V obležení (Ž 3)

Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí!

Pavel Borovanský, Ústí nad Labem 24. června 2018

Žalmy 3:1  Žalm Davidův, když prchal před svým synem Abšalómem. 2  Hospodine, jak mnoho je těch, kteří mě souží, mnoho je těch, kdo proti mně povstávají! 3  Mnoho je těch, kteří o mně prohlašují: "Ten u Boha spásu nenalezne." 4  Ze všech stran jsi mi však, Hospodine, štítem, tys má sláva, ty mi pozvedáš hlavu. 5  Pozvedám hlas k Hospodinu, a on ze své svaté hory mi už odpovídá. 6  Ulehnu, usnu a probudím se, neboť Hospodin mě podepírá. 7  Nebojím se davu desetitisíců, kteří kolem proti mně se kladou. 8  Povstaň, Hospodine, zachraň mě, můj Bože! Rozbiješ čelisti všem mým nepřátelům, svévolníkům zvyrážíš zuby. 9  V Hospodinu je spása. S tvým lidem je tvoje požehnání!

Pokoj vám bratři a sestry! Vítám vás na bohoslužebném shromáždění. Uprostřed Božího lidu! Je to jediné místo, kde můžete a máte uctívat Boha v pravdě. Jediného pravého Boha. Tím jediným místem je církev Kristova a tou Pravdou je sám Ježíš Kristus! Církev je sloup a opora pravdy 1 Tm 3, 15. Církev je také ve stejném verši nazývána Božím domem.

Z toho všeho nám musí být na první pohled patrné, jak moc vzácné místo je církev a jaká výsada je patřit do církve. Apoštol Pavel při rozloučení se staršími v Efezu v knize Skutků 20, 28 veden a puzen Duchem Božím prohlásil:

• Skutky apoštolské 20:28  Dávejte pozor na sebe i na celé stádo, ve kterém si vás Duch svatý ustanovil za strážce, abyste byli pastýři Boží církve, kterou si Bůh získal krví vlastního Syna.

Církev, Boží lid, církev, ten chrám živého Boha a Boží dům je Bohu vzácná, velmi drahocenná. Ne pro nás, ne pro naše skutky. Ne snad protože my bychom byli tou hodnotou. Ale pro krev Božího Syna Ježíše Krista! Církev tu na prvním místě není pro nás, i když je tu i pro nás. Skutky 20, 28 mluví jasně o tom, že Bůh si církev vykoupil. On za ní zaplatil. Církev je Boží, je Kristova. A je ke slávě Boží, ke slávě Kristově!

• Matouš 5:13-16  Vy jste sůl země; jestliže však sůl pozbude chuti, čím bude osolena? K ničemu již není, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali. Vy jste světlo světa. Nemůže zůstat skryto město ležící na hoře. A když rozsvítí lampu, nestaví ji pod nádobu, ale na svícen; a svítí všem v domě. Tak ať svítí světlo vaše před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.

A to je ten důvod, proč jsme dnes všichni zde.  Pokud totiž máme být solí a také světlem, potom musíme sami sebe sytit světlem. Musíme sami sebe a svá srdce vystavit pravému světlu Ježíše Krista a Jeho slova. Pokud máme oslavit Boha svými životy, potom se musíme menšit a Kristus, to vtělené a oslavené Slovo Boží, skrze které a pro které vše bylo učiněno, musí růst v nás. Dnes půjdeme do žalmu tři. Přečtěme ho prosím.

Žalmy 3:1-9  Žalm Davidův, když prchal před svým synem Abšalómem. Hospodine, jak mnoho je těch, kteří mě souží, mnoho je těch, kdo proti mně povstávají! Mnoho je těch, kteří o mně prohlašují: "Ten u Boha spásu nenalezne." Ze všech stran jsi mi však, Hospodine, štítem, tys má sláva, ty mi pozvedáš hlavu. Pozvedám hlas k Hospodinu, a on ze své svaté hory mi už odpovídá. Ulehnu, usnu a probudím se, neboť Hospodin mě podepírá. Nebojím se davu desetitisíců, kteří kolem proti mně se kladou. Povstaň, Hospodine, zachraň mě, můj Bože! Rozbiješ čelisti všem mým nepřátelům, svévolníkům zvyrážíš zuby. V Hospodinu je spása. S tvým lidem je tvoje požehnání!

Rámec a okolnosti žalmu tři. 

