NEVŠEDNÍ POŽEHNÁNÍ SLUŽBY KRISTU (SK 18,18-28)

NEVŠEDNÍ POŽEHNÁNÍ SLUŽBY KRISTU (Sk 18,18-28)

Jan Suchý, Ústí nad Labem, 21. srpna 2022

Buďme pravdiví v lásce, ať ve všem dorůstáme v Krista. On je hlava,

z něho roste celé tělo, pevně spojené klouby navzájem se podpírajícími, a buduje se v lásce podle toho, jak je každé části dáno. Efezským 4:15-16

Pokoj vám, milé sestry a bratři, milí hosté. Dnešní příležitost společného uctívání Pána v kruhu církve je pro nás jedinečnou výsadou poznat něco nového z velikosti a nádhery našeho Boha skrze Ježíše Krista, jeho Syna. A kéž je to naše modlitba, aby nám Duch svatý skrze Boží slovo dával porozumění, jaká je Pánova vůle pro náš život.

I. Úvod: Služba v církvi (18-23)

1. Proč studujeme tento oddíl?

Proč se dnes obracíme právě k tomuto místu Písma? Už jsme zde v církvi podrobně probírali, jak má vypadat služba starších v místní církvi. Viděli jsme požadavky Ducha svatého především na posvěcený charakter muže, který má sloužit jako starší církve. Viděli jsme jakým způsobem starší má sloužit – jako pastýř vést ovce k potoku, na travnaté louky, aby byly nasyceny Božím slovem v moci Ducha svatého, aby rostly v charakteru i jednání do podoby Kristovy. Vykládali jsme zde oddíly Písma mluvící o diákonech v církvi, abychom rozuměli, jak pomáhají tito služebníci naplňovat praktické potřeby církve, od praktické pomoci jednotlivým lidem ve shromáždění až po správu zajištění místa shromáždění, stolů, židlí atd. Ale co ti, kteří nejsou v církvi povoláni sloužit jako starší či diákoni? Jsi vyjmut z povolání do služby? Znamená to, že když nejsi povolán jako kazatel, který v neděli stojí před shromážděním, aby vykládal Písmo, že ty nemáš nést evangelium lidem kolem sebe? Jistě ne. Zvláště o tom mluvíme často na biblické hodině, abychom rozuměli, co znamená princip všeobecného kněžství. Je to nesmírně důležitý princip Písma pro život místní církve, pro naše porozumění, co to vlastně církev je. Odkrývá jej apoštol Petr ve svém prvním listě:

• 1Pt 2:9 Vy však jste `rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu´, abyste hlásali mocné skutky toho, kdo vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla.

Zápas o porozumění a vůbec praktické žití tohoto principu všeobecného kněžství, je zápasem církve od jejího počátku! Jak přitažlivé je pro naši starou přirozenost, neproměněnou Božím duchem, nechat se vést myšlenkou: to není moje starost. Já jsem ten, kdo přijímá, jsou tu jiní, kteří jsou povolaní, aby mi sloužili – Božím slovem, pastýřskou radou, praktickou pomocí. Ale Kristus přinesl svým dětem lepší povolání! Už není ke službě Bohu povolán jen jeden z kmenů Izraele, leviovci, aby v čele s rodem Áronovým byli služebníky při uctívání Hospodina. Svou smrtí na kříži a vzkříšením k životu otevřel Pán Ježíš cestu novou a živou až k Božímu trůnu, abychom jej každý, kdo věříme v Krista uctívali a sloužili jemu i jeden druhému navzájem v církvi těmi dary, kterými každého jednoho znovuzrozeného v církvi obdaroval. Jak nádherné je slovo v listu Židům:

