Toho poslouchejte! (Lk 9,28-36)

Zjevení Kristovy slávy na hoře proměnění

Znovu dnes společně otevíráme Boží Slovo. Minulý týden jsme slyšeli kázání z knihy Jozue, kterou procházíme paralelně s Lukášem a viděli jsme Jozua jako mocného válečníka a Božího muže, který přesně plnil Boží Slovo. To je úžasná charakteristika.

• Jozue 11:9 Jozue pak s nimi naložil, jak mu řekl Hospodin:
• Jozue 11:15 Jak přikázal Hospodin svému služebníku Mojžíšovi, tak Mojžíš přikázal Jozuovi a tak Jozue učinil. Nevynechal nic ze všeho toho, co Hospodin Mojžíšovi přikázal.

To je jedna z charakteristik těch, kdo jsou povoláni Bohem.

Je to známka vytrvalosti na cestě s Pánem, když se mu odevzdáváme do rukou a jednáme podle jeho Slova. Nechceme zanedbat nic z toho, co nám Bůh ve svém Slově říká. A to je něco, k čemu směřuje také náš dnešní text. Budeme číst z Lukášova evangelia 9,28-36.

V minulém oddíle - jak si jistě vzpomínáte, položil Ježíš učedníkům otázku - za koho mne lidé pokládají? A učedníci jmenovali Jana Křtitele, Elijáše nebo některého velikého proroka - Jeremijáše a nebo možná Mojžíše, který byl největším starozákonním prorokem. A potom se Ježíš zeptal znovu, jestli si učedníci myslí, že je nějaký rozdíl mezi ním a uvedenými osobami. „Za koho mě pokládáte vy?" To byla jeho otázka. Čím se liším od Mojžíše a Elijáše.

• Lukáš 9:20 Petr mu odpověděl: "Za Božího Mesiáše."

Je tady ohromný rozdíl mezi Ježíšem a jakýmkoliv jiným prorokem - ať už by to byl Mojžíš nebo Elijáš či Jan Křtitel. A Lukáš ve svém evangeliu nám na tento rozdíl znovu ukazuje v našem dnešním textu.

Ale než se k němu dostaneme, chci se ještě zastavit u posledního verše minulého oddílu:

• Lukáš 9:27 Říkám vám po pravdě: Někteří z těch, kdo tu stojí, neokusí smrti, dokud nespatří království Boží."

Jak máme rozumět tomuto verši? Minule jsme se ho jenom dotkli, ale chtěl bych zopakovat, co jsem říkal a možná to trochu rozvést. Minule jsme mluvili o tom, že každý, kdo věří v Ježíše Krista, kdo ho vyznává jako Božího Mesiáše a věří, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, ten neokusí smrti a spatří království Boží. To je realita křesťanského života.

• Jan 5:24 Amen, amen, pravím vám, kdo slyší mé slovo a věří tomu, který mě poslal, má život věčný a neopodléhá soudu, ale přešel již ze smrti do života.

To je jistota křesťanů. A také my ji můžeme zakoušet ve svém životě. I my můžeme zakoušet ujišťování Ducha Svatého, že jsme Božími dětmi a tedy spatříme Jeho království.

Nicméně musíme vysvětlit, co tento text znamenal pro Ježíšovy posluchače. Věřím, že velice jednoduše měl ukázat na to, co se odehraje o týden později, tedy v našem dnešním textu.

Některým lidem se toto vysvětlení nezdá ovšem příliš věrohodné, ale podívejme se na to takto:

1. Vstup do království - jak se mohl člověk v době Ježíšově dostat do Božího království? Byly jenom dvě možnosti - reprezentanti těchto možností se s Ježíšem potkávají právě na hoře proměnění - když ten, kdo věřil - jako např. Mojžíš:

• Židům 11:27 Věřil, a proto vyšel z Egypta a nedal se zastrašit královým hněvem; zůstal pevný, jako by Neviditelného viděl.

Když takový starozákonní věřící zemřel, spatřil Boží království. Druhou možnost zde představuje Elijáš, který nezemřel, ale byl přenesen přímo k Bohu.

• 2 Královská 2:11 A hle, ohnivý vůz s ohnivými koni je od sebe odloučil a Elijáš vystupoval ve vichru do nebe.

Když se vrátíme k Ježíšovým slovům, tak zde říká zvláštní věc - že někteří z těch, kdo ho slyšeli, spatří Boží království dříve, než zemřou.

