Tavičův oheň (Mal 2:17-3:5)

Jan Suchý, Ústí nad Labem, 9. srpna 2020

 

Lopata je v jeho ruce; a pročistí svůj mlat, svou pšenici shromáždí do sýpky, ale plevy spálí neuhasitelným ohněm."

Matouš 3:12  

 

Milost vám, bratři  a sestry, ve jménu Ježíše Krista, Spasitele a Krále církve. Ve stínu týdnů, které nejsou tak dlouho za námi, kdy jsme se nemohli setkávat k uctívání Pána díky omezení shromažďování, si můžeme připomenout, že jde o opravdu vzácný dar: shromáždění církve! Od samého rána vyvstávají v našich životech nové a nové důvody ke chvále našeho Pána - každý nádech úst, každý pohled očí i hlas vyšlý z hrdla je darem od Pána a nelze jinak než být za ně vděční. Ale shromáždění Božího lidu k uctívání Boha je perlou celého týdne. Kéž naše ústa znějí tím, čím srdce přetéká: vděčností za takový vzácný dar, vděčností, která stoupá vzhůru ve chvále Božího lidu ke trůnu slávy!

 

I. Úvod: Bůh na lavici obžalovaných (2:17)

Jak daleko se dostala srdce Izraele od živého Boha! Zahrnoval je znovu a znovu svou láskou a péčí jako žádný jiný národ na světě a přece si toho nevážili. Jako milující a pečující Otec nenašel úctu mezi potomky Jákoba. Místo poslušnosti a vděčnosti, odpláceli Bohu tím, co už nikdo nepotřeboval a nemělo to žádnou cenu. Jaký výraz lásky by to byl, kdyby si tvůj syn přál k vánocům své první hodinky. A ty bys mu je dal - ty cos´našel v šuplíku ze svého mládí. Sice už nejdou, ale pořád mají obě ručičky i ciferník! Jsou to přece hodinky!

Nevděčnost a neúcta k živému Bohu je však daleko závažnější. Má totiž věčné důsledky. Jestliže někdo nebere vážně slovo Pána Pánů a Krále králů, nemůže počítat s žádným milosrdenstvím v poslední den. Kdo se nezná ke svému Stvořiteli, k tomu se nebude znát ani On v den soudu. Jak strašné to bude stát před svatým, dokonale spravedlivým Soudcem ve špinavém rouchu vlastních hříchů a nemít nic na svou obhajobu!

Neúcta k Bohu je projevem zatvrzelosti srdce. Ani vztah jedněch k druhým nezůstane ušetřen takových projevů. Je snad věrolomné, tedy nečestné a neupřímné jednání s druhými projevem lásky? Ne, je důsledkem soběstřednosti. Tak moc hřích zatemňuje lidskou mysl, že se ještě Izraelci diví, proč Bůh neslyší a nežehná, když Ho přeci volají, stínají a pláčou. Podívejte se, jak daleko může zajít člověk ve své slepotě a ve své vzpouře!

• Mal 2:17  Unavujete Hospodina svými slovy. Ptáte se: "Čím ho unavujeme?" Tím, že říkáte: "Každý, kdo se dopouští zlého, líbí se Hospodinu, takovým on přeje." Anebo: "Kde je Bůh zastávající právo?"

Ten trpělivý Hospodin, který už tolikrát v historii prokazoval Izraeli milosrdenství a znovu a znovu je vedl k pokání a odpouštěl jim hříchy, místo aby dal průchod své spravedlnosti a již dávno skončil s těmi odbojníky (Nu 20:10), projevoval doposud velikou trpělivost.  Ale nyní používá prorok výraz, který dobře jako lidé známe: unavený. Býváme unaveni, to je naše běžná zkušenost. Ale Bůh? On přeci nemůže být unaven.

• Iz 40:28  Cožpak nevíš? Cožpak jsi neslyšel? Hospodin, Bůh věčný, stvořitel končin země, není zemdlený, není znavený, jeho rozumnost vystihnout nelze.

