Aby bylo zachováno naše jméno před Bohem! (Rút 4,1-12)

Dílo Boží prozřetelnosti

Pavel Borovanský, 18. února 2018, Ústí nad Labem

Pokoj vám a milost! Blížíme se ke konci knihy Rút. Sledovali jsme Elímelekův odchod ze země zaslíbené do pohanského Moábu. Ze země pravé víry a bohoslužby do země pohanských model, vyžadujících lidské oběti. Pryč ze společenství vyvoleného Božího lidu do země synů Moábu, vzešlých z incestu Lota se svou prvorozenou dcerou.

• Gn 19:30-37 Lot pak vystoupil ze Sóaru a usadil se se svými dvěma dcerami na hoře, protože se bál usadit se v Sóaru. Usadil se s oběma dcerami v jeskyni. Tu řekla prvorozená té mladší: „Náš otec je stařec a není muže v zemi, aby k nám podle obyčeje celé země vešel. Pojď, dáme otci napít vína a budeme s ním ležet. Tak dáme život potomstvu ze svého otce.“ Daly mu tedy té noci pít víno. Pak vešla prvorozená a ležela s otcem. On však nic nevěděl, ani když ulehla, ani když vstala. Příštího dne řekla prvorozená té mladší: „Hle, na dnešek jsem ležela s otcem já. Dáme mu pít víno i této noci a vejdeš ty a budeš s ním ležet. Tak dáme život potomstvu ze svého otce.“ Daly mu tedy pít víno i této noci a mladší přišla a ležela s ním. On však nic nevěděl, ani když ulehla, ani když vstala. Tak obě Lotovy dcery otěhotněly se svým otcem. I porodila prvorozená syna a nazvala ho Moáb (to je Z otce zplozený); ten je praotcem Moábců až podnes.

Moáb je v Písmu zaznamenán jako věčný nepřítel Izraele. První zmínka je nepřátelství krále Moábu Baláka, který naléhal na proroka Bileáma, aby Izrael proklel. Čteme o tom v Numeri ve 22-25 kapitole. V době soudců plenil a všemožně sužoval Moáb Izrael po dobu osmnácti let. Způsoboval lidu země zaslíbené neskutečné utrpení. A jeho cílem byla genocida Izraele, případný zbytek měl být surově zotročen.

Ve světle všech těchto informací je Elímelekovo rozhodnutí naprosto nepochopitelné. Je to jako snaha hledat pomoc u samotného ďábla, kterého Písmo nazývá věčným lhářem a věčným vrahem! Je to jako kdyby německý občan židovského původu hledal v roce 1934 týden po Křišťálové noci pomoc a zastání u zhovadilých SA-manů, nebo na úřadovně gestapa.

Bůh kvůli odporné modloslužbě a kvůli neutuchajícímu nepřátelství vůči Božímu lidu Moáb proklel. Izajáš 15-16 kapitola. Jeremiáš 48 kapitola. Ezekiel 25 kapitola a nakonec Amos 2 kap..

Svévolné počínání Elimeleka mělo zhoubný vliv na něj i jeho rodinu. Elímelek na moábských polích umírá. Jeho synové ovlivnění odklonem otce od Boha a Božího lidu pokračují v jeho cestě a spojují svůj život s moábskými ženami, aby posléze i oni umřeli a zanechali po sobě osamocenou matku a dvě vdovy.

Jejich matka Noemi na moábských polích sešla a ztratila schopnost nazírat na věci ve svém životě z perspektivy ve víře hledící duše. Bolest ze ztráty a obavy z budoucnosti opanovali její srdce i mysl. Zapomíná ve své slepotě na Boží zaslíbení a cesty a volí své vlastní.

Naštěstí je to Bůh, kdo je svrchovaným Pánem Nebes i země. On je ten, kdo má moc nad celým stvořením a rozhoduje prozřetelně o všem, co se pod nebem na zemi děje. On je Pánem nad životem i smrtí.

• Ž 115:3 Náš Bůh je v nebesích a všechno, co chce, koná.

A tak vidíme už v první kapitole Jeho svrchované jednání.

• Rút 1:5-6 Oba, Machlón i Kiljón, rovněž zemřeli, a tak ta žena zůstala sama, bez dětí i bez muže. Proto se přichystala se svými snachami k návratu z Moábských polí. Uslyšela totiž na Moábských polích, že Hospodin se opět přiklonil ke svému lidu a dal mu chléb.

A když nastávají komplikace zdánlivě narušující Boží plán, Bůh opět zasáhne a jedná. Dává Rút nové srdce, plné víry!