2. Podstata nebo charakter Božího království - království Boží má zvláštní povahu. Je to duchovní království. Když se Pilát Ježíše před ukřižováním ptal na jeho království:

• Jan 18:36 Ježíš řekl: "Moje království není z tohoto světa. Kdyby mé království bylo z tohoto světa, moji služebníci by bojovali, abych nebyl vydán Židům; mé království však není odtud."

Boží království je duchovní, nebeské. Ale nejen to. My se modlíme, jak nás to učil Pán: Přijď Tvé království - a víme, že jednoho dne se toto duchovní království zjeví v celé své moci, nádheře a síle a celé stvoření bude podřízeno jedinému králi - Ježíši. Takže Boží království je duchovní, ale projeví se také fyzicky. To stejné království - to, které je už nyní v nebi, bude také na zemi. Není jiné - je to totéž království. Jistým způsobem už se také na zemi projevuje:

• Lukáš 11:20 Jestliže však vyháním démony prstem Božím, pak už vás zastihlo Boží království.

Boží království už je tady - ještě to není jasně vidět, ale je tady jeho král, je tady jeho Duch, je tady jeho lid, je tady jeho moc. A byli zde lidé, kteří zahlédli ještě o něco více - zahlédli něco ze slávy duchovního Božího království. To nás přivádí k našemu textu:

• Lk 9,28 Za týden po této rozmluvě vzal Ježíš s sebou Petra, Jana a Jakuba a vystoupil na horu, aby se modlil.

První věc, kterou v našem textu můžeme vidět, je Ježíšova ohromná pokora. Ježíš se neustále modlí. Vzpomínáte si, co před několika dny vyznal apoštol Petr? Ježíš je ten zaslíbený Boží mesiáš, Boží Syn, ten, o němž Izajáš píše Bůh válečník (Iz 9,5). Jeho jméno je Immanuel - to znamená Bůh je s námi.

Přesto se Ježíš modlí. Víte, On se nemusel modlit. Myslím, že naprosto jasně nám to ukazuje příběh z Janova evangelia - vzkříšení Lazara:

• Jan 11:41-42 Zvedli tedy kámen. Ježíš pohlédl vzhůru a řekl: "Otče, děkuji ti, žes mě vyslyšel. Věděl jsem sice, že mě vždycky slyšíš, ale řekl jsem to kvůli zástupu, který stojí kolem, aby uvěřili, že ty jsi mě poslal."

Ježíš měl vždycky - kromě jedné jediné chvíle - naprosto dokonalý vztah se svým nebeským Otcem. Ježíš nemusel tak jako my hledat Boží vůli - On přišel, aby ji naplnil. Přes to všechno - On se stal člověkem, abychom viděli, jak vypadá dokonalý člověk. A z toho důvodu ho také nacházíme často, jak se modlí - ukazuje nám, že takto se máme modlit také my. Člověk Ježíš - Syn člověka, nám ukazuje svou naprostou závislost na Otci.

Už jsme to viděli v Lukášově evangeliu mnohokrát a nechci to dnes opakovat, ale tato situace je pro nás velkou výzvou k tomu, abychom se modlili.

Modlitba je někdy přirovnávána k duchovnímu dýchání. Myslím, že to není dobré přirovnání. Dýchání je totiž něco naprosto automatického, něco, co vnímáme jenom v některých velmi zvláštních chvílích a na co se soustředíme jenom ve velmi specifických okamžicích. Nemusíme se učit dýchat ani se k tomu přemlouvat. Ale s modlitbou to tak není. Proto bych modlitbu přirovnal spíše k chození.

Malé děti se musí naučit chodit a i když to někdo umí, ale má nějakou nehodu a potom je dlouhodobě připoután na lůžko - např. na řadu měsíců, tak zapomene chodit. A musí se to znovu naučit. My jakožto padlá stvoření se neumíme modlit. Ani učedníci to neuměli. A musíme se to naučit. A potom musíme stále dávat pozor na to, jak chodíme a často se musíme přemlouvat a nutit k tomu, abychom nezpohodlněli a nepřestali chodit. Stejné je to s modlitbou. Musíme se naučit modlit a potom vytrvat. A to není nic jednoduchého. Je to boj na celý život.

V našem příběhu jsou velikáni víry - Petr, Jakub a Jan, kteří se učí od Ježíše modlitbě. Ježíš je tady s velikou pokorou bere na místo ohromné slávy - i s vědomím jejich slabosti a pošetilosti - jak uvidíme později.

