jedním tělem, když se stanou manžely. Boží vůle je nepochybně a jasně v Písmu zjevená od počátku lidského pokolení. Že by David neznal Boží slovo? Čtěme Žalm 19.

• Žalmy 19:1,8-9 Pro předního zpěváka. Žalm Davidův.
• 8 Hospodinův zákon je dokonalý, udržuje při životě. Hospodinovo svědectví je pravdivé, nezkušený jím zmoudří. Hospodinova ustanovení jsou přímá, jsou pro radost v srdci. Hospodinovo přikázání je ryzí, dává očím světlo.

A přece se tím David neřídil a místo věrnosti Božímu slovu dal přednost své tělesné touze.

Neřídil se v této oblasti Božím slovem, které vymezuje vztah muže a ženy do manželství. To co bylo dávno zaseto, nyní přináší trpké ovoce.

Hřích nebyl v tom, že by viděl Batšebu, jak se koupe, ale v tom, že neřekl pokušení ne. Místo toho si nechal zjistit, kdo je ona žena a nakonec pro ni poslal.

Naopak jak moudře jednal Job, když "uzavřel smlouvu se svýma očima" a rozhodl se, že se nebude dívat "druhým pohledem". Člověk se nevyhne setkání s pokušením, ale je jeho zodpovědností nedat pokušení šanci proměnit se v hřích. Když David viděl Batšebu jak se koupe, měl se otočit a odejít. A určitě se modlit, aby mu Pán pomohl překonat pokušení a jít dál v posvěcení.

• Jób 31:1 "Uzavřel jsem smlouvu se svýma očima, jak bych se tedy směl ohlížet za pannou?

Nakonec David své hříšné touhy ani nemohl nasytit. Měl už tolik žen a nyní chce další. O jeho synu Šalomounovi je napsáno, že měl 700 žen a 300 konkubín. Je vidět, že když 1 žena není pro muže dostačující, pak mu jich nebude stačit ani 1000. Syn jen kráčel v stopách svého otce. To, co ho David nenaučil o čistotě smýšlení i jednání mladého muže k ženám, to Šalamouna nakonec zničilo.

Pokud jste svobodní, musíte vědět, že vaše smýšlení o osobách opačného pohlaví musíte držet v čistotě. Jste-li v manželství, pak musíte vědět, že Bůh vám dal vaši ženu či ženě jejího muže, abyste jej nebo ji milovali a nedal vám žádnou jinou či jiného. Jste-li již zralého věku, je vaší zodpovědností vést mladší, které vám Bůh dává do vašeho dosahu, abyste jim vysvětlovali, jak biblicky smýšlet o vztahu mezi mužem a ženou.

Vidíte, že každý máme úkol a není nikdo, kdo by mohl říct. Mě se to netýká.

Bylo to už tam na střeše královského domu, kdy David zhřešil cizoložstvím ve svém srdci. A později jej jen dokončil.

Ale David se propadá stále hlouběji do propasti hříchu. To, co zdálo být zprvu tak nevinné, že jen zůstal doma, stává se stále hlubší propastí, do které se David nezadržitelně řítí.

Možná si oba, David i Batšeba mysleli, že se vše utají a nikdo se nic nedozví. Ale Pán Ježíš nás varuje:

• Lk 12:2-3 Nic není zahaleného, co nebude jednou odhaleno, a nic skrytého, co nebude jednou poznáno. Proto vše, co jste řekli ve tmě, bude slyšet na světle, co jste šeptem mluvili v tajných úkrytech, bude se hlásat ze střech.

Tak hřích nemůže zplodit svatost, ale jen další hřích. A kdyby nebylo Boží milosti, nebylo by z této spirály smrti úniku. Hřích vede k dalšímu a dalšímu hříchu. Kdyby v tu chvíli David viděl, kam jeho neposlušnost Bohu povede!

- cizoložství s Batšebou

- vražda Urijáše

- smrt dítěte

a to není vše, co to přineslo později do Davidovy rodiny.

To však není varování jen pro muže. Tento příběh je poučením a varováním i pro ženy.

Batšeba, manželka Chtejce Urijáše jednala podobně špatně jako David. Koupala se a při tom jednala nemoudře. Muselo jí být jasné, že ze střech je na ni vidět. A tak ji David spatřil. Její necudnost jistě není výmluvou pro Davida k hříchu, ale ani ona nejednala dobře. Jistě nejednala tak, jak popisuje apoštol Pavel, že by ženy jednat měly:

• 1Tm 2:9-10 Rovněž ženy ať se oblékají slušně a zdobí se prostě a střízlivě, ne účesy a zlatem, perlami nebo drahými šaty, nýbrž dobrými skutky, jak se sluší na ženy, které se rozhodly pro zbožný život.