Když Noemi neschopná vidět Boží plán, Jeho svrchovanou pravici ve všedních a bolestných okolnostech přemlouvá své snachy k odchodu k pohanským modlám, čteme:

• Rút 1:14-18 Tu se rozplakaly ještě hlasitěji. Orpa políbila svou tchyni na rozloučenou, avšak Rút se k ní přimkla. Noemi jí řekla: „Hle, tvá švagrová se vrací ke svému lidu a ke svým bohům. Vrať se také, následuj svou švagrovou!“ Ale Rút jí odvětila: „Nenaléhej na mne, abych tě opustila a vrátila se od tebe. Kamkoli půjdeš, půjdu, kdekoli zůstaneš, zůstanu. Tvůj lid bude mým lidem a tvůj Bůh mým Bohem. Kde umřeš ty, umřu i já a tam budu pochována. Ať se mnou Hospodin udělá, co chce! Rozdělí nás od sebe jen smrt.“ Když Noemi viděla, že Rút je odhodlána jít s ní, přestala ji přemlouvat.

Dnes budeme sledovat Boží vrcholící dílo v knize se silným mesiášským odkazem. Někteří vykladači nazývají knihu Rút mesiášskou knihou v Písmu a myslím, že právem. Velmi silně mluví o svrchovaném Božím plánu vykoupení, skrze muže určeného k tomu před stvořením časů. Ve čtvrté kapitole, ve verších 1 – 12 stojí:

Rút 4:1-12 Bóaz vystoupil k bráně a posadil se tam. Tu šel kolem zastánce, o němž Bóaz mluvil. Vybídl ho: „Člověče, zastav se a posaď se tu.“ A on se zastavil a posadil se. Bóaz pak vybral deset mužů z městských starších a požádal je: „Zasedněte zde.“ A oni zasedli. Zastánci pak řekl: „Noemi, která se vrátila z Moábských polí, chce prodat díl pole, který patřil našemu bratru Elímelekovi. Řekl jsem si, že ti to dám na vědomí a vybídnu tě, abys jej koupil v přítomnosti těch, kteří tu zasedají, před staršími mého lidu. Chceš-li použít svého práva k vykoupení, tedy jej vykup, nechceš-li, oznam mi to. Vím, že kromě tebe není bližšího zastánce. Já jsem po tobě.“ On odpověděl: „Vykoupím jej.“ Bóaz řekl: „V den, kdy koupíš od Noemi pole, kupuješ je i od moábské Rút, ženy po zemřelém, se závazkem zachovat jméno zemřelého v jeho dědictví.“ Tu řekl zastánce: „Nemohu je vykoupit pro sebe, aniž bych zničil vlastní dědictví. Použij pro sebe mého výkupního práva; já vykoupit nemohu.“ V Izraeli tomu bývalo odedávna při vykupování nebo při výměnném obchodu takto: Každé jednání se stvrzovalo tím, že si jeden vyzul střevíc a dal jej druhému. To byl v Izraeli způsob stvrzování. Zastánce tedy řekl Bóazovi: „Kup si to sám.“ A zul si střevíc.  Bóaz pak řekl starším a všemu lidu: „Dnes jste svědky, že jsem koupil od Noemi všechno, co patřilo Elímelekovi, i vše, co patřilo Kiljónovi a Machlónovi. Koupí jsem získal za manželku i moábskou Rút, ženu Machlónovu, abych zachoval jméno zemřelého v jeho dědictví. Tak nebude vyhlazeno jméno zemřelého z kruhu jeho bratří ani z brány jeho rodiště. Jste toho dnes svědky.“ Všechen lid, který byl v bráně, i starší odpověděli: „Jsme svědky. Kéž dá Hospodin, aby žena, která přichází do tvého domu, byla jako Ráchel a Lea, které obě zbudovaly dům izraelský. Počínej si zdatně v Efratě a zachovej jméno v Betlémě. Nechť je tvůj dům skrze potomstvo, které ti dá Hospodin z této dívky, jako dům Peresa, jehož Támar porodila Judovi.“

I. Pokorná poslušnost Rút a jednání muže Božího

A. Poslušná víra Rút a Boázova spravedlnost z víry!

Ve třetí kapitole jsme opustili Boáze a Rút poté, co jsme viděli jednání obou lidí ve víře. Viděli jsme dokonce víru tří lidí. V prvním verši třetí kapitoly vidíme, jak jedná probuzená víra Noemi. Noemi ve víře na základě Bohem svrchovaně vedených okolnosti prohlásila: „ Neměla bych ti, dcero, hledat odpočinutí, vždyť Boáz je náš příbuzný, tedy zastánce.“ A poté vybízí Rút k jednání, ve kterém požádá Boáze o to, by se jí ujal.

 U Noemi je patrná víra, která se pomalu probouzela Božím svrchovaným jednáním už v první a druhé kapitole.

