Pětinásobné ujištění spravedlnosti! (1Pt 3,17-22)

Je přece lépe, abyste trpěli za dobré jednání, bude-li to snad vůle Boží, než za zlé činy. Vždyť i Kristus dal svůj život jednou provždy za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás přivedl k Bohu. Byl usmrcen v těle, ale obživen Duchem. Tehdy také přišel vyhlásit zvěst duchům ve vězení, kteří neuposlechli kdysi ve dnech Noémových. Tenkrát Boží shovívavost vyčkávala s trestem, pokud se stavěl koráb, v němž bylo z vody zachráněno jenom osm lidí. To je předobraz křtu, který nyní zachraňuje vás. Nejde v něm zajisté o odstranění tělesné špíny, nýbrž o dobré svědomí, k němuž se před Bohem zavazujeme - na základě vzkříšení Ježíše Krista, jenž jest na pravici Boží, když vstoupil do nebe a podřídil si anděly a vlády a mocnosti. (1Pt 3,17-22)

Úvod

Pokoj vám všem, kdo jste se dnes sešli na tomto naprosto obyčejném místě, abyste se účastnili neobyčejných věcí, které jsou svým původem nadpozemské a z Boha. Abyste měli podíl na Bohu a Jeho spravedlnosti! Co je to neobyčejné, z Boha povstávající? Je to evangelium Ježíše Krista. Je to sám ježíš Kristus. Je to ta dobrá zpráva, nejlepší a nejdůležitější zpráva všech dob, vyvrcholení a cíl, naplnění všech věků!

 Není nic v životě žádného člověka, co by mělo větší důležitost, co by volalo naléhavěji a co by přinášelo větší užitek, nebo chcete-li prospěch jakémukoli člověku. Ježíš Kristus, Bůh, Syn Boží vzal na sebe tělo poníženosti, narodil se jako člověk, žil a naplnil jako dokonalý muž vůli svého nebeského Otce. Boží vůle je dobrá, ba nejlepší ze všeho pro nás. Jak zní?

• Neboť Syn člověka přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo. (Lk 19,10)

Vůli svého Otce Pán Ježíš naplnil svým poslušným životem. Podroben jako Syn Člověka Božímu zákonu v padlém a zlu poddaném světě. Petr říká, že:

• On `hříchu neučinil a v jeho ústech nebyla nalezena lest´. Když mu spílali, neodplácel spíláním; když trpěl, nehrozil, ale vkládal vše do rukou toho, jenž soudí spravedlivě. On `na svém těle vzal naše hříchy´ na kříž, abychom zemřeli hříchům a byli živi spravedlnosti. `Jeho rány vás uzdravily. Vždyť jste `bloudili jako ovce´, ale nyní jste byli obráceni k pastýři a strážci svých duší. (1Pt 2,22-25)

Lidé bloudí jak ovce. Nebloudí po loukách, po lesích, nebo po horách a v roklinách. Bloudí v duchovní sféře temnoty, vzpoury proto Bohu, dárci a Stvořiteli života. Bloudí v duchovní sféře zla. A vlci v těchto sférách jsou mnohem horší, než vlci z televizního kanálu Animal planet. Ve své vzpouře zaměnili lidé poslušnost Bohu za poslušnosti ďáblu, zaměnili život v pravdě za život ve lži a tím zaměnili život za smrt.

Lidé zůstávají ve své neposlušnosti, ale člověk Kristus Ježíš byl poslušný až k smrti. Byl poslušný mnohem více. Byl poslušný až k hříchu! Nebojte se. Pán Ježíš hříchu neučinil, ale vzal hříchy všech, kdo v něho věří na sebe. Doslova se stal pro nás hříchem. On se ztotožnil s hříchy těch, za které umíral a v té chvíli, kdy Boží strašlivý, ale spravedlivý hněv na Beránka Božího dopadal, byl tomu tak, že v tu chvíli viděl Bůh Otec při pohledu na svého milovaného Syna nás.

Viděl Pavla Borovanského a jeho odporné hříchy, zlo jeho srdce, smilstvo jeho těla i duše. Viděl tebe, milovaný bratře a tvou lež. I tebe drahá sestro a tvé pomluvy, viděl krádež každého zloděje, který z Boží milosti činil pokání i každou odpornou vraždu každého sprostého vraha, který prosil ve Jménu Krista o odpuštění.

Viděl odporné skutky válečného zločince, viděl pogromy na celé národy i to, co se dělo v Osvětimi, či v Treblince, kde docházelo k tak strašným činům, jako je rozbíjení hlaviček malých kojenců o kola transportních vlaků, které tyto nebožátka přivážela s jejich rodiči do těchto táborů smrti. Viděl masakry páchané na vlastním národu polpotovskými důstojníky. Viděl milióny ubitých, umučených a utýraných tvrdou prací, bitím, a neustálým hladověním.