David je pronásledován. Je velmi zle tísněn. Dokonce je tísněn svým vlastním synem Abšolómem. Když půjdeme do Písma pro rámec celého příběhu, musíme do 2 knihy Samuelovi do třinácté kapitoly, kde celá záležitost začíná. Tam stojí, že Abšalóm měl krásnou sestru Támar a do ní se zamiloval jeho bratr Amnón. David měl mnoho synů. Ve třetí kapitole 2 Samuelovi, čteme o šesti z nich. Každý z nich měl jinou matku a Amnón byl prvorozeným synem. Abšalóm byl Davidův třetí syn. Již zde můžeme vidět zásadní a před Bohem zlou věc. Davidovu slabost pro ženy. V našem příběhu jich vystupuje celkem šest a nějaké ženiny, konkubíny, těch je deset. V páté knize Mojžíšově čteme slovo Hospodina zástupů o králi.

• Deuteronomium 17:17  Také ať nemá mnoho žen, aby se jeho srdce neodvrátilo od Boha. Ani stříbra a zlata ať nemá příliš mnoho.

David v sexuální oblasti slevil z Božího slova, které nejen, že jasně učí o jednom muži a jedné ženě, ale neposlechl ani varování z Dt 17, 17. Učinil tak kompromis s hříchem. Možná, že s hříchem, který byl tehdy ve společnosti kulturně podmíněný, akceptovaný a tolerovaný, ale přesto. Tato žádostivost nedosáhla u Davida rozměru, jaký vidíme u jeho syna Šalamouna, ale přesto Davidovo polevení v sexuální oblasti mělo velmi drtivý dopad na Davida, jeho rodinu a celý Izrael. Vrcholilo totiž cizoložstvím s Batšebou a následnou vraždou Uriáše, muže až na smrt věrného Davidovi. Jak by Davidův syn Amnón, když viděl, že jeho otec bere sobě ženy podle touhy těla, mohl jednat jinak? Jde a bere si násilím svou nevlastní sestru Támar.

Abšalóm pojme nenávist k Amnónovi a zavraždí ho. David nejedná v tuto chvíli jako spravedlivý král. Přehlíží čin Amnónův proti Támar a později i Abšalómův zločin. Později Abšalóma utíká. Král ho později zavolá zpět. Od té chvíle Abšalóm pohrdá svým otcem Davidem a toto pohrdání vrcholí jeho vzpourou a touhou zabít svého vlastního otce a usednout na Davidův trůn! Abšalóm lstivě jedná a osnovuje spiknutí a na Abšalómovu stranu se přidává stále větší množství lidu, čteme o tom v 15. Kap. 2 knihy Samuelovi, ve 12. verši. V této kapitole také vidíme Davida a jeho věrné, jak prchají z Jeruzaléma, verše 14-17.

Nepřítel uvnitř, nepřítel před branami, zatracen všemi!

A právě v tuto chvíli se rodí slova a verše třetího žalmu. První tři verše žalmu mluví toto:

Žalmy 3:1-3  Žalm Davidův, když prchal před svým synem Abšalómem. Hospodine, jak mnoho je těch, kteří mě souží, mnoho je těch, kdo proti mně povstávají! Mnoho je těch, kteří o mně prohlašují: "Ten u Boha spásu nenalezne."

A. Žijeme ve světě pod vládou zlého.

Hned první slova našeho textu ukazují, jak strašné mohou někdy být okolnosti v životě věřícího člověka. První verš mluví o tom, že hlavou vzpoury je vlastní Davidův syn. To před ním David prchá. Víme také, že tato Abšalómova vzpoura je důsledkem, který dopustil do Davidova života sám Bůh. Je to důsledek Davidova selhání v sexuální oblasti, jeho cizoložství a následné vraždy, které se dopustil. Prorok Nátan poté, co Davidovi řekl v podobenství o zcizené ovečce, vyřkl tato Hospodinova slova:

• 2 Samuelova 12:7-12  Nátan Davidovi odvětil: "Ten muž jsi ty! Toto praví Hospodin, Bůh Izraele: Já jsem tě pomazal za krále nad Izraelem a já jsem tě vytrhl ze Saulových rukou. Dal jsem ti dům tvého pána a do tvé náruče ženy tvého pána, dal jsem ti dům Izraelův i Judův, a kdyby ti to bylo málo, přidal bych ti mnohem víc. Proč jsi pohrdl Hospodinovým slovem a dopustil ses toho, co je v jeho očích zlé? Chetejce Urijáše jsi zabil mečem a jeho ženu sis vzal za manželku, zavraždils ho mečem Amónovců. Nyní se už nikdy nevyhne meč tvému domu, protože jsi mnou pohrdl a vzal jsi Chetejci Urijášovi ženu, aby ti byla manželkou. Toto praví Hospodin: Hle, já způsobím, aby proti tobě povstalo zlo z tvého domu. Před tvýma očima vezmu tvé ženy a dám je tomu, kdo je ti blízký; ten bude s tvými ženami spát za bílého dne. A ačkoli tys to spáchal tajně, já tuto věc učiním před celým Izraelem, a to za dne."