• Rút 2:19-20 otázala se: „Kde jsi dnes sbírala? Kde jsi pracovala? Požehnán buď ten, kdo se tě ujal.“ Pověděla tchyni, u koho pracovala: „Muž, u něhož jsem dnes pracovala, se jmenuje Bóaz.“ Tu řekla Noemi své snaše: „Požehnán buď od Hospodina, který neodňal své milosrdenství od živých ani od mrtvých.“ A pokračovala: „Ten muž je náš blízký příbuzný, patří k našim zastáncům.“

Ve třetí kapitole potom jak Noemi s Rút, tak Boáz prokázali svou víru, když jednali poslušně a spravedlivě. To znamená podle Božího slova a ve víře v Boží slovo.

Boáz přijímá Rút i její prosbu o to, aby se jí zastal. Upokojuje jí a dává ji slib i závdavek tohoto zaslíbení. On je mužem víry. Mužem, kterého k tomu určil a povolal Hospodin.

• Rút 3:11-13 Už se neboj, má dcero! Udělám pro tebe všechno, oč si říkáš. Všechen můj lid v bráně ví, že jsi žena znamenitá. Ano, jsem vskutku váš zastánce. Je však ještě jiný zastánce, bližší příbuzný než já. Zůstaň tu přes noc. Ráno, bude-li on chtít, dobrá, ať se tě zastane; nebude-li ochoten být ti zastáncem, zastanu se tě sám, jakože živ je Hospodin. Spi klidně až do rána.“

Poté Boáz odchází, aby jednal ve vší své vážnosti a síle a naplnil tak slib, který dal Rút. Do svého úkolu se vložil celou vahou své osobnosti a pamatujme na to, že Boáz byl mužem znamenitým. Ve verších 1-4a našeho textu čteme:

B. Boáz jedná v bráně

Rút 4:1-4a Bóaz vystoupil k bráně a posadil se tam. Tu šel kolem zastánce, o němž Bóaz mluvil. Vybídl ho: „Člověče, zastav se a posaď se tu.“ A on se zastavil a posadil se. Bóaz pak vybral deset mužů z městských starších a požádal je: „Zasedněte zde.“ A oni zasedli. Zastánci pak řekl: „Noemi, která se vrátila z Moábských polí, chce prodat díl pole, který patřil našemu bratru Elímelekovi. Řekl jsem si, že ti to dám na vědomí a vybídnu tě, abys jej koupil v přítomnosti těch, kteří tu zasedají, před staršími mého lidu. Chceš-li použít svého práva k vykoupení, tedy jej vykup, nechceš-li, oznam mi to. Vím, že kromě tebe není bližšího zastánce. Já jsem po tobě.“

Už ve třetí kapitole si můžeme a musíme všimnout jedné věci u Rút i Boáze. A totiž toho, že oba dva jednají v pevné víře a důvěře Bohu. Ale oba dva zároveň poslušně přijímají naprostou Boží svrchovanost nad celým sledem událostí. Tím nám jsou oba dva velikým poučením a příkladem.

Ve třetí kapitole Boáz konstatuje, že je tu ještě bližší příbuzný a tedy zastánce. On má první a výsadní právo. Boáz na to poukazuje a říká, že spravedlivé a svaté jednání před Bohem nemůže tohoto bližšího příbuzného obejít a vynechat. Jemu musí být nabídnuto jako prvnímu, aby se případně ujal Rút.

Oba dva potom s Rút vkládají v důvěře Bohu vše do Jeho mocné pravice. A´t je to Bůh, kdo rozhodne. Rút i Boáz jsou s tím srozuměni. A chápou, že to nejlepší pro ně oba je, aby to bylo ta, jak žádá Boží svrchovaná vůle. Na tom znovu můžeme vidět jejich zbožnost. Rút je skutečně obdarovaná Bohem, který jí dal poslušné a pokorné srdce. Je skutečně znamenitou, poslušnou a pokornou ženou.

 Boáz dal slib. Ale to, jestli to bude on, nebo ten bližší příbuzný, to ponechává v Boží vůli. Oba doufají a touží, aby Bůh spojil právě je dva ve svazku manželském. Ale konečné rozhodnutí ponechávají na Bohu. To je úžasný příklad pravé a poslušné víry pro dnešní dobu a dnešní křesťany. Jak málo je dnes vidět podobná víra, která i když je zamilovaná a touží, ponechává konečné rozhodnutí Bohu. Za 16 let ve víře jsem snad neviděl pár, který by se prokazoval podobnou vírou. Dnes když se křesťané chtějí vzít, tak se vezmou a basta fidli, jak se říká. Hotovo šmitec.

Rút i Boáz jsou jiní. Jednají jinak a jsou připraveni zřící se sami sebe, aby byla naplněna Boží vůle.