Nevěříte mi? Ale měli byste. Četl jsem o některých esesmanech, kteří pod tlakem Boží pravdy a svého ztýraného svědomí činili pokání.

Nacistický guvernér polských okupovaných území údajně prožil obrácení před norimberským tribunálem, kde byl souzen a odsouzen k smrti pro svou silnou roli ve válečných zločinech proti lidskosti. Bůh, který omilostňuje hříšníka, se nedá odstrašit odpornou hloubkou našich hříchů.

• Věrohodné je to slovo a zaslouží si plného souhlasu: Kristus Ježíš přišel na svět, aby zachránil hříšníky. Já k nim patřím na prvním místě, avšak došel jsem slitování, aby Ježíš Kristus právě na mně ukázal všechnu svou shovívavost jako příklad pro ty, kteří v něho uvěří a tak dosáhnou věčného života. (1Tm 1,15-16)

Je to Kristus, Beránek Boží, který snímá hříchy světa. Každý, kdo složí svou naději v Ježíše Krista, v jeho pokornou a svatou službu, v jeho kříž, každý takový bude omilostněn, a budou mu odpuštěny všechny jeho viny a hříchy. Stejně tak, jako viděl Bůh Otec při pohledu na svého Syna na kříži Golgoty hříšníkovy odporné skutky a jeho hříšný život, tak nyní při pohledu na ubohého hříšníka vidí svého milovaného Syna, Ježíše Krista a jeho svatý, dokonalý způsob života. On hříchu neučinil, ani v myšlence se nedopustil zlého. Zůstal spravedlivý, neslevil ze své dokonalé svatosti, miluje Otce, miluje spravedlnost a právo, miluje pravdu a život. Proto se nepostavil proti Otci, neustoupil od své spravedlnosti. Ctil právo i ve chvíli největšího porušení práva, kdy ohavní a zpustlí buřiči, hříšníci duší i tělem, přibíjeli na kříž svatého Božího Syna!

Jaký je to propastný rozdíl, milovaní, mezi námi a svatým Kristem. Ale my všichni, kteří se scházíme na tomto obyčejném místě, jsme tady z neobyčejného důvodu. Jsme tu z milosti Boží. Jsme tu pro Boží dobrotu, jsme tu pro slávu Boha. Je-li tu někdo, kdo si nyní v srdci říká, já jsem nesložil naději v Krista, neznám Ho, ani vlastně nevím, proč tu jsem. Chtěl bych mu říci:

I tebe drahý člověče, přivedl na toto shromáždění Bůh ve své velké dobrotě a milosrdenství, nepromarni tento čas, čas spásy a milosti v den, kdy se Bůh chystá mluvit ze svého slova. A oč více to platí milovaní o každém, kdo Krista má za svého Spasitele a Pána. Jak bychom mohli chtít, aby ten, kdo ještě nepoznal, naslouchal pokorně Božímu slovu, pokud my, kteří tvrdíme, že známe, tímto Božím milosrdenstvím skrze kázání Písma pohrdneme. Pokud nebudeme nevěřícím tím nejlepším příkladem.

Končíme společně třetí kapitolu 1 Pt listu. Dnes budeme zkoumat a vykládat verše 18-22, ze třetí kapitoly.

Vždyť i Kristus dal svůj život jednou provždy za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás přivedl k Bohu. Byl usmrcen v těle, ale obživen Duchem. Tehdy také přišel vyhlásit zvěst duchům ve vězení, kteří neuposlechli kdysi ve dnech Noémových. Tenkrát Boží shovívavost vyčkávala s trestem, pokud se stavěl koráb, v němž bylo z vody zachráněno jenom osm lidí. To je předobraz křtu, který nyní zachraňuje vás. Nejde v něm zajisté o odstranění tělesné špíny, nýbrž o dobré svědomí, k němuž se před Bohem zavazujeme - na základě vzkříšení Ježíše Krista,  jenž jest na pravici Boží, když vstoupil do nebe a podřídil si anděly a vlády a mocnosti.

1. Ujištění první. Život za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé

A. Kristova zástupná oběť

Co je, milovaní, středem a základem radostné zvěsti evangelia, středem a základem křesťanské víry a naděje? Pokud odpovíte, že víra v Boha Stvořitele nebe i země, budete to pravda, ale nebude to plná pravda. Odpovíte-li, že je to osoba Ježíše Krista, blížíte se, ale není to celá pravda. Trváte-li na tom, že střed a základ naší víry a naděje je život a dílo Božího Syna Ježíše Krista, je to celá pravda, ale někdo by ještě nemusel porozumět obsahu této zvěsti tak, aby v jeho srdci zazářilo spasitelné poznání. Podívejme se, co říká samo Písmo, úst apoštola Pavla.