Ale ve smyslu jako když dítě pořád chce koupit novou hračku, a tak neustále dokola žadoní u rodičů: mamí, kup mi to, tatí, kup mi to, bývá rodič už unaven, stejně tak je Hospodin unaven neustálou nevěrou v Božím lidu:

• Mal 2:17 říkáte: Bůh přeje svévolníkům, nepoctivcům, těm se daří dobře.

Nejenom, že se zahleděli sami do sebe, místo aby hleděli na to žít podle zjevené Boží vůle, ale jejich srdce je tak zvrácené, že to, co je svaté prohlašuje za špínu! Proto je zastihl soud Boží!

• Iz 5:20  Běda těm, kdo říkají zlu dobro a dobru zlo, kdo vydávají tmu za světlo a světlo za tmu, kdo vydávají hořké za sladké a sladké za hořké!

Když se rozhlédneš kolem sebe, vidíš mnohou nespravedlnost. V devadesátých letech existovaly privatizační fondy, které shromáždily obrovské sumy peněz od desetitisíců lidí v kuponové privatizaci. A pak s penězi někdo utekl a nyní za ně žije za mořem. Nikdy nebyl potrestán a naopak užívá si to, co ukradl. Je to spravedlivé? Na vysokých místech v politice vidíš lidi, kteří své postavení masivně využívají pro sebe, aby vydělali, místo aby sloužili národu. A nejsou potrestáni, ale vesele jedou dál, jako by se nic nedělo. Ale pokud by sis začal říkat: každý, kdo se dopouští zlého, líbí se Hospodinu, takovým On přeje, pak by ses nechal lapit do pasti. Tohle přece přesně říká svět: není žádná spravedlnost, Bůh není, kdy byl, už by se neděly takové věci a zakročil by proti těm zlodějům, co tak bezostyšně kradou, a ani se nezačervenají.

Takhle nemůže přemýšlet člověk, který říká, že Bůh je jeho Otec! Protože taková řeč, takové smýšlení jenom odhaluje, že neznáme Boha! Ano, takové smýšlení Pána unavuje a proto říká: co se budu stále s nimi trápit, tolik péče jsem jim věnoval, a oni pořád nerozumí mé spravedlnosti, mému soudu, se kterým posečkávám, ale který přijde jistě a v pravý čas, v můj čas. Ale ty jsi povolán, abys hleděl na Boží charakter a rozuměl: Ježíš Kristus zjevuje Otce: On je svatý! čistý! spravedlivý! U něho není střídání světla a stínu.

• Jk 1:17 Každý dobrý dar a každé dokonalé obdarování´ je shůry, sestupuje od Otce nebeských světel. U něho není proměny ani střídání světla a stínu.

Proto potřebujeme stále znovu a znovu prozkoumávat Písmo, co říká o Bohu, dívat se do něj a číst o Kristu. V Kristově jednání budeme objevovat, jaký je náš Bůh. A nikdy neskončím! Někdo si řekne. No, já už jsem četl celé evangelium a dvakrát. To stačí. Nestačí! Protože jak rosteme z miminek do křesťanské dospělosti, nejen že poznáváme Boží charakter lépe, ale také se z něj dokážeme více a více radovat - a to vede k vděčnosti a chvále. Díky Bohu, že máme v češtině k dispozici také zdravé knihy, které nám pomáhají rozumět učení Písma o Božím charakteru - Pinkova kniha Střípky poznání Boha je dobrým začátkem právě pro nás. Jaká je Boží odpověď na tvrdost a zatemnělost srdcí Izraelců?

 

II. Boží odpověď: má láska naplňuje spravedlnost (3:1-4)

• 3:1  "Hle, posílám svého posla, aby připravil přede mnou cestu. I vstoupí nenadále do svého chrámu Pán, kterého hledáte, posel smlouvy, po němž toužíte. Opravdu přijde, praví Hospodin zástupů.

