Počátek evangelia Ježíše Krista, Syna Božího! Mk 1, 1-11

 

Počátek evangelia Ježíše Krista, Syna Božího!

Motto: Žalm 66:5 Pojďte, pohleďte na Boží skutky, tím, co koná mezi lidskými syny, vzbuzuje bázeň!

Úvod

Dobrý den bratři a sestry! Mou modlitbou je, aby vaše srdce, mysl a celé nové stvoření ve vás, byly naplněny pokojem, milostí a požehnáním od Boha Otce i od našeho Pána Ježíše Krista.  Dnes je 20. prosince. Blíží se doba Vánoc a křesťané po celém světě budou oslavovat narození Pána Ježíše Krista. První dochované informace o slavení Vánoc pocházejí z 2. století, pevné datum 25. prosince je doloženo ze 4. století z Říma. Nejedná se o svátek stanovený Písmem, protože Písmo nám nesděluje přesné datum Kristova narození. Jde o tradici křesťanské církve.

 Datum Ježíšova narození nebylo pro první křesťany zdaleka tak důležité jako jeho veřejné vystoupení, a hlavně jeho utrpení, smrt a zmrtvýchvstání. Přesto myslím, že jde o tradici dobrou, protože aby mohl náš Pán veřejně vystoupit, kázat dobrou zprávu o spasení, poslušně trpět, zemřít za naše hříchy a vstát Boží mocí z mrtvých musel se nejdříve narodit v těle člověka! Písmo v listu do Říma zaznamenává:

• Římanům 8:3 Bůh učinil to, co bylo zákonu nemožné pro lidskou slabost: Jako oběť za hřích poslal svého vlastního Syna v těle, jako má hříšný člověk, aby na lidském těle odsoudil hřích,

Dobrá zpráva o Spasiteli lidí nezačíná v evangeliích, ale mnohem dříve v knize Genesis. Ve třetí kapitole, verše 14-15. jde o před evangelium, kdy Bůh poprvé zaslibuje narození Mesiáše, který ač uštknutý jedem hada, rozdrtí hadovi hlavu. Přesto ale narození Krista je velikou událostí. Tak velikou, že o něm lidem nezvěstují jen proroci, ale i veliké množství andělů. Když Marie porodila svého prvorozeného syna, v té chvíli stalo se toto.

• Lukáš 2:8-14 A v té krajině byli pastýři pod širým nebem a v noci se střídali v hlídkách u svého stáda. Náhle při nich stál anděl Páně a sláva Páně se rozzářila kolem nich. Zmocnila se jich veliká bázeň. Anděl jim řekl: "Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově. Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko v plenkách, položené do jeslí." A hned tu bylo s andělem množství nebeských zástupů a takto chválili Boha: "Sláva na výsosti Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení."

Z nebe sestoupil anděl a byla s ním sláva Páně! Tak mocná, že srdce všech naplnila Boží bázeň. A aby toho nebylo dost, čteme, že hned po oznámení té dobré zprávy zjevilo se za prvním andělem množství nebeských zástupů a co dělali? Chválili Boha. Zpráva o narození Krista tedy musí být důvodem také naší chvály. Nebeské zástupy oslavovali, a my bychom měli také. Víme, že narození Pána Ježíše Krista nelze oddělit od Jeho života, utrpení, smrti a následného vzkříšení. To vše byla Pánova služba, Jeho dar nám.

 A jak nejlépe si můžeme připomenou a oslavit Pánovo narození, které bylo počátkem zázraku všech zázraků? Tím, že půjdeme do Jeho slova a s pomocí Ducha svatého budeme se slovem sytit, rozjímat nad ním následně ho budeme aplikovat do svých životů. Musíme dobře znát Pána Ježíše a Jeho vůli. Dobře pochopit hloubku a význam celé té veliké události, která začala narozením Krista a končila Jeho vzkříšením, oslavením a nanebevstoupením. Pojďme do Mk evangelia. Verše 1, 1-11;