• Chci vám připomenout, bratří, evangelium, které jsem vám zvěstoval, které jste přijali, které je základem, na němž stojíte, a skrze něž docházíte spásy, držíte-li se ho tak, jak jsem vám je zvěstoval – vždyť jste přece neuvěřili nadarmo. Odevzdal jsem vám především, co jsem sám přijal, že Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem a byl pohřben; byl vzkříšen třetího dne podle Písem… (1K 15,1-4)

Kristus zemřel za naše hříchy a to přesně podle Božího předurčení a přesně podle Božího slova. Vidíme, že je zde nějaký vážný problém s tím, co Písmo nazývá hříchem. Tak vážný, že stál Božího Syna život. Co je obsahem této informace? Už v úvodu jsme si to řekli a myslím, že velmi důrazně, až drsně.

Lež, závist, podlost, krádež, vražda, masová vražda, bestiální mučení a bestiální masové vraždy. Hlavičky malých dětí, tříštěné o ocel kola vlaku.

Vše se v nás vzpouzí a bouří. Naše nitro křičí: „ Co to tu povídáš? Já bych nikdy něco takového neudělal!“

Ale to, co jsem jmenoval, je jen obyčejná stupnice, gradace hříchu. Každý kriminalista vám řekne o recidivistech, že zacházejí dál a dál ve svém zločinném jednání. Pachatel loupežných přepadení začínal možná jako drobný zloděj v samoobsluze, dnes je při každém elpasu, jak galerka říká loupežným přepadením, jednou nohou neustál nakročen k ublížení na zdraví, nebo i k vraždě a mnozí tu hranici nakonec překročí.

Sexuální delikvent, který dříve jen obtěžoval, bude se vší pravděpodobností růst v míře své agrese. Proč? Protože ten základ, fundament hříchu, který poté v životě člověka roste podle okolností, je stejný v každém z nás a má potenciál růst!

 To je dílo a zhoubné jednání hříchu, který je naším základem, podstatou, přečtěte si doma První kap. (Ř 1, 18-31). Tam je velmi dobře popsán zhoubný a rostoucí účinek hříchu i Boží svrchované jednání s hříšným člověkem. A pokud jsme my neklesli tak hluboko, není to naše zásluha, ale Boží milost, která skrze zákon, jež je určen pro hříšníky, držela naši padlou vůli a touhu po hříchu na uzdě.

• Víme, že zákon je dobrý, když ho někdo užívá správně a je si vědom, že zákon není určen pro spravedlivého, nýbrž pro lidi zlé a neposlušné, bezbožné a hříšníky, pro lidi bohaprázdné a světské, pro ty, kdo vztáhnou ruku proti otci a matce, pro vrahy, smilníky, zvrhlíky, únosce, lháře, křivopřísežníky, a co se ještě příčí zdravému učení podle evangelia slávy požehnaného Boha, které mi bylo svěřeno. (1Tm 1,8-11)

Hřích přináší smrt, a hříšník musí zemřít. Nic hříšného nemůže být v blízkosti svatého Boha, musí to být navěky odděleno, a to je právě ta smrt, nejdříve těla, ale poté i duše, ducha. Člověk sám se z moci hříchu a tím i smrti vymanit nemůže a proto to učinil sám Bůh skrze život, dílo a kříž svého Syna. Odměnou hříchu je smrt, ale darem milosti Boží je Ježíš Kristus a Jeho kříž. On zemřel na kříži místo nás bratři a sestry. To je obsah evangelia, kterému každý může porozumět. Kristova zástupná oběť. Každý, kdo věří v Krista, i když zemře, bude žít! Proč, jak je to možné? Protože…

B. Spravedlnost Krista vede k životu i skrze smrt padlého těla

My všichni zde jsme hříšníci. A jako takoví jsme zasluhovali být navěky odděleni od Boha, ale Ježíš Kristus nás v trestu a smrti zastoupil, spravedlivý vzal naše hříchy na sebe a zemřel za nás nespravedlivé, proto viděl Bůh Otec při pohledu na Krista na kříži nás a naše odporné hříchy a nyní vidí při pohledu na nás svého spravedlivého Syna v jeho svaté slávě! Svou dobrovolnou smrtí, svým ztotožněním se s našimi hříchy nás svatý Kristus přivedl zpět z moci ďábla k Bohu, ze smrti do života. Ježíš zůstal spravedlivý. Smrt ho nezdolala. Říše smrti ho neudržela ve svých pařátech, protože On hříchu neučinil, byl a zůstal spravedlivý. V něm i my porazíme posledního nepřítele, kterým je smrt. Všichni, zemřeme, pokud Pán nepřijde dříve. Ale smrt bude nám jen branou k životu věčnému!

C. Skrze svou spravedlnost nás přivedl k Bohu

Každý, kdo věří ve spasitelné dílo biblického Ježíše Krista, má před Bohem, který je Soudcem celé země, přičtenou dokonalou spravedlnost Božího Syna za svou vlastní a smí směle přistupovat k Bohu a trůnu Jeho milosti. Může vcházet až do nebeské svatyně, kam jako první vstoupil dokonalý Beránek Boží a Lev z Judy. On je ten Velekněz věčný, podle řádu Melchisedekova, který přinesl, jak Petr říká v 18. verši, jednou provždy dokonalou a dokonanou oběť Bohu, která nám umožňuje v Kristu a skrze Krista být v Bohu a s Bohem navěky.