To ale neznamená, že to vždy musí být důsledek našich hříchů, pro které budeme osočování, souzeni a pronásledování třeba i vlastní rodinou. Naopak, mnohem častěji to bude samotné evangelium a naše snaha o posvěcený a Bohu věrný život, která probudí nepřátele evangelia kolem nás. I u Davida to tak bylo.

Někdy to ale může být s námi podobné, jako s Davidem. Doženou nás důsledky našich vin. Davidův příběh musí být pro nás varováním, abychom střežili svá srdce před hříchem bez přestání. Pojďme ale zpět k našemu příběhu.

B. Abšalómovo spiknutí

Řekli jsme si, že Abšalóm jednal lstivě a chytře. Proto se na jeho stranu přidává mnoho lidu. A tak David a jeho duše volá úzkostně k Hospodinu ve druhé a třetím verši.

„Hospodine, jak mnoho je těch, kteří mě souží, mnoho je těch, kdo proti mně povstávají!   Mnoho je těch, kteří o mně prohlašují: "Ten u Boha spásu nenalezne."

Mnoho je lidu, který usiluje Davidovi o život společně s jeho synem Abšalómem. Říkají o Davidovi, že nevyvázne z jejich rukou. Tvrdí, že David nenajde pomoc u Hospodina. Nenalezne u Boha spásu! A v tuto chvíli asi ti lidé nemají na mysli spásu ve smyslu věčného života. Ale David podle nich nemá u Boha šanci. Nemůže doufat, hledat pomoc u Boha. Nemůže mít ve své situaci naději v Bohu.  David podle nich bude přemožen, chycen a usmrcen rukou vlastního syna!

Na první pohled to vypadá, že se těm lidem ani nemůžeme divit. Celý Izrael byl svědkem Davidova cizoložství i Uriášovi smrti. I když to David spáchal tajně, nakonec vše vyšlo najevo. Ale když budeme pozorně číst události 14. A 15. Kapitoly 2. Samuelovi, uvidíme, že ti lidé nemají před očima duchovní skutečnosti, ale věci vnější, tělesné a viditelné. Opět se Izraeli stalo, že hledí na to, co má před očima a nehledí k duchovní podstatě věcí.

Oni prostě odepsali Davida, jako starého krále, který už na to nestačí, protože ho určitě i sám Bůh odepsal. Podívejme se blíže na pohnutky a myšlení jejich srdcí. Ve 14. kapitole 2. Samuelovi čteme:

• 2 Samuelova 14:25  V celém Izraeli nebyl nikdo pro svou krásu tak vyhlášený jako Abšalóm. Od hlavy k patě nebylo na něm poskvrny.

A v 15. Kapitole potom stojí tato slova:

• 2 Samuelova 15:1-6  Později si Abšalóm opatřil vůz, koně a padesát mužů, kteří před ním běhali. Abšalóm za časného jitra stával při cestě u brány. Každého muže, který měl spor a přicházel ke králi k soudu, si Abšalóm zavolal a vyptával se: "Z kterého jsi města?" Když odpověděl: "Tvůj služebník je z toho a toho izraelského kmene", Abšalóm mu řekl: "Pohleď, tvá záležitost je dobrá a správná, ale od krále nemůžeš čekat vyslyšení." A Abšalóm dodával: "Kdybych já byl ustanoven v zemi soudcem, zjednal bych spravedlnost každému, kdo by ke mně se svým sporem a právní záležitostí přišel." Když se pak někdo přiblížil, aby se mu poklonil, vztáhl ruku, uchopil ho a políbil. Tímto způsobem se Abšalóm choval k celému Izraeli, který přicházel ke králi k soudu. Tak Abšalóm lstivě získával srdce izraelských mužů.

Izrael hleděl na vnější věci, tak snadno přístupné a jasné padlým lidským srdcím. A proto král David vzešel v jejich očích ve srovnání s jeho synem Abšalómem, jako někdo, koho již odepsal i sám Hospodin! Říkají si:

 „To je přeci ten král, který padl a zcizoložil, dokonce dal zabít Uriáše. Je už starý, nemohoucí, už mu to nepřemýšlí. Ztratil moudrost, nesoudí již spravedlivě. Nevyjíždí již do boje se svým vojskem. Přestal být dobrým králem. Bůh ho opustil! Pojďme za jeho synem, ten je urostlý, mladý, krásný. Je na vrcholu síly a slíbil nám, že bude spravovat Izrael lépe, než jeho starý a již slabý otec David.“

Izrael vůbec nic neví o Boží věrnosti!

C. Hospodinova nepohnutelná věrnost

Ten příběh není na prvním místě o Davidovi, i když je o Davidově pevné víře v Boha. Ten příběh není už vůbec o Abšalómovi a těch, co ho následují. Ten příběh je na prvním místě o Bohu, o Jeho dobrotě. O Jeho lásce a věrnosti k těm, které si zamiloval.

