TAJEMSTVÍ KŘESŤANOVY SPOKOJENOSTI (FP 4,10-13)

TAJEMSTVÍ KŘESŤANOVY SPOKOJENOSTI

(Fp 4,10-13)

Jan Suchý, Ústí nad Labem, 3. října 2021

Zbožnost, která se spokojí s tím, co má, je už sama velké bohatství. 1Tm 6:6-8

Milost vám a pokoj od Boha Otce i Pána Ježíše, milovaní svatí! To Ježíš je důvod, proč jsme svatí a také Bohem milovaní. Skrze převzácnou víru nám daroval odpuštění hříchů a smíření, aby ti, co leželi v duchově mrtví pro své viny a hříchy v hrobě vstali spolu s Kristem k novému životu. Byli jsme obmyti jeho krví a bylo zaplaceno jeho obětí. Je dokonáno! Ježíš zvítězil a my s ním! Oblékl nás do čistého roucha, a tak jsme čistí před Boží spravedlností. Jsme svatí! A jak jsme milovaní? Vždyť Bůh nás přijal za své dcery a syny, které zahrnuje úplně stejnou láskou jako Ježíše (J 17:23). Ó, bratři a sestry, nemáme snad hned pádné důvody ke chvále Boha? Otce našeho v nebesích, Spasitele a Pána Ježíše Krista i Ducha svatého?

1. Úvod: Důvody křesťanské radosti

• 10 Velmi jsem se v Pánu zaradoval, že již zase rozkvetla vaše péče o mne. Vím, vždycky jste na to mysleli, jen jste neměli příležitost.

Téma křesťanovy spokojenosti v tomto světě je velké téma Písma. Jste spokojení s tím, co máte? Anebo žijete své dny s neustálým pocitem, že vám něco chybí, co byste ještě potřebovali k radostnému a pokojnému životu? Přemýšlíte, jak to udělat, abyste měli dostatek, který by vás ochránil před strachem z toho, co bude zítra, za rok? Pán Bůh nám skrze apoštola Pavla pomáhá porozumět, na čem záleží v tomto světě ve světle věčnosti a z toho také vyplývá pomoc od Pána, abychom věděli, jak žít na každý den. Velmi jsem se v Pánu zaradoval, píše Pavel. Ano, znovu v tomto listu radosti máme příležitost vidět další důvod ke křesťanské radosti. Pojďme se učit u apoštola, který byl poslán od Boha, aby zjevoval Boží vůli, aby nám pomáhal poznávat samotného Boha, Pána a Krále! Jaký další důvod k radosti tu Pavel předkládá? Už jsme viděli v jeho listu filipským, že zdroj křesťanské radosti pochází z Kristova dokončeného díla vykoupení hříšníků Ježíšovou zástupnou smrtí na golgotském kříži. Je nám představen nádherný hymnus, který jako hřejivé sluneční paprsky proniká ušima každého vykoupeného Božího dítěte až do nitra, k novému srdci a způsobuje plesání a chválu Pánu Bohu za jeho milost, kterou nám ve své lásce dává dnes a denně. Zahrnul nás svou milostí v Kristu Ježíši! Zaposlouchejme se do těch nejsladších slov, jaká mohou zaznít duši, obtěžkané hříchem, když nalezla osvobození od jeho tíhy. Poslouchejme napjatě svědectví Ducha svatého, které vydává v Písmu o Božím Synu, Ježíši Kristu:

• Fp 2:6-11 Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, 7 nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka 8 se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži. 9 Proto ho Bůh vyvýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno, 10 aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno – na nebi, na zemi i pod zemí - 11 a k slávě Boha Otce každý jazyk aby vyznával: Ježíš Kristus jest Pán.

Ano,

• Ř 5:8 Bůh však prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní.

Místo s odsouzením k věčnému odloučení od Boží lásky v pekle, přišel k nám tak Bůh se svou milostí a daroval nám věčný život!

2. Společná služba evangeliu

A to je pramen, ze kterého vyvěrá další radost – radost z Božího díla mezi filipskými křesťany.

• 10 Velmi jsem se v Pánu zaradoval, že již zase rozkvetla vaše péče o mne.