• Boha nikdy nikdo neviděl, ale jestliže se milujeme navzájem, Bůh v nás zůstává a jeho láska v nás dosáhla svého cíle. Že zůstáváme v něm a on v nás, poznáváme podle toho, že nám dal svého Ducha. A my jsme spatřili a dosvědčujeme, že Otec poslal Syna, aby byl Spasitelem světa. Kdo vyzná, že Ježíš je Syn Boží, v tom zůstává Bůh a on v Bohu. (1J 4,12-15) 

Ale to není vše! Bůh je neskonale dobrý. On nám díky kříži přičítá Kristovu spravedlnost, pro Kristovu oběť na kříži. To je první úžasná věc, druhá ještě úžasnější je ta, že jsme se díky kříži Krista z Boha narodili a Bůh nám dal svého Ducha, jsme tedy jeho děti. Ti, kteří byli hříchem prokleti a odloučeni od Boha, jsou Kristem přivedeni k neskutečně intimnímu vztahu se svým Stvořitelem, který se stává skrze třetí osobu Boží trojice, Ducha svatého jejich Bohem i Otcem. A věřte, že lepšího, dokonalejšího a více milujícího otce mít nemůžeme. A nakonec z toho vyplývá třetí úžasná věc! Tento Boží dokonalý Duch, který činí naše Synovství Bohu v Kristu, nám dává milost, požehnání a zmocnění k následování Krista v Jeho svatém příkladu poslušnosti a spravedlnosti. A to je kontext a aplikace, ke které nás vede Petr ve třetí kapitole. A to vše díky zástupné smrti Krista!

Bude-li to vůle Boží, máme jít věrně ve šlépějích Krista i skrze utrpení, raději snést a snášet křivdu, zůstat spravedliví, i když se nám děje nespravedlnost třeba až k smrti, protože…

2. Ujištění druhé. Byl usmrcen v těle (skrze tělo) ale obživen D(d)uchem

I Kristus dal svůj život jednou provždy za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás přivedl k Bohu. Tento Božímu lidu zaslíbený a darovaný Mesiáš byl na kříži v těle usmrcen, kvůli nám, ale byl obživen v duchu, říká Petr. Vykladači se na tomto místě přou, zda se jedná o Ducha svatého, nebo zda to znamená ducha Kristova, ve smyslu podstaty duchovního, vnitřního života Krista, který byl naplno Bohem i člověkem. Přou se z toho důvodu, že řecký text nezná malá a velká písmena. Já osobně se kloním k druhé variantě. Proč?

1. Je zde v 18. verši silný zrcadlový kontrast tělo versus duch. Každý člověk je duchovní bytost stvořená k Božímu obrazu, ale stvořená v těle, zahrnuje tedy tělo i ducha. Předpokládám tedy, že i duch bude zde lidským duchem člověka Krista. Kristus zemřel v těle pro nespravedlnost, pro nespravedlivé a hříšné jednání. Ne svoje, ale naše. A byl podle mého názoru obživen duchem ve smyslu svého vnitřního, duchovního života, který byl dokonale spravedlivý.

2. Podíváme-li se na kontext samotného oddílu 18-22 verše i třetí kapitoly, vyvstává nám z toho velmi silný důraz na konání lidské spravedlnosti, na samotnou spravedlnost člověka Krista, která beze zbytku naplnila zákon. Byl to člověk Ježíš Kristus, tělem pocházející z rodu Davidova (z rodu člověka Ř 1, 3). A v lidském těle narozeném z těla ženy (z člověka) byl podroben zákonu. Tento Boží zákon v lidském těle, jako má hříšný člověk, poslechl a beze zbytku naplnil. Jeho lidský duch tedy byl a zůstal spravedlivý. Musel to být člověk, kdo naplní Boží zákon a musel to být tedy i lidský duch, kdo naplní zákon a zůstane spravedlivým, tedy živým duchem i přes to že dlí ve smrtelném těle, jako má hříšný člověk. Nechci zde učit žádný dualismus, Ježíš měl tělo padlé přirozenosti, ale nezhřešil v něm. Proto by z toho nikdo neměl vyvozovat, že duch je dobrý, ale tělo, hmota je zlá! Ježíš nikdy nezhřešil, proto nejen jeho duch, ale i tělo bylo a zůstalo svaté. Zemřelo, ale pro naše viny! Ježíš byl mocí Ducha svatého vzkříšen v tomto svatém těle, ve kterém mřel na kříži. Důkazem jsou  Kristovy rány, které ukazuje Tomášovi. Tělo Božího svatého se nerozpadlo v prach, bylo svaté, a proto bylo vzkříšeno a proměněno! Kdyby bylo zlé, bylo by vyměněno.