• Lk 9,29 A když se modlil, nabyla jeho tvář nového vzhledu a jeho roucho bělostně zářilo.

Ježíš se modlil a jeho tvář nabyla nového vzhledu, vzhled jeho tváře se změnil. Něco podobného zakoušeli Izraelci na poušti, když putovali z Egypta:

• Exodus 34:29-30 Když pak Mojžíš sestupoval z hory Sínaje, měl při sestupu z hory desky svědectví v rukou. Mojžíš nevěděl, že mu od rozhovoru s Hospodinem září kůže na tváři. Když Áron a všichni Izraelci uviděli, jak Mojžíšovi září kůže na tváři, báli se k němu přistoupit.

Mojžíšovi ovšem pouze zářila kůže, ale tvář Pána byla docela proměněná. Byla úplně jiná. Po Ježíšově vzkříšení se dělo něco podobného - Marie Magdaléna nepoznala Pána - myslela si, že je to zahradník a teprve, když ji oslovil jménem, tak ho poznala. Jiní dva učedníci se setkali s Pánem na cestě do Emaus:

• Lukáš 24:16 Ale něco jako by bránilo jejich očím, aby ho poznali.

I tito učedníci zakusili nádheru a blízkost Božího království, spatřili ho na vlastní oči.

Petr, Jakub a Jan se tady setkávají s realitou Božího království v jeho slávě. Oni to už zakusili dříve - mnohokrát a různými způsoby, ale tady dochází k prostoupení duchovního světa se světem fyzickým - Ježíšova tvář nabývá nové podoby, jeho roucho září nebeskou slávou.

• Marek 9:3 Jeho šat byl zářivě bílý, jak by jej žádný bělič na zemi nedovedl vybílit.

To je čistota nebeské slávy. Celá země je pod tíhou a prokletím hříchu a jenom to, co je z Boha může nést nádheru jeho svatosti, čistoty a slávy.

Ještě jeden text chci zmínit - v závěru svého dlouhého života se apoštol Jan, miláček Páně, ještě jednou setkal tváří v tvář se svým milovaným Spasitelem. A ačkoliv jasně věděl, o koho se jedná, tak přesto zapisuje jeho popis, jako kdyby to byl někdo, koho viděl poprvé.

• Zjevení Janovo 1:13-15 uprostřed těch svícnů někdo jako Syn člověka, oděný řízou až na zem, a na prsou zlatý pás. Jeho hlava a vlasy bělostné jako sněhobílá vlna, jeho oči jako plamen ohně; jeho nohy podobné kovu přetavenému ve výhni a jeho hlas jako hukot příboje.

Syn člověka v nebeské slávě. Proměněný Pán. Nejenom jeho šat, ale všechno září jeho slávou. 

• Lk 9,30 A hle, rozmlouvali s ním dva muži - byli to Mojžíš a Eliáš;

Dva muži rozmlouvali s Pánem - Mojžíš a Eliáš. Tady musíme na chvíli zastavit, protože se dostáváme k textu, který bývá dost zneužíván.

Někteří lidé chtějí těmito a podobnými verši obhájit své modlitby k zemřelým. Říkají - podívej, ti lidé žijí, nejsou mrtví, ale jsou blízko Boha, tak se tam mohou přimluvit za nás, když je o to budeme prosit a modlit se k nim. Musíme ale rovnou říci, že to není nic jiného, než modlářství. A žádný modlář nebude mít podíl na Božím království.

Písmo nás nikde nevede k tomu, abychom se modlili k lidem - ani k těm, co žijí, ani k těm, co zemřeli a žijí u Boha. Když apoštol Jan padl v bázni na zem před andělem, co uslyšel?

• Zjevení Janovo 22:9 Střez se toho! Jsem jen služebník jako ty a tvoji bratří proroci a ti, kdo se drží slov této knihy. Před Bohem poklekni!

Mějme na paměti, kdo se tady setkává s Mojžíšem a Elijášem - je to samotný Pán. Ten Pán, který je jejich životem, který je předmětem jejich uctívání. Ježíš se k nim nemodlí, ale oni se vždy modlili k němu.

Druhé zneužití je moderního data - přicházejí lidé, kteří se vydávají za křesťany a prohlašují, že měli duchovní zkušenost, při které komunikovali s mrtvým. Logika celé věci je taková, že když Ježíš v den svého oslavení mluvil s Mojžíšem a Elijášem, pak i nám je dovoleno mluvit se zemřelými křesťany a s našimi mrtvými příbuznými.