A. Duch svatý připravuje  cestu (3:1a)

Ať celý Izrael s jistotou ví, že Bůh pošle svého posla, aby připravil cestu pro příchod samotného Boha, který naplní a vykoná spravedlnost! Bůh je spravedlivý a prosadí svou spravedlnost! Učiní konec rouhavým myšlenkám, že mu na spravedlnosti nezáleží. Bůh přijde nenadále do svého chrámu. Kdo je však onen posel, který má přijít před samotným Bohem? A proč má přijít, co je jeho úkol? To jsou otázky, které nám okamžitě vyvstávají na mysl. Izraelci se vyučovali Mojžíšovu zákonu. A v Písmu Bůh postupně více a více otvírá a upřesňuje, kdo bude tím poslem a jaký je jeho úkol. U Izajáše, proroka za dnů Uzijáše, Jótama, Achaza a Chizkijáše, králů judských osmého a sedmmého století před Kristem, je zapsáno:

• Iz 40:3-4  Hlas volajícího: "Připravte na poušti cestu Hospodinu! Vyrovnejte na pustině silnici pro našeho Boha! 4  Každé údolí ať je vyvýšeno, každá hora a pahorek sníženy. Pahorkatina ať v rovinu se změní a horské hřbety v pláně.          

Tento  obraz vychází ze zvyku, kdy byl nejprve vyslán královský posel, aby připravil cestu i vlastní město pro návštěvu krále, svého pána.  Posel cestou rozhlašoval, že přijíždí král. Neexistovala žádná Správa a údržba silnic, ale lidé šli a odklízeli kameny a zasypávali v cestě díry a srovnávali hrboly, aby byla cesta v pořádku a hodna k tomu, aby po ní jel král. Bůh zde říká, že i On, král všech králů nejprve, než přijde sám, pošle posla, aby pro něj připravil cestu.

Ještě čtyři století po Malachiáši trvalo, než přišel den, kdy Pán nenadále vstoupil do svého chrámu. Sám Bůh se stal člověkem. Ježíš Kristus, ten zaslíbený Mesiáš přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepoznali (J1:11).

Kdo je Pán, který nenadále vstoupil do svého chrámu? Ve verši 1 mluví sám Bůh: posílám svého posla, aby před MNOU připravil cestu. Sám Bůh, Ježíš Kristus přišel, aby nastal přelom věků a On přinesl lidem evangelium života! Ale nejprve musel připravit cestu jeho posel. Pán Ježíš identifikuje tohoto posla jako Jana Křtitele.

• Lk 7:27  To je ten, o němž je psáno: `Hle, já posílám posla před tvou tváří, aby ti připravil cestu.´

Proč nejprve poslal? Aby připravil sám cestu. Jak? Tak, že volal lidi k pokání. Dva znaky Janovy služby můžeme odhalit v Mt 3.

• Mt 3:1-10  Za těch dnů vystoupil Jan Křtitel a kázal v Judské poušti: 2  "Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské." 3  To je ten, o němž je řečeno ústy proroka Izaiáše: `Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky!´ 4  Jan měl na sobě šat z velbloudí srsti, kožený pás kolem boků a potravou mu byly kobylky a med divokých včel. 5  Tehdy vycházel k němu celý Jeruzalém i Judsko a celé okolí Jordánu, 6  vyznávali své hříchy a dávali se od něho v řece Jordánu křtít. 7  Ale když spatřil, že mnoho farizeů a saduceů přichází ke křtu, řekl jim: "Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, že můžete utéci před nadcházejícím hněvem? 8  Neste tedy ovoce, které ukazuje, že činíte pokání. 9  Nemyslete si, že můžete říkat: `Náš otec je Abraham!´ Pravím vám, že Bůh může Abrahamovi stvořit děti z tohoto kamení. 10  Sekera je už na kořeni stromů; a každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně.

První znak Janovy zvěsti je výzva: čiňte pokání ze svých hříchů, protože se blíží Boží soud. A ten druhý znak je, jak se pozná, zda někdo skutečně vyznával své hříchy anebo to jen předstíral před lidmi i před Bohem, ale ve skutečnosti to nemyslel vážně: druhý znak Janovy zvěsti zní: opravdové pokání bude vidět na změně života. Neste ovoce pokání (Mt 3:8).