První čtyři verše čtvrté kapitoly velmi jasně potvrzují tuto skutečnost na Boázově jednání. Vše se musí dít podle Boží vůle, v souladu s Božím zákonem, podle levirátního práva a podle zvyklostí a pravidel daného společenství. Boáz ctí Boha, zákon i z toho vycházející zvyklosti, normy a tradice.

Vážnost celé věci vidíme dobře už ve verši prvním a druhém. Jednání se podle zvyklostí odehrává v bráně a Boáz povolává za svědky deset mužů ze starších lidu. K usvědčení a usmrcení hříšníka stačili dva až tři svědci Dt 17, 6. K našemu jednání povolává Boáz deset starších.

Poté na jeho jednání vidíme jeho touhu, zaměření na cíl, aby vše bylo podle práva a před Bohem správně.

• Rút 4:3 Zastánci pak řekl: „Noemi, která se vrátila z Moábských polí, chce prodat díl pole, který patřil našemu bratru Elímelekovi. 4 Řekl jsem si, že ti to dám na vědomí a vybídnu tě, abys jej koupil v přítomnosti těch, kteří tu zasedají, před staršími mého lidu. Chceš-li použít svého práva k vykoupení, tedy jej vykup, nechceš-li, oznam mi to. Vím, že kromě tebe není bližšího zastánce. Já jsem po tobě.“

Na závěr vidíme i jeho pevné rozhodnutí a touhu postarat se o Rút a tím i Noemi. Boáz říká: Chceš-li, vykup, nechceš-li oznam mi to a já se postarám.

Tím jak je Boáz přesně, pevně a odhodlaně zaměřen a na cíl i na to, aby cíle bylo dosaženo spravedlivě podle práva, a Božího zákona ukazuje znovu silně na samotného Božího Beránka. Vždyť koneckonců celé Písmo svědčí o Kristu! J 5, 39

A čteme o Kristu v galatským, že podroben zákonu svou poslušností nás vykoupil!

• Galatským 4:4-5 Když se však naplnil stanovený čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného z ženy, podrobeného zákonu, aby vykoupil ty, kteří jsou zákonu podrobeni, tak abychom byli přijati za syny.

Nebo v Lukášově evangeliu čteme tato slova:

• Lukáš 13:22 Ježíš procházel městy i vesnicemi, učil a přitom stále směřoval k Jeruzalému.
• Lukáš 12:49-50 Oheň jsem přišel uvrhnout na zemi, a jak si přeji, aby se už vzňal! Křtem mám být pokřtěn, a jak je mi úzko, dokud se nedokoná!

Vidíme tedy na Boázově touze a úsilí stín budoucí nádherné skutečnosti naplněné v Kristu. Vidíme předobraz Kristovy dokonalé touhy postarat se o svou nevěstu a stát se naším zastáncem. Vykoupit Boží lid! Boáz ukazuje na Kristovu dokonalou touhu po poslušnosti Božímu zákonu a po tom, aby to bylo přesně v souladu a podle vůle Boha Otce. Boáz ukazuje na Kristovo dokonalé zaměření se na cíl. Na kříž!

Boáz ponechává vše v rukou Boha a jeho cíl je pomoci nebohé Rút i její tchyni, i když to možná nebude on, ale bližší zastánce. Tím ukazuje pravou lásku v nesobeckém jednání. A tím znovu vyzdvihuje svého Pána a Spasitele Krista.

Říká tomu bližšímu příbuznému: „Máš přednost, chceš-li, vykup, nechceš-li, sděl mi to, a já vykoupím, jsem hned po tobě!“ Pojďme dál do našeho textu, verše 4b-6. Ten muž mu totiž odpověděl:

II. Bude to ten, koho určil Bůh

A. Ten před Bohem bezejmenný!

• Rút 4b-6 „Vykoupím jej.“ Bóaz řekl: „V den, kdy koupíš od Noemi pole, kupuješ je i od moábské Rút, ženy po zemřelém, se závazkem zachovat jméno zemřelého v jeho dědictví.“ Tu řekl zastánce: „Nemohu je vykoupit pro sebe, aniž bych zničil vlastní dědictví. Použij pro sebe mého výkupního práva; já vykoupit nemohu.“

Bližší příbuzný, muž s přednostním právem projevil zájem o pole, které prodávala Noemi. Boáz však, jako muž zdatný ve svém lidu se nedá a pokračuje. Odvětí muži, že v den, kdy koupí pole od Noemi, kupuje je i od moábské Rút, od ženy po zemřelém a kupuje ho tedy se závazkem zachovat jméno zemřelého v jeho dědictví.

• Deuteronomium 25:5-6 Když budou bydlet bratři spolu a jeden z nich zemře bez syna, nevdá se žena zemřelého jinam, za cizího muže. Vejde k ní její švagr a vezme si ji za ženu právem švagrovství. Prvorozený syn, kterého porodí, ponese jméno jeho zemřelého bratra, aby jeho jméno nebylo z Izraele vymazáno.