Jednota, jakou nyní zakouší Pavel ve spojení s dalšími lidmi v Kristu, s dalšími křesťany, je jeho posilou a radostí. Ano, jsou tu další lidé, ve kterých Bůh koná své dílo. Ačkoliv jsou vzdálení tisíc kilometrů, přece je spojuje s Pavlem jeden Duch lásky a služby Bohu: tak je oslaven Bůh v jejich životech i v Pavlově. A skrze to, že o tom máme záznam v Písmu, přichází nyní radost z jednoty církve i k nám. Jaká to radost, když křesťané spolupracují na šíření evangelia, ve výchově v Kristu i v povzbuzování k následování Krista, s dalšími místními církvemi! Neprožívali jsme i my už mnohou radost v minulosti, když jsme mohli uctívat Pána na společném shromáždění? Když jsme byli vyučováni Slovu na konferencích? Neměli jsme snad radost a povzbuzení při společném času s dalšími křesťany z jiných sborů na letní sborové dovolené? Ano! Tam, kde je společným základem Kristus i společným cílem Kristus a všechno ostatní se tomu podřizuje – ať naše touhy, nebo důrazy, když vše slouží Pánu, tam je obrovský důvod k radosti! Tak se nyní zaradoval i apoštol Pavel. Obdržel totiž dary od filipské církve, které mu přinesl Epafroditus (4:18) do situace, kdy je v římském vězení (1:7). Je nyní vystaven soudu, ubytován v pronajatém bytě a nepřetržitě hlídán vojákem (Sk 28:16,30). Je zjevně závislý na pomoci druhých, protože je vězněn a nemůže si tedy vydělávat na živobytí.

Ale evangelium není spoutáno – Pavel se dělí o dobrou zprávu o Kristově vykoupení hříšníků všemi dostupnými způsoby – zvěstuje a učí ty, kteří za ním do bytu přicházejí (Sk 28:31), píše dopisy církvím, protože má o ně starost (2K 11:28). A zjevně to nebylo poprvé, kdy se filipští podělili s Pavlem o to, co mají a podpořili jeho službu evangeliu praktickým i dary – ať to bylo oblečení, jídlo nebo peníze. Když před zhruba deseti lety zvěstoval evangelium ve Filipis a vznikla zde církev, odešel odtud dále na západ a pak na jih – do Tesaloniky, a dalších měst v Achaji, do Athén a Korintu. Tady ho filipští stále podporovali. Když od nich přišli Silas a Timoteus (Sk 18:5) a přinesly Pavlovi podporu, mohl se on místo šití stanů (Sk 18:3) věnovat zcela kázání. A tak pracovali všichni společně na díle evangelia – Pavel svými ústy, když kázal, a filipští praktickou podporou Pavla. A výsledek této společné práce na Boží vinici – třeba v Korintě?

• ...Sk 18:8 Představený synagógy Krispus a všichni, kteří byli v jeho domě, uvěřili Pánu; také mnozí z Korinťanů, kteří Pavla poslouchali, uvěřili a dali se pokřtít.

Bratři a sestry, jaké požehnané privilegium, když můžeme sloužit svými dary na Boží vinici! Jaká to čest pro obmyté hříšníky, že se můžeme podílet na šíření Božího království! Bůh nás uznal za hodné a pověřil nás touto službou:

• 1Te 2:4 Bůh nás uznal za hodné svěřit nám evangelium,

píše Pavel Tesalonickým o své službě. A stejné pověření má od Pána každý křesťan, jak nás vybízí v

• 1Pt 3:15 -16 a Pán, Kristus, budiž svatý´ ve vašich srdcích. Buďte vždy připraveni dát odpověď každému, kdo by vás vyslýchal o naději, kterou máte, 16 ale čiňte to s tichostí a s uctivostí.

Služme proto Pánu a jeho radost nás naplní! Modleme se a hledejme, kde Pán otevírá dveře, abychom mohli spolupracovat s dalšími křesťany na díle evangelia. Kde můžeme být nápomocni. Jak můžeme posloužit my tím, čím Bůh obdaroval nás? Máme zde široké téma ke společným modlitbám jako církev. I když bylo období, kdy z nějakých důvodů – a není nám v Písmu řečeno z jakých, časem podpora filipských křesťanů ustala – snad proto, že se Pavel vrátil do Jeruzaléma, nyní

• zase rozkvetla vaše péče o mne (10).