A přesně to je připravená cesta pro příchod Mesiáše do srdce člověka. Král Ježíš, Spasitel, nepřijde po cestě, která je zatarasená ostnatým drátem, plná hlubokých výmolů a jinde hromad kamení. Ty výmoly a kamení, to jsou všechno překážky našich hříchů a vin a s těmi je potřeba se vypořádat. Ta cesta pro Mesiáše se dá vyspravit jediným způsobem: vyznej svoje viny Bohu. Lituj své vzpoury proti Bohu nebes! To vyznání je určeno Bohu, ale ovoce, které ho potvrzuje, bude viditelné všem. Opouštíš staré cesty nesvatosti? Zasypáváš hluboké jámy svých hříšných zvyků? Rozkopáváš ty haldy svého nemorálního jednání? Vyznáváš, že jsi stavěl bariéry z ostnatých drátů, abys udržoval Boha mimo svůj život? To je pokání a jeho ovoce… To byla zpráva Jana Křtitele, kterou rozhlašoval lidem, jako posel poslaný před svým Pánem, Spasitelem Ježíšem.

Každý křesťan dnes je stejný posel se stejným úkolem: zvěstuj evangelium! Volej k pokání a víře v Krista. Vždycky jde o dílo Ducha svatého v srdci člověka. On dává nové narození člověku. On dává nové srdce (Ez 36:26). Ale pokání nikdy člověk nedělá bez slyšení pravdy Božího slova. Pravdu o Boží svatosti a o naší nedostatečnosti dostát této svatosti, ke které jsme do podoby obrazů Božích byli stvořeni. Bůh po každém člověku bude v den soudu tuto svatost, ke které člověka stvořil, také vyžadovat.

Stále Pán posílá své posly: posílá mne i tebe, abychom lidem říkali zvěst Božího slova. Posílá Ducha svatého, aby to povolání k pokání bylo efektivní, mělo účinek. Tak dává z milosti víru. Je to cele Jeho dílo.  Jaké privilegium, že povolává svou církev, každého křesťana, abychom skrze kázání, sdílení, vysvětlování evangelia měli podíl na Božím díle milosti! Čím nás to Bůh obdarovává? Můžeme být spolupracovníky na Jeho díle! Nebudeme Ho snad za to stále chválit? Ustanou snad naše ústa ve vděčnosti za takové privilegium? A budou snad naše ústa zavřená, když jsme zahrnuti takovou milostí, a takovou poctou, a takovým privilegiem od našeho Otce? Tak posel připravuje cestu pro příchod Pána!

 

B.  Bůh přichází: Ježíš Kristus mezi námi (3:1b-2)

Židé se však ptali: Tak kde je Bůh zastávající právo? (2:17) To je otázka, kterou vyčítavě a možná dokonce se skrytým pohrdáním měli židé Malachiášovy doby na mysli. Byli to stejní posměvači, jako v době apoštola Petra, stejní jako jsou dnes, když říkají:

• 2Pt 3:3-4 Především vám chci říci, že ke konci dnů přijdou posměvači, kteří žijí, jak se jim zachce, 4  a budou se posmívat: "Kde je ten jeho zaslíbený příchod? Od té doby, co zesnuli otcové, všecko zůstává tak, jak to bylo od počátku stvoření."

Bohu se nikdo posmívat nebude! Bůh Izraeli skrze Malachiáše vyhlašuje:

• Mal 3:1b I vstoupí nenadále do svého chrámu Pán, kterého hledáte, posel smlouvy, po němž toužíte. Opravdu přijde, praví Hospodin zástupů.

Ten den přichází. Pán nenadále vstoupí do svého chrámu! Je to Posel Nové smlouvy.  Opravdu přijde, praví Hospodin zástupů! Před kým byl poslán Jan Křtitel? Ano, přišel jako posel před samotným Bohem. Přišel připravit cestu pro Ježíše. Pro samotného Boha. Aby připravil cestu přede MNOU (v.1). Ježíš je Bůh v těle! Malachiáš 3:1 je další místo v Písmu, které svědčí o Božství Ježíše Krista!