Marek 1:-1-11 Počátek evangelia Ježíše Krista, Syna Božího. Je psáno u proroka Izaiáše: `Hle, já posílám posla před tvou tváří, aby ti připravil cestu. Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky! ´To se stalo, když Jan Křtitel vystoupil na poušti a kázal: "Čiňte pokání a dejte se pokřtít na odpuštění hříchů." Celá judská krajina i všichni z Jeruzaléma vycházeli k němu, vyznávali své hříchy a dávali se od něho křtít v řece Jordánu.Jan byl oděn velbloudí srstí, měl kožený pás kolem boků a jedl kobylky a med divokých včel. A kázal: "Za mnou přichází někdo silnější, než jsem já; nejsem hoden, abych se sklonil a rozvázal řemínek jeho obuvi. Já jsem vás křtil vodou, on vás bude křtít Duchem svatým. V těch dnech přišel Ježíš z Nazareta v Galileji a byl v Jordánu od Jana pokřtěn. V tom, jak vystupoval z vody, uviděl nebesa rozevřená a Ducha, který jako holubice sestupuje na něj. A z nebe se ozval hlas: "Ty jsi můj milovaný Syn, tebe jsem si vyvolil."

Odkazy: Ř 8, 3; Gn 3, 14-15; Lk 2, 8-14;

Tradice Vánoc, oslava a zvěstování evangelia Ježíše Krista, Syna Božího! V 1

a) Počátek čeho? Evangelia!

Zastavíme se nejdříve u prvního verše.  Marek napsal v první větě: Počátek evangelia Ježíše Krista, Syna Božího. Jde o úvodní větu, která určuje všechen následující text. Marek veden Duchem svatým se rozhodl sepsat vše tak, aby následujícím generacím bylo umožněno slyšet evangelium a uvěřit evangeliu. Podle tradice nebyl očitým svědkem událostí. Ale byl Petrovým učedníkem a sepsal vše, co od Petra slyšel. Sám se potom stává svědkem Kristova života, smrti a vzkříšení jako ten, komu bylo evangelium předáno, zvěstováno. Z Boží milosti mohl slyšet, přijmout pravdu a uvěřit jí! Tím se nám potvrzují slova Písma, které svědčí samo o sobě, jako dokonale pravdivé svědectví. Víra je ze slyšení evangelia a slyšení ze zvěstování evangelia. Zvěstování potom je z pověření samotným Pánem evangelia Ježíšem Kristem. Ř 10, 13-17;

Pán Ježíš říká, jak důležité je slyšet evangelium. A to dobře slyšet. Poslouchejte Jeho slova.

• Lukáš 11:28 Ale on řekl: "Blaze těm, kteří slyší slovo Boží a zachovávají je."

• Jan 5:24 Amen, amen, pravím vám, kdo slyší mé slovo a věří tomu, který mě poslal, má život věčný a nepodléhá soudu, ale přešel již ze smrti do života.

Blahoslavený je ten, kdo slyší slova Pána Ježíše Krista, přijímá je vírou a zachovává je. Takový člověk je zachráněn před nadcházejícím Božím hněvem a soudem. I když jeho tělo je pořád smrtelné, on sám má již věčný život.

Marek tedy hned ve své úvodní větě skryl mnoho pravd vybízejících nás k jejich poznání a pochopení. Chce, abychom i my dobře slyšeli, vírou přijali a životem zachovávali tu dobrou zprávu. Evangelium znamená dobrá zpráva. Každý, kdo věří v Syna Božího je zachráněn od Božího hněvu a soudu a přešel již ze smrti do života.

Ale je zde skryta ještě jedna věc, kterou musíme dobře objasnit. Kde se bere ten Boží hněv a proč se blíží den Božího soudu? V samotném prvním verši našeho textu to nezjistíme. Viděli jsme to ve verších z Lukášova a Janova evangelia. A plně to pochopíme ze slov, které máme dál v našem textu. Konkrétně ve verši čtyři, kde čteme, co Jan Křtitel hlásal zástupům.

• Mk 1, 4 To se stalo, když Jan Křtitel vystoupil na poušti a kázal: "Čiňte pokání a dejte se pokřtít na odpuštění hříchů."

Jan Křtitel vyzývá k pokání a křtu na odpuštění hříchů. Dobrá zpráva je dobrá, protože reaguje na něco velmi zlého, špatného. A tím zlým a špatným je stav člověka, který je vzbouřený a otrokem hříchů! Hříšný člověk nemůže být ve vztahu se svým Stvořitelem, který je svatý. Je potřeba změna tohoto stavu, kterou dává Bůh ze svého milostivého rozhodnutí. Ze svého slitování. Člověk se musí narodit znovu, a to z Boha. Pán ježíš o tom svědčí Nikodémovi.