David si dal zjistit, kdo ona žena je. Mělo to být pro něj pomocí, aby se ještě zastavil: je to Batšeba, manželka Chtejce Uijáše. Její manžel je Urijáš Chetejský, jeden z Davidových bohatýrů, vyjmenovaných v 2S 23:39. Její otec Elíam, další z Davidových třiceti bohatýrů z 2S 23:34, její dědeček je Achítofel, jeden z Davidových hlavních rádců (2S 15:12). Samí věrní muži, kteří mu byli po boku. Ale ani na to David nedal a choval se jako mezek bez rozumu, jak později sám napsal v Ž 32:9.

Když pro ni David poslal, přišla zřejmě bez boje. Nikde nečteme o jejím odmítání, nebo použití násilí, když ji vedli. Nemůžeme říct, že by byla důvodem Davidova hříchu. Ale jistě nejednala moudře.

Je důležité, aby stejně jako křesťanští muži dávali pozor, na co se dívají, stejně tak i ženy a dívky jednaly prozíravě a přemýšlely o tom, jak jednají, jak se oblékají, jak mluví.

c)   David a Urijáš

V panice posílá Batšeba Davidovi zprávu: jsem těhotná. Teď se to všichni dozví. Dělej něco. A David dělá. Padá stále hlouběji do bahna hříchu. Vymýšlí lest, která má vše zakrýt. Nechá si z boje zavolat Urijáše a pokusí se to navléknout tak, aby se myslelo, že dítě je Urijášovo.

• 2 Samuelova 11:6-7 David vzkázal Jóabovi: "Pošli mi Chetejce Urijáše." Jóab tedy poslal Urijáše k Davidovi.Urijáš k němu přišel a David se ho ptal, jak se daří Jóabovi, jak se daří lidu a jak se daří v boji.

Jaká to ale byla mýlka! Setkáváme se zde s Urijášem, mužem, který prokazuje věrnost a to nakonec věrnost až na smrt. Bojoval za svého krále. David jej zavolal k sobě do Jeruzaléma a snažil se vše navléci tak, aby si všichni, i Urijáš, byli jisti, že dítě je jeho.

Přijal jej vlídně, vyptal se ho na bitvu, jak se daří lidem. Choval se dosti přátelsky. Dokonce mu řekl: zajdi do svého domu a umyj si nohy (v. 8). To přeloženo znamená: jdeš z bitvy, zajdi tedy domů a buď se svou ženou. Užijte si hezký večer! A navíc dal Urijášovi královský dar. Zřejmě dobré jídlo a pití, aby to byl u Urijáše doma príma večer.

Ale Urijáš se zachoval úplně jinak, než si David představoval. Jak rozdílně přemýšlel oproti Davidovi! Urijáš byl bojovník. Jeho spolubojovníci byli v bitvě. To bylo i jeho místo, jeho povolání. Jak by mohl myslet na radosti manželského života, když má být tam, kde je jeho místo, tam, kam je povolán Bohem: v bitvě. To David dělá přesný opak! Není tam, kde jako král má být a místo toho myslí na svoje potěšení a to dokonce s cizí ženou.

Ale Urijáš jedná jako zralý muž. Dokáže rozpoznat, na čem záleží. Věrnost králi i spolubojovníkům je pro něj v tuto chvíli to nejdůležitější. Ačkoliv není původem Žid, ale Chetejec, přesto v jeho mysli jsou věci správně uspořádány podle důležitosti:

• v. 11: Schrána, Izrael i Juda, všechen lid bojuje za Hospodina. A já bych si měl užívat doma? Toho se nedopustím!

Boží království bylo u něj na prvním místě. Rozhodně daleko před vlastním pohodlím a potěšením. V tu chvíli byl Davidovi vzorem, ale ten to ve své zaslepenosti hříchem vůbec neviděl.

• Mt 6:33 Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno.

Hledejte na prvním místě Boží slávu ve svém životě a všechno, co potřebujete, vám bude přidáno! Jak nádherné zaslíbení. Jak pravdivé. Jak důležité pro náš život!

Marně se David snažil po dvě noci přivést Urijáše domů, aby se tak všechno zahladilo. Aby byl Urijáš se svou ženou a tak se mělo za to, že Batšeba a Urijáš mají potomka. Ale Davidovy plány nevyšly. A tak když jeho plány nevyšly, rozhodl se jít David ještě dál.

Tam, kde je tma, není vidět žádné světlo. David se propadá stále hlouběji. Až ho to dovede k hrůzné myšlence, jak svůj problém vyřešit: nechá Urijáše zabít v bitvě.

• v. 14 David napsal Jóabovi dopis, aby postavili Urijáše do nejtužšího boje.

David Urijáše zavraždil. Sám přitom podle Mojžíšova zákona zasluhoval smrt, stejně jako Batšeba.

• Lv 20:10 Kdo se dopustí cizoložství s ženou někoho jiného, kdo cizoloží s ženou svého bližního, musí zemřít, cizoložník i cizoložnice.