Ano, znovu mají možnost Pavlovi posloužit, a tak se jí chopili a posílají dary po Epafroditovi do Říma. A Pavel jim píše zpět, jakou radost mu to udělalo. Šlo snad Pavlovi o peníze? Říká to nyní proto, aby mu poslali další? Pavel rychle přispěchal se svou odpovědí na takové možné otázky. A právě zde nás uvádí do hlubokých pravd o křesťanské spokojenosti v tomto světě.

3. Spokojen s tím, co mám (v. 11-12)

• 11 Ne že bych si naříkal na nedostatek; naučil jsem se být spokojen s tím, co mám.

Velmi se zaradoval, ne proto, že by bez jejich daru byl v koncích. Ne, naučil se nenaříkat si na nedostatek, ale být spokojen s tím, co má. Pravý důvod jeho radosti nejsou ani tak obdržené dary, jako projevená láska k Pavlovi, zájem i účast na jeho službě. Posílili ho svou spoluúčastí. Je těžké zápasit sám. I když k tomu také Bůh dává sílu – Pavel poznal takové situace na vlastní kůži. Timoteovi později píše:

• 2Tm 4:16-18 Při mé první obhajobě nikdo při mně nebyl, všichni mě opustili. Kéž jim to Bůh nepočítá! 17 Pán však při mně stál a dal mi sílu, abych mohl dovršit zvěstování evangelia, a slyšeli je všichni pohané; a byl jsem vysvobozen ze lví tlamy. 18 Pán mě vysvobodí ze všeho zlého a zachová pro své nebeské království. Jemu patří sláva na věky věků, amen.

Ale je radostné mít někoho, s kým se můžete dělit o radosti i starosti služby, povzbuzovat se vzájemnými modlitbami a spojit se v prosbách u Božího trůnu za požehnání pro zvěstování evangelia. Je to Boží milost, když církev pracuje, jak ji Bůh určil a nenechá se odvést od naděje evangelia vnitřními spory, nepokorou či pýchou srdce. To pak je jen a jen ke škodě evangeliu.

Ale Pavel se naučil být spokojen s tím, co má (v. 11).

Ačkoliv je Pavlova situace extrémně těžká, nevidíme ho, že by si stěžoval – ani na nepřízeň osudu, na spiknutí lidí, ani na útoky satana. Naučil se být spokojený s tím, co má. Slovo na začátku té věty je pro nás velmi důležité. Pavel se naučil být spokojený. Naučil.

1. Nespokojenost světa

Žijeme ve světě, který je poháněn nespokojeností. Určitě v západní společnosti. Obecně lidé chtějí více – peněz, aby měli méně starostí o živobytí, ale i na zábavu – ať jsou to koníčky, nebo cestování. Určitě v tom hraje roli touha mít pohodlnější život s méně starostmi. Ne všechny takové touhy jsou nelegitimní. Není to vždy hřích chtít více: v Písmu přece vidíme podobný princip: církev se modlí k Pánu, aby se jeho milost rozhojňovala (2Tes 3:1), aby přibývalo díků k slávě Boží (2K 4:15), aby se v pokání obrátili další lidé (Sk 26:20). Je dobré, když církev roste, protože Bůh je tak oslaven. Ten rozdíl mezi touhou, aby něčeho bylo více, leží v tom, komu má ta hojnost sloužit. Buď je sobecká, obrácená k sobě samému: pak jsou lidským motorem konání touhy: chci mít lepší auto, větší dům, krásnější dovolenou, plnější lednici, luxusnější telefon,... a mohli bychom nacházet další a další touhy člověka. Ale všimli jste si, že spokojenost či nespokojenost vůbec nezávisí na množství, kolik toho člověk nemá nebo má? I bohatý člověk pracuje na tom, aby své bohatství rozmnožil. A není překvapením, že bohatý člověk může být také velmi nešťastný člověk. Pavel varoval Timotea:

• 1Tm 6:9-10 Kdo chce být bohatý, upadá do osidel pokušení a do mnoha nerozumných a škodlivých tužeb, které strhují lidi do zkázy a záhuby, 10 kořenem všeho toho zla je láska k penězům. Z touhy po nich někteří lidé zbloudili z cesty víry a způsobili si mnoho trápení.

