Tři znaky živé víry! Fp 1, 3-8

 

TŘI ZNAKY ŽIVÉ VÍRY

(FP 1,3-8)

Jan Suchý, Ústí nad Labem, 15. listopadu 2020 

Bratří, modlete se i vy za nás!

1 Tesalonickým 5:25 

I. Úvod: máme účast na slavném vykoupení

Milost vám a pokoj od Boha Otce a Pána Ježíše Krista, milí bratři a sestry. To je pozdrav, kterému nás učí Boží slovo. Před dvěma týdny jsme se dívali, kolik nádherných skutečností ta slova obsahují. Také vás oblažilo a posílilo to ujištění, že jste zahrnuti Boží milostí? Proto tu dnes sedíme, protože Bůh je plný milosti a slitování a pro svého drahého Syna Ježíše Krista nyní zahrnul nás, obmyté hříšníky, svojí dobrotou, svojí přízní a dokonce nás přemohl svou nádhernou láskou.

To je náš Otec nebeský. A Pán Ježíš? To On se zajímal o tebe. Viděl, že tvůj život je život ve vzpouře proti Bohu. Viděl tu bezvýchodnou situaci, ze které se sám nemůžeš dostat, protože ses nechtěl a ani nemohl líbit Bohu a tak žít v pokoji s ním. Ne! Každou vteřinou v životě bez podřízenosti Bohu jsi spěl vstříc Jeho spravedlivému hněvu, který je namířen proti každému hříchu. Ale Ježíš Kristus v pravý čas přišel a rozhodl se tě zachránit. Umřel, abys v jeho smrti mohl i ty zemřít vládě hříchu Třetího dne byl Pán Ježíš byl vzkříšen k životu, abys skrze víru ten život měl i ty. Stačí chvilka, stačí jen trochu přemýšlet o těchto slavných skutečnostech a pak budeš přirozeně rozumět, proč apoštol Pavel po tom, co takto pozdravil filipskou církev, pokračuje svůj dopis právě následujícími slovy z Fp 1,1-8.

Duch svatý skrze apoštola Pavlova v oddíle od 3. do 8. verše první kapitoly listu Filipským vynáší na světlo tři základní znaky živé víry křesťana. Tři oblasti, podle kterých můžeš i ty otestovat, zda ty sám žiješ z víry anebo ze setrvačnosti a potřebuješ pomoci rozkvést do plnosti křesťanského života. První oblastí, která jako čistá voda vyvěrá z pramene, kterým je dílo Ducha svatého v srdci křesťana, je

II. Vděčnost Bohu

·       

Filipským 1:3  Děkuji Bohu svému při každé vzpomínce na vás 4  a v každé modlitbě za vás všechny s radostí prosím; 5  jsem vděčen za vaši účast na díle evangelia od prvního dne až doposud

Kdo a kdy tu Pánu Bohu děkuje? Ano apoštol Pavel. Už také víme, že je vězení (v.7). Podle všeho jde o římské vězení. Tak můžeme usuzovat i podle verše 4:22, kde Pavel předává pozdrav od dalších bratří ve městě, a to i od těch, kteří jsou z domu císaře. A císař sídlil právě v Římě.

•  
  

  Fp 4:22  Pozdravují vás i ostatní bratří, zvláště ti, kteří jsou z císařského domu.

Pavel tedy není jediný křesťan v tomto městě. Jsou tu bratři z císařského domu. Je tu s ním i Timoteus, vlastní syn ve víře, jak o něm Pavel jindy mluví. Je tu také Epafroditos, vyslaný z Filipis, aby přinesl Pavlovi dar a pomáhal mu. Druhá kapitola našeho dopisu odkrývá ještě více o tomto muži. Co se skrze něj můžeme naučit?

A. Příklad Epafroditovy služby

Tento Epafroditos zjevně přišel do Říma, aby nejen přinesl pomoc z Filipis  - nevíme, co přesně, ale mohly to být praktické věci, jako oblečení, knihy ke studiu a psací potřeby - jak žádá Pavel později Timotea ve 2Tm 4:13. Ale filipští Pavla podporovali ve službě i finančními dary, jak Pavel píše ke konci svého dopisu:

• Fp 4:15  I vy to víte, Filipští, že v počátcích evangelia, když jsem vyšel z Makedonie, ani jedna církev se nepodílela se mnou v příjmech a vydáních, jen vy sami; 16  vždyť i do Tesaloniky víc než jednou jste mi poslali na mé potřeby.