Ale Malachiáš se mezi řádky ptá Izraelců klíčovou otázkou: Ale opravdu ho očekáváte? Opravdu očekáváte Boží příchod? Opravdu po něm toužíte? (v. 1) Zjevně se Malachiáš ptá sarkasticky, s nadsázkou. Opravdu toužíte, aby přišel mezi vás Bůh, zastávající právo? Ten, který je spravedlivý a bude vyžadovat vaši spravedlnost. Po něm toužíte? Přijde náhle, a otázka je: snesete Jeho příchod? Obstojíte, až se ukáže? S tím zjevně židé nepočítali. Rádi by, aby Bůh soudil druhé za jejich viny a přestoupení. Ale vůbec jim nedošlo, že bude nejprve volat k zodpovědnosti je samotné. I vstoupí nenadále: Pán Ježíš již přišel! Víme to, protože žijeme na této straně kříže na rozdíl od lidí doby Malachiáše. Ježíš je ten, o kterém židé říkali, že po něm touží- posel Nové smlouvy! Jak moc lidské srdce touží po Poslu Nové smlouvy? Opravdu? Ne. Po takovém Mesiáši netoužili. Toužili po spasiteli svých vlastních představ - ale takový nemohl zachránit jejich duši! O Ježíši prorokoval Izajáš:

• Iz 53:2  Vyrostl před ním jako proutek, jak oddenek z vyprahlé země, neměl vzhled ani důstojnost. Viděli jsme ho, ale byl tak nevzhledný, že jsme po něm nedychtili.

To je posel Nové smlouvy! Hrozný v lidských očích - ale to je jen slabý obraz toho, jak hrozní jsme ve svých vinách a hříších před Bohem my sami!  Ne, lidské srdce netouží, aby byl odkryt jeho hřích! Ale to je to nejnádhernější dílo Ježíše Krista:

• 2  Kdo však snese den jeho příchodu? Kdo obstojí, až se on ukáže? Bude jako oheň taviče, jako louh těch, kdo bělí plátno.     

Když Ježíš přišel mezi židy v Izraeli, nebylo to, jako když se narodil král nebo prorok v Izraeli.  Jejich služba měla vliv na celý národ. Ale jen Ježíšova služba přinesla život!

Před ním nelze nic schovat - je jako oheň taviče: všechno vyjde na povrch, nic nezůstane skryto. Jeho slovo v rukách Ducha svatého proniká až do nitra člověka a odhaluje to, co je skryto očím ostatních. Před Bohem však nic skrytého nezůstane. Naše nejtajnější myšlenky, naše hluboké tužby, náš charakter - to vše bude zkoušeno jako stříbro či zlato v ohni. Když stříbrotepec čistí stříbro, zahřívá je na vysokou teplotu, dokud nečistoty v něm obsažené vybublají na povrch. Sebere je a pokračuje v procesu tak dlouho, dokud na povrchu stříbra neuvidí dokonalý odraz své tváře. To je bolestivý proces, který Ježíš Kristus přišel učinit s lidmi.

Očista těla - pij šťávu z ovoce týden a tvoje tělo se pročistí. A co potom? Zase se zanese? Očista mysli. Někteří jedou na 3 měsíční solo přechod Kordiller. A co až se vrátíš? Zase se zanese... Ale když přichází do života člověka Ježíš Kristus, je to jako oheň taviče! Ale nakonec na nás bude vidět obraz Božího charakteru!

 

III. Ovoce Kristova díla (3:3-5)

 A. Boží sláva v nás (3:3-4)

V jedněch započal Ježíš Kristus své dílo ještě za jejich života. To jste vy - kteří jste uvěřili Ježíši. Ve vás započal své očistné dílo již nyní, aby vás připravil pro Boží království. Jako tavič čistí stříbro v plameni ohně, tak provádí Pán své vyvolené výhní zkoušek. Ale nemusíte se bát, milovaní Boží, cílem těchto zkoušek není nás zničit, ani připravit o vítězný věnec Boží slávy, ale naopak přeměnit náš charakter, naše jednání i smýšlení, naši lásku i nenávist k hříchu do takové podoby, jakou má On sám, náš Spasitel, prvorozený z mrtvých, Ježíš Kristus!