David šel ale dál. Snad se podaří jeho hřích skrýt tím, že Urijáš zemře. Nechal dokonce Urijáše, aby dopis s vlastním odsouzením k smrti donesl svému veliteli Jóabovi.

• 2S 11:14-15 Ráno David napsal Jóabovi dopis a poslal jej po Urijášovi. V tom dopise psal: "Postavte Urijáše do nejtužšího boje a pak od něho ustupte, ať je zabit a zemře."

A Jóab učinil, co mu král přikázal. David si přeje Urijášovu smrt. Co se muselo honit Jóabovi hlavou: David chce, aby jeho věrný bojovník zahynul. Jistě mu to později došlo.

Když je po bitvě, posílá Jóab zprávu zpět Davidovi: Urijáš je mrtev. Úkol splněn.

David se snaží uchlácholit své svědomí a uklidnit Jóaba: v. 25: Nepokládej to za nic zlého, to se prostě stává, že lidé ve válce umírají.

Davidův cynismus nezná mezí. Ve válce se prostě umírá. Tak umřel i Urijáš: „Nic si z toho, Jóabe, nedělej. Já si z toho rozhodně nic nedělám.“

Ale Bůh měl jiné plány...

A teď si David myslel, že všechno zachránil a zakryl svůj hřích. Navíc to bude přece vypadat dobře, že se postará o vdovu po Urijášovi, když si ji vezme za ženu.

Ale nic nezůstalo skryto. Jóabovi to muselo být jasné. A žádné tajemství se dlouho neutají. Jistě se to brzy rozkřiklo, zvlášť, když Batšeba porodila dítě.

• Samuelova 11:26-27 Když Urijášova žena uslyšela, že její muž Urijáš je mrtev, naříkala nad svým manželem. Jakmile však smutek pominul, David pro ni poslal, přijal ji do svého domu a ona se stala jeho ženou. Porodila mu pak syna. Ale v očích Hospodinových bylo zlé, co David spáchal.

III. Víme a přece nečiníme

David znal Boží slovo. Ale neřídil se jím. Věděl, co je odpovědností krále, ale neřídil se tím a dal přednost svým osobním zájmům, pohodlí a možná i lenosti a místo, aby šel v čele svého vojska jako příklad a povzbuzení, zůstal sám v Jeruzalémě, i když jeho lidé šli do války.

David jistě znal dobře Boží slovo – z Mojžíšova zákona, z Desatera přikázání: nebudeš dychtit po ženě svého bližního. A přece chtivě hleděl na cizí ženu a zcizoložil.

David dobře věděl o přikázání: nevydáš křivého svědectví. A přece neřekl Urijášovi pravdu.

David jistě dobře věděl o dalším přikázání Mojžíšova zákona: nezabiješ. A přece zavraždil Chetejce Urijáše.

Milí bratři, sestry. Problém nebyl v tom, že by David nevěděl, co je správné. Že by neznal Boží slovo. Problém je v tom, že si naplňoval své srdce tím, co je Bohu nepřátelské.

• Ř 8:5-7 Ti, kdo dělají jen to, co sami chtějí, tíhnou k tomu, co je tělesné; ale ti, kdo se dají vést Duchem, tíhnou k tomu, co je duchovní. Dát se vést sobectvím znamená smrt, dát se vést Duchem je život a pokoj. Soustředění na sebe je Bohu nepřátelské, neboť se nechce ani nemůže podřídit Božímu zákonu.

Naší Cestou je Kristus Ježíš. Musíme znát Jeho vůli – Boží slovo, bez tohoto nejde žít posvěcený život k Boží radosti. Ale jenom Ježíš Kristus nám může dávat sílu k posvěcenému životu, když jej milujeme. K tomu, abychom dělali to, k čemu nás Bůh povolal navzdory naší staré přirozenosti, která nám neustále říká: „ale to by pro tebe bylo přeci jednoduší, kdybys nikomu ze svých známých neříkal o Kristu, to by pro tebe přece bylo jednoduší a pohodlnější, kdyby ses nestaral o druhé lidi ve sboru; to by přece bylo snažší, kdybys…“ každý si tu můžeme dosadit svoje pokušení.

Já nikoho z vás neznám, abych tady mohl vyjmenovat všechna pokušení. Neznám dostatečně ani sám sebe. Ale je tu někdo, kdo nás dokonale zná: Duch svatý. Prosme, a On nás povede, abychom viděli, kde nejdeme za Pánem Ježíšem věrně, kde potřebujeme duchovně růst. Dá nám také sílu, abychom skrze pokání byli obnoveni tam, kde hřešíme – vůči druhým lidem i vůči Bohu.

• 1K 10:13 Nepotkala vás zkouška nad lidské síly. Bůh je věrný: nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko a dá vám sílu, abyste mohli obstát.

Pomoz nám, Pane Ježíši, jít tou úzkou cestou, která vede k životu!