• Žd 10:18-25 Tam, kde jsou hříchy odpuštěny, není už třeba přinášet za ně oběti. 19 Protože Ježíš obětoval svou krev, smíme se, bratří, odvážit vejít do svatyně 20 cestou novou a živou, kterou nám otevřel zrušením opony - to jest obětováním svého těla. 21 Máme-li tedy tak velikého kněze nad celým Božím domem, 22 přistupujme před Boha s opravdovým srdcem a v plné jistotě víry, se srdcem očištěným od zlého svědomí a s tělem obmytým čistou vodou. 23 Držme se neotřesitelné naděje, kterou vyznáváme, protože ten, kdo nám dal zaslíbení, je věrný. 24 Mějme zájem jeden o druhého a povzbuzujme se k lásce a k dobrým skutkům. 25 Nezanedbávejte společná shromáždění, jak to někteří mají ve zvyku, ale napomínejte se tím více, čím více vidíte, že se blíží den Kristův.

A tak tedy: jak má vypadat naše služba v církvi? Viděli jsme nyní, že ta otázka každého člověka v církvi nezní: mám já sloužit? Ale zní: Jak mám sloužit? Jak můžeš ty sám sloužit Bohu a církvi? Co k tomu Boží slovo říká? Náš dnešní oddíl ze Sk 18,1-28 nám může pomoci lépe rozumět, jak má naše služba v církvi vypadat.

2. Historické pozadí

Na konci své druhé misijní cesty se apoštol Pavel dostal do Efezu, jednoho z největších měst tehdejšího světa. Město se rozkládalo v blízkosti Egejského moře na území dnešního Turecka. Žilo v něm více než půl milionu obyvatel. Spolu s Korintem a Athénami nejdůležitější město Řecka a zároveň centrum římské provincie Asie. Město známé však nejen obchodem a politikou, ale také náboženstvím. Chrám řecké bohyně Artemis byl považován za jeden ze sedmi divů tehdejšího světa. Římané tuto bohyni nazývali Diana. Tato bohyně lovu zde však byla také uctívána jako bohyně plodnosti a s tím souvisela rozsáhlá prostituce tisíce žen v Artemidině chrámu. A aby to nebylo všechno, s modloslužbou a nemravností tu bujela také magie a zaklínání (SK 19,18-19) a vydávaly se o tom hory knih. Tak které město by potřebovalo více evangelium, než Efez! Co jiného má moc proměnit celé město, topící se v hříchu, než evangelium Ježíše Krista? Tma potřebuje světlo. Ježíš je Otcem poslán do světa jako světlo! Světlo světa!

• J 1:5 To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila.

Všude, kde se zvěstuje evangelium Ježíše Krista, přichází světlo a osvěcuje každého člověka (J 1,9). Apoštol Pavel byl poslán, aby toto světlo nesl i do největších měst tehdejšího světa. V18. kapitole Skutků čteme, jak Pavel přišel z Athén do Korintu. Ano, už byl ve Filipis, Tesalonice i Beroji, ve městech, o kterých jsme se společně nedávno více dozvěděli, zvláště tedy o církvích, které zde vznikli skrze Pavlovo kázání Kristova evangelia a nyní přichází do Korintu. A tady došlo k důležitému setkání, jak čteme v

• Sk 18:2-3 Tam se setkal s jedním Židem, který se jmenoval Akvila a pocházel z Pontu. Nedávno přišel se svou manželkou Priscillou z Itálie, protože císař Klaudius vydal rozkaz, aby všichni Židé opustili Řím. Pavel se s nimi sblížil, 3 zůstal u nich a pracoval s nimi, poněvadž měli stejné řemeslo – dělali stany.

A právě s Priscillou a jejím mužem Akvilou se setkáváme v našem oddíle, ve Sk 18,18, když spolu s apoštolem Pavlem přišli do Efezu. Oba manželé, jak říká Písmo ve v. 19, zde již zůstali. Usadili se tedy v Efezu – pracovali zde a také se stali součástí místní vznikající církve (1K 16,19). Druhou postavou, se kterou se v našem oddíle setkáváme, je Apollos.