V našem dnešním textu vidíme, že levirátní zákon byl přirozeně uplatňován ve větší šíři, než ho stanovuje samotný text z Dt 25, 5-6. A skutečně myslím, že to bylo naprosto přirozené, když Boáz převádí závazek zachovat jméno zemřelého na druhou, následující generaci. Z Elímeleka na Machlóna a z Noemi na moábskou Rút. Tak byl levirátní zákon vykládán a uplatňován v praxi a bylo to kulturně i společensky přirozené a přijímané. Izrael nahlížel na tuto věc jako na věc logicky vyplývající ze samotné podstaty věci.

Konec konců i pro naši společnost je přirozený závazek, přenesený v dědictví na další generaci. Kdy při dědictví, pokud o něj máme zájem, dědíme právě i závazky s dědictvím spojené. Například dluhy. Nebo když zdědíme firmu, dědíme i její závazky vyplývající z podnikání atd. Přesně podle našich zákonů.

V našem dnešním textu tedy vidíme logické a přirozené převedení závazku levirátního zákona, zachovat jméno zemřelého v jeho dědictví, na další, nastupující generaci, která mimochodem po meči vymřela. Zemřelý Elímelek nemá dědice, a jeho synové umírají též bez potomků. Proto je logickým vyústěním právě převod závazku z Elímeleka na Machlóna. V tu chvíli bližší příbuzný couvá a vzdává se svého přednostního práva. Nechce ohrozit své vlastní dědictví. Jak by se to mohlo stát a čeho se vlastně bál nám text neříká.

Všimněte si ale, že bližší příbuzný není v našem textu jmenován. Je v tom určitá symbolika, ukazující nám na hlavní důraz a myšlenku knihy Rút. Mluvil jsem již o tom, že kniha je nazývána mesiášskou. Ukazuje silně na Krista, vede k vzniku jeho rodové linie. Ukazuje na svrchovanou vůli Boha, ale i na lidskou zodpovědnost za naše rozhodnutí.

Přestože vidíme svrchovanou Boží prozřetelnost, která vládne nad všemi okolnostmi i nad lidskými rozhodnutími. Vidíme i naši zodpovědnost a to, že je velmi důležité, jak a proč se rozhodujeme. Pokud jako křesťané budeme ze špatných pohnutek spoléhat na Boží prozřetelnost a zneužívat ji, potom dopadneme jako Lot. Naše dílo neobstojí a shoří. A je tu vidět horší možnost. Ta, že zůstaneme před Bohem bezejmenní! Jako ten bližší příbuzný. Jehož jméno Boží živé slovo nezná. Neuvádí ho!

Nedávno jsme společně pobývali v žalmu prvním a četli jsme tam tato slova.

• Žalm 1:4-6 Se svévolníky je tomu jinak: jsou jak plevy hnané větrem. Na soudu svévolní neobstojí, ani hříšní v shromáždění spravedlivých. Hospodin zná cestu spravedlivých, ale cesta svévolníků vede do záhuby.

Hospodin nezná cestu svévolníků. V tom smyslu, že se k ní nepřiznává. Je tedy důležité, zda se rozhodujeme podle své vlastní vůle, nebo podle zjevené vůle Boha! Na prvním místě je důležité, jak se postavíme k samotnému Božímu slovu, k samotnému evangeliu.

Budeme jako ten muž beze jména, který to dobré by bral? K tomu se nezdráhá použít své přednostní právo, ale závazek plynoucí z výkupního práva nést nechce! Stejně tak my, to dobré z evangelia přijmeme, ale závazky z toho plynoucí odmítneme? Přijmeme Krista Zachránce a Spasitele, ale ne Krista Pána? Odpuštění, záchranu a život věčný ano, ale poslušnost Kristu, Jeho zákonu a slovu ne? Potom si dejme pozor, abychom nezůstali pro něho bezejmenní. Kristus nejenom, že nezná cestu svévolných, ale nezná ani je samotné.

• Matouš 7:14-27 Těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu, a málokdo ji nalézá. Střezte se lživých proroků, kteří k vám přicházejí v rouchu ovčím, ale uvnitř jsou draví vlci. Po jejich ovoci je poznáte. Což sklízejí z trní hrozny nebo z bodláčí fíky? Tak každý dobrý strom dává dobré ovoce, ale špatný strom dává špatné ovoce. Dobrý strom nemůže nést špatné ovoce a špatný strom nemůže nést dobré ovoce. Každý strom, který nedává dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně. A tak je poznáte po jejich ovoce. Ne každý, kdo mi říká `Pane, Pane´, vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích. Mnozí mi řeknou v onen den: `Pane, Pane, což jsme ve tvém jménu neprorokovali a ve tvém jménu nevymítali zlé duchy a ve tvém jménu neučinili mnoho mocných činů? ´ A tehdy já prohlásím: `Nikdy jsem vás neznal; jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti. ´ A tak každý, kdo slyší tato má slova a plní je, bude podoben rozvážnému muži, který postavil svůj dům na skále. Tu spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice, a vrhly se na ten dům; ale nespadl, neboť měl základy na skále. Ale každý, kdo slyší tato má slova a neplní je, bude podoben muži bláznivému, který postavil svůj dům na písku. A spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice, a obořily se na ten dům; a padl, a jeho pád byl veliký.“

