PONECHÁ SKUTEČNÁ PRAVDA A LÁSKA ČLOVĚKA VE ZHOUBĚ? Ř 1, 18-28;

 

PONECHÁ SKUTEČNÁ PRAVDA A LÁSKA ČLOVĚKA VE ZHOUBĚ? Ř 1, 18-28;

Motto: Matouš 5:13 Vy jste sůl země; jestliže však sůl pozbude chuti, čím bude osolena? K ničemu již není, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali.

Úvod – Jestliže sůl pozbude chuti, čím bude osolena?

Pokoj vám a milost drazí přítomní! Původně jsem chtěl pokračovat v desáté kapitole listu Římanům, ale nakonec pod dojmem události, o které jsem se dozvěděl tento týden, tomu tak nebude. Místo toho se vrátíme do první kapitoly listu Římanům. k veršům 18-28. Proč se budeme vracet do první kapitoly? Než odpovíme na tuto otázku, řekněme si nejdříve, co je církev.

Církev je společenství lidí, kteří věří v pravdivost Bible jako Božího slova. V pravdivost toho, co tato Bible říká o Božím Synu Ježíši Kristu a o člověku.  Je společenstvím znovuzrozených, a tak zachráněných lidí, kteří věří ve spasitelné dílo kříže Ježíše Krista. Věří, že On je jediná cesta, pravda i život. A věří, že získat tento život lze pouze pokáním a vírou v biblického Ježíše Krista. Pokání neznamená pouze vyznat své hříchy před Bohem a Ježíšem, ale odvrátit se od nich k životu, který roste v poznání Krista a v posvěcení!

• Ezechiel 33:11 Řekni jim: Jakože jsem živ, je výrok Panovníka Hospodina, nechci, aby svévolník zemřel, ale aby se odvrátil od své cesty a byl živ. Odvraťte se, odvraťte se od svých zlých cest! Proč byste měli zemřít, dome izraelský?"

 

• Marek 1:14 Když byl Jan uvězněn, přišel Ježíš do Galileje a kázal Boží evangelium. 15 Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží. Čiňte pokání a věřte evangeliu."

 

• Lukáš 3:7 Zástupům, které vycházely, aby se od něho daly pokřtít, Jan říkal: "Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, že můžete utéci před nastávajícím hněvem? 8 Neste tedy ovoce, které ukazuje, že činíte pokání, a nezačínejte si říkat: `Náš otec jest Abraham!´

Z výše uvedených veršů je naprosto zřejmé, že nestačí pouze před Bohem vyznávat, že jsem hříšník, ale naprosto nezbytné je se svými hříchy prostě skoncovat. Odvrátit se od nich, bojovat s nimi až k smrti, utíkat před nimi znovu a znovu v pokání ke Kristu! To je tvrdý zápas, velmi tvrdý na tomto světě, v tomto těle nekončící! Jenže je potřeba ho podstoupit a nést ovoce spravedlnosti! To znamená, že na našem životě musí být vidět změna. Absolutní, zřejmá všem kolem nás!

• Efezským 4:22 Odložte dřívější způsob života, staré lidství, které hyne klamnými vášněmi, 23 obnovte se duchovním smýšlením, 24 oblecte nové lidství, stvořené k Božímu obrazu ve spravedlnosti a svatosti pravdy.

Vidíte tu absolutní, totální změnu? Ta musí být přítomná, zjevná všem, světu i církvi! Pavel apoštol ji velmi dobře charakterizuje v Ef čtvrté kapitole. Stačí jen jeden verš k plnému pochopení: „Kdo kradl, ať už nekrade, ale přiloží ruce k poctivé práci a dělí se o její výsledky s potřebnými kolem sebe! Vidíte tu změnu? Ten, který okrádal své bližní a působil jim zlo a škodu, nyní pracuje a dělí se se svým potřebným bližním! Tak se naplňuje, že kdo je v Kristu, není jen nějakým vylepšeným člověkem, ale úplně novým člověkem. Novým stvořením v Kristu! Staré pominulo, doslova zemřelo spolu s Kristem na kříži a nové povstalo s Kristem v Jeho vzkříšení z mrtvých!

Pán Ježíš nazývá své učedníky solí země. Doslova říká:

• Matouš 5:13 Vy jste sůl země; jestliže však sůl pozbude chuti, čím bude osolena? K ničemu již není, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali.

Také nás Písmo nazývá sloupem a oporou pravdy. Pavel vede Timotea k tomu, aby věděl, jak si má počínat v Božím domě, jímž je církev, sloup a opora pravdy, jak končí Pavel v 1 Tm 3,15. A dodává v pravdě veliké je tajemství zbožnosti, tajemství Kristova evangelia! Je hlásáno národům v Duchu svatém a v pravdě!

Všude ve světě vidíme viditelnou církev, která se navenek hlásí k evangeliu Ježíše Krista, ale opouští biblickou pravdu a biblické evangelium Ježíše Krista! Činí tak pod tlakem světa, který není bohužel jen kolem ní, ale je už dlouho uvnitř této viditelné církve. Vždycky byl uvnitř, od počátku církve o to svět a hřích usiluje. Být uvnitř církve. 

Ale dnes zní slovo z Mt 24 o velkém svodu a odpadnutí, lživých prorocích, a o vychladlé lásce mnohých jakoby mnohem silněji. Čím je sůl bez chuti? Čím je zpráva o Boží lásce zbavená pravdy o tom, že Bůh je svatý a nenávidí hřích?  Divíme se, že svět pohrdá evangeliem a šlape po viditelné církvi? Je prostředkem k nápravě cesta ještě většího rozmělnění a opuštění evangelia, aby se hříšníkům v církvi líbilo? Bude se nám líbit v takové církvi? Jaké jsou odpovědi? Budeme dnes znovu v Ř 1, 18-28;

Odkazy: Ez 33,11; Mk 1,14; Lk 3,7-8; Ef 4,22-24; Mt 5,13;

Římanům 1: Římanům 1:18 Boží hněv se zjevuje z nebe proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, kteří svou nepravostí potlačují pravdu. 19 Vždyť to, co lze o Bohu poznat, je jim přístupné, Bůh jim to přece odhalil. 20 Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu. 21 Poznali Boha, ale nevzdali mu čest jako Bohu ani mu nebyli vděčni, nýbrž jejich myšlení je zavedlo do marnosti a jejich scestná mysl se ocitla ve tmě. 22 Tvrdí, že jsou moudří, ale upadli v bláznovství: 23 zaměnili slávu nepomíjitelného Boha za zobrazení podoby pomíjitelného člověka, ano i ptáků a čtvernožců a plazů. 24 Proto je Bůh nechal na pospas nečistým vášním jejich srdcí, takže zneuctívají svá vlastní těla; 25 vyměnili Boží pravdu za lež a klanějí se a slouží tvorstvu místo Stvořiteli – on budiž veleben na věky! Amen. 26 Proto je Bůh vydal v moc hanebných vášní. Jejich ženy zaměnily přirozený styk za nepřirozený 27 a stejně i muži zanechali přirozeného styku s ženami a vzplanuli žádostí jeden k druhému, muži s muži provádějí hanebnosti, a tak sami na sobě dostávají zaslouženou odplatu za svou scestnost. Protože si nedovedli vážit pravého poznání Boha, dal je Bůh na pospas jejich zvrácené mysli, aby dělali, co se nesluší.

Nežít v pravdě, znamená žít bezbožně a pod Božím hněvem! Ř,18;

1. Bezbožnost, nepravost, potlačování pravdy!

Pojďme k dobré zprávě evangelia Pána Ježíše Krista. Začíná těmito slovy:

Ř 1,18 Boží hněv se zjevuje z nebe proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, kteří svou nepravostí potlačují pravdu.

Drazí přátelé, dobrá zpráva, jedna z nejlepších je. Že dobro se hněvá a ve spravedlivém, dobrém hněvu se staví proti tomu, co je v rozporu s ním. S dobrem! Bůh je dobrý a nenávidí zlé. Vše, co je v rozporu s Ním! Proti čemu se staví Bůh? Proti bezbožnosti. Co je to bezbožnost? Definice bezbožnosti podle světa je nevíra v boha, v bohy, v duchovní bytosti a duchovní svět.

Ale biblická definice bezbožnosti je mnohem přesnější a přísnější. Vše, co je v rozporu s Bohem Bible. Vše, co se koná bez Boha Bible, bez pravé bázně a úcty před Ním. Vše, co se nekoná v pravdivé víře a z pravdivé víry v Boha Bible. Vše, co se nekoná k Jeho slávě, pro Jeho slávu. Pro Něho samotného, kvůli Němu samotnému! Pokud si takto definujeme bezbožnost. Uzříme, že celý svět a každý člověk je bezbožný! Bez výjimky! Každý člověk je počatý v bezbožnosti. Každý se jako bezbožník už rodí a žije. Nevěříte? Potom poslouchejte Boží slovo. David poté, co byl usvědčen prorokem Nátanem vyznává.

• Žalmy 51:6 Proti tobě samému jsem zhřešil, spáchal jsem, co je zlé ve tvých očích. A tak se ukážeš spravedlivý v tom, co vyřkneš, ryzí ve svém soudu. 7 Ano, zrodil jsem se v nepravosti, v hříchu mě počala matka.

David zhřešil proti Bohu, ale nestal se hříšníkem až svým spáchaným hříchem. David zhřešil, protože se jako hříšník narodil. Dokonce byl jako hříšník počat svými rodiči. A tak je to s každým z nás! Protože skrze Adama, jednoho jediného člověka vešel do světa hřích, a tak všichni zhřešili. Od Adama jsou všichni lidé v hříchu plozeni a jako hříšnici se i rodí! Ř 5,12;

Ale podívejme se do sedmého verše Žalmu 51. v něm máme slovo nepravost. David se zrodil v nepravosti. A v našem prvním verši se Boží hněv zjevuje proti bezbožnosti a proti nepravosti. Co je nepravost? Synonyma jsou nectnost, neřest, špatnost, falešnost, podvrženost. Žít v nepravosti znamená žít bezectně, neřestně, špatně, a slovo falešnost a podvrženost nám k tomu přidávají další význam. Člověk žije beze cti před Bohem, v neřesti před Bohem, špatně před Bohem a falešnost a podvrženost nám dobarvuje tento život odstínem odmítání přiznat si pravý stav věcí! Jinými slovy člověk žije před Bohem zle, ale odmítá to slyšet a činit pokání! A nejde o nepravost ve vztahu k jakýmkoli bohům, duchům, ale k Bohu Bible. Opět poznáváme, že všichni lidé jsou v této nepravosti plozeni, rozeni a žijí.

Proto je dobrá zpráva, že proti tomuto všemu, proti tomuto bezbožnému životu ve lži se z nebe zjevuje Boží svatý hněv.

2. Hněv Boha stojí proti každé bezbožnosti, každé nepravosti!

Další dobrá zpráva našeho osmnáctého verše je skutečnost, která praví, že Boží hněv se staví proti každé bezbožnosti, nepravosti lidí, kteří svou nepravostí potlačují pravdu! Chvála Bohu na nebesích, že tomu tak skutečně je. Bůh nenechá bez povšimnutí žádný skutek zla, bezbožnosti a nepravosti. To by zapřel sám Sebe, svou svatou podstatu. Nebyl by dobrý! Jen ten, kdo je zlý, kdo nemiluje, kdo neví, co je láska, neví, co je dobro, soucit a slitování. Jen takový člověk, jen taková bytost, jen takový nebůh by mohl přihlížet zlému, nekonfrontovat a nepotírat zlé, tolerovat zlé.

Takoví jsou možná bohové řeckých bájí, nebo jiných smyšlených systémů, ale ne jediný, pravý, pravdivý a živý Bůh, který se dává poznat na stránkách jediného pravého, cele vydechnutého Božího slova. Na stránkách pouze a jenom Bible! Bůh se dal poznat celému světu skrze život, smrt a vzkříšení svého Syna, jehož daroval hříšníkům. A kdo vidí Syna, vidí i Otce! Kdo má Syna má i Otce! Otce, který nenechává zlé bez trestu. Budiž Mu chvála na věky věků! Amen! Poslouchejte Dt 31,15-17;

• Deuteronomium 31:15 I ukázal se Hospodin ve stanu v oblakovém sloupu. Oblakový sloup stál nad vchodem do stanu. 16 Hospodin řekl Mojžíšovi: "Hle, ty ulehneš ke svým otcům a tento lid povstane a bude smilnit s cizími bohy země, do níž vstupuje, opustí mě a poruší mou smlouvu, kterou jsem s ním uzavřel. 17 V onen den vzplane proti němu můj hněv. Opustím je a skryji před nimi svou tvář. Bude za pokrm svým nepřátelům a stihne ho mnohé zlo a soužení. V onen den řekne: »Zdali mě nestihlo toto zlo proto, že můj Bůh není uprostřed nás?«

Bůh, protože zná stav člověka a jeho srdce. Přesně ví, k čemu dojde, protože k tomu jednoduše dojít musí. Mluví o tom s Mojžíšem. A všimněte si slov v sedmnáctém verši. Co tam Izrael říká, na co přišel z Boží milosti: „Zdali mě nestihlo toto zlo proto, že můj Bůh není uprostřed nás?“ Izrael zjistil, že Bůh není uprostřed Izraele, není s Izraelem. Izrael zjistil, že je bez Boha, jinými slovy, že je bezbožný!

 A ptám se, je to proto, že se Bůh někam na čas vzdálil anebo proto, že v srdci tohoto lidu nikdy opravdově nebyl a pokud byl a byl mu milostiv, pak jedině kvůli svému milosrdenství, které Izrael z části čerpal díky zaslíbenému Mesiáši? Protože Izrael jsou všichni potomci Adamovi, plození a rození v hříchu a do hříchu! Může být jakýkoli člověk, či národ chvíli s Bohem a chvíli bez Boha? Chvíli zbožný a chvíli bezbožný? Ne, Písmo praví, že Židé neměli žádnou přednost, naopak…

• Římanům 3:9 Co tedy? Máme my židé nějakou přednost? Vůbec ne! Vždyť jsme už dříve ukázali, že všichni, židé i pohané, jsou pod mocí hříchu, 10 jak je psáno: `Nikdo není spravedlivý, není ani jeden, 11 nikdo není rozumný, není, kdo by hledal Boha; 12 všichni se odchýlili, všichni propadli zvrácenosti, není, kdo by činil dobro, není ani jeden.

Boží požehnání se na Izrael vztahovalo, pokud naprosto věrně dodržoval smlouvu kamenných desek. Ta požadovala dokonalou, bezchybnou poslušnost. Toto čiň a budeš živ a bude se ti dobře dařit. Je člověk schopen dokonale, bezchybně plnit zákon? Pokud ano, nemusel Kristus přijít na svět a zemřít na kříži!

Jenže Izrael, ani nikdo jiný z lidí toho není schopen a Bůh to ví. A mluví s Mojžíšem o tom, co je nevyhnutelné. O tom, že Izrael selže a přivodí tak na sebe Boží spravedlivý hněv! A tento hněv, jak jsme si již řekli je dobrá zpráva pro Izrael i každého člověka, protože v něm je naše naděje. Dobrý Bůh jedná se zlem, staví se proti zlu a potírá ho. A tak má člověk naději, že v jeho životě bude zlo potřeno a odstraněno. Že budeme od zla osvobozeni!

Ž 51,6-7; Ř 5,12; 3,9-12; Dt 31,15-17;

Každý člověk hluboko v srdci zná pravdu o Boží existenci, ale potlačuje ji! Ř,19-21

1. Bůh jediná pravá skutečnost, realita a jsoucnost!

Pokud se na mne Bůh spravedlivě hněvá, k mému dobru to koná. Aby mi otevřel oči a přivedl mě k pokání. Nepohrdejme tedy Jeho dobrotou! Vždyť i pozemský otec, nebo matka vidí-li zlé jednání svého potomka, nazvou ho pravým jménem. Vedou své dítě k nápravě spravedlivým trestem.  A děti přirozeným způsobem ctí spravedlnost svých rodičů.

Ctí také přirozený člověk Boha? Ne! Naopak, nenávidí Ho, nepřichází k Němu, neboť každý pachatel zlých skutků dělá vše proto, aby je skryl v co nejhlubší temnotě. A tak utíkání před Bohem a Jeho světlem, nenávist a nepřátelství k Bohu Písma, kterou má každý člověk v srdci od chvíle, kdy v Adamovi Boha odvrhl. To vše je dobrým důkazem existence tohoto Boha Písma, Boha Bible.

Člověk ví, že Bůh Písma existuje a staví se proti zlému jednání všech bezbožných lidí. A čím více je tímto biblickým světlem temnota lidských srdcí usvědčována. Tím více bezbožní lidé zuří a vzpírají se při každé zmínce o Bohu Písma, Jeho Synu Ježíši Kristu a soudu, který se blíží! Ale zamyslete se milovaní.

Pokud mají bezbožní pravdu a žádný Bůh Písma není, žádný Kristus nezemřel rukou nás bezbožných lidí, za hříchy všech, co věří a nevstal pro naše ospravedlnění z mrtvých. Proč jen pouhá zmínka o něčem, co je tedy podle nich smyšlené, co neexistuje. Spolehlivě naplňuje srdce a mysl lidí vytrvalým a mnohdy zuřivým odmítáním a vzdorem? Co o tom píše Pavel v Římanům? Poslouchejte.

• Ř 1,19 Vždyť to, co lze o Bohu poznat, je jim přístupné, Bůh jim to přece odhalil. 20 Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu. 21 Poznali Boha, ale nevzdali mu čest jako Bohu ani mu nebyli vděčni, nýbrž jejich myšlení je zavedlo do marnosti a jejich scestná mysl se ocitla ve tmě.

Tady je důkaz. Bůh odhalil vše potřebné ve svém díle. Vesmír, příroda živá i neživá svědčí jasným slovem o Stvořiteli všech věcí. Svou dokonalostí, svým pevně stanoveným řádem! Svědčí o Bohu Písma! Ale člověk bude mluvit raději o spoustě náhod během miliard let. O chaosu, ze kterého podle něj tento dokonalý řád stvoření povstal zcela náhodou.

O tom, jak ryba zatoužila po souši, která ji připadala lepší k životu. A tak to zkoušela miliony let. A když se konečně tomu prvnímu jedinci podařilo přežít dlouhodobě na suchu. Tak žil a čekal další milióny let na jedince opačného pohlaví, kterému se to podaří také. Člověk bude raději vymýšlet bajky pro které nemá žádné opravdové důkazy a říkat tomu věda. Bude si vymýšlet mimozemšťany a mluvit o tom, že jsme jejich počítačová vesmírná hra, jak jsem nedávno četl. Raději, než aby činil pokání, věřil Bibli, tedy evangeliu a přiznal Bohu čest a slávu!

Tak hrozivý je stav člověka. Tak převrácený je proti pravdě. Tak nenávidějící pravdu, protože nenávidějící Boha Písma, který je pravdou samotnou. Jedinou skutečnou, pravdivou realitou! Vše ostatní povstalo Jeho mocí, z jeho moci a díky Jemu. Vše ostatní je tedy podmíněnou a závislou realitou. Jen On ne! On je pravá skutečnost navždy, od věků na věky! Izajáš jásá a svědčí.

• Izajáš 40:26 „K výšině zvedněte zraky a hleďte: Kdo stvořil toto všechno?" Ten, který v plném počtu vyvádí zástupy hvězd a všechny volá jménem; má obrovskou sílu a úžasnou moc, nechybí mu ani jedna.

A o kus dále ten samý Izajáš zapsal Boží řeč:

• Izajáš 45:12 Zemi jsem učinil já a člověka na ní jsem stvořil. Já jsem vlastníma rukama roztáhl nebesa a veškerému jejich zástupu jsem vydal příkazy.

2. Odmítání Boha Písma je neposlušnost, scestí, temnota a marnost!

Tak proč člověče tak zatvrzele setrváváš ve své vzpouře a vzdoru? Proč nechceš poslechnout a uslyšet, to co v hloubi srdce dobře víš? Proč činíš vše proto, abys hlas pravdy hluboko v sobě umlčel? Ke své věčné zkáze to činíš! Sám zpečeťuješ svým vzdorem Boží soud nad sebou! Sám sebe hlouběji na scestí a do temné propasti zavádíš. Římanům 1,19-21 tě usvědčuje, že dobře víš a znáš pravdu o Tom, Kterého svým hříšným životem zapíráš! Přestaň se vzpírat proti bodcům pravdy. Je to marné. Před pravdou nelze utéct. Tak jako každé ráno až doposud vždy vyšlo slunce. Tak se stejnou jistotou jednoho dne přijde den, kdy budeš kapitulovat před pravdou! Kdo to říká? Kdo to s odvahou a neochvějnou jistotou tvrdí? Bůh! Ve svém slovu!

• Římanům 14:11 Neboť je psáno: `Jako že jsem živ, praví Hospodin, skloní se přede mnou každé koleno a každý jazyk vyzná, že jsem Bůh.´

A tak se boj Boha. Boj se ho, protože On je svatý a nikdo nesvatý nemůže před Ním obstát! Jestliže tedy jsi potomek Adamův a to jsi. Jinak tomu není možné. Pak neobstojíš ani v přítomnosti. Ani v ve věku budoucím. Na soudu, který přichází. Nebudeš-li činit pokání, neodvrátíš-li se od svých hříchů. Ne, jen tak, že je přiznáš Bohu, musíš je opustit! Musíš se stát svatým. Dokonale svatým. Podle Božích dokonalých měřítek! Musíš být svatý jako On je svatý! Jinak neobstojíš!

Mít hřích, být hříšník v Boží přítomnosti, znamená být papír prosáklý benzínem uprostřed ohně. Vzplaneš rychle a prudce a nebude tě již! Kristův druhý příchod je přede dveřmi. Na kříži bylo dokonáno a nyní se blíží den soudu. Hrozného, spravedlivého, zuřivého jako plamen ohně. Ve srovnání s ním je slunce jenom táboráčkem trempů! Vždyť Bůh je oheň neutuchající, na věky planoucí a všechno zlé spalující! Žd 12,29; Již koná své věčné dílo Boží Syn a Písmo varuje slovy Jana Křtitele!

•  Matouš 3:10 Sekera je už na kořeni stromů; a každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně.11 Já vás křtím vodou k pokání; ale ten, který přichází za mnou, (Syn Boží Ježíš Kristus) je silnější než já – nejsem hoden ani toho, abych mu zouval obuv; on vás bude křtít Duchem svatým a ohněm. 12 Lopata je v jeho ruce; a pročistí svůj mlat, svou pšenici shromáždí do sýpky, ale plevy spálí neuhasitelným ohněm."

Tak neutíkej před světlem, neutíkej před pravdou. Stejně neutečeš. Čiň pokání a věř evangeliu, dokud čas milosti stále trvá člověče! Všem, kteří vzdorují pravdě náleží otázka z Ř 2, 4. Zní:

• Či snad pohrdáš bohatstvím jeho dobroty, shovívavosti a velkomyslnosti, a neuvědomuješ si, že dobrotivost Boží tě chce přivést k pokání?

Pohrdáš člověče bohatstvím dobroty Boží? Varuj se toho! Čiň pokání, věř evangeliu o Božím Synu: Vždyť Písmo potvrzuje hlasy všech proroků, když o Kristu praví:

• Lukáš 9:35 A z oblaku se ozval hlas: "Toto jest můj vyvolený Syn, toho poslouchejte."

Vstupte tedy všichni, kteří až doposud vzdorujete na cestu pokání, víry a odpuštění hříchů. Nekráčejte již dále cestou zhouby a věčné duchovní smrti! Bůh vám ústy svého Syna dává zaslíbení své dobroty. Dobrý Bůh je připraven vám dát dar svého Ducha svatého, budete-li k Němu volat v opravdovém pokání a z hloubky celého srdce. Sám Syn Boží Ježíš to dosvědčuje, nelže. Nemůže lhát! Bůh nemůže lhát!

• Matouš 7:7 Proste, a bude vám dáno; hledejte a naleznete; tlučte a bude vám otevřeno.

Odkazy: Ř 14,11; 2,4; Iz 40,26;45,12; Mt 3,10-12; 7,7; Lk 9,35; Žd 12,29;

Vzpoura přináší Boží soud v podobě modlářství a nečisté převrácenosti! Ř,22-28;

1. Moudří? Ne bloudi klanějící se zaječí pacičce!

Nyní se dostáváme k jádru našeho dnešního textu. Tato jeho část je pro nás stěžejní. Je také velmi drsná! Začíná slovy:

• Římanům 1:22 Tvrdí, že jsou moudří, ale upadli v bláznovství: 23 zaměnili slávu nepomíjitelného Boha za zobrazení podoby pomíjitelného člověka, ano i ptáků a čtvernožců a plazů.

Tento text je k člověku velmi, velmi nelichotivý. V podstatě říká to, co již bylo řečeno výše. Jen ještě jasněji, a jinými slovy. Řekli jsme si, že lidé jsou schopni vymýšlet si báje a báchorky, věřit jim. A to jen proto, aby nemuseli pokleknout před Bohem a vzdát Mu čest a chválu! Toto slovo Pavel apoštol Ježíše Krista potvrzuje ve verších 22-23; Lidé nemají žádný problém poklonit se kdekomu, kdečemu. Jenom před tím jediným, kdo je skutečně hoden veškerého našeho uctívání se člověk pokořit nehodlá. Jaký je význam verše 23? Nechci zde rozepisovat seznam všeho, čemu se padlý člověk ve svém bláznovství klaní. Chci říci, že člověk se ve své vzpouře bude klanět zaječí pacičce, kterou má vyschlou pověšenou na krku. Než aby se poklonil Bohu Ježíši Kristu!

Ano skutečně je člověk schopen věřit, že ho ten kus mrtvého králíka na krku chrání a přináší mu štěstí! Viděli jste bláznivou komedii o křovácích v Africe, která se jmenovala: bohové musejí být šílení? Tam na jednoho křováka málem spadla prázdná láhev od Coca coly vyhozená pilotem malého letadla. A celý kmen ji potom uctíval! Jenomže to nejsou bohové, není to Bůh, kdo je šílený. Ale člověk ve své vzpouře zešílel a chová se jako blázen! Ř 1,22 to říká jasně a nade vší pochybnost. Člověk si možná myslí a velmi nahlas říká, že je moudrý, ale Boží slovo, Písmo ho nazývá bláhovým bláznem! A to člověk nechce slyšet. Takové slovo nechce jeho tvrdé, zlé a pyšné srdce přijmout. Když Štěpán, první mučedník církve po Pánu Ježíši konfrontoval Boží pravdou členy židovské rady, co se stalo?

• Skutky apoštolské 7:51 Jste tvrdošíjní a máte pohanské srdce i uši! Nepřestáváte odporovat Duchu svatému, jako to dělali vaši otcové. 52 Byl kdy nějaký prorok, aby ho vaši otcové nepronásledovali? Zabili ty, kteří předpověděli příchod Spravedlivého, a toho vy jste nyní zradili a zavraždili. 53 Přijali jste Boží zákon z rukou andělů, ale sami jste jej nezachovali!" 54 Když to členové rady slyšeli, začali na Štěpána v duchu zuřit a zlostí zatínali zuby.

A když Štěpán uzřel nebesa otevřená a dosvědčil, že Ježíš Kristus, Syn člověka stojí po pravici Boha, to už zuřili nahlas a vrhli se na Štěpána. Boží pravda je tou nejhorší ranou pýše padlého hříšníka, který uvěřil Satanově lži, že bude moudrý jako Bůh, že bude rozpoznávat dobré a zlé jako Bůh!

A tak v Indii člověk trestá člověka za to, že srazil autem posvátnou krávu, která je nedotknutelná a zabil ji. V minulosti padali i tresty smrti! Než by ji porazil a jedl její maso, bude raději hladovět a koukat na své hladovějící děti, jak umírají hladem.

V Egyptě bude uctívat jako posvátného brouka, jehož jediným životním cílem je najít kus pořádného trusu. Uválet z něj kuličku a dopravit ji do svého úkrytu. Bude věřit, že svůj život může řídit podle karet, či tvaru kávového lógru. Když mu přes cestu přeběhne černá kočka, najede o deset kilometrů navíc. Jen aby se mu nestalo něco zlého atd. atd.

To vše bude dělat bez zaváhání a bez mrknutí oka. A u toho bude trvat na tom, že je moudrý vrchol všeho. Ve chvíli, kdy ale k němu přistoupíte a řeknete, že Bible je naprosto pravdivé, bezchybné Boží slovo, které nám dává potřebné poznání živého Boha, Všemohoucí a mocné bytosti. Stvořitele všech věcí. Když mu řeknete, že potřebuje toto pravdivé poznání ke své spáse, protože je hříšník oddělený od Boha, že musí činit pokání a věřit evangeliu. Začne se smát, nebo zuřit a odsoudí vás jako pomatence. Druhý den potom půjde objímat posvátné stromy na Vysočinu, nebo bude věřit, že v bílém křemeni je božská moc, která promění jeho charakter k lepšímu a učiní z něj skutečně „duchovního“ člověka! Může to být ještě větší tragédie milovaní? Naneštěstí může!

2. Vydal je Bůh!

Spějeme k vrcholu a závěru našeho textu. Je to slovo drsné, tvrdé, pro potomka Adamova neskousnutelné a nepřijatelné. Je to slovo o Božím svatém hněvu, namířeném proti každé bezbožnosti, každé nepravosti každého potomka Adamova! Ale jak bylo řečeno na začátku několikrát. Je to slovo dobré. Slovo, za kterým stojí Boží láska, shovívavost a dobrota. Protože dobrý Bůh se ze své podstaty musí postavit všemu zlému na odpor, konfrontovat vše, co je zlé. Odsoudit a potrestat vše, co je zlé! To je Boží spravedlivý zákon, součást dobré zprávy. První z pravd evangelia Ježíše Krista! Pavel apoštol Páně pokračuje.

• Římanům 1:24 Proto je Bůh nechal na pospas nečistým vášním jejich srdcí, takže zneuctívají svá vlastní těla; 25 vyměnili Boží pravdu za lež a klanějí se a slouží tvorstvu místo Stvořiteli – on budiž veleben na věky! Amen. 26 Proto je Bůh vydal v moc hanebných vášní. Jejich ženy zaměnily přirozený styk za nepřirozený 27 a stejně i muži zanechali přirozeného styku s ženami a vzplanuli žádostí jeden k druhému, muži s muži provádějí hanebnosti, a tak sami na sobě dostávají zaslouženou odplatu za svou scestnost. 28 Protože si nedovedli vážit pravého poznání Boha, dal je Bůh na pospas jejich zvrácené mysli, aby dělali, co se nesluší.

Mnozí z vás již tuší, proč jsem vybral pro dnešní kázání právě tento text. To, co jsme až doposud slýchávali jako zprávy odjinud, zprávy ze zahraničí. To se stává realitou zde v české kotlině. V národě, který měl jako jeden z prvních bohoslužbu ve vlastním jazyce! V národě Jana Husa, Jana Ámose Komenského. V národě, o kterém prchající křižácký kardinál prohlásil, že je národem tvrdošíjných kacířů, ale každá prostá děvečka zná Písmo lépe než mnohý katolický prelát, arcibiskupy a kardinály nevyjímaje.

V našem dnešním textu vrcholí vzpoura převrácená zcestnost člověka tím, že propadá vášním, které Bůh v Písmu nazývá zneuctíváním vlastních těl. Nazývá je vášněmi hanebnými, jde o hanebnost samotnou. Bůh je ve svém slově označuje za zvrácenost. Jde o věc Bohu odpornou, jde o věc proti přirozenosti člověka. Jde o homosexuální chování žen i mužů!

Nechci zde dnes kázat o homosexualitě jako takové. Myslím, že mnoho moudrých božích mužů prokázalo z Písma dostatečně, že jde o závažný hřích. Hřích, jehož praktikování je Bohu odporné a probouzí oprávněný Boží hněv proti pachatelům tohoto hříchu! Jeho mzdou je věčná smrt, stejně jako u každého dalšího hříchu. Ve Starém zákoně v knize Leviticus je řazen do seznamu zvlášť odporných sexuálních hříchů, které jsou nakonec shrnuty slovem zvrhlost! Lv 18,22-23;

Ale já chci mluvit o tom, že náš dnešní text třikrát po sobě zopakuje strašlivá slova.

1. Ř 1:24 Proto je Bůh nechal na pospas nečistým vášním jejich srdcí,
2. Ř 1,26 Proto je Bůh vydal v moc hanebných vášní.
3. Ř 1,28 Protože si nedovedli vážit pravého poznání Boha, dal je Bůh na pospas jejich zvrácené mysli, aby dělali, co se nesluší

Bůh ponechal na pospas, Bůh vydal v moc, dal je Bůh na pospas! Nečistým vášním jejich srdcí, v moc hanebných vášní, napospas zvrácené mysli! Proč? Protože lidé odmítli Boha, protože zaměnili Boží pravdu za lež, protože Bohu nevzdali slávu a čest a popírají Jeho existenci i Jeho právo na to volat člověka k zodpovědnosti. Soudit a trestat člověka pro jeho bezbožnost, nepravost a zlé jednání! A to je Boží soud milovaní. Strašlivý Boží soud již tady a teď!Když Bůh ponechá člověka jeho vlastní zvrácené cestě!

A církev? Není zvána solí země a světlem světa? Není varována před ztrátou slanosti? Není zvána sloupem a oporou pravdy? Je! A jak prokáže těmto zoufalým hříšníkům, které Bůh vydal na pospas temnotě jejich vlastních srdcí lásku? Tím, že se jim omluví za to, že se až do teď necítili v církvi dobře? Tím, že je pozve do společenství Božího lidu i s jejich partnery, se kterými se dopouštějí věcí zvrácených a hanebných? Tím, že zamlží a zastře pravdu zbabělým nic neříkajícím tvrzením, že nechce rozsuzovat, zda homosexuální jednání je hřích, či nikoli? Protože říct pravdu, že je to hřích a závažný je dnes nemoderní, tmářské? To je satanská lež přímo uprostřed viditelné církve. Je to svod, za který Bůh povede jeho původce k zodpovědnosti.

Nesejde milovaní na tom, zda člověk hřeší jako smilník, cizoložník, homosexuál, zloděj, podvodník, nebo vrah. Vždyť náš text končí slovy, že zvrácená mysl hříšníků nutí hříšníka dělat, co se nesluší před Bohem. A hřešit se nesluší před Bohem především, vždy a jakýmkoli způsobem. Ale je velmi důležité, jak se k pravdě o stavu člověka a o hříchu staví ti, kteří si říkají církev Ježíše Krista. Konfrontují hříšné jednání, vedou lidi k pokání? Nebo melou něco neurčitého v tom smyslu, že přeci Kristus zemřel za hříchy celého světa, všech lidí, a zvláště těch opovrhovaných? A je konfrontace homosexuálního hříchu, který přináší věčné odsouzení, pohrdáním člověkem, který se ho dopouští? Takový nesmysl je zvrácený stejně, jako to samotné jednání dotyčného nebožáka!

• Izajáš 5:20 Běda těm, kdo říkají zlu dobro a dobru zlo, kdo vydávají tmu za světlo a světlo za tmu, kdo vydávají hořké za sladké a sladké za hořké!

Ale zní to tak pěkně, tak napovrch líbivě a láskyplně, že? Ale je to lež, která zabijí a kdo ji říká je zbabělec, který neví, co je pravá láska!  Miluje smilníka, cizoložníka, homosexuála, zloděje, či násilníka ten, kdo není schopen, nebo ochoten konfrontovat jeho hříšné jednání, které přináší věčnou smrt člověku? Nebo ten, kdo najde v Kristu sílu, nazve věci pravými jmény, i když je to nepopulární, nemoderní a netolerantní? I když ví, že tato pravda může přinést výsměch, pronásledování, osamělost, vyloučení, protože je pro svět a padlého člověka nepřijatelná? Protože je nepřijatelná dokonce už i pro velkou část těch, co si říkají křesťané, otroci Ježíše Krista, ale nejsou?

Odkazy: Sk 7,51-54; Lv 18,22-23; Iz 5,20;

Aplikace

Juda pro nás v Písmu zapsal:

• Judův 1:3 Milovaní, velmi jsem si přál psát vám o našem společném spasení, ale teď pokládám za nutné napomenout vás, abyste zápasili o víru, jednou provždy odevzdanou Božímu lidu. 4 Vloudili se totiž mezi vás někteří bezbožní lidé, zapsaní už dávno k odsouzení, kteří zaměňují milost našeho Boha v nezřízenost a zapírají jediného vládce a našeho Pána Ježíše Krista.

V církvi jsou a byli již v době Judy lidé, kteří zaměňovali milost a dobrotu našeho Boha za nezřízenost, jaká je pro nás dnešní aplikace?

Zápas o víru! Zápas o pravdu a věrnost pravdě. Křesťan nesmí zatemňovat, rozmělňovat evangelium Pána Ježíše Krista. Musí trvat na tom, že pokání zahrnuje nejenom vyznání hříchu, ale jeho trvalé opuštění. Církev musí trvat na viditelné, absolutní změně života, která je podmínkou k přístupu ke trůnu milosti a do obecenství církve!  Kdo kradl ať už nekrade, ale řádně pracuje. Kdo smilnil, cizoložil, ať se odvrátí a žije zdrženlivě a svatě ve svém těle. Kdo praktikoval homosexualitu, ať ji vykoření ze svého života i mysli a srdce.  Vždyť je psáno: `Svatí buďte, neboť já jsem svatý.´ 1 Pt 1,16;

Ze stejného důvodu nelze ani tolerovat viditelný hřích u sebe. Nebo v církvi, u sourozence v Kristu. Protože láska nenechá sedět člověka v hořícím domě, nebo na odjištěném granátu! Natož sourozence v církvi, za kterého tekla krev našeho drahého Pána Ježíše!

Zaměníme milost Kristovu za nezřízenost, nebo zůstaneme věrní pravdě Boží? I když je tak nepopulární, tak nepřijatelná pro člověka, pro padlý svět? I když je tak nenáviděná? Ponechá skutečná pravda a láska člověka ve zhoubě, vzpouře a hříšném jednání?

• Matouš 5:13 Vy jste sůl země; jestliže však sůl pozbude chuti, čím bude osolena? K ničemu již není, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali. Amen!

Odkazy: Ju 1,3-4; 1 Pt 1,16; Mt 5,13;