Vysvobození z tohoto zlého věku (Ga 1,3-5)

Opravdu jen pouhou vírou?

Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 22. července 2007

Pokoj vám a milost. Přeji vám dobrý a požehnaný den. Máme dnes znovu vynikající příležitost společně uctívat Pána skrze Jeho Slovo. Kéž to můžeme činit s pokorou a v Boží bázni. Ježíš často napomínal ty, kdo ho následovali slovy:

• Marek 4:24 Řekl jim také: "Dávejte pozor na to, co slyšíte!
• Lukáš 8:18 Dávejte tedy pozor, jak slyšíte: Neboť kdo má, tomu bude dáno, a kdo nemá, tomu bude odňato i to, co myslí, že má."

Proto se nyní soustřeďme na Boží Slovo a dříve než budeme pokračovat si vyprosíme Boží požehnání.

Budeme dnes společně pokračovat v našem studiu listu Galatským. Ze 149 veršů epištoly Galatským je nejméně 45x zmíněno jméno našeho Pána Ježíše Krista. Vidíme, že Pán je opravdu velkým tématem tohoto dopisu. A skutečně jde o Pána. Jde o to, jestli jsme zachráněni pouhou vírou v dokonané dílo Pána Ježíše Krista, toho ukřižovaného (3:1), nebo jestli musíme dělat ještě něco navíc - jinými slovy, jestli Jeho oběť byla zbytečná, protože spasení můžeme dosáhnout také nějakým jiným způsobem.

Minulý týden jsme mluvili o prvních dvou verších této mocné epištoly. Seznámili jsme se s Galatskými a krátce jsme si představili apoštola Pavla. Vysvětlili jsme si také povahu falešného učení, kterým se církve v Galácii daly strhnout.

Dnes máme před sebou další text z listu Galatským, text, který je takovým úvodním pozdravem, ale který není jenom obyčejným pozdravem, nýbrž nám odhaluje ohromné bohatství Božího Slova.

Ukážeme si dnes 1. základ, na kterém je postaveno evangelium, 2. vysvětlíme si, co to znamená evangelium a konečně 3. si ukážeme, jakou moc má evangelium.

Budeme teď číst z listu Galatským 1:1-12.

V celém listu Galatským řeší apoštol Pavel dva velké problémy, které otřásaly církvemi v Galácii. Církve pochybovaly o Pavlově autoritě jako apoštola Ježíše Krista a my jsme viděli, že Pavel nečekal a hned v první větě svého listu mluvil o svém povolání, které nebylo od lidí, ani skrze lidi, ale bylo od samotného Ježíše Krista vzkříšeného. Pavel potvrzoval svou autoritu apoštola Ježíše Krista.

Druhým problémem bylo evangelium, které někteří lidé převrátili v pravý opak. I tímto problémem se Pavel zabývá hned od počátku svého listu.

Kdykoliv Pavel psal nějaké církvi, bylo jeho zvykem, že hned na začátku svého dopisu, vypsal nějaké slovo chvály, kterou bylo možné nalézt v dané církvi. Dokonce i takové církvi jako byla církev v Korintě, kde bylo mnoho hádek a rozdělení a kde byli lidé, kteří žili v zjevném hříchu, napsal Pavel:

• 1 Korintským 1:4-9 Stále za vás děkuji svému Bohu, za to, jaké Boží milosti se vám dostalo v Kristu Ježíši: byli jste v něm obohaceni v každém ohledu, každým slovem a veškerým poznáním. Kristovo svědectví je mezi vámi tak pevně ustaveno, že nemáte nedostatek v žádném daru, zatímco očekáváte zjevení našeho Pána Ježíše Krista. Ten vás bude posilovat až do konce, aby vám v den našeho Pána Ježíše Krista nebylo co vytknout. Bůh je věrný. On sám vás povolal ke společenství s jeho Synem Ježíšem Kristem, naším Pánem!