Podle ovoce, podle poslušnosti Kristu a Jeho slovu. Kdo slyší a plní Jeho slovo, ten má před Kristem jméno. Ten jde po úzké cestě a prochází těsnou branou. Takový muž, nebo taková žena plní vůli Otce v nebesích! Ne ten, kdo říká Pane, Pane a přitom zůstává jediným pánem svého života on sám.

B. Bohem vyvolený, ten, jehož Jméno před Bohem je Boáz!

Naštěstí zde není hlavní postavou ten bezejmenný muž, který byl bližším příbuzným a tedy zastáncem s přednostním právem, ale i závazkem k němuž se nechtěl znát. My v knize Rút vidíme lidskou zodpovědnost a s ní také lidskou poddanost tomu co je nad námi a co nás převyšuje. Vidíme, že okolnosti našich životů i životy samotné nemáme ve svých rukou. Vidíme to na pokoře a poslušnosti Boáze a Rút. Oni věřili Bohu, doufali, přesto věděli, že On rozhodne. Věděli a přijímali tu možnost, že Boží rozhodnutí možná nebude to, v které doufají. V pokoře to vložili do Božích rukou a čekali, rozhodnuti podvolit se Bohu, ať už bude Jeho vůle jakákoli.

Podle tohoto se, milovaní, poznají Boží lidé. Podle toho, že usilují přijímat Boží vůli i když je třeba odlišná s vůlí a touhou jejich vlastních srdcí. I když mnohdy nerozumí a mnohdy by chtěli úplně něco jiného. Naše podle nás nejlepší představy jsou jedna věc, Boží veliká moudrost, která jedná vždy v pravdivé lásce, je věc druhá. Bůh ví, co nejvíce potřebujeme. Dvanáctá kapitola Židům učí toto poznání:

• Židům 12:-5-8 Což jste zapomněli na slova, jimiž vás Bůh povzbuzuje jako své syny: `Synu můj, podrobuj se kázni Páně a neklesej na mysli, když tě kárá. Koho Pán miluje, toho přísně vychovává, a trestá každého, koho přijímá za syna. ´ Podvolujte se jeho výchově; Bůh s vámi jedná jako se svými syny. Byl by to vůbec syn, kdyby ho otec nevychovával? Jste-li bez takové výchovy, jaké se dostává všem synům, pak nejste synové, ale cizí děti.

A další text, který nám ukazuje, jak jsou mnohdy naše představy vzdálené od Boží dobroty a moudrosti.

• Jeremjáš 23:23 Jsem Bůh, jenom když jsem blízko? Je výrok Hospodinův; jsem-li daleko, Bůh už nejsem?

Naše představy a Boží moudrá, dokonalá dobrota jsou velmi daleko od sebe. Bůh nás ve všem neskonale převyšuje. V jejich případě, u Boáze a Rút Bůh učinil oběma svým rozhodnutím radost. Muž, jenž chtěl z přednostního výkupního práva jen přijímat, ale nechtěl nic obětovat, nechtěl se zavázat, ten nebyl tím pravým pro tak znamenitou ženu, jakou byla Rút.

 Boáz byl tím správným. Boáz byl tím pravým. Boáz totiž věřil Bohu, Jeho slovu a toužil podle tohoto slova jednat. A jsme zase v Mt sedm. Ne každý, kdo mne oslovuje Pane, Pane…

 Boáz nebyl lepším mužem a kandidátem sám ze sebe, ale proto, že ho Bůh předurčil a vybral před stvořením světa. Bůh mu dal dar víry. V efezkým čteme známá slova:

• Efezským 2:9 Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit.

Boáz byl stejným, hříšným potomkem Adama jako muž beze jména. Jako my všichni. Ale naplnilo se slovo Hospodinovo v životě Boáze a to podle odvěkého určení. Boáz byl mužem spravedlivým, byl mužem víry, protože to Bůh předurčil a naplánoval ještě před stvořením světa. Tak, jako u každého muže, u každé ženy víry.

• Efezským 1:3-6 Pochválen buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nás v Kristu obdařil vším duchovním požehnáním nebeských darů; v něm nás již před stvořením světa vyvolil, abychom byli svatí a bez poskvrny před jeho tváří. Ve své lásce nás předem určil, abychom rozhodnutím jeho dobroty byli skrze Ježíše Krista přijati za syny a chválili slávu jeho milosti, kterou nám udělil ve svém Nejmilejším.