3. Ježíš Kristus na kříži zvítězil. A do podsvětí, do říše smrti sestupoval duch člověka Krista, jako duch vítěze. Vidíme v Šeolu dva způsoby existence hříšníků. Věřící, tedy omilostněný hříšník Lazar zemřel a byl anděly přenesen do lůna Abrahamova. A nekající se boháč, který svou víru vložil do svého majetku, zemřel a klesl do místa muk. Ale duch Ježíše Krista sestoupil do Hádu, jako vítěz nad hříchem, vítěz tedy smrtí. Boháč a dokonce ani Lazar nebyli svobodní v Šeolu, smrt nad nimi měla nějakým způsobem moc. Ale Ježíšův duch ano. Byl to spravedlivý, svatý duch přemožitele zla.

4. Je to přesně v souladu s velikým důrazem na vítězící spravedlnost, který Petr ve třetí kapitole klade na srdce lidem. Podívejme se na verše 10; 12-14 a 17. Požaduje ji i po nás, abychom jednali v Kristu jako Kristus, tedy za všech okolností spravedlivě. A jasně také svědčí o evangeliu spravedlnosti, které zachraňuje lidské hříšníky zástupnou obětí Krista. Vždyť je to Kristova spravedlnost, která nám je přičítána a kterou máme následovat:1 Petrův 3:18  Vždyť i Kristus dal svůj život jednou provždy za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás přivedl k Bohu. Byl usmrcen v těle, ale obživen Duchem (v duchu).

Člověk Kristus Ježíš to neměl v těle poníženosti kvůli své božské přirozenosti lehčí v tomto světě. Kristus nese důsledky hříchu a v těle umírá. Jeho duch sestupuje do říše smrti. Ale člověk Kristus byl a zůstal svatý a spravedlivý. Pro tuto svatost neměla smrt nad Kristem a jeho duchem moc. Sk 2, 24 Naopak Syn člověka Kristus Ježíš sestupuje jako vítěz do podsvětí, tedy jak ten, kdo má moc nad smrtí. Zůstává živým i v říši smrti. Pro nás je tento text 18. verše druhým, velikým ujištěním a jistotou. I náš lidský duch je a bude věčně živý díky spravedlnosti Krista. Kristova vítězící spravedlnost je i naším vítězstvím. Je nám přičtena a proto ani smrt nás nevyrve z Boží ruky!

 Ale nyní budeme následovat Krista do podsvětí, na místo, které je nazýváno vězením duchů, kteří neuposlechli ve dnech Noemových. Kam Ježíš šel, aby zvěstoval? Co a komu? To je velmi důležitá otázka a je zde znovu několik hlavních výkladů. A všechny přinášejí další otázky.

3. Ujištění třetí. Zvěstování duchům ve vězení

Pasáž 19-20 verše dělá vykladačům Písma ještě větší problémy, než otázka ducha, v němž byl Kristus obživen, z verše 18. Rozdělit výklady bychom mohli takto.

A. Duch Kristův zvěstoval lidem, kteří neuposlechli ve dnech Noe.

Tento výklad bychom dále mohli rozdělit na dva způsoby. Podle otázky komu a kdy Kristus zvěstoval a co zvěstoval?

• Preexistující Kristus, jeho svatý boží Duch zvěstoval těmto lidem evangelium, když žili, tedy v době Noe. Duch svatý k tomu použil kazatele spravedlnosti Noeho.
• Živý duch spravedlivého člověka Krista zvěstuje své vítězství a soud nad silami zla lidem, zemřelým do doby ukřižování Krista. Kristův spravedlivý duch jim zvěstuje své vítězství v době, kdy mezi smrtí a vzkříšením přichází do Šeolu, na místo, kde dlí nespravedliví z doby Noe. 2 Pt 2, 5a

B. Duch Krista zvěstoval své vítězství a soud duchovním bytostem, andělům, kteří padli a opustili své vznešené postavení, v době Noe.

Abychom tento oddíl 18-22 verše vyložili správně, musíme držet kontext Petrova listu a hlavně bezprostřední kontext 3. Kapitoly. Také musíme najít účel, cíl tohoto Kristova zvěstování a smysl toho, proč nám to Petr říká.

Pojďme si vyložit názor, který zastává např. teolog a kazatel Wayne A. Grudem. Kristus skrze svého svatého božího Ducha zvěstoval v době Noa a skrze jeho kazatelskou službu.