Editor amerického časopisu Charisma, říká: „I když se z kazatelny o takových zkušenostech káže jen zřídka (řadový věřící většinou není ochoten přijmout podobná zjevení), lidé z některých proudů prohlašují, že se setkali s některými osobami minulosti nebo s různými biblickými postavami. A od nás se očekává, že sedneme na zadek, řekneme: „Ó, jak úžasné," a začneme vyhledávat podobné mystické a záhrobní zkušenosti. Z toho až běhá mráz po zádech. Komunikaci se zemřelými přísně zakazuje už Starý Zákon (viz Dt 18:11) a v Novém není nic, co by nasvědčovalo tomu, že byl tento zákaz zrušen. Ti, kdo chtějí, aby jim radili mrtví - ať už skrze médium a seance nebo v „prorockých vizích" - dělají vážný krok směrem k posedlosti."

Varujme se takových věcí, lidí, kteří mají takové zkušenosti, knih, které na takových věcech staví.

Když se Mojžíš s Elijášem setkali s Ježíšem, všimněme si, co bylo cílem tohoto setkání:

• Lk 9,31 zjevili se v slávě a mluvili o cestě, kterou měl dokonat v Jeruzalémě.

KR - vypravovali o smrti jeho, kterouž měl podstoupiti v Jeruzalémě. Doslova v našem textu je, že s ním mluvili o exodu - vyjití, který se měl naplnit v Jeruzalémě.

Pamatujete si na druhou kapitolu Lukáše? Na narození Ježíše? Celé nebe bylo na nohou a množství - ohromné zástupy andělů vzdávali chválu Bohu. Nyní celé nebe v úžasu sleduje Pánovu cestu do Jeruzaléma. Petr později napsal, že andělé touží spatřit spasení, které my můžeme zakoušet.

Celé nebe se soustředilo na Kristův kříž. Mojžíš s Elijášem mluvili s Pánem o kříži. Minule jsme viděli, jak Pán začal svým učedníkům vysvětlovat, že:

• Lukáš 9:22 "Syn člověka musí mnoho trpět, být zavržen od starších, velekněží i zákoníků, být zabit a třetího dne vzkříšen."

To je centrum křesťanské zvěsti. Podívejte se, jak apoštol Pavel popsal evangelium, které přijal od Pána:

• 1 Korintským 15:1-5 Chci vám připomenout, bratří, evangelium, které jsem vám zvěstoval, které jste přijali, které je základem, na němž stojíte, a skrze něž docházíte spásy, držíte-li se ho tak, jak jsem vám je zvěstoval - vždyť jste přece neuvěřili nadarmo. Odevzdal jsem vám především, co jsem sám přijal, že Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem a byl pohřben; byl vzkříšen třetího dne podle Písem, ukázal se Petrovi, potom Dvanácti.

Kříž a zmrtvýchvstání Pána je centrem křesťanské zvěsti. Evangelium není o vylepšení člověka, není to o tom, jak se zlepšit a napravit, ale je to o tom, že Ježíš Kristus zemřel na našem místě. To je evangelium. Středobodem je Ježíš a jeho kříž. Bez toho je křesťanství jenom mrtvým náboženstvím morálky a ničím se neliší od jakéhokoliv jiného náboženství. Pojďme ale dále:

• Lk 9,32 Petra a jeho druhy obestřel těžký spánek. Když se probrali, spatřili jeho slávu i ty dva muže, kteří byli s ním.

Všimněte si toho, co dělá Petr a ostatní. Spí! Petr - ten velikán víry, byl úplně stejný jako my. Co se to dělo kolem něj? Zjevovaly se tady ohromné Boží věci, ukazovala se tady Boží sláva. A oni spí. Proč je vzal Pán s sebou? Aby se s ním modlili! A oni spí! Nezní vám to povědomně?

Víte, Petr je člověk, se kterým se klidně mohu ztotožnit. Petr byl spáč - spal tady, spal v Getsemane, spal ve vězení před popravou (Sk 12). Podívejte se na to, co se děje dál:

• Lk 9,33 V tom se ti muži začali od něho vzdalovat; Petr mu řekl: "Mistře, je dobré, že jsme zde; udělejme tři stany, jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi." Nevěděl, co mluví.
• Marek 9:6 Nevěděl, co by řekl, tak byli zděšeni.

Petr nevěděl, co má říct, ale prostě něco řekl. I když to byla hloupost. Něco musel říct. Musel to nějak okomentovat. Ale bylo to tak hloupé a trapné.