Boáz byl tím mužem spravedlivým, který je blažený. Ten, o němž mluví první žalm. Protože Boáz rozjímal nad Božím zákonem a podle něho žil. Boáz byl tím spravedlivým, jehož cestu Bůh znal. Vždyť mu ji vybral a povolal ho po ní kráčet! Bůh Boáze znal a Boáz byl Bohem poznán před stvořením světa.

A tak zde vidíme v protikladu dva muže. Jednoho, který má na prvním místě jen sebe, svůj vlastní prospěch. To je to, co naplňuje, dokonale zaměstnává a směřuje jeho vůli. Ten nemá před Bohem jméno.

Druhým mužem je ten, jehož jméno před Bohem je Boáz. První v jeho mysli je Bůh a Jeho vůle. Druhá v jeho mysli je touha pomoci Rút a Noemi, svým bližním. Vidíme to na celém jeho jednání, od chvíle kdy vstoupila Rút na jeho pole. Vidíme dobrotu Boázovu, která zrcadlí dobrotu Krista. To jsou první dvě přikázání. Největší a nejdůležitější. Ježíš říká zákoníkovi:

• Marek 12:30-31 miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, z celé své mysli a z celé své síly! ´ Druhé pak je toto: `Miluj bližního svého jako sám sebe! ´ Většího přikázání nad tato dvě není.“

Vykladači jméno Boáz překládají jako „ Ten, v němž je síla“. Nebo jako zastánce, ochránce. Můžeme se sjednotit na tom, že Bůh dal Boázovi jméno, které ukazuje na jeho předurčení. Na jeho schopnost, sílu, moc zastat se a zachránit. Když na to pomyslíme, vidíme Pána Ježíše před sebou. On jediný mohl a učinil to. Zastal se nás, zachránil. Neměl na prvním místě sebe. Ale svého Otce a Jeho svatou a dobrou vůli. Neměl ani na druhém místě sebe, ale osud všech těch, které mu dobrý Otec dal.

Boží vůle byla naplněna u Boáze a Rút. A celé to ukazuje na Krista a svědčí o svrchovaném, prozřetelném kralování trojjediného Boha nad celým stvořením! A vrací nás to k verši, o kterém vykladači hovoří jako o prvním vrcholu celé knihy Rút. Čteme ho ve druhé kapitole.

• Rút 2:3 Šla tedy, přišla na pole a sbírala za ženci klasy. Shodou okolností patřil ten díl pole Bóazovi z Elímelekovy čeledi.

Druhým velikým vyvrcholením je potom samotný závěr listu. Dá-li Bůh, setkáme se v něm při posledním kázání z knihy Rút. Ale dnes pojďme k závěru našeho dnešního úseku.

III. Sjednáno a stvrzeno před svědky, jméno je zachováno

• Rút 4:7-12 V Izraeli tomu bývalo odedávna při vykupování nebo při výměnném obchodu takto: Každé jednání se stvrzovalo tím, že si jeden vyzul střevíc a dal jej druhému. To byl v Izraeli způsob stvrzování. Zastánce tedy řekl Bóazovi: „Kup si to sám.“ A zul si střevíc. Bóaz pak řekl starším a všemu lidu: „Dnes jste svědky, že jsem koupil od Noemi všechno, co patřilo Elímelekovi, i vše, co patřilo Kiljónovi a Machlónovi. Koupí jsem získal za manželku i moábskou Rút, ženu Machlónovu, abych zachoval jméno zemřelého v jeho dědictví. Tak nebude vyhlazeno jméno zemřelého z kruhu jeho bratří ani z brány jeho rodiště. Jste toho dnes svědky.“ Všechen lid, který byl v bráně, i starší odpověděli: „Jsme svědky. Kéž dá Hospodin, aby žena, která přichází do tvého domu, byla jako Ráchel a Lea, které obě zbudovaly dům izraelský. Počínej si zdatně v Efratě a zachovej jméno v Betlémě. Nechť je tvůj dům skrze potomstvo, které ti dá Hospodin z této dívky, jako dům Peresa, jehož Támar porodila Judovi.“

Boáz byl sice druhý v pořadí. Ale Bohem byl vyvolený! Opakuje se nám tu známý princip, který jsme již v Písmu poznali. Podle lidské vůle se narodil Izmael. Narodil se z otrokyně Hagar. Z ženy, kterou dala Sára svému muži Abrahamovi do lože. Byl to její nápad a Abraham se zachoval jako Adam. Jako se chováme mnohdy i my. Nestřežil svou ženu, ani sebe. V pochybnostech volil lidský způsob řešení. Gn 16, 11

Podle Božího slibu a vůle se později rodí Izák. Je druhorozeným Abrahamovým synem. Ale v Božích očích je ten vyvolený. Ten první. Gn 21, 1-3.