Lidé pronásledující Davida, jsou tělesní a Boha neznají. Měli bychom se vyvarovat jejich chyby odsoudit a zatratit člověka, protože zhřešil. A možná i těžce zhřešil. Cizoložství a vražda. To není ukradený sáček bonbónů v samoobsluze. Ale musíme vždy držet pravdu, že Bůh je Spasitel a nikdo a nic, ani upadnutí do hříchu nevytrhne ty, které si zamiloval z Jeho ruky. Bůh je nepohnutelně věrný a dovede své vyvolené k pokání a k obnově tak, jako Davida. I když na nás nechá dopadnout důsledky hříchu, jako na Davida. To je ta neodolatelná, spasitelná milost kříže Ježíše Krista. Na koho cílí, ten ji nemůže odolat. To je ta vytrvalost svatých, o které Písmo učí!

• Jan 10:27-30  Moje ovce slyší můj hlas, já je znám, jdou za mnou a já jim dávám věčný život: nezahynou navěky a nikdo je z mé ruky nevyrve. Můj Otec, který mi je dal, je větší nade všecky, a nikdo je nemůže vyrvat z Otcovy ruky. Já a Otec jsme jedno."

Lidé hledící na to, co mají před očima, Boha neznají, ale David Boha zná. David, muž se srdcem podle Boha, muž se srdcem od Boha, Boha zná. David nesepsal svůj žalm, aby ukázal na sebe, na svou víru. Nebo aby ukázal na nevěru, tělesnost a zlobu jeho pronásledovatelů.

David veden Duchem Božím ukazuje na Boha, na Boží lásku a věrnost. Proto David nezůstává jen u úzkostného zvolání o všech těch, kdo ho zatratili a pronásledují ho, aby ho zahubili. David pokračuje a v pevné víře pozvedá svůj hlas k tomu, o kom ví, že se ho zastane. David to ve víře ví. David Boha zná a chce, aby Boha takto poznali i ostatní.  Zaposlouchejme se do Davidových slov pevné a neotřesitelné víry.

Skryt v Bohu, naprosté bezpečí!

David pokračuje od čtvrtého verše:

Ž 3,4-6  Ze všech stran jsi mi však, Hospodine, štítem, tys má sláva, ty mi pozvedáš hlavu. Pozvedám hlas k Hospodinu, a on ze své svaté hory mi už odpovídá. Ulehnu, usnu a probudím se, neboť Hospodin mě podepírá.

A. Jen v Bohu, jen Bůh!

David je pevně přesvědčený o Boží milosti a věrnosti, která zůstává s ním a v jeho životě. David ví, že jen v Bohu, v Hospodinu zástupů je záchrana a pevná, neproniknutelná skrýš. David ví, že jen Živý Bůh je pevnou tvrzí, nezdolnou hradbou, bezpečnou skrýší a skálou věků, která vždy odolá! Písmo o tom svědčí i jinde.  Autor žalmu 71, což je možná sám David, ale nic to neubírá na síle svědectví, chválí Boha takto:

• Žalm 71:1-5  Utíkám se k tobě, Hospodine, kéž nikdy nejsem zahanben! Pro svou spravedlnost mě vysvoboď, pomoz mi vyváznout, skloň ke mně své ucho, buď mou spásou. Buď mi skalním příbytkem a budu se tam uchylovat stále. Rozhodls o mé záchraně, tys můj skalní štít, moje pevná tvrz! Bože můj, pomoz mi vyváznout z moci svévolníka, z rukou bídáka a násilníka. Ty jsi přece má naděje, Panovníku Hospodine, v tebe už od mládí doufám.

David má v srdci toto poznání Boha. Vyznává svou jistotu. Bůh je Davidovi dokonalým opevněním ze všech stran, proti všem i všemu. Bůh je Davidovi nejen pevností, ale i samotným životem. Podstatou a pramenem všeho. Bez Boha nemá David nic. Podobné vyznání vidíme a slyšíme u Pavla ve třetí kapitole Filipským. Pavel říká.

• Filipským 3:7-11  Ale cokoliv mi bylo ziskem, to jsem pro Krista odepsal jako ztrátu. A vůbec všecko pokládám za ztrátu, neboť to, že jsem poznal Ježíše, svého Pána, je mi nade všecko. Pro něho jsem všecko ostatní odepsal a pokládám to za nic, abych získal Krista a nalezen byl v něm nikoli s vlastní spravedlností, která je ze zákona, ale s tou, která je z víry v Krista - spravedlností z Boha založenou na víře, abych poznal jej a moc jeho vzkříšení i účast na jeho utrpení. Beru na sebe podobu jeho smrti, abych tak dosáhl zmrtvýchvstání.