Viděli jsme hluboké důvody, proč by si Pavel mohl stěžovat, v jaké že to je hrozné situaci – vězení, pouta, soud, očekávání odsouzení k smrti. Jak to, že si nenaříká a je dokonce spokojený?

2. Spokojenost křesťana

Opravdová spokojenost v tomto světě není způsobena nepřítomností překážek, těžkostí, zklamání a trápení. Nedostatek věcí, nesvobodou, nepříznivou situací, ve které se člověk nalézá. Zdroj křesťanské spokojenosti je vnitřní – je to dílo Ducha svatého, když nám přináší zvěst o Kristu, který naplňuje všechny potřeby člověka z pohledu věčnosti. Křesťanská spokojenost je pokojný a tichý vnitřní stav duše člověka, když se dobrovolně a radostně podřizuje a odevzdává do Boží Otcovské péče v jakékoliv situaci. V Kristu nám Bůh daroval vše. Když nám daroval svého jednorozeného Syna, odepře nám snad daleko menší dary? Ne – tu je ujištění Písma:

• Ř 8:32 On neušetřil svého vlastního Syna, ale za nás za všecky jej vydal; jak by nám spolu s ním nedaroval všecko?

To, co jako Boží děti máme, je nejen zaslíbení týkající se budoucnosti, tedy věčného života s Bohem v nebi. Ne, On nás obdaroval již dnes! Čím? Poslouchejte Pavla v listu Efezským:

• Ef 1:3 Pochválen buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nás v Kristu obdařil vším duchovním požehnáním nebeských darů;

To, co je potřeba v nebi, to nám daroval již dnes. Na prvním místě je to smíření skrze Kristovu oběť, pak synovství, když nás adoptoval za své děti. A spolu s tím jsou to věci tohoto světa, které potřebujeme k životu každý den:

• Mt 6:31-32 Nemějte starost a neříkejte: co budeme jíst? Co budeme pít? Co si budeme oblékat? 32 Po tom všem se shánějí pohané. Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete.

Je to zkouška pro naši víru: skutečně věřím Písmu, když v něm Duch svatý svědčí o tom, že Bůh je svrchovaný? Tedy, že On má všechny věci, události, lidi – s jejich činy ale i motivy, plně pod kontrolou? A nejen to, On vede kroky všech lidí, ať věřících nebo nevěřících k jen jednomu jedinému cíli: aby jej vše oslavilo!

• Př 16:9 Člověk uvažuje v srdci o své cestě, ale jeho kroky řídí Hospodin.

Co je konečný cíl člověka? Pavel to ví: ne mít naplněné všechny domnělé potřeby, ale oslavit Boha radovat se v něm po věky (Ř 11:36; Ž 73:25) A k tomu vede jen zbožnost zaměřená na Krista. Co charakterizuje takovou zbožnost?

• 1Tm 6:6-8 Zbožnost, která se spokojí s tím, co má, je už sama velké bohatství. 7 Nic jsme si totiž na svět nepřinesli, a také si nic nemůžeme odnést. 8 Máme-li jídlo a oděv, spokojme se s tím.

Jsi spokojený ve svém nitru, protože tě Kristus smířil se svým nebeským Otcem? Anebo si ještě stále myslíš, že budeš šťastnější, když budeš mít krásný dům? Nebo více peněz, lepší práci, manžela, manželku? I kdybys zítra v práci dostal přidáno dvojnásobek nebo našel manželku, nic z toho tě nemůže učinit šťastnějším a spokojenějším o nic déle, než bude trvat tvůj pozemský život. Dalších osmdesát let? Padesát? Deset? Jeden rok? Ale jsi-li smířen s Bohem skrze Krista, máš-li víru v Ježíše, tvého dokonalého Zástupce na kříži, pak jsi bohatý pro věčnost! Ne na jeden rok, ne na padesát, ne na osmdesát, dokonce ani na sto let! Jsi nesmírně bohatý v Kristu, kvůli Kristu a pro Krista navždy! Bez konce, bez omezení, napořád!