II. Služba v církvi na příkladu Apolla a manželů Priscilly a Akvily (26b-27a)

1. Co víme o Apollovi (24-26a)

• Sk 18:24-26 Mezitím přišel do Efezu Žid jménem Apollos, původem z Alexandrie, muž vzdělaný a výmluvný, který dovedl přesvědčivě vykládat svaté Písmo. 25 Byl už poučen o cestě Páně, mluvil s velikým nadšením a učil přesně o Ježíšovi, ale znal jenom křest Janův. 26 Začal neohroženě vystupovat v synagóze.

Apollos pocházel z Alexandrie, tedy z Egypta, z města, kde přibližně před 200 lety vznikl řecký překlad Starého zákona, zvaný Septuaginta. Apollos je žid, je vzdělaný a schopný mluvit veřejně. Alexandrie bylo město, v němž bychom nalezli slavnou knihovnu. V době Apollově již byla poničená, ale to město muselo být stále prosyceno vzděláním v přírodních vědách, filosofii i náboženství. Apollos znal výborně Písmo – Starý zákon a dovedl jej učit. Nevíme, za jakých okolností se setkal se zprávou o Ježíši, ale náš text říká dvě důležité věci:

1) Apollos již byl poučen o cestě Páně, mluvil s nadšením a učil přesně o Ježíšovi (v.25a) Dokonce o něm učil židy v efezské synagoze. 2) Apollos znal jen křest Janův (v.25b)

ad 1) Apollos věděl o Ježíši, a přitom znal jen křest Janův. Priska a Akvila jej vzali k sobě domů, aby mu pomohli a objasnili něco, co ještě Apollos nevěděl. Co to bylo? Nevíme to s jistotou, ale co víme je, že potřeboval vědět více o Ježíši, potřeboval poznat více samotného Spasitele, včetně křtu v jeho jméno! Křest Janův je křest, ke kterému volal lidi Jan Křtitel. Co je to za křest? Jan křtil, tedy ponořoval lidi do vody potoka u Ainon (J 3,23) a kázal:

• Mk 1:4 "Čiňte pokání a dejte se pokřtít na odpuštění hříchů."

To je křest Janův – volá lidi k pokání. Apollos věděl o Ježíši, a dokonce o něm přesně učil (v.25). Ale nevěděl vše – nevěděl o křtu ve jméno Ježíšovo. Jaký je Ježíšův křest? Je to křest ponořením do vody nejen na znamení, že člověk činil pokání ze svých hříchů, prosil Boha o odpuštění a odvrátil se od nich, ale také je to vyznání Ježíše Krista, beránka Božího, který snímá hříchy. Kristus je ten dokonalý svatý Boží. Nechat se pokřtít ve jméno Ježíšovo znamená, že vidím více, kdo je náš Bůh.

• 1Pt 2:24 On `na svém těle vzal naše hříchy´ na kříž, abychom zemřeli hříchům a byli živi spravedlnosti.

Je milostivý, odpouští hříchy. Ale odpouští je proto, že je spravedlivý. Vždyť právě tohoto svého jednorozeného Syna, Ježíše Krista, potrestal místo mě! Takový je náš Bůh!

• 1J 1:9 Jestliže doznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti.

Proto je Kristus největším zjevením Boha! Bez něj, bez jeho ukřižování a zmrtvýchvstání bychom nevěděli, že náš Bůh je nejen milosrdný, když dává lidem užít v životě dobrých věcí – a to dává každému člověku na zemi, ať věří nebo ne, ale nevěděli bychom, že náš Bůh je plný milosti! Proč? Protože nám nedává, co si každý za svůj hřích zasloužíme! Co to je?

• Ř 6:23a Mzdou hříchu je smrt,

říká Boží slovo! Místo toho Pán Bůh zahrnuje nás hříšníky svou milostí! Aby každý, kdo činí pokání a věří v jeho Syna, měl život věčný (J 3,16). Vždyť

• Ř 6,23b: darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu.