Král David stejně jako Pavel dochází poznání pravdy, že i kdyby člověku patřil celý svět, nemá ničeho a nedojde žádné slávy, pokud nedošel milosrdenství u Boha, pokud jeho život nespočinul pevně v Bohu, v Kristu! Proto král David volá k nebesům. „To ty jsi má sláva Bože, nikdo a nic jiného. Když klesnu, pozvedáš mou hlavu. Vracíš mne do života.  Svůj život čerpám u tebe a bez tebe žádný nemám.“

Kéž bychom i my milovaní došli stejného poznání a pochopení pravdy. O Bohu v Kristu, který jediný je zdrojem pravého života a bez kterého nemáme nic. Jen hřích, zhoubu a zármutek tady i na věčnosti. Kéž by i naše životy zde v tomto temném světě stály na této poznané pravdě, v té pevné skrýši, v nedobytné tvrzi, na skále věků, co se nikdy nezhroutí a která nese jméno Ježíš Kristus! Pojďme dál!

B. Milující Otec nám vychází vstříc!

David pokračuje slovy: „Pozvedám hlas k Hospodinu, a on ze své svaté hory mi už odpovídá.“ Davidův Bůh, náš Bůh milovaní je Bohem, který neotálí. Jeho dobrý a nanejvýše svatý charakter mu to nedovolí. Najděme si v Písmu známý příběh o marnotratném synovi.

Lukáš 15:11-20   "Jeden člověk měl dva syny. Ten mladší řekl otci: `Otče, dej mi díl majetku, který na mne připadá. ´ On jim rozdělil své jmění. Po nemnoha dnech mladší syn všechno zpeněžil, odešel do daleké země a tam rozmařilým životem svůj majetek rozházel. A když už všechno utratil, nastal v té zemi veliký hlad a on začal mít nouzi. Šel a uchytil se u jednoho občana té země; ten ho poslal na pole pást vepře. A byl by si chtěl naplnit žaludek slupkami, které žrali vepři, ale ani ty nedostával. Tu šel do sebe a řekl: `Jak mnoho nádeníků u mého otce má chleba nazbyt, a já tu hynu hladem! Vstanu, půjdu ke svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě. Nejsem už hoden nazývat se tvým synem; přijmi mne jako jednoho ze svých nádeníků. ´I vstal a šel ke svému otci. Když byl ještě daleko, otec ho spatřil a hnut lítostí běžel k němu, objal ho a políbil.

Lidský otec v našem podobenství představuje Boha Otce. A vidíme, že byl připravený s pomocí, byl připraven přijmout svého syna, bude-li činit pokání a navrátí – li se k němu. Ten syn svého otce zneuctil tím, že ho pohřbil ještě živého. Vyžádal si svůj dědičný podíl přesto, že jeho otec žil. Podobně my jsme ve svých životech pohřbili a zneuctili svatého Boha. Přestože je Věčný a Živý.

Stejně ale jako ten lidský otec v podobenství a ještě více je náš Otec Bůh soucitný a milosrdný. Připravený jít v ústrety a hledat nás. Připravený pomoci těm, kdo se k Němu utíkají. Tak silně a moc je náš Bůh Otec připraven a hotov vyslyšet naše modlitby. Náš Otec v nebi ví, co potřebujeme, dříve než nám modlitba splyne ze rtů. Mt 6, 8. A David o tom svědčí! Má jistotu.

C. Jistota

Davidova další slova jsou důkazem jeho jistoty. „Ulehnu, usnu a probudím se, neboť Hospodin mě podepírá.“ Vidíme, jak Davidova víra roste a vrcholí. „ Bože, pronásleduje mne vlastní syn a chce mne zabít. Spolu s ním mi usilují o život početné zástupy. Všichni si myslí, že jsi mne opustil a odepsal, ale já vím, že to tak není. Vím, že jsi se mnou a odpovíš na mé modlitby. Ještě než splynou z mých rtů, vím, že jsem v absolutním bezpečí. Já vím Bože, že ty jsi věrný!“

Drazí v Kristu, Písmo nás v žalmu třetím vede ke stejnému a ještě většímu poznání věrného Boha Otce a Spasitele Ježíše Krista! David neměl poznání, které máme my dnes. On očekával Spasitele a „jen“ věřil a tušil ve svém srdci. O co pevnější víru bychom měli mít my a dnes. Když víme, jak velikou, hřích a smrt přemáhající láskou, Bůh miloval svůj lid. Lid, který vykoupil převzácnou a svatou krví svého vlastního Syna Sk 20, 28. David byl podoben prorokům, a byl prorok. Proto o něm platí známá slova z 1 Pt listu, z první kapitoly:

• 1 Petrův 1:10-12  Toto spasení hledali a po něm se ptali proroci, kteří prorokovali o milosti, která je vám připravena; zkoumali, na který čas a na jaké okolnosti ukazuje duch Kristův v nich přítomný, když předem svědčí o utrpeních, jež má Kristus vytrpět, i o veliké slávě, která potom přijde. Bylo jim zjeveno, že tím neslouží sami sobě, nýbrž vám; ti, kdo vám přinesli evangelium v moci Ducha svatého, seslaného z nebes, zvěstovali vám nyní toto spasení, které i andělé touží spatřit.