3. Spokojenosti se učíme

Nejsi spokojený s tím, co máš, protože se ti zdá, že máš příliš málo na to, co potřebuješ ty a tvá rodina? Ne nějaké obrovské množství majetku, ne to nepotřebuješ, říkáš si, ale tak akorát. Pavel se musel učit být spokojený.

• 11  .... naučil jsem se být spokojen s tím, co mám. 12 Dovedu trpět nouzi, dovedu mít hojnost. Ve všem a do všeho jsem zasvěcen: být syt i hladov, mít nadbytek i nedostatek.

Být spokojen s tím, co mám. Nejprve je potřeba říci, že být spokojený v Kristu neznamená rezignaci na stav, ve kterém se nacházím. Pavel byl v Asii odsouzen k smrti, rozloučil se se životem a nakonec říká: Bůh nás vysvobodil ze samého náručí smrti. (2K 1:9) A žádá korintské o modlitby, aby je Bůh vysvobodil i příště. V římském vězení pevně věří, že bude osvobozen, aby mohl sloužit nejen filipské církvi (1:25). Jiný příklad: Pavel píše Filemonovi: byl-li nějaký křesťan otrok, ať se tím trápit:

• 1K 7:21 Ale kdyby ses mohl stát svobodným, raději toho použij.

Modlitbu a všechny zákonné prostředky je užitečné použít, abychom dosáhli zlepšení stavu, ve kterém se nacházíme. Platí tě v práci méně než, kolegu, který dělá stejnou práci a má stejnou kvalifikaci i zodpovědnost? Pak je dobré se modlit k Pánu, aby naklonil srdce tvého zaměstnavatele a on jednal spravedlivě. Ale i kdyby se spravedlivě nezachoval, není to důvod, abys ty jednal hříšně, abys nechal díky jeho nespravedlnosti vypůsobit v sobě výčitky Bohu a vzdor. Můžeš odejít a najít jinou práci, je-li to možné. Zvlášť když je potřeba, aby ses staral o svou rodinu. Anebo se budeš ty i tvá rodina učit, jak být spokojený i v takové situaci. Ale pokud by tvým motivem mělo být vydělat více peněz, abys uspokojil svoje touhy po pohodlnějším životě, větším autě atd., pak si dávej pozor. V listu Židům čteme toto varování:

• Žd 13:5 Nedejte se vést láskou k penězům; buďte spokojeni s tím, co máte. Vždyť Bůh řekl: `Nikdy tě neopustím a nikdy se tě nezřeknu.´6  Proto smíme říkat s důvěrou: `Pán při mně stojí, nebudu se bát. Co mi může udělat člověk?´

Nemluvím zde ani o tom, že všechno, co děláme, máme činit k Boží slávě: to znamená i pracovat, jak nejlépe umíme, svědomitě. Ale i tento nevěřící svět se mnohdy snaží dělat věci co nejlépe – co nejlépe se učit, pracovat poctivě, vymýšlet zlepšení, jak to udělat, aby se firmě lépe dařilo. Ale křesťan to vše navíc dělá, aby se Kristus oslavil. Pro Krista. On musí být přece cíl našeho jednání, Jeho sláva, protože všechny ostatní cíle jsou příliš malé a pomíjející. Budeme-li mít na zřeteli tento cíl, on sám nás povede v porozumění, kdy se snažím ne už proto, abych Krista oslavil (vydal o něm svědectví, pomohl někomu jej poznat, atd.), ale dělám to z jiných důvodů. Pavel se učil v situacích, kterými ho Bůh provázel, jak být spokojený s tím, co mu Bůh právě dává. Někdy měl nedostatek -

• 2K 11:26-27 Častokrát jsem byl na cestách - v nebezpečí na řekách, v nebezpečí od lupičů, v nebezpečí od vlastního lidu, v nebezpečí od pohanů, v nebezpečí ve městech, v nebezpečí v pustinách, v nebezpečí na moři, v nebezpečí mezi falešnými bratřími, 27  v námaze do úpadu, často v bezesných nocích, o hladu a žízni, v častých postech, v zimě a bez oděvu.