Kvůli Kristu a v Kristu je věčný život v pokoji s Bohem! A takový křest potřeboval poznat Apollos! Ještě potřeboval hlouběji poznat, kdo je jeho Bůh skrze Ježíše Krista. Apollos věděl o Ježíši – že byl dobrý učitel o Bohu, byl spravedlivý, žil čistý život, žil cele podle Mojžíšova zákona. Slyšel, jak Ježíšovu službu vyučování o Bohu a o následování Boha doprovázejí zázraky a znamení, jak se Ježíš prokazoval nadpřirozenou mocí, kdy nasytil 4 000 anebo 5 000 mužů, uzdravil slepého, deset malomocných, vzkřísil Lazara – ale to, co potřeboval Apollos vědět s jistotou je: Ježíš Kristus je sám Bůh, který snímá naše hříchy. Bez poznání Ježíše Krista, Spasitele hříšníků, Beránka Božího, Božího Syna, bez poznání, že v Ježíši se Bůh k nám sklonil a daroval nám spasení kvůli Kristovu ukřižování a vzkříšení, nebyl by Apollos zachráněn pro věčnost. Na této straně kříže už bez víry v Krista Ježíše nebude nikdo spasen.

• Sk 4:12 V nikom jiném není spásy; není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni."
• Ř 10:9 Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen.

Jakou radost musel nyní Apollos prožívat, když poznal více svého Spasitele! Jako když čteme o Kristu v první kapitole listu Efezským. Jako když se ponoříme do listu Koloským! Tak posloužili manželé Priska a Akvila svému bratru v Kristu Apollovi. Co se můžeme naučit z jednání Priscilly a Akvily? Jak sloužili Apollovi?

2. Jak sloužila církev Apollovi (26b-27a)

• 26b Když ho uslyšeli Priscilla a Akvila, vzali ho k sobě a ještě důkladněji mu vyložili Boží cestu.

Manželé Priska a Akvila sloužili spolu. V Písmu se s nimi setkáváme poprvé ve Sk 18,2.

1) otevřeli svůj dům. Nyní otevřeli svou domácnost pro službu církvi, stejně jako to udělali v Římě Ř 16,4-5). U nich doma se scházela církev a nyní vzali také Apolla k sobě a věnovali mu svůj čas. Priscilla a Akvila – nejsou to nějací služebníci církve " na plný úvazek", kteří by se nyní věnovali Apollovi. Ne, jsou to lidé, kteří se živí výrobou stanů. Musí chodit do práce, a přitom ještě slouží církvi. Dokonce otevřeli svůj dům pro nově příchozího hosta, pro Apolla. To svědčí o srdci, které žije pro evangelium Pána Ježíše. To je jednání, odrážející ducha Písma. Přijímat bratry, kteří přišli odjinud a starat se o ně a pomáhat jim, když se pro jméno Kristovo vydali na cesty, poslouží jim i nám – protože tak máme "podíl na práci pro pravdu," jak říká Písmo v 3J 1,5-8. Podívejte se na postoj srdce Prisky a Akvily. Není to přístup "můj dům, můj hrad," který i křesťané tak často volí. Ano, najdou se vždy důvody, proč uzavřít svoji domácnost pro službu evangeliu: nemám uklizeno, neumím vařit, tak co bych jim nabídl k jídlu. Anebo: jsem po práci tak unavený – potřebuji své soukromí a odpočinek. Ale nepřipravujeme se svým strachem z otevření své domácnosti, svého domu pro službu o Boží požehnání? Není daleko lepší a dozajista požehnanější zvolit přístup z Jz 24,15, kde čteme vyznání, jedny z posledních slov Božího služebníka Jozue, ještě než ve věku 110 let zemřel?

• Joz 24:15 Já a můj dům budeme sloužit Hospodinu."