• Jan 3:1-3 Mezi farizeji byl člověk jménem Nikodém, člen židovské rady. Ten přišel k Ježíšovi v noci a řekl mu: "Mistře, víme, že jsi učitel, který přišel od Boha. Neboť nikdo nemůže činit ta znamení, která činíš ty, není-li Bůh s ním." Ježíš mu odpověděl: "Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží."

Jako křesťané jsme povolání Pánem Ježíšem k tomu, abychom zvěstovali evangelium všem lidem. O svatém Bohu, o hříšném člověku, o soudu a trestu i o lásce a milosti Boží v Kristu Ježíši. Tak, jako to dělá Marek. Kdykoli si tedy připomínáme Ježíšovo narození během vánočních svátků, zvěstujeme celé evangelium! Nejen zprávu o narození Krista, ale i zprávu o Jeho svatém životě, o utrpení, kterým prošel, o smrti a o vzkříšení. Protože Ježíš Pravý Bůh, byl dokonalý a svatý člověk, byl bez hříchu. V Jeho ústech nebyla nalezena lest. A tak smrt nemohla udržet Krista ve své moci, protože smrt má vládu jen nad tím, kdo hřeší.

Připomínejme tedy během času Vánoc a po celý náš pozemský život Kristovo narození, smrt i vzkříšení. Nejde totiž jen o tradici, ale o naše poslání, kterým nás Pán Ježíš pověřil.

b) Jakého evangelia? Evangelia Syna Božího.

Markovo evangelium, ta dobrá zpráva začíná slovy „počátek evangelia“. Tak začíná Markovo zvěstování dobré zprávy o záchraně člověka. Marek ale pokračuje a vysvětluje nám o jaké evangelium jde. Dobrá zpráva může sdělovat člověku mnoho věcí. Třeba o tom, že blízký supermarket má velké předvánoční slevy na veškeré zboží. Nebo že zítra bude nádherný den, zimní sice, ale jasný a slunečný. Také zpráva oznamující konec pandemie je dobrá a čekáme jí. Nebo že skončil válečný konflikt. Jaká je tedy ta Markova dobrá zpráva?

 Marek píše, že evangelium je evangeliem Ježíše Krista. Dobrá zpráva je dobrou zprávou Ježíše Krista. Je to zpráva o Spasiteli, který jediný vykupuje z otroctví hříchu a ze smrti! Pán Ježíš je nejen obsahem této zprávy. Je totiž také tím, kdo vlastní tuto zprávu. Je Pánem evangelia. Poslouchejte, co Pán říká Petrovy v Matoušově evangeliu.

• Matouš 16:19 Dám ti klíče království nebeského, a co odmítneš na zemi, bude odmítnuto v nebi, a co přijmeš na zemi, bude přijato v nebi."

Pán vlastní klíče od království nebeského. Je to Jeho království! Nikdo do Jeho království nevstoupí proti Jeho vůli. Otec dává svému Synu všechny ty, kteří jsou zapsáni v knize života.

• Jan 6:37 Všichni, které mi Otec dává, přijdou ke mně; a kdo ke mně přijde, toho nevyženu ven,

To je nádherné zaslíbení, plné lásky a milosti. Kdo přichází a volá z celého srdce k Pánu Ježíši, ten nebude odmítnut! Pán je tedy Pánem a králem evangelia i všech, kteří přicházejí ke spáse skrze víru v Něho. Je tou jedinou cestou. Žádný Buddha, Mohamed, nebo Kršna!  Prostě nikdo jiný než Ježíš.  Víme, že Pánu patří celý svět i všichni lidé včetně nevěřících. Všechno bylo stvořeno skrze Něho a pro Něj Ko 1, 16; Ale podíl na evangeliu, věčný podíl mají a budou mít jen ti, kteří vyznali své hříchy, pokořili se před Bohem a věří. Ostatní čeká Boží hněv a soud. Naším Pánem a Králem je tedy Pán Ježíš v tom slova smyslu, že my věřící křesťané Ho posloucháme. A to s radostí a vděčností. Jsme živi nejen chlebem pro tělo, ale především právě evangeliem, tím chlebem pro duši a ducha člověka.