jindy hojnost: při ztroskotání na ostrově Malta jej hostil správce ostrova Publius. Pavel uzdravoval nemocné a správce jej štědře obdaroval (Sk 28:7). Ve Filipis byli spolu se Silasem hosty v domě právě obrácené Lydie, obchodnice s purpurem. Vlastnila dům, ve kterém se o ně starala. Žalářník ze stejného města je hostil u stolu. Pavel se učil být spokojený v každé životní situaci. Kde k tomu bral sílu?

4. Kristus je klíč (v. 13)

• 13 Všecko mohu v Kristu, který mi dává sílu.

Kde sebral Pavel sílu být spokojený i uprostřed pronásledování, v žalářích, tváří tvář ohrožení života na cestách? Jak to, že jej nevidíme si Bohu stěžovat, čím že to musí procházet? Jak to že Pánu nevyčítá, co se mu to jen děje. Ani ho neslyšíme dovolávat se k Bohu nějakých práv, která by u Něho měl mít! To je tak silný? Tak asketický, že skoro nic nepotřebuje? Ne. Ta síla není totiž Pavlova. To Pán Ježíš je tou vnitřní silou, která Pavla uschopňuje být spokojený v každé životní situaci. Jeho vyznání, které píše galatské církvi, je vyznáním každého učedníka Pána Ježíše:

• Gal 2:19-20 ... Jsem ukřižován spolu s Kristem, 20 nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. A život, který zde nyní žiji, žiji ve víře v Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne.

To skrze víru v Krista nyní Duch svatý se stal živou vodou vyvěrající z Pavlova nitra (J 7:38). Možná nebudeme mít dům, nebo auto, možná budeme pro Krista ve vězení, nebo nebudeme moct cestovat – jet k moři. Ale v Kristu máme odpuštění hříchů a věčný život. Pokoj s Bohem. Jsme občané nebes. V Něm máme všechno, co potřebujeme pro věčnost. To je spokojenost v Kristu, který nám dává sílu. Všecko mohu (v. 13), říká Pavel. Tak určitě by nevydržel všechny situace – jako např. stále bez jídla a pití, týdny a týdny. Ne to není ten význam. Ale říká nám, že tam, kde končí Pavlovy schopnosti, jeho síla, tam kde se blíží až smrti, v takových situacích jej posiluje Kristus nadpřirozenou silou a učí ho spoléhat na Krista a podřizovat svou mysl Boží vůli, místo své. V tom je jeho radost a pokoj, vždyť nebeský Otec ví, co potřebuje. A také ví, že tohle je ta nejlepší cesta, jak být posvěcenější a přinést tak Bohu slávu. Dostatečnost Kristovy milosti, které se Pavel naučil, ho vedla k vyznání:

• 2K 12:10 Proto rád přijímám slabost, urážky, útrapy, pronásledování a úzkosti pro Krista. Vždyť právě když jsem sláb, jsem silný.

Tvá spokojenost křesťane, neleží ve věcech tohoto světa ani v okolnostech, do kterých nás Bůh staví. Není a ani nemůže být závislá na míře zdraví, které máme nebo nám chybí. Ani na majetku, ani na vztazích s druhými. Ani na pozici, jakou zastáváš v práci. Tvá spokojenost je ukotvena v Kristu. To On ti dává sílu pro jakoukoliv životní situaci. Bůh o tobě ví. Ví vše, co je i co bude. A nikdy tě neopustí, ale oslaví se na tvém životě.

• 1J 2:15 -17 Nemilujte svět ani to, co je ve světě. Miluje-li kdo svět, láska Otcova v něm není. 16 Neboť všechno, co je ve světě, po čem dychtí člověk a co chtějí jeho oči a na čem si v životě zakládá, není z Otce, ale ze světa. 17 A svět pomíjí i jeho chtivost; kdo však činí vůli Boží, zůstává na věky.
• A Bůh pokoje bude s vámi (4:9).