A tak každý křesťan dnes, malý nebo velký. Známý lidem, nebo ten, o kterém nikdo nic neví. Každý křesťan zná Boha v Kristu více, než znal král David. David, který sloužil jako prorok nám. A slouží nám prostřednictvím zapsaného Božího slova i dnes. Vzácnost evangelia byla Davidovi skryta. Zahalena tajemstvím, ale nám skryta není.

Proto naše víra, naděje a jistota v Bohu a Kristu má být uprostřed zkoušek, tísně, utrpení i pronásledování větší, pevnější a mocnější, než Davidova. K tomu jsme povoláni, do toho ale také musíme růst. Protože přiznejme si, že král David nás mnohé a mnohdy zahanbuje!

David je nám v mnohém dobrým vzorem. Ale jistě ne ve všem. Musíme si uvědomit, že David byl hříšný smrtelník, tak, jako my. Potřeboval Zachránce.  A ve svém životě je jen stínem věcí budoucích. Ač nás mnohdy zahanbuje. David byl ve Starém zákoně předobrazem Krista. Toho pravého a dokonalého proroka i krále. Bůh dal Davidovi víru a víra přinesla Davidovi sílu jednat jako věrný stín Kristův. David jednal jako v síle a odvaze „Syna Božího.“ To ukazují jeho další slova.

V odvaze a síle „Syna Božího“!

 Ž 3,7-9  Nebojím se davu desetitisíců, kteří kolem proti mně se kladou. Povstaň, Hospodine, zachraň mě, můj Bože! Rozbiješ čelisti všem mým nepřátelům, svévolníkům zvyrážíš zuby. V Hospodinu je spása. S tvým lidem je tvoje požehnání!

A. Fyzický předobraz Kristova boje

Jakou šanci má člověk proti přesile? Muž sám proti třem odhodlaným protivníkům? Nebo proti pěti, deseti nepřátelům. Cvičený a trénovaný muž možná. Co ale stovka nepřátel, tisíce a desetitisíce, jak může David říci: „ Nebojím se desetitisíců?“

Může to říci, protože ví, že Bůh je s ním. A David znal z Písem, jak Bůh pobíjel desetitisíce kameny z nebes Joz 10. kap. Znal příběh o andělu z 2. knihy královské 19. kapitoly, který během noci pobyl v táboře nepřátel 185 000 mužů. Jeho víra byla pevná.

On věděl z vlastní zkušenosti, že mu Bůh dával vítězit nad mnohem silnějším protivníkem. David ubil lva i medvěda. Popadl je za čelist a bil je, až pustili ovci, nebo zdechli. Jako mladíček David skolil obrovského Goliáše, před nímž se třásli celé izraelské šiky, stovky a tisíce mužů včetně zdatného a urostlého Saula.

A tak David ví, že i ten nejhorší protivník, člověk, nebo šelma je a bude naprosto bezbranná, pokud se do věci vloží sám Bůh.  Volá:“ Povstaň, Hospodine, zachraň mě, můj Bože! Rozbiješ čelisti všem mým nepřátelům, svévolníkům zvyrážíš zuby.“

Čím je smečka bezzubých vlků, bezzubý medvěd, nebo mocný lev s povyráženými zuby a přeraženou čelistí? Je zkroušený vlastní bolestí tak, že není schopen lovit, ulovit, rozsápat a pozřít. Je bezbranný a nemohoucí. Uhyne hlady. A přesně tak je mocný Bůh schopen učinit bezbrannými i ty nejhorší nepřátele v životě Davida i v našich!

B.Duchovní skutečnost evangelia!

Tím vším se nyní dostáváme k vyvrcholení a pochopení žalmu tři, který je na prvním místě prorockým žalmem. David, ač popisuje svůj vlastní příběh, je pouze prstem, který ukazuje ke Kristu. Davidův boj ukazuje na Kristův boj. Podívejme se ještě jednou, pozorně na celý žalm.