Evangelium tedy patří Synu Božímu. Církev tedy patří Synu Božímu. A každý jednotlivý křesťan je vlastnictvím koho? Syna Božího. A to je další velmi důležitá informace hned v první větě Markova evangelia. Ježíš je Boží Syn. Nejde o nikoho jiného než o Božího Syna. A tedy o samotného Boha. Pán Ježíš je svou podstatou pravý Bůh. Je ve své podstatě roven s Bohem Otcem.

• Jan 10:30 Já a Otec jsme jedno."

A ve Filipským čteme jedno z nejnádhernějších svědectví o evangeliu, o Pánu Ježíši a Jeho Božství.

• Filipským 2:6-8 Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži.

Kdykoli tedy zvěstujeme Pána Ježíše Krista, Jeho narození, život, smrt i vzkříšení, vždy zvěstujeme něco absolutně neuvěřitelného! Je to nadpřirozené, jde o zázrak. A koneckonců nevíra a odmítání evangelia všemi nevěřícími i celým světem potvrzuje naše slova. Ta zpráva je neuvěřitelná, zázračná a nadpřirozená! Sám Bůh ji ve svém slově nazývá bláznivou zprávou. Poslouchejte!

• 1 Korintským 1:21 Protože svět svou moudrostí nepoznal Boha v jeho moudrém díle, zalíbilo se Bohu spasit ty, kdo věří, bláznovskou zvěstí.

O čem je tedy evangelium? O čem je křesťanské oslavování a držení Vánoc? Je o nadpřirozené moci a o nadpřirozeném zázraku! O veliké lásce a dobrotě Boží. Z evangelií víme, že člověk je schopen drtit a ničit druhého člověka kvůli maličkostem. Pro malý dloužek dokážeme být plni hněvu. Pro malichernost. Mt 18, 23-28;

 Ale Bůh? Ten, který je třikráte svatý?  Sklání se k těm, co mu dluží nezaplatitelné. Dluží mu sami sebe, své vlastní životy. Dluží mu za svou vzpouru a za každý hřích.  Místo toho, aby s námi zúčtoval podle své spravedlnosti, poslal vlastního Syna v těle člověka, aby za nás vše, co dlužíme, zaplatil svým utrpením, svou smrtí na kříži! Bylo zaplaceno, proto já mohu žít. Nebudu sklízet zasloužený Boží hněv! O tom jsou Vánoce, tradice všech, co vkládají do Krista svou jedinou a trvalou naději. Všech, kdo věří v Krista! Slavit Vánoce jako nevěřící je paradox. Lepší je odjet se koupat a plavat na Saharu. Slavit Vánoce jako nevěřící znamená usvědčovat a odsuzovat sám sebe. Protože slavím narození Spasitele Krista, kterého odmítám a ze kterého činím lháře! To vše je skryto v prvním verši Mk evangelia!

Odkazy: Ř 10, 13-17; Lk 11, 28; J 5, 24; 3, 1-3; 6, 37;10, 30;  Mt 16, 19; 18, 23-28; Ko 1, 16; Fp 2, 6-8; 1 K 1, 21;

Potvrzeno Proroky! V 2-8

a) Co bylo psáno u proroků!

Nyní se podíváme dál do našeho textu. Podíváme se, na čem stojí nejen dobrá tradice Vánoc, ale v podstatě celá naše křesťanská víra. Stavíme dům naší víry i tradice Vánoc na písku, nebo na pevné skále?

Marek ihned poté, co napsal svou úvodní větu jako začátek dobré zprávy o spasiteli Ježíši, pokračuje dál těmito slovy:

• Mk 1, 2-3 Je psáno u proroka Izaiáše: `Hle, já posílám posla před tvou tváří, aby ti připravil cestu. Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky! ´

O co tedy Marek opírá podloženost a pravdivost své dobré zprávy? Opírá ji o prorockou zvěst. Co je to prorocká zvěst, kdo to je prorok?

Pravý význam slova prorok je slovo vidoucí. Prorok je tedy ten, který vidí. Ne to, co vidí ostatní lidé. Jeho zrak není zrakem jen tělesným. Jde o zrak vnitřní, duchovní. Prorok je Bohem obdarován schopností vidět dovnitř. Má duchovní vhled a vidí duchovní podstatu událostí a také to, co v budoucnu nastane. Jde o dar od Boha, Bůh mluví k prorokovi, co má zvěstovat. Největší z proroků obyčejných smrtelníku, byl Mojžíš. Nikdo další nebyl jako On.