1J 3:1-2  Hleďte, jak velikou lásku nám Otec daroval: byli jsme nazváni dětmi Božími, a jsme jimi. Proto jsme světu cizí, že nepoznal Boha. 2  Milovaní, nyní jsme děti Boží; a ještě nevyšlo najevo, co budeme! Víme však, až se zjeví, že mu budeme podobni, protože ho spatříme takového, jaký jest.

Kdo by nechtěl být podoben Ježíši! Jen, kdo mu nepatří, jen ten, kdo nepoznal v hloubi srdce odpuštění hříchů, jen ten, v kom nevykvetla vděčnost, za Kristovu oběť na kříži, která dokonale usmířila Boží hněv vůči mně, hříšníkovi!  Ale tam kde se děje dílo Ducha svatého, stojí za to projít výhní zkoušek, bratři a sestry, protože pak budeme čistí, jako On je čistý. Pak budeme, až přijde podruhé, nakonec dokonale proměněni nejen v duchu, ale i v těle do svatosti, ke které jsme byli stvořeni. To je Kristův cíl, abychom nezůstali pozadu v účasti na Boží slávě. A On pro to udělal vše: dal svůj život za nás. Jak by nás nyní, když nás vykoupil, mohl přestat s naším posvěcováním? Nepřestane, dokud nás nedovede do své slávy! Budeme patřit Hospodinu. Už nyní mu skrze víru patříme! (v. 3b-4)

 

B. Soud světa (3:5)

Bůh zastávající právo (z verše 2:17) nepřišel jen zachránit své vyvolené. Kdo obstojí, až se ukáže? (v.2) Přichází totiž soudit.

• Mal 3:5  Předtím vás však přijdu soudit, rychle usvědčím cizoložníky a čaroděje, křivopřísežníky, utiskovatele námezdníků, vdov a sirotků, ty, kdo odpírají právo bezdomovci a mě se nebojí, praví Hospodin zástupů."

Jistě tu Písmo odkazuje na druhý příchod Ježíše Krista.

• 2Pt 3:10  Den Páně přijde jako přichází zloděj. Tehdy nebesa s rachotem zaniknou, vesmír se žárem roztaví a země se všemi lidskými činy bude postavena před soud.

Spravedlnost dojde naplnění. Každý bude souzen podle svých skutků. Ti, kteří jsou oblečeni do Kristovy spravedlnosti, soudu nepodléhají, neboť již přešli ze smrti do života skrze víru v oběť Ježíše Krista, která dostatečně zaplatila za jejich viny. Kdo se však nebude moci vykázat Kristem, svým Spasitelem, bude souzen. A každý kdo byť i jen ve své mysli cizoložil, ten kdo lhal druhým nebo Bohu, ten kdo nedodržoval své sliby, ten kdo nejednal spravedlivě s druhými, ten, kdo nejednal férově se slabšími, ale zneužíval je, ten, kdo se nebál Boha, ten na soudu neobstojí. To je zvěst evangelia, které nám, církvi Pán Bůh svěřil. Vyslal nás jako své posly, abychom vyhlašovali evangelium. To slovo odhaluje bláhovost ateismu: Bůh tu není i zoufalost přesvědčení: se mnou je vše v pořádku, já před Bohem obstojím, protože nejsem tak špatný. To slovo nese naději: Ježíš Kristus je Boží odpověď na vyžadovanou spravedlnost. Čiň pokání a skryj se v něm skrze víru! Nečekej na poslední den, na den soudu. Tam již čas milosti nebude. Ten je nyní! Dnes je den spásy!

• J 3:18  Kdo v něho věří, není souzen. Kdo nevěří, je již odsouzen, neboť neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího.