Prosby, modlitby, přímluvy, díkůvzdání! Proč? 1 Tm 2,1-8;

Prosby, modlitby, přímluvy, díkůvzdání! Proč? 1 Tm 2,1-8;

Motto: Skutky apoštolské 1:14 Ti všichni se svorně a vytrvale modlili spolu se ženami, s Marií, matkou Ježíšovou, a s jeho bratry.

Úvod

Pokoj vám a milost Boží a Kristovu! Všichni, kdo jste dnes tady. Jste na tom nejlepším místě, na jakém můžete být. A to v tom nejlepším čase. Samo o sobě není toto místo výjimečné naprosto ničím. Funkcionalistická budova z dob normalizace. Fádní, šedá, stará a notně opotřebená! Ale každou neděli, a tedy i dnes v půl desáté ráno zde začíná bohoslužebné shromáždění. Bohoslužebné, tedy sloužící Bohu. Jak toto shromáždění slouží a má sloužit Bohu? Bůh je Pán. Stvořitel všech světů i bytostí v nich. Nikdo není jako On! Svébytný, svrchovaný, všemohoucí, všudypřítomný, dokonale svatý. Ten, jenž je od věků do věků, má život sám v sobě, dává život všemu ostatnímu. Je hoden chvály, díků, uctívání. Je hoden služby od každé bytosti i od koruny stvoření, člověka. Vše, co žije má žít k Jeho slávě!

A proto jsme dnes zde. A je to Boží milost. Protože bychom mohli být kdekoli jinde. Jeden na rybách. Druhý v nákupním centru. Třetí ještě v posteli. Každý podle svých představ, zálib a tužeb, které jsou padlé. Nutí nás sloužit na prvním i na posledním místě sobě samým a ne Bohu, který jediný je hoden!

Pavel apoštol ve svém listu do Galácie, v šesté kapitole, ve verši patnáct říká:

• Galatským 6:15 Neboť nezáleží na obřezanosti ani neobřezanosti (chápejte v kontextu na obřezanosti, neobřezanosti těla), nýbrž jen na novém stvoření.

A tak každý, kdo je zde na tomto místě a narodil se z Boha skrze víru a pokání. Každý takový člověk má opravdu důvod k radosti. K veliké vděčnosti. Celý pozemský život, ale i celá věčnost je tu nyní proto, aby chválil Boha dnem i nocí. Uctíval Ho a sloužil Mu z celého srdce!

A pokud je zde někdo, kdo ještě nečinil pokání a nevěří evangeliu. I on je na tom nejlepším místě. Uprostřed bohoslužebného shromáždění církve. Tento sbor, ačkoli nevyniká svou velikostí. Jistě ani není tím nejdokonalejším sborem Kristovi církve v této zemi. Tento sbor je zde jako shromáždění Božího lidu, královského kněžstva! A slouží Bohu, modlí se za každého, kdo v tomto sboru slyšel z Boží dobroty a milosti evangelium. Aby každý takový muž, žena, či dítě byli vekřtěni do těla Kristova mocí stejného Božího Ducha. Mocí stejné krve jediného Ježíše Krista. Mocí kříže a vzkříšení Syna Božího!

Písmo ústy Pána Ježíše vybízí k aktivnímu jednání. Volá na člověka přijď a pros! Přijď a hledej! Přijď a tluč! Vytrváš-li, dostaneš. Vytrváš-li, nalezneš. Vytrváš-li, bude ti otevřeno. A také v Písmu stojí psáno:

• Zjevení Janovo 21:5 Ten, který seděl na trůnu, řekl: "Hle, všecko tvořím nové." A řekl: "Napiš: Tato slova jsou věrná a pravá." 6 A dodal: "Již se vyplnila. Já jsem Alfa i Omega, počátek i konec. Tomu, kdo žízní, dám napít zadarmo z pramene vody živé.

A tento pramen vody živé má moc stát se v nitru člověka pramenem vyvěrajícím k životu věčnému. Tedy stává se pramenem věčným!

Pojďme tedy nyní všichni ke Stvořiteli veškerého života. Pojďme i k jedinému zdroji života věčného. Ke Kristu, do Jeho slova. Do Jeho učení. Pojďme pít z Krista! Kéž všichni máme tu pravou žízeň, která se dá utišit jen vodou, kterou On dává! Náš dnešní text bude z 1 Tm 2,1-8.

Odkazy: Ga 6,15; ZJ 21,5-6;

1 Timoteovi 2:1 Na prvním místě žádám, aby se konaly prosby, modlitby, přímluvy, díkůvzdání za všechny lidi, 2 za vládce a za všechny, kteří mají v rukou moc, abychom mohli žít tichým a klidným životem v opravdové zbožnosti a vážnosti. 3 To je dobré a vítané u našeho Spasitele Boha, který chce, 4 aby všichni lidé došli spásy a poznali pravdu. 5 Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, 6 který dal sám sebe jako výkupné za všechny, jako svědectví v určený čas. 7 Byl jsem ustanoven hlasatelem a apoštolem tohoto svědectví – mluvím pravdu a nelžu – učitelem pohanů ve víře a v pravdě. 8 Chci tedy, aby se muži všude ve shromáždění modlili, pozvedajíce ruce v čistotě, bez hněvu a hádek.

Důležitost modlitby! Verše 1-2;

Pavel apoštol začíná náš dnešní text slovy: „Na prvním místě žádám! ČSP říká: „Především tedy prosím! Oba české překlady vyjadřují naléhavost Pavlovy, prosby, žádosti. V řeckém originále je zde stejné slovo, jako v Ř 12,1; slovo parakaló. V Ř 12,1 stojí.

• Římanům 12:1 Vybízím(parakaló) vás, bratří, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba.

Římanům 12,1 nám také ukazuje příčinu mocné naléhavosti Pavlovy prosby. Jde o Boží milosrdenství. Ne o to jedno Boží milosrdenství, ale o ta mnohá, četná Boží milosrdenství. Kterými Bůh zahrnuje a plní život svých milovaných dětí! Jde o plnost Boží dobroty a Božích milosrdenství. Písmo svědčí o této Boží dobrotě.

• 1 Korintským 2:9 Ale jak je psáno: `Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují.´

Tuto plnost Boží štědrosti zakoušíme už nyní v tomto čase. Navzdory tomu, že celý svět leží ve zlém! A právě proto, že Bůh je k nám tak plně, nevýslovně štědrý a Jeho dobrota se nedá sečíst, proto nám Pavel v Římanům říká, abychom byli pravou, Bohu příjemnou obětí v celém způsobu života. A v našem dnešním textu pro to samé bohatství Boží slávy, dobroty a milosrdenství nás Pavel naléhavě, neodbytně volá k čemu? O co nás naléhavě žádá? K čemu nás tak silně vybízí? aby se konaly prosby, modlitby, přímluvy, díkůvzdání za všechny lidi, za vládce a za všechny, kteří mají v rukou moc, abychom mohli žít tichým a klidným životem v opravdové zbožnosti a vážnosti.

Pojďme se podívat blíže na to, co po nás Pavel žádá. Jde o prosby, modlitby, přímluvy, díkuvzdání. A to za všechny lidi, kteří odcházejí do zahynutí. Tedy za padlý svět, lidstvo. Za vládce a všechny mocné, které Bůh ustanovil, že mají v rukou moc ve společnosti. Zastřešujícím slovem zde je slovo modlitba. Jak prosby, tak i přímluvy a díkuvzdání spadají do této zastřešující kategorie!

Co znamená slova modlitba? Jde o něco, co je adresované výlučně Bohu. Svět by souhlasil, že je to něco, co je adresované výlučně vyšší moci. Podle něj však všem různým, lidstvem vymyšleným a lidstvem uctívaným bohům, bůžkům, modlám!  Ale biblický význam slova modlitba zužuje tuto skutečnost pouze na něco, co je adresované jedinému, pravému, biblickému Bohu a nikomu jinému! Modlit se k něčemu, co je smyšlené, nebo k něčemu co sice existuje, ale není to Bůh. To Bible nazývá prázdnou marnosti, modlářstvím a také okultismem. Poslyšte slova Písma o pravém Bohu.

• Deuteronomium 4:32 Jen se ptej na dřívější časy, které byly před tebou, od chvíle, kdy Bůh stvořil na zemi člověka. Ptej se od jednoho konce nebes ke druhému, zda se stala tak veliká věc anebo bylo o něčem takovém slýcháno. 33 Zdali kdy slyšel lid hlas Boha mluvícího zprostředku ohně, jako jsi slyšel ty, a zůstal naživu, 34 anebo zdali se pokusil nějaký bůh přijít a vzít pronárod zprostředku jiného pronároda zkouškami, znameními, zázraky a bojem, pevnou rukou a vztaženou paží, velkými hroznými činy, jak to vše s vámi učinil Hospodin, váš Bůh, v Egyptě tobě před očima.

Milovaní, jenom pravý Bůh se může prokazovat a jednat jako Bůh a vyslýchat modlitby těch, co k Němu volají! A jenom prosby, přímluvy a díkuvzdání tomuto jedinému, pravému Bohu jsou hodny nazývat se modlitbou!

A co slovo prosby, které Pavel používá? V řečtině slovo deésis. Toto slovo vyjadřuje druh modlitby definované konkrétní potřebou. Poslouchejte dobře: úpěnlivá naléhavá, vroucí modlitba. Adresovaná pravému Bohu za něco, co schází. Čeho se nedostává! Co chybí! A vskutku celé té jmenované skupině v Tm 2,1-2 se nedostává mnoha věcí. Schází Boží bázeň a tím i moudrost! Schází usmíření, živý vztah s Bohem! Schází život, neboť jsou mrtví ve svých vinách a pod Božím hněvem! Ř 1,18; Ef 2,1;

Vidíte, jak nám to krásně do sebe zapadá? Nyní slovo přímluvy. Přímluvy v modlitebním životě jsou určovány tím, že člověk nejen uvidí potřebu toho, za koho se modlí. Ten kořen řeckého originálu ukazuje na hluboké sblížení srdcí. Ten, který se modlí se ve svém srdci přiblížil plnému poznání potřeby člověka, za kterého se modlí. Není to tedy jen poznání intelektuální, že dotyčný něco potřebuje. Ale jde o srdce, které se modlí naplněné pravým soucitem a opravdovou vůlí učinit vše, co je v jeho silách, aby daná potřeba byla naplněna! V Písmu se toto slovo používá hlavně k popisu toho, co činí Pán Ježíš Kristus a Duch svatý. Když se přimlouvají za věřící! A dobře to uvidíme v následujícím textu.

• Marek 6:34 Když vystoupil, uviděl velký zástup a bylo mu jich líto, protože byli jako ovce bez pastýře. I začal je učit mnohým věcem.

Ten, kdo se přimlouvá, se ve svém srdci intimně sblížil s tím, za koho prosí. S jeho naléhavou potřebou. Jde to tak daleko, že tuto potřebu druhého, její naplnění, považuje za svou vlastní největší potřebu! Potřeba dotyčného člověka se tak stává mou nejvlastnější potřebou a učiním nejen na modlitbách vše, co je v mých silách, abych ji naplnil! Jako Pán Ježíš, místo odpočinku začal zástupy vyučovat pravdě.

Dostáváme se k poslednímu druhu modlitby. Díkuvzdání. Když děkujeme. Projevujeme svou opravdovou vděčnost. V takové modlitbě si ceníme každého člověka, za kterého se modlíme. Jsme za něj Bohu vděční a Bohu za něj děkujeme! Máme opravdovou radost z toho, že nám Bůh dotyčného dal do života!

Už spolu dobře vidíme, jak je modlitba důležitá? Komu je určená a ke komu směřuje? Z čeho se skládá a co nás učí? Pravá modlitba je určená výlučně Božímu lidu. Směřuje výlučně k Bohu! Učí nás rozpoznávat a naplňovat potřeby těch, za které se modlíme. Učí nás soucitu, který si uvědomuje hloubku potřeb druhých a přijímá je za své. Naplňuje je před těmi svými! Modlitba, pokud je v souladu s Boží vůlí uctívá a chválí Boha, vzdává mu čest a chválí Ho za Jeho dobrotu. Je k Jeho slávě, protože On je tím jediným, který má moc vyslýchat a naplňovat modlitby svého lidu.

Tak Bůh prokazuje svou věrnost, když vyslýchá modlitby svého lidu. Náš konkrétní text ukazuje modlitbu jako prostředek. Který Bůh určil jako pravý projev lásky, soucitu, porozumění pro naléhavé potřeby, utrpení a bídu těch, co odcházejí do zahynutí, nebo jsou v jakémkoli ohledu jinak potřební! Modlitba také tím vším tedy buduje náš zbožný charakter, lásku k Bohu a druhým lidem. Soucit a Slitování. Buduje náš osobní vztah s Bohem a dává růst naší důvěře v Něj!

V neposlední řadě modlitba je velmi důležitá, abychom rostli v poznání Boha a v posvěcení. Je důležitá pro tichý a klidný život v opravdové zbožnosti a vážnosti!

Tak moji drazí, zůstanou tváří v tvář takové mocné skutečnosti naše srdce a ústa němá? Anebo vytryskne z naší nejvnitřnější podstaty. Z nových stvoření a srdcí v nás mocný proud modliteb, přímluv, proseb, díkučinění a chval? Kéž vás vede sám Pán Ježíš a Jeho svatý Duch hluboko do opravdové vroucí modlitby!

Odkazy: Ř 12,1; 1,18; 1 K 2,9; Dt 4,32-34; Ef 2,1; Mk 6,34;

Modlitby Božího lidu jsou živým svědectvím světu o Kristu a evangeliu! Verše 3-7;

Pavel pokračuje. Když se Boží lid modlí k živému Bohu v souladu s Jeho vůlí. Tak Pavel říká, že je to dobré a vítané u našeho Spasitele Boha! A jsme opět v Ř 12,1. Kde Písmo říká, že máme přinášet sami sebe jako oběť živou, svatou a Bohu milou, příjemnou! V Božích očích je nanejvýše dobré, když se Jeho lid modlí podle Jeho vůle! Jste skutečně živí Bohu, když se nemodlíte? Ne! Jste svatí, tedy dokonalí, když se nemodlíte? Ne! Jste Bohu milí, příjemní a potěšujete Ho, jak On chce, když se nemodlíte? Ne! Něco schází, že? Potom je potřeba, aby se někdo modlil za vás a vaše modlitby. Za něco, co vám ve vašich životech schází a je vaší nenaplněnou, zato nezbytnou potřebou!

V našem textu je modlitba podřízená evangeliu a jeho šíření. Pavel mluví o lidech jdoucích do zahynutí. O lidech majících ve svých rukou moc, kteří ovlivňují výkonem této moci šíření evangelia. Mluví o tom, že nespasení lidé jdoucí do pekla potřebují naše modlitby, aby ti z nich, kteří patří Bohu se doslechli o Bohu a Jeho Synu Ježíši Kristu. Aby uvěřili a činili pokání. Modlitby jsou tedy i hybnou silou zvěstování evangelia. Vždyť co nám Pavel píše?

3 To je dobré a vítané u našeho Spasitele Boha, který chce, 4 aby všichni lidé došli spásy a poznali pravdu. 5 Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, 6 který dal sám sebe jako výkupné za všechny, jako svědectví v určený čas. 7 Byl jsem ustanoven hlasatelem a apoštolem tohoto svědectví – mluvím pravdu a nelžu – učitelem pohanů ve víře a v pravdě.

Vidíme tedy, že modlitba je nezbytně potřebná už pro samotné šíření evangelijní zvěsti. Té zvěstí, které nejenom Pavel byl ustanoven jako její hlasatel a zvěstovatel. Ale přeci my všichni máme nést tuto zvěst všem lidem. Bez modlitby to nepůjde!

V textu také stojí, že Bůh chce, aby všichni lidé došli spásy. Ale Písmo se vykládá vždy Písmem. Musíme tedy dobře pochopit a porozumět, jak Bůh chce. Jakým způsobem platí, že Bůh chce, aby všichni lidé došli spásy. Víme přeci, že všichni lidé do jednoho nebudou spaseni. Ale celé Písmo je Boží slovo. I náš dnešní text.  A proto musí platit a mít logické a biblické vysvětlení!

Znamená to, že náš Bůh není všemohoucí a nedokáže zajistit, aby byli všichni lidé do jednoho spaseni, když si to přeje? Můžeme z tohoto textu něco takového obhájit? Že někdo, nebo něco může Bohu zabránit v naplnění Jeho vůle? Že je Jeho vůle slabá a nedostatečná? Myslím, že ne! Písmo jasně svědčí o Bohu!

• Izajáš 59:1 Hle, Hospodinova ruka není krátká na spasení, jeho ucho není zalehlé, aby neslyšel.

Vidíme znovu tu spojitost modlitby a spásy? Je to úžasné, že? Abychom mohli tvrdit, že Bůh něco chce, ale může Mu v tom něco, nebo někdo zabránit. Museli bychom popřít mnoho dalších míst z Písma hovořících o Bohu, který vše, co chce koná a naplní! Kdyby to tak u Boha nebylo, naše důvěra Božím zaslíbením by utrpěla nenapravitelné škody a to myslím, že po právu! Jak to tedy je?

Boží vůli můžeme v Písmu rozdělit na dekretivní, svrchovanou, která se naplní, protože Bůh si na věčnosti předsevzal, že se tato Jeho dekretivní, svrchovaná vůle naplní do posledního písmenka, do poslední čárky!

• Matouš 5:18 Amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine ani jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se všechno nestane.

Tato věčná dekretivní, svrchovaná vůle zajišťuje, že všichni, které Bůh vyvolil budou také spaseni. Římanům osmá kapitola:

• Římanům 8:28 Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí. 29 Které předem vyhlédl, ty také předem určil, aby přijali podobu jeho Syna, tak aby byl prvorozený mezi mnoha bratřími; 30 které předem určil, ty také povolal; které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také uvedl do své slávy.

Vidíte, ani jeden z vyvolených a povolaných ke spáse nebude ztracen, ponechán na cestě, nebo zapomenut! Pavel aby zdůraznil nezměnitelnost této Boží dekretivní vůle, používá minulý čas.

Ale v Písmu vidíme i Boží vůli perceptivní, přikazující. A můžeme o této vůli říci, že je to Boží vůle, která něco nějak vnímá a k něčemu se tedy i nějakým způsobem staví! Toto vnímání a tento postoj této vůle vychází ze samotné svaté podstaty našeho Boha! Člověk vzbouřený a hřešící proti Bohu není a nikdy nebude něčím, co si svatý Bůh svrchovaně přeje. S čím se jen tak smíří! Celé Písmo hovoří jasně o tom, že Bůh volá každého člověka k pokání. Je to Boží příkaz a zároveň zodpovědnost každého člověka činit pokání. Ale to neznamená, že když se všem lidem přikazuje, že všichni lidé budou spaseni!

• Ezechiel 33:11 Řekni jim: Jakože jsem živ, je výrok Panovníka Hospodina, nechci, aby svévolník zemřel, ale aby se odvrátil od své cesty a byl živ. Odvraťte se, odvraťte se od svých zlých cest! Proč byste měli zemřít, dome izraelský?"

Vidíte ten kontext? Bůh si nepřeje, aby jakýkoli člověk jako svévolník žil a jako svévolník zemřel! A přikazuje všem, aby se odvrátili od svých zlých cest! A co skutky sedmnáct?

• Skutky apoštolské 17:30 Bůh však prominul lidem dobu, kdy to ještě nemohli pochopit, a nyní zvěstuje všem, ať jsou kdekoliv, aby této neznalosti litovali a obrátili se k němu. 31 Neboť ustanovil den, v němž bude spravedlivě soudit celý svět skrze muže, kterého k tomu určil. Všem lidem o tom poskytl důkaz, když jej vzkřísil z mrtvých."

Slovní obrat „zvěstuje všem“ je ve studijním překladu přeložen jako přikazuje všem! Vidíte, že Skutky 17,30-31 jsou pro svět tím samým příkazem k pokání a odvrácení se od hříchu, jako Ez 33,11 byl příkazem primárně pro Izrael a je dnes i pro celý svět jasným příkazem k pokání a odvrácení se od hříchu!

V tomto světle potom musíme vykládat náš dnešní text. A v něm slova hovořící o tom, že Bůh si přeje, aby všichni lidé došli spásy. A v tomto kontextu je náš dnešní text naprosto pravdivým Božím slovem. Bůh si nepřeje, aby člověk hřešil, protože z celé své podstaty nenávidí hřích. Bůh si v tomto kontextu nepřeje, aby jakýkoli člověk skončil pro svůj hřích zatracený v pekle. Protože Bůh nenávidí důsledky hříchu, a tedy i věčnou zkázu duše! Bůh je přeci dobrý. A Písmo jasně svědčí, pro koho Bůh primárně připravil peklo jako věčný trest.

• Matouš 25:41 Potom řekne těm na levici: `Jděte ode mne, prokletí, do věčného ohně, připraveného ďáblu a jeho andělům!

To, co ale jasně nade všechnu pochybnost je v našem textu vidět na první pohled, je modlitba. Její důležitost. Její pevné místo v životě každého křesťana. Chcete žít zbožným, tichým a vážným způsobem života? Chcete, aby se lidé dozvěděli o Kristu a evangelium se šířilo? Chcete, aby ti, co Kristu patří činili pokání a věřili evangeliu? Vím, že všichni řeknete ano. Ale jestli se nemodlíte, jestli se nepřimlouváte, jestli neprosíte a jestli Bohu nevzdáváte vytrvale díky. Jak můžete tvrdit, že skutečně chcete všechny tyto dobré, Bohu milé věci? Pavel přeci nelže! Náš dnešní text zní:

1 Timoteovi 2:1 Na prvním místě žádám, aby se konaly prosby, modlitby, přímluvy, díkůvzdání za všechny lidi, 2 za vládce a za všechny, kteří mají v rukou moc, abychom mohli žít tichým a klidným životem v opravdové zbožnosti a vážnosti. 3 To je dobré a vítané u našeho Spasitele Boha, který chce, 4 aby všichni lidé došli spásy a poznali pravdu. 5 Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, 6 který dal sám sebe jako výkupné za všechny, jako svědectví v určený čas. 7 Byl jsem ustanoven hlasatelem a apoštolem tohoto svědectví – mluvím pravdu a nelžu – učitelem pohanů ve víře a v pravdě.

Odkazy: Ř 12,1; 8,28-30; Iz 59,1; Mt 5,18; 25,41; Ez 33,11; Sk 17,30-31;

 

Muži a jejich úloha i zodpovědnost v modlitbě! Verš 8

Dostáváme se k našemu poslednímu verši. Co v něm stojí? 8 Chci tedy, aby se muži všude ve shromáždění modlili, pozvedajíce ruce v čistotě, bez hněvu a hádek.

Není to překvapivé? Není to nanejvýše zajímavé? Pavel hovoří o tom, jak je důležité pro všechny Boží děti, pro všechny křesťany, aby se modlili. Ukazuje nám, jak je to důležité pro svět odcházející do zahynutí. Vidíme, jak je to potřebné k tomu, aby se šířila dobrá zpráva o spasení v Kristu. Poznáváme, jak je to důležité pro nás samotné. Proto, abychom mohli žít zbožně a svatě! A najednou? Prásk! Už ne vy všichni, ne Boží lid jako celek. Jako tělo Krista!

Pavel přechází jakoby z ničeho nic k mužům. Je to skutečně tak překvapivé? Ne přeci. Vždyť už v Genesis vidíme mužovu zodpovědnost. Za ženu, za Evu a za celé stvoření. Muž byl stvořen jako první. A Bůh učinil muži ženu jako pomoc jemu rovnou. 1 Tm 2, 13;

Nesmějí se ženy ve shromáždění modlit za ztracené? Nesmějí se ženy ve shromáždění modlit?  Možná by někteří bratři trvali na tom, že to druhá kapitola 1 Tm učí. Ale já si to nemyslím. Nejsem si tím jistý.  Druhá kapitola 1 Tm listu jasně učí, že žena nemá mít moc nad mužem ve shromáždění církve ve smyslu toho, že by zatoužila být učitelem v církvi. Pavel ženám nedovoluje, aby v tomto smyslu učitelského úřadu v církvi disponovaly jakoukoli pravomocí nad muži ve shromáždění. Protože ta náleží starším.1 Tm 5,17;

O čem tedy je ten Pavlův přechod, kdy přikazuje mužům, aby se všude ve všech shromážděních modlili a pozvedali v modlitbě a v čistotě ruce k Bohu? Když se podíváte na druhou kapitolu 1 Tm. Vidíte, že Pavel mluví o pořádku v církvi, který přesně naplňuje řád Božího stvoření! Muž je hlava, byl stvořen jako první. Žena jako pomoc muži ve všem rovnocenná. Ale zodpovědnost leží na muži. V konečném důsledku nese za pád plnou odpovědnost a vinu Adam. Ř 5,12-21; A co říká 1 Korintským?

• 1 Korintským 15:21 A jako vešla do světa smrt skrze člověka, tak i zmrtvýchvstání: 22 jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu všichni dojdou života.

Také v Efezským, v páté kapitole čteme:

• Efezským 5:21 V poddanosti Kristu se podřizujte jedni druhým: 22 ženy svým mužům jako Pánu, 23 protože muž je hlavou ženy, jako Kristus je hlavou církve, těla, které spasil. 24 Ale jako církev je podřízena Kristu, tak ženy mají být ve všem podřízeny svým mužům. 25 Muži, milujte své ženy, jako si Kristus zamiloval církev a sám se za ni obětoval, 26 aby ji posvětil a očistil křtem vody a slovem; 27 tak si on sám připravil církev slavnou, bez poskvrny, vrásky a čehokoli podobného, aby byla svatá a bezúhonná. 28 Proto i muži mají milovat své ženy jako své vlastní tělo. Kdo miluje svou ženu, miluje sebe.

Zde jasně vidíme zodpovědnost mužů. Mají ve všem vést. Ve všem chránit. Ve všem jít příkladem! Žádný diktátor, žádný mačo, že? Ale jdoucí v předu. Dávající ten nejlepší příklad!  Mají k tomu sami ten nejlepší příklad. Toho nejlepšího Učitele! Ten nejlepší vzor! Pána Ježíše Krista samotného! Jsou zodpovědní za celý život svých žen a rodin. Duchovní i materiální zaopatření. A tedy i za život duchovní rodiny, církve nesou zodpovědnost na prvním místě muži! A to nejen starší církve.

To je Boží stvořitelský řád.  Všimli jste si, jak v evangeliích ženy následují Pána Ježíše a kolik jich je? Byly první u hrobu po sobotě! Viděli vzkříšeného Krista. Mt 28; staraly se před tím celou dobu o Pána Ježíše a kvůli Němu a pro Něj i o jeho učedníky! Milovaní bratři, buďme rádi, že Pán Ježíš není dnes mezi námi přítomen v těle. Nikdo z nás by neměl šanci obstát vedle Něj! On Syn Boží, Bůh v těle! Dokonalý muž, druhý Adam. Duch oživující! Ten, který se nezalekl smrti. Ten, který pil kalich hrozivého Božího hněvu pro nás a za nás! Co říká o Kristu Jan Křtitel? Podle slov Pána Ježíše je Jan Křtitel největší ze smrtelníků! Poslouchejte:

• Lukáš 7:27 To je ten, o němž je psáno: `Hle, já posílám posla před tvou tváří, aby ti připravil cestu. ´ 28 Pravím vám, mezi těmi, kdo se narodili z ženy, nikdo není větší než Jan

A co na to sám Jan Křtitel?

• Lukáš 3:15 Lidé byli plni očekávání a všichni ve svých myslích uvažovali o Janovi, není-li on snad Mesiáš. 16 Na to Jan všem řekl: "Já vás křtím vodou. Přichází však někdo silnější, než jsem já; nejsem ani hoden, abych rozvázal řemínek jeho obuvi; on vás bude křtít Duchem svatým a ohněm.

Nejsem hoden učinit Kristu ani tu nejpodřadnější službu těch nejníže postavených otroků! To říká ten, jehož sám Pán nazývá největším narozeným z těla!

Pravý muž je ten, kdo ve všem poslušně následuje Pána Ježíše Krista. Biblický pohled na pravého muže je v naprostém protikladu od toho, co si myslí svět o „pravém muži“! Pravý muž tedy nevelí z trůnu. Ze zadních pozic, kdy by posílal všechny ostatní kupředu a sám by zůstal vzadu. Dokonce by posílal dopředu před sebou ženy a děti! Pravý muž nechce po druhých, co sám nečiní! Nepožaduje dokonalost, když ji sám nemá a sám o ni neusiluje po vzoru Krista!

Tento svět zažil jediného, skutečně pravého muže. Ježíše Krista! A co o Něm Písmo praví?

• Marek 10:45 Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé."

V tomto kontextu milovaní musíme pohlížet na náhlý přechod Pavla k verši osm. Kde přikazuje:

1 Tm 2,8 Chci tedy, aby se ( na prvním místě) muži všude ve shromáždění modlili, pozvedajíce ruce v čistotě, bez hněvu a hádek.

Muži musí vést doma své rodiny a ženy k modlitbě a v modlitbách. A jít jim příkladem. Ne tyransky přikazovat. Muži musí vést všude ve všech shromážděních sbory k modlitbě a v modlitbách a jít jim tak příkladem! Petr píše.

• 1 Petrův 5:1 Starší mezi vámi napomínám, sám také starší, svědek utrpení Kristových i účastník slávy, která se má v budoucnu zjevit: 2 Starejte se jako pastýři o Boží stádce u vás, ne z donucení, ale dobrovolně, jak to Bůh žádá, ne z nízké zištnosti, ale s horlivou ochotou, 3 ne jako páni nad těmi, kdo jsou vám svěřeni, ale buďte jim příkladem. 4 Když se pak ukáže nejvyšší pastýř, dostane se vám nevadnoucího vavřínu slávy.

Snad zde není někdo, kdo by se chtěl přít o tom, že principy v 1 Pt 5,1-4 jsou jen pro starší sboru. A že neplatí pro každého muže doma v rodinách i ve shromáždění! A v konečném důsledku přeci všichni, muži, ženy, děti mají takto Kristu v církvi sloužit! Dobrovolná, radostná služba, vycházející z pastýřského srdce! Ne z donucení! Ne ze zištnosti! A nemluvím pouze o penězích. Sloužit někomu proto, že mi to on později oplatí. To je zištnost! Co jsme my dali na oplátku Kristu? Naši vzpouru, naše hříchy. A přesto za nás šel na dřevo kříže! A všimněte té nejmocnější motivace pro nás. Ve verši čtvrtém. Nevadnoucí vavřín slávy od samotného Pána Ježíše!

Poslední věc. Všimněte si, že hřích brání modlitbě! A proto nejen muži. Ale my všichni se máme modlit v čistotě a bez hádek, hněvu a sporů, které jsou zhoubou svatosti a spravedlnosti! A my muži v tom máme být zase první. Máme být příkladem, jenž vede druhé k dobrému!

Odkazy: 1 Tm 2,13; 5,17; Ř 5,12-21; 1 K 15,21-22; Ef 5,21-28; Mt 28; Lk 7,27-28; 3,15-16; Mk 10,45;

Aplikace.

Bez modlitby nelze jít kupředu a naplňovat Boží vůli v našich životech! Proste proto Pána Ježíše, aby z každého z nás učinil skutečného modlitebníka! Modlitba, jak bylo již řečeno, je prostředek budující lásku, soucit, porozumění pro potřeby druhých. Pochopení pro bídu a utrpení těch, co jdou do zahynutí. Buduje zbožný charakter, lásku k Bohu i lidem. Buduje náš osobní vztah s Kristem a roste naše důvěra Bohu!

Modlitba je nezbytná proto, abychom mohli žít svatě, zbožně v tomto věku a očekávali s pevnou jistotou návrat našeho Pána Ježíše!

Modlitba není možnost, kterou zvolím, budu-li chtít. Ale příkaz Boží vůle! Hřích brání našemu přístupu k Bohu i naší modlitbě!

Pokud se ve shromáždění a v rodinách vytrvale a usilovně nemodlí bratři, muži. A nevedou tak k modlitbě druhé. Je něco v takovém sboru, v takové rodině špatně!

Ale nejenom muži se mají modlit, pokud chceme vidět druhé růst v modlitbě a ve zbožnosti. Musíme všichni sami být těmi prvními, kdo učiní vše, co je v našich silách. Abychom byli těmi, co vedou. Těmi nejlepšími příklady pro druhé doma i ve sboru! O to by měl usilovat každý, kdo věří v Krista. Ale zodpovědnost za modlitbu v rodinách i ve sboru je věcí mužů! Oni mají vést a jít příkladem na prvním místě všem ostatním.

Neusiluji až do úmoru o svatost? Jak mohu chtít po své ženě a rodině, aby byli svatí?

Nemodlím se? Jak mohu chtít po mé rodině, aby byli silní v modlitbě?

Nemám opravdovou důvěru v Krista, která je vidět v těžkých situacích v mém životě? Jak mohu chtít, aby má žena a mé děti měli pevnou důvěru, víru v Krista?

Beru Písmo do ruky jen když ho přendávám z jedné poličky na druhou? Jak mohu vyčítat své ženě, svým dětem a svým sourozencům v Kristu, že i oni jsou k Písmu lhostejní a chladní, bez hladu a zájmu? Kéž vám Bůh ve všem požehná! Amen!