• Numeri 12:5-8 a Hospodin sestoupil v oblakovém sloupu a stanul u vchodu do stanu. Zavolal Árona a Mirjam a oba předstoupili. Řekl: "Poslyšte má slova: Bude-li mezi vámi prorok, já Hospodin se mu dám poznat ve vidění, mluvit s ním budu ve snu. Ne tak je tomu s mým služebníkem Mojžíšem. Má trvalé místo v celém mém domě. S ním mluvím od úst k ústům ve viděních, ne v hádankách; smí patřit na zjev Hospodinův.

Prorok je tedy ten, koho navštěvuje Bůh a mluví k němu. Jsou i falešní proroci. Ti kteří mají duchovní vhled a schopnosti, ale ne od Boha. Jak je poznáme, Velmi jednoduše. Písmo nám dává jednoduchou a jasnou odpověď.

• Deuteronomium 18:22 Nuže, promluví-li prorok jménem Hospodinovým a věc se nestane a nesplní, nepromluvil to slovo Hospodin. Opovážlivě je mluvil ten prorok sám; nelekej se toho.

Když se nenaplní to, co prorok prohlásil, není prorokem od Boha, ale falešným! To je první věc, podle které jasně poznáme, zda je prorok pravý, či nikoli. Druhou věcí, podle které poznáváme pravost proroka i proroctví je následující výrok.

• Deuteronomium 13:1-4 Všechno, co vám přikazuji, budete bedlivě dodržovat. Nic k tomu nepřidáš a nic z toho neubereš.  Kdyby povstal ve tvém středu prorok nebo někdo, kdo hádá ze snů, a nabídl ti znamení nebo zázrak, i kdyby se dostavilo to znamení nebo ten zázrak, o němž ti mluvil, když říkal: "Pojďme za jinými bohy", které jsi neznal, "a služme jim", neuposlechneš slov takového proroka nebo toho, kdo hádá ze snů. To vás zkouší Hospodin, váš Bůh, aby poznal, zda milujete Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší.

Falešný prorok svým věštěním odvádí od pravého Boha a od Boží pravdy. A i kdyby se dostavilo to předpovězené znamení, slova tohoto svůdce v důsledku odvádějí člověka pryč od Boha Písma. Od Boha pravého, živého a jediného. Jak to poznám? To, co falešník mluví, je v rozporu s tím, co přikazuje Bůh v Písmu a co má Boží lid bedlivě dodržovat, nemá přidávat ani ubírat!

Marek ale opírá svou dobrou zprávu o slova pravých, Božích proroků. To, co předpověděl Izajáš sedm století před Kristem se naplnilo.

• Izajáš 40:3 Hlas volajícího: "Připravte na poušti cestu Hospodinu! Vyrovnejte na pustině silnici pro našeho Boha!

Marek ale necituje jen Izajáše. Ale také proroka Malachiáše!

• Malachiáš 3:1 "Hle, posílám svého posla, aby připravil přede mnou cestu. I vstoupí nenadále do svého chrámu Pán, kterého hledáte, posel smlouvy, po němž toužíte. Opravdu přijde, praví Hospodin zástupů.

A i Mojžíš, největší z proroků z řad obyčejných lidí tisíce let před Ježíšem prorokoval Ježíšův příchod na tento svět. Dt 18, 15

Markova dobrá zpráva je tedy postavena na neotřesitelném základu. Na slovech proroků vyslovených stovky a tisíce let před samotným příchodem Pána Ježíše! Na stejně pevném základu stojí i naše víra i dobrá křesťanská tradice Vánoc. I my zvěstujeme jako Marek dobrou zprávu o spasení, zprávu podloženou pevným a jistým základem!  Bůh mluvil k prorokům a Jeho slova se naplnila!

b) Jan Křtitel slovo potvrzuje a sám prorokuje!