Jozue tu postavil svým bratřím před oči pravdu, která není tak těžká k pochopení. Člověk vždy někomu slouží: můžeš sloužit modlám naší doby – penězům, sportu, sebeuspokojení, cestování, jídlu, stejně jako Izraelci za Jozue sloužili modlám. Už vyšli za Mojžíše z Egypta, už je vedl Jozue, Hospodinův služebník. A přece sebou pořád někde v brašně táhli ty staré modly, které kdysi uctívali jejich předci za Eufratem a potom v Egyptě. To už jsou stovky let! A pořád ještě nepřišli na to, že to jsou právě modly, ke kterým je připoutáno jejich srce a co je táhne ke dnu! Oddej se cele Pánu! Odpoutej své srdce od věcí tohoto světa, které zabírají místo patřící Pánu! Otevři své srdce i dům pro službu a do tvého života doslova vtrhne požehnání! Vím o manželích, kteří se jednoho dne rozhodli, že už nechtějí stále jen hledět na sebe a utápět se ve svých trápeních. Místo toho se rozhodli sloužit Pánu a otevřeli svůj dům pro jiné křesťany, pro hledající. A co se stalo? Slyšeli už tolik příběhů, tolik svědectví o Božím jednání v životech různých lidí. Sami se stali nástroji požehnání pro druhé lidi. Přestali se především topit ve svých vlastních problémech. Těžkosti nezmizely, ale už nejsou tím, okolo čeho se točí jejich život. Opustili svou modlu a nyní jsou blíž Pánu. Ještě jednu věc vidíme, kterou Priscilla a Akvila posloužili Apollovi a tím i církvi.

2) neučinili Apolla závislým sami na sobě, ale více na Kristu. Ale Priska a Akvila jej, ať vědomě ani nevědomě, neučinili závislým na nich samotných. To je velké nebezpečí, když sloužíš druhým v církvi, když bys svým vedením připoutával člověka k sobě místo ke Kristu. Jak poznám, že je ten, komu pomáhám, je čím dál víc připoután ke mně místo ke Kristu? Pokud jeho rozhodnutí závisí na tom, co mu poradíš, místo aby se ptal: co je Boží vůle. Pokud potřebuje nejprve tebe místo Krista, pak pozor! Priscilla a Akvila však byli moudří. Sloužili Apollovi spolu s místní církví – jak čteme ve v. 27 - byla to církev, která povzbudila Apolla, aby šel do zpět do Korintu, aby ještě lépe sloužil židům v synagoze, kde dříve odmítali Pavla, ke spasení. Apollos nešel sám za sebe, nešel v závislosti na Prisce a Akvilovi, ale byl vyslán místní církví! Bratři napsali učedníkům v Korintu dopis a doporučili Apolla. Tak i korintská církev jej přijala a on sloužil ne jako samotář, ne sám za sebe, ale jako součást místní církve, vždy sloužil v prostředí místního sboru – ať už v Efezu anebo v Korintu. Proč je to tak důležité? Protože jedině tak je život takového služebníka vykazatelný. Co to znamená vykazatelnost? Jednoduše – je tu vždy někdo, kdo zná můj život, co dělám a proč. Vidí mou zbožnost anebo bezbožnost, ze které je potřeba činit pokání. Je tu místní církev, která povzbuzuje, vyučuje a napomíná. Je to Bohem určený způsob a prostředí, ve kterém můžeme zdravě růst do podoby Pána Ježíše. Sloužíme si tak navzájem. Krásný příklad takového vztahu jsme viděli v listu Filipským. Apoštol Pavel píše z vězení církvi do Filipis, oni zase posílají bratra se zprávami, jedni o tom druhém ví, povzbuzují se, napomínají, prokazují lásku. To je příklad vykazatelnosti, jakou potřebujeme. Co se stane, když chci sloužit Bohu, ale ne ve vykazatelnosti druhým v církvi? To je nebezpečí vyplývající z přesvědčení: to zvládnu sám. Pokud jej někdo má, potom málo zná sám sebe.