Protože slovíčko tehdy, kterým začíná 19. Verš třetí kapitoly, je do ekumenického překladu přidáno a není v žádném řeckém rukopise, čteme v Bibli kralické, která je překladem Textu receptu, což je asi nejlepší dochovaný řecký text, toto:

• Nebo i Kristus jedinou za hříchy trpěl, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás přivedl k Bohu, umrtven jsa z strany těla, ale obživen Duchem. Skrze něhož i těm, kteříž jsou v žaláři, duchům, přišed, kázal, Tehdáž nepovolným, když ono jednou očekávala Boží snášenlivost za dnů Noé, když dělán byl koráb, v kterémžto málo, to jest osm duší, zachováno jest u vodě.

Bez slovíčka tehdy dává výklad o zvěstování Kristova ducha skrze Noeho a v jeho době určitý smysl, ale…

Vše ale vychází z premisy, že duch Kristův znamená Svatý Duch ve smyslu třetí osoby Boží trojice. A zde nastává problém. Je jisté, že Noe kázal ve své době spravedlnost inspirován a veden Duchem svatým. A že prostřednictvím Ducha svatého mluvil k Noemu Kristus. Jenže je zde jasný protiklad lidského Kristova těla a lidského Kristova ducha v 18. Verši, s důrazem na spravedlnost druhého Adama, který byl dokonalý, svatý a spravedlivý člověk jak v lidském těle, tak v lidském duchu. Takto podroben zákonu, který jako člověk naplňuje, zajišťuje nám svou spravedlností spásu.

• Bůh učinil to, co bylo zákonu nemožné pro lidskou slabost: Jako oběť za hřích poslal svého vlastního Syna v těle, jako má hříšný člověk, aby na lidském těle odsoudil hřích. (Ř 8,3)

A odsoudit hřích na lidském těle neznamená, že stačilo poslat jen bezduché tělo, znamená to soud na plnohodnotné lidské bytosti složené z těla a lidského ducha.

Za druhé Duch svatý je samostatná osoba Boží trojice a na kříži nám spravedlnost zajistila svou smrtí osoba druhá, Boží Syn Ježíš Kristus, který je naplno Bůh i člověk, na člověku muselo být učiněno zákonu zadost. Ne na Bohu Duchu svatém, pro to nenajdeme v Písmu žádnou oporu. A nabourávalo by nám to celé učení o trojici a v jejím rozdělení v díle spásy. Otec vyvolil, Syn vykoupil a Duch svatý zapečetil a uchovává nás k vytrvalosti svatých.

Myslím proto, že můžeme výklad o zvěstování skrze třetí osobu Boží Trojice, Ducha svatého, živým lidem, v době 120 let před potopou, skrze ústa Noeho odmítnout.

Druhým výkladem, který chci zmínit, je výklad B, Ježíšův duch zvěstoval v propasti padlým duchovním bytostem své vítězství.

Tento výklad se opírá hlavně o premisu tvrdící, že řecké slovo pneuma, se nikde v Novém zákoně neuvádí ve smyslu lidského ducha, ale vždy jen směrem k andělům a démonům. To je silný argument. Neměl jsem čas, tvrzení teologů, zastávajících tento pohled zkontrolovat. A tak jim musím věřit a vycházet z tohoto tvrzení.

Potom se ale musím ptát, co tím chce Petr říci, kam tím směřuje, co nás tím učí. Odpověď výkladu těchto teologů, je následující. Ve vztahu ke 14. Verši třetí kapitoly Petr velebí Krista, jako vítěze nad duchovními mocnostmi zla a povzbuzuje věřící, že se nemají bát pronásledování od zlých lidí, vždyť Kristus porazil, odhalil a odzbrojil i mocnosti duchovní, daleko silnější, než mocnosti lidské.

To je silný a logický argument a dává smysl. Opírá se o Gn 6; 2 Pt 2, 4; Ko 2, 14-15; Ju 1, 6; Podporuje tento výklad i poslední verš našeho textu. Verš mluvící o podřízení andělů, vlád a mocností. Přečtěte si tyto oddíly a zkoumejte. Vykladači však dále odkazují na apokryfní spisy hlavně 1 a 2 Henochovu a jinou židovskou mytologii. Jenže…

Já se ptám i přes tyto silné argumenty. Proč Petr vkládá do oddílu, který je cele o evangeliu pro lidi. Je o evangeliu o Ježíši Kristu, druhém, dokonalém Adamovi, tedy o člověku. Je o potřebě naplnění lidské spravedlnosti, protože Bůh byl, je a vždy bude spravedlivý. Proč sem vkládá tuto vsuvku o duchovních bytostech? Jen kvůli povzbuzení? Dobře, ale Petr píše církvi i z pohanů, kteří neznají židovskou mytologii, ani výklady rabínů z apokryfních Henochových knih. Chápal bych to, kdyby Petr mluvil k Jeruzalémské církvi. Ale on mluví k církvi v pohanském světě. Navíc, výklad dosazující sem duchy lidí, neubírá nic z Kristovy vítězné slávy.

Dále se ptám, proč Petr nevyjádřil tuto myšlenku jasněji, tak, aby se o ní nemuseli vykladači ostře hádat již 2000 let? Když na ni kladl důraz. A ještě další, mnohem závažnější otázka.

Proč Petr veden Duchem svatým, který je autorem celého Božího slova, odkazuje na židovské báje a mytologii, které jiný apoštol, jmenovitě Pavel tak důrazně odmítá v 1 Tm 4, 7. Proč by Duch svatý vedl Petra proti sobě. Vždyť Duch svatý vedl církev k hledání a potvrzení kánonu, tedy toho, co je Božím slovem a ze kterého byly vyloučeny právě knihy apokryfní, jako je 1 a 2 Henochova! Knihy, které nebyly potvrzeny jako přímo inspirované, Bohem vydechnuté slovo Boží.

Ponechám vás v rukou Božích, abyste sami studovali tuto problematiku a hledali odpovědi. Nyní budu mluvit o třetím výkladu a řeknu, proč se k němu přikláním.

Kristův duch mluví k lidem v podsvětí, kteří neuposlechli ve dnech Noe. Jim oznamuje svoje vítězství nad mocnostmi zla. Proč si to myslím? Již jsem v podstatě vše řekl. Byl to Syn člověka Ježíš Kristus, který nás zastoupil ve smrti. Zemřel za naše hříchy, které vynesl na lidském těle, jako je naše na kříž!

Celá třetí kapitola je o evangeliu lidí, pro lidi, jim je zvěstováno, pro ně přišel člověk Kristus Ježíš.

• Jestliže `vzýváte jako Otce´ toho, kdo nestranně soudí každého podle jeho činů, v bázni před ním žijte dny svého pozemského života. Víte přece, že jste z prázdnoty svého způsobu života, jak jste jej přejali od otců, nebyli vykoupeni pomíjitelnými věcmi, stříbrem nebo zlatem, nýbrž převzácnou krví Kristovou. On jako beránek bez vady a bez poskvrny byl k tomu předem vyhlédnut před stvořením světa a přišel kvůli vám na konci časů. (1Pt 1,17-20) 

Beránek byl vyhlédnut před stvořením světa a přišel konci časů kvůli vám, milovaní. Petr to říká církvi, tedy lidem. Evangelium o druhém Adamovi, skrze jehož spravedlnost mnozí dojdou spásy je pro lidi, je zvěstováno lidem, ne démonům! Je to zpráva o tom, jak a skrze koho může padlý člověk dosáhnout spravedlnosti Kristovi. Ne démon. Řecké slovo pneuma se možná nevyskytuje nikde v NZ ve vztahu k lidem. Až na jedno místo. 1 Pt list, Petr mohl použít slovo pneuma ve vztahu k lidem, protože ho v 18. Verši používá ve vztahu k člověku Kristu. Byl obživen v duchu. To dává smysl.

Zastávám pohled, že Ježíšův duch zvěstoval všem neposlušným lidem, zemřelým do jeho ukřižování, své vítězství a přicházející soud.

A co je pro nás určující z tohoto textu? Opět nás to velmi povzbuzuje. Je to třetí ujištění spravedlnosti. Spravedlivý druhý Adam, náš Spasitel je vítěz, který má moc nad všemi lidmi. Věřícími i nevěřícími, živými i mrtvými. Je mu svěřena záchrana i soud a trest. Má klíče od života i smrti. ZJ 1, 17-18. Je zde ale také pro nás varování soudu. Tím vším je Kristus potvrzen a vyvýšen jako vítěz 1 Pt 3, 22! Pojďme k dalšímu ujištění.

4. Ujištění čtvrté. Předobraz křtu, který zachraňuje!

Nejde v něm zajisté o odstranění tělesné špíny, nýbrž o dobré svědomí, k němuž se před Bohem zavazujeme - na základě vzkříšení Ježíše Krista,

Petr mluví o potopě v době Noe. O korábu, ve kterém bylo zachráněno z vody jen osm lidí. Noe a jeho nejbližší. Dále mluví o křtu, který zachraňuje nás. Mnozí když čtou tyto verše, budou tvrdit, že je to potvrzení křtu vodou, a že tedy ve křtu vodou se děje něco duchovního a zásadního, co zachraňuje člověka. Toto vám nebudou tvrdit jen katolíci. Jarda by vám mohl o tom vyprávět.

Je tedy tím předobrazem křtu, jejž nás zachraňuje potopa a zalití světa vodou tak, že nejen všichni lidé, kromě těch osmi, ale i další bytosti Gn 6, 6-7 byli smeteni z povrchu zemského? Ne není!

Tím předobrazem spasitelného křtu je koráb. V něm bylo zachráněno těch osm lidí. On je předobrazem Krista, neboť v Kristu jsme ukryti před záhubou. Je předobrazem křtu Duchem svatým do Kristova těla.

Voda je zde obrazem záhuby a smrti! A to je i to, co symbolizuje dnes, když křesťan je ponořen do vody. Symbolizuje to smrt starého člověka, a vynoření z vody symbolizuje zrození nového stvoření v Kristu, on je ten koráb, v němž věřící přečká záhubu okolního světa. 2 Pt 1, 4. I v době Petra byli zjevně lidé, kteří vkládali naději do vnějších, viditelných věcí a proto Petr mluví tak, aby všem bylo jasné, že křest ve vodě není tím, co nás zachraňuje.

Aby bylo jasné, že svá slova o předobrazu křtu, který nás nyní zachraňuje, váže ke korábu, v němž osm hříšných lidí zažilo soud, a přesto unikli zhoubě, říká, že v zachraňujícím křtu nejde o odstranění tělesné špíny! Ježíš je tou skutečnou archou. Vejít do té pravé archy, znamená být vekřtěn Duchem svatým do těla Kristova! A křest vodou je jen naším viditelným podpisem na smlouvě dobrého svědomí, ke kterému se zavazujeme kvůli Pánu! 1 Pt 2 kapitola. Není tím, co nás očišťuje od hříchu. Takovou moc voda skutečně nemá, kdyby měla, nemusel by přijít Ježíš Kristus, aby nás vykoupil. Kristus musel zemřít a musel být vzkříšen, na základě tohoto se zavazujeme k pokorné službě Boží vůli. Křest Duchem svatým do těla Kristova je dalším pevným ujištěním. Dílo třetí osoby Boží Trojice je právě v zapečetění křesťana! Jsme znovuzrozeni, naplněni a zapečetěni. Každá duchovní moc i lidská vidí, komu patříme. A ten, který je v nás, je mocnější, než všichni.

• V něm (v Kristu) byla i vám, když jste uslyšeli slovo pravdy, evangelium o svém spasení, a uvěřili mu, vtisknuta pečeť zaslíbeného Ducha svatého jako závdavek našeho dědictví na vykoupení těch, které si Bůh vydobyl k chvále své slávy. (Ef 1,13-14)

5. Ujištění páté. Oslavený a vyvýšený Kristus!

•   jenž jest na pravici Boží, když vstoupil do nebe a podřídil si anděly a vlády a mocnosti.

Petr náš dnešní oddíl zakončuje slovy o tom, že Ježíš Kristus byl ve své vzkříšení, které zavazuje naše svědomí, uveden do slávy.

• Pavel, služebník Krista Ježíše, povolaný za apoštola, vyvolený ke zvěstování Božího evangelia, jež Bůh ústy svých proroků předem zaslíbil ve svatých Písmech, evangelia o jeho Synu, který tělem pocházel z rodu Davidova, ale Duchem svatým byl ve svém zmrtvýchvstání uveden do moci Božího Syna, evangelia o Ježíši Kristu, našem Pánu. (Ř 1,1-4) 

Těmito slovy Petr potvrzuje vše, co bylo dnes řečeno. Kristus je zde potvrzen jako ten, kdo zvítězil, protože byl a zůstal spravedlivý.

V tomto textu je obsaženo všech pět ujištění Kristovi spravedlnosti pro nás.

• Zastoupil nás v trestu, který patřil nám. Zemřel za nás a uspokojil Boží spravedlnost!
• Ač umřel v těle, ve svém spravedlivém lidském duchu byl obživen. Proto ani my se nemusíme bát. Je nám přičtena jeho spravedlnost a smrt na nás nemá právo!
• Kristus je pánem nad životem i smrtí. Je vítěz a své vítězství potvrdil vyhlášením soudu nad nevěřícími a neposlušnými lidmi! I v podsvětí byl Spasitel, Pán i Soudce!
• Ve křtu Duchem svatým jsme vekřtěni v Krista a zapečetěni k vytrvalosti svatých. Duch svatý je tím, kdo zajišťuje, že vytrváme. Jeho pečeť nebude zlomena.
• Kristus byl vyvýšen na nebesa, sedí po pravici Boha Otce a je mu podřízena každá moc na nebi, na zemi i pod zemí.

Otče svatý, Bože náš dobrý! Žasneme nad mocí a nádherou evangelia tvého Syna Ježíše Krista. Není pod nebem jiného jména, ve kterém by byla moc spasení i moc svrchované vlády a soudu nad těmi, co se této vládě vytrvale vzpírají! Nikdy nebude naše vděčnost za podíl na těchto mocných skutečnostech, vděčnost za záchranu nás, padlých hříšníku, které sis povolal krví vlastního Syna, dost velká, aby byla hodna tebe. Mnohdy ani Pane, nevíme, jak a za co se modlit a děkovat. Ani stát jako celník a být se v prsa, volat k nebi „Bože smiluj se nad námi!“ nejsme schopni sami ze sebe. I k tomu nám musíš dát svou milost. Pane, prosíme o ni. Zachovej nás ke spasení! Jako jednotlivce, jako rodiny, i jako sbor a místní tělo Kristovo! Jsi naše jediná naděje! Amen!