Právě o tom Marek píše od verše čtyři, našeho textu:

• Mk 1, 4-8 To se stalo, když Jan Křtitel vystoupil na poušti a kázal: "Čiňte pokání a dejte se pokřtít na odpuštění hříchů." Celá judská krajina i všichni z Jeruzaléma vycházeli k němu, vyznávali své hříchy a dávali se od něho křtít v řece Jordánu. Jan byl oděn velbloudí srstí, měl kožený pás kolem boků a jedl kobylky a med divokých včel. A kázal: "Za mnou přichází někdo silnější, než jsem já; nejsem hoden, abych se sklonil a rozvázal řemínek jeho obuvi. Já jsem vás křtil vodou, on vás bude křtít Duchem svatým.

Jan Křtitel je tím hlasem volajícím na poušti, aby lid Boží narovnal v pustině svých vlastních srdcí rovnou a přímou stezku pro svého Boha a Spasitele. Bůh nechtěl silnici vedoucí pouští a skalami Izraele. Ale silnici a rovnou cestu vedoucí v srdcích Božího lidu. Jak takovou cestu může člověk ve svém srdci učinit? Poslouchejte, co říká Jan:

 "Čiňte pokání a dejte se pokřtít na odpuštění hříchů."

Chcete, aby vaše slova měla váhu, potom mluvte pravdu Božího slova. Svou řeč vystavte na Písmu a jeho moudrosti. Žalmista vyznává před Bohem svou velikou touhu.

• Žalmy 119:43 Nikdy nezbavuj má ústa slova pravdy, neboť čekám na tvůj soud.

Nechoďte kolem horké kaše a nebojte se mluvit přímo. Hleďte na Jana Křtitele.  Co k němu táhlo takové množství zástupů? Byla to jeho krásná tvář? Ztepilá a svalnatá postava? Skvostný šat velmože, člověka bohatého, váženého v očích lidí a urozeného podle moudrosti lidí? Ne! Jedl kobylky a med. Byl oblečen v srsti velblouda. Proč tedy celé Judsko a celý Jeruzalém k němu pospíchali? Protože on byl z pravdy, pro pravdu přišel, pravdu hlásal. Byl naplněním pravdivých slov proroků. Jejich slovo se naplnilo na Janu Křtiteli!

Proroci plní Ducha Božího mluvili prorocké slovo a Jan byl jeho naplněním. A nyní? Sám plný Ducha svatého potvrzuje svým vystoupením Boží pravdu a sám znovu prorokuje!

Jan je z pravdy, Jan svědčí pravdě, mluví pravdu. Je přímý a mluví přímo. Svým životem je naplněním a potvrzením pravdy!  Jednejte jako on. Buďte znalí a plní pravdy, vydávejte svědectví pravdě a čiňte to přímo a bez kličkování. Volejte Boží lid k pokání a k pravdě. Volejte celý svět k pokání a k pravdě. Někdy se bojíme. Ale pokud chceme, aby zástupy přicházeli ke Kristu, musíme se nebát, jako se nebál Jan Křtitel. Musíme volat přímo jako Jan! Marek volá stejně přímo jako Jan a my musíme také. Vánoce, jak jsme si již řekli jsou dobrou křesťanskou tradicí, kdy věřící křesťané zvěstují narození, život, smrt a vzkříšení Ježíše Krista.

Nebojme se tedy, vždyť i Jan Křtitel je potvrzením Boží pravdy a pravdivého prorockého slova proroků Starého Zákona. On je nejen samotným naplněním slov proroků, kteří ho předešli ve víře, ale on sám je prorok. Prorok stojící a volající k pokání na přelomu věku. Mezi věkem Staré smlouvy a věkem Nové smlouvy, smlouvy milosti. Když vyzval Boží lid k pokání, pokračoval těmito slovy:

• "Za mnou přichází někdo silnější, než jsem já; nejsem hoden, abych se sklonil a rozvázal řemínek jeho obuvi. Já jsem vás křtil vodou, on vás bude křtít Duchem svatým.

Jinými slovy Jan říká: „Já jsem jen naplněním slov Izajášových i dalších proroků. Jsem jen hlas volajícího na poušti, hlas volající k pokání a narovnání cest vašich srdcí. Jsem hlas volající, že zaslíbený Mesiáš již přichází hned za mnou!“

Vidíte milovaní, jak se dokonalý plán spásy našeho Boha Ježíše Krista dokonale naplňuje před vašima očima? To, co zní již od třetí kapitoly Gn, přes proroctví starozákonních proroků, přes Jana až k samotnému Pánu Ježíši. Potomek a sémě ženy, které rozdrtí toho zlého hada přichází těsně za Janem Křtitelem, za hlasem volajícím na poušti. Přesně jak bylo prorokováno!