Co to tady udělal ten Petr, který před osmi dny vyznal, že Ježíš je Boží Mesiáš? On postavil Pána na roveň Mojžíše a Elijáše. Jediná věc, která ho může trochu omluvit, je skutečnost, že nevěděl, co říká.

Tak je to i s námi. Často mluvíme a říkáme věci, kterých později litujeme. A někdy tak dokonce mluvíme se samotným Bohem. Díky za jeho milosrdenství a nekonečnou trpělivost s námi.

• Lk 9,34 Než to dopověděl, přišel oblak a zastínil je. Když se ocitli v oblaku, zmocnila se jich bázeň.

Než se Petr vzpamatoval, tak tady byl další šok - sám Bůh Petra přerušil. Zahalil je oblak z nebe. A můžeme vidět, že to nebyl obyčejný oblak, ale byl to oblak Boží slávy. Když se v něm ocitli, tak se jich zmocnila bázeň. A to vůbec není špatný začátek - bázeň Boží. Jenom několik veršů z knihy Přísloví:

• Přísloví 9:10 Začátek moudrosti je bázeň před Hospodinem a poznat Svatého je rozumnost.
• Přísloví 10:27 Bázeň před Hospodinem přidává dnů, kdežto svévolníkům se léta zkrátí.
• Přísloví 14:27 Bázeň před Hospodinem je zdroj života, pomůže uniknout léčkám smrti.
• Přísloví 15:33 Bázeň před Hospodinem napomíná k moudrosti, slávu předchází pokora.

Bázeň má veliký užitek. Znovu se s ní setkáváme zde v Lukášově evangeliu - bázeň znamená pokorně přiznat před Bohem svůj hřích a svou vlastní neschopnost a nemohoucnost a na druhé straně vyznat Boží svatost, velikost a slávu. Taková bázeň nás povede k hlubšímu poznání Boha a Pána Ježíše Krista.

• Lk 9,35 A z oblaku se ozval hlas: "Toto jest můj vyvolený Syn, toho poslouchejte."

Taková bázeň nás povede k tomuto jedinému bodu - k poslušnému následování Pána. Tohle je přesně to, co jako křesťané potřebujeme - toto je můj Syn - toho poslouchejte. To je to, co chce Otec - abychom se zabývali jenom Jeho Synem.

• Lk 9,36a Když se hlas ozval, byl už Ježíš sám.
• Matouš 17:8 Oni pozvedli oči a neviděli už nikoho jiného, než Ježíše samotného.

Toto je další výzva pro nás. Kéž bychom byli takovými lidmi, kteří uvidí pouze Ježíše samotného. Jak to později vyznal apoštol Pavel:

• Filipským 3:7 Ale cokoliv mi bylo ziskem, to jsem pro Krista odepsal jako ztrátu.

To je ten způsob dívání se, kdy můžeme vidět jenom Ježíše samotného. Moji milí, prosím vás, nenechte nikoho a nic vstoupit do této perspektivy. Kéž je pro nás Pán to nejdražší, co máme. Nedovolme ničemu jinému zastínit nám pohled na samotného Pána. Nic nestojí za to, aby nám zakrylo výhled na Ježíše - vždyť On je náš život.

• Lk 9,36b Oni umlkli a nikomu tehdy neřekli nic o tom, co viděli.

Stejně jako o týden dříve, když učedníci vyznali Pána jako Božího Mesiáše, tak i nyní vyzývá Ježíš své učedníky k tomu, aby o tom s nikým nemluvili. Lukáš to nezmiňuje, kromě výsledku, že o tom nikomu neřekli, ale Marek o tom píše velice jasně:

• Matouš 17:9-13 Když sestupovali s hory, přikázal jim Ježíš: "Nikomu o tom vidění neříkejte, dokud Syn člověka nebude vzkříšen z mrtvých." Učedníci se ho ptali: "Jak to, že říkají zákoníci, že napřed musí přijít Eliáš?" On jim odpověděl: "Ano, Eliáš přijde a obnoví všecko. Avšak pravím vám, že Eliáš již přišel, ale nepoznali ho a udělali s ním, co se jim zlíbilo; tak i syn člověka bude od nich trpět." Tehdy učedníci pochopili, že mluvil o Janu Křtiteli.