• Žalmy 3:1-9  Žalm Davidův, když prchal před svým synem Abšalómem. Hospodine, jak mnoho je těch, kteří mě souží, mnoho je těch, kdo proti mně povstávají! Mnoho je těch, kteří o mně prohlašují: "Ten u Boha spásu nenalezne."  Ze všech stran jsi mi však, Hospodine, štítem, tys má sláva, ty mi pozvedáš hlavu. Pozvedám hlas k Hospodinu, a on ze své svaté hory mi už odpovídá. Ulehnu, usnu a probudím se, neboť Hospodin mě podepírá. Nebojím se davu desetitisíců, kteří kolem proti mně se kladou. Povstaň, Hospodine, zachraň mě, můj Bože! Rozbiješ čelisti všem mým nepřátelům, svévolníkům zvyrážíš zuby. V Hospodinu je spása. S tvým lidem je tvoje požehnání!

Nenaplnili se ta slova do písmene a v plnosti právě na Kristu? Ač nebyl náš Pán pronásledován svým potomkem, přesto můžeme říci slovy Písma následující.

• Jan 1:9-11  Bylo tu pravé světlo, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo do světa. Na světě byl, svět skrze něj povstal, ale svět ho nepoznal. Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali.

Ježíš Kristus skrze Něj a pro Něj je vše učiněno. On, to světlo osvěcující každého člověka je člověkem odmítnut, pronásledován a přibit na kříž.  U Piláta a pod křížem stáli tehdy zástupy, tisíce těch, kdo křičeli: „Ukřižuj Ho! A pod křížem volali: „ sestup z kříže, zachraň sám sebe!“  Dělali to ze stejného důvodu, jako ti, co o Davidovi říkali, že u Boha nenalezne pomoc. O Kristu smýšleli zástupy pod křížem stejně. Domnívali se, hledíce na vnější věci bez duchovního rozpoznání, že je raněn a ubit od Boha. Prorokoval o tom nejen David v žalmu třetím, ale i Izajáš v kap.  53, 4.

Byli to zástupy těch, co Krista soužili a povstali proti Němu. Na Kristu se naplňují slova nejen 3. Žalmu, nejen slova Izajášova, ale i další. Třeba žalm druhý.

• Žalmy 2:1-3  Proč se pronárody bouří, proč národy kují marné plány? Srocují se králové země, vládcové se spolu umlouvají proti Hospodinu a pomazanému jeho: "Zpřetrháme jejich pouta, jejich provazy pryč odhodíme."

Celé pronárody i národy, králové a vládcové země. To je shodé s Davidovým výrokem. „ Jak mnoho je těch, kdo povstali proti mně!“ Ale člověk není tím nejhorším nepřítelem, kterému Ježíš čelil. Člověk je jen zotročeným a spoutaným vykonavatelem vůle pravého nepřítele. Hříchu, temnoty a mocností, které za tím vším stojí. Písmo praví, že…

• Efezským 6:12  Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla.

Ani Syn Boží nevedl svůj boj proti tělu. To by potom totiž nebylo koho spasit. Naštěstí Syn Boží nepřišel při svém prvním příchodu, aby celý svět odsoudil, ale aby spasil. J 12, 47;  On nemá za nepřítele tělo, ale hřích, smrt a ďábla s jeho anděly.

Davidova slova z třetího žalmu ukazují na Krista:"  Ze všech stran jsi mi však, Hospodine, štítem, tys má sláva, ty mi pozvedáš hlavu. Pozvedám hlas k Hospodinu, a on ze své svaté hory mi už odpovídá. Ulehnu, usnu a probudím se, neboť Hospodin mě podepírá.“

Tato slova došla absolutní plnosti u Krista a na Kristu. To na Něm se projevila absolutní Boží sláva. On se všeho zřekl a jako poslušný Syn a služebník svého Otce všechnu svou naději složiv v Něho.

Ponížil se, vzal na sebe způsob otroka a šel až na smrt na kříži. Byl lidmi dostižen, zajat a zabit. Usnul spánkem smrti, ale probudil se, protože Bůh Otec Ho mocně podepíral. Otec se přiznal ke svému Synu Kristu. Ježíš byl vzkříšen. Davidovo pozemské vysvobození je pouhým stínem dokonalého vysvobození Krista. Nejenom lidští nepřátelé Krista, což jsme byli mi všichni, ale ani smrt, ani hřích, ani démoni a jejich pán neslavili nad Ježíšem vítězství. Tma světlo nepohltila.

• Skutky apoštolské 2:22-24  Muži izraelští, slyšte tato slova: Ježíše Nazaretského Bůh potvrdil před vašimi zraky mocnými činy, divy a znameními, která mezi vámi skrze něho činil, jak sami víte. Bůh předem rozhodl, aby byl vydán, a vy jste ho rukou bezbožných přibili na kříž a zabili. Ale Bůh ho vzkřísil; vytrhl jej z bolestí smrti, a smrt ho nemohla udržet ve své moci.