O to vážnější je skutečnost, že pro galatské církve slovo chvály neměl. Nebylo tady nic, za co by mohl děkovat. To nám ukazuje, jak vážně se Pavel díval na skutky těchto sborů. Jak je to smutné a tragické, že totéž učení, které Pavla tolik rozhořčovalo, je mezi dnešními křesťany tolik rozšířené.

Chci se vás zeptat, jestli důvěřujete Kristu samotnému nebo Kristu a něčemu? Kristu a svým dobrým skutkům? Kristu a své horlivosti? Kristu a svému křtu? Kristu a své bdělosti? Kristu a zákonu?

Jestliže někdo přidá nějakou z těchto věcí ke Kristu nebo jakoukoliv jinou, je na tom stejně špatně, jako na tom byli tito galatští křesťané a „vypadl z milosti“ (Ga 5:4) a má jakési „jiné evangelium“ (Ga 1:6) a „je prokletý“ (Ga 1:8-9).

A tak ačkoliv je Pavel nemůže chválit, přece jenom jim nabízí milost a pokoj.

• 3 Milost vám a pokoj od Boha Otce a od našeho Pána Ježíše Krista,

Pavlovy pozdravy církvím v Galácii začínají slovy milost a pokoj. Milost a pokoj, které mají svůj zdroj v Bohu Otci a v našem Pánu Ježíši Kristu.

Pavel nepřeje galatským pokoj a milost od vládce nebo krále, ani od prezidenta, ale od Boha Otce. Přeje jim nebeský pokoj. Takový pokoj, o kterém Ježíš řekl:

• Jan 14:27 Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se srdce vaše nechvěje a neděsí!

Světský pokoj mluví o užívání si a o vlastnictví. Ale když přijdou problémy, zvláště když se přiblíží hodina smrti, tehdy nás milost světa a jeho pokoj nezachrání. Jedině milost a pokoj Boží.

Boží milost a pokoj to je základ evangelia. To je popis evangelia. Jsme spaseni jedině z milosti, jedině z Boží milosti. To je jediné pravé evangelium. Toto evangelium nám přináší pokoj s Bohem, pokoj s lidmi a také pokoj našemu svědomí.

• Římanům 5:1-2 Když jsme tedy ospravedlněni z víry, máme pokoj s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista, neboť skrze něho jsme vírou získali přístup k této milosti. V ní stojíme a chlubíme se nadějí, že dosáhneme slávy Boží.
• Efezským 2:8 Milostí tedy jste spaseni skrze víru.

Boží milost a pokoj nás posilují a dávají nám odvahu postavit se všem těžkostem a problémům, s Boží milostí a v Božím pokoji můžeme dokonce čelit samotné smrti, protože máme vítězství v Kristově smrti a máme jistotu odpuštění svých hříchů.

Galatští se možná odvracejí od milosti a vyvolují si zákon, odvrací se od pokoje a dostává se jim prokletí, ale milost a pokoj jsou jim poslány. A je to Otec a Syn, kteří milost a pokoj dávají. Je to úžasné vidět Boha Otce a Boha Syna, jak láskyplně společně pečují o své ovečky. Je to stejné, jak je to popsáno u Jana v 10. kapitole:

• Jan 10:27-30 mé ovce slyší můj hlas a já je znám a následují mě. Já jim dávám věčný život a nezahynou navěky a nikdo je nevytrhne z mé ruky. Můj Otec, který mi je dal, je větší nade všechny a nikdo je nemůže vytrhnout z ruky mého Otce. Já a Otec jsme jedno."

Pavel čelil útoku na Boží milost, která zachraňuje ubohé ztracené hříšníky bez jejich skutků. A tak píše: Milost vám - vám, kteří jste opovrhli Boží milostí, vám, kteří jste vypadli z milosti, vám, kteří jste si zvolili zákon místo milosti. Přesto se Bůh raduje z toho, že může ještě jednou poslat sborům v Galácii svou milost a svůj pokoj.