To je příklad pro nás - jak prakticky v naší situaci podporovat šíření evangelia. Proto také konáme mezi sebou sbírku, abychom s jejího výtěžku jednali podobně, jako filipská církev: nakupujeme evangelizační kalendáře, abychom je pak zdarma mohli rozdávat a zasáhnout evangeliem lidi kolem nás, kteří se vyhýbají rozhovoru, ale pěkný dárek neodmítnou. A to je požehnání, protože když doma kalendář otevřou, Boží slovo v něm obsažené se nevrátí s prázdnou - to zaslíbil pravdomluvný Bůh! Je to, jako když prší! Déšť zavlažuje zemi a činí ji plodnou, takže vydává úrodu tomu, kdo rozsívá.

• Tak tomu bude s mým slovem, které vychází z mých úst: Nevrátí se ke mně s prázdnou, nýbrž vykoná, co chci, vykoná zdárně, k čemu jsem je poslal." (říká Bůh v Iz 55:11).

Když už bychom si mysleli, že když tedy dáme peníze na dílo evangelia, ať už jsou to kalendáře k rozdávání, nebo na nájem místnosti, kde se scházíme, či na podporu kazatelů, tak jsme naplnili svoje povolání podporovat šíření evangelia, znovu nás Boží slovo svým důrazem překvapí! Epafroditos nebyl z Filipis poslán jen s praktickými dary pro Pavla, ale tím živým darem Pavlovi je on sám. Podívejte se, jak Pavel Epafrodita označuje v 2:25

•  
  

  Fp 2:25  Za nutné jsem však uznal poslat k vám Epafrodita, svého bratra, spolupracovníka i spolubojovníka, kterého jste vyslali, aby mi posloužil v tom, co jsem potřeboval.

Jak sloužil?

• Fp 2:30  neboť pro dílo Kristovo se přiblížil až k smrti a nasadil život, aby doplnil to, v čem vy jste mi posloužit nemohli.

Bratři a sestry, Boží slovo nás nenechává na omylu. Patřit Bohu, věřit Kristu a chodit Duchem svatým neznamená to, co si obyčejně lidé představují, když se mluví o tzv. "věřícím člověku" - to neznamená jít v neděli do sboru, vyslechnout si, co se káže z kazatelny a jít domů. Epafroditos nejen přinesl to potřebné Pavlovi do vězení, ale stal se Pavlovým spolupracovníkem a spolubojovníkem, který sloužil evangeliu - a právě v tomhle případě tak, že sloužil Pavlovi ve vězení a spolu s Pavlem z vězení - a to vše pro evangelium. Co to znamená patřit Kristu? Pavel píše své osobní vyznání galatské církvi:

• Ga 2:19   Jsem ukřižován spolu s Kristem, 20  nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. A život, který zde nyní žiji, žiji ve víře v Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne.

B.    

Pravá bohoslužba vede k díkuvzdáním

To je pravá bohoslužba křesťana. Jestli patříš Kristu, pak každá chvíle tvého života musí být bohoslužbou. Ať doma vyučuješ své děti, protože nemohou chodit do školy, děláš to k Boží slávě, nejen jako lidem, ale jako službu Bohu! Ať sedíš denně u počítače a namáháš svou hlavu nad učením nebo pracuješ rukama v dílně u stroje, to je druh služby Bohu! Se všemi nedokonalostmi a vlastním selháváním, se všemi zápasy o vytrvalost, se vším tím bojem s vlastním hříchem, který nás v té službě tak podráží a omezuje. Proč je to přesto služba k Boží slávě?

Protože nás Duch svatý zmocňuje novou motivací! Víme, že nás Bůh v Kristu povolal ze tmy do svého podivuhodného světla, ujišťuje nás, že nám odpouští naše hříchy a zahrnuje nás svou láskou, protože nás obmyl Ježíšovou převzácnou krví! Jak bychom nechválili svého Pána a Spasitele každý den znovu a znovu! Jeho milosrdenství se obnovuje každého rána a proto i naše chvála musí a může trvat! Epafroditos je příkladem služby křesťana. Nejsou to jen naše dary. Jsme to my!

• Ř 12:1  Vybízím vás, bratří, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba.

Boží povolání a dílo Ducha svatého v tobě vede k takové službě. A co je důsledkem privilegia sloužit živému Bohu? Chvála a díkuvzdání! Chvála a díkuvzdání Bohu je neklamnou známkou vděčného srdce, které si je vědomé, kolik mu bylo odpuštěno a kolik mu bylo v Kristu darováno. Máte věčný život! Jestliže je tvé srdce vděčné, dotvrzuje ti tak Duch svatý dílo, které v tobě Bůh koná.  Ale možná, že té vděčnosti máme někdy málo. A tady přichází pomoc. Otevírej Boží slovo a promýšlej jeho zvěst. Nechej sestoupit pravdu o Kristu v něm zjevenou do hloubi své mysli, svého srdce. Vděčnost zákonitě přijde, jakmile budeš přemýšlet o Kristově díle pro tebe, o Boží milosti, která tě zastihla. Ze stejného zdroje nyní stoupá vděčnost apoštola Pavla navzdory uvěznění. Boží dílo v srdci křesťana je mocnější než okolnosti, ve kterých se křesťan nachází. Pavlovo srdce nemůže jinak - neodolatelně musí děkovat Bohu. To je známka díla Ducha svatého v jeho srdci. A vděčnost je také jistý znak živé víry nejen Pavla, ale i každého křesťana. Jak se projevuje Pavlova vděčnost Bohu?

C. Vede k prosbám za církev

V tuto chvíli děkuje Pavel Pánu Bohu za jeho dílo milosti v církvi ve Filipis.

• Fp 1:3  Děkuji Bohu svému při každé vzpomínce na vás

Kdykoliv si vzpomene na tyto křesťany, nemůže jinak, než děkovat Pánu. Za co? Za to samé, co učinila Boží milost v jeho vlastním srdci. Za spásu, která je zastihla a která se od té doby projevuje životem těchto lidí pro Krista. Jejich život je svědectvím moci evangelia. Už není stejný, jako dřív - stejný jako život lidí v tomto pokolení - jež jsou pokřivení a zvrácení - tak popisuje Pavel neobrácené lidi ve městě Filipis (2:15). Ale říká:

• Fp 1:5  jsem vděčen za vaši účast na díle evangelia od prvního dne až doposud

Křesťané ve Filipis vydávají jiné svědectví: od chvíle, kdy poznali Krista, mají podíl na díle evangelia. Odpuštění, které poznalo srdce těchto křesťanů, způsobilo, že nemohou jinak, než se podělit s jinými lidmi o to, co velkého a tak zásadního Bůh způsobil v jejich životě. Tíha hříchu je sňata! Okovy hříchu jsou pryč! Boží svatý hněv odvrácen! Taková slova by nejraději vykřičel každý znovuzrozený člověk, který uvěřil Bohu. To jsou palcové titulky, které by nové stvoření nejraději nechalo otisknout do všech novin a roznést mezi lidi.

Vzpomínáte si, jak jste byli puzeni touhou podělit se o evangelium se svými nejbližšími, když jste poznali Krista? Touha, aby i ti, co jsou vám nejdražší, sami na sobě zakusili tu nádhernou svobodu omilostněného hříšníka? Důležité je, že filipští nezůstali jen u touhy. Své tužby po spasení druhých lidí tito křesťané přetavili do praktické služby. Pavel píše, že "od prvního dne" se zapojili do služby evangeliu. Jak? Na prvním místě právě modlitbou a prosbami.

Modlitbou

Dalším církvím Pavel psal výzvu k modlitbám za bratry v Kristu - za jiné křesťany. To je základ služby Bohu. Takovou službu má dělat každý křesťan. Takovou službu také může dělat každý křesťan - i ten, který je omezen v jiných oblastech služby - třeba tím, že mu zdraví nedovoluje chodit mezi lidi. Ale i když jsi sám, uzavřen ve svém domově, toto je služba královská! Vytrvalé prosby za bratry a sestry a za dílo evangelia – to je  služba Kristu Králi!

• Ef 6:18  V každý čas se v Duchu svatém modlete a proste, bděte na modlitbách a vytrvale se přimlouvejte za všechny bratry i za mne,

Služba modlitbou také musí obsahovat prosby, aby Pán Bůh dával možnosti ke svědectví Božího slova, aby jej slyšeli další lidé. Aby otvíral dveře Slovu:

• Kol 4:3  Modlete se také za nás, aby Bůh otevřel dveře našemu slovu, abych mohl zvěstovat tajemství Kristovo, pro něž jsem teď ve vězení,

Prosbami

Pavel s radostí prosí Pána za filipské křesťany. Ano, pokud věříme, že Bůh je svrchovaný a je to On, kdo v lidech působí, že chtějí a činí, co se mu líbí, pak musíme Pána prosit! Ale pokud by byla naše představa o Bohu taková, že Bůh čeká, jak se rozhodne člověk, zda ho milovat, nebo odmítat, zda jej poslouchat nebo zapírat, pak jsou všechny modlitby zbytečné, protože potom bychom se měli spíš modlit k člověku než k Bohu. Ale to je modloslužba. Bůh Písma je Bůh všemohoucí. Žalmista dosvědčuje:

• Ž 115:3  Náš Bůh je v nebesích a všechno, co chce, koná.

• Ř11:34-36  `Kdo poznal mysl Hospodinovu a kdo se stal jeho rádcem?´ 35  `Kdo mu něco dal, aby mu to on musel vrátit?´ 36  Vždyť z něho a skrze něho a pro něho je všecko! Jemu buď sláva na věky. Amen.

Proto je nutné, aby se křesťan přimlouval a prosil za jiné křesťany, za evangelium a jeho službu. Pavel se nemodlí jen za Epafrodita, který mu byl po boku, ale říká, že se modlí "za všechny" ve filipském sboru. A prosí za ně pokaždé, když se za ně modlí. Nejenom děkuje, ale i prosí. Vděčnost Bohu projevená v modlitbě je tedy prvním znakem zdravého křesťanského života. Tím druhým znakem je

III. 

Povzbuzování druhých (6-7)

Pavel svůj list pokračuje:

• Fp 1:6-7  a jsem si jist, že ten, který ve vás začal dobré dílo, dovede je až do dne Ježíše Krista. 7  Vždyť právem tak smýšlím o vás všech, protože vás všechny mám v srdci jako spoluúčastníky milosti, i když jsem ve vězení, zodpovídám se před soudem a obhajuji evangelium.

Potom, co vyjádřil vděčnost svého srdce, jde dál: k povzbuzení. A není to už samo o sobě povzbuzení, když slyšíte, že někdo je vděčný Pánu za Jeho milost, za jeho dílo spásy ve vás? Takové povzbuzení je nepřímým důsledkem Pavlovy vděčnosti Bohu. Ale když chcete povzbudit druhého člověka, můžete to udělat dvěma způsoby:

A. 

Povzbuzení podle světa

1. Ten první používá svět, který nezná Boha. Tak když někdo onemocní nemocí, na kterou se často umírá, pak lidé, kteří neznají Boha, hledají slova útěchy jen těžko. Co víc se dá najít, než: To zvládneš! Jsi silný, to překonáš. Nebo: uvidíš, že to dobře dopadne. Ještě je možné vyjádřit svou spoluúčast a tím druhého podpořit: já budu s tebou a budu ti pomáhat. Jsou to ale slova, která nemohou přinést jistotu - kdo ví, zda bude nemoc zahnána a člověk se uzdraví?

B. Povzbuzení v Kristu

Jak jiná jsou slova povzbuzení, která píše apoštol Pavel!

•  
  

  Fp 1:6-7  a jsem si jist, že ten, který ve vás začal dobré dílo, dovede je až do dne Ježíše Krista.

Jak si může být Pavel jist? Vidí on do budoucnosti a dokáže zajistit filipským vytrvalost ve víře až do dne setkání s Kristem? Jistě, že ne! Ale opírá se o Boží zaslíbení. Jeho naděje je v pravdomluvném Bohu, který nevezme zpět, co slíbil! Proto tento způsob povzbuzení nese sebou reálnou jistotu tomu, kdo je povzbuzován. Jak si může být Pavel jist, že Bůh dovede své dílo spásy v životech filipských křesťanů až do vítězného konce, kdy vstoupí do Boží slávy a budou na věky účastníky Božího království? Protože to zaslibuje sám Bůh ve svém slově. Bůh sám je naše jistota. Chci vám připomenout něco z těchto ujištění Božího slova. On je živou vodou, která dává věčný život:

• J 4:14  Kdo by se však napil vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky. Voda, kterou mu dám, stane se v něm pramenem, vyvěrajícím k životu věčnému."

Bůh dává křesťany Kristu jako dar. Nic Krista o tento dar nemůže připravit. Ten dar není holub na střeše, aby uletěl, když se mu zachce:

• J 6:37-39  Všichni, které mi Otec dává, přijdou ke mně; a kdo ke mně přijde, toho nevyženu ven, 38  neboť jsem sestoupil z nebe, ne abych činil vůli svou, ale abych činil vůli toho, který mě poslal; 39  a jeho vůle jest, abych neztratil nikoho z těch, které mi dal, ale vzkřísil je v poslední den.

Není moc, která by Otcův dar Kristu vyrvala z ruky:

• J 10:27-29  Moje ovce slyší můj hlas, já je znám, jdou za mnou 28  a já jim dávám věčný život: nezahynou navěky a nikdo je z mé ruky nevyrve. 29  Můj Otec, který mi je dal, je větší nade všecky, a nikdo je nemůže vyrvat z Otcovy ruky.

Dílo, které Bůh začal, dovede jistě do konce:

• Ř 8:28-30  Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí. 29  Které předem vyhlédl, ty také předem určil, aby přijali podobu jeho Syna, tak aby byl prvorozený mezi mnoha bratřími; 30  které předem určil, ty také povolal; které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také uvedl do své slávy.

Od Boží lásky nás nic nemůže odloučit:

• Ř 8:38-39  Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, 39  ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.

Boží povolání k víře je neodvolatelné:

• Ř 11:29  Vždyť Boží dary a jeho povolání jsou neodvolatelná.

To je Boží strana. Zde je jistota. Pán Bůh své slovo dodrží. A co ta lidská strana? Jak si mohou být filipští jisti, že neodpadnou do živého Boha? Boží svrchovanost je v Písmu zcela spjata s lidskou zodpovědností. Pán Bůh nás svou milostí uschopňuje mu sloužit. Že stojíme v Kristu, to nám dosvědčuje Duch svatý tím, že nám dává víru, ve které Bohu sloužíme. Jestliže žiješ ve víře, pak je to Boží důkaz Jeho spasitelné milosti v tobě.

• 1Pt 1:4-5  Dědictví nehynoucí, neposkvrněné a nevadnoucí je připraveno pro vás v nebesích 5  a Boží moc vás skrze víru střeží ke spasení, které bude odhaleno v posledním čase.

Pokud se ale ztratí v člověku života pro Boha, pokud v něm přestane být důvěra Kristu, pak nebylo nikdy žádné spasení v takovém srdci. A jediným lékem je znovu evangelium. Má tedy učení o jistotě spásy, o vytrvalosti svatých, nějaký praktický dopad, když i tam, kde roky člověk vyznával Krista jako svého Spasitele, může přijít doba, kdy tento člověk Boha odmítá a žije, jako by Bůh nebyl? Nebylo to nakonec důkazem, že to není Bůh, kdo má kontrolu nad lidským životem, ale že je to čistě rozhodnutí člověka nenásledovat Krista?

Toto učení Písma o jistotě spásy. Povzbuzuje v době soužení. Ujišťuje ztrápenou duši, aby se spolehla na Pána, a On se o ni postará a dovede do slávy. Dává odpověď na otázku, zda skutečně patříme Pánu: víra je důkazem práce Ducha svatého. Ale tam, kde Duch nejedná, kde nezjevuje Krista takové duši, tam nebude ani víra, tam nebude ani spása. Jestliže jsou filipští křesťané spoluúčastníky Boží milosti tím, že podpírají Pavla, i když je ve vězení, i když je před soudem pro evangelium, pak toto je důkaz, že Duch svatý pracuje v jejich srdcích. Je to důkaz Boží milosti.

Písmo nikde nezneužívá Boží svrchovanost. Nenajdeme v něm výzvu: žij v hříchu, protože už jsi jednou vyznal Krista, tak jsi provždy spasen. Ne, to je lidské překroucení toho dobrého ujištění, které nám Pán Bůh v Písmu dává. Kdo takto překrucuje Boží milost, ponese následky své pýchy.

Potřebuješ ve svém životě být ujištěn o Boží milosti, že tě dovede až do království? Obrať se do služby evangeliu, ať už modlitebním zápasem, nebo praktickou pomocí v církvi. Služ z vděčnosti Pánu a nalezneš ujištění o milostiv tvém životě. Povzbuzení, kterého se ti dostává, i v tom, kterým povzbuzuješ druhé,  je další znak živé víry křesťana. Tím třetím je pak

IV. Touha po společenství (8)

Pavel pokračuje.

•  
  

  Fp 1:8  Bůh je mi svědkem, jak po vás všech vroucně toužím v Kristu Ježíši.

Duch svatý nás skrze víru připojuje ke Kristovu tělu. Křesťan nemůže žít sám pro sebe. Byl znovuzrozen pro Krista – nejen pro Hlavu, ale i jeho tělo: církev. Proto Duch svatý proměňuje křesťana k lásce k církvi, k touze po společenství stejným způsobem zachráněných hříšníků, vykoupených svatých.

Takovou touhu nemůže zničit ani situace, v jaké se nachází Pavel: je ve vězení. Pro nevěřící to bylo ostudné svědectví: co je to za člověka, že skončil ve vězení? Ale pro Boží děti je taková situace povzbuzením: Pavel si zachoval živou víru i v takové, po lidsku, hrozné situaci. Existuje vůbec nějaká situace, která by dopadla na křesťana tak, že by jej oddělila od Boží lásky? Už jsme viděli, že není taková moc. Tam, kde kvete láska ke Kristu, nemá ani nepřízeň lidí ani nepříznivé okolnosti, moc udupat touhu po společenství.

Sami jste toho svědky. Čím déle trvá naše soudobé "vězení", kdy se nemůžeme scházet k uctívání Pána ve shromáždění kvůli vyhlášeným vládním opatřením v koronavirové krizi, tím více narůstá touha po společenství.  Vězení nad Pavlovou touhou po bratřích a sestrách z filipské církve nezvítězilo. Nemělo moc ji zničit. Naopak, ji ještě rozhojňovalo! Mohou přijít těžké chvíle pochybností, otázky. Pavel později napsal Korintským o situaci, když už se dokonce vzdal naděje, že to přežije:

•  
  

  2K 1:8-9  Chtěli bychom, bratří, abyste věděli o soužení, které nás potkalo v Asii. Dolehlo na nás nadmíru těžce, nad naši sílu, až jsme se dokonce vzdali naděje, že to přežijeme; 9  už jsme se sami smířili s rozsudkem smrti - to proto, abychom nespoléhali na sebe, ale na Boha, který křísí mrtvé.

Ale Kristus jej posílil ve víře: i kdyby Pavel umřel, bude žít s Kristem.

Bůh však měl pro Pavla jiné plány.

• 2K 1:10-11  On nás vysvobodil ze samého náručí smrti, a ještě vysvobodí; v něho jsme složili svou naději, že nás vždy znovu vysvobodí, 11  když i vy nám budete nápomocni svými modlitbami. A tak, když nám mnozí vyprosili milost, budou za nás mnozí také děkovat.

Celá zkušenost odloučení od bratří a ztráta naděje, že přežije, jej vedla k tomu, aby se ještě víc přimkl důvěrou ke Kristu. On jej skrze to vše dovede domů - do svého království. Ale když byl Pavel vysvobozen od hrozby smrti, obrátil se k církvi, ke společenství, aby ji posílil. Povzbuzuje církev, aby se za něj modlila, a on dělá to samé. Odloučení je nerozdělilo, ale nechali se Kristem ještě více přitáhnout a spojit navzdory protivenství světa.

To jsou bratři a sestry krátce tři znaky křesťanského života: vděčnost Pánu za jeho dílo v druhých křesťanech v církvi, dále povzbuzování druhých navzdory nepříznivým okolnostem ve vlastním životě a zatřetí touha po společenství církve, kterou nemůže zničit ani vzájemné oddělení způsobené světem.

Kéž rosteme ve všech těchto oblastech křesťanského života s pomocí Ježíše: On je příčina, že obstojíme. Amen.