Svědectví evangelia i svědectví Vánoc jako křesťanských tradic a svátků stojí na neotřesitelném základu. Na pravdě Božích zaslíbení a Božího slova! Vždyť slova všech proroků, nebyla slova jejich, ale slova Boha živého, která jim svěřil!

Odkazy: Nu 12, 5-8; Dt 18, 15; 18, 22; 13, 1-4; Iz 40, 3; Mal 3, 1; Ž 119, 43;

Potvrzeno Duchem svatým i Bohem Otcem! V 10-11

a) Bůh sám potvrzuje

Nevěříte? Pak poslouchejte, co bylo dál. Co píše Marek.

• Mk 1, 9-11 V těch dnech přišel Ježíš z Nazareta v Galileji a byl v Jordánu od Jana pokřtěn. V tom, jak vystupoval z vody, uviděl nebesa rozevřená a Ducha, který jako holubice sestupuje na něj. A z nebe se ozval hlas: "Ty jsi můj milovaný Syn, tebe jsem si vyvolil."

Pán Ježíš přichází k Janovi a je od něho pokřtěn. My víme, že Jan s tím měl trochu problém. Vždyť on neukazuje v žádném případě na sebe, ale na toho, který je větší než on. Ačkoli sám Pán Ježíš říká o Janovi, že je největším smrtelníkem Lk 7, 28. Jan se zdráhá Pána pokřtít, vždyť on by měl být pokřtěn od Pána Ježíše. Mt 3, 14. Ale co mu Pán odpovídá? „Připusť to Jane, aby se naplnilo vše, co Bůh žádá a co bylo napsáno.“

A tak Jan křtí svého i našeho Pána. Křtí Božího Syna, aby se naplnila slova Boží, slova proroků i celého Písma.

V tento vzácný a milostí naplněný okamžik se otevřela nebesa. A Boží Duch svatý sestupuje jako holubice na Krista. Vidí to sám Pán, vidí to i Jan Křtitel. V Janově evangeliu o tom vydává svědectví.

• Jan 1:32 Jan vydal svědectví: "Spatřil jsem, jak Duch sestoupil jako holubice z nebe a zůstal na něm.

I Marka vede tentýž Duch svatý k potvrzení této události v desátém verši našeho dnešního textu.

A aby toho nebylo málo, tak desátý a jedenáctý verš jsou Boží pečetí, která uzavírá náš dnešní příběh a potvrzuje Krista před očima celého zástupu kolem Jana Křtitele i Pána Ježíše samotného.

• Mk 1, 10-11 V tom, jak vystupoval z vody, uviděl nebesa rozevřená a Ducha, který jako holubice sestupuje na něj. A z nebe se ozval hlas: "Ty jsi můj milovaný Syn, tebe jsem si vyvolil."

Máme zde dosvědčení dvou zbylých osob Boží Trojice! Bůh Duch svatý sestupuje na Ježíše Krista a z nebe se ozývá hlas Boha Otce potvrzující Ježíšovo Synovství. To vše se odehrávalo před velikým množstvím zástupů, které Pána Ježíše všude následovali. Byly to davy lidí z Galileje, Desetiměstí, z Jeruzaléma, Judska a Zajordání. Tito lidé všude následovali Pána. Čteme o tom v Mt 4, 25.  Žasli nad Jeho učením, protože neučil prázdná slova, ale učil v moci. Jako Ten, kdo má moc. Tuto moc potvrzoval četnými znameními. Sk 2, 22.

Tolik tedy Markův počátek evangelia Ježíše Krista, Syna Božího. „Kdo má uši k slyšení, slyš!“ Písmo, to slovo cele vydechnuté Bohem, Božím Duchem nás volá k pozornému naslouchání. Také říká, že kdo je z pravdy, slyší pravdu. Nikdo z Božích dětí nebude zapomenut, ztracen, nebo vyhnán.