A přestože se tolik snažili o ospravedlnění svých hříchů skrze skutky, přesto - a nebo právě proto, jim Pavel připomíná, že Kristus dal sebe samého za jejich hříchy.

Aby dobře znázornil tuto milost a tento pokoj, používá Pavel hned v následujícím verši slova „který dal sebe samého za nás“, což je milost a „který nás vysvobodil z tohoto zlého věku“, což je nádherná ilustrace pokoje.

• 4 který dal sám sebe za naše hříchy, aby nás vysvobodil z nynějšího zlého času podle vůle našeho Boha a Otce,

Pavel se drží svého cíle. Nikdy se neodchyluje od záměru epištoly. Není zde napsáno, „který přijal nás nebo naše skutky“, ale „který DAL“! Co dal? On dal sám sebe! A za co? Za naší dobrotu? Za naší lásku k němu? ZA NAŠE HŘÍCHY! Tato slova jsou jako hrom z nebe, který se snáší proti každému sebeospravedlnění. Tato slova tolik uspokojují svědomí, které je obtížené vinou hříchu.

Jak můžeme získat odpuštění svých hříchů? Pavel nám dává odpověď: Člověk, který se jmenuje Ježíš Kristus a je Syn Boží dal sám sebe za naše hříchy. Těžká palba těchto slov poráží každé záslužnictví, dobré skutky, přímluvy svatých nebo jiné pověry. Neboť jestliže by naše hříchy mohly být odstraněny našimi vlastními skutky, proč bychom k tomu ještě potřebovali Syna Božího? Skutečnost, že Ježíš byl dán za naše hříchy, je zřetelným důvodem, který ukazuje na to, že hříchy nemohou být nějak skryty našimi vlastními skutky.

Je to jako když pojedete na křižovatce na červenou, protože zrovna máte naspěch a potom to budete chtít odčinit tím, že na další křižovatce velice laskavě počkáte, až budete mít zelenou a teprve potom pojedete. Myslím, že nikoho nepřesvědčíte o tom, že to, že jste jeli na červenou, už neplatí a že je to v pořádku.

Podívejme se ještě na slůvko „naše“. Tak často jsme ochotní rozhodně věřit tomu, že Ježíš zemřel za hříchy Petra nebo Pavla nebo kohokoliv jiného, ale nějak nám nejde spolehnout se na to, že dal sám sebe za NAŠE hříchy. Často je to naše pýcha, co nám brání přijmout odpuštění od Ježíše. Je to nepochopení hříchu, kdy říkáme že náš hřích je tak velký, že ho ani Ježíš nemůže odpustit.

Ježíš dal sám sebe za naše hříchy. Tento verš nám pomáhá pochopit velikost našeho hříchu. Před Boží tváří neobstojí žádný hřích - ani velký ani malý. Každý hřích je totiž urážkou samotného Boha. Někdy smýšlíme velice nízce o svých hříších. Říkáme, to nic není, to ani nestojí za řeč, za omluvu, za pokání.

Ale tento verš nám pomůže obnovit naše smýšlení o hříchu. Ukazuje nám totiž, jak veliká je cena za hřích. Nic na světě, ani celý svět sám nemůže odčinit ani jeden jediný hřích. Nic na světě nemůže přikrýt urážku svatého Boha, kterou každý hřích je. Existuje jedna jediná cena - tou je smrt Božího Syna. Život Ježíše Krista byl dán za naše hříchy, abychom my mohli žít. Vidíme tu hrůznou velikost hříchu? Žádná oběť není dostatečně veliká, kromě oběti samotného Božího Syna. Tak veliký je každý hřích. I ten nejmenší.

Bez Krista není přijetí u Otce, ale marné bloumání, není Pravda, jen pokrytectví, není život, pouze věčná smrt. Jedině Ježíš Kristus je pro Boha přijatelnou obětí smíření za naše hříchy.