Později vidíme Ezaua a Jákoba. Ezau vyšel z lůna jako první. Byl Izákovým favoritem, vždyť byl prvorozený. Ale Bůh volil Jákoba. Gn 25, 25-26

I zde je Boáz až druhým v pořadí. Je ale vyvoleným Božím mužem. Před Bohem i lidmi zde byl stvrzen obchod, nebo spíše ujednání mezi Boázem a bližším příbuzným. Bůh je svrchovaný, byla, je a bude to vždy Jeho vůle, která dojde svého cíle a naplnění. V srdcích nám zní a vyvstávají v této souvislosti známé verše.

• Římanům 9:15-16 Mojžíšovi řekl: `Smiluji se, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kým se slituji. ´ Nezáleží tedy na tom, kdo chce, ani na tom, kdo se namáhá, ale na Bohu, který se smilovává.

Náš dnešní text spěje ke svému malému finále.

• Rút 4:9-10 Bóaz pak řekl starším a všemu lidu: „Dnes jste svědky, že jsem koupil od Noemi všechno, co patřilo Elímelekovi, i vše, co patřilo Kiljónovi a Machlónovi. Koupí jsem získal za manželku i moábskou Rút, ženu Machlónovu, abych zachoval jméno zemřelého v jeho dědictví. Tak nebude vyhlazeno jméno zemřelého z kruhu jeho bratří ani z brány jeho rodiště. Jste toho dnes svědky.“

Všechen lid dosvědčil přitakáním, že jsou a zůstanou trvalými svědky ujednání Boáze s mužem beze jména. S dosvědčením také lid i přítomní starší radostně vyslovují zbožné přání a zároveň požehnání.

• Rút 4:11-12 Všechen lid, který byl v bráně, i starší odpověděli: „Jsme svědky. Kéž dá Hospodin, aby žena, která přichází do tvého domu, byla jako Ráchel a Lea, které obě zbudovaly dům izraelský. Počínej si zdatně v Efratě a zachovej jméno v Betlémě. Nechť je tvůj dům skrze potomstvo, které ti dá Hospodin z této dívky, jako dům Peresa, jehož Támar porodila Judovi.“

Vidíme, že když jedná muž povolaný Bohem, když jedná Bůh sám, vyvolený Boží lid se raduje! Bůh se dotýká lidských srdcí a vede je ke chvále. Oni žehnají Boázovi a Rút a jejich zrak i srdce se obrací ve chvále k jinému, dřívějšímu mocnému Božímu skutku. „Boázi, nechť se ti stane jako Peresovi, jehož dům povstal z velikého skutku Boží dobroty. Ať je tvůj dům stejně velký a požehnaný.“

Známe ten příběh z 38 kapitoly knihy Gn. A víme, že Boázův dům byl skutečně požehnán stejně mocně. Boázův dům patří do domu Peresova a oba pak patří do domu Kristova. A vy milovaní, vy do něho patříte také. Tváří v tvář tak mocným, pro nás skutečně nadpřirozeným Božím skutkům můžeme jen žasnout a chválit Boha v našem Pánu Ježíši Kristu.

Bůh své dílo zdárně konal a koná i dnes. Dovede ho ke svému cíli. Bude navždy vymícen hřích. Ďábel a jeho andělé, ty zlé a vraždící mocnosti budou uvrženy do hořícího jezera. A s nimi všichni, kdož neodvrátí své kroky od své zlé cesty. Jako poslední bude poražena smrt. A bude veliká radost a sláva v Božím lidu na svatbě Beránka a Jeho nevěsty.

Kniha Rút, ukazuje na nepřemožitelnou pravici Boží. Na skutečnost Boží vlády nad celým stvořením, i nad tím vzbouřeným. Ta kniha je tu pro nás, abychom posílili svá srdce i své kroky v následování Krista. Možná se temnota zuřivě brání, možná se zmítá zalknutá vztekem, kope a bije kolem sebe jako smyslů zbavená. Možná se pronárody bouří, srocují se mocní země ale…

• Ten, jenž trůní v nebesích, se směje, Panovníkovi jsou k smíchu. Jednou k nim promluví v hněvu, ve svém rozlícení je naplní děsem: „Já jsem ustanovil svého krále na Sijónu, na své svaté hoře!“ Přednesu Hospodinovo rozhodnutí. On mi řekl: „Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil. Požádej, a národy ti předám do dědictví, v trvalé vlastnictví i dálavy země. Rozdrtíš je železnou holí, rozbiješ je jak nádobu z hlíny.“ Ž 2, 4-9

A to se stalo a ještě stane, drazí v Kristu, amen!