Ještě nepřišel čas mluvit o Ježíši. Lidé by nechápali, co to má znamenat, že Mesiáš má trpět. Později však přichází doba, kdy je jasně zvěstována Kristova smrt a jeho vzkříšení. Počínaje dnem Letnic je to hlavní téma jakéhokoliv veřejného projevu apoštolů. Když Petr s Janem mluví v chrámu k lidem, říkají:

• Skutky apoštolské 3:15 Původce života jste zabili, Bůh ho však vzkřísil z mrtvých a my jsme toho svědky.
• 18 Bůh však tímto způsobem vyplnil, co předem ohlásil ústy všech proroků, že jeho Mesiáš bude trpět.

To už není Petr, který by nevěděl, co říci, ale je to mocný svědek smrti a vzkříšení Ježíše Krista.

Když to shrneme, tak můžeme vidět:

Kříž není tragédií. Kříž vždycky byl a je součástí Božího plánu, který vede ke spasení. Není to plán „B", který by Bůh přinesl, když se mu něco vymklo z rukou. Nic se mu z rukou nikdy nevymklo. Ještě před stvořením světa Bůh naplánoval oslavení Syna skrze smrt na kříži a slavné vzkříšení.

Jedinou tragédií na tom je odporná hrozivost lidského hříchu, který neváhá přibít na kříž svého vlastního Spasitele - s posměchem a zlomyslnou radostí. Ovšem bez vědomí toho, že právě toto je ta cesta, kterou Bůh připravil.

Ježíš šel na kříž na dobrovolně a ochotně. I s vědomím utrpení, bolesti, výsměchu a odmítnutí. Ale naplnil Otcovu vůli, a jak později napsal apoštol Petr, tato událost proměnění byla a pro nás stále je zaslíbením jeho druhého příchodu, kdy dojde k oslavení a proměně celého stvoření.

Ne náhodou jsou zde ve slávě Mojžíš a Eliáš jako představitelé těch, kdo ve víře zemřeli i těch, kteří se dočkají příchodu Pána za svého života. Moji milí, to může být naše generace! Vyhlížejme Pána a jeho blízký příchod. Každý jsme o něco blíže k Jeho slávě. Apoštol Pavel napsal:

• 1 Tesalonickým 4:15-18 Toto vám říkáme podle slova Páně: My živí, kteří se dočkáme příchodu Páně, zesnulé nepředejdeme. Zazní povel, hlas archanděla a zvuk Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe, a ti, kdo zemřeli v Kristu, vstanou nejdříve; potom my živí, kteří se toho dočkáme, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích vzhůru vstříc Pánu. A pak už navždy budeme s Pánem. Těmito slovy se vzájemně potěšujte.

Když na hoře proměnění zazněl hlas z nebe, zůstal Pán sám. Zákonodárce Mojžíš i mocný prorok Eliáš zmizeli. Přes všechnu svou velikost a význam to byli jenom lidé. Ale tady stojí sám Pán. Jejich posláním bylo ukázat na Něj. Mojžíš dal lidem oběť beránka - aby ukázal na vykoupení a odpuštění hříchů. Nyní je tady beránek, který snímá hříchy světa.

Elijáš připravil oběť, kterou strávil oheň z nebe. Oběť, která měla ukázat rozdíl mezi skutečným uctíváním Boha a uctíváním model. Nyní je tady sám Pán, který sestoupil z nebe, aby naučil lidi uctívat Boha v Duchu a v pravdě.

Mojžíš a Elijáš jenom připravovali Pánu cestu - ale jenom On sám je tou cestou. Jedině On přinesl dokonalou oběť smíření. Jedině díky jeho oběti jsme se obrátili od model k živému Bohu a nyní mu sloužíme s láskou a úctou. Jedině v Kristově kříži je moc ke spasení. Proto vás teď všechny zvu - pojďte k Pánu. Pohleďte na Jeho kříž, na cestu, kterou dokonal v Jeruzalémě, když dokonale naplnil vůli svého nebeského a připravil nám tak veliké a slavné spasení.

Pojďme k Pánu, do jeho náruče a blízkosti. Zapalme svá srdce láskou k Němu. Jeho svatá krev tekla za naše hříchy - za moje i tvoje. On na sebe vzal prokletí, které leželo na nás. Ten, který přišel ze slávy, se ponížil a obětoval sám sebe, abychom mohli žít. To nás nemůže vést k ničemu jinému než k bázni před Ním a k pohotové službě k Jeho slávě.

• Židům 12:28 Buďme vděčni za to, že dostáváme neotřesitelné království, a služme proto Bohu tak, jak se jemu líbí, s bázní a úctou.

Modleme se.