Vzbouření lidé byli jako vlci bez zubů. Hřích, smrt a ďábel, jako bezzubý lev s rozdrcenou čelistí. Neschopní rozsápat, neschopní pozřít! Přestože trhali a rvali, ničeho nakonec nedosáhli. To je Boží svrchovaná moc na straně těch, kdo se k Němu utíkají.

•  Povstaň, Hospodine, zachraň mě, můj Bože! Rozbiješ čelisti všem mým nepřátelům, svévolníkům zvyrážíš zuby.

C. Naplnění spásy Kristem a v Kristu

Poslední slova žalmu tři jsou následující: „V Hospodinu je spása. S tvým lidem je tvoje požehnání.“

David dobře věděl, že jen u Boha je záchrana v tomto věku i pro věk budoucí. V Hospodinu je spása a v nikom jiném není. Dále David vyznává, že požehnání zůstává s Božím lidem. Tento nejslavnější král Izraele věděl, že Bůh má plán spásy pro svůj vyvolený lid. Nevěděl přesně, jak a co Bůh udělá. Prorokoval v žalmu 16. o Hospodinovu svatém, kterého Bůh nenechá rozpadnout v prach v hrobu a smrti. Ale nevěděl nic o vtělení Božího Syna, o jeho pozemské službě, životě, smrti na kříži a vzkříšení. Věděl ale, že jen v Bohu je spása a požehnání této spásy spočívá na vyvoleném Božím lidu.

My dnes už víme vše, co potřebujeme. Víme, že Ježíš je tou jedinou cestou, pravdou a životem. V Kristu a na Kristově životě se absolutně naplnila i prorocká slova žalmu tři. Když půjdeme do důsledků, uvědomíme si, že David na tom byl stejně jako my. Potřeboval Zastánce, potřeboval Zachránce a Spasitele. I on byl ve své jediné víře a naději v Boha závislý na naplnění prorockých slov žalmu tři. Potřeboval Krista, Jeho vtělení, život, smrt a zmrtvýchvstání.

Potřeboval Kristovu lásku k Otci i k lidem, Ježíšovu poslušnost Otci a odvážné odevzdání se do rukou hříchu, temnoty a smrti. Ježíšovu dech beroucí víru jdoucí skrze vložení našich hříchů na sebe až za bránu smrti. Víru že nakonec bude oslaven a Otec se ho zastane i před tímto temným a mocným nepřítelem. David i každý další starozákonní věřící byl ve svém životě víry stejně závislý na Ježíši Kristu, jako jsme i my dnes. Ačkoli oni nevěděli a jen zdálky zahlédli pravdivou duchovní skutečnost evangelia. My dnes víme, že není žádného Božího lidu, než toho, který si Bůh vykoupil krví vlastního Syna. Víme, že není žádného vykoupeného člověka, za kterého by Kristus nezaplatil. A víme, že tento podíl máme skrze víru v Krista. Boží věrnost, která dala vítězství Kristu nad hříchem, smrtí a mocnostmi temnoty, dala ho i Davidovi a nám. Co z toho plyne, jaké aplikace?

Aplikace

I kdyby se proti nám spojil celý svět lidí, nic proti Bohu nezmůžou. Možná na nás Bůh dopustí pronásledování. Možná utrpíme újmu na zdraví, nebo dokonce na životě. Pamatujme na to, že všichni, kdo zbožně následují Krista, zakusí pronásledování. Ale není žádné moci ve světě lidí, ani ve světě duchovním, která by vás všechny, jež Bůh povolal skrze dílo Krista, zbavila věčného požehnání spásy. Ani hřích světa, ani hřích váš, ani moc lidská, nebo ďábelská vás nevytrhne z rukou Krista a Boha Otce. Žalm tři je o Boží věrnosti. V každém čase, v každé situaci dobré i zlé je vaše cesta k trůnu milosti volná díky Kristu! Není okamžiku, kdyby vás Bůh nestřežil jako své vlastní děti, svůj vlastní lid vykoupený krví Krista. Poslyšte, co říká Bůh ústy proroka Zachariáše všem nepřátelům Božího lidu, tělesným i duchovním.

• Zacharjáš 2:12  Toto praví Hospodin zástupů, který mě poslal pro svoji slávu k pronárodům, které vás plenily: Kdo se vás dotkne, dotkne se zřítelnice mého oka.

Oko je citlivou záležitostí. Tou nejcitlivější. Oko je velmi důležité a jeho ztráta je pro člověka veliká. Bloud, který dráždí toho nejjedovatějšího hada bosou nohou, není ani zdaleka v takovém nebezpečí, jako ten, kdo brojí proti Božím dětem a Bohem vyvoleným svatým. K Bohu se proto všichni a v každý čas utíkejme, jako sám Ježíš, jako král David. Amen!