• Jer 17:9 "Nejúskočnější ze všeho je srdce a nevyléčitelné. Kdopak je zná?

Je to sice umírající hřích v nás, ale stále ještě hřích, který se nás snaží usmrtit. To je cíl ďábla samotného, který hledá, jak říká apoštol Petr:

• 1Pt 5:8 Buďte střízliví! Buďte bdělí! Váš protivník, ďábel, obchází jako `lev řvoucí´ a hledá, koho by pohltil.

Proto je tak důležité žít a sloužit v prostředí místní církve, v prostředí vzájemné vykazatelnosti. A zvláště to platí o službě misionáře. Stále musí být ve vykazatelném vztahu k vysílající církvi, jejím starším, dokud nová práce na novém místě, nový sbor nebude mít vlastní starší, kteří povedou. Vztah podřízenosti a vykazatelnosti nemůže být nikdy přerušen, jinak nastane katastrofa.

3. Závěr: Naše požehnaná služba

Ptáš se: co mohu dělat, jak mohu sloužit církvi? Otevři svůj dům pro církev. Buď se život tvůj i tvé rodiny může točit kolem práce, výchovy dětí, péče o ně a jejich rozvoj, nebo kolem zábavy, cestování, zahrádky atd. Anebo ty a tvá rodina učiníte Pána, a tedy nejen Hlavu církve a také Jeho tělo, tedy místní církev, středem svého způsobu života. A vše se změní! Přijmeš požehnání! Jaké požehnání to muselo být pro Priscilliu a Akvilu, když se jejich domácnost naplnila evangeliem. Pozvali jiného křesťana k sobě domů. Mluvili doma o Kristu a cestě spásy. Pomáhali dalšímu člověku poznávat Pána – nejen, že vysvětlovali cestu spásy – tedy to, co máme dnes v Písmu, ale jistě se také spolu radovali z Boží dobroty a byli vděční. Jejich modlitební život vzkvétal, když společně s Apollem zápasili na modlitbách o porozumění, když jejich modlitby byli naplněny vděčností. Možná zpívali Pánu písně vděčnosti a chvály, jak k tomu vybízí a vede Duch svatý.

• Ef 5:19-20 plni Ducha zpívejte společně žalmy, chvalozpěvy a duchovní písně. Zpívejte Pánu, chvalte ho z celého srdce 20 a vždycky za všecko vzdávejte díky Bohu a Otci ve jménu našeho Pána Ježíše Krista.

Co bude obsahem tvé služby druhým v církvi? Co učili Akvila s Priscillou bratra Apolla? Zákon Mojžíše? Sotva. V tom byl Apollos zběhlý. Znal Písmo Starého zákona velmi dobře. Dovedl jej přesvědčivě vykládat (v. 24). Ale oni jej učili o Kristu! O Duchu svatém, který je dán, aby Krista oslavil. Ne předpisy: „musíš – nesmíš", ale miluj Krista a potom už nebudeš moci jinak než chtít Pána potěšovat vším ve svém životě, co děláš, jak smýšlíš, jaké jsou tvé hodnoty, tvé cíle, tvé radosti. To je největší touha obráceného srdce! Učili jej, kdo je Ježíš. Narozen z Panny, poslaný od Otce, věčný Syn, Stvořitel sám, Alfa i Omega, První i poslední. Ó, kolik toho ještě nevíme o našem drahém Spasiteli. A kolik radosti, úžasu a chvály je ještě před námi, když budeme něco z toho, kým je, objevovat! A to Priscilla s Akvilou ještě neměli v rukou celý Nový zákon, jako máme my! Kolik nádhery je ještě před námi, když budeme den za dnem otvírat Boží slovo a s pomocí Ducha svatého v něm poznávat, kdo je náš Spasitel, kdo je Bůh sám!