A protože my dnes v roce 2020 stojíme ne na počátku evangelia Ježíše Krista, Syna Božího, ale máme plnost poznání. Víme, jak celý příběh pokračoval. Tak můžeme jít ještě dál, a ještě mnoha dalšími způsoby můžeme při každém zvěstování Krista potvrzovat pravdivost tohoto evangelia. Můžeme mluvit o zázracích. O Ježíšově moci nad přírodou, duchovním světem, nad nemocí i nad smrtí. Můžeme mluvit o vnitřním svědectví víry, které máme ve svých srdcích. Kdy Duch svatý dosvědčuje tuto pravdu našemu Duchu. Můžeme jít ještě dál a vzít si na pomoc moudrá slova Gamalilea, kdy pře veleradou na adresu zatčených apoštolů řekl:

• Skutky apoštolské 5:3-398 Proto vám teď radím: Nechte tyto lidi a propusťte je. Pochází-li tento záměr a toto dílo z lidí, rozpadne se samo; pochází-li z Boha, nebudete moci ty lidi vyhubit – nechcete přece bojovat proti Bohu." Dali mu za pravdu;

Dílo Ježíše Krista trvá přes dva tisíce let. Stále přichází k Ježíši další a další lidé, činí pokání a jejich život je nový. Zcela odlišný od starého. Od hříchu a model se obrátili k živému Bohu. To jsou věci, které nelze popřít.

b) Závěr

A skončit samozřejmě musíme tím největším důkazem a potvrzením Ježíše Krista, jako Syna Božího a Spasitele lidí. Bůh se dal všem lidem poznat v pravdě. V osobě svého Syna Ježíše Krista. Lidé Boha neznali. Ale poslouchejte, co učinil Bůh.

• Skutky apoštolské 17:30-31 Bůh však prominul lidem dobu, kdy to ještě nemohli pochopit, a nyní zvěstuje všem, ať jsou kdekoliv, aby této neznalosti litovali a obrátili se k němu. Neboť ustanovil den, v němž bude spravedlivě soudit celý svět skrze muže, kterého k tomu určil. Všem lidem o tom poskytl důkaz, když jej vzkřísil z mrtvých."

Důkaz nad důkazy, důkaz všem lidem je vzkříšení Ježíše Krista z mrtvých. Vzkříšení, které učinil Bůh před zraky všech lidí. Protože bylo dosvědčeno mnoha očitými svědky. Pavel píše do Korintu známá slova.

• 1 Korintským 15:3-8 Odevzdal jsem vám především, co jsem sám přijal, že Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem a byl pohřben; byl vzkříšen třetího dne podle Písem, ukázal se Petrovi, potom Dvanácti. Poté se ukázal více než pěti stům bratří najednou; většina z nich je posud na živu, někteří však již zesnuli. Pak se ukázal Jakubovi, potom všem apoštolům. Naposledy ze všech se jako nedochůdčeti ukázal i mně.

To jsou stovky očitých svědků vzkříšeného Krista! Mnozí z nich pro své svědectví umírali v mukách a bolestech podobně jako jejich Pán. To je naplnění svatého Písma!

Kdo by chtěl tváří v tvář těmto skutečnostem dál pochybovat? Počátek evangelia Ježíše Krista, Syna Božího, konec evangelia Ježíše Krista, Syna Božího. Celé evangelium Kristovo je mocné, pravdivé svědectví o Božím Synu, které nepotřebuje obhajobu lidí.

Samo sebe dosvědčuje i dnes svou zázračnou mocí, kdy povolává znovu a znovu lidi duchovně mrtvé k životu věčnému. Skrze víru a pokání z hříchů! Na čem tedy stojí naše víra? Stojí na nezrušitelných základech, které nebudou nikdy rozbity. Stojí na samotném Kristu, který je hradem nedobytným a skalou nejpevnější. Nikdy se nezhroutí. Na čem spočívá dobrá tradice křesťanských Vánoc? Na stejném, nerozbitném základě. Zvěstujme evangelium, slavme vánoční zvěst po celý rok. A přijměme jedinečnou aplikaci z dnešního kázání do našich životů. Ta zní:

Vzdorujte a odpírejte hříchu, čiňte pokání, věřte evangeliu! Neboť království Boží je blízko! Amen!

Odkazy: Lk 7, 28; Mt 3, 14; 4, 25; J 1,, 32; Sk 2, 22; 5, 38-39; 17, 30-31; 1 K 15, 3-8;