• 1 Janův 2:1-2 Toto vám píšu, děti moje, abyste nehřešili. Avšak zhřeší-li kdo, máme u Otce přímluvce, Ježíše Krista spravedlivého. On je smírnou obětí za naše hříchy, a nejenom za naše, ale za hříchy celého světa.

A Jan Křtitel vyznával - Hle, Beránek Boží, který snímá hříchy světa (J 1:29).

Chtěl bych, abychom se ještě chvíli soustředili na tento verš. A tak už jsme slyšeli o tom, že Ježíš zemřel za naše hříchy. Ale co znamenají slova, že nás vysvobodil ze zlého věku?

Slovo věk, které je zde použité, znamená ohraničený časový úsek. Pavel má mysli současnou dobu. A nejenom zde, ale také na jiných místech ve svých listech představuje tento věk, jako věk zlý (Ef 6:13).

• Efezským 5:16 Využívejte svěřený čas, protože doba je zlá.

Rozumíme tomu, co to znamená, když mluvíme o „tomto zlém věku“? Oceňujeme a vážíme si vysvobození, které nám zajistil Ježíš? Zastavme se na chvíli u těchto věcí.

• 4 aby nás vysvobodil z nynějšího zlého času podle vůle našeho Boha a Otce,

Podívejme se na to, jak to vypadalo v době apoštola Pavla. Pavel často popisoval hříšnost své doby (např. Ř 1:18-32) a Boží hněv, který se zvedá proti takové hříšnosti. Popisoval odmítnutí Stvořitele a potlačování pravdy, vyzdvihování a prosazování vlastních žádostí, které ukazují na zkaženost lidí. Ukazoval na mnoho druhů nespravedlnosti, která naplňovala srdce lidí.

Pavel také nazývá hříchy frází „skutky těla“

• Galatským 5:19-21 Projevy tělesnosti jsou zřejmé. Patří sem cizoložství, smilstvo, nečistota, nestydatost, modlářství, čarování, nepřátelství, svárlivost, nevraživost, zloba, soupeřivost, roztržky, sekty, závidění, vraždění, opilství, obžerství a další podobné věci. Varuji vás; jak už jsem vám říkal, ti, kdo tohle dělají, nebudou mít podíl na Božím království.

Jsou to hříchy, které jsou zjevné, tedy pro ty, kdo vůči nim nejsou zaslepení. Jsou to hříchy, z nichž lidé nečiní pokání a které je diskvalifikují z účasti na Božím království.

• 1 Korintským 6:9-10 Copak nevíte, že nespravedliví nebudou mít podíl na Božím království? Nepleťte se! Smilníci, modláři, cizoložníci, rozkošníci, zvrhlíci, zloději, lakomci, opilci, pomlouvači ani vydřiduchové nebudou mít podíl na Božím království.

Apoštol Pavel a první křesťané žili ve zlé době.

Liší se nějak doba před dvěma tisíci lety od naší doby? Mluvíme o moderní době, o době pokroku, techniky, překotného vývoje, atomových zbraní, teroristických útoků. Je tady věk války a nepřátelství mezi národy.

Jak mnoho lidí dnes zlehčuje věci jako je smilstvo nebo cizoložství nebo rozvody. Slyšíme o tom, že potřebujeme osvětu, která bude podporovat potraty, homosexualitu, registrované partnerství, manželství dvou lidí stejného pohlaví. Stále více naše společnost považuje za normální vulgaritu, pornografii, užívání drog. Jenom si někdy poslechněte, jak se baví děti, které si společně hrají před domem.

Všechny tyto věci jsou důsledkem filozofie nebo pohledu na svět, který pramení z humanismu, evoluce a je korunován sobectvím.

Vidíme, že žijeme ve velice zlé a hříšné době. Řecký text klade velký důraz na slovo „zlý“.

Doba apoštola Pavla se příliš nelišila od našich dní. Proto Ježíš vydal sebe samého za nás, aby „nás vysvobodil z tohoto zlého věku“.

Podívejme se tedy na třetí věc, totiž na vysvobození, které nám Pán zajistil. Slovo vysvobodit znamená také vytrhnout, vytáhnout, vybrat někoho odněkud.

Nečteme tady to, že by nás „mohl vytrhnout“ ani že nás někdy v budoucnosti vytrhne, ale jako jasný důsledek toho, že Ježíš dal sebe samého za naše hříchy, vidíme to, že nás VYTRHL. Byli jsme vysvobozeni Kristovou obětí. My se možná budeme obracet zpátky do tohoto přítomného zlého věku, ale Kristus nás z něj vytrhl. Nejsme ze světa, jako ani Kristus není ze světa.

Byli jsme přeneseni ze tmy do království Božího Syna. Podívejme se v rychlosti na pět věcí, z nichž nás Kristus vysvobodil, když dal sám sebe za naše hříchy a tak nás vytrhl z tohoto zlého věku.

1. Byli jsme vysvobozeni z viny hříchu.

Hřích je přestoupení Božího zákona (1J 3:4). Všichni jsme zhřešili, za což nás čeká jediný důsledek, nikoliv trest, ale to, co je spravedlivé - proto Písmo mluví o mzdě - touto mzdou je smrt (Ř 3:23; 6:23). Ale Ježíšovou krví jsou nám odpuštěny naše hříchy (Ef 1:7). Proto v Ježíši není žádné odsouzení kvůli našim hříchům (Ř 3:24).

• Římanům 8:1 Nyní však není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši,

2. Byli jsme vysvobozeni z moci hříchu.

Hřích zotročuje, ale Ježíš vysvobozuje z moci hříchu (J 8:31-36). Dělá skrze Ducha Svatého, kterého nám dal (J 7:37-39). Ducha Svatého jsme přijali a byli jsme jím pokřtěni, když jsme uvěřili (Ef 1:13; Ga 3:26-27; 4:6). Mocí Ducha nyní můžeme umrtvovat skutky těla (Ř 8:12-13; Ef 3:16). V Ježíši Kristu jsme vysvobozeni ze zákona hříchu a smrti (Ř 7:24-25).

• Římanům 8:2 neboť zákon Ducha, který vede k životu v Kristu Ježíši, osvobodil tě od zákona hříchu a smrti.

3. Vysvobození z pokušení hříchu

I nadále jsme a budeme pokoušeni žádostmi těla (1Pt 2:11; Jk 1:14). Ježíš nás učí, abychom se modlili a byli bdělí a tak můžeme zabránit pokušení (Mt 26:41). Bůh Otec nedovolí, abychom byli pokoušeni více, než bychom mohli vydržet (1K 10:13a). A v každém pokušení nám zajistí východisko (1K 10:13b). A tak v Ježíši můžeme najít vysvobození z našich pokušení.

• 2 Petrův 2:9 Pán však dovede vytrhnout zbožné ze zkoušky, ale nespravedlivé uchovat pro trest v den soudu;

4. Vysvobození z morální temnoty našeho světa

Ti, kdo otročí hříchu, mají zatemnělou mysl (Ef 4:17-18; 2K 4:3-4), otupělou a to vysvětluje jejich bezuzdnost a chtivost, v nichž žijí (Ef 4:19). Ale Ježíš nám odhaluje pravdu a ukazuje nám, jak můžeme být obnoveni v opravdové spravedlnosti a svatosti (Ef 4:20-24). V Ježíši svítí světli do morálního bahna, ve kterém se topí náš svět (J 8:12; 12:46).

5. Vysvobození ze světa, který pomíjí

Tento přítomný věk i se svými žádostmi pomíjí (1J 2:17). Přichází den, kdy svět se všemi svými činy shoří (2Pt 3:10). Naše životy jsou jako pára (Jk 4:14), která se ukáže na okamžik a potom zmizí. Naše vysvobození z tohoto věku může přijít v podobě naší vlastní smrti (Iz 57:1-2) nebo při příchodu Pána Ježíše Krista (1Te 4:15-17). Ježíš nám zaslibuje vysvobození ze všeho zlého (2Tm 4:18).

Žijeme ve světě, který se potácí v morálním zmatku a v duchovní temnotě, ale v Ježíši nacházíme:

• Vysvobození z viny hříchu
• Vysvobození z moci hříchu
• Vysvobození z pokušení hříchu
• Vysvobození z morální temnoty našeho světa
• Vysvobození ze světa, který pomíjí

Musíme podotknout, že toto vysvobození, je „podle vůle našeho Boha a Otce“. Boží Slovo nám ukazuje, že to byl Jeho plán od počátku.

• Efezským 1:3-6 Pochválen buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nás v Kristu obdařil vším duchovním požehnáním nebeských darů; v něm nás již před stvořením světa vyvolil, abychom byli svatí a bez poskvrny před jeho tváří. Ve své lásce nás předem určil, abychom rozhodnutím jeho dobroty byli skrze Ježíše Krista přijati za syny a chválili slávu jeho milosti, kterou nám udělil ve svém Nejmilejším.

Je to projev Jeho lásky, že obětoval svého Syna za naše hříchy.

• 1 Janův 4:9-10 V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jediného Syna, abychom skrze něho měli život. V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy.

Je tady jasný důkaz, že si nás Bůh zamiloval. Může být něco většího? Vždyť obětoval svého vlastního Syna za naše hříchy. Boží Syn vydal sebe samého za nás. Může být větší příklad oddanosti Otci? Vždyť to udělal podle vůle našeho Boha a Otce.

Ježíš je pro nás dokonalým vzorem v poslušnosti. Když byl na zemi, mluvil o tom, že jeho pokrmem je činit Boží vůli (J 4:34). A později ve své velekněžské modlitbě říká:

• Jan 17:4 Já jsem tě oslavil na zemi, když jsem dokonal dílo, které jsi mi svěřil.

A tak jedině v Kristu nacházíme vysvobození. Vysvobození z tohoto zlého věku, vysvobození, které je cele motivováno láskou - láskou k nebeskému Otci a láskou k nám - hříšníkům. Jak odpovíme na toto veliké vysvobození? Jak zareagujeme na tuto nesmírnou lásku, která k nám přišla v Božím Synu?

• 5 jemuž buď sláva na věky věků. Amen.

Byli jsme vysvobozeni, abychom se stali „chválou slávy Jeho milosti“ (Ef 1:6). A tak je zcela pochopitelné, že Pavel uzavírá svůj pozdrav v listu Galatským nádhernými slovy: „Jemu buď sláva na věky věků.“

Byl to náš Pán Ježíš Kristus, který se sám dal za naše hříchy, byl to Bůh Otec, který dal svého jednorozeného Syna a náš Pán dal sám sebe podle vůle Boha a našeho Otce. Není to nádherné vidět v těchto několika verších Otce a Syna spojené pro naše požehnání?

Neměli bychom oslavovat Boha tím, že přijmeme Jeho vysvobození, které nám dal ze své milosti, když nás vytrhl z tohoto věku zla skrze svého Syna Ježíše Krista? Čiňme to skrze poslušnost evangeliu, tak že půjdeme do celého světa a budeme zvěstovat tuto dobrou zprávu všemu stvoření.

• Matouš 28:18-20 Ježíš k nim přistoupil a řekl: "Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Proto jděte, čiňte učedníky ze všech národů. Křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha Svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání světa.

A k tomu můžeme dodat jediné - jenom Jemu buď sláva